- Velká část lidí trpících takzvanou velkou depresí totiž pomýšlí na sebevraždu a 10-15 % z nich ji spáchá.
- Za depresi po porodu mohou hormonální změny.
- Deprese v dospívání se vyskytuje poměrně často, je však mnohem častěji spojována s poruchami chování, agresivitou a různými somatickými stesky.
- Součástí léčby je kromě antidepresiv také rodinná terapie.
- Depresi lze předcházet také během.
- Čokoláda má pozitivní účinky na lidskou mysl.
Deprese je jednou z nejčastějších duševních poruch, která jednou za život postihuje 15 % populace.
V psychiatrických učebnicích se píše, že utrpení při těžké depresi je tak velké, že nemá obdobu v žádném tělesném utrpení. Léčba většinou spočívá v kombinaci léků a psychoterapii. Neléčená deprese může být i smrtelná.
Depresivní onemocnění je i nejdražším neuropsychiatrickým onemocněním.
Na rozdíl od ostatních nemocí netvoří největší část výdajů na léčbu duševního onemocnění přímé medicínské (léčiva) a nepřímé medicínské (platy zdravotníků, nemocniční služby apod.
) náklady, ale jsou to především nepřímé náklady, které vznikají v důsledku ztráty pracovní schopnosti a možnosti výdělku, nutnosti výplaty důchodů a dalších sociálních dávek.
Obsah článku:
Test na deprese
Zde si můžete snadno otestovat, zda trpíte depresí – Test na deprese.
Pocity v depresi
„Jako by se pomalu stmívalo. Ta nemoc vás zahltí a ponoří do něčeho, co není ani smutek, ani zármutek. Je to jen černota. Je těžké přijmout fakt, že nikdo, kdo to nezažil, vás nemůže pochopit. Je to nesdělitelné. Je to porucha prožívání,“ říká neurolog David, který trpí periodickou depresí.
„Jde to pomalinku… První ztratíte vůli, nemůžete si nijak pomoct. A ještě máte černé svědomí z toho, že to nemůžete změnit. Vleče se to týdny. Jdete spát, ale ráno to je ještě horší. Sebevražedné myšlenky se nad vámi vznášejí jako motýl a vy se tomu bojíte naslouchat, ale nezaženete je.“
Skutečná deprese je nemoc, která se nedá ovládat vůlí. Člověku, kterého postihne, je zbytečné říkat: „Vzchop se!“ a snažit se jej rozveselovat. Deprese je stav, který trvá nejméně 14 dní bez jakéhokoliv průběžného zlepšení, častěji však i několik měsíců.
Světová zdravotnická organizace považuje deprese za jednu z nejčastějších příčin pracovní neschopnosti.
Různými formami této nemoci trpí podle psychiatra Cyrila Höschla přibližně 3 % české populace (300 000 lidí). Alespoň jednou za život postihne tato nemoc celých 15 % populace (1,5 milionu). Odborníci předpokládají, že tato čísla jsou všude na světě obdobná.
Pokud se deprese léčí, pak se rychle dostavuje zlepšení, pokud však nemocný odbornou pomoc nevyhledá, choroba mu nesmírně znepříjemňuje život a může být i smrtelná. Velká část lidí trpících tzv. velkou depresí totiž pomýšlí na sebevraždu a 10-15 % z nich ji spáchá.
Příznaky deprese
- skleslá nálada
- snížení energie a aktivity
- zhoršení schopnosti radovat se
- pokles zájmů
- poruchy koncentrace
- značná unavitelnost i po nepatrné námaze
- snížení sebevědomí
- pocity viny a bezcennosti
- pesimistický pohled do budoucnosti
- poruchy spánku
- snížená chuť k jídlu
- hmotnostní úbytek
- pokles sexuálního zájmu
- myšlenky na sebevraždu
- úzkost a psychomotorický neklid
Smutná nálada nevyplývá ze zevních okolností nemocného a je dlouhodobě stabilní.
Typické je pravidelné zhoršení nálady brzy ráno, navazující na nespavost ranního typu. Tehdy bývá pacient schopen večer usnout, ale budí se ještě v nočních hodinách a nespí až do rána.
Dalším častým příznakem deprese je úzkost a psychomotorický neklid. Nezřídka se deprese projevuje tělesnými obtížemi: pocitem sevření na hrudi, pocitem neklidných nohou, bušením srdce při úzkosti a nejrůznějšími bolestmi bez odpovídajícího organického podkladu.
U nejtěžších forem deprese mohou být přítomny psychotické příznaky v podobě halucinací, bludů nebo depresivního stuporu. Obsah halucinací a bludů je typicky v souladu s emočním nastavením pacienta.
