Čekáte druhé miminko a v hlavě máte vysněné různé scénáře, jak si budou vaše děti rozumět a jak bude starší sourozenec toho mladšího milovat už od samého začátku? Těšíte se na moment, kdy se poprvé setkají, ale možná právě tato chvíle vám sundá růžové brýle. Ne všechny děti jsou totiž z příjezdu mladšího sourozence nadšené. Jak se připravit na žárlivost ještě před narozením druhého miminka?
Mít sourozence je úžasné, ale ti z nás, kteří mají bratry a sestry, vědí, že tyto vztahy nejsou vždy jen plné smíchu a společných her.
Už předem musíte počítat s tím, že ne každý den se dvěma dětmi bude jako z pohádkové knížky, avšak malé konflikty k zdravému sourozeneckému vztahu patří.
Jak však zabránit skutečné sourozenecké rivalitě a žárlivosti, která nemá s pěkným vztahem nic společného?
Začněte ještě před narozením
Ještě před tím, než na svět přivedete své druhé děťátko, seznamte staršího sourozence s tím, co to znamená být velkým bratrem či sestrou a nic nepřikrášlujte. Pokud si nevíte rady, jak a kde vlastně začít, pomozte si knihami, dokonce i těmi dětskými.
Objevíte tak zábavný a interaktivní způsob, díky kterému se ujistíte, že vaše prvorozené dítě chápe, co ho zanedlouho čeká.
Dovolte staršímu děťátku hladit vaše bříško, mluvit s miminkem, ukazujte mu fotky z ultrazvuku a porovnávejte je s fotkami z prvního těhotenství, pokud takové máte.
Velmi důležité je připravit staršího sourozence na vše, co se sebou narození sestřičky nebo bratříčka přináší.
Je sice pravda, že spolu tito dva rošťáci zažijí kopec zábavy, ale na tu si bude starší dítě muset pár měsíců, dokonce let počkat.
Vysvětlete mu, že po příchodu z nemocnice bude miminko zejména plakat, spát, jíst a kakat a bude vyžadovat mnoho pozornosti maminky i tatínka, přesně tak, jak to bylo i v jeho případě.
Nejhorší, co mohou rodiče udělat, je říct dítěti, že zanedlouho přijde na svět jeho nejlepší přítel, se kterým si bude moci kdykoliv hrát.
Namísto veselého parťáka se maminka po pár dnech nepřítomnosti vrátí z porodnice s plačícím uzlíčkem, který bude v centru pozornosti.
Předestřete prvorozenému i tuto stinnou stránku, ale ubezpečte ho, že i přesto si najdete čas na společné hry a podobně.
Na příchod mladšího sourozence začněte prvorozeného potomka připravovat už před narozením i tak, že trochu upravíte denní režim. Zkraťte čas na čtení pohádky před spaním, přesuňte starší děťátko do samostatného pokoje, aby si už nyní zvykalo na změnu.
Myslete několik kroků dopředu, uvědomte si, jak bude vypadat váš den po narození druhého dítěte a začněte pracovat na větší samostatnosti velkého bratra či sestry. S těmito malými změnami můžete začít hned po tom, jak vám lékař potvrdí těhotenství.
Starší sourozenec tak bude mít dostatek času na adaptaci a příchod malého miminka už bude „pouze“ jednou další změnou.
Zapojte ho do péče o miminko
Dokažte staršímu sourozenci, že i po narození toho mladšího bude v domácnosti nápomocný. Dosud vám možná pomáhal při vaření v kuchyni, při úklidu nebo při pracích v zahradě. Odteď se může podílet i na péči o miminko.
Může vám například připravit plenku na přebalení miminka, vybrat oblečení, pomoci během koupání, ale i během krmení. Takové na první pohled drobné úkoly dodají staršímu dítěti pocit důležitosti, zodpovědnosti a hrdosti.
Prvorozený syn či dcera bude vědět, že se na něj/na ni spoléháte a nebude se cítit odstrčený/odstrčená.
Mnozí rodiče dělají chybu v tom, že jsou až příliš opatrní a nedovolí staršímu sourozenci přiblížit se k miminku, pohladit ho nebo si ho podržet v náručí. Důvěřujte mu trochu a vložte mu miminko do náruče, když sedí na gauči a vy jste u něj.
Dovolte staršímu dítěti podržet během krmení láhev, obléct miminku ponožky či dát na hlavu čepici.
Nezapomeňte děťátko za každou dobrou činnost pochválit, děkujte mu a připomínejte, že bez jeho pomoci byste péči o miminko nezvládli.
Nepodceňujte společné aktivity
Je přirozené, že po narození miminka mu rodiče, zejména matka, věnuje téměř všechen svůj čas, vždyť stejně tomu bylo i při prvním dítěti. Nezapomínejte však na to, že vaši pozornost potřebuje i starší sourozenec.
Domluvte se s partnerem či rodinou na tom, že čas od času „vypadnete“ se starším synem či dcerou z domu pouze vy dva, přesně tak, jak to bylo kdysi.
Alespoň pár hodin týdně věnujte pouze staršímu dítěti, vydejte se na procházku, na zmrzlinu, zahrajte si ve dvojici, promluvte si.
Neodsouvejte staršího sourozence na vedlejší kolej jen proto, že už je trochu samostatnější a v některých věcech nepotřebuje vaši pomoc. Pokud je to v některých situacích možné, věnujte se oběma dětem najednou.
Při kojení mladšího můžete tomu staršímu číst knížku nebo se můžete společně dívat na pohádku. Využijte i čas, kdy miminko spí, a protože bude zřejmě spát větší část dne, tyto chvíle věnujte prvorozenému dítěti.
Co dělat, když převládne žárlivost?
