Čeští šlechtici žili původně skromně a nebyli v jídle ani v pití vybíraví. Ale na konci středověku si kronikář stěžoval, že hodují nesmírně a vyvolávají silně kořeněnými jídly chuť k nemírnému pití. Pak mezi nimi přibývá nemocných, kteří trpí dnou neboli pakostnicí.
Navíc při hodování vypili tolik vína, že až se v opilosti mezi sebou znepřátelili, a pak se do krve pobili.
Proto Oldřich z Hradce, královský číšník i podkomoří, zavedl při hostinách nový zvyk. Když se dojedlo poslední jídlo, kterým byl většinou hrách, povstal, připomněl utrpení Páně a vypil polovinu vína z podané číše, víno dopil jeho soused a vrátil kalich číšníkovi, číše pak putovala kolem stolu, ale nikomu se podruhé nenalévalo.
Tento zvyk se zalíbil i dalším, takže ho podle vzoru pana Oldřicha zavedli i jinde. Pan Oldřich chtěl, aby se nemírného pití zbavili i jinde, a tak poslal poselství k papeži do Říma a vymohl pro každého Čecha, který bude pít víno novým způsobem, aby dostal čtyřicetidenní odpustky. Tak se také stalo a ostatní národy záviděly Čechům, že mají čtyřicetidenní odpustky za to, že pijí víno.
Zdroj: 1. ZŠ Jindřichův Hradec
Seriál pověstí a legend Jindřichohradecka je publikován ve spolupráci s vedením 1. základní školy v Jindřichově Hradci. Ponořte se s námi do tajuplné historie.
Alkohol a Vietnam – jde to vůbec dohromady? – Vietnamisa.cz
Jste-li trochu více zcestovalí, tak víte, že v některých zemích platí přísný zákaz pití jakéhokoliv alkoholu, tedy prohibice.
Zákaz pití alkoholických nápojů zejména pak na veřejnosti platí například pro islámské země, pro Spojené státy americké, Indii, Polsko, španělský Madrid nebo třeba pro Finsko.
A jak to vlastně chodí ve Vietnamu? Jdou vůbec Vietnamci a alkohol dohromady?
Vietnamci mnohdy pijí a oslavují více než Češi
Češi patří v pití piva dlouhodobě k jedničkám na celém světě. Ovšem pokud jde o částku utracenou kupříkladu za novoroční oslavy, na plné čáře vyhrávají Vietnamci.
Ti se rozhodně pití alkoholických nápojů nebojí a často je také vyhledávají. Rádi si koštnou i něčeho tvrdšího nebo zajímavějšího.
V jejich nápojových lístcích tedy nechybí pivo, rýžová pálenka, vodka, rýžové víno, vietnamská rýžová piva či nejrůznější whisky dovezené většinou z Evropy.
Jaké jsou tradiční vietnamské alkoholické nápoje?
Naprosto nejtradičnějšími a nejdéle vyráběnými nápoji ve Vietnamu jsou rýžové pálenky. Do těch se většinou přidává navíc ještě buď celý had, nebo jen jeho tekutiny, a to například krev, žluč nebo jed.
Vietnamci totiž věří, že takto „obohacená“ pálenka vstřebá všechny magické schopnosti tohoto tvora a následně po jejím vypití se tyto schopnosti dostanou i lidského těla. Avšak zde si dejte pozor, jelikož z nekvalitně připravené pálenky vám může být i hodně špatně.
Navíc spousta Evropanu přiznává, že takto dochucená pálenka není nic moc. Jedná se spíše o místní raritku.
Vietnamu nejvíce vévodí pivo
Kromě tohoto tradičního nápoje však Vietnamci nejraději sáhnou po pivu. To je učili vařit právě naši krajané. Není proto divu, že místní pivo chutná velice podobně a taktéž se vyrábí skoro na chlup stejně jako to české. Avšak žádné velké značky ve Vietnamu nehledejte.
Kromě dovozu, ve kterém se samozřejmě nachází Budweiser Budvar či Heineken, se tady setkáte spíše s menšími pivovary. Těmi jsou například Biere Larue, Halida, Ha Noi, Huda nebo 333. Chcete-li si někde v restauraci objednat točené pivo, objednejte si „bia hoi“.
