Řekni, kde ti chlapi jsou?

Luky, tenhle blog radši nečti 🙂

Poslední dobou vidím ve svém okolí (což mám namysli i na sociálních sítích) a vlastně to byla donedávna i moje situace, že my ženy a bohužel nyní musím říct, bez rozdílu věku, nemáme štěstí na muže, nebo nemůžeme najít toho pravého..

?

Mužů je všude spousta – mladých, krásných, starších, vzdělaných, možná i zabezpečených, možná mají ještě i vlasy, zuby a proboha, ať mají aspoň mozek ???? (to je hláška z jedné seznamky, která mě fakt rozesmála, proto si dovoluji ji použít i sem, do svého článku), ale nějak to stále není ono.

Najít toho pravého, který bude podle našich/vašich představ a vy budete zase podle jejich představ, se zdá zcela nemožné! Vůbec nezávidím holkám okolo třiceti, kterým začínají tikat biologické hodiny a počítají roky, které letí rychlostí blesku, kdy ještě mohou počít a mít své vlastní dítě – aspoň jedno, ideálně dvě (pokud budou chtít). Jenže, to není tak jednoduché! Kde najít toto správného partnera, otce dětí, které chci a po kterých už tolik toužím! Dneska je mi třicet, no, v pětatřiceti to taky ještě půjde, už to možná nebude tak snadné, ale jak se začne blížit čtyřicítka….pomóc, co když to pak už nepůjde, co když budu muset k lékaři a řešit to lékařskou cestou?! Ale co já, co když ten můj chlap už také s přibývajícím věkem bude mít snížený počet spermií, nebo je bude mít málo pohyblivé a budeme muset řešit umělé oplodnění? Ten čas tak letí a já ještě nemám ani toho správného chlapa a teď s ním budu muset aspoň rok chodit, abych ho vůbec poznala….POMÓÓC!!

No nezávidím vám to, holky! Taky jsem si tím prošla, takže vím a znám. Teď už mě naštěstí čas netlačí a vím co chci a především, co nechci ????, ale to si člověk vždy uvědomí s každým dalším rozchodem.

Ale věřte, že to co si od muže přejete (a na to myslete, ne na to co nechcete, protože právě vaše myšlenky utvářejí realitu), jaký si přejete aby byl a jaké vaše vnitřní touhy by měl splňoval, vše si utváříte ve vašich myšlenkách a takový pak bude (tak pozor na myšlenky :-)) Jen tak pro příklad – stále jsem potkávala muže stejně velké jako já, nebo jen o kousek větší a tak jsem nosila boty bez podpadku, abych nad nima nevyčnívala, nějak je mi to proti srsti…no, a pak jsem si schválně pořídila kozačky na podpadku, dělala jsem si srandu, že jsem zvýšila laťku a teď chci už jen vysokého chlapa, abych ani na podpadcích nebyla o půl hlavy vyšší než on a víte co se stalo? Mám ho! Můj milý měří 195 cm! Konečně pořádnej chlap v jehož náručí se můžu schovat, musím si stoupnout na špičky, když mu chci dát pusu a i když si vezmu podpadky, tak má pořád minimálně 10 cm navrch ???? Ale tak výška není všechno, že jo, ale prostě já se cítím vedle něj skvěle!

Musíte se vedle něj cítit uvolněná! Jakmile vás znervózňuje, omezuje, něco vám nehraje, máte blbej pocit, dřív nebo později to skončí, to není on, hledej dál… Já vím, zní to hrozně striktně, možná i sobecky, ale je to tak, sorry, to jsou zkušenosti.

Dejte na své pocity! Nejdřív srdce a pak hlava a nebo ta radši moc ne, protože všechno to, co cítíte, že není ono se vám bude snažit rozmluvit, a protože prostě chcete chlapa, tak vám bude namlouvat, že to není tak hrozný, že na to se dá zvyknout, že jinak je skvělej…možná je, ale ne pro vás! Uvědomte si, že teď se s ním vídáte třeba párkrát v týdnu, ale pokud se s ním sestěhujete, všechny ty pocity se zestonásobí, protože s ním budete minimálně od večera do rána a taky možná celý víkendy a budete vše muset tolerovat – ano, tolerovat, protože člověka nezměníte, nepředěláte, možná na chvíli, takže si zvykej, jestli ho chceš a ber takového, jaký je.

Nemáš čas se seznamovat, autem jedeš do práce, autem z práce, mezitím jen nákup (případně školka, škola) a domů? Ano, tohle je problém dnešní doby a pokud nepracuješ ve větším kolektivu, kde by byla eventuálně možnost se seznámit, pak máš smůlu.

Asi nejdeš po ulici a neusmíváš se na každýho protijdoucího chlapa? Nechceš vypadat jako koketa nebo jako úplnej blázen, který se směje bez příčiny? Pak to máš stejně jako já, neusmívala jsem se ani na chlapa, který po mě očividně koukal už několik let, prostě to nešlo ….

možná to byla chyba, ale my jsme se prostě v životě tak nějak minuli… no to je život, asi to tak mělo být, všechno v životě má nějaký význam.

Existují seznamky – i když za mě zoufalství, poslední možnost, ale pokud bych se nepřihlásila na seznamku, neměla bych Lukyho, takže všechno zlé je pro něco dobré. Jsou placené seznamky a neplacené. Za mě na těch placených to lidi asi myslejí vážněji.

Na těch neplacených si pánové hledají snadné cíle na uspokojení svých potřeb a ne vždy to myslí vážně – najdete tam i zadané kousky ???? Ale jaký je největší problém mužů na seznamkách? Pokud není zadaný, pak nevyřešená minulost v sobě samých, zhrzenost a to, že se litují. Po rozchodu se rychle přihlásí na seznamku, aby vytloukli klín klínem, lásku láskou, ale tak to nefunguje! Je potřeba si uvědomit sebe samého a to radím i vám a teprve pak hledat. Pokud neumíte žít sami se sebou, jak můžete do svého života pozvat někoho dalšího?

