Reaktivní artritida – příznaky, příčiny a léčba

• Máte problémy s bolestí kloubů?
• Přemýšleli jste nad příčinami, ale nemůžete je najít?
• Proč nás bolí klouby?
• Existují tři hlavní důvody bolesti.
• Bolesti způsobují mechanická poranění, záněty, ale vznikají i nezánětlivě – příčinou jsou degenerativní změny.

Revmatoidní artritida je nejčastější zánětlivé onemocnění.

Onemocnění je lidově nazýváno „revma“.

Jedná se o autoimunitní onemocnění zasahující obě strany těla. V případě postižení kloubu na jedné z rukou nebo nohou, bude pravděpodobně postižen i kloub na druhé straně těla.

Skutečnost odlišuje revmatoidní artritidu od jiných forem artritidy například osteoartrózy.

Jaký je rozdíl mezi „revma“ a osteoartrózou?

I lidé s osteoartrózou zažívají bolestivé stavy ztuhlých kloubů znemožňujících pohyb. Při osteoartróze dochází k otoku kloubů, ale otok nezpůsobuje zánětlivou reakci – nezčervená.

Osteoartróza není autoimunitní onemocnění a vzniká opotřebením kloubů. Projevuje se u starších pacientů nebo sportovců s vážnějšími zraněními během kariéry.

U revmatoidní artritidy útočí tělo samo. Není potřeba mechanického opotřebení.

Jaké jsou příčiny revmatoidní artritidy?

Původní příčina vzniku revmatoidní artritidy není dosud známa.

Za vznik „revma“ může být zodpovědný vliv genetické zátěže a infekce. Revma může vyvolat i kouření!

1. Přesně víme o procesech, kterými nemoc zasahuje klouby.
2. Jak se nemoc diagnostikuje?
3. Diagnóza trvá delší dobu a zahrnuje řadu laboratorních testů.

Lékař projde anamnézu a zeptá se na obtíže. Následně se testují reflexy a hledají otoky. Pokud ze všech testů vyjde podezření na revma, odkáže se pacient k revmatologům.

Jaké testy může revmatolog provést?

1. Test revmatoidních faktorů

Krevní test kontroluje protein nazývaný revmatoidní faktor. Vysoká hladina je spojena s autoimunitními chorobami, zejména revmatem.

2. Anticitrulinovaný proteinový protilátkový test (anti-CCP)

Test vyhledává protilátku spojenou s revmatoidní artritidou. Lidé s touto protilátkou trpí obvykle revmatem.

3. Test proti jaderným protilátkám

Testuje se imunitní systém, jestli produkuje protilátky. Tělo může produkovat protilátky jako odpověď na různé zdravotní stavy.

4. Rychlost sedimentace erytrocytů (červených krvinek)

Test pomáhá určit stupeň zánětu v těle. Lékař zjistí, jestli se zánět v těle vyskytuje, ale nezjistí jeho příčinu.

5. Test C-reaktivních bílkovin (CRP)

Závažná infekce nebo zánět způsobuje v játrech produkci C-reaktivních bílkovin. Vysoká hladina CRP je znamením revmatoidní artritidy.

Braňte se revmatoidní artritidě sportem!

Nemusíte se bát bolestivé rehabilitace a náročných cviků na protahování ztuhlých kloubů. Sportem docílíte prevence následků nemoci.

Sportování s těmito obtížemi se může zdát nemožné. Důležité je zařazení pravidelného cvičení.

Přinášíme několik tipů!

A. Protahujte se

Revmatoidní artritida způsobuje omezení pohybu velkých kloubů. Důsledkem omezené hybnosti je zkracování šlach a svalů.

Pravidelných protahováním zkracování zabráníte.

Nejprve se rozehřejte a následně zařaďte protahovací cviky. Poradit se můžete s fyzioterapeutem.

Zajímavým cvičením je i jemná jóga.

B. Cvičte s činkami

Překvapuje vás to? Nemusí.

Nejde o závody nebo předhánění, kdo zvedne více.

Zátěž uzpůsobujte zdravotnímu stavu.

Pozvolna můžete zátěž přidávat. Odhadněte své meze.

C. Využívejte bazén

Krátké aerobní cvičení (chůze, jízda na kole, běh) dokáže posílit svaly a šetřit klouby.

Ideální způsob posílení svalů je plavání. Voda je šetrná ke kloubům – posílíte a protáhnete svaly.

Plavání zlepšuje i celkovou fyzickou kondici.

Co vedle sportování doporučujeme?

1. Kvalitní spánek

Nezapomínejte na kvalitní spánek pomáhající zmírnění bolesti, zánětu a únavy.

2. Ledové a horké zábaly

Obě varianty zábalů snižují zánět a bolesti. Zábaly působí proti křečím.

Vyzkoušejte střídání studené a horké sprchy. Tato procedura pomáhá snížit ztuhlost.

3. Pomocná zařízení a prvky

Dlahy a ortézy udržují kloubní spojení v klidu. Důsledkem je snížení zánětu.

Využíváním holí a berlí udržíte dobrou mobilitu i při bolestech. Do domu můžete namontovat i madla nebo zábradlí.

4. Dieta

• Lékař nebo diabetolog dokáže doporučit protizánětlivou výživu pomáhající proti příznakům „revma“.
• Zahrnuty jsou potraviny s vysokým obsahem omega-3 mastných kyselin.
• Vysoký obsah omega-3 mastných kyselin je obsažen v tučných rybách, lněných a chia semínkách, vlašských ořechách.
• Snižovat zánět pomáhají i antioxidanty jako je vitamín A, C a E.
• Vysoký obsah antioxidantů najdeme v borůvkách, brusinkách, hořké čokoládě, špenátu a artyčoku.

Důležitá je konzumace vlákniny. Vláknina snižuje záněty!

Nejlepší řešení nejen na revmatoidní artritidu?