Druhy deprese
Klinická deprese
Jedná se o základní „lehčí“ projev deprese. Tedy deprese je dostatečně závažná, aby se řešila klinicky, například léky, přesto se nejedná o nejzávažnější projev.
Nemocný nemá chuť k jídlu, nebo ji naopak má zvýšenou, uzavírá se do sebe, rychle ztrácí energii a nemá o nic zájem.
Psychosomatická deprese
V některých případech doprovázejí depresi psychosomatické potíže. Nejčastěji se jedná o poruchy spánku, nepříjemné sny, bolesti hlavy, kloubů, zad, žaludku i srdce, trávící potíže, závratě nebo dýchací potíže.
Symptomatická deprese
Jedná se o projev deprese, který však depresí není. Může jít o vedlejší projev otravy, nádoru, epilepsie nebo demence. Nezlepší se, dokud není vyléčena primární příčina.
Sezónní deprese
Jak název napovídá, přichází tento druh deprese v určitých ročních obdobích, a člověku se většinou vrací každoročně. Nejčastěji se sezónní deprese projevuje v zimě.
Sezonní afektivní poruchu je možné mírnit terapií světlem, které stimuluje produkci neurotransmiterů jako je právě serotonin. U těch, kteří trpí těžší formou poruchy, ale tato terapie nestačí. Musí se kombinovat s další léčbou. Jako doplňková terapie může být podáván tryptofan, což je aminokyselina, kterou si lidské tělo přemění v serotonin.
Larvovaná deprese
Larvovaná deprese se projevuje jiným zdravotním problémem (například velikou bolestí zad, žaludeční problémy, aj.), nedochází ale k jiným projevům deprese. Nemocný zjistí, že se jednalo o depresivní onemocnění, jakmile není žádná fyziologická příčina jejich onemocnění, a když fyzické problémy zmizí po nasazení antidepresiv.
Reaktivní deprese
Jedná se o přímou reakci na traumatické, náročné, stresové a celkově obtížné životní období.
Reaktivní deprese často nastupuje hned po traumatu, nebo do jednoho měsíce. Nejčastějším spouštěčem bývá úmrtí blízkého člověka, může se ale jednat o ztrátu něčeho jiného – práce, vztahu, majetku či snů.
Obvykle trvá zhruba 13 měsíců.
Endogenní deprese
Takzvaná velká „pravá“ deprese. Jedná se o nejčastější formu této nemoci. Přijde do života náhle, bez zjevné příčiny. Je způsobena nevyváženým chemickým prostředím v mozku, které je potřeba upravovat pomocí léků.
Úzkostně depresivní porucha
U úzkostně depresivní poruchy se projevují příznaky deprese i úzkosti.
Objevují se tedy pocity strachu a nervozity, nemocný má problémy se spaním, nízké sebevědomí a věčné očekávání nejhoršího. Za život jí trpí asi 4 % populace a má horší průběh, a tedy i prognózu, než když jsou tyto dvě onemocnění samostatně, zvyšuje se také pravděpodobnost pokusu o sebevraždu.
Mezi nejčastější příčiny tohoto onemocnění patří dědičnost, nevyrovnanost neurotransmiterů v mozku, prožité trauma a stres.
Deprese v těhotenství
Ženy mohou onemocnět psychickou poruchou v těhotenství nebo mohou být léčeny pro psychické onemocnění dlouhodobě, před plánovaným (nebo neplánovaným) těhotenstvím.
Prevalence deprese v těhotenství je přibližně 10 %, prevalence depresivních příznaků až 20 %. Náchylnější jsou ženy mladší nebo naopak ženy po 35. roce, s omezenou sociální podporou, bez partnera, s ambivalentními pocity ohledně gravidity, ženy bílé rasy, ženy s předchozími třemi a více porody.
Vyšší riziko nacházíme dále u žen, které měly deprese ještě před těhotenstvím.
K depresi v těhotenství je nutné přistupovat vysoce individuálně. Na jedné straně je třeba zvážit rizika, která mohou mít psychofarmaka pro plod, na druhé straně negativní následky neléčené psychické poruchy.
Pokud jste těhotná, a trpíte depresí, doporučuje se navštívit lékaře.
Poporodní deprese
Poporodní deprese je nejčastější běžně nepoznaná komplikace porodu a objevuje se u jedné ze sedmi žen po porodu.
I když konvenční léčba farmaky a psychoterapií je účinná, přirozenou alternativou, kterou by mohla využít řada žen, zvláště těch, které chtějí kojit, jsou syntetické formy přirozeně se vyskytujícího estrogenu.
