Ptáci z Černobylu mají menší mozky

Největší jaderná katastrofa v historii nastala před 30 lety v jaderné elektrárně v Černobylu v tehdejším Sovětském svazu.

Rozpad, výbuchy a jaderný požár, který vypálil po dobu 10 dnů, vtlačily do atmosféry obrovské množství radioaktivity a kontaminovaly rozsáhlé oblasti Evropy a Eurasie.

Mezinárodní agentura pro atomovou energii odhaduje, že Černobyl uvolnil do atmosféry 400 krát více radioaktivity než bombardování na Hirošimě v roce 1945.

Ptáci z Černobylu mají menší mozky

Radioaktivní cesium z Černobylu může být v některých potravinářských výrobcích stále detekováno. A v částech střední, východní a severní Evropy mnoho zvířat, rostlin a hub stále obsahuje tolik radioaktivity, že jsou nebezpečné pro lidskou spotřebu.

První atomová bomba explodovala v Alamogordu v Novém Mexiku před více než 70 lety. Od té doby bylo testováno více než 2 000 atomových bomb a vstřikovalo radioaktivní materiály do atmosféry. V jaderných zařízeních došlo k více než 200 malým a velkým nehodám. Odborníci a advokacie však stále diskutují o zdravotních a environmentálních důsledcích radioaktivity.

V uplynulém desetiletí však biologové obyvatelstva dosáhli značného pokroku v dokumentování toho, jak radioaktivita ovlivňuje rostliny, zvířata a mikroby. Moji kolegové a já jsme analyzovali tyto dopady v Černobylu, Fukušimě a přirozeně radioaktivních oblastech planety.

Naše studie poskytují nové základní poznatky o důsledcích chronické, mnohorozměrné expozice nízko dávkovým ionizujícím záření. A co je nejdůležitější, zjistili jsme, že jednotlivé organismy jsou zraněny radiací různými způsoby. Kumulativní účinky těchto úrazů mají za následek nižší velikost populace a sníženou biologickou rozmanitost v oblastech s vysokým zářením.

Expozice radiace způsobila genetické poškození a zvýšila rychlost mutace v mnoha organismech v oblasti Černobylu. Dosud jsme našli málo přesvědčivých důkazů, že mnoho organismů se vyvíjí, aby se staly odolnější vůči záření.

Evoluční historie organismu může hrát významnou roli při určování toho, jak zranitelné jsou pro záření.

V našich studiích patří mezi druhy, které v minulosti vykazovaly vysokou míru mutací, jako je vlaštovka obecná (Hirundo rustica), pěnice obecná (Hippolais icterina) a černohlavec obecný (Sylvia atricapilla). .

Naše hypotéza spočívá v tom, že se druhy liší svou schopností opravovat DNA, což ovlivňuje jak rychlost substituce DNA, tak citlivost na záření z Černobylu.

Podobně jako lidé, kteří přežili atomové bomby Hirošima a Nagasaki, mají ptáci a savci v Černobylu v očích šedý zákal a menší mozky. Jedná se o přímé důsledky vystavení ionizujícímu záření ve vzduchu, vodě a potravinách.

Stejně jako někteří pacienti s rakovinou podstupující radiační terapii, mnoho ptáků má znetvořené spermie.

Ve většině radioaktivních oblastech je až 40 procent samčích ptáků zcela sterilních, bez spermatu nebo jen několika mrtvých spermií v reprodukčním traktu během období rozmnožování.

Nádory, pravděpodobně rakovinné, jsou zřejmé u některých ptáků v oblastech s vysokým zářením. Stejně tak jsou vývojové abnormality u některých rostlin a hmyzu.

Ptáci z Černobylu mají menší mozky

Vzhledem k ohromujícím důkazům genetického poškození a zranění jednotlivců není překvapující, že se populace mnoha organismů ve vysoce kontaminovaných oblastech zmenšily. V Černobylu byly všechny hlavní skupiny zvířat, které jsme zkoumali, méně hojné ve více radioaktivních oblastech. To zahrnuje ptáky, motýly, vážky, včely, kobylky, pavouky a velké a malé savce.

Ne každý druh vykazuje stejný vzor úpadku. Mnoho druhů, včetně vlků, nevykazuje žádné účinky záření na jejich hustotu obyvatelstva. Několik druhů ptáků se zdá být hojnější ve více radioaktivních oblastech. V obou případech mohou vyšší počty odrážet skutečnost, že ve vysoce radioaktivních oblastech je pro tyto druhy méně konkurentů nebo predátorů.