Z českých značky se tu a tam setkáte exportním Gambrinusem nebo třeba Plzní.
Další vietnamský alkoholický nápoj
Dalším více či méně oblíbeným vietnamským alkoholickým nápojem je hadí víno, se kterým se můžete setkat třeba i v Číně.
Jedná se o klasické rýžové víno, do kterého je opět přidán had, a to stejně jako u rýžové pálenky buď celý, nebo jen jeho tekutiny.
Opět se zde věří, že má takovýto nápoj lepší a léčivější účinky a že jeho konzument do sebe vstřebá dokonce i sílu a magické schopnosti z tohoto tvora. Jestli je to pravda, nebo pouze „ vietnamský marketingový“ tah, to už musíte posoudit sami.
Vietnam = země velice tolerantní k alkoholu
Na závěr našeho alkoholického výletu po Vietnamu musíme rozhodně apelovat na všechny turisty a návštěvníky, aby to s alkoholem ve Vietnamu nepřeháněli! Ve Vietnamu totiž prakticky neexistují žádné zákony či zákazy omezující alkoholické nápoje.
Právě tato skutečnost je velice nebezpečná, a to nejen pro vás, ale i pro vaše okolí. S alkoholem v krvi totiž můžete naprosto v klidu sednout i za volant motorky.
Ovšem naše vláda a vlády dalších zemí nezakazují alkohol za volantem pro nic za nic! Ve Vietnamu není proto ničím neobvyklým například i opilý moto taxikář, nebo další řidiči, s nimiž se během vaší cesty setkáte.
Největší pozor byste si tedy měli dát zejména večer a v noci, kdy má hladina alkoholu v krvi místních řidičů vždy zvyšující se tendenci.
Na druhou stranu je ale právě díky této benevolentnosti Vietnam ideální zemí například pro oslavy Nového roku, narozenin, Vánoc, jakéhokoliv výročí, svatby a dalších významných okamžiků ve vašem životě. Právě ve Vietnamu totiž můžete upustit uzdu všem konvencím a pořádně si to s alkoholem „užít“. Dejte si však pozor, abyste to s místními pálenkami nepřehnali! Stejně jako u nás, i zde najdete pálenky s obsahem alkoholu klidně i okolo 50 % i víc.
Chci koupit průvodce Vietnamem
V Česku roste spotřeba alkoholu. Více než Češi pijí jen Litevci
V Česku spotřeba alkoholu roste, a to i u dětí. V Rusku naopak klesá. Česká republika drží společně s Francií stříbrnou medaili ve spotřebě alkoholu, více pijí už jen Litevci. Podle Národního drogového koordinátora vláda problém neřeší.
Mezi zeměmi Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se s Francií dělí Česko o druhou nejvyšší spotřebu alkoholu. První místo získali obyvatelé Litvy, kde se vypije 13,3 litru čistého alkoholu na osobu.
Minulý rok vypil každý Čech průměrně 11,7 litru čistého alkoholu.Podle národního protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila je dosavadní řešení nadměrného užívání alkoholu v Česku nedostatečné.
A co data vypovídají o české společnosti?
„To, že tolik pijeme, je výraz aktuální kondice českého národa. Společnost je rozdělená a vášnivě prožívá i nepodstatné věci. Jsme nervózní a hledáme úlevu – například v alkoholu,“ řekl redakci iDNES.cz vedoucí Drogového informačního centra organizace Sananim Josef Šedivý.
Národní drogový koordinátor Jindřich Vobořil se domnívá, že spotřebu alkoholu by mohlo snížit jeho zdražení, zvýšení spotřební daně a více peněz na prevenci. Vláda podle něj neřeší užívání alkoholu dostatečně. Podle Vobořila je velkým problémem také pití mladistvých a dětí.
„I tvrdý alkohol u nás vnímá přes 85 procent studentů jako velmi snadno dostupný. Česko dlouhodobě vede v užívání alkoholu u dětí,“ potvrdil Jindřich Vobořil. „Když chodíme po školách, ve většině případů děti poprvé ochutnají alkohol od svých rodičů. U alkoholu je problémem jeho ritualizace. Neodmyslitelně patří k oslavám.