Vyplývá to z faktu, že poporodní deprese se vyskytuje v kontextu se snížením hladin estrogenů. Poporodní deprese – podobně jako perimenopauzální deprese – je považována za deregulaci nálady související s hormonálními změnami.
Deprese se musí léčit
Duševní choroby a duševní zdraví se stávají jedním z nejzávažnějších problémů evropských zemí. Psychiatrická onemocnění právě v Evropě představují největší zdravotní zátěž hned po kardiovaskulárních chorobách.
Deprese je sama o sobě vážné a nepříjemné onemocnění, ke všemu je to i závažný rizikový faktor pro vznik dalších chorob, jako jsou nemoci srdce nebo vysoký tlak. Deprese s sebou nese skoro pětinásobné zvýšení rizika jednoho chronického tělesného onemocnění a šestinásobně zvyšuje riziko výskytu více než jednoho chronického onemocnění.
Nemoc jde často ruku v ruce se závislostí na alkoholu, tabáku či jiných návykových látkách, poruchami spánku či úzkostmi.
Takřka třetina zaměstnanců v Evropě je vystavena stresu, jednomu z nejzávažnějších spouštěčů depresivních stavů. Podle současných statistik postihne depresivní epizoda jednou za život 10-20 % osob. Očekává se, že do roku 2020 se deprese stane nejvýznamnější nemocí rozvinutého světa.
Smutek nebo deprese?
Slovo deprese často používáme v běžném životě jako označení smutné nálady. Což je omyl. Ne každý, kdo smutní, prožívá zároveň depresi. Deprese je nemoc, nikoli změna nálady. Základním projevem depresivní poruchy je změna nálady spjatá se ztrátou zájmů a radosti.
Pacient je smutný, bez energie, odkládá jakoukoli činnost, ztratil chuť k životu, sexu, jídlu, v průběhu dne je ospalý a polehává, přitom v noci špatně spí, stěžuje si na únavu, vyčerpání, bolesti hlavy, na hrudi apod. Depresivní člověk například během usínání stále přemítá o tom, co se mu dnes zase nepovedlo, a zároveň očekává vše špatné i od nového dne.
Hluboce si uvědomuje svoji zbytečnost a neschopnost, která ho může dovést až k sebevražedným úmyslům.
Depresivní myšlenky brzdí nemocného v jeho aktivitách, postupně ho přenesou do světa, který je velmi vzdálen realitě.
Nároky běžného života se člověku najednou zdají nepřekonatelné a to, co zvládal bez potíží, nezvládá vůbec.
Nejde o obyčejný smutek po ztrátě někoho blízkého nebo prudké změně životních okolností – rány osudu přebolí. Depresivní nálada trvá, pacient se za ni stydí, ale nemůže s ní nic dělat.
Deprese je nemoc
Podle mezinárodní klasifikace nemocí je depresivní porucha popsána jako pokles nálady, ztráta zájmu, zhoršení soustředění a nespavost v období delším než dva týdny. Prvotní příznaky bývají značně individuální. Deprese nejčastěji začínají ve věku kolem třiceti let.
Depresí trpí častěji ženy, ale mezi pacienty jsou i děti. Muži a ženy prožívají depresi odlišně. Podle odborníků bývá deprese u mužů rozpoznána mnohem později než u žen.
Je to především způsobeno výchovou mužů – měli by být silní, tudíž depresi považují za slabost a věří, že ji překonají sami.
Nemoc proniká do všech věkových kategorií a různých profesí, nesouvisí se vzděláním pacienta. Depresí nejčastěji trpí lidé nespokojení v partnerských svazcích, kteří si nedokáží ve své životní situaci poradit.
Ohrožuje i lidi úzkostné, napjaté ve vztahu k okolí. K depresi mají sklon i jedinci neschopni prosadit svůj názor nebo postoj, kteří jsou závislí na hodnocení druhých.
K depresivním náladám dovede člověka i osamělost, ztráta životního partnera, klimakterium nebo nemoc.
U dětí se také deprese mnohem častěji než u dospělých projevuje tělesnými příznaky. Nejčastěji jde o bolest hlavy či břicha, v extrémních případech se může objevit i noční pomočování. Dětskou depresi také často provázejí problémy s učením a poruchy soustředění. Velkým problémem je to, že příznaky deprese se u dětí dají snadno přehlédnout.
Depresi hodnotíme podle její tíže, můžeme ji rozdělit tak, jak je rozdělena v rámci mezinárodní klasifikace nemocí – na lehkou, středně těžkou a těžkou.