Rozsáhlé oblasti Černobylské zóny pro vyloučení nejsou v současné době silně kontaminovány a zdá se, že poskytují útočiště mnoha druhům.

Jedna zpráva publikovaná v roce 2015 popsala zvěře jako divoká prasata a losy jako prosperující v ekosystému v Černobylu.

Téměř všechny zdokumentované důsledky radiace v Černobylu a Fukušimě však zjistily, že jednotlivé organismy vystavené ozařování trpí vážným poškozením.

Ptáci z Černobylu mají menší mozky

Mohou existovat výjimky. Například látky zvané antioxidanty mohou bránit poškození DNA, proteinů a lipidů způsobených ionizujícím zářením.

Hladiny antioxidantů, které jednotlivci mají k dispozici ve svých tělech, mohou hrát důležitou roli při snižování škod způsobených ozařováním.

Existují důkazy, že někteří ptáci se mohou přizpůsobit radiaci změnou způsobu, jakým používají antioxidanty ve svém těle.

Nedávno jsme testovali platnost našich černobylských studií opakováním v japonském Fukušimě. Ztráta energie v roce 2011 a zhroucení jádra na třech jaderných reaktorech uvolnily asi jednu desetinu radioaktivního materiálu jako katastrofu v Černobylu.

Celkově jsme zjistili podobné vzorce poklesu počtu a rozmanitosti ptáků, i když některé druhy jsou citlivější na záření než jiné. Také jsme zjistili pokles u některých druhů hmyzu, například motýlů, což může odrážet hromadění škodlivých mutací v průběhu několika generací.

Naše nejnovější studie ve Fukušimě těží ze sofistikovanějších analýz radiačních dávek zvířat. V našem posledním článku jsme se spojili s radioekology, aby rekonstruovali dávky přijaté asi 7000 ptáky. Paralely, které jsme zjistili mezi Černobylem a Fukušimou, poskytují silný důkaz, že záření je základní příčinou účinků, které jsme pozorovali v obou lokalitách.

Někteří členové radiační regulační komunity pomalu uznali, jak jaderné havárie poškodily volně žijící zvířata.

Například, Černobylské fórum pod záštitou OSN podnítilo názor, že nehoda má pozitivní dopad na živé organismy v zóně vyloučení z důvodu nedostatku lidských činností.

Nedávná zpráva Vědeckého výboru Organizace spojených národů pro účinky atomového záření předpovídá minimální důsledky pro život bioty zvířat a rostlin v regionu Fukušima.

Bohužel tato oficiální hodnocení byla do značné míry založena na předpovědích teoretických modelů, nikoli na přímých empirických pozorováních rostlin a živočichů žijících v těchto regionech.

Na základě našeho výzkumu a výzkumu ostatních je nyní známo, že zvířata žijící v plném rozsahu stresů v přírodě jsou mnohem citlivější na účinky záření, než se dříve věřilo.

Ačkoli terénním studiím někdy chybí řízená nastavení potřebná pro přesné vědecké experimenty, vyvažují to realističtějším popisem přírodních procesů.

Náš důraz na dokumentaci radiačních efektů za „přirozených“ podmínek pomocí divokých organismů poskytl mnoho objevů, které nám pomohou připravit se na další jadernou havárii nebo akt jaderného terorismu. Tyto informace jsou naprosto nezbytné, chceme-li chránit životní prostředí nejen pro člověka, ale také pro živé organismy a ekosystémové služby, které udržují veškerý život na této planetě.

V současné době je na celém světě v provozu více než 400 jaderných reaktorů, z toho 65 nových ve výstavbě a dalších 165 na zakázku nebo plánovaných. Všechny provozované jaderné elektrárny vyrábějí velké množství jaderného odpadu, který bude muset být uskladněn po tisíce let.

Vzhledem k této skutečnosti a pravděpodobnosti budoucích nehod nebo jaderného terorismu je důležité, aby se vědci co nejvíce dozvěděli o účincích těchto znečišťujících látek v životním prostředí, a to jak při nápravě dopadů budoucích incidentů, tak při posuzování rizik založeném na důkazech a rozvoje energetické politiky.