Jestli již máte děti, nebude to o to jednodušší, a možná právě o to složitější! Děti musí přijmout vašeho partnera, a když se tak nestane, je to peklo a začátek konce.

A samozřejmě je nutné, aby i váš parner přijal vaše děti, tak jak jsou, tak zlobivé jak jsou, tak hyperaktivní jak jsou, i tak úžasné, jak jsou.

Partner nemůže čekat, že jeho příchodem se vše změní, styl výchovy (ideálně, pokud na ni máte aspoň podobný pohled, nebo jste schopní se domluvit na společných pravidlech), rozvrh, koníčky, zvyklosti.

Partner nesmí být dětinský a myslet si, že v tu chvíli se začne vše točit okolo něho a děti půjdou do pozadí, tak to nefunguje.

Partner se musí začlenit, nevyčnívat, nebýt on a pak vy a děti, vaše životy se musí prolínat, musíte se naučit spolu všichni koexistovat! Máli děti partner i vy, bude to ještě zábavnější ???? Na tohle my se právě můžeme těšit, až se naše děti seznámí osobně (kluci se už znají ze hry Fortnite, kterou spolu hrají ???? ach ten virtuální svět). Zatím se však naše péče o děti míjí, tak snad to klapne co nejdříve a držte nám palce, ať je vše v pohodě a děti si sednou.

Každý, koho potkáte ve svém životě je testem, trestem nebo darem…každopádně se máte něco od něj naučit a on od vás. Něco si v jeho přítomnosti (nebo i nepřítomnosti) uvědomit.

Možná s tímto člověkem máte vybudovanou karmu, kterou si teď potřebujete vyřešit, berte to jak chcete a jak je to pro vás přijatelné. Já mám momentálně to štěstí, že s Lukym se můžeme bavit o všem a nepřipadám si divně.

Občas, vlastně většinou, jsem si musela dávat pozor co a jak řeknu, aby to ten druhý pochopil, pobral a nemyslel si o mě, že jsem čarodejnice ???? S Lukym mohu mluvit o karmě, o kvantové terapii, prostě o všem a on mi má k tomu všemu co říci ze svého pohledu.

Můžeme se spolu hodiny bavit o všem možném a já miluju, jaký má přehled a mohu k němu vzhlížet…žena by měla mít možnost k chlapovi vzhlížet, no ne? Pro mě je to i nutnost, abych si ho mohla vážit, učit se od něj, většinu mužů jsem za sebou „táhla“ a to pro mě bylo spíš přítěží, když se mnou chlap nedržel krok, moje tempo. Příští neděli budu zase na kurzu kvantové terapie, tak už se moc těším, jak to spolu pak všechno probereme a já budu moci sdílet své zážitky, zkušenosti a poznatky a budeme je následně aplikovat do našeho života!

Takže nechte to být, na sílu stejně žádnýho chlapa nepřitáhnete. Dělejte si svoje věci, jděte za svými cíly, dělejte co milujete, protože až přijdou děti, tak v prvních pár letech opravdu nebude tolik času bez toho, abyste musely řešit hlídání.

A když už budete hodně zoufalé a budete chtít vyrazit na rande, zkuste tu seznamku, kdo ví, třeba tam ten pravý bude! Ale nejdřive mějte srovnané vše v sobě, musíte vědět, co chcete a co už ne.

A až to budete nejméně čekat, ten pravý se objeví, slibuji!

Jsem maminka samoživitelka, mám devítiletého syna, své zaměstnání a zároveň pomáhám dalším ženám ke kráse, zdraví, sebevědomí a finanční svobodě.

Díky této profesi mohu jezdit se synem na dovolené, nepočítat každou korunu a když potřebuji, koupím si to, co právě potřebuji :-).  Pravidelně investuji do svého dalšího vzdělávání a osobního rozvoje.

Jsi na stejné vlně, chceš se zapojit do mého projektu a neřešit každou korunu? Nebo tě prostě jen oslovil můj článek a chceš se na něco zeptat, nebo se poradit? Ozvi se mi.

Řekni, kde ti chlapi jsou

Nedávno se mi dostala do ruky stará školní kronika. Už při čtení prvého zápisu, kde byl představen učitelský sbor školy, mne překvapilo, že v něm byli vyjmenováni pouze muži.

Až budou číst podobné dokumenty naši potomci ze současné školy, budou se podivovat nad přesně opačným extrémem. Učitelské sbory tvoří drtivá většina žen. Že jde o závažný problém, o tom není pochyb a je zřejmé, že se jím musí zabývat i ministerstvo školství.

Co je příčinou takového stavu a jak dostat učitele-muže zpátky do sboroven našich škol?

Dnešní žáci za celou povinnou školní docházku často nepotkají učitele-muže. To není dobrý stav a určitě je to jedna z příčin kázeňských problémů na školách.

Zvláště chlapci v pubertě se jen těžko srovnávají s tím, že se musí podřídit autoritě ženy-učitelky. Bylo tomu tak i za mých dětských let a zřetelně si vzpomínám, že právě mladé učitelky byly už tehdy snadnou obětí nekázně svých žáků.

Bylo to zvláště v nekoedukované škole, kterou jsem tehdy navštěvoval, s 35 chlapci v jedné třídě.

Na střední škole jsem byl zařazen do experimentální třídy, kde byli potencionální zájemci o pedagogickou profesní dráhu. Je příznačné, že již tenkrát, před 45 lety, bylo v naší třídě 32 dívek a pouze tři chlapci.

Rázem jsem se ocitl v opačné pozici, než v jaké jsem byl na osmiletce. Byl jsem po tři roky členem dívčího kolektivu. Byla to pro mne dobrá průprava do života. Ženský živel mne provázel po celou učitelskou dráhu.