Někdy se výbuchům hněvu a žárlivosti na miminko prostě nevyhnete, to však neznamená, že jste jako rodiče selhali.
Projevy žárlivosti jsou pro člověka přirozené, o to více se pokuste vcítit do kůže svého děťátka, které má najednou pocit, že je na druhém místě. Rodiče žárlivých dětí se nejčastěji setkávají s projevy, které jsou vývojovým krokem zpět.
Starší sourozenci, kteří žárlí, se začnou v noci počurávat, vyžadují od rodičů, aby je krmili, či dokonce se domáhají kojení od maminky.
Experti z prestižní americké Mayo Clinic doporučují rodičům, aby toto chování zkusili ignorovat: „Dítě se tak bude snažit získat si vaši pozornost jiným, lepším způsobem a chováním,“ říkají.
Jak jsme již zmínili, je také velmi důležité chválit staršího sourozence při každé možné příležitosti a pomáhá ještě jedna maličkost – úsměv. Usmějte se na staršího syna/dceru, když vejde do místnosti, usmívejte se na něj či na ni během snídaně, při koupání atd.
Snažte se k prvorozenému potomkovi chovat stejně, jak jste se k němu chovali před příchodem miminka.
Rodiče, kteří tuto sourozeneckou rivalitu a žárlivost zažili na vlastní kůži, tvrdí, že někdy trvá i celý rok, než si starší dítě zvykne na přítomnost mladšího a začne ho akceptovat.
Každé dítě má vlastní osobnost a se změnami se vyrovnává po svém.
Pokud si už opravdu nevíte rady a začíná se vás zmocňovat zoufalství, požádejte o radu kamarádku, pediatra nebo dětského psychologa.
Sourozenecká rivalita aneb jak předcházet sporům a řešit konflikty mezi dětmi
Rodiče často trápí hádky a spory mezi sourozenci, neboť se domnívají, že se jedná o důkaz špatných vztahů. Jde však o přirozenou součást dospívání. Děti si tak vyzkouší, jaké to je, když s nimi druzí nesouhlasí, posilují schopnost postavit se za své názory a vyjádřit své pocity. Rodiče, kteří jsou při řešení takových roztržek příliš aktivní, tak berou potomkům příležitost učit se komunikačním dovednostem a zvládání konfliktů. V případě, kdy tyto konflikty přerostou únosnou míru, je však nutný zásah rodičů. Vzájemné ubližování je vždy nepřípustné.
Důvody vzniku neúměrné sourozenecké rivality jsou různé. Je možné, že rodiče jedno z dětí protěžují, starší z dětí žárlí na pozornost, která se dostává mladšímu sourozenci. Rivalita bývá častější mezi sourozenci stejného pohlaví.
Někdy děti jen kopírují konflikt, který vidí u svých rodičů. Případně se svým chováním snaží odvést pozornost rodičů od jejich manželských problémů, protože věří, že se jim podaří mámu s tátou znovu stmelit a jejich problémy zmizí.
Drobné neshody přehlížejte
Pokud se vaše děti čas od času pohádají, nechte je, ať si své spory vyřeší samy, důležitým předpokladem však je, že nejde o násilí a žádné z nich se nechová destruktivně. Řešení vlastních rozepří učí děti schopnosti vybojovat si své bitvy samy, nezávisle na dospělých. Pro vás z toho plyne výhoda, že můžete příště použít magickou formulku: „Vyřešte si to samy.“
Nepodporujte žalobníčky
Dejte pozor, abyste u dětí nepodporovali žalování, kdy třeba na začátku sourozenecké rozepře jeden přiběhne a hned hlásí, že to byl ten druhý, kdo si začal.
V případě sourozenecké hádky zůstaňte neutrální, abyste žalobníčka nepodpořili: „Jistě si to dokážete vyřešit mezi sebou.“ Může se však stát, že sdělení žalujícího sourozence nemůžete přehlížet, například když jde o bití či ničení hraček.
Pak pomozte tomu, kdo žaluje, vymyslet způsob, jak situaci příště vyřešit lépe.
Naučte děti řešit problémy
Děti naučíte řešit problémy tím, že spolu budou diskutovat v momentě, kdy se zrovna nehádají. Můžete k tomu použít maňásky, na kterých demonstrujete situace, do kterých se mohou děti dostat.
Na příkladu dvou maňásků, kteří se hádají o hračku, ukážete řešení takovéhoto konfliktu. Děti postupně navrhují různé možnosti: udeřit druhého maňáska, požádat ho o hračku, přehlížet ho, najít si jinou hračku atd.
Poté příběh doplníte o informaci, že ten, který drží hračku, ji má již dlouho, a druhý maňásek si s ní opravdu moc chce hrát. Děti opět vyzvete k zamyšlení nad situací, takže přidají ještě pár možností. Na závěr je seznámíte s důsledky jednotlivých řešení.
Tímto způsobem je učíte strategii řešení problému, aniž by na sebe křičely, praly se či žalovaly. Za správně zvolenou strategii řešení problému dítě pochvalte.
Dopřejte dětem právo na vlastní věci
Malé děti jsou od přírody sobecké, a i když z toho postupně vyrostou, ani tak nemůžeme očekávat, že se budou chtít o všechny své věci dělit. Děti i dospělí potřebují mít věci, které náleží jen jim.
Navíc pokud nutíte příliš malé děti, aby se dělili, můžete u nich vypěstovat ještě větší sobeckost.
Podporujte je, aby vzájemně respektovaly vlastnictví svých věcí a vždy se dotázaly, zda si mohou určitou věc půjčit.
Udělejte si čas na každé ze svých dětí
Pokud je to možné, snažte se trávit s každým dítětem alespoň nějaký čas o samotě. Vezměte je na oběd či nějakou akci. Dokonce i návštěva hřiště jen ve dvou může být skutečnou odměnou.