Budete mít zájem:  Aerobní cvičení pomáhá při ztučnění jater

Vědci odhalili, jak vrána přišla k velkému mozku

TLDR: Evoluce dala některým ptákům do vínku mnohem vyšší chytrost, než by se k jejich stavbě dalo čekat. Podle nové studie na tyto změny došlo teprve nečekaně nedávno – proč přesně ale nevíme. Studie tu.

Mají pod čepicí

Když se o někom řekne, že má ptačí mozek, není to většinou myšleno jak lichotka. Pokud byste ale o někom prohlásili, že má mozek jako vrána, to už je jiná!

Vědci již dlouho zkoumají inteligenci v říši zvířat. U různých druhů můžeme pozorovat složité chování, schopnost se rozhodovat, nebo dokonce počítat. Za nejchytřejší zvířata byli dlouho považováni šimpanzi a další lidoopi.

Dovedou totiž používat jednoduché nástroje, komunikovat mezi sebou, a mají složitý sociální život v tlupě. Někteří se dokonce naučili komunikovat s lidmi jednoduchým znakovým jazykem!  A přeci jen, jsou to naši nejbližší příbuzní.

Takže dává, smysl že jsou nejchytřejší ne?

V posledních letech se ale do hledáčku vědců čím dál více dostávají vrány. U vran, a některých druhů papoušků, vědci pozorovali chování, jaké bylo dosud popsáno pouze u lidí nebo lidoopů.

Vrány dovedou nejen používat, ale dokonce si vyrábět nástroje. Dovedou například vyrobit háček z větvičky a dosáhnout na schovaného chutného červíka.

Dovedou spolu i komunikovat a předávat si informace, například o potravě nebo nebezpečí…

Papoušci Kea z Nového Zélandu zase dovedou řešit složité rébusy, aby se dostali k potravě. Někteří dokonce tvoří „gangy“ které vykrádají auta a stany turistů – nezastaví je zip ani zámek. Tihle ptáčkové tak pořádně zamíchali s žebříčkem nejchytřejších zvířat!

Jak se ale inteligence u ptáků vyvinula? A proč právě u vran a papoušků? Právě tím se zabýval tým evolučních biologů a archeologů pod vedením Daniela Ksepky z Univerzity Johnse Hopkinse v USA. Konkrétně se zaměřili na to, jak se ale vyvíjel tenhle ptačích génius !

Ptáci z Černobylu mají menší mozkyBlahoslavení chudí duchem, ale na slovní hříčky to už chce fištróna! Zdroj: Jake Clark

Velká mozková evoluce

Vědci se tak podívali ptákům do hlavy. A to ne jenom těm žijícím, ale také vyhynulým druhům, jako byl Archaeopteryx nebo pták Moa. Do studie zapojili dokonce i předky dnešních ptáků – dinosaury. Vědci zkoumali ptačí (a dinosauří) lebky počítačovou tomografii, pomocí které vytvářeli 3D modely vnitřku lebky.

Výzkumníci takto zkoumali stovky různých lebek s cílem zjistit, jak se v průběhu ptačí evoluce měnil poměr velikosti jejich mozku a těla.

Právě tento poměr je totiž spojován s vývojem inteligence. Obecně totiž platí, že čím větší tělo a čím větší mozek, tím inteligentnější zvíře. Ukázalo se, že většina ptáků má poměr velikosti mozku a těla podobnou, jako jejich dinosauří předci. Jak si ještě zmíníme, může to být složitější, avšak nikoliv absolutně.

Některé druhy, jako například pštrosi nebo vyhynulí ptáci Moa, mají dokonce tento poměr menší, než vědci očekávali. Pštrosí mozek je pak dokonce menší než jeho oční bulvy. Což vysvětluje, proč jsou pštrosi úplně blbí (vážně – zeptejte se chovatele pštrosů).

Ptáci z Černobylu mají menší mozkyPorovnání velikosti mozku dinosaura a vrány novokalenonské (v poměru k velikosti lebky), zdroj: WitmerLab at Ohio University

Ptačí géniové

Nejlepší skóre dostali papoušci a vrány. Obě tyhle skupiny jsou z pohledu evoluce docela mladé, a ptačí inteligence se tak zřejmě začala vyvíjet až „relativně“ nedávno („jenom“ před 17 miliony let).

Proč se takhle velký mozek vyvinul zrovna u vran a papoušků dosud není úplně jasné.