Pro naše současné školství netypickou situaci jsem zažil na samém začátku, kdy jsem nastoupil na školu, kde byl počet mužů a žen ve sboru téměř v rovnováze. Navíc nás byla většina učitelů mladých a začínajících. Byly to nejlepší roky mého pedagogického působení.

Měl jsem možnost denně v praxi vidět a také si vyzkoušet různé přístupy k žákům, jak jsem je vnímal u svých kolegů a kolegyň z učitelského sboru.

Existuje mužský a ženský přístup k učitelské profesi? Velmi bych se obával takového dělení. Je ale fakt, že ženy-učitelky, vzhledem ke svým mateřským povinnostem, mají svoji roli přinejmenším značně ztíženu.

Vždyť právě jejich mateřská role byla hlavní příčinou, proč v dávných dobách nemohly vdané učitelky na školách vůbec působit. Snad proto jsem ve staré kronice žádnou ženu-učitelku na tamní škole nenašel.

To bylo jistě nesprávné a je správné, že toto diskriminační nařízení bylo později zrušeno. Dnes jsme na druhém pólu extrému. Muži do škol v roli učitelů nenastupují.

Je příznačné, že téměř všichni kolegové ze školy, kde jsem začínal, se postupem času stali řediteli nebo zástupci ředitele různých škol. To je též pro současný stav v našich školách typické. Muži, ač jsou v menšině, jsou většinově v řídících funkcích škol. Sám jsem si tuto roli také 16 let vyzkoušel.

Početně mužská menšina řídí ženskou většinu a já v tom také vidím něco nezdravého.

Proč menšinoví muži vedou většinově ženské kolektivy? Je to proto, že to je jedna z cest, jak udržet muže ve školství? Někde jsem slyšel, že je to jedna z mála možností kariéry pro muže ve školství a způsob, jak za finanční ohodnocení, které zde existuje, uživit svoji rodinu.

Jak je taková role osamělého ředitele-muže v ženském kolektivu těžká, o tom bych mohl ze svého působení na školách něco vyprávět. Ženské kolektivy není lehké řídit a udržet v nich klid a pohodu. To je pro muže v roli ředitele často úkol nad jeho síly.

Hovoří se o tom, že je současný stav odrazem finančního ohodnocení učitelů. Jistě, uživit z platu nastupujícího učitele rodinu s dítětem, lze jen za cenu živoření, nebo nutnosti hledat souběh nějakého dalšího zaměstnání.

Ale nemyslím si, že k řešení pomohou nějaké příplatky, mimořádné odměny a rychlejší platové postupy pro muže. Bylo by to nespravedlivé k ženám-učitelkám. Když řešení tímto směrem, tak zlepšení podmínek pro obě pohlaví.

Za podstatnější způsob změny považuji požadavek společenského uznání role učitele, její podporu a zvýraznění. Podstatnou změnu podmínek, ve kterých učitelé na školách pracují.

Myslím tím jejich vybavení pomůckami a didaktickými materiály na úrovni současné doby a techniky. Takové prostředí bude pro muže atraktivní a přitažlivé. Příprava učitelů-mužů musí začít dříve než studiem na vysoké škole.

Je třeba hledat cesty, jak muže pro učitelskou profesi získat mnohem dříve, již v dětském věku. A soustavně je na budoucí roli připravovat. Tak, jako se o to pokusili naši učitelé speciální třídou na střední škole, kterou jsem prošel já.

Učili nás ti nejlepší učitelé, mnozí současně učili na sousedící pedagogické škole, později pedagogickém institutu a měli proto ke své profesi výjimečně dobrý vztah. A navíc to byli většinou muži. Ač se to tenkrát tak nejevilo, dnes je jasné, že to byl úspěšný experiment.

Dvě třetiny z nás zůstali profesi učitele věrni po celou svoji aktivní profesní dráhu.

Oldřich SUCHORADSKÝ

Jak hodnotíte tento článek? (1 – nejhorší, 7 – nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 13 hlasů.

Chlap na střídačku (2020)

Obsah

• Již patnáct let št'astně vdaná Zuzana jednoho dne zjistí, že má její manžel Jiří delší dobu poměr s jinou ženou. Zuzana neváhá a rozhodne se svou sokyni Lenku navštívit a učinit jí tak trochu netradiční návrh. Její plán je přímo skandální. Navrhne jí totiž, že si rozdělí péči o Jirku a udělají z něj tak chlapa na střídačku. Lenka nakonec souhlasí a obě ženy představí tento nový způsob života Jirkovi. Tedy spíše ho postaví před hotovou věc. Co se všem zdá zpočátku jako perfektní plán, tedy jeden týden se svou ženou, ten druhý zase s milenkou, se nakonec může ukázat jako noční můra pro všechny.(Bohemia MP)
• Zuzana zjišťuje, že jí Jiří nevěrný. Nejdřív ho konfrontuje přímo před jeho studenty při přednášce a pak ho přinutí milenku opustit. Jiří je ale jako tělo bez duše a Zuzana se trápí. Po poradě se svou matkou se rozhodne dát Jiřímu volnost. Navštěvuje Lenku a navrhne jí, že by se o Jiřího mohly dělit formou střídavé péče. Týden zůstane u jedné a týden u druhé. Jiří s plánem souhlasí. Jiří má ale problém. Soužití s Lenkou není tak harmonické, jak oba čekali a Jiří už se po týdnu těší na Zuzanu a na děti. Zuzana se ale rozhodla předstírat, že má milence. Požádá matku, aby jí posílala prázdné zprávy, a chodí pozdě domů. Další týden posílá Zuzana k Lence s Jiřím i děti. Lenka je překvapená, ale k problému se staví čelem, ačkoliv na Jiřího čekala jen ve spodním prádle. Zuzana mezitím posílá Jiřímu svoje fotky v sexy prádle a zve ho k sobě večer, aby si užili. Jiří si vymyslí výmluvu, tak jak to dělal, když chodil za Lenkou, a odchází k Zuzaně. Zuzana zve Lenku na pyžamovou párty, ale když Lenka dorazí i se svým kamarádem v pyžamu, všichni jsou v normálním oblečení a navíc se Lenka dozvídá, že přišla oslavit Jiřího svatební výročí. Zuzana nakonec všem slavnostně oznamuje, že se o Jiřího dělí s Lenkou. Později Zuzana Lence řekne, že Jiří byl u ní, zatímco ona hlídala jejich děti. Lenka je v šoku, ale nehodlá se vzdát bez boje. Natočí se, jak s Jiřím souloží a video pošle Zuzaně…(TV Prima)
• Pätnásť rokov vydatá Zuzana jedného dňa zistí, že jej manžel Jiří má už dlhšiu dobu pomer s inou ženou. Zuzana neváha, rozhodne sa svoju sokyňu Lenku navštíviť a dať jej netradičný návrh. Jej plán je priam škandalózny. Navrhne jej, aby si starostlivosť o Jirku rozdelili a urobili tak z neho chlapa na striedačku. Lenka po prvotnom šoku súhlasí a obe ženy predstavia tento nový spôsob života Jirkovi. Teda skôr ho postavia pred hotovú vec. Čo sa zdá všetkým zo začiatku ako perfektný plán, kedy je Jirka jeden týždeň s manželkou, druhý týždeň s milenkou, sa nakoniec môže stať pre všetkých nočnou morou.(Continental film)