Není nutné věnovat každému dítěti denně stejné množství času. Buďte flexibilní a reagujte na jejich konkrétní potřeby.
Často se stane, že extra čas a pozornost potřebuje ten, kdo je nemocný, slaví narozeniny nebo má problémy ve škole.
Neprojevujte lásku univerzálně
Rodiče se snaží milovat všechny své děti stejně a stejně se k nim chovat. Kupují jim stejné oblečení a hračky, věnují jim shodné množství času a zapisují je na tytéž aktivity. Paradoxně tento přístup sourozeneckou soutěživost spíše podporuje, než aby ji potlačoval.
Snažte se ke každému z dětí přistupovat individuálně, s respektem k jeho talentům a potřebám. A ačkoliv to může být těžké, pokuste se je neporovnávat. Vyhněte se větám typu „Ve tvém věku tvůj bratr již četl, vsadím se, že pokud se jen trošku budeš snažit, taky to dokážeš.
“ Takové výroky vyvolávají u podceňovaného dítěte vztek a zároveň odpor, jak vůči vychvalovanému sourozenci, tak vůči rodičům. Zkuste se zaměřit na přednosti každého z dětí.
Oceněním jedinečnosti a rozdílných schopností spíše docílíte toho, že se samy budou cítit výjimečné, a zároveň tím snížíte míru sourozenecké žárlivosti a soutěživosti.
Neklaďte na starší sourozence příliš velkou zodpovědnost
Rodiče často předávají starším dětem velkou zodpovědnost. Obzvláště to platí o starších dívkách, u kterých se automaticky předpokládá, že budou dohlížet na mladší sourozence, a starat se o domácnost.
Taková nerovnováha zásadně podporuje hněv starších dětí vůči těm mladším, které mají v jejich očích výhodu. A současně mohou ti mladší žárlit na rostoucí zodpovědnost starších. Takže je na vás, abyste byli rozumní a zatěžovali děti jen omezeně.
Dávejte jim úkoly přiměřené jejich věku a dovednostem. Předškolák může prostírat, zatímco ti další sklidí stůl po jídle. Rovněž se zamyslete, zda nerozdělujete povinnosti nerovnoměrně, jen na základě pohlaví dítěte.
Situace, kdy děvče neustále čistí koupelnu, zatímco chlapec kutí něco na autě se svým otcem, může být přirozeně zdrojem sourozenecké rivality.
Pořádejte rodinné porady
U školních dětí se osvědčuje pořádání pravidelných rodinných porad. Každý týden v předem určenou dobu se celá rodina sejde ke vzájemné diskuzi a plánování. Podpořte své děti, aby řekly, co je trápí a těší, a dbejte, aby každé dostalo šanci promluvit.
Pamatujte si, že nesváry mezi sourozenci jsou normální. Co se týče rodinné pohody, buďte realističtí. Ke sporům dochází ve všech rodinách, a budete-li s tím počítat, zvládnete rodičovskou roli mnohem uvolněněji.
Nestěžujte si před potomky příliš často na to, že se stále hádají. Nechte si své úzkosti pro sebe, nebo se taky může stát, že děti vaše obavy naplní.
Svými častými stížnostmi na hádky dáváte najevo, že věnujete pozornost spíše negativnímu chování před pozitivním.
Článek vychází z publikace Havrdová, E., Vyhnánková K. (2018). Dobrý začátek – Ověřené postupy pro rodiče. ISBN 978-08-905748-7-8. https://www.scholaempirica.org/rodice/metodika-dobry-zacatek-pro-rodice/#metodika
Jak se vyrovnat se sourozeneckou rivalitou?
Úvod › DĚTI ›
Sourozenci Předchozí článek Další článek
Nové miminko v rodině neznamená zátěž jen pro rodiče ale i pro starší dítě, kterému tak přibude nový sourozenec. Sourozenecká žárlivost a rivalita je relativně běžným jevem; přinášíme vám návod, jak ji zvládnout.
Když si domů přinesete miminko a doma jej kromě příbuzenstva očekává ještě starší dítě, spustíte tak u něj celou škálu nejrůznějších pocitů.
Pokud se navíc jedná o batole, počítejte s tím, že nedokáže své rozporuplné pocity vyjádřit slovy a bude je spíš projevovat chováním.
Rodiče by přitom měli vědět, co mohou očekávat, protože pokud pomohou starším sourozencům vyrovnat se s těmito pocity, položí tak základ dobrého vztahu mezi sourozenci.
Příčiny sourozenecké rivality
Úzkost
K narození dítěte se v rodině váže spousta očekávání a vzrušení, které ještě zesílí v okamžiku, kdy se dítě skutečně narodí. I zcela malé děti vycítí tyto emoce u dospělých a poznají, že se očekává něco velkého.
Navíc může být tato událost spojena se změnami a životě dítěte a změnou zaběhlého řádu, například přestěhování z postýlky do dětské postele, změnou dětského pokojíku a podobně. Změny řádu společně s všudypřítomným vzrušením mohou být příčinou úzkosti.
Ta se může projevovat mnoha způsoby: nespavostí, náladovostí, vztekem, mimořádnými požadavky na pozornost, nebo například regresivním chováním, kdy se dítě jakoby vrátí ve svých hygienických návycích, či řeči o několik let dozadu.
Co mohou tedy rodiče udělat proto, aby se úzkost dítěte zmenšila? V první řadě pomozte dítěti vyjádřit jeho pocity slovy. Promluvte si s ním o jeho obavách z nového člena vaší domácnosti. Vyjádření negativních pocitů a obav mu pomůže vyrovnat se s nimi.