Potom rodiče nadávají dítěti, které se v sedmé třídě po vysvědčení opije. Přitom dítě jenom opakuje to, co samo vidí doma.“ řekl Šedivý.
Češi si nepřipouštějí, že je pití alkoholu problém
„Opakovaně se ve většině rozvinutých zemí ukázalo, že změny v dostupnosti a cenotvorbě měly výrazný efekt, a to jak v podobě snížení problémového užívání, tak i frekvence užívání. Je zkrátka rozdíl, jestli vypiji denně šest piv, nebo dvě, nebo jestli si dám pět panáků, nebo jednoho,“ komentoval Vobořil.
Ještě v roce 2013 byli Češi ve spotřebě alkoholu na osmém místě. Více pili například Němci, Rakušané nebo Rusové. Podle OECD ve většině ostatních zemí spotřeba od roku 1990 klesala, v Česku naopak rostla. Spotřeba se v roce 1989 pohybovala kolem 10,5 litru na osobu. Téměř na současnou úroveň se vyšplhala už v roce 1992.
Maximálních 12,1 litru dosáhla země v roce 2008. V ostatních letech mírně klesala či stoupala. Slováci se podle posledních dat umístili na 15. místě s 9,9 litru alkoholu na hlavu. „Alkohol je naše kulturní dědictví, spotřebou alkoholu vyjadřujeme náš slovanský postoj. Češi nemají touhu začít alkohol rozumně regulovat.
Vůbec si nepřipouštíme, že takový problém máme,“ míní Šedivý.
V Rusku začali s měřením v roce 1990, kdy byla spotřeba 16,5 litru. V roce 1994 Rusko dosáhlo 23,5 čistého alkoholu na osobu. Od roku 2003 podle OECD průměrná spotřeba alkoholu v zemi klesá. Nyní každý průměrný Rus vypije 10,3 litru alkoholu.
Naopak v Litvě, která je v čele statistik po Rusku od roku 2010, konzumace alkoholu roste s menšími výkyvy od roku 1994. Francouzi, se kterými se Česko dělí o druhou příčku, pijí od roku 1990 méně a méně. Tehdy měli průměrnou spotřebu 17 litrů čistého alkoholu na hlavu.
V Česku má nakročeno k závislosti 1,5 milionu lidí, což je téměř 20 procent Čechů. Více než půl milionu lidí, tedy asi pět až osm procent, pije tolik, že má alkohol vážné dopady na jejich fyzické či duševní zdraví.
Ročně umírá v důsledku konzumace alkoholu asi 6 500 lidí, alkoholismus má i nepříznivé sociální důsledky a je spojen s rizikem úrazů a dopravních nehod.
Zdroj: https://ekonomika.idnes.cz/alkohol-cesi-piji-alkohol-oecd-dku-/ekonomika.aspx?c=A180720_150136_ekonomika_kuce
Vinaři (TV seriál) (2014)
- Pokud nějaký seriál zosobňuje extrémní vyvažování toho, co neposkytují české kinofilmy – tedy idyličnost – pak je to král žebříčků televizní sledovanosti – Vinaři, na nějž se pravidelně dívá přes milion lidí. Dávno sice tomu, co nejpopulárnější cykly u nás hltalo dvoumilionové publikum, ale i tak tento pořad svědčí o směsici zvláštních masových potřeb. ________________ Český národ potřebuje fetiš Moravy jako utopického prostoru, kde panuje ovíněná pohoda. O pravost prostředí tu nejde, postavy mluví neexistující směsicí dialektů, dávají možnost se vysmát stereotypizované moravské pomalosti a proti ní nabídnout jen karikaturu vyčuraných Pražáků._____________________ Každý si v tom najde svůj terč nenávisti, která musí volně plynout jako víno ze sklenic, a přitom se stále nacházíme v idyle. Není objevné zjištění, že nejmasovější seriál je uhlazený a podbízivý, ale práce s mírnou a konstantní hladinkou nenávisti a pohrdání všemi bez rozdílu v sobě má něco typického. ____________ Od družnosti Chalupářů se pokročilo k mnohem hlubšímu postoji, že neexistuje ani žádná ryzí lidovost a ke všemu se musí zaujímat odstup.(22.12.2014)