Autoři téhle studie si ale myslí, že jim velký mozek mohl umožnit se lépe přizpůsobovat prostředí a obsazovat nové biotopy.

Poměrně překvapivě platí, že ptákům v tomto trendu příliš nepomohlo velké K-Pg vymírání před 65 miliony lety – tedy slavné „vymření dinosaurů“.

Výzkum rovněž zjistil, že před smrtí nelétajících dinosaurů byla poměr lebky mezi některými z nich a dinosaury létajícími (z nichž vznikli ptáci) zhruba stejný – a první ptáci na tom byli stejně.

U řady ptáků je dnes tento poměr stejný jako tehdy, u některých dokonce horší – ale vránám a papouchům nakonec tato změna mohla pomoct k vyšší funkci.

Ale pozor. Mezi zmenšováním těla a zmenšováním mozkovny ale zřejmě nepanuje automaticky přímá úměra. Jinak by sloni již dávno létali na Alfa Centaury, zatímco vrány by, zjevně, sotva dovedly ráno správně vstát z postele…

Co víc, zmenšení mohlo dnešním ptákům v inteligenci dokonce napomoct. Teď sice už hypotetizuju za hranicí práce, avšak pro vyšší kognici není významná jen velikost mozku, nýbrž také míra vzájemného propojení neuronů.

Ptáci mají typicky, vzdor menšímu mozku, lepší propojení než většina savců. I relativní zmenšování mozkovny (vůči jejich dřívějším velkým tělům) tomu mohlo hrát do karet. To však už bude muset zkoumat jiná práce řešící nejen objem mozkovny.

Co se ale týče mozkovny samotné, vrány tak dnes skutečně vynikají. V jejich evoluci můžeme dokonce pozorovat podobný trend jako v evoluci hominidů, tedy předků člověka.

Vranám se v průběhu jejich evoluce zvětšoval mozek společně s celkovou velikostí těla, tak jako našim vlastním předkům.

„Jsou vlastně obdobou hominidů mezi ptáky,“ myslí si DR Jeroen Smaers, jeden z autorů studie.

Data z této studie navíc naznačují, že v posledních pár milionech let se vývoj mozku papoušků a vran ještě zrychlil. Proč tomu tak je, zatím přesně nevíme, práce ale ukazuje, kudy se můžou vydat úvahy příštích studií. Kdo ví, kam to tímhle tempem dotáhnou za dalších pár milionů let. Možná jednou budou ptačí archeologové psát o tom, jak se vyvíjel mozek vyhynulých lidí.

Budete mít zájem:  Blokace Hrudní Páteře Příznaky?

[Svatopluk k. Skoupý, LL]

Když už jste tu, zjištěte víc i o fous starší šlamastice, než bylo K-Pg vymírání…

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Ptáci z okolí Černobylu mají údajně menší mozky

Hlavní strana > Věda > Příroda

Ptáci z Černobylu mají menší mozky

06.02.2011 15:00

Ptáci žijící v okolí ukrajinského Černobylu mají v důsledku radiace, jíž byly vystaveny minulé generace, o pět procent menší mozek než jejich druhové v jiných krajích. Vyplývá to ze studie zveřejněné časopisem PLoS One. Odborníci výsledek založili na srovnání 550 jedinců náležejících ke 48 druhům.

Výzkumu vedeného americkým profesorem Timothy Mousseauem se zúčastnili znalci z Norska a Francie.

Čtvrtý reaktor černobylské jaderné elektrárny vybuchl 26. dubna 1986. Byla to největší havárie v dějinách jaderné energetiky a stopy radioaktivního zamoření jsou patrné v téměř všech zemích severní polokoule. Do uzavřené zóny v okolí reaktoru mohou jenom vědci, kteří zjišťují dopad katastrofy.

Profesor Anders Moller z univerzity v Paříži loni zveřejnil zatím největší výzkum o stavu divokých zvířat v Černobylu a došel v něm k závěru, že v okolí místa havárie ubývá druhů savců i hmyzu.

V čerstvé studii se skupina, v níž byl i Moller, zaměřila na ptáky. Odchytávali je v osmi zalesněných oblastech u Černobylu, v nichž byl už předtím zjištěn úbytek větších zvířat i bezobratlých druhů.

Následky radiace

Při porovnání tělesných parametrů s ptáky z jiných krajů se ukázalo, že černobylští opeřenci mají mozek o pět procent menší. Je známo, že je-li to nezbytné k přežití, některé orgány se u ptáků vystavených stresu zmenšují.