Strach ze ztráty lásky
Strach ze ztráty rodičovské lásky je častý zejména u prvorozených dětí. Ty měly celý svůj dosavadní život veškerou pozornost rodičů pro sebe. Teď je pro ně představa, že by se této výsady měly vzdát, velmi zneklidňující. Snaha získat si opět pozornost rodičů se projevuje touhou po mazlení a regresivním chováním.
Měli byste ho především ujistit, že máte dost citu pro něj i jeho sourozence. Je potřeba, aby zaznělo, že je pro vás starší dítě stále důležité, jen teď přibude do vaší rodiny další důležitý člověk: jeho sourozenec.
Snažte se zapojit dítě do příprav pro miminko a svěřte mu nějaké drobné úkoly, aby se cítilo užitečně a nemělo pocit, že je vyřazeno z rodinného dění.
Zlost
Ačkoli batole novorozené miminko svým způsobem miluje, zároveň v něm může probouzet nelibost a vztek. Kvůli těmto negativním pocitům záště může dítě pociťovat výčitky a pocit viny.
Opět mu velmi pomůže, pokud si s ním o jeho pocitech otevřeně promluvíte. Vysvětlete mu, že je v pořádku, pokud cítí vztek, ale rozhodně není v pořádku, pokud miminku ublíží, naučte ho vyjádřit své negativní pocity slovy a nikoli činy.
Odměňujte ho za pozitivní chování k sourozenci; adekvátní odměna žádoucí chování posílí.
Zmatení
Vaše dítě možná ani nemá představu, co se očekává od staršího sourozence a neumí se se svou novou rolí vypořádat. Možná má ohledně miminka nerealistická očekávání, nebo ho svazuje strach a obavy. Je na vás, abyste mu vysvětlili, co znamená být starším sourozencem a jak by se mělo k miminku chovat. Co dělat může a co naopak nesmí.
Může miminku zpívat, číst, mluvit na něj, ukazovat mu hračky a podobně. Vytyčte jasné hranice toho, co a co není dovoleno (jako například chovat miminko bez dozoru dospělého).
Ohodnoťte tento článek: Další články k tématu: Rodina
Rivalita mezi sourozenci aneb sourozenecká žárlivost
Příchod miminka znamená velkou změnu v životě celé rodiny, matkou a otcem počínaje, prvorozeným dítětem konče. A právě starší dítě, nehledě na to, jestli je to kluk nebo holka, se s přírůstkem do rodiny těžko vyrovnává.
Všeobecně vzato dívky mají sklony k sourozenecké žárlivosti o něco nižší, avšak není to pravidlem, stejně tak se rozchází názory odborníků ohledně věkového rozestupu mezi sourozenci, potažmo zda více žárlí dítě okolo dvou let, či starší. Žárlivost úzce souvisí s povahou dítěte a se zažitými vzorci chování, které přejímá od svých rodičů. Jestliže např.
dítě vidí, že otec žárlí na pozornost, kterou věnuje matka dítěti, bude i ono následně žárlit na sourozence, který ho o pozornost maminky připravuje apod.
Mnoho rodičů si klade otázku, proč i přes všechny jejich snahy starší dítě na miminko neustále žárlí? V první řadě je potřeba zamyslet se, zda rodiče prvorozené dítě na příchod nového člena rodiny dostatečně připravili.
Vžijte se do role dítěte, to vidí, že jeho mamince narostlo bříško, ale pořádně nechápe proč. Sice sem tam slyší, že v něm má schováno miminko, ale neuvědomuje si, co to pro něj bude znamenat.
No a jednoho dne maminku bříško začne bolet, odjede pryč a za pár dní se vrátí domů s plačícím uzlíčkem, který všichni obletují a rozplývají se nad ním. Samo dítě však vnímá miminko jako vetřelce, který jej připravuje o pozornost rodičů a je nasnadě, že se ho bude chtít zbavit.
Dětská hlavička nevymyslí jiný způsob než ten, že mu bude různě ubližovat, sem tam miminko štípne, jindy mu vezme lahvičku apod. A jelikož svým chováním nedocílí toho, aby dali miminko rodiče pryč, ale jen toho, že za své chování sklízí od rodičů různé tresty, začne být ještě více frustrované.
Proto je podle psychologů velmi důležité, aby rodiče věnovali velkou pozornost staršímu dítěti a vhodným způsobem mu vysvětlili, co se s příchodem miminka v rodině změní a zejména ho ujišťovali o své lásce, kterou mu nikdo nevezme.
Žárlivost může dítě dávat najevo různými způsoby, mísí se v něm vztek, smutek a obava, že ztratí lásku a pozornost rodičů. Některé děti se rozhodnou miminko naprosto ignorovat, jiné se vůči němu budou chovat útočně. Jindy začne starší dítě upoutávat pozornost rodičů a okolí různými legráckami a předvádí se. Mnohdy se začne starší sourozenec tzv.
opičit podle mladšího, vrátí se ve vývoji o krok nazpět např. se začne počurávat v noci, vyžaduje dudlík, zhorší se mu řeč apod.
Rodiče by měli zpozornět i v případě, kdy jinak veselé a živé dítě se najednou stáhne do sebe, nezlobí a nijak se neprojevuje vůči sourozenci, v tomto případě je možné, že se se svým smutkem a obavami uzavřelo do sebe a může si tím do budoucna zadělat na různé problémy.
To, jaký postoj k celému problému zaujmou rodiče, může ovlivnit budoucí vztah mezi sourozenci. Nejčastější jsou dva typy rodičů, jedni vše přehlížejí a žárlivost staršího dítěte berou jako dočasnou záležitost, která brzy odezní.
Druzí naopak jako řešení volí křik, zákazy, příkazy a tresty.