- Stereotypní nesmysl, který má nalákat diváka či potencionálního turistu do určitého kraje, přičemž se tvůrci netají tím, že ho nezobrazují tak, jak vypadá. Logika seriálů made in Česko, tady bohužel v koprodukci s Moravskem. No nic, jdu dát pár piv. — Z konce druhé řady je mi blivno, konec ve stylu „jsme celkem k ničemu a nehodláme na tom nic měnit“, je na hony vzdáleno těm chytřejším scénářům Petra Kolečka.(20.11.2014)
- Mikrokosmos moravské vesnice optikou a formou nováckého seriálu. Nic na tom nemění fakt, že tyhle křečovité Chalupáře 21. století vyprodukoval Prima kanál. Pan scénárista má asi o Kolečko víc…(24.1.2015)
- Vinařský fetišismus, asi jediná autentická forma hipsterství, na jakou si Morava může dělat nárok. Dle prvního dílu to samozřejmě vypadá na typickou nováckou sračku pokračující
v oslavě Bobulemi představeném, kompletně vyfabulovaném životním stylu
(na podobná hovada člověk narazí fakt jen mezí kajícnými ex-Pražáky/domů se vrátivší náplavou, kteří se z nějakého
důvodu snaží dostát nerealistické představě o bodrém uvolněném Moravanovi ustavičně napíchnutém na kapačky se sedmičkou bílého),
ale nemůžu popřít, že ta vidlácká posedlost Cajzlíky a následná zakomplexovanost,
která tu prostupuje pomalu vším, vždy a všude, je zachycena opravdu věrně. Podepsán:
rodilý Moravák, současná náplava = mezi Čehůny přivdaný lokální kosmopolita.(31.8.2014) - Víno zásadně nedegustuji do naprostého bezvědomí, věštbám kozy nevěřím a na Pálavu už bez tlumočníka nikdy nepojedu. To jsou v zásadě důvody, proč jsem s návštěvou u Vinařů tak dlouho váhal, ale pak zvítězila zvědavost. Co je to vlastně za seriál, kterému se smějí paneláky v mém okolí tak, až se jim prohýbají plastová okna a přitom ho moudří csfďané hromadně hází do odpadu? Za mne je to tedy neskutečně pohodový seriál a tudíž se přidávám na stranu sprostého lidu, který je natolik předvídavý, že v komediálním seriálu vysílaném na Primě nehledá ani psychologickou hloubku, ani zásadní generační výpověď a už vůbec ne filmařskou kreativitu. Nic takového tam prostě není. Tohle je pouze sranda a na to, že dle česko-pálavského slovníku nejsou všechny dialogy zcela pregnantní, se dá lehce zapomenout při sexu. A já su Hřebec.(17.1.2015)
- Tento seriál se jako jeden z mála může pyšnit skvělým soundtrackem… Chinaski – Víno, Ewa Farna – Víno je grunt. Oba songy k seriálu dokonale pasují. V posledních letech jeden z nejlepších Českých seriálu. – 80%.(1.2.2016)
- Zápletky psané v poklusu na koleně, vztahy mezi postavami na úrovni dětského hašteření na pískovišti a dialogy, které tahají za uši. A pak ještě sledovanost, která děsí. V prvních Bobulích byla atmosféra a vlastně i jakási přirozenost, tady je toho strašně málo. Zkomolené jihomoravské nářečí kritizovat nehodlám, je to asi stejné, jako když se novináři smáli nad primitivností seriálu Redakce nebo policajti nad jakoukoliv detektivní látkou na pokračování. Tohle je křeč na druhou.(8.9.2014)
- odpad! Neskutečná sračka, která z Moravy dělá místo, plné alkoholiků a debilů a z Prahy místo, plné debilů a alkoholiků…počkat, vždyť je to pravda:-))))
Idylka, kdy lesba Jitka Tlustá, pardon Hnusná, eh, sorry, Smutná tklivě brnká na kytáru stylem Niagára moravskou lidovou, přičemž pár minut předtím tvrdí, že vede lidový krůžek, mě setla. Víc, než trapná pražská pseudomoravština, kterou snad mluví pár vylízaných Ja su z Prahi, ale jinak vůbec nikdo. Hnus, tohle už nee(31.8.2014) - Příběhy a dialogy asi vymýšlelo pětileté děcko, nebo utečenec z blázince. Dobrá je lokalita, kde se natáčelo, o tom žádná. Suverénně nejlepší je úvodní song. Ten se stal hitem, seriál nestojí za moc. 40%(21.5.2020)