Například u migrujících druhů se zmenšily ty z orgánů, které odebírají při letu mnoho energie. Mozek je ale i v takových situacích ušetřen.

Jeho zmenšení v případě černobylských ptáků je připisováno vystavení radiaci u předků nynějších jedinců.

Přesný mechanismus jevu není jasný. Ví se, že vysoká radiace u zvířat vyvolá oxidační stres a že organismus jej vyvažuje využitím tělesných antioxidantů. Pak ale zvířata čelí další radiaci už silně oslabená, a to právě může přispět ke zmenšování mozku. Anebo může radiace vyvolat chybu při vývoji mozku, jenomže pak by bylo na ptačích tělech asi redukovaných orgánů víc – ne jenom mozek.

Jednodušším vysvětlením je, že se ptáci vyvíjejí hůř prostě proto, že kolem Černobylu nemají k dispozici rozmanitý hmyz. Ve vědeckém světě se však zatím neví o žádném jiném druhu, u nějž by se zmenšil mozek z nedostatku potravy.

Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.

1

Černobylovy mutace zvířat osvětlují dopad jaderných výpustí

Vliv jaderné havárie v Černobylu na divokou zvěř

Chernobylská nehoda v roce 1986 měla za následek jedno z nejvyšších neúmyslných úniků radioaktivity v historii.

Grafitový moderátor reaktoru 4 byl vystaven vzduchu a zapálený, střílející se oblaky radioaktivního spadu na území dnešního Běloruska, Ukrajiny, Ruska a Evropy.

Zatímco jen málo lidí žije v blízkosti Černobylu, zvířata žijící v okolí nehody nám umožňují studovat účinky radiačního a měřicího zotavení z katastrofy.

Většina domácích zvířat byla odhodlána od havárie a ty deformované hospodářské zvířata, která se narodila, se nerozmnožily. Po prvních letech po havárii se vědci zaměřili na studium volně žijících zvířat a domácích zvířat, aby se dozvěděli o dopadu Černobylu.

Přestože černobylská havárie nelze srovnávat s účinky jaderné bomby, protože izotopy uvolněné v reaktoru se liší od těch, které jsou produkovány jadernou zbraní, jak havárie, tak bomby způsobují mutace a rakovinu.

Je velmi důležité studovat důsledky katastrofy, aby lidé pomohli pochopit vážné a dlouhodobé důsledky jaderných reakcí. Navíc pochopení účinků Černobylu může pomoci lidstvu reagovat na další jaderné elektrárny.

Vztah mezi radioizotopy a mutacemi

Radioaktivita má dostatek energie k poškození molekul DNA, což způsobuje mutace. Ian Cuming / Getty Images

Můžete se divit, jak přesně jsou připojeny radioizotopy (radioaktivní izotop ) a mutace. Energie z radiace může poškodit nebo zlomit molekuly DNA.

Pokud je poškození dost hrozné, nemohou se buňky replikovat a organismus zemře. Někdy DNA nemůže být opravena a produkovat mutaci. Mutovaná DNA může vést k nádorům a ovlivnit schopnost zvířete reprodukovat.

Pokud se v gametách vyskytne mutace, může to mít za následek neživotaschopné embryo nebo vrozené vady.

Některé radioizotopy jsou navíc toxické i radioaktivní. Chemické účinky izotopů také ovlivňují zdraví a reprodukci postižených druhů.

Typy izotopů kolem černobylu se v průběhu času mění, protože se prvky podrobí radioaktivnímu rozpadu . Cesium-137 a jód-131 jsou izotopy, které se hromadí v potravinovém řetězci a produkují většinu ozáření lidí a zvířat v postižené oblasti.

Příklady domácí genetické deformity

Tato osmnástá hříbě je příkladem mutace černobylského zvířete. Sygma prostřednictvím Getty Images / Getty Images

Rančáci zaznamenali nárůst genetických odchylek u hospodářských zvířat bezprostředně po havárii v Černobylu .

V letech 1989 a 1990 se opět objevil počet deformací, pravděpodobně v důsledku záření uvolněného ze sarkofágu určeného k izolaci jaderného jádra . V roce 1990 se narodilo kolem 400 deformovaných zvířat.

Většina deformací byla tak těžká, že zvířata žila jen několik hodin.