- Mírná deprese umožňuje nemocnému ještě normálně fungovat, ale vše mu jde pomaleji a hůře. Věci, které měl rád, ho přestávají bavit a vyhýbá se přátelům.
- Při středně těžké depresi se nemocný izoluje od svého okolí, ztrácí energii, nechodí do práce a domácí aktivity mu jdou velmi ztěžka. Léčba probíhá v pracovní neschopnosti, nemocný dochází do denního sanatoria, v případě sebevražedných myšlenek je v něm hospitalizován.
- Těžká deprese zavede nemocného do léčebny. Není už schopen vykonávat jakoukoli pracovní činnost. Nepostará se ani sám o sebe, celý den leží v posteli a trápí se výčitkami. Pomalu mluví i myslí nebo je naopak plný neklidu, který ho popohání z místa na místo. Nemá na nic energii a postrádá smysluplnost jakékoli činnosti.
- Melancholie je nejzávažnější formou těžké deprese. Postižený je zahalen do hlubokého smutku, trpí úplnou beznadějí, zoufalstvím a strachem. Utrpení je tak obrovské, že nemocný je často přesvědčen, že jedině smrt ho může vysvobodit. Někdy trpí i bludy, které mu nikdo nedokáže vyvrátit.
Dědičné onemocnění?
Některé typy deprese se v řadě rodin vyskytují častěji. Na jejich rozvoji se podílí zejména stresující prostředí anebo nepříjemné zážitky z dětství. Pokud člověka ale tyto okamžiky nepotkají, nemusí onemocnět.
Deprese postihne až následující generaci. Pokud někdo z vašich sourozenců či rodičů trpí depresivní poruchou, máte patnáctiprocentní pravděpodobnost, že onemocníte také. Záleží na tom, jak budete k této dispozici vnímaví.
Bylo zjištěno, že při vzniku deprese hraje roli nedostatek některých neurotransmiterů v mozku. Neurotransmitery jsou chemické sloučeniny, jejichž prostřednictvím se předává signál z jedné nervové buňky do druhé.
Patří mezi ně zejména noradrenalin a serotonin, v menší míře i dopamin. K vypuknutí nemoci může přispět závažná životní událost. Na rozvoj, závažnost i průběh duševního onemocnění mají vliv životní stresory.
Deprese postihuje osoby nadměrně citlivé a zranitelné. I přes tuto dispozici ale všichni neonemocní. Záleží na tom, na kolik je zatěžují životní události a jak je zvládají. Velkou roli hraje stres, ale neznamená to, že je zcela zodpovědný za tuto poruchu. Někdo ho ke své práci potřebuje, jiného vyčerpává. Lidská psychika se působením stresu stává postupně zranitelnější a citlivější.
Poporodní blues
U některých žen se v období porodu a šestinedělí vyskytne specifická forma deprese – takzvané poporodní blues. V tomto případě se jedná o krátkodobou změnu nálady způsobenou prudkým poklesem hladiny hormonů.
Prožívá ji padesát až osmdesát procent žen, a to třetí až čtvrtý den po porodu. Psychologové tento stav, který vymizí do dvanácti dnů, označují jako mateřské blues. Maminka je plačtivá, lítostivá, podrážděná, nevěří si, že zvládne péči o dítě.
Horší variantou pak bývá poporodní deprese, která se rozvine za šest až dvanáct týdnů po porodu, ale může se objevit až do jednoho roku věku dítěte. V tomto případě je matka nepřiměřeně unavená, prožívá neustálý strach, klesá její schopnost postarat se o dítě.
Obává se, že ji opustí partner, vyhýbá se svému okolí. Tento stav je nebezpečný jak pro matku, tak pro dítě.
Riziko deprese v době těhotenství je stejné jako mimo graviditu. Nastávající maminky trpící touto chorobou užívají i v tomto období léky. Podle odborných výzkumů se zdá, že riziko vzniku vrozených vad dítěte je u řady antidepresiv minimální. Jejich užívání je ale překážkou při kojení.
Léčba
Všechny příznaky deprese se nemusí dostavit najednou. Někteří lidé onemocní depresí jenom v podzimních a zimních měsících. Mají zvýšenou chuť k jídlu, přibírají na váze a podléhají nadměrné spavosti.
Pro nemocné trpící zimními depresemi je vhodná fototerapie. K tomu se používá velmi intenzivní světlo, které se aplikuje před rozedněním většinou po dobu dvou hodin.
Řada pacientů už po týdnu takové terapie nemá žádné potíže.