- Na to, co se točí kolem dokola bych řekl, že Vinaři jsou lepším pokusem o humor s nadsázkou, zdejší parodování určitých typů lidského chování je na vyšší úrovni, než u moderních seriálů. Dá se na to dívat zkrátka.. druhá série je milá.. Češi vs. Moraváci… :-)(1.9.2014)
- Koza se ale nikdy nemýlí a nebo si z nás někdy dělá prostě „prdel“. Nebo plná čára není zeď. Najde se v každém díle pár povedených hlášek. Hlubší smysl v této komedii nebo nějaký příběh nenajdeme. Na druhou stranu na menší odreagování u nudného nedělního večera naprosto dostatečná záležitost. Jedná se „zatím“ o menší nadprůměr, ale to je na české poměry docela úspěch. (Po 3.díle)(17.9.2014)
- odpad! Je k neuvěření, kam se český seriál může propadnout. Až do vinného sklípku, respektive tvůrčího sklepa. Nevěřím, že se na tohle dívá 2 miliony diváků. Absolutně nemám ponětí, co o tomhle psát, a jak to popsat. Chápej, je to něco nepopsatelného ve smyslu seriálového dna, kdy výsledný produkt by měl být spálen na hranici pro výstrahu. Zůstal jsem v němém úžasu, když jsem poprvé spatřil tu ani ne amatérsky natočenou příšernost, protože to bych amatéry urazil. Dan Wlodarczyk s kolegou Vojtěchem Moravcem nemají ani setinu ze základů řemeslné režie a neobjevil jsem jediný záběr nebo scénu, o které bych prohlásil, že byla průměrně dobrá, a ne odpadově obludná. Vynechme dialekt, který míchá a sráží dohromady všechno možné od jihočeských řek a rybníků, přes klasickou pražštinu až po moravskou „hégrovinu“, vynechám pravděpodobně i fakt, že vinaři zřejmě nezapíjí víno kořalkou, a pominout lze i to, že vtipy jsou podávané sterilně a zasmát se jim může jenom dement, co pravidelně sjíždí všechny české a rádoby vtipné seriály. Pan František Filip by se divil a pan Jaroslav Dudek by žasnul, jaké to mají následovníky, kteří jsou nemohoucní ve vypravěčském stylu, práce s herci jim nic neříká, a místo nějaké vkusné a kvalitní zápletky, nabídnou záběry na vinici kamerou vypůjčenou od štábu TN. V současnosti to nejhorší, co jsem kdy v televizi v oblasti seriálové tvorby viděl. Odpad z hroznového vína, je proti tomu produkt hodný k dalšímu zpracování. Mé hodnocení: 0%(17.9.2014)
- Nevím co to má být, zda lidová taškařice ve stylu Trošky a nebo nepovedená pomsta pražáků moravákům za všechna ta léta co si o nich lidi z Moravy myslí, že jsou idioti… Trochu mne mrzí účast některých hereckých jmen, která mají na víc než se v tomto seroši lopotit s texty v hantecu a nedokonalou výslovností. Jedno přivonění k burčáku 🙂 !. *(25.10.2015)
- Další primácká telenovelácká blbost. Nemám slov. Prostě trapas. Dělají z Moraváků debily…. „My máme rádi víno.“(17.2.2015)
- odpad! Seriál, kde se mluví jakýmsi divným umělým jazykem a který dělá blbce nejen z Pražáků a Moraváků, ale hlavně z diváků. Nejlepší je na něm ta vlezlá odrhovačka od Chinaski a ta přitom sama o sobě za moc nestojí.(7.10.2014)
- To je tak, když si pražáci myslí, že zahrát moraváka je snadný. Kdepak, kdepak! Když se k tomu přidá poměrně nesympatické obsazení a scénář srovnatelný s Ordinací v růžové zahradě, tak nemůže vyjít nic jiného než další zbytečný seriál. Škoda převeliká, protože Pálavsko je krásný kraj a takovou reklamu si fakt nezaslouží. 1 hvězda pro Chinaski, díky chlapci za ten song, ten nemá chybičku :)(24.9.2014)