Pokud hledáte doplněk stravy obsahující zaručené látky ve správném množství a poměru, vyzkoušejte 100 % český přírodní produkt KLOUBUS podporující správné fungování pohybového aparátu a účinný prostředek pro silné kosti, klouby a problémy s artritidou.

‚Provedenými rozbory bylo zjištěno, že předložený vzorek produktu KLOUBUS vyhovuje ve znaku označeném ‚V‘ požadavku uvedenému v deklaraci na obalu.‘

Ing. Veronika Smutná Ph.D. – Státní zemědělská a potravinářská inspekce.

Svým složením se jedná o jeden z nejsilnějších produktů na trhu, je certifikován zdravotním ústavem v Praze a testován na obsah chondroprotektiv. Český produkt KLOUBUS si můžete nyní v akci zakoupit s dopravou zdarma od 2 ks kliknutím na tlačítko níže.

Vyzkouším KLOUBUS

Závěr:

Důležité je stádium onemocnění. Konzultujte obtíže se svým lékařem a zůstávejte aktivní.

Aktivita a každodenní pohyb dokáží zázraky. Poslední možností je užívání léků potlačujících bolest a zánět.

Zamyslete se nad svým dnem a zkuste si ho udělat pestřejším pohybem a jídelníčkem.

Nepodléhejte mýtům o odpočinku ztuhlých kloubů a hýbejte se.

Klouby a vazy Jídlo a klouby Kloubní výživa Onemocnění kloubů Zdraví

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho nebo pošlete svým známým.

Revmatoidní artritida podle příčin

Revmatoidní artritida (RA) je chronické zánětlivé onemocnění kloubů, které může způsobit až kloubní deformitu a destrukci. Kromě kloubů se onemocnění může manifestovat i na vnitřních orgánech těla (plíce, srdce, cévy, periferní nervstvo, tkáně oka a další). RA vede k výraznému pohybovému omezení, a tím značně omezuje kvalitu života.

Zde je několik úvah o možných příčinách, které vycházejí z běžné praxe poradny:

• Narušená střevní mikroflóra, proces, který je téměř vždy přítomen, proces nazývaný dysbióza, dysmikrobie, small intestinal bacterial owergrowth – SIBO; existují studie, které ukazují na přímou úměru mezi artitidou a SIBO.
• Hodně diskutovanou otázkou je přítomnost parazitů. Podezření na parazity je velké, zvláště když víme o formách skrytých, latentních, tzv. zakuklených parazitech. V praxi je velmi těžké izolovat parazity, nebo jen jejich částice ze synoviální tekutiny, nicméně se z ní např. podařilo izolovat mykoplazmata.
• Velká kapitola diskusí je o sladkostech, o konzervantech v nápojích, potravinách, hlavně z hypermarketů. Jde o ty potraviny, které jsou kyselinotvorné = způsobují kyselost organizmu, kdy pH při nich klesá. Imunita špatně funguje, dostavuje se tzv. koktejlový efekt, jenž vede ke zvýšené citlivosti (alergii). V konečném důsledku se přemnoží plísně, protože jim to oslepená imunita dovolí, a usadí se v kloubech, kde začnou provokovat k autoimunitní reakci, revmatoidnímu zánětu…
• V anamnéze sleduji délku kojení v souvislosti s výskytem dětské / juvenilní artritidy a registruji krátkou dobu kojení s přechodem na některý derivát kravského mléka. To vede k postupnému vzniku maskované alergie na bílkovinu kravského mléka, zvýšené aktivitě adaptačního mechanizmu kortizonu z nadledvinek, který v počátku situaci kompenzuje, ale časem se vyčerpá. Potom stačí, když se objeví určitý, byť i nenápadný spouštěcí faktor, třeba virus, očkování, stres, únava, přetížení, zanedbané pití, a nemoc se spustí.
• Antibiotika, která jsou podávána, aniž by byla ověřena jejich oprávněná indikace. Anebo antibiotika, která byla podána v akutním stavu správně, tj. kdy bylo jasné, že se organismus sám nedokáže vypořádat třeba s přítomným streptokokem, ale nebyla už provedena imunologická rozvaha, proč onen boj se streptokokem imunita nezvládla. Rutinně se nechává čas pro rekonvalescenci, vitaminy, podávají se probiotika. Poslední dobou se razí teorie, že asi za 4 hodiny poté, co užijete antibiotikum, si můžete vzít laktobacily, ty však budou podáním další dávky antibiotika zničeny, a tak se to opakuje až do využívání celé předepsané dávky antibiotika. Nicméně ten hlavní smysl laktobacilů se má uskutečnit až po ukončení užívání daného antibiotika. To je logický postup, nicméně se ukáže, že nemusí stačit, zanedlouho se objeví nová ataka bacilu a imunita zase proces nezvládne, zvláště u dětí navštěvujících školku. Když se tento proces opakuje 2 x, 3 x, nebo i častěji, dostáváte signál, že imunita není v pořádku. A je žádoucí změnit přístup k léčbě. Hlavní slovo má vést imunolog, aby provedl konkrétní rozbor a zavedl léčbu, která by se měla věnovat imunomodulaci, ve snaze vylepšit reakci imunity. Pokud se tak nestane a pokračuje „pouhé“ podávání antibiotik, lze očekávat přechod problému do chronické formy a také do tématu revmatoidní artritidy.

Připouštím, že je hodně nesnadné pojmenovat vyvolávající faktor, který spouští rozsáhlý mechanizmus nemoci. Víme, že jde o autoimunitní proces s tvorbou autoprotilátek, kdy se aktivují auto reaktivní lymfocyty a jiné další imunitní buňky, a tento proces se soustřeďuje hlavně na synoviální struktury kloubů, kde způsobuje bludný kruh zánětů.