V zásadě ale platí, že pokud depresivní nálada omezuje chování déle než čtrnáct dnů a dotyčný cítí, že svůj stav už déle nedokáže snášet, je vhodné vyhledat odbornou pomoc. Návštěva psychiatra a užívání léků proti depresi je pro řadu lidí stále ještě stresující záležitost. Domnívají se, že od té chvíle je jejich okolí bude považovat a blázny.
Deprese je celoživotní onemocnění s vysokým rizikem návratu, a proto vyžaduje dlouhodobou terapii. Antidepresiva jsou lékem první volby u všech typů depresí. Musí se ale užívat dostatečně dlouho a v přiměřené dávce. Pokud je pacient vynechá nebo jejich užívání přeruší, hrozí, že budou méně účinná.
Moderní léky zvyšují koncentraci neurotransmiterů, zejména serotoninu a noradrenalinu, a zmírňují nepříjemné stavy, kterými člověk při depresi trpí. Užívá-li nemocný tyto léky podle předpisu, první zlepšení se může dostavit za dva nebo tři týdny od začátku podávání. Za šest až dvanáct týdnů je člověk obvykle bez příznaků.
Ale i když se cítí zdráv, je nutné brát antidepresiva dalších čtyři až devět měsíců, jinak hrozí návrat nemoci. Podle doporučení Světové zdravotnické organizace se mají antidepresiva podávat ještě půl roku po odeznění deprese, byť se jedná o první případ. Pokud se ale depresivní stavy opakují, pacienti léky užívají ještě následující dva roky, v některých případech celoživotně.
Rozsáhlé průzkumy potvrdily, že po vysazení léků onemocní depresí znovu až osmdesát procent pacientů. Účinnou léčbu při depresi představuje i kombinace léků a psychoterapie.
Psychoterapie účinkuje při lehkém a středním typu deprese. Pomáhá člověku porozumět, co se s ním v nemoci děje, učí ho znovu získat kontrolu nad svými myšlenkami, emocemi a chováním. Pacient se ke své nemoci vyjadřuje formou rozhovoru s psychoterapeutem nebo během umělecké práce.
Bojíte se léků?
Naštěstí žádné z antidepresiv nevede k lékové závislosti. K té mohou vést jiné léky, zejména uklidňující, jako Diazepam, hypnotika nebo léky proti bolesti. Antidepresiva jsou méně škodlivá než nemoc sama. To, co člověka mění, je nemoc, nikoli léčba.
Předepisované dávky jsou hluboce pod hladinou toxického vlivu na organismus. Vedlejší účinky, které se na počátku objeví, zdraví nepoškozují. Při odeznívání deprese někteří lidé opravdu přiberou na váze, nikoli však vlivem léků.
Po období nechutenství jim totiž začíná více chutnat.
Bipolární porucha
Rozdíl mezi unipolární depresí, tj. tou, kde se neobjevují manické fáze, a bipolární poruchou, je kromě průběhu to, že bipolární porucha (maniodepresivita) je více vázána na biologickou podstatu, a tudíž i genetickou vlohu.
Výraznou roli v odstartování a vývoji nemoci hrají genetické faktory, prostředí, v němž dotyčný žije, a také faktory biochemické. Organismu nemocného chybí především noradrenalin a serotonin. Existují důkazy o výskytu těchto poruch v rodinách.
K vypuknutí nemoci může přispět závažná životní událost.
Takto postižení pacienti prožívají období hlubokých depresí, v nichž pro ně život nemá cenu, a jejich opačném odrazu: mánií spojených s nadměrnou aktivitou, sebevědomím, povznesenou náladou provázenou až nervozitou. Abnormální čilost, ve které tvůrcům doslova pod rukama vznikají nejlepší díla, vede například u podnikatelů k přehnanému utrácení nebo ukvapeným rozhodnutím.
Jakmile mánie odezní, znovu se dostaví melancholie: období hluboké deprese s výrazným smutkem a obtížemi, zasahující do běžného života a především pocit, že se mimořádné schopnosti s povznesenou náladou již nikdy nevrátí. Tyto periody se střídají s normálními náladami.
Manickou epizodu mohou přivodit chemické látky v organismu, přítomnost jiného onemocnění, stres, užívání drog nebo hormonální změny.
Bipolární porucha je chronické a smrtelné duševní onemocnění. Objevuje se asi u desetiny lidí trpících depresí. Ke zvratu mezi epizodami deprese a mánie dochází někdy přes noc, mnohem častější jsou však přechody postupné.
Toto onemocnění se nejčastěji objevuje v adolescenci nebo časné dospělosti a epizody provázejí postiženého v průběhu celého života. Bohužel se jedná o nevyléčitelné onemocnění. Bez ohledu na vzdělání může neléčená porucha vést až k sebevražedným úmyslům.