- Naprostý souhlas s LiVenturou nebo DavidS. Jinak, jako rodilý Moravák nyní žijící v Práglu, už se cítím poněkud dotčeně, jak pražští umělci vyrazí na Moravu točit div ne umění, a točí to tak, že se v tom ti lidé nepoznají. Jde o jakési schéma, pohled pražské kulturní obce nejen na Moraváky, ale vidláky obecně, a ti všichni jsou ožralové, kurevníci, nemakačenkové, lůza, a když už, tak maximálně svérázné postavičky. Někdo měl autorům říct, co je to moravská pitná kultura, a že se některé alkoholické nápoje nemíchají, a že se taky pije voda. Když už, tak se chlastat musí umět, a ne se zkárovat jako (pražská) doga. Líbila se mi jedna replika: Pražáci těžce dřou, aby za vydělané peníze přijeli užít si na Moravu to, co tam mají Moraváci furt. No nic, kdyby to někoho zajímalo, letos úroda nic moc, švestek taky moc není, takže sem raději nic letos točit nejezděte. Ani Bobule 3, ani pokračování Vinařů, ani Svatby na bitevním poli nebo podobné z prstu vycucané zhůvěřilosti. Raději se koukněte na Bouřlivé, Mladé a Zralé víno, které i přes ideologii nedělá z lidí blbce a pije se přesně uměřeně, jak se pije, nebo Žert, pokud to chcete z uměleckého pohledu.(1.9.2014)
- Masivní kampaň navazující na Bařinovy Bobule a příslib seriálu natáčeného mimo studio a herecké obsazení slibovaly mnohé, Vinaři však nabídli pouze kolísavou nekvalitu jednotlivých epizod, děsivé postavy (Postránecký byl podle mě naprostý záporák), trapné vtipy a nesnesitelné zneužívání leteckých záběrů na vinohrady.(22.12.2014)
- odpad! Hodnotím zde první a třetí díl. Na to, že je to vedeno jako komediální seriál, jsem se ani jednou nezasmál. Dobrovolně se na další díly nepodívám.(14.9.2014)
- Po prvním dílu jsem nabyl pocit, že jistí pražští (a nejenom pražští) herci s kolektivem všech možných spolutvůrců dostali opět chuť na moravské víno (pokud možno zdarma) v nějakém tom sklípku u vinaře, který se rád pochlubí nezvyklou, atraktivní návštěvou filmařského štábu. Inu, když je v pozadí nějaký ten osobní zájem, kvalita obvykle pokulhává. To byl pravděpodobně případ i Bobulí. Nádherné letecké záběry mého rodného kraje ve kterém žiji nic nezmění na mém hodnocení. Odbytý scénář zaměřený především na jednoduchého diváka, přitroublé dialogy a samozřejmě, jak jinak, natvrdlí poldové (jako v Kameňáku). Sledování dalších dílů přenechám „novákům“ , „primákům“ a všem dalším gumákům. Už dávno, dávno se netočí v moravském kraji o moravském kraji stejně dobré filmy, jako kdysi např. Náš dědek Josef či všechna ta bouřlivá a zralá vína s Vladimírem Menšíkem. Všechny ty filmy (když pominu tu nešťastnou socialistickou ideu) ukázaly ve smutku i s humorem tu naši pravou vinařskou Moravu. To co vidíte v seriálu „Vinaři“ je obyčejná komerce, která nemá nic společného s kvalitním filmařským uměním.(1.9.2014)
Víno se pije na radost, ne na smutek, říká majitelka Kněží hory Kamila Ingrová
V roce 2012 jste se rozhodla založit vinařství. Co vás k tomu vedlo?Vinařství jsme zakládali jako rodina. Na myšlenku nás přivedla láska k vínu. A taky jsme nechtěli nechat ležet ladem viniční tratě, které nebyly obhospodařované. Ve vinohradnické části našeho vinařství probíhá restrukturalizace a dosazování prázdných ploch.