Videa (2)

Komentáře (156)

• Viděl jsem v kině. No, ne že bych se nezasmál, ale celkově to není příjemný film. Nerad bych moralisoval, ale nemohu se zbavit dojmu, že adoruje nevěru. Také ženy staví do nezáviděníhodného světla. Myslím za tu permanentní vypočítavost a pohříchu latentní nevraživost. Ušlo mi, zda je manželka tak osvícená (či snad unuděná), že se míní podělit o chotě, či se tváří vstřícně, ale dělá vše proto (např. děti odeslané k milence), aby se záletník vrátil. Proto mne fascinuje, jak ochotně se druží s milenkou a dokonce s ní leze do vany… Ovšem jak milenku pozve na pyžamovou párty, to mi tedy zatrnulo – to byla silná káva – vzpomněl jsem na fenomenální Čas sluhů. Bohužel ta potupa dějem jen tak nějak proletěla. Odveta byla jen pro zasmání. Milenka: že by to byla krasavice, to se říci nedá, z čeho žila (do antíku nepáchla noha a uživit bylo třeba i zaměstnance), co její osobní život – nechtěla mít někoho vlastního – rodinu? Dětičky: Dceruška mi připomněla Jindřišku z Pelíšků, ale měla malinko prostoru, čili nešlo si ji oblíbit, spíš se jevila jako fracek. Bratříček: poslední dobou klasika – lehký retard zpotvořený brýlemi. O plochých zúčastněných jsme se v plochém ději téměř nic nedozvěděli a nebylo možné si je oblíbit anebo alespoň s nimi cítit. — Tvůrcové se snažili zahrát na všechny struny (čtyřprocenťáci atp.), ale vznikla tím podivná kakofonie. Vrcholem byly v podstatě vtipné zmatky, kdy si Langoš neuvědomil, kde zrovna přebývá, ale cítil jsem se manipulován, když se po prozření tloukl pěstí do přilby – nemohl se mi nevybavit kultovní Mrazík… O všelikých účelových lascivnostech ani nemluvě. Podivný, umělohmotný, nehezký, amorální film – nedoporučuji. Edit: Pročítaje Matti_ho komentář jsem si vzpomněl na co jsem zapomněl. Vysvobozující mrtvička, neviděli jsme to v Teorii tygra? —- Docela nápaditý plakát.(18.2.2020)
• Velice by mě zajímalo, co za účinkování v téhle… věci Langmajerovi, Chýlkové a paní Janžurové slíbili. Jestli populární a skutečně dobré herce zaujala možnost vyzkoušet si remake francouzské komedie, nebo spíš možnost totálně se odvázat a improvizovat na vděčné téma milostného trojúhelníku. Tohle přece nemohlo mít opravdový scénář. Tak amorální bizár, že jsem se několikrát zasmála nahlas.(4.1.2021)
• odpad! Langmajer podvádza Chýlkovú so Žáčkovou, pritom paradoxne Chýlková vyzerá asi dvakrát lepšie než mladšia milenka. Už som sa bál, že labužník Langmajer skočí aj na Janžurku. Samozrejmosťou musí byť zakomponovanie homosexuálnej postavy do deja lebo to je IN a hihihihahaha také vtipné! Pritom je to len dehonestácie inej orientácie, pretože normálny človek sa nedefinuje len svojou sexualitou a nekričí na verejnom priestranstve, že konečne bude šukať. Veď to nie je normálne ani u heteráka. Dostali sme ďalšiu domácu „komédiu“, ktorá je celá postavená len na nevere a sexe. Najhoršie je, že texty so sexuálnym podtónom už dávajú deťom – čo je na tom vtipné, že 5-ročné decko sa pýta otca či bude „strkať pindíka do pipinky té paní“? Ale zjavne si to svojho jednoduchého diváka nájde.(7.9.2020)
• Asexuální snůška debilit, která bohužel není dostatečně absurdní na to, aby obhájila naprosto nesnesitelných 109 minut. Zhlédnutí tohoto absurdního maglajzu má navíc jeden dost nepříjemný efekt, a to ten, že s Vámi partner(ka) odmítá spát do doby, než tento mimořádně tramatisující zážitek nevytěsní z hlavy, což může trvat až čtrnáct dní.(30.3.2021)
• Vzhledem k tomu, co má Zahrádka za sebou za výrobky, se ani moc nedivim, že to dopadlo takhle.Jirka je můj oblíbenec, takže si to mohl odpustit.Trapnost, idiocie, scény odtržený od reality, a navrch konec, kterej to celý završí mírou vrchovatou.Kravina na kterou nekoukejte ani po dvaceti plzničkách.10%.(26.9.2020)