Nejdůležitější je stanovit diagnózu.
Diagnóza
Stanovit diagnózu bipolární poruchy je obtížné. Lidé s tímto onemocněním často vyhledávají pomoc v období depresivní fáze, zatímco manická epizoda jim „divná“ nepřipadá.
Znaky mánie:
- Přehnaný optimismus a sebedůvěra
- Snížená potřeba spánku bez pocitu vyčerpání
- Vystupňovaná podrážděnost
- Zvýšená psychická a fyzická aktivita
- Zrychlená řeč, impulzivní chování
- Unáhlená rozhodnutí
Příznaky deprese
- Dlouhodobý smutek bez zjevné příčiny
- Změny chuti k jídlu a spánku
- Podrážděnost, lhostejnost, ztráta energie, přetrvávající apatie
- Pocity bezvýznamnosti
- Neschopnost prožívat radost
- Opakované myšlenky na smrt nebo sebevraždu
Ke komplikacím ve stanovení diagnózy patří to, že se pacient nachází v jedné ze čtyř poruch nálad. Ta první, manická epizoda, může být provázena i bludy. Hypománie nepředstavuje plně vyjádřenou mánii, nýbrž období, v němž se pacient cítí dobře, nic nenarušuje jeho běžný život.
V depresivním období člověk propadá do smutku a beznaděje, zatímco smíšená epizoda zahrnuje současně příznaky mánie i klinické deprese. Terapeuticky jde o to udržet období remise co nejdéle (třetí fázi maniodeprese, kdy pacient nemá příznaky a cítí se zcela v pořádku), aby se depresivní a manické fáze nevracely.
Manická a hypomanická období jsou často podceňována, někdy se považuje tento radostný výkyv spíše za jakousi odměnu za prožitou délku a hloubku deprese.
Bipolární porucha je často vázána na kreativitu, týká se proto ve zvýšené míře jak umělecky, tak vědecky orientovaných jedinců. Touto nemocí trpěl například Napoleon Bonaparte, Winston Churchill. Curt Cobain, Vincent van Gogh, Francisco Goya, J.W. Goethe, Ota Pavel nebo Miloš Kopecký.
Není-li nemoc léčena, zhoršuje se, epizody mánie a deprese se střídají stále častěji a prohlubují se. Pro pacienty je někdy nezbytná hospitalizace, avšak porucha sama je léčitelná vhodnými farmaky, pomocí psychoterapie.
Můžeme předcházet depresi?
Při léčbě i prevenci deprese pomáhá vhodný jídelníček. Měl by být bohatý na zeleninu, ovoce, chléb, těstoviny, brambory a rýži. Chybět by neměly ryby a olivový olej, které obsahují hodně esenciálních mastných kyselin. Zapomeňte na alkohol, ten depresi prohlubuje.
Relaxace je vhodným prostředkem, jak se psychicky a fyzicky uvolnit. Stačí relaxovat pravidelně patnáct minut denně než jednou týdně dvě hodiny. Vůbec nám nezbývá čas na koníčky, které jsou zpestřením dne. Stejně tak odkládáme schůzky s přáteli. Vynecháním příjemných aktivit se deprese ještě více prohlubuje. Zařaďte je znovu do svého programu, byť by měly trvat jen hodinu týdně. Člověk s depresí by měl pokud možno volit činnost, při které bude v kolektivu, mezi přáteli nebo s rodinou. Zabránit stresu a zároveň rozvoji deprese se částečně dá plánováním. Podle lékařů nejde o to vyhýbat se důsledně jakémukoli stresu , ale zejména stresu příliš velkému a dlouhodobému. Je dobré najít si blízkého člověka, kterému se můžete svěřit, povědět mu o svých pocitech. Nejvíce pomáhají lidé klidní a chápaví, kteří nechtějí nikoho předělávat a nevnucují své pravdy či zájmy.
Deprese – příznaky, druhy a léčba
Deprese jsou jednou z nejčastějších duševních poruch. Léčba deprese zpravidla spočívá v kombinaci léků (antidepresiva, přírodní antidepresiva) a psychoterapie, přičemž neléčená nemoc může být i smrtelná. Jak poznat příznaky deprese, jaké druhy existují a jak konkrétně probíhá léčba?
Deprese (z latinského depressio čili stlačení, potlačení) může mít různé stupně – od lehké, střední až po těžkou, eventuálně s psychotickými příznaky, jako jsou bludy a halucinace, manie. To je již závažná a dlouhotrvající psychická porucha. Reakce na tento duševní stav bývá u jednotlivců různá – od snížení schopnosti prožívat radost po myšlenky na sebevraždu.