Oba vzorce nejsou vhodné, starší dítě získá buďto dojem, že rodičům je úplně jedno, co dělá a jak se chová, případně začne sourozence vnímat jako viníka toho, že se na něj rodiče utrhují.
Co bychom poradili rodičům, kteří se potýkají se žárlivostí mezi dětmi? Staršího sourozence postupně připravujte na příchod miminka. Uvědomte si, že to pro něj bude velká změna, proto jestliže např.
plánujete staršího přestěhovat z ložnice do jeho pokojíčku, neodkládejte to, aby si později nemyslelo, že se jej chcete zbavit. Všem v rodině vysvětlete, že je důležité dodržování rodinné hierarchie, tzn. pokud přijdou na návštěvu, musí nejprve pozdravit starší dítě, donést dárečky oběma sourozencům apod.
Často pomůže, pokud rodiče zapojí starší dítě do péče o miminko, ujišťují ho tím o jeho důležitosti. Nevěšte hlavu, jestliže prvorozený tvrdí, že sourozence nemá rád – nevyžadujte lásku, ale oboustranný respekt a ohleduplnost – milovat se nemusí, ovšem nesmí si ubližovat.
Vyvarujte se srovnávání dovedností sourozenců, každému jde lépe něco jiného, podporujte jejich vzájemnou spolupráci a vymýšlejte společné aktivity. Neodsouvejte starší dítě do pozadí, snažte se rozdělit svůj čas stejnoměrně mezi obě děti.
A co je také důležité, nehledejte viníka pouze ve starším dítěti. Oni mnohdy ti mladší sourozenci mají dost pod čepicí, jakmile uvidí, že jeho bratra/sestru okřikujete za každou maličkost, začnou toho využívat.
Žárlivost mezi sourozenci většinou sama postupně odezní, pokud je však zřejmé, že starší dítě má z ubližování požitek, případně se u něj objeví jiné problémy (kousání nehtů, výbuchy vzteku…) je namístě vyhledat psychologickou pomoc.
Jak nás v životě ovlivňují sourozenci?
Ty jsou jedinečné z mnoha důvodů. Kromě toho, že většina lidí má alespoň jednoho sourozence, se kterým vyrůstali, je vztah s bratrem či sestrou unikátní v tom, že jde většinou o ten životně nejdelší. Své sourozence známe často déle než své přátele, v dětství s nimi navíc trávíme nepoměrně více času.
Podle některých psychologů jsou sourozenecké vztahy unikátní navíc v tom, že propojují dětský svět se světem dospělých – starší bratr či sestra může mladšího sourozence pohlídat a převzít tak krátkodobě pozici rodiče. Zároveň jsou sourozenci často i našimi přáteli v tom stejném smyslu jako naši vrstevníci.
Z psychologických výzkumů také víme, že sourozenci mohou mít přímý vliv na náš rozvoj v dětství – například tak, že plní roli společenských vzorů nebo partnerů. Jednoduše řečeno, utvářejí nás tím, jak se chovají a s kým nás seznámí. Jejich vliv navíc může být jak pozitivní, tak negativní – můžeme se jim chtít podobat, nebo se naopak za každou cenu snažíme být naprosto odlišní.
Sourozenecká rivalita
Podle Alfreda Adlera, proslulého psychologa a zakladatele individuální psychologie, jsou vztahy, a především rivalita mezi sourozenci, dokonce primární hnací silou v psychologickém rozvoji jednotlivce. Adler v narození mladšího sourozence vidí především traumatický zážitek pro dosavadního jedináčka.
Ten ztrácí výsadní postavení u rodičů a je nucen se dělit o jejich pozornost i prostředky. Jak obě děti rostou, přetrvává mezi nimi tento souboj, při kterém se často uchylují ke snahám lišit se od sebe navzájem.
Podle Adlera jde o logický postup; pokud dítě nalezne nové cesty a objeví nové prostory, ve kterých může vytvářet svou identitu, bude si moct alespoň v některých oblastech udržet výsadní postavení nad svým rivalem. Díky tomuto postupu, který Adler nazývá deidentifikace, se navíc sníží napětí a zlepší sourozenecké vztahy.
Intenzivní vývoj dětské mysli je podobnými stimuly silně ovlivňován a jejich účinky nemizí časem, ale stávají se integrální součástí osobnosti. Tímto způsobem nás vztah s našimi sourozenci formuje a ovlivňuje po celý život.
Své sourozence navíc můžeme vnímat také jako spoluhráče při přípravě do života. Můžeme s nimi testovat hranice a zjišťovat, kam až je v pořádku zajít. Díky každodenním interakcím vzájemně ovlivňujeme své chování. A toto ovlivňování opět může jít oběma směry. Pokud například děti vyrůstají v nestabilním rodinném zázemí, můžou si být vzájemnou oporou a upevňovat tak svůj vztah.
Pokud je však sourozenecký vztah konfliktní, mohou se v něm utvářet negativní vzorce chování, které často eskalují v násilí či agresi i mimo něj.
Podle několika průzkumů mají konflikty mezi sourozenci v dětství spojitost s problémy ve škole, šikanou nebo zneužíváním návykových látek v pozdějších letech.
Pokud dochází i k nějaké formě šikany, zvyšuje se riziko rozvoje deprese v brzké dospělosti.
Když děti učí rodiče
Síla sourozeneckých vztahů sahá natolik daleko, že nás může ovlivnit i nepřímo skrze rodiče. Hned několik studií z posledních dvou desetiletí přišlo s předpokladem, že starší sourozenci dávají rodičům možnost tzv. otestovat své dovednosti a doladit nedostatky, čímž účinně zefektivní své rodičovství u dalšího potenciálního potomka.