Přečíst článek ›
Je to náročné, mít rodinnou firmu? Nenarušuje práce osobní vztahy?Pracovat jako rodina je nejnáročnější věc na světě. Musíte být mnohem tolerantnější a snažit se nenosit si práci večer domů, i když to úplně nejde.
S manželem spolupracujeme už od roku 1998, ale v jiném oboru, a tak pro nás spolupráce ve vinařství není nic nového.Vinařství nenazývám rodinné, protože mám osm zaměstnanců včetně naší rodiny a vinotéky ve Zlíně.
Má vaše rodina vinařské kořeny?Pro naše předky byla výroba vína koníčkem. První vinici ve Bzenci jsme získali současně s pozemkem na stavbu rodinného domu, a tak to v podstatě začalo. Shodou okolností to byla právě jedna z nejstarších místních vinic – trať Kněží hora, kde vinařství nyní sídlí.
Proč se trať jmenuje právě takto?Jméno získala po kněžích z jezuitského řádu z Uherského Hradiště, kteří zde vinice vlastnili. Součástí viniční tratě byla Jezuitská búda, kde bydlel hlídač vinic, bylo tam zařízení na zpracování hroznů a někdy se tam chodilo i popíjet.
Trať dostali jezuité darem od Kateřiny Zoubkové ze Ždětína za to, že ji a její majetky ochránili před Švédy v dobách třicetileté války. Také jim přispěla nemalou částkou na výstavbu jezuitské koleje v Uherském Hradišti, kde se nachází dnešní Reduta.
Přečíst článek ›
Jak jste se rozhodli na takto staré trati hospodařit?Vinice na Kněží hoře jsou umístěné ve svahu, je zde hodně písku jako pozůstatek moře a bylo zde vysazeno mnoho odrůd. Chtěli jsme vysadit odrůdy typické pro tuto oblast a vinice přizpůsobit, aby mohly být obhospodařovány zemědělskou technikou, protože dříve zde byly úzké rozpony v řádcích.
Vyklučili jsme je a vysadili nové. Nyní jsou ve stáří pěti let a v ročníku 2019 máme první ucelenou kolekci vín z Kněží hory.
Takže vám ubylo ruční práce?Značná část vinic roste ve svazích, kde je stále třeba velký podíl ruční práce. Důvodem je svahovitost terénu, která vinici prospívá, ale trať je pak nedostupná pro velkou techniku.
Jaké odrůdy jste vysazovali?Výsadbu jsme přizpůsobili bzenecké oblasti, použili jsme typické ryzlinkové odrůdy, rulandské odrůdy, ale také Sylvánské zelené nebo Tramín červený. Hrozny zpracováváme z pěti hektarů vinic, část produkce také nakupujeme od osvědčených dodavatelů, s nimiž máme dlouhodobou spolupráci.
Plánujete vinice ještě více rozšířit?Ano, ale pouze do určité míry. Naším cílem není velký podnik, ale kvalita. Chceme zkrátka vyrábět to nejlepší víno. Při výrobě bílých vín používáme metodu řízeného kvašení. Červená vína, která patří do naší top kategorie, necháváme po vykvašení zrát až čtyřiadvacet měsíců v dřevěných barikových sudech.
Obecně bych řekla, že víno je produkt, za kterým je spousta práce, která není vidět. Tuto práci musí mít člověk rád.
Přečíst článek ›
Uvažujete, že obor dokážete opustit a odejít do penze?Do důchodu asi nepůjdu, nejen proto, že víno je má srdeční záležitost. Práce je zkrátka tolik, že je pořád co dělat.
Patříte k lidem, kteří preferují tradiční výrobu, nebo naopak sledujete pokrok v technologiích a nové možnosti výroby?Určitě se zajímám o novinky – a zkoušíme je i v našem provozu.
Doba je rychlá, přináší stále nové technologie a procesy, které je třeba sledovat. Navštívila jsem různé evropské vinařské oblasti, nejčastěji jsem zavítala do Francie.
Mohla jsem ochutnat jak skvělá vína, tak i vína horší kvality.
Z vlastní zkušenosti mohu říct, že moravské vinařství je v současnosti na hodně vysoké úrovni. Nyní na Moravě disponujeme modernějšími technologiemi, které tu ještě před dvaceti lety nebyly, zavádíme nové způsoby zpracování a více se vzděláváme.
Myslíte si, že současná kvalita moravského vína stojí také na množství konkurujících si drobných a středních vinařství?Drobná a střední vinařství mohou na trh přinášet velmi zajímavá a kvalitní vína. Na druhou stranu takové vinařství vyrábí víno náročnějším způsobem, právě kvůli množství ruční práce, která se bohužel mnohdy neodrazí v ceně produktu.
Uvažovali jste někdy, že byste révu pěstovali ekologicky?Vinařství pracuje v integrované produkci, což lze považovat za jakýsi mezistupeň mezi klasickou a bio produkcí. Hrozny se snažíme zpracovávat co nejšetrněji, protože právě zpracování se vždy odrazí ve výsledné kvalitě. Toho dosahujeme i díky moderním technologiím.
Přečíst článek ›
Zaznamenala jste vývoj v oblíbenosti určitých druhů?Vína jsou populární stejně jako móda – přichází ve vlnách. V devadesátých letech byl hodně populární Sauvignon, potom přišlo Chardonnay, následovalo Rulandské šedé a nyní se ke slovu dostává Ryzlink rýnský. Na vrcholu je stále Pálava, která si vydobyla jméno stejně jako jiné značky ve spotřebním průmyslu.
Dnes hodně zákazníků říká, že pijí jenom suché víno, ale když ochutnají extra suché s velmi nízkým zbytkovým cukrem, tak jim vlastně nechutná a chtějí něco s vyšším přírodním cukrem. Proto lidem radím, aby dali na své chutě a pocity, ne na to, co diktují trendy nebo móda.
Jak se vyrovnáváte se současnou pandemickou krizí, co se aktuálně děje ve vinařství?Nefungoval odbyt kvůli zavřeným restauracím, proto můžeme jenom doufat, že se situace co nejdříve vrátí do normálního režimu.
Situace je obecně v zemědělství vážná, a to proto, že v tomto sektoru podnikání nelze přerušit výrobu a nechat zaměstnance doma. Příroda nepočká.
Ve vinařství probíhá doškolování vín, mladá svěží vína máme nalahvována, některá vína leží ještě na jemných kalech a jiné odrůdy zrají v dubových sudech.
Otázka budoucnosti ale obecně trápí mnoho moravských vinařů. Všichni zemědělci bojují se suchem, bez vody nemůžeme dosáhnout kvalitní úrody. Výhodou vinic může být hluboký kořenový systém, ten ale mají pouze hodně staré vinice.
Navíc nás válcují dovozová vína za ceny, na které moravský vinař nikdy nedosáhne. Takový tlak může znamenat konec drobných a středních vinařství a vznik vinařských monopolů.
My se toho ale nebojíme, víno se bude pít stále, věříme, že v konkurenci obstojíme, a že si nás zákazník najde.
Na jaký ročník jste opravdu hrdá?Každý rok přinese víno, které je výjimečné, ale třeba Rulandské modré barrique je skvělé v každém ročníku a dosáhlo na řadu ocenění.
Přečíst článek ›
Jaká jsou vaše další oblíbená vína?Určitě Müller Thurgau, což je dnes podceňovaná odrůda, která se ovšem krásně pije.
Když budu chtít pít celý večer na terase nebo s kamarády, dám si Müller Thurgau nebo Veltlínské zelené. Pro speciální příležitost si vyberu Pálavu výběr z bobulí nebo Ryzlink rýnský.
Nemohu to ale říct jednoznačně, protože i vína stejné odrůdy se od sebe liší.
Hlavně se řídím heslem, že víno se musí pít na radost, nemá se s ním zapíjet smutek. Chuť vína totiž hodně ovlivňuje nálada – jestli prožíváte únavu, stres, nebo naopak radost a spokojenost. Když stejné víno pijete v různém prostředí, může chutnat jinak.
Důležité je také roční období. V zimě piji červené – je to taková idylka u krbu s kostkovaným plédem a velkou sklenicí červeného vína. Jakmile se oteplí, přecházím na bílé víno, v létě i podchlazené s vyšší kyselinkou. Růžová vína, ačkoli jsou spojována s létem, se dají pít celoročně, a mohou být jak suchá, tak i sladká.