Příznaky deprese
- skleslost,
- pokles energie, aktivity a zájmů – u těžké deprese nemůže pacient někdy ani vstát z postele, učesat se či oholit,
- snížení schopnosti radovat se (ahedonie),
- poruchy koncentrace,
- snadná unavitelnost,
- snížené sebevědomí,
- pocity viny a bezcennosti – ty mohou nabývat u těžkých depresí až charakter bludu, kterému se říká mikromanický, kdy se dotyčný může vinit z různých katastrof, válek apod.,
- pesimistický pohled na budoucnost,
- poruchy spánku,
- snížená/zvýšená chuť k jídlu,
- hmotnostní úbytek/nárůst,
- pokles sexuální aktivity,
- myšlenky na sebevraždu – ty jsou velmi nebezpečné, zejména pokud o nich dotyčný hovoří, přemýšlí, jakým způsobem by to udělal nebo se mu o tom zdají sny,
- úzkost a psychomotorický neklid.
Pokleslá nálada neplyne z vnějších okolností nemocného, je dlouhodobě stabilní. Typické je třeba pravidelné zhoršení nálady po probuzení navazující na ranní nespavost. Často se deprese projevuje také tělesnými obtížemi – pocit sevření na hrudi, pocit neklidných nohou, bušení srdce při úzkosti a další bolesti bez jiné adekvátní příčiny. U nejtěžších forem deprese se mohou projevit i psychotické příznaky (halucinace, bludy).
TIP: Na internetu najdete testy deprese, které vám pomohou rozpoznat příznaky. Při podezření, že touto nemocí trpíte, však doporučujeme rovnou vyhledat odbornou pomoc.
Poporodní deprese se objevuje u 1 ze 7 žen. Foto: Jenna Norman, Unsplash
Druhy deprese
Klinická deprese – základní (lehčí) forma deprese, která je ale dostatečně závažná, tedy vhodná ke klinické léčbě.
Endogenní deprese – tzv. velká pravá deprese je nejčastější formou, která přijde náhle a bez příčiny. Způsobuje ji nevyvážené chemické prostředí v mozku, které je třeba upravovat pomocí léků (antidepresiv).
Psychosomatická deprese – u některých případů deprese se projevují psychosomatické potíže jako poruchy spánku, bolesti hlavy, kloubů, zad, žaludku, srdce, trávicí potíže, dýchací potíže, závratě.
Symptomatická deprese – projev deprese, která však ve skutečnosti depresí není. Může se jednat o vedlejší příznak otravy, nádoru, epilepsie, případně demence.
Sezónní deprese – přichází v určitých ročních obdobích a většinou se vrací každoročně, nejčastěji v zimě. Lze ji mírnit terapií světlem, tedy stimulací produkce neurotransmiterů (např. serotonin). Při těžší formě se kombinuje s další léčbou.
Deprese v těhotenství – náchylnější jsou zejména mladší ženy, případně ty nad 35 let, ženy s nízkou sociální podporou, bez partnera, se smíšenými pocity ohledně gravidity a ženy po 3 a více porodech. Vyšší riziko je u žen trpících depresemi již před otěhotněním. Vždy je nutné zvážit rizika psychofarmak pro plod a zároveň negativní následky neléčené psychické poruchy.
Poporodní deprese – objevuje se cca u 1 ze 7 žen, od početí do 1. roku po porodu. Hlavními příznaky jsou depresivní stavy, ahedonie, únava, nechuť, poruchy spánku.
Za rizikové faktory se považují osobní či rodinná historie, nízká sociální podpora, deprese v rodině, deprese u rodiče v minulosti / během těhotenství, psychické/fyzické týrání, problémy s kojením, změna hormonální hladiny atp. Jedná se o stav odlišný od poporodní psychózy.
Deprese v menopauze – v období menopauzy dochází ke změnám hladin estrogenů a progesteronů s následným estrogenovým poklesem. To zapříčiňuje riziko rozvoje deprese, zvlášť u žen s depresemi v minulosti.
Deprese u dětí a adolescentů – potká 1 z 33 dětí a 1 z 8 dospívajících. Častěji je spojována s poruchami chování, agresivitou a somatickými stesky.
Objevují se pocity nudy, podrážděnosti, riskantní chování a úzkost spojená s konzumací alkoholu a drog. Zároveň se vyskytují pocity viny z vlastní nedostatečnosti, střídání apatie s mnohomluvností atd.
U depresivních dětí a dospívajících je riziko spáchání sebevraždy vyšší než u dospělých.
Úzkostně depresivní porucha – projevuje se příznaky deprese i úzkosti, má těžší průběh i prognózu než v případě výskytu těchto onemocnění samostatně. Nejčastějšími příčinami jsou dědičnost, nevyrovnanost neurotransmiterů v mozku, prožité trauma, stres.
Larvovaná deprese – projevuje se jiným zdravotním problémem, ale nedochází k dalším projevům deprese. Obvykle vyjde najevo, že se jednalo o depresivní onemocnění až tehdy, kdy není prokázána žádná fyziologická příčina a problémy zmizí po nasazení antidepresiv.
Reaktivní deprese – přímá reakce na traumatické či stresové životní období. Často nastupuje hned po traumatu a trvá cca 1 rok. Nejčastější spouštěče jsou úmrtí blízké osoby, případně jiná velká ztráta (práce, vztahu, majetku).
Rezistentní deprese – obvykle je definovaná jako epizoda deprese, která neodpovídá na 1, ale spíše na 2 a více adekvátních terapeutických pokusů. Nejúčinnější léčbou se jeví elektrokonvulzivní terapie (ECT).
TIP: Věděli jste, že deprese může způsobovat například i celiakie? Přečtěte si o tom v našem odborném článku.
Depresi u dětí a adolescentů považují odborníci za velmi nebezpečnou – riziko spáchání sebevraždy je u nich vyšší než u dospělých. Foto: Francisco Gonzalez, Unsplash
Léčba deprese
Léčba deprese spočívá zejména v těchto oblastech – biologická léčba (tj. léčba léky) a psychoterapie.
Biologická léčba – druhy antidepresiv
Existuje více než 40 skupin antidepresiv s různými mechanismy účinku a farmakokinetickými parametry. Antidepresiva primárně zvyšují dostupnost a obrat neurotransmiterů (noradrenalinu, serotoninu a dopaminu) na synaptických spojeních. Biologická léčba (farmakoterapie) má 3 fáze – akutní, udržovací a preventivní.
- Antidepresiva bez předpisu – jsou registrovaná a volně prodejná. Patří mezi ně například Guajacuran, Persen a Ataralgin.
- Přírodní antidepresiva – používají se pro mírné deprese a v případě, že má nemocný k antidepresivům skeptický postoj. Mohou to být bylinky (třezalka, bazalka, heřmánek, levandule, kozlík lékařský), látky obsažené v jídle, případně aktivity.
- Tricyklická antidepresiva (antidepresiva I. generace) – kromě zvýšení dostupnosti neurotransmiterů blokují ještě další receptorové systémy (muskarinové, histaminové, adrenergní). Od toho se odvíjí nežádoucí vedlejší účinky. Jedná se např. o amitriptylin, imipramin, klomipramin, dosulepin, dibenzepin.
- SSRI, NASA a jiná moderní antidepresiva – Citalec, Escitil, Elicea, Mirtazapin, Trittico.
Psychoterapie
- Kognitivně-behaviorální psychoterapie – kognitivní metody upravují pozornost, vnímání, paměť a hodnocení. Za cíl si kladou změnu chování nemocného směrem k lepšímu řešení problémů. Behaviorální složka zase vychází z teorie učení a pracuje s principy klasického podmiňování.
- Interpersonální psychoterapie – metoda zaměřená na změnu mezilidských vztahů, která je orientovaná přímo na problém. Koncipuje se jako léčba krátkodobá, je tedy časově omezená.
Neléčená deprese aneb Nepodceňujte příznaky
„Pokud se deprese léčí, celkem rychle se dostaví zlepšení. Ovšem neléčená deprese může být i smrtelná. Značná část lidí trpících tzv.
velkou depresí totiž pomýšlí na sebevraždu, přičemž 10 až 15 % z nich ji skutečně spáchá,“ upozorňuje MUDr. Andrea Dutková z EUC Kliniky Praha – Opatovská.
Světová zdravotnická organizace navíc shledává deprese jednou z nejčastějších příčin pracovní neschopnosti.
Nepodceňujte příznaky deprese. Pokud se u vás či u vašich blízkých osob vyskytnou, neváhejte vyhledat odbornou pomoc.
V EUC najdete řadu profesionálů, kteří poskytují komplexní psychologickou péči – Praha, Ústí nad Labem, Liberec, České Budějovice. Jsme největším poskytovatelem ambulantní lékařské péče v ČR.
- Sháním psychiatrii v Praze
- Sháním psychiatrii v Ústí nad Labem
- Sháním psychologii v Liberci
- Sháním psychologii v Českých Budějovicích