Tzv. learning-from-experience model (model učení se zkušeností) tak poukazuje na to, že rodiče u svých dalších dětí často využívají efektivnějších rodičovských technik a stylů, čímž snižují napětí a stres v rodině.
Pokud má však starší sourozenec pocit, že se rodiče k mladší sestře nebo bratrovi chovají láskyplněji a pozorněji, může to přispět ke špatným vztahům mezi sourozenci.
Méně upřednostňované dítě může kvůli této skutečnosti navíc tíhnout k problémům v budoucnu.
Nakonec podle odborníků mohou sourozenci ovlivnit i naše akademické úspěchy.
Klasická sociologická teorie například tvrdí, že zvyšujícím se počtem členů sociální skupiny se zvyšuje i zatížení jejích prostředků, které musí být rovnoměrně distribuovány.
Pokud tedy například rodiče pro prvorozené dítě spořili každý měsíc 1000 Kč, po narození druhého dítěte se po přerozdělení prostředků domácnosti sníží tento příspěvek na 500 Kč.
Ze studií pak vyplývá, že čím více dětí žije v domácnosti, tím nižší je pravděpodobnost, že některé z nich, především ty mladší, dosáhnout vyššího vzdělání. Populační studie v 60. letech pak tento předpoklad potvrdily, když nalezly přímou spojitost mezi počtem sourozenců a dosaženým vzděláním.
Symboly sourozenců je pak prorostlé i kulturní nevědomí společnosti, v jejíchž četných archetypech epických bratrů a sester se skrývá potenciál tohoto všudypřítomného jevu.
Proč epických? Kromě literárního významu epika, kdy termín popisuje jakýkoliv příběh nebo vyprávění, je výraz často používán k popisu (až napřirozeně) hrdinských činů, kterých je například v řeckých bájích hojný počet – namátkou například zmiňme záchranu Orestea jeho sestrou Élektrou nebo Proknéinu pomstu Téreovi za to, že znásilnil její sestru Filomélu.
Od dětských pohádek přes mytologii po kapitoly z Bible, sourozenci a jejich konfigurace se opakovaně dostávají do popředí mnoha původních příběhů. Z mnohých příkladů můžeme zmínit například Kaina a Ábela, Romula a Rema nebo, pro využití modernějšího hávu, Thora a Lokiho.
I v klasických či moderních zpracováních pohádkového materiálu najdeme různé druhy sourozeneckých vztahů, od Popelky a jejích nevlastních sester po Elsu a Annu z disneyovského hitu Frozen. Sourozenecký konflikt nakonec utváří i diskurz asi nejznámější tragédie všech dob – Hamleta.
Tyto a podobné grandiózní narativy a zmíněné teoretické podklady pak vytvářejí rámec, ve kterém můžeme zkoumat individuální zkušenosti. S tou svojí se pro článek svěřil Petr (24), který vyrůstal jako mladší ze dvou sourozenců v domku nedaleko Prahy. Z dětství si vzpomíná na časté potyčky se svou o dva roky starší sestrou.
„Ona mi vlastně dělala mámu, když máma odjela. Měla tendenci mi přikazovat, ale myslím si, že to dělají všichni starší sourozenci,“ říká Petr. Jejich vztah mu v dětství přišel nucený, „rodiče chtěli, abychom se bavili, hráli si,“ vzpomíná. I dnes je jejich vztah spíše formální.
Na otázku, zda si myslí, že ho sestra nějakým způsobem dlouhodobě ovlivnila, odpovídá kladně. „Představovala něco, co nikdy nechci být. Její styl chování, to byl vzor, jak to nedělat. Když na mě byla hnusná, tak se to nakonec obrátilo v moji přízeň.
Když mi říkala, že jsem budižkničemu, dalo mi to energii a sílu to udělat,“ říká rozhodným hlasem. „Řekl bych, že to je důvod, proč jsem dneska tak tvrdohlavý a neústupný“ dodává.
O poznání jinou zkušenost má Julie (25), která vyrůstala s rodiči a o devět let mladším bratrem v bytě v Brně. Ta kvůli svému věkovému náskoku často obstarávala hlídání a zastávala tak i roli pečovatele. I tak se, když byl bratr starší, často hádali.
„Byli jsme oba v blbém věku, já v pubertě a brácha v takové té malé předškolní pubertě. Takže já jsem byla vždycky otrávená, když jsem pro něj musela do školky, a jeho zase bavilo mě otravovat,“ popisuje Julie. Role pečovatele s ní ale podle jejích slov tak trochu zůstala.
„Teď když je brácha v pubertě a já už bydlím jinde, cítím, že mu chybím. A mrzí mě to. Zároveň je takový otrávený a odtažitý, ale třeba je to věkem,“ dodává ustaraně. A cítí se dnes nějak ovlivněná? „Určitě. Viděla jsem vyrůstat člověka od miminka po kluka, co je vyšší než já.
Dalo mi to nějaký vhled do toho, jak to funguje a vypadá. A myslím, že i díky tomu mě tak zajímá psychologie.“
S jen o pár let starší sestrou pak vyrůstala Alena (27) z Prahy. S tou jsou si dost blízké, nebylo to tomu ale vždycky. „V dětství a pozdějších letech jsme se praly a hodně jsme se hádaly.
Já byla za žalobníčka, který hned běžel za rodiči, když mi něco řekla nebo udělala… Asi od mých šestnácti let máme mnohem lepší vztah než v dětství nebo v pubertě. To už jsme se obě uklidnily a já více či méně překonala svoje emo období.
Sestra odcházela na vysokou a odjížděla na Erasmus, tak už to nebyla taková ‚ponorka‘,“ vysvětluje si posun v jejich vztahu. Dnes cítí, že je jí sestra v životě oporou, na kterou se může spolehnout. „Určitě pomáhá vědomí, že máte někoho, komu se můžete svěřit.
Neumím si představit, že bych byla na všechno úplně sama… Na druhou stranu mě umí tak trochu pobídnout a řekla bych, že její názor má pro mě váhu, takže se podle něj budu řídit spíš než podle názoru někoho jiného,“ popisuje Alena roli své „starší a zkušenější“ sestry.
Silný vliv sourozenců na vývoj osobnosti vidí i psycholožka Mgr. Petra Týnovská. „Jsem přesvědčená o tom, že sourozenci nás významně ovlivňují. Sourozenci jsou vlastně první většinou podobně staří lidé jako my, se kterými se setkáváme, se kterými se učíme komunikovat, sžívat.
Sourozenci pro nás také představují naše blízké, s nimiž se už od útlého dětství porovnáváme anebo třeba soutěžíme,“ říká. Zároveň zdůrazňuje i důležitost pořadí, v jakém se děti narodily. „Existují teorie, podle kterých je pozice v rodině významná. Ty jsou i v obecném povědomí lidí. Psycholog Kevin Leman o pozici dětí v rodinném systému napsal zajímavou knihu Sourozenecké konstelace.
“ V té se mimo jiné dozvíte, že nejstarší sourozenec má tendenci být precizní a zodpovědný, což údajně vychází z jeho pozice nejstaršího sourozence, který je zvyklý „už od mala brát ohled na mladší sourozence,“ vysvětluje Mgr. Týnovská. Nejmladší Benjamínek je naopak konfliktnější, ale také průbojnější.
A pozice prostředního dítěte? „Prostřední dítě má často nelehkou pozici, protože se zdá, jako by nebylo ničím zvláštní – chvíli zažije roli nejmladšího, potom je zase v roli staršího vůči benjamínkovi.“
Tyto teorie by se však podle Týnovské neměly brát jako univerzální odpověď na vývoj lidské osobnosti v dětství. „Všechny tyto postřehy jsou pouze hypotézy, protože každý člověk je jiný a jedinečný a je potřeba ho tak vnímat, ať už se narodil v jakémkoliv pořadí,“ zdůrazňuje.
Sourozenci na život
Nejnovější dostupné poznatky z oborů psychologie, sociologie či antropologie přináší stále nové informace dokazující, jak různorodý a zároveň intenzivní mají sourozenci vliv na osobnostní rozvoj jednotlivce.
Jejich komplexnost však poukazuje nejen na sílu tohoto fenoménu, nýbrž také na jeho senzitivní a křehkou povahu, která způsobuje, že sourozenecké vztahy jsou velmi náchylné ke změnám ve svém prostředí. Jak se vyvine ten váš, nemůžete předpovědět.
A stejně jako si nevybíráme své rodiče, i sourozence si vylosujeme čirou náhodou. Jediná jistota je, že ve vás vaši bratři a vaše sestry zanechají dojem na celý život.
Autor: Nikol Kováříková
Sourozenecká rivalita je docela běžná i zdravá. Nesmí ale přesáhnout určité meze
V mírné formě jsou tyto projevy naprosto běžné a jsou normálním vývojovým stádiem, obvykle mezi sourozenci převládají přátelské interakce. Pokud se však projevy nežádoucího chování vůči sourozenci stupňují, převládají apod., pak je třeba takovouto situaci neodkladně řešit.
Někdy je sourozenecká rivalita natolik vážná, že ohrožuje chod rodiny. Hrozí fyzické ublížení mladšímu sourozenci a sebedůvěra nebo psychická rovnováha některého z dětí je poškozována – v takovýchto vyhrocených případech je nutné hledat odbornou pomoc. Sourozenecká žárlivost a rivalita je však v běžné míře přirozeným jevem a vzniklé situace je možné úspěšně řešit v rámci rodinného kruhu.
Rodiče by měli vědět, co mohou očekávat, protože pokud pomohou sourozencům vyrovnat se s pocity, které v sourozeneckých vztazích přirozeně přicházejí, položí tak základ dobrého vztahu mezi sourozenci nejen v jejich dětství, ale i v dospělosti.
Sourozenecká rivalita a vliv rodičů
Značnou měrou se sourozenecký vztah odvíjí od toho, jaký je rodičovský přístup k dětem.
Částečně mohou rodiče formovat vztahy mezi svými dětmi záměrně, velkou část informací však dětí vnímají na nevědomé úrovni. Signály, vysílané rodiči, děti zcela přirozeně vnímají a také zpracovávají.
Sourozenecké vztahy tak ovlivňuje i charakter vztahů a veškerého dění v rodině, i vztahů mezi rodiči navzájem.
- Ne vše však může rodič ovlivnit, jsou věci v sourozeneckých vztazích, kam rodič již nedohlédne a ani nemá šanci situaci výrazněji ovlivnit.
- Projevy sourozenecké rivality v dětství
Časté, neodbytné a opakované vyžadování si pozornosti je jedním z velice obvyklých projevů sourozenecké rivality. Běžným chováním staršího sourozence, který chce přitáhnout pozornost rodiče, je také tzv. regrese, tj. projevování se chováním, které věku neodpovídá.
Rivalitu mezi sourozenci lze překonat tím, že rodiče budou projevovat pochopení vůči rozdílnostem svých dětí, jejich různé rysy i povahové vlastnosti a projevy žárlivosti by neměli trestat. Trestem by se v dítěti mohl prohloubit pocit, že je rodič nespravedlivý, upřednostňuje druhého, má ho radši apod.
Rodiče by nikdy neměli děti vzájemně srovnávat, dítě by mělo spíše vnímat, že rodiče k oběma sourozencům přistupují spravedlivě. Součástí je i to, aby každé z dětí mělo dostatek času a prostoru i pro sebe.