Po počáteční aktivaci imunitního systému antigenem (možnými kandidáty antigenů jsou viry, bakterie, ale jsou také diskutovány falešné, nebo tělu cizí auto antigeny) dojde k infiltraci synoviální membrány zánětlivými buňkami a lokální produkci prozánětlivě působících cytokinů (TNF alfa, interleukin-1 aj.) a autoprotilátek. Synoviální membrána se přeměňuje na vaskularizovanou granulační tkáň formující pannus. Tato proliferující tkáň přerůstá přes chrupavku a dostává se až do subchondrální kosti. Aktivované buňky produkují proteolytické enzymy, které vedou k erozi chrupavky, kosti, vazů i šlach… Klinické následky si člověk trpící touto chorobou umí živě představit.

Lékařské teorie nám předkládají důležitost dědičné dispozice. S novým oborem, označeným jako epigenetika, však také přicházejí poznatky o tom, že genetická dispozice nemusí nutně vést k onemocnění.

Co je dáno geneticky, změnit sice nelze, ale existuje i další část, tzv. dispozice rodinných návyků, postojů k nemoci a zdraví, ke stravování, pohybu atd., která potom v komplexnosti skutečně nemoc vyvolává.

A tuto druhou část ovlivňovat lze.

Diagnostika

Laboratorní nálezy:

Zvýšená až vysoká sedimentace a v akutní fázi C – reaktivní protein (CRP), zvýšené sérové koncentrace IgM a IgG, různé stupně anemie, trombocytóza. Séropozitivita se týká přítomnosti revmatoidních faktorů (80 %), např.

LATEX 1:160 a více, k tomu bývají přítomny i jiné autoprotilátky. Séronegativita – nepřítomnost revmatoidních faktorů neznamená příznivější průběh nemoci, protože kdykoliv v průběhu nemoci se mohou revmatoidní faktory objevit.

Častá je kombinace s jinou autoimunitní nemocí. Vidíme souvislosti s boreliózou apod.

Léčba

Současná medicína stále nedokáže uspokojivě léčit toto onemocnění. Snaží se alespoň o snížení aktivity nemoci, zpomalení její progrese. Přesto je většinou nemoc aktivní a dynamická, má tendenci k relapsům a trvale progreduje.

Pokud provádím rozbory situace a pacient mi předloží lékařské nálezy, které byly použity při stanovení diagnózy, hodně často vidím, že vyšetření není komplexní, chybí diferenciální diagnóza, úvahy o jiných možnostech. Diagnóza byla stanovena jen na podkladě klinických – viditelných projevů a standardních testů. Závěr o příčinách je označen za idiopatický, čímž je vyjádřeno, že příčiny „nelze“ zjistit.

Jaké to má důsledky?

Není-li pojmenována příčina, pak se vlastně neví, co se má léčit. A je jasné, že léčení nevede k vyléčení, je jen zaměřeno k potlačování projevů, navíc s rizikem vedlejších reakcí, a dokonce vytvořením závislosti na lécích.

Klasický postup léčení se pak řídí systémem všeobecně schválených protokolů, které jsou většinou sestaveny podle výzkumů farmaceutických firem. Pro tento účel je stanovena klasifikace nemoci, která je léčena podle stanovených tabulek. Je to postup lege artis, který zbavuje lékaře přímé odpovědnosti za ublížení následkem chemické léčby, je to jakýsi výdobytek moderního systému.

Pacient přichází k lékaři, protože má problém, přenese na něj odpovědnost, protože sám není schopen rozhodnout o způsobu léčení, a tedy ani není schopen převzít na sebe odpovědnost. A lékař se musí chránit, proto bude postupovat, jak má předepsáno.

Nechci všechno házet do jednoho pytle, není to tak vždycky. Jsou situace, kdy popsaný protokol hodně zachrání! Akutní útok revmatoidní artritidy se musí rychle zastavit, není čas na hledání příčiny, protože pokud se to nestane, zánět způsobí nenahraditelné a nevratné změny, které pacienta přivedou do invalidního důchodu pro deformity kloubů.

AVŠAK tento zásah by měl probíhat jen po dobu akutního zánětu. Po něm má nastat opět fáze hledání skutečné podstaty problému a přikročení k totální změně životního stylu pacienta a obvykle i jeho rodiny.

Jako nedobré vidím to, že se pátrání po příčině neuskutečňuje, nýbrž se pokračuje dlouhodobě ve stanoveném protokolu. Tím se uplatní vedlejší projevy chemických léků a vytvoří se pacientova závislost na nich.

V konečném důsledku pak stejně dospěje pacient do invalidního důchodu.

Přírodní cesta?

Na našich stránkách najdete řadu článků od různých autorů, odborníků i neodborníků, kteří poskytují rady, jak lze nahradit chemické léky přípravky přírodními.

Jen pár názvů uvedu: Kopřiva dvojdomá, bršlice kozí noha, vrba bílá a látky typu glukosamin ve spojení s vilcacorou, chondroitin, metylsulfonylmetan, kolagen typu II, boswelia, kyselina hyaluronová, bromelain, omega 3 mastné kyseliny, vitamin C, vitamin E, vitamin B 3 (niacinamid), stopové prvky selen, zinek, antioxidanty, bioflavonoidy. Existují např. různé dietní rady, jak o klouby pečovat i preventivně…

Ano, je možnost léčby, kterou si každý zvolí sám. Můj názor je však postaven na stanovení příčiny a vždycky bude platit pravidlo, že když není pojmenovaná příčina, je zcela jedno, jakou léčbu použijete, zda chemickou, nebo přírodní. Léčba přírodní alespoň nemá tak početné vedlejší příznaky.

V případě RA by nemělo jít o léčbu alternativní, nýbrž o specifickou, která má být sestavena na podkladě komplexního rozboru.

Čím více se podaří specifikovat patofyziologii procesu a čím bude i léčba specifičtější, tím bude léčebný efekt výraznější. A naopak – zastaví-li se pátrání na bodu idiopatické příčiny, nepovede léčba k vyléčení, ba naopak dovede pacienta do otroctví nemoci a závislosti na lécích.

Před bolestí kloubů vás může uchránit i kondom

4. 9. 2014

Bolest a otok kloubu nemusí vždy značit jeho infekci. Jednou z příčin rozvoje podobných příznaků může být i takzvaná reaktivní artritida. Co se za tímto označením skrývá?

Reaktivní artritida je neinfekční zánětlivé postižení obvykle více kloubů, které následuje jeden až tři týdny po močové, střevní či genitální infekci. Typicky jsou zasažena kolena, kotníky či klouby nohy. Klouby jsou bolestivé, zarudlé a teplejší na dotek.

Vedle postižení samotných kloubů doprovází reaktivní artritidu někdy také neinfekční zánět spojivek a močové trubice. Pokud jsou přítomny všechny tyto tři příznaky, mluví lékaři o takzvaném Reiterově syndromu.

Ve většině případů se příznaky reaktivní artritidy časem vytratí a onemocnění nezanechává následky.

Původců je více

Původců prvotní infekce, kterou reaktivní artritida následuje, může být hned několik. Mezi ty nejčastější patří:

• Chlamydia,
• Salmonela,
• Shigella,
• Yersinia,
• Campylobacter,
• Neisseria gonorrhoeae.

Přenos při jídle či sexu

Přestože samotná reaktivní artritida není infekční, a tedy přenosné onemocnění, samotné bakterie způsobující infekci genitálií, močového či trávicího traktu přenosné jsou.

Nakazit se lze vedle požití kontaminovaných potravin také cestou nechráněného pohlavního styku, a to zejména jde-li o infekci chlamydiemi či gonokoky (původci kapavky). Ne každý, kdo se potká s daným druhem bakterie, však zákonitě onemocní.

Významnou roli hraje mimo jiné také individuální genetická výbava.

Chraňte se!

Přestože genetickou výbavu změnit nelze, minimalizovat riziko reaktivní artritidy možné je. Odborníci doporučují:

• dodržování hygienických opatření spojených s přípravou a konzumací potravin, a to zejména důkladnou tepelnou úpravu rizikových potravin,
• řízení se pravidly bezpečného sexu.

(veri)

Zdroj: www.mayoclinic.org

Hodnocení článku:

(699 hodnocení – 3 z 5)

Ultrafialovému záření ze slunce se dávají za vinu oční poškození, popáleniny nebo rakovina kůže. Nyní se ale ukazuje nové riziko: vznik některých autoimunitních onemocnění!

23. 5. 2010 Revmatoidní artritida

Nejenom zima, ale i teplé počasí může kloubům značně přitížit. Ať už vyrážíte do teplých krajin na dovolenou, nebo v rámci služební cesty, důkladná příprava je nezbytná. Přinášíme vám několik tipů, které vám usnadní cestování a pomohou vám vyvarovat se nepříjemných zdravotních komplikací.

31. 5. 2018 Revmatoidní artritida

Artritida i deprese jsou obě velmi častým, ale také léčitelným problémem. Se správnou terapií se většina lidí z deprese vzpamatuje – důležité je však vyhledat pomoc včas

21. 8. 2009 Revmatoidní artritida

Pro lidské tělo je obecně výhodnější získávat vitamíny a minerály z jídla než z tzv. doplňků. Chybění či nedostatek některých z těchto důležitých prvků se mimo jiné zdá být spojeno i s rychlejším postupem revmatoidní artritidy. Nabízíme seznam toho, co by našemu organismu nemělo chybět.

5. 5. 2014 Revmatoidní artritida

Cvičení jogínských ásan vás zbaví nejen stresu. Dokáže totiž pomoci i v případě, že trpíte revmatoidní artritidou. Pro nemocné je cvičení často nepříjemné, protože při něm cítí bolest a ztuhlost kloubů. Právě pohyb je ale jedním z nejlepších prostředků, jak s revmatoidní artritidou zatočit.

9. 5. 2010 Revmatoidní artritida

Starší pacienti s revmatickým onemocněním si možná ještě vzpomínají na dříve používané „revmatické diety“. Ty se však již dlouho nedoporučují, přestože role výživy u této nemoci nevýznamná není.

1. 2. 2012 Revmatoidní artritida

MEDICAL TRIBUNE CZ > Reaktivní artritida známá, neznámá

Medical Tribune 25/200815.09.2008 00:00

Autor: MUDr. Helena Dejmková

Reaktivní artritida je sterilní kloubní zánět, který vzniká ugeneticky disponovaného jedince po infekci proběhlé vjiné části organismu.

Diagnóza reaktivní artritidy se opírá oanamnézu proběhlé infekce anebo ojejí laboratorní průkaz, oklinický obraz ao vyloučení jiných příčin onemocnění.

Léčba zahrnuje nesteroidní antirevmatika, místní aplikaci glukokortikoidů, při těžším průběhu systémovou terapii glukokortikoidy. Při neustupujícím onemocnění je používán salazopyrin. Význam antibiotické léčby není zatím jasně definován.

Reaktivní artritida (ReA) je onemocnění zeskupiny spondylartropatií asdílí stouto skupinou chorob společné rysy (viz tab. 1). ReA je vlastně jakýmsi důsledkem poruchy imunity, kdy buňky organismu vlastní bojují proti dalším „svým“ buňkám, aniž by to byly schopny rozpoznat.

Choroba vzniká ugeneticky disponovaných jedinců včasovém odstupu po předcházející infekci. Primární infekce je nejčastěji urogenitální, střevní nebo respirační.

Jedná se oimunitně podmíněnou synovitidu, která vzniká jako odpověď organismu na přítomnost součástí bakterií vkloubu anebo jako reakce na přítomnost živých bakterií vkloubu, které však mají změněné vlastnosti anelze je prokázat kultivací.

Výsledky epidemiologických studií týkajících se incidence aprevalence ReA se různí. Různorodost výsledků souvisí pravděpodobně snejednotností používaných diagnostických kritérií asrozdílným výskytem antigenu HLA-B27 vrůzných populacích. Incidence ReA je vysoká zejména veskandinávských zemích, kde je současně vyšší výskyt antigenu HLA-B27.

Rozdělení podle vyvolávajícího agens

Reaktivní artritidu lze rozdělit na postchlamydiovou ReA (CIA) aenteroartritidu. Artritida po respiračních infektech je vzácnější. Příčinou mohou být iborreliová onemocnění. CIA je navozena infekcí C. trachomatis.

Enteroartritida vzniká po infekci střevními patogeny (Salmonella, Shigella, Campylobacter, Yersinia). ReA zapříčiněná lymeskou borreliózou pak spirochetou Borrelia burgdorferi. Vzácněji se může ReA vyvinout po infekci ureaplazmatické či mykoplazmatické.

Vpřípadě, že primární infekce probíhá asymptomaticky, je používán termín nediferencovaná oligoartritida.

Patogeneze aklinický obraz

Vyvolávající mikrob nebo jeho součásti jsou zmísta primární infekce transportovány do kloubů prostřednictvím infikovaných monocytů nebo vpodobě volných antigenů či imunitních komplexů. Organismus reaguje na jejich přítomnost imunitně podmíněnou synovitidou. Na vzniku ReA se podílejí genetické vlastnosti hostitele. Převážná část nemocných je nositelem antigenu HLA-B27 (65 až 96 %).

Samotné onemocnění pak probíhá jako lehká oligoartritida až jako systémová choroba steplotami asřadou mimokloubních příznaků. Nejznámějším projevem ReA je triáda artritidy, konjunktivitidy auretritidy, která byla poprvé popsána Hansem Reiterem vroce 1916. Triáda proto bývá historicky označována jako Reiterův syndrom.

Typicky jsou hlavně klouby dolních končetin postiženy obrazem oligoartritidy, vzácněji polyartritidy. Typický je zánět dvou sousedních prstových kloubů provázený tendovaginitidou flexorů, která je podkladem daktylitidy, resp. prstu tvaru párku. Častá je zánětlivá bolest dolních zad či vhýždích.

Součástí choroby jsou záněty úponů azáněty šlach.

Onemocnění může být provázeno celou plejádou kožních, slizničních, očních aviscerálních projevů (viz tab. 2).

Laboratorní azobrazovací diagnostické metody

Klaboratornímu průkazu vyvolávající infekce slouží metody přímé ametody nepřímé.

Přímými metodami prokazujeme agens nebo jeho součásti, nepřímými metodami odpověď organismu na přítomnost infekčního agens. Vpřípadě krátkodobě probíhající urogenitální infekce lze zjistit vyvolávající agens zmísta primární infekce. Ktomuto účelu je používán vzorek získaný zestěru uretry, cervixu nebo zranní porce moče.

Uvedený materiál lze vyšetřit metodou nekultivační za účelem důkazu součástí C. trachomatis. Metodou ligázové řetězové reakce (LCR) lze objevit chlamydiovou DNA ametodou ELISA chlamydiový antigen. Kultivační metoda je používána kprůkazu Mycoplasma hominis, Ureaplasma urealyticum, méně pak prokázání C. trachomatis.

Unemocných se zmnožením synoviální tekutiny lze vyšetřit její vzorek metodou LCR adetekovat chlamydiovou DNA přímo vkloubu. Přímý průkaz primární infekce střevní bývá většinou vdobě manifestace ReA již nemožný.

Borrelia burgdorferi je prokazatelná vsynoviální membráně, kloubním výpotku nebo vkůži, myokardu, krvi, někdy je však přítomna jen vlikvoru.

Při delším průběhu infekce jsou metody přímého průkazu většinou nepřínosné, aje proto nutno opírat se ovýsledky nepřímých diagnostických metod, respektive oprůkaz protilátek proti vyvolávajícím antigenům. Kdůkazu protilátek uCIA je používána metoda ELISA vkombinaci smetodou mikroimunofluorescenční. Kdůkazu protilátek uenteroartritidy je používána metoda ELISA.

Výsledky nepřímých metod mají omezenou senzitivitu ispecifitu. Omezení specifity je dáno promořeností populace apřítomností těchto protilátek unemocných sjinými diagnózami. Omezení senzitivity je dáno tím, že uněkterých pacientů sReA, zejména včasném stadiu, nelze protilátky prokázat.

Co se týče zobrazovacích metod, rentgenové nálezy postižených kloubů jsou včasném stadiu choroby nespecifické. Kprůkazu časné fáze sakroiliitidy přispívá pozitivní nález na magnetické rezonanci. Vpřípadě chronického průběhu choroby může onemocnění radiologicky připomínat ankylozující spondylitidu.

Terapie

Nesteroidní antirevmatika (NSA) jsou zásadními léky používanými vterapii ReA. NSA musí být podávána vplné protizánětlivé dávce minimálně tři měsíce. Léčba je doplňována glukokortikoidy, které se aplikují do postižených kloubů.

Má-li onemocnění těžký systémový charakter, jsou podávány iperorálně vdávce 30 až 60 mg denně. Tato úvodní dávka musí být postupně snižována tak, aby celkové podávání glukokortikoidů nepřesáhlo 3 měsíce až 6 měsíců.

Pokud artritida přes uvedené postupy trvá, je lékem volby salazopyrin.

Neujasněný je zatím význam antibiotické léčby (ATB). Výsledky studií hodnotících její efekt jsou kontroverzní. Některé výzkumy poukazují na jednoznačně pozitivní účinky dlouhodobé léčby ATB, většina studií však příznivý dopad této léčby na průběh již rozvinuté ReA popírá.

Na nedostatečném efektu léčby se podílí jednak odlišná imunitní odpověď geneticky disponovaného jedince, jednak schopnost bakterie přetrvávat vorganismu vmístě primární infekce, vkloubu, ale iv dalších lokalitách (např. vlymfatických uzlinách avkostní dřeni).

Bylo například prokázáno, že dlouhodobá léčba ciprofloxacinem nebo ofloxacinem nejen nedokázala eradikovat C.

trachomatis zhostitelských buněk in vitro, ale naopak navodila stav bakteriální persistence, která byla charakterizována přítomností kultivace neschopných, ale jinak plně životných bakterií se změněnou antigenní expresí.

Předpokládá se, že jedním zdůvodů selhávání ATB léčby je přechod bakterií do tzv. L formy. Ta spočívá vtom, že bakterie mají nedostatečnou buněčnou stěnu, nebo že bakteriální stěna zcela chybí.

Bakterie vL formě jsou uloženy převážně intracelulárně, často unikají imunitní odpovědi organismu ajsou velmi často rezistentní na léčbu ATB. Další příčinou přetrvávání infekce může být vývoj bakteriálních biofilmů, které jsou opět velmi odolné vůči ATB.

Sohledem na uvedené nálezy se zdá, že lékem volby by mohl být rifampicin vkombinaci stetracyklinovými ATB či sciprofloxacinem.

Rifampicin je schopen nitrobuněčného průniku, funguje na bakteriální biofilmy aje schopen ovlivnit nejen aktivně rostoucí bakterie, ale ibakterie vklidovém stadiu. Úspěšnost kombinované terapie rifampicinem adoxycyklinem podávaným po dobu devíti měsíců dokumentuje zatím jedna studie.

Prognóza

ReA má vevětšině případů příznivý průběh, 60 až 80 % nemocných se do šesti měsíců plně uzdraví. Při novém kontaktu sinfekcí však může dojít krecidivě ReA, zejména uHLA-B27 pozitivních nemocných.

Artritida: příznaky, léčba (zánět kloubu)

Zánětlivá onemocnění kloubů můžeme z praktického hlediska dělit nainfekční a neinfekční.

Častěji se setkáváme s neinfekčními záněty, jejichž podkladem jeautoimunitní proces, tedy stav, kdy imunitní systém napadáa ničí vlastní tkáně.

Proč tomu tak je, je stále předmětem četnýchdohadů, nicméně základní osvětlující myšlenka se opírá o geneticképředpoklady v souvislosti s prodělanou infekcí či podáním léků neboočkovacích látek, které náš imunitní systém navnadí mylným směrem.

Takovýto podklad má pravděpodobně i revmatoidní atritida(lidově revma).

Revmatoidní artritida je kloubní onemocněnívyskytující se především u žen středního věku.

Nejčastěji jsou zánětlivě postiženy drobné klouby ruky,zápěstí a hlezenní kloub (kotník),nicméně postiženy mohou být i klouby velké (kyčle, kolena). Onemocněníse většinou začne projevovat velmi nenápadně, a to ranníztuhlostí kloubů.

Teprve po nějakém čase (řádově měsíce ažléta) se objeví zduření a silná bolestivost, což vede ke zhoršeníhybnosti a postupem času ke vzniku deformit (pokřiveníprstů, rukou apod.).

Podobnou jednotkou v tomto směru jei revmatická (pozor, ne revmatoidní!) artritida,u níž de facto známe vyvolávající příčinu. Vzniká jako součást tzv.sterilních následků po bakteriální infekci (některými streptokoky –streptococcus pyogenes), např.

po streptokokové angíně,která není vhodně léčena antibiotiky. Sterilní následky zahrnujípostižení srdce (tzv.

revmatická horečka),ledvin (postreptokoková glomerulonefritida),nervového systému (chorea minor) a kloubů(revmatická artritida) v době, kdy již není možno prokázat původceonemocnění, v krvi však cirkulují protilátky, které byly původněvytvořeny imunitním systémem proti streptokokům a které bohužel majíschopnost se navázat na zdravé tkáně a namířit tak imunitní pochody protivlastním tkáním.

Dnavá artritida neboli nemoc zvaná téždna (artritis urica) je metabolické onemocnění, které vedek zánětlivému postižení kloubů.

Podkladem onemocnění je zvýšenáhladina kyseliny močové v krvi, jež se v podoběkrystalků solí (urát sodný) ukládá v kloubech a vyvolává zdezánětlivou reakci.

Kyselina močová vzniká metabolismem purinů, což jsoulátky hojně obsažené v luštěninách,mase a vnitřnostech.

Část nemocnýchřadíme do skupiny, která zvýšeně přijímá takovouto stravu a zvýšeněkonzumuje alkohol. Jiní mají zvýšenou produkci kyselinymočové danou geneticky či se u nich jedná o enzymatický defekt. Vevětšině případů jsou postiženi muži, a to převážněpo 40. roce věku.

Dalšími jednotkami, které by se sem též mohly řadit jepsoriatická artritida, tedy postižení kloubůu lupénky.

Erozivní artritida je postižení u zvýšenéfunkce příštítných tělísek (u hyperparathyreózy).

Co se týče infekčních zánětů kloubů,nejvýznamnější jsou bakteriální záněty (vyvolanénejčastěji streptokoky, ale též borrelie u lymské boreliózy), i když jeprokázána i virová infekce (herpesvirus, Epstein-Barrvirus, virus hepatitidy B, arbovirus). Infekce je do kloubu zanesena buď přiotevřeném poranění kloubu, léčebným zákrokem (např. punkcí čiortopedické operace), přímým přestupem infekce z okolí kloubu (zánětykostí, svalů atd.) či se infekce může zanést krevní cestou z jinéhoinfekčního ložiska v organismu.

Rizikové faktory artritidy  

• Rizikovými faktory u revmatoidní artritidy je výskyt v rodině (tedygenetická predispozice), zvýšená námaha avyšší věk.
• U revmatické artritidy je rizikovým faktorem prodělánístreptokokového onemocnění (nejčastěji angíny), kterénení vhodně léčeno antibiotiky a samozřejmě zde hraje roli i genetickásložka.
• Vyšší pravděpodobnost výskytu dny je u lidí, kteří nepřiměřeněpožívají alkohol a maso (proto také byladna považována jako nemoc bohatých a králů).

Prevence artritidy

Vhodnou prevencí u většiny postižení kloubů je optimálníváha jedince. Nadváha klouby obecně zatěžuje.

1. Prevence u revmatoidní artritidy není známa, důležitá je včasnádiagnóza choroby a její následná léčba.
2. Revmatické artritidě předcházíme vhodnou antibiotickouléčbou streptokokových onemocnění.
3. Dnavá artritida je onemocnění, jež je zhoršováno stravou bohatou napuriny, a je tedy vhodné v jídelníčku omezit příjem masa(i ryb), vnitřností, masových vývarů, luštěnin, omáček a kakaa.

Příznaky a projevy artritidy  

Zánět kloubu se obvykle projeví jeho bolestivostí,otokem a v případě revmatické artritidy (ne revmatoidní!)a dny i zvýšenou teplotou a zarudnutím kůže nad postiženým kloubem.

Revmatoidní artritida začíná plíživě a nenápadně ranníztuhlostí kloubů, převážně drobných kloubů ruky a zápěstí.To může obvykle trvat několik měsíců až let, než dojdek vystupňování změn v kloubu, jeho zduření, bolestivosti a následněi jeho deformaci a ztrátě funkce.

Na rozdíl od revmatoidní artritidy má revmatická artritida poměrněbouřlivý průběh se silným otokem, bolestivostí azarudnutím kloubu, přesto většinou nezanechává žádné následky,postačuje léčba zmírňující zánět a proti bolesti.

Dna obvykle začíná akutním „dnavým“ záchvatem, kdy se nemocnývzbudí v brzkých ranních hodinách pro intenzivníbolest některého z kloubů.

Nejčastěji je postižen kloub napalci u nohy (tomuto postižení se říká podagra), dálekolena (gonagra), kotníky a drobné klouby nohy. Klouby na rukou bývajípostiženy méně často (chiragra).

V 90% je první záchvat omezen pouze na jeden kloub (monoartikulárnípostižení), s přibývající délkou trvání onemocnění se stav zhoršujea postiženo může být více kloubů současně (polyartikulárnípostižení).

Postižený kloub je oteklý, zarudlý, horký a tak bolestivý, že nemocnýmnohdy nesnese ani tíhu přikrývky. Kůže je tak napjatá,že se leskne, a proto zde bývá popisován tzv. fenoménzrcátka.

Záchvaty trvají několik hodin až dní, v průměru 14 dní, potéustupují a následuje období bez záchvatu, jenž obvykle trvá 6 –24 měsíců. Jejich vyvolávající příčina se mnohdy nezjistí, nicméněse může jednat o psychický stres, onemocnění, operace, trauma, excesv jídle či pití alkoholu.

Léčba artritidy  

Revmatoidní artritida (revma) je onemocnění, které neníplně vyléčitelné, ale lze jeho vývoj zpomalit či částečně potlačit.

Léčba musí být komplexní a zahrnuje proto režimováopatření (klid na lůžku v akutním období, polohováníkončetin), podávání léků proti bolesti, které současněpotlačují zánět (nesteroidní antirevmatika), léky tzv.

upravující průběh nemoci (DMD – disease modifying drugs,např soli zlata, sulfasalazin, penicillamin, azathioprin),kortikoidy (v akutních fázích) a v neposlední řaděrehabilitace a chirurgická léčba.

Nověji je možné revmatoidní artritidu léčit pomocí biologickéléčby, která spočívá v podávání látek tlumícíchspecifické složky imunitních pochodů. Tato léčba je extrémně drahá,nicméně nejúčinnější ze současných metod.

Revmatická artritida obvykle odezní bez následků.Léčba je pouze podpůrná ke zmírnění zánětu a zvládnutí bolesti.

Dna je metabolické onemocnění, u nějž je velmidůležitá dieta, při níž je cílem nejen snížit hladinukyseliny močové v krvi, ale také snížit hmotnost nemocného.Doporučováno je i zanechání nebo alespoň snížení přijmu alkoholu.

Léky se podávají podle toho, v jakém stadiu se onemocnění nachází.V akutním stavu se podává kolchicin (což je lékpoužívaný i v terapii malárie), který ovlivňuje funkce imunitníchbuněk.

Mezi záchvaty jsou podávány léky snižující hladiny kyselinymočové v krvi (allopurinol – Milurit) a léčivapodporující vylučování kyseliny močové ledvinami do moče(benzbromaron – Normurat).

Jak si mohu pomoci sám  

Záleží, čím je vaše onemocnění vyvoláno. Není zánět jako zánět.V každém případě je vhodné navštívit lékaře, který zhodnotí vašepotíže, udělá základní vyšetření (např. odběr krve) a případněvás pošle na specializované pracoviště (revmatologie, ortopedie).

Na našem trhu je celá řada přípravků (doplňků stravy, krémů,mastí, čajů), které slouží nejen ke zmírnění obtíží spojenýchs bolestmi kloubů, ale také jako vhodná výživa tkání v kloubuobsažených.

Důležité je si uvědomit, že jednorázové či krátkodobé podávánínestačí a je nutné takovéto přípravky užívatpravidelně, aby vůbec měly na klouby nějakýtrvalý vliv.

Velmi příznivě působí enzymová terapie, kterouseženete v lékárně pod názvem Wobenzym, nicméně její nevýhodouzůstává vysoká cena. Pomáhají i krémy jako je Mobilin(k dostání v lékárnách) či Arnika (dostupnáv drogeriích).

Komplikace artritidy  

Možnou komplikací prakticky všech zánětů kloubu jeztuhlost až vývoj tzv. ankylózy, což jestav, kdy kloub již nefunguje jako kloub, tedy ztratí pohyblivost au některých pacientů a v určitých případech vede k trvaléinvaliditě.

Revmatoidní artritida je onemocnění, které se můžeprojevit i jinak než kloubním postižením. Závažnost těchto příznakůkolísá s délkou a tíží postižení. Typická jeosteoporóza, u níž je podklad v zánětlivých změnách auvolňovaných působcích imunitními buňkami, dále pak v léčběkortikoidy.

Další poměrně častou komplikací je zánět šlach akloubního pouzdra, což může vést k přetržení vazu a vznikudeformit.

Nemocní si často stěžují na svalovou slabost, což jepravděpodobně v přímé souvislosti s bolestmi a omezením pohybuv kloubu, tudíž vyřazení svalů z činnosti, a to vede k jejich úpadku(atrofii).

Postiženy mohou být i kůže (revmatoidní uzly, u 20 – 30 %nemocných), cévy (vaskulitidy – zánětlivá onemocnění cév), nervy, aletaké srdce (myokarditida, endokarditida, perikarditida) a plíce (postiženípoplicnice, plicní fibróza, revmatoidní uzly v plicích). U 10 – 35 %nemocných se vyskytne postižení očí ve formě suché keratokonjuktivitidy(zánět rohovky a spojivky spojený se suchostí oka). U části nemocných seobjeví anémie, jež má pravděpodobně více příčin.

Revmatická artritida obvykle probíhá bez komplikací.

Asi mezi nejčastější komplikaci dnavé artritidy patřívznik ledvinných kamenů (tzv. urátová litiáza)s postižením ledvin a destrukce kloubu (chronická tofózní dna s tvorboutzv. tofů, což jsou ložiska ukládaných krystalků solí kyseliny močové,podkožně v okolí kloubů, šlach a v ušních lalůčcích).

Diskuse  

• Revmatoidníartritida
• Reaktivníartritida, alternativní léčba

Další názvy: zánět kloubu, artritis, infekční zánět kloubu, revmatoidní artritida, revma, revmatická artritida, dnavá artritida, dna, erozivní artritida, psoriatická artritida

Reaktivní artritida

Reaktivní artritida je neinfekční zánět kloubů, který se rozvíjí jako reakce po infekčním onemocnění lokalizovaném mimo kloub v intervalu několika dnů / týdnů. Řadíme ji mezi skupinu spondylartritid, proto je i pro reaktivní artritidu společná část projevů typických pro tuto skupinu onemocnění:

• vazba na pozitivitu HLA-B27
• častější postižení očí (uveitida, konjunktivitida)
• častější entezitidy
• postižení kůže a sliznic (afty, erythema nodosum,…)
• změny axiálního skeletu jsou až pozdním následkem
• zvýšení sedimentace a CRP

Etiologie a patogeneze[upravit | editovat zdroj]

Roli hrají genetické faktory (96 % pac. HLA-B27 pozitivních) + infekce gastrointestinálního traktu: (salmonely, shigelly, yersinie, Campylobacter jejuni), infekce urogenitální: (Chlamydia trachomatis, Neisseria gonorrhoeae, Ureaplasma urealyticum) a infekce respiračního traktu[1]. Někdy bez předchozí zjistitelné infekce.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Celkové projevy[upravit | editovat zdroj]

Zchvácenost, únava, teploty.

Muskuloskeletální projevy[upravit | editovat zdroj]

Keratoderma blenorrhagicum

• Asymetrická mono- / oligoartritida (max. 4 klouby) s predilekční lokalizací nosných kloubů; postižené klouby zarudlé + teplejší;
• entezopatie, až pohyb znemožňující prosáknutí úponů šlach na kosti (Achillova šlacha, plantární fasciitida).

Kožní projevy[upravit | editovat zdroj]

Keratoderma blenorrhagicum (olupující se kůže dlaní nebo plosek podobná psoriáze) a balanitida.

Příznaky v oblasti UGT[upravit | editovat zdroj]

Sterilní uretritida – Reiterův syndrom – (artritida, uretritida, konjunktivitida aj.); oční nález může progredovat do episkleritidy, rohovkových ulcerací a hl. přední uveitidy.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

• Oligoartritidy nosných kloubů postihující mladší jedince v návaznosti na prodělanou infekci v UGT/GIT
• lab. vyš.: nespecif. markery zánětu v akutní fázi vysoké (FW, CRP, mukoproteiny, ELFO bílkovin), sérologie (detekce protilátek proti jedn. mikroorg.), vyš. výpotku (odlišení od septické artritidy);
• RTG: většinou negativní, občas v chronické fázi onemocnění sakroileitida;
• kompletní Reiterův syndrom: artritida + uretritida + konjunktivitida (kompletní triáda je spíše vzácná);
• nekompletní Reiterův syndrom: artritida + 1 další příznak; mohou být též entezitidy, kožní a slizniční ulcerace, periostitidy.

Dif. dg.[upravit | editovat zdroj]

• Dnavá artritida;
• revmatoidní artritida;
• infekční purulentní artritida.

Terapie[upravit | editovat zdroj]

Individuální, základem NSA, u těžších forem i glukokortikoidy (iniciální dávky 30–50 mg s postupným snižování; při recidivujících kloubních výpotcích intraartikulárně); ATB (při izolaci inf. agens / někdy i při pozitivní sérologii); bazální léky (při chronickém průběhu s vyšší aktivitou; sulfasalazin 2–3 g, MTX 10–20 mg/týden).

Prognóza[upravit | editovat zdroj]

Většinou dobrá, u malé části nemocných přechod do chronicity (hrozí m. Bechtěrev).

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

• VOKURKA, Martina a Jan HUGO, et al. Velký lékařský slovník. 6. vydání. 2006. 0 s. ISBN 80-7345-105-0.

Reference[upravit | editovat zdroj]

1. ↑ a b HILL GASTON, J S a Mark S LILLICRAP. Arthritis associated with enteric infection. Best Pract Res Clin Rheumatol [online]. 2003, vol. 17, no. 2, s. 219-39, dostupné také z . ISSN 1521-6942.