Příklady defektů zahrnovaly obličejové malformace, extra přídavky, abnormální zbarvení a zmenšenou velikost. Domácí mutace zvířat byly nejčastěji u skotu a prasat. Také krávy vystavené spadu a krmené radioaktivní krmiva produkovaly radioaktivní mléko.

Divoká zvířata, hmyz a rostliny v černobylské zóně vyloučení

Przewalského koně, který obýval černobylskou zónu. Po 20 letech se populace rozrostla a teď cválou na radioaktivních územích.

Anton Petrus / Getty Images

Zdraví a reprodukce zvířat poblíž Černobylu byly minimálně po dobu prvních šesti měsíců po nehodě sníženy. Od té doby se rostliny a zvířata odrazily a do značné míry obnovily region.

Vědci shromažďují informace o zvířatech odběrem radioaktivního hnoje a půdy a sledováním zvířat pomocí kamerových lapačů.

Budete mít zájem:  Co hrozí dětem na internetu a jak je ochránit?

Černobylská vyloučená zóna je většinou mimo hranice, která pokrývá více než 1600 čtverečních kilometrů kolem nehody. Zóna vyloučení je druh radioaktivního útočiště pro volně žijící zvířata. Zvířata jsou radioaktivní, protože jedí radioaktivní potraviny, takže mohou produkovat méně mladých a nesených mutovaných potomků.

Přesto některé populace narostly. Je ironií, že škodlivé účinky radiace uvnitř zóny mohou být menší než hrozba, kterou představují lidé mimo ni.

Mezi příklady zvířat v oblasti patří Przewalksi koně, vlci , jezevci, labutě, losy, losy, korytnačky, jeleni, lišky, bobři , kanci, bizon, nork, zajíci, vydry, rys, orli, hlodavci, čápi, netopýři sovy.

Ne všechna zvířata se ve vyloučené zóně hodí dobře. Populace bezobratlých (včetně včel, motýlů, pavouků, kobylníků a vážků) se zejména snížily. To je pravděpodobné proto, že zvířata položí vajíčka v horní vrstvě půdy, která obsahuje vysokou úroveň radioaktivity.

Radionuklidy ve vodě se usadily v sedimentech v jezerech. Vodní organismy jsou kontaminovány a čelí probíhající genetické nestabilitě. Mezi postižené druhy patří žáby, ryby, korýši a larvy hmyzu.

Zatímco ptáci oplývají ve vyloučené zóně, jsou to příklady zvířat, které stále čelí problémům před ozářením.

Studie lastoviček od roku 1991 do roku 2006 ukázala, že ptáci ve vyloučené zóně vykazovali více abnormalit než kontrolní vzorek ptáků, včetně deformovaných zobáků, albinistického peří, ohýbaného peří a deformovaných vzduchových vaků.

Ptáci ve vyloučené zóně měli menší reprodukční úspěch. Černobylští ptáci (a také savci) často měli menší mozky, malformované spermie a katarakty.

Slavné štěňátka v Černobylu

Někteří černobylští psi jsou vybaveni speciálním límcem pro jejich sledování a měření radioaktivity. Sean Gallup / Getty Images

Ne všechna zvířata žijící v okolí Černobylu jsou zcela divoká.

Tam je asi 900 toulců psů, většinou sestoupil od těch, které zůstalo, když lidé evakuovali oblast. Veterináři, radiační experti a dobrovolníci ze skupiny Černobyloví psi zachycují psy, očkují je před nemocemi a označují je.

Kromě štítků jsou někteří psi opatřeni límci detektoru záření. Psi nabízejí způsob mapování záření v oblasti vyloučení a studium průběžných účinků nehody. Zatímco se vědci obecně nemohou podrobně zabývat jednotlivými divokými zvířaty ve vyloučené zóně, mohou pečlivě sledovat psy.

Psi jsou samozřejmě radioaktivní. Návštěvníkům oblasti je doporučeno, aby se vyhýbali zneužívání pooches k minimalizaci radiační expozice.