Situaci pomáhá, když rodiče podporují spolupráci a týmovou práci a pamatují na to, že drobné a běžné projevy sourozenecké rivality pomáhají k asertivním dovednostem, kompromisům i pochopení, že svět se netočí jen kolem mne.
Příčiny sourozenecké rivality
K narození nového miminka se váže spousta očekávání a vzrušení, ta ještě zesílí v momentě narození sourozence.
I zcela malé děti dokážou bezpečně tyto emoce vycítit, navíc vnímají přicházející změny – proměna zavedeného řádu, přestavba pokojíčku a podobně.
Všechny tyto záležitosti mohou být zdrojem úzkosti, která se projevuje náladovostí dítěte, nespavostí, zvýšenými požadavky na pozornost, regresivním chováním apod.
Chcete-li úzkost dítěte zmírnit, promluvte i s ním o jeho pocitech, vyjádření negativních pocitů a obav může pomoci vyrovnat se s nimi.
Jak připravit dítě na příchod sourozence
Zkuste dítěti vysvětlit, že po příchodu nového sourozence se společný život změní. Společně se na příchod miminka připravujte, zapojte dítě do příprav pokojíčku, prohlížejte si knihy o miminkách apod. Mějte pochopení pro smíšené pocity dítěte, které jednu chvíli může mít ze sourozence radost, na druhou stranu se může cítit přetížené, v důsledku čehož bude rozmrzelé a rozladěné.
Nechte staršího sourozence, aby vám s miminkem pomáhal, ale mějte se vždy na pozoru, abyste předešli případnému problému. Vytyčte jasná pravidla, co se smí, a co ne. Učte staršího správnému zacházení s miminkem a předveďte mu, co kojenec potřebuje a zapojte ho do pomoci o miminko.
Buďte však opatrní a pozorní, abyste starší dítě nepřetěžovali, stále je to dítě se svými potřebami.
Žárlivost a sourozenecká rivalita v dospělosti
V období dospívání dochází k mnohým psychickým i fyzickým změnám. U mladého člověka se rozvíjí nové zájmy a doma pro něj vyvstanou nové povinnosti. Situace, kdy starší sourozenec odejde z domova například na studia, začne navazovat vztahy s druhým pohlavím apod., mohou způsobovat u mladšího pocit zanedbání, opomíjení nebo žárlivost.
Sourozenecké soupeření může eskalovat v případě, že je v rodině napětí a stres mezi partnery. Taková neřešená situace může způsobit, že jedno z dětí, zklamané z přístupu rodičů, si může začít vybíjet svoji frustraci na sourozenci, který je snadným a blízkým terčem.
Soupeření, nepřátelství a spory mezi sourozenci bývají zejména u dospívajících dětí prostředkem manipulace s rodiči. Ovšem nezdravé soupeření může na sebeúctě člověka napáchat velké škody a mohou přetrvávat až do dospělého věku.
Pokud se dítě se žárlivostí na sourozence nevyrovná v dětském věku, pak bývá často v dospělosti egocentrické, žárlí na všechny kolem sebe a nesnese, aby byla pozornost věnována někomu jinému, než jemu.
Sourozenci pomáhající
Síla sourozeneckých vazeb je v takovýchto situacích klíčová. Zdravé a funkční sourozenecké vztahy dokáží do jisté míry tlumit dopady na psychiku dětí. V narušených sourozeneckých vztazích však může docházet k dalšímu postupnému zhoršování jejich kvality.
Co přináší pořadí sourozenců pro další život
Na základě „výbavy“ z primární rodiny fungujeme nadále ve světě, navazujeme vztahy, hledáme si partnery i zakládáme vlastní rodinu. Tedy i pořadí mezi sourozenci může ovlivnit partnerský vztah a chování v dospělosti.
Jedináčci bývají obvykle velice ambiciózní a zaměření na výkon. Dokonalost vyžadují nejen od sebe, ale i od svého okolí. V extrémních případech vede jejich zaměření k egocentrismu, není to však pravidlem, jak se často a mylně uvádí.
Prvorození sourozenci bývají obvykle dominantní a stejně jako jedináčci velmi ambiciózní. Rodiče na ně mohou mít přehnané požadavky a očekávání (například své nenaplněné sny a ambice), proto mohou mít větší potřebu uznání. Zároveň jsou však obvykle velice zodpovědní.
Druhorození sourozenci sdílejí některé vlastnosti a schopnosti se svým starším sourozencem, mívají však výraznou tendenci a snahu se odlišit.
Jejich pozice z nich dělá velké diplomaty a flexibilní jedince, na druhou stranu jsou rebelující, soutěživí, vyhledávají pozornost.
Když je druhorozené dítě opačného pohlaví, než dítě první, pak je pozornost rodičů rozložena obvykle rovnoměrněji.
Nejmladší dítě mívá v rodině velice specifickou pozici. Bývá rozmazlováno a dostává hodně lásky, v mnoha směrech již mají díky starším sourozencům vyšlapanou cestičku. Nejmladší sourozenci jsou společenští a empatičtí, ale i bezstarostní, dobře navazují kontakty a mají výrazné schopnosti motivovat druhé.
Dvojčata mají svého sourozence jako stálého společníka. Obvykle si velice dobře rozumí, mají silné citové pouto, ale snaží se překonat svoji podobnost a odlišit se. Někdy mohou pociťovat nedostatek soukromí, cítit se nejedineční, ve stínu svého dvojčete apod.
Dominantnější z dvojčat může mívat v dospělosti tendenci zastínit ostatní, stejně jako tomu bylo u jeho dvojčete. Naopak submisivní dvojče vyhledává pečujícího až mateřského a ochranitelského partnera.(Zdroj: Spektrum zdraví)