Galerie (19)

• Martin Pechlát

Zajímavosti (7)

• – Film se odehrává v Praze a na závěr krátce na nejmenovaném venkově. Natáčení kromě Prahy dále probíhalo v Králově Dvoře, na usedlosti Hole a na dalších místech v obci Svrkyně, v Černošicích a Berouně. Film byl natočen za 19 dní. (noelcoward73)
• – Jiří Langmajer ve filmu vystupuje pod svým reálným křestním jménem – Jiří. (SONY_)
• – Poté, co si Lenka (Lucie Žáčková) poraní nohu, tak následně má ortézu na pravé noze. O pár dní později, když jsou všichni tři hlavní hrdinové večer před domem Zuzany (Ivana Chýlková), tak má ortézu na levé noze. (noelcoward73)

Opravdový vztah

Недавняя публикация Страницы

Zůstat nebo odejít? Jak poznat, že je to ten pravý a neplýtvat časem ve vztahu, který se chýlí ke konci.

Veronika Novosadová

Ja mela strach třeba že nic nebude lepší než ten vztah co jsem měla, že lepšího nenajdu a není to pravda no ????

Veronika Novosadová

Když se řeší dlouhodobě jeden problém dokola a partner ho nechce řešit, když mi lže a ja zjistím že mu nevěřím.

Ter Da

Ja myslim, ze je to snadný bavit se o rozhodnutí byt nebo jít kdyz je clovek singl. Daleko komplikovanější je to s detma.

Kamila Krumpolcová

Krásné a inspirativní vysílání, díky ????

Veronika Novosadová

Když to zajde na vydírání a manipulace tak je ten vztah pro mě mrtvý jinak v životě asi si toho nechám dost líbit, protože nerada řeším konfliktní situace když vidím že ten člověk problém nechce řešit jen vinit okolí

Jitka Rodova

..otaznik nemam,jsem ovdovělá.Nevadi že posloucham?????Ale zkoušim si dosazovat…mě partnerstvi ohromne obohatilo..ale ,,makali“ jsme na něm oba.

Máte pocit, že pořád narážíte na partnery, kteří vám úplně nesedí? Vyčerpává vás, že každá konverzace se mění ve třetí světovou a máte pocit, že z toho kruhu není úniku? Chcete být konečně ve spokojeném a šťastném vztahu?

Dovolte, abychom vám s tím pomohli.

Koupí online lekce navíc nic neriskujete. Pokud nám do 14 dnů od nákupu napíšete, že chcete vrátit peníze, vrátíme vám je. Bez ptaní.

Jsi z toho vyčerpaná. Nemáš čas na sebe.Během dvouhodinové online lekce se naučíš, jak to změnit.Jsme odborníci s více než 20 lety praxe. Mnoha ženám jsme pomohli změnit jejich životní příběh. Pomůžeme i tobě.

Нравится: 352

Pomáháme ženám najít tu krásnou ženu uvnitř sebe. Společně rozluštíme to vnitřní volání. Pomáháme s…

Natálie Melichárková profesionální kouč

Нравится: 89

Веб-сайт

Нравится: 745

Společnost Spagyria, s. r. o., nabízí ojedinělé produkty založené na přírodní bázi, které odpovídají…

Подробнее

Нравится: 532

pánské nadměrné oděvy XXL, 3XL, 4XL, 5XL, 6XL, 7XL kompletní nabídka oblečení pro české i slovenské…

Нравится: 503

Byla jsi akční ženská s hlavou plnou nápádů a plánů? Jenže přišla NEMOC? U mne to tak bylo -…

Нравится: 2 тыс.

Aktivace Tvůrčího potenciálu duše – Arteterapie – Terapie vhledem – Revitalizační kódy a obrazy -…

Нравится: 363

Online profesionální psychometrie pro firmy i jednotlivce. Měření talentových dispozic a…

Manuál ako prežiť interiéry

Нравится: 1,6 тыс.

Ako prežiť interiéry? Byť autentický pomôže. Rešpekt a spolupráca nutnosťou.

Nebrať sa príliš vážne…

Нравится: 341

Na našich kurzech se naučíte základní i pokročilejší techniky čištění bloků a strachů, abyste…

Нравится: 621

Funkční oblečení a vybavení pro sport turistiku a volný čas.

Нравится: 96

Vytváříme bezpečný prostor, kde se nezadaní přirozeně potkávají a poznávají. Pomáháme jim být sami…

ŘEKNI KDE TI CHLAPI JSOU

Nedávno se mi dostala do ruky stará školní kronika. Už při čtení prvého zápisu, kde byl představen učitelský sbor školy mne překvapilo, že v něm byli jmenováni pouze muži. Až budou číst podobné dokumenty naši potomci ze současné školy, budou se podivovat nad přesně opačným stavem.

Učitelské sbory tvoří drtivá většina žen. Jde o tak závažný problém, že se jím zabývá i samotný ministr školství. Co je toho příčinou a jak dostat učitele-muže zpátky do sboroven?

Dnešní žáci za celou povinnou školní docházku často nepotkají ve škole učitele-muže.

To není dobrý stav a určitě je to jedna z příčin kázeňských problémů na školách. Zvláště chlapci v pubertě se jen těžko srovnávají s tím, že se musí podřídit autoritě ženy-učitelky. Bylo tomu tak i za mých dětských let a zřetelně si vzpomínám, že právě mladé učitelky byly už tenkrát snadnou obětí nekázně.

Zvláště v nekoedukované škole, kterou jsem tehdy navštěvoval, s 35 chlapci ve třídě,

  Na střední škole jsem byl zařazen do experimentální třídy. Byla to třída, kam jsme byli zařazení jako potencionální zájemci o pedagogickou profesní dráhu. Je příznačné, že již tenkrát, před 45 lety, bylo v naší třídě 32 dívek a jen 3 chlapci.

Ocitl jsem se tak v opačné pozici, než jakou jsem prožíval na osmiletce, byl jsem tak 3 roky členem  dívčího kolektivu. Byla to dobrá průprava. Ženský živel mne pak provázel po celou učitelskou dráhu.

Pro naše současné školství netypickou situaci jsem zažil na samém začátku, kdy jsem nastoupil na školu, kde byl počet mužů a žen ve sboru téměř v rovnováze. Navíc nás byla většina učitelů mladých a začínajících. Byly to nejlepší roky mého pedagogického působení.

Měl jsem možnost vidět a také si vyzkoušet různé přístupy k žákům, jak jsem je vnímal u svých kolegů a kolegyň ze sboru.

   Existuje mužský a ženský přístup k učitelské profesi? Velmi bych se obával takového dělení. Mohl bych dost dobře dopadnout  jako předseda lékařské komory Kubek, který je dnes středem kritiky ze strany lékařek. Přesto jeho vyjádření rozumím.

Určitě neřekl, že ženy jsou horší lékařky než muži, ale chtěl říci, že vzhledem ke své roli matky mají ženy-lékařky k výkonu povolání horší podmínky než muži-lékaři. Takový výrok by se dal dobře aplikovat i postavení a roli žen ve školství.

  Právě mateřská role byla příčinou, proč v dávných dobách nemohly vdané učitelky na školách působit, a proto jsem ve staré kronice žádnou ženu-učitelku nenašel. To bylo jistě nesprávné a postupně takové nařízení bylo zrušeno. Dnes jsme ale na druhém pólu extrému. Muži do škol prostě nenastupují.

   Je příznačné, že téměř všichni kolegové ze školy kde jsem začínal, se postupem času stali řediteli nebo zástupci ředitele různých škol. To je také pro dnešek typické. Muži, ač v menšině, jsou většinově v řídících funkcích škol. Sám jsem si tuto roli také na 16 let vyzkoušel.

Početně mužská menšina řídí ženkou většinu a já v tom vidím také něco nezdravého. Proč menšinoví muži vedou většinově ženské kolektivy? Je to totiž jedna z cest, jak udržet muže ve školství.

Někde jsem slyšel, že je to jedna z mála možností kariéry pro muže ve školství a způsob jak uživit svoji rodinu.  Jak je takové postavení těžké, o tom bych mohl dlouho vyprávět.

Ženské kolektivy není lehké řídit a udržet ve sboru klid a pohodu je pro muže v roli ředitele často úkol zcela nad jeho síly. Ale o tom napíši až zase někdy jindy. Dnes mě zajímá otázka, jak udržet muže-učitele na školách?!

   Hovoří se, že je to otázka jejich finančního ohodnocení. Jistě, uživit z platu nastupujícího učitele rodinu s dítětem lze jen za cenu živoření, nebo nutnosti souběhu několika zaměstnání. Ale nemyslím si, že tady pomohou nějaké příplatky, mimořádné odměny a rychlejší platové postupy. Bylo by to navíc nespravedlivé k ženám-učitelkám.

Když řešení tímto směrem, tak zlepšení podmínek pro obě pohlaví. Za podstatnější způsob změny považuji požadavek společenského uznání role učitele, její podporu a zvýraznění. Podstatnou změnu podmínek, ve kterých učitelé na školách pracují. Myslím tím jejich vybavení na úrovni současné doby a techniky.

Takové prostředí bude pro muže atraktivní a přitažlivé. Příprava učitelů-mužů musí začít dříve než u maturity. Je třeba hledat cesty, jak muže pro učitelskou profesi získat mnohem dříve, již v dětském věku. A soustavně je na budoucí roli připravovat.

Tak jako se o to pokusili naši učitelé speciální třídou na střední škole, kterou jsem prošel já. Učili nás ti nejlepší učitelé, mnozí současně učili na sousedící pedagogické škole, později pedagogickém institutu a měli proto ke své profesi výjimečně dobrý vztah. A navíc to byli většinou muži.

Ač se to tenkrát tak nejevilo, dnes je jasné, že to byl úspěšný experiment. Dvě třetiny z nás zůstali profesi učitele věrni po celou svoji aktivní profesní dráhu.

Řekni, kde ty ženy jsou

Ačkoli jsou ženy více než muži ohroženy chudobou a tedy i ztrátou domova, ženské bezdomovectví je prozatím málo viditelný a tematizovaný fenomén. Žen bezdomovkyň přitom není málo a jejich počet bude s vysokou pravděpodobností nadále narůstat.

Snaha hlouběji prozkoumat fenomén bezdomovectví v českém prostředí odkryje více bílých míst nežli potřebných informací.

Ačkoli se krátce po roce 1989 bezdomovectví vynořilo jako viditelný společenský problém, komplexní řešení této problematiky na státní úrovni jako by doposud neexistovalo.

Politické iniciativy, které čas od času přinesou návrhy na řešení situace lidí bez domova, jsou většinou spíše v rozporu s principy demokratické společnosti – stačí si vzpomenout na ne zas tak dávný plán Jiřího Janečka vyhnat bezdomovce z centra města a zřídit pro ně speciální tábory s dohledem. Práci státu v oblasti bezdomovecví pak suplují neziskové organizace, které vesměs fungují na křesťanských principech.

Především pro tyto organizace vzniklo v Česku několik dílčích studií o bezdomovectví. V Praze, Brně a Ostravě probíhá sčítání lidí bez domova, nicméně národní systém evidence a sběru dat o počtech bezdomovců neexistuje.

Teprve sčítání lidu, které proběhlo na jaře 2011, se poprvé pokusilo sečíst lidi bez domova. Vzhledem k tomu, že pojmu bezdomovectví rozumí různí lidé různě, byli statistici pro tento případ donuceni definovat bezdomovectví.

Definice bezdomovectví je však nesmírně komplikovaná – podobně jako samotné bezdomovectví. Můžeme mu rozumět velmi úzce: bezdomovcem či bezdomovkyní je osoba nemající bydlení, anebo široce: pak jde o kohokoli, kdo nemá přístup k ubytování, které by splňovalo kritéria zdraví a lidského a sociálního rozvoje.

Ředitel občanského sdružení Naděje Ilja Hradecký také upozorňuje, že údaje budou vždy spíše přibližné, protože bezdomovectví není statickým, nýbrž dynamickým jevem.

Lidé bez domova se pohybují jednak reálně v prostoru a čase, ale také obrazně ve smyslu společenského postavení (někdy získají práci a ubytování, jindy práci ztratí a spí venku, mohou se dostat do nemocnice, do vězení apod.). Z těchto důvodů mají statistické údaje o lidech bez domova různou vypovídací hodnotu.

Kdo je nebo bude bez domova

Přitom pochopení spouštěcích mechanismů fenoménu bezdomovectví je základem jak pro pomoc lidem vyloučeným ze společnosti, tak pro stanovení prevence.

Zároveň je klíčové uvědomit si, že minimum informací umožňuje udržovat negativní a stereotypní představy o lidech bez domova. Podle výzkumu Naděje převládá v široké veřejnosti názor, že bezdomovci a bezdomovkyně jsou asociální osoby, které nechtějí pracovat.

Je zapotřebí zdůraznit, že tyto představy jsou obvykle spojeny s „typem“ zjevné/ho bezdomovce/-kyně, který/á naplňuje zmíněnou úzkou definici bezdomovectví a pobývá většinu času na veřejných prostranstvích.

Naopak skryté (latentní) bezdomovectví osob, které mají prostor ke spaní, ale nemají domov nebo bydlení, či osob s nejistým či nevhodným bydlením pro většinu veřejnosti neexistuje.

Bezdomovectví se často chápe jako individuální selhání a fakt, že pravděpodobnost bezdomovectví či společenského vyloučení narůstá v důsledku institucionálních a strukturálních faktorů, málokdo tematizuje.

Stačí se podívat na současná vládní opatření, která vedou k nárůstu bezdomovců a bezdomovkyň mezi lidmi, kteří doposud mezi ohrožené skupiny nespadali. Již teď lze očekávat, že kombinace deregulace nájemného, penzijní a zdravotní reformy zasáhne zvláště seniory.

Dalším velkým problémem jsou nebankovní půjčky – podmínky, za nichž se nebankovní půjčky udělují, zhoršují situaci sociálně slabých, přičemž většina z nich si to kvůli nízké finanční gramotnosti neuvědomuje. Právě dluhy značně komplikují i možnosti integrace lidí bez domova.

Jak podotýká vedoucí azylového domu pro ženy ve Vršovicích Kateřina Vavrušová: „V dnešní době jsou dluhy jedním z hlavních důvodů, proč u nás klientky máme. Skoro bych tvrdila, že devadesát procent našich klientek řeší dluhy.

Když máte třeba třistatisícový dluh a splácíte dva až tři úvěry, tak i když máte práci, vám těch peněz moc nezbude. A zaplatit si z toho nějaké následné bydlení jde dost těžko. Takže integrace je běh na dlouhou trať. Ta žena od nás třeba odejde na komerční ubytovnu, pak se stane, že přijde o práci a za dva, tři roky je u nás zase zpátky.“

Řekni, kde ty ženy jsou?

Specifickou kategorii zastávají mezi osobami bez domova ženy.

Ačkoli jsou ženy mnohem častěji ohroženy chudobou, a s tím často související ztrátou domova, většina zdrojů se shoduje v tom, že ženy mezi osobami bez domova tvoří menší skupinu (podle výsledků pražského sčítání bezdomovců tvořily ženy zhruba čtrnáct procent).

Jak jsem ale již zmínila, české studie týkající se bezdomovectví jsou prozatím dílčí a ženami se žádná z nich detailně nezabývá.

Z analýzy charakteristik klientů občanského sdružení Naděje Kudy ke dnu dokonce vyplývá, že do roku 2001 nebyly ve zpracovávané evidenci téměř žádné ženy. Sami autoři analýzy ale zmiňují, že není jednoduché jasně identifikovat, zdali se jedná o metodologickou chybu nebo o fakt, že ženy častěji volí latentní formu bezdomovectví a méně využívají příslušných služeb.

Poznatky z poslední doby nicméně potvrzují, že počet žen bez domova se neustále zvyšuje. Kateřina Vavrušová k tomuto trendu říká: „Osobně si myslím, že dřív spolu lidé zůstávali i přesto, že to doma moc nefungovalo. Ale situace se mění, lidé mají jinak nastavené hodnoty a nechtějí žít s člověkem, se kterým si nerozumí.

Bohužel jsou byty často napsané na muže a tak, když po rozvodu žena odejde, nemá kam jít. Velkým problém je také domácí násilí, týrání. Sice jsou tu speciální azylové domy, ale ne vždy žena řekne, že má tento problém. Takže tu máme spoustu žen, které si prošly domácím násilím.

Pak jsou tu ženy z výkonu trestu, které jejich rodina většinou zavrhne a ta žena se pak nemá kam vrátit, tak přichází k nám. A nejvíce teď přibývají klientky s psychickými problémy.“

Sama na ulici

Jak již bylo řečeno, ženy častěji než muži volí latentní formu bezdomovectví – především z obav před odsouzením společnosti. Podle Hradeckého je reakce lidí na bezdomovectví žen daleko nepřátelštější než na bezdomovectví mužů.

I podle Kateřiny Vavrušové je bezdomovectví pro ženy stigmatem, které se snaží zamaskovat: „Je pravda, že ženy, než se k nám dostanou, vyzkouší více možností než tu ulici. Ale ženy se víc skrývají, i když už se na tu ulici dostanou. Měli jsme tu paní, která spala v křoví, aby ji nikdo neviděl.

Asi je u žen větší potřeba to selhání skrývat. To máte i s alkoholem – ženy jsou skryté alkoholičky doma, zatímco chlapi jdou do hospody.“

Je evidentní, že gender povahu bezdomovectví zásadně ovlivňuje. Ačkoli jsou ženy ohroženější sociálním vyloučením, v důsledku genderových stereotypů využívají dostupné sociální služby, které by jim umožnily zlepšit situaci, méně než muži. Na druhou stranu jsou ženy častěji ochotné spolupracovat a svoji situaci změnit.

„Myslím si, že ženy jsou specifické v tom, že od naší pomoci mnohem víc než muži očekávají porozumění, možnost svěřit se, asi i víc do hloubky. Sociální práce tu není jen o vyřešení toho, jak a kde si najít práci. Ženy mají větší potřebu zkoumat, proč se třeba nedaří tu práci hledat.

Kdežto chlap řekne: Tak jsem dneska zas tu práci nenašel,“ podotýká k tomu Kateřina Vavrušová. Ženy bez domova mají oproti mužům více sebekázně, více kooperují, jsou adaptabilnější a solidárnější. Na druhou stranu bývají submisivnější, plašší, nesmělejší a bázlivější. Naučená genderová schémata se ani s tak radikální životní změnou, jako je ztráta domova, zásadně nemění.

Sílu genderového řádu potvrzují i zkušenosti klientek azylového domu, které ukazují, jak tento řád funguje i na ulici. Jana při popisu svojí situace říká: „Na ulici jsem byla sama. Protože takových, co jsou venku, je hodně. A říkám, není co závidět. No, těch žen je snad míň, ale o to to mají horší. Prostě chlapi spolu víc drží než ženské.

Chlapi jsou ve třech, ve čtyřech, ženské ne. Když nejdou s chlapama, tak samy toho moc nezmůžou. Já jsem s nikým nespolupracovala. Zaplaťpánbůh že to byl jen měsíc, co jsem byla venku.“

Ačkoli Jana sama „typickou“ ženskou roli nenaplnila, velmi jasně popsala situaci, kdy se od mužů v naprosto specifické životní situaci očekává role jakýchsi aktivních ochránců. Hanina zkušenost to potvrzuje: „Tady v Praze jsem byla na ulici skoro čtyři měsíce. To ještě nebyla tehdy zima, ale jak jsem nebyla zvyklá, tak to bylo těžké.

Vypadala jsem mezi nimi jako magor. Moje první zastávka bylo Hlavní nádraží. Samozřejmě se mě hned někdo ujal, tam byl tehdy takovej Olda, tak ten mi pomohl. Byl jakoby se mnou, ale nebyl to jeden z těch parchantů, co by se chtěl se mnou jenom vyspat nebo mi dát dávku na ulici. On drogy neuznával.

Snažil se mě od těch drog držet, ale ty tam stejně byly.“

Kudy ode dna

Skryté bezdomovectví žen vede k situaci, kdy mohou využívat mnohem méně služeb než muži, případně jednotlivá zařízení nereagují pružně na jejich životní postavení (např. na fakt, že se často jedná o ženy, které mají děti).

Ze zhruba stovky azylových domů je jich většina pro muže a jen velmi malé množství zařízení je určeno pro ženy či rodiny s dětmi. Přitom, jak tvrdí Hana, klientka azylového domu pro ženy ve Vršovicích, „na ulici je hodně ženských. Když jsi na ulici, tak to vnímáš.

Jsou tam různé tábory, ale je jich hodně, a když se koukáš, tak to vidíš. Ale člověk kolikrát nemusí poznat, že to jsou bezdomovci.“ V Praze je pouze jediný (již zmíněný) azylový dům, který nabízí služby speciálně ženám bez domova.

Jako většina podobných zařízení neustále bojuje s podhodnoceným finančním i personálním stavem.

Podle Kateřiny Vavrušové chybí komplexnější práce s klientkami: „Ideální by bylo, kdyby se posílila třístupňová integrace. Pro lidi bez domova fungují nízkoprahová zařízení, noclehárny a azylové domy. Podle mě by tady měla být další navazující zařízení.

Jsou tady sice různá chráněná bydlení, ale nic pro naši specifickou cílovou skupinu – pro lidi závislé, pro alkoholiky. V našem zařízení máme třeba zákaz alkoholu. Pokud je klientka alkoholička, musí odejít. A jedinou možností je buď léčebna, nebo žít dál na vlastní pěst.

Ideální by bylo zařízení, ve kterém by zaměstnanci uměli pracovat s touhle skupinou. Pak by bylo dobré mít ještě standardní azylový dům, kam by klientky mohly jít po tom roce u nás, když je třeba ještě dořešit nějaké věci.

A samozřejmě bychom potřebovali posílit pracovníky na našich zařízeních.“

Dalším významným úkolem je prevence – k té je ale zapotřebí, aby se fenomén bezdomovectví konečně důkladně zmapoval a zanalyzoval, a to především s ohledem na jeho genderový rozměr. S prevencí úzce souvisí informovanost.

Dokud si široká veřejnost neuvědomí, že na ulici může skončit de facto kdokoli, je pravděpodobné, že navrhovaná řešení se budou častěji ubírat cestou represe. V neposlední řadě je pak zapotřebí posílit postavení žen a zamezit jejich diskriminaci.

Dokud se rovnost mezi muži a ženami nestane nedílnou součástí při rozhodování o opatřeních a postupech v boji proti sociálnímu vylučování, situace se nejspíše bude nadále zhoršovat.

Autorka: Kristýna Ciprová