Odkazy a další čtení

  • > Galván, Ismael; Bonisoli-Alquati, Andrea; Jenkinson, Shanna; Ghanem, Ghanem; Wakamatsu, Kazumasa; Mousseau, Timothy A .; Møller, Anders P. (2014-12-01). „Chronické vystavení radiaci s nízkými dávkami v Černobylu podporuje přizpůsobení se oxidativnímu stresu ptáků“. Funkční ekologie . 28 (6): 1387-1403.
  • > Moeller, AP; Mousseau, TA (2009). „Snížené množství hmyzu a pavouků spojených s radiací v Černobylu 20 let po nehodě“. Biologické dopisy . 5 (3): 356-9.
  • > Møller, Anders Pape; Bonisoli-Alquati, Andea; Rudolfsen, Geir; Mousseau, Timothy A. (2011). Brembs, Björn, ed. „Černobylské ptactvo mají menší mozky“. PLoS ONE . 6 (2): e16862.
  • > Poiarkov, VA; Nazarov, AN; Kaletnik, NN (1995). „Post-černobylské radiomonitorování ukrajinských lesních ekosystémů“. Věstník environmentální radioaktivity . 26 (3): 259-271.
  • > Smith, JT (23. února 2008). „Je černobylské záření skutečně způsobeno negativními individuálními a populačními efekty na polních vlaštovcích?“. Biologické dopisy . Královská společnost vydavatelství. 4 (1): 63-64.
  • > Dřevo, Mike; Beresford, Nick (2016). „Divoká zvěř Černobylu: 30 let bez člověka“. Biolog . Londýn, Velká Británie: Královská společnost biologie. 63 (2): 16-19.

Tragédie v Černobylu: 26 let poté se ptáci naučili žít v radioaktivitě

V sobotu 26. dubna uplynulo 26. let od exploze v jaderné elektrárně Černobyl. Tato obrovská tragédie zcela změnila pohled, jakým se lidé dívají na jadernou energii, ale také se stala jednou z příčin pádu komunistických režimů. Především ale zamořila radioaktivitou rozlehlé území Ukrajiny.

Celá oblast se stala jednou velkou laboratoří, kde přírodovědci zkoumají následky radioaktivity na volně žijící tvory. Že jsou a jak jsou velké, se ví, ale okolí Černobylu umožňuje vidět i dlouhodobé následky.

Jak ničí radioaktivita život?

Cest, jak radioaktivnita zabíjí, je celá řada. Autoři studie zveřejněné v časopise Functional Ecology se však věnují pouze jedné z nich – ionizaci. Jejím vlivem dochází v těle živočichů k radiolýze vody a vznikají tak velmi reaktivní volné radikály.

Tyto reaktivní látky pak napadají organické molekuly biologicky důležitých látek a chemicky je pozměňují. Tělo na to reaguje vytvářením antioxidantů – ale když to nestačí, dochází v organismu k poškození genetického materiálu, jehož důsledkem bývá i smrt.

Tohle potvrdily všechny dosavadní výzkumy v Černobylu, nejnovější studie španělských biochemiků ale ukázala, že zde dochází i k něčemu úplně novému. Ismael Galván, který studii vedl, zkoumal 152 ptáků, kteří žijí v „nebezpečné zóně“ – oblasti 30 kilometrů kolem epicentra výbuchu.

Růžoví mutanti

Následky radiace v Černobylu jsou mnohem rozsáhlejší. Jiná studie například dokázala, že mozky ptáků v Černobylu jsou až o 5 procent menší než mozky stejných ptáků žijících v normálním prostředí.  Z peří i krve odchycených (a pak do přírody navrácených) ptáků zjišťovali, k jakým změnám pod vlivem radiace dochází.

Není jich málo: ukázalo se, že se ptáci dokázali se zvýšenou úrovní radiace vypořádat – tím, že jsou proti ní odolnější. V jejich tělech se našlo výrazně více antioxidantů a také byla výrazně odolnější vůči dalším projevům radiace.

Negativním důsledkem je častější poškození DNA, ale zdá se, že to pro ptáky nemívá fatální důsledky.

Velmi zajímavým vedlejším účinkem je změna barvy. Protože ptačí bere energii pro výrobu antioxidantů ze stejného zdroje jako energii pro barviva, zvolí si v případě nouze to důležitější. Což je samozřejmě ochrana před radioaktivitou. Výzkum ukázal, že nejrozšířenější ptáci v oblasti, což jsou sýkory koňadry a vlaštovka obecná, začínají mít výrazně růžovější peří než mimo Černobyl.

Že si organismy jsou schopné vytvářet větší odolnost proti radiaci, už dříve prokázaly laboratorní pokusy. Tento výzkum je však úplně prvním důkazem, že se to děje také ve volné přírodě…

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector