„ Proč právě já?!“ Lkáme a naříkáme, když onemocníme. Nepochybujme o tom, že každá nemoc má svou příčinu. Teď však nemám na mysli fyziologické příčiny, které například způsobují dysfunkce nějakého orgánu nebo existenci virů a bakterií, které nás neustále napadají a způsobují nám nejrůznější onemocnění. Mám na mysli příčiny psychické, duševní a vlastně i duchovní.
Foto: Taťána Kročková, Topzine.cz
Nejprve vždy onemocní duše a teprve potom tělo
Každá nemoc, která vstupuje do našeho těla tam vstupuje právě proto, že jí to dovolíme. Základem všeho je pozitivní myšlení a víra v naši schopnost odolávat nemocem, jak už bylo řečeno v článku Pozitivní myšlení je základem fyzického zdraví!
Lidé mají dispozice k nejrůznějším onemocněním na základě vlivu dědičnosti, životního stylu, typu osobnosti, psychického stavu, fyzické konstituce či data narození. Měli bychom vědět, že všechno si vlastně způsobujeme sami. My sami si vytváříme svou realitu, své životy, své štěstí a také své nemoci.
Nemoci, které k nám přicházejí, nás vždy upozorňují na to, že něco není v pořádku, že nejsme v souladu sami se sebou.
V případě každé nemoci člověka je vždy nutné něco ve svém životě změnit či vyřešit. Podstatou je pochopit, o co se jedná a co přesně naši nemoc způsobilo. Toto je jediná cesta k uzdravení. Pokud to potlačíme, nemoc z našeho těla neodejde nebo odejde jen na krátký čas a kdykoli se může znovu vrátit.
Emoce a psychický stav člověka mají obrovský vliv na imunitu a schopnost bránit se atakům vnějšího okolí.
Foto: Taťána Kročková, Topzine.cz
Přehled nejčastějších onemocnění a jejich příčin:
- Bolesti hlavy – nevyřešené problémy, vyhýbání se konfliktům, uzavřenost, přemíra nezpracovaných myšlenek a starostí
- Bolesti páteře – přílišná zodpovědnost, přehnaný smysl pro povinnost, starostlivost, nabírání si na sebe problémů druhých, nepružnost, potřeba žít podle pravidel
- Nachlazení, rýma, kašel – nezpracované emoce, nevyjádřené slzy a slova, důsledek hádky nebo konfliktu, pocitu odmítnutí
- Problémy se srdcem – citový chlad, rezervovanost, pocity zášti a nenávisti, chybějící láska, zavřenost, nemožnost se oddat
- Problémy s ledvinami a močovými cestami – problémy s partnerskými vztahy, nezvládnuté vztahy, tendence vybírat si nevhodné partnery
- Problémy s játry a žlučníkem – nezvládnutý vztek, hněv, rozhořčení, podrážděnost, netolerance, agrese, egoismus, tvrdohlavost
- Problémy se slinivkou, cukrovka – nedostatek lásky, radosti ze života, touha po radostech a sladkostech života
- Problémy s trávením – neschopnost nebo nemožnost něco strávit, s něčím se vyrovnat, přílišné lpění na minulosti
- Rakovina – vnitřní nespokojenost, obětování se, hromadění nevyřešených problémů a nezpracovaných emocí, strachy a obavy, vyhýbání se řešení hlubokých psychických problémů
- Alergie, astma – strach ze života, nepřiměřená sebeobrana vycházející ze strachu, strach ze ztráty kontroly, pocit odmítání
- Opar – vnitřní konflikt
- Kožní problémy,ekzém – chybějící sebeláska, potlačený vztek a nespokojenost
Příčiny nemocí
Není to „něco“ zvenku, co nás postihlo a nijak to s námi nesouvisí.
Abychom snadněji pochopili, co v nás tu nemoc u nás drží, nabízím na této stránce různé prameny „příčin nemocí“.
Někdo to nazývá psychosomatikou, pro někoho jsou to duchovní příčiny nemocí. Je jedno, jakou tomu dáme nálepku, důležité je v sobě najít odpověď.
Je to něco jako nabídka možných příčin a jen my sami můžeme v sobě objevit tu naši a přijde takové to AHA. Pak můžeme udělat změny a pak už nemoc nemusí být naší skutečností. V některých případech nás sice nemoc bude provázet, ale jejím přijetím a pochopením se nám velice uleví. 
Zdroj: http://www.louisehay.com/
Louise L. Hay byla spisovatelka, napsala mnoho publikací o osobním růstu, pořádala semináře jako motivační kouč a přednášela o metafyzice.
Je známá zejména díky knize Miluj svůj život, ale i dalších jako je Uzdrav své tělo, Myšlenky srdce…
Zde naleznete seznam příčin nemocí a jí doporučované afirmace.
Agape Brno je centrum volně sdružených duchovně založených osob. Líbí se mi jejich zpracování duchovních příčin nemocí. Já sama zde hledám inspiraci a pokud hledáte a přemýšlíte, proč tahle potíž, proč tahle nemoc, pojďte nakouknout.
Sama si zde hledám odpovědi na otázky: Proč tohle? Proč se mi po letech udělal opar? Odpověď se mi často nelíbí – asi proto, že ji nechci vidět. No ten opar speciálně se mi nelíbil ani trochu. Je těžké si přiznat někdy krutou pravdu. Uvědomit si svoje černé stíny a přijmout je.
Kdybychom uměli svému tělu naslouchat, řídit se jeho radami… Ale zapomeňme na kdyby a pojďme aspoň něco málo změnit.
Pojďme se díky popsaným příčinám nemocí podívat do sebe. Tam je schovaný důvod a odpověď na proč.
Nenechte se odradit, že tomu hned nerozumíte. Chce to čas.
Pomáhá mi tohle zamyšlení i u mých klientů. Jdou za mnou s určitým problémem a já podle nemoci či části těla mohu lépe směřovat otázky. Rychleji se v rozhovoru dostaneme tam, kde je ukrytý poklad.
Více o mně se dozvíte v mém příběhu. Jak jsem potkala homeopatii a co pro mne znamená. 
Zajímá vás, kde beru tu drzost se nazývat homeopatem? Úspěšně jsem absolvovala tři homeopatické školy, absolvovala mnoho seminářů světově známých homeopatů a své znalosti zdokonalovala na letních homeopatických školách. 
- = očistit se od nepotřebného (škodlivého) = POSÍLIT JÁTRA
- = BÝT ZDRAVĚJŠÍ
- Návod najdete v e-booku (PDF): 1 + 6 tipů jak snadno posílit játra.
Duchovní příčiny nemocí
Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Spoustu věcí v životě jsme schopni dát do souvislosti, dokonce některé jevy považujeme za naprostou samozřejmost‚ jen se nesmí dotýkat nás samotných…
Duchovní příčiny našich onemocnění by měly být brány právě s takovou samozřejmostí, jako že voda teče z kopce. Ve skutečnosti však uvažujeme naprosto opačně. Málokdo si dokáže přiznat, že problémy jsou jen a jen jeho.
Je přeci jednodušší odsoudit druhého a ukázat “to on!” Stále hledáme viníky kolem sebe a přitom by stačilo tak málo, jen na chvíli se zastavit a zvážit, zda cesta, kterou jdeme, je opravdu ta správná a zda nechybujeme.
Udělejte pro sebe něco: zamyslete se nad svým životem, svým myšlením a chováním. Ten z vás, který dojde k přesvědčení, že je se svým způsobem života spokojen, nic nežádá a ani nic neočekává, ten, kterého zdobí stálý úsměv, jen ten je zdráv. A teď otočte hlavy, podívejte se kolem sebe a vězte, že tento pohled je zrcadlem vašeho života. Myslím, že se shodneme, že je na čem pracovat…
Abychom pochopili princip duchovních příčin onemocnění‚ měli bychom si nejprve roztřídit jednotlivé orgány dle jejich funkcí a zároveň bychom měli mít na paměti, že vše souvisí se vším a vše je navzájem propojeno. Máme-li špatné smýšlení, byť jen v jednom směru, ovlivníme zároveň několik dalších orgánů, ale o tom až někdy příště.
JÁTRA – vyjadřují náš názor – pohled na svět. Proto máme tento orgán také propojen s pohybovým aparátem a očima.
ŽLUČNÍK – naše spokojenost se životem.
SRDCE – je centrem všeho dění a vyjadřuje osobnost, postoje k životu. Vše se pak projevuje v ostatních “zázračných” tkáních (žily, cévy i krev samotná). Představuje náš cit.
TENKÉ STŘEVO – je jakýmsi archivářem a vyhodnocovatelem věcí a situací, které přicházejí čí nás opouštějí.
SLEZINA – orgán, který ač neprávem bývá podceňován. Tzv. uklízeč odpadu a zrcadlo naší povahy.
SLINIVKA – je vyjádřením lásky přijímané i dané.
ŽALUDEK – kolik jme schopni pojmout informací, asi ani netušíme, ale kolik a co jsme schopni strávit, se dozvíme‚ až onemocní náš žaludek. Tedy spíše co už nejsme schopni.
PLÍCE – tak jako příroda je v harmonii, i naše duše potřebuje mít účty vyrovnané. Plíce tedy symbolizují rovnováhu mezi braním a dáváním.
TLUSTÉ STŘEVO – pamatujte, že vše co nemůžete odpustit sobě či jiným, se na duchovní úrovni nalézá právě zde. Kolik křivd, a neodpuštění se v nás asi nalézá?
LEDVINY – jsou dvě jako partneři a jejich hlavni funkcí je vyjádření vztahu.
MOČOVÝ MĚCHÝŘ – orgán shromažďování strachu. Každý prožitek strachu vede k jeho poškozeni. I malé dítě se počurá, když jej vystrašíte.
Snad vám těchto pár vět dopomůže k zamyšlení.
Jan Hnízdil » Nemoc dítěte bývá vzkazem rodičům: Málo se mi věnujete
Negativní emoce se přenášejí jako epidemie. Pokud je matka v napětí, děti to intenzivně vnímají, negativními emocemi se nakazí a začnou stonat.
Odpovědi na otázky redaktorky mgr. A. Bartošové, časopis Betynka
Která nejčastější onemocnění malých dětí (batolat, předškoláků) se dají zahrnout do těch „psychosomatických“? (Svým způsobem jsou to všechna?).
Psychosomatická onemocnění, jako zvláštní choroby, neexistují. Každý člověk je psychosomatický, každá nemoc má svůj díl tělesný a psychický. Nemoc je informace o tom, jaký člověk je, v jakém prostředí a jakým způsobem žije. Informace o tom, že ve svém životě dělá nějakou chybu nebo žije ve zdraví nepříznivých podmínkách, nedobrých vztazích rodiny, společnosti.
Děti to nejčastěji sdělují (somatizují) bolestmi hlavy (mají toho plnou hlavu), dušností (mají v rodině „dusno“), nočním pomočováním nebo průjmy (doma je to k posrání) , opakovanými infekcemi…Když kašlou, tak třeba proto, že na ně rodiče kašlou.
Místo toho, aby se zamysleli sami nad sebou, spěchají k lékaři, aby dítěti naordinoval chemický lék, kašel potlačil a mohli na něj dál kašlat..
Rodiče se často točí v kruhu – dítě je často nemocné, z toho jsme pak ve stresu… Jak pochopit, že to je kruh a stres spouštěč – a vystoupit z toho kruhu?
Každé dítě čas od času onemocní. Problém je, když je nemocné dlouhodobě nebo opakovaně. V takovém případě je nutné zaměřit pozornost na rodinné vztahy nebo problémy ve škole. Zdravé dítě může žít jen ve zdravé rodině, pokud se vztahy v rodině nezmění, má jen malou šanci se uzdravit. Místo dítěte v takovém případě posílám na léčení rodiče. Osvědčeným způsobem je rodinná, případně partnerská terapie. Rodiče se přestanou hádat, napětí v rodině povolí, a dítě se pak uzdraví samo, bez léků a bez doktorů.
Druhým pólem jsou naopak zase matky, které vědí, že svojí životní nepohodou zdraví jejich dítěte neprospívají. Pocit viny je opět vrhá do kruhu… (Vnímáte to také tak?)
Negativní emoce se přenášejí jako epidemie. Pokud je matka v napětí a nervozitě, děti to intenzivně vnímají, negativními emocemi se „nakazí“ a snadno onemocní. Nejčastěji nějakou infekcí, což zpětně stresuje matku. Obranyschopnost – imunita je úzce spojená s psychikou.
Pokud je člověk v dobré náladě, uvolněný, má dobrou imunitu. Pokud je v napětí, neklidu, úzkosti nebo dokonce depresi, je imunita oslabená. Důležité je, aby matka, případně oba rodiče, pochopili svoji roli ve stonání dítěte. Místo pocitu viny je potřeba pracovat na řešení příčiny.
Klidná maminka rovná se klidné a zdravé dítě.
Jak mají rodiče rozeznat, že dítě kašlem nebo průjmem somatizuje emoční problém nebo vztahové potíže mezi rodiči, od situace, kdy má „normální“ infekt? Nebo vnímáte i infekci jako důsledek nějaké nerovnováhy organismu (a tedy jako psychosomatický problém)?
Nerozlišuji „normální“ infekt nebo infekt „psychosomatický“. Onemocnění dítěte je vždycky informace o tom, že jej něco trápí, je přetížené. V první řadě je proto potřeba pátrat po příčině a dítěti vytvořit vhodné podmínky k tomu, aby se uzdravilo, podpořit jeho samoúzdravné schopnosti. Teprve když na zvládnutí nemoci jeho vlastní síly nestačí, přijdou na řadu léky.
Když dítě často trpí na záněty průdušek nebo bolesti v krku, málokterý rodič riskne nepodání antibiotik (lékaři často diagnostikují angínu bez výtěru) – navíc je to jednodušší řešení, než začít chodit na vlastní terapii. Jak je přesvědčíte? Jak argumentujete?
Jak komunikovat s lékařem, když vnitřně nesouhlasíte s antibiotikovou léčbou svého dítěte?
Antibiotika většinou není nutné nasazovat okamžitě. Pokud dítě nemá vysoké teploty a výrazné příznaky infekce, radím rodičům pár dní počkat a pokusit se nemoc zvládnout klidem, zábaly, čaji, vitamíny. Důležité je, aby při opakovaných infekcích rodiče i lékař pátrali nejen po bakterii, která infekci vyvolala, ale také o životních souvislostech, které oslabily imunitu dítěte. Lékař, který to nedělá a není ochoten o tom s rodiči diskutovat, okamžitě sahá po receptu, předepisuje antibiotika, není dobrý lékař.
Dítě ale není jen bezmocná loutka rodičů, reagující svou nemocí na jejich situaci. Má svoje vlastní zázemí, území, prostor, v rámci kterého může spoustu věcí rozlousknout. Radíte někdy přímo dětem? Jak se dá pracovat na rozvoji jejich autoimunity (vnitřní síly, odolnosti, štítu…)? Nebo radíte jen rodičům malých marodů?
Mám osvědčený způsob. Nejdřív si popovídám o stonání dítěte s rodiči. Pak je poprosím, aby mne nechali s dítětem o samotě, zeptám se, co jej trápí, jak to u nich doma vypadá. Děti to mívají v hlavě dokonale srovnané. Jejich slova zapíšu a pak bez jakékoliv vlastní interpretace ukážu rodičům.
Většinou vůbec netuší, jakou roli hrají ve stonání dítěte oni sami. Před časem ke mně přišla maminka s desetiletou Janou. Pět let se trápí s opakovanými infekcemi. Za poslední rok brala sedmkrát antibiotika. Maminka s ní obešla řadu lékařů, ležela i v nemocnici.
Žádné vyšetření příčinu, oslabení imunity, neodhalilo. O samotě mi Jana všechno pověděla. Rodiče se před pěti lety rozvedli. Byl to pro ni šok. Nejenže ztratila milovaného tátu, ale stěhováním přišla o všechny kamarádky. Maminka si našla nového přítele, věnuje se budování firmy, na Janu nemá čas.
Jana je zoufalá, bezradná, opuštěná. Její stonání není voláním po antibiotikách. Když jsem se jí zeptal, co potřebuje k uzdravení, řekla mi: „Maminku mám moc ráda. Přála bych si, aby se mnou byla častěji, o víkendech jezdila na výlety, držela mne za ruku, povídala si se mnou…“.
Maminka to nejprve oplakala, ale pak pochopila a přijala. Cestu k uzdravení jsem tedy neporadil já, ale vlastní dcera.
Můžete prosím shrnout, co potřebuje dítě, aby bylo zdravé?
Klidné, rozumné a laskavé rodiče. Vzhledem narůstajícímu počtu úzkostných, neklidných a stonajících dětí jich začíná být akutní nedostatek. Prášků máme víc než dost.
MUDr. Jan Hnízdil, Centrum komplexní péče Dobřichovice, autor knihy „Mým marodům.“.
duševní příčiny nemoci – Seznam.cz
bylinarstvi-maya.cz/dusevni–priciny–nemoci
Na této stránce najdete výčet některých nemocí a možné postoje z vašeho života, které způsobily, že se nemoc v této podobě projevila na fyzickém těle. Uzdravte svou Duši, uzdravíte své tělo.
slunecnyzivot.cz/2021/psychicke–priciny–nemoci-a-co-s-nimi
Psychosomatika, která zkoumá vztah mezi duší a tělem, potvrdila již před lety, že nemoc začíná v hlavě, neboť tělo projevuje nemocí vnitřní duševní nesoulad, kterým mohou být konflikty ve vztazích, potlačování svých emocí a potřeb, stres…
Duševní příčiny nemoci›Obrázky
cs.medixa.org/nemoci/dusevni–nemoci
Duševní nemoci jsou poruchy myšlení, cítění a chování. Patří sem například demence, deprese, schizofrenie, fobie, hysterie či anorexie. Většina duševních nemocí je dočasná a po léčbě se zlepšuje.
topzine.cz/psychicke–priciny–nemoci
„ Proč právě já?!“ Lkáme a naříkáme, když onemocníme. Nepochybujme o tom, že každá nemoc má svou příčinu. Teď však nemám na mysli fyziologické příčiny, které Celý článek
Duševní příčiny nemoci›Zboží.cz
- Inna Segal v tomto bestselleru odhaluje tajemství pochopení poselství vašeho těla a základní mentální, emocionální a energetické příčiny fyzických příznaků a zdravotního stavu. Tato inspirativní…
- 261 – 399 Kč
- Sklademv 18 obchodech
zdravi4u.
cz/dusevni–priciny–nemoci-a-k
Na této stránce najdete výčet některých nemocí a možné postoje z vašeho života, které způsobily, že se nemoc v této podobě projevila na fyzickém těle. A jak se říká: „Uzdravte svou Duši, uzdravíte své tělo“.
mamdeprese.cz/psychicke-poruchy
Psychické poruchy jsou širokou skupinou různých onemocnění mající příčinu v psychice. Jsou různě vážné a liší se v mnohých aspektech. Jak
Alternativní terapie
Praxe by neměla oddělovat psychické a tělesné symptomy, protože obě oblasti se prolínají. Tělesné symptomy se projeví ve vědomí, psychické symptomy se projeví na těle. Také otázky, co je normální a co nenormální chování, kdo je psychicky zdravý a kdo psychicky nemocný, jsou víceméně společenskou normou.
Při psychóze člověk prožívá svůj stín a ten, jak víme, nebývá moc hezký. Psychotik potlačuje část svého vědomí a je ovládán svým stínem, který byl do té doby potlačován a nyní je úplně promítán navenek.
Potom dochází k jeho mohutnému projevu a nastává totální proměna osobnosti (moralisté se mění na exhibicionisty, bázliví na divochy, břídilové na megalomany atd.).
Deprese
je souhrnný pojem pro celou řadu symptomů, od skleslosti až po celkovou apatii, které jsou provázeny celou řadou tělesných symptomů (únavou, bolestmi hlavy, poruchami spánku, nechutenstvím atd.). Člověk postižený depresí má silné pocity viny a sebevýčitky a stále usiluje o nápravu. Důležité jsou tři oblasti, které se depresí týkají:
Agrese
nevybitá, potlačená se projeví jako fyzická bolest a vede k depresi. Víme, že agrese je zvláštní forma životní energie, a že její potlačení je vlastně potlačením energie a aktivity.
Lidé postižení depresí se proto snaží maskovat svou agresivitu za bezvadný způsob života, za veřejné uznání. Agrese namířená proti vlastní osobě končí sebevraždou.
Je otázkou, komu vlastně byly určeny vražedné úmysly.
Odpovědnost
souvisí s agresí. Agrese je totiž nejextrémnější formou odmítnutí odpovědnosti. Postižený depresí již nežije, ale živoří, protože má strach převzít odpovědnost za svůj život.
Rezignace – samota – stáří – smrt
jsou okruhem, v kterém se člověk postižený depresemi pohybuje. Je připraven o vše živé, protože mu chybí odpovědnost a je nucen proto vypořádávat se s protipólem života, s apatií, strnulostí, myšlenkami na smrt atd. Sféra smrti je stínem postiženého člověka.
Z uvedeného je patrné, že člověk v depresi má stejně velký strach jak ze života, tak i ze smrti. Aktivní život s sebou přináší viny a odpovědnost za sebe sama a tomu se chce právě vyhnout. Proto potřebuje osobu, ke které by se mohl upnout.
Při její ztrátě jakékoliv druhu se bojí žít osaměle s vlastní odpovědností a zviditelní se tak jeho neschopnost žít a zemřít – depresí.
Nespavost
se počítá k nejčastějším zdravotním poruchám naší civilizace. Podobně jako jídlo a sex je také spánek základním pudem člověka. Spánek nás denně zavádí na hranici mezi tímto a oním světem, do nočních, stínových oblastí naší duše, nechává nás ve snu prožít neprožité a opět nám vrací rovnováhu.
Lidová mluva označuje spánek, podobně jako orgasmus, za malého bratra smrtí. Pokaždé, když usínáme, nacvičujeme si údajně umírání. Poruchy spánku však neseme velmi nelibě a odnětí spánku pociťujeme jako jednu z největších hrozeb. Nemůžeme ho totiž ovládat ani pozorovat, jak přichází. Nespavec se nedokáže uvolnit, oddat se.
Měl by se v první řadě naučit vědomě uzavírat den, nebrat s sebou myšlenky a aktivity do oblasti spánku, uvolnit své sebeovládání, své já a plně se poddat noci a jejím zákonům. Opačným problémem nespavosti je nadměrná spavost. Ta svědčí o strachu člověka z požadavku dne, z aktivity, výkonu, o strachu ze zodpovědnosti.
Jednodušší je útěk do světa snů a do nevědomosti.
Chorobné závislosti
jsou vlastně hledáním nějakého cíle na cestě plné zkoušek, nebezpečí a útrap, které člověka odrazují od nastoupené cesty a cíle a způsobí, že přestane hledat a spokojí se s náhražkou.
Závislost mohou způsobit všechny formy, když je neprohlédneme a neoprostíme se od nich: peníze, moc, sláva, majetek, zábava, jídlo, pití, drogy, náboženské představy atd. prostě cokoli.
Závislost je v podstatě zbabělost, strach z nových zkušeností. Obecně jsou za škodlivé označovány především:
- Žravost jako symptom nedostatku lásky, hladu po životě, který není ukájen prožitkem a poklesne na tělesnou úroveň. Postižený prožívá lásku pouze v těle, protože jí není schopen ve vědomí.
- Alkohol jako symptom touhy po bezkonfliktním, bratrském, zdravém světě.
- Kouření jako symptom touhy po komunikaci, kontaktu a svobodě.
- Drogy (hašiš, marihuana) mají shodný symptom jako alkohol. Tvrdší drogy (kokain) naopak enormně zvyšují výkonnost, úspěch. Hledání úspěchu je však vždy hledáním lásky (klasickou ukázkou je šoubyznys). Heroin umožňuje únik před povinnostmi života, LSD a podobné látky zase umožňují získání nových zkušeností s vědomím atd.
Do této podskupiny patří i některé symptomy související s nervy. Jsou to například:
- Motorické poruchy, kdy postižený ztrácí kontrolu nad motorickými funkcemi.
- Tiky se projevují bezděčnými pohyby, které prozrazují, že sebejistota prezentovaná vůči okolí není pravdivá, naopak svědčí o vnitřní nejistotě a neovládání se.
- Svalové strnutí šíje, projevující se nakláněním hlavy, svědčí o strachu ze setkání, ze společnosti. Člověk začne uhýbat před tím, s čím se nechce přímo střetnout, konfrontovat se. Ztratí také vládu nad směrem svého pohledu a bez vlastní vůle sleduje pohledem, ale i myšlenkami druhého.
- Křeče v prstech mají podobné pozadí. Svědčí o extrémní ctižádosti a náročnosti člověka, který usiluje o společenský vzestup, ale navenek vystupuje skromně. Chce zapůsobit pouze svým výkonem (např. klavíristé…).
- Okusování nehtů znamená likvidování vlastní agrese. Podobně jako drápy u zvířat, které slouží k obraně a k útoku, jsou nehty symbolem zbraně. Kdo si okusuje nehty, má strach ze své agrese. Ženy s dlouhými, rudými nehty dávají najevo tak svou útočnost. Naopak, ženy které si nehty okusují jim závidí, protože nedokáží svou agresi otevřeně přiznat. Okusování nehtů dítětem znamená, že dítě si netroufá projevit svou agresi. Záleží především na rodičích, zda mu poskytnou životní prostor, ve kterém najde odvahu k vybití své agrese bez pocitu viny. Sami by se však především měli snažit potlačit svou vlastní agresi a zhodnotit své negativní chování, které ji podporuje. Dokud se sami nebudou ochotni změnit, nemohou si stěžovat na poruchy svých potomků, protože ti svým symptomem prezentují problém rodičů.
- Koktání souvisí se strachem a úzkostí usídlenými v krku. Jde o obranný proces, kdy postižený chce zúžením krku kontrolovat to, co vystupuje zdola nahoru, tedy i to, co se chce dostat z podvědomí do nadvědomí. Hranicí mezi dole a nahoře je úroveň pasu, koktal si ji posunul na úroveň krku, protože tělo je pro něj nebezpečné. Nechce se proto otevřít tělesným požadavkům a pudům, snaží se je potlačit. Má opět problémy se sexualitou, kterou přemisťuje do hlavy a tím také s navazováním kontaktů a partnerských vztahů. Koktající dítě je především stísněné. Má strach, zábrany z volného toku řeči, protože se jej snaží kontrolovat, aby neřeklo něco co se „nehodí“. V obou případech, když se podaří postiženému doopravdy otevřít, není důvod k dalšímu koktání.
Nehody a úrazy
Poznání, že nehody a úrazy jsou motivovány nevědomím, není nijak nové, takže výklad některých jejich „symptomů“ je logické. Většinou se domníváme, že přicházejí zvenčí a že za ně nemůžeme. Podle zákona rezonance bychom však neměli přijít do styku s něčím, s čím nemáme nic společného, takže my sami neseme odpovědnost za všechno, co se nám v životě přihodí.
Člověk, který měl úraz, má mnohem větší pravděpodobnost, že ho postihnou další maléry, tzn. že existuje určitý typ člověka náchylného k nehodám po celý život. To svědčí o tom, že nehody mu nic neříkají, že se z nich nepoučil a zároveň říkají, jaký je to člověk, jakým způsobem života žije.
Dopravní nehody vznikají proto následkem jednání řidičů, které se projevuje nejen na jejich způsobu jízdy, ale i v jejich životě. Především se jedná o jejich agresivitu a netoleranci vůči druhým, o přehlížení důležitých věcí, neuznávání stanovených pravidel, o potřebu změny v jejich životě atd.
To vše by mělo vést člověka k zamyšlení nad příčinami jeho problémů a nad výstrahami, které mu život dává. Stejným způsobem lze vysvětlit i nejrůznější úrazy, ať k nim dojde kdekoliv.
Nádory a AIDS
Rakovina
je vlastně výrazem naší doby. Ta se vyznačuje bezohlednou expanzí a prosazováním vlastních zájmů, představ a cílů spojených se snahou o ovládání lidí. To samé je i principem rakoviny.
V těle probíhá konflikt mezi nádorovou buňkou a buňkami ostatními, který je v přírodě od nepaměti: „Sežrat, nebo být sežrán“. Nádorová buňka myslí pouze na sebe a hledá svoji budoucnost ve vlastním rozmnožování a v expanzi, k čemuž využívá člověka jako svého hostitele.
Problém je v tom, že když člověk prohraje, končí i rakovina. Principielně se takto prý údajně chová i člověk k přírodě, zvířatům, surovinám. Bohužel si to stále mnoho lidí neuvědomuje a myslí pouze na vlastní přežití. Mají nádory, protože jsou sami nádory a ty znamenají „ochořelou“ lásku.
Lásku na nesprávné, tělesné úrovni. Nádor má respekt jen vůči pravé lásce, jejímž symbolem je srdce. Srdce je údajně jediný orgán, který nemůže napadnout nádor.
Dodatečná poznámka:
Předešlý názor jsem pro svou závěrečnou práci kdysi čerpal z odborných materiálů několik let starých. Z vlastní zkušenosti, resp. zkušeností získaných při léčbě manželky a při boji o její život, však vím, že tento názor je značně zavádějící a možná platil v minulosti.
V současné době totiž rakovina napadá i srdce a podle sdělení onkologických lékařů dokonce i novorozenci již mají nádor na srdci! A co se týká agresivního chování vůči přírodě, zvířatům, surovinám, anebo o tzv. „ochořelou“ lásku…
, je to opět nepodložený názor, anebo výjímky potvrzují pravidlo jako v případě mé manželky, tak i dalších známých lidí.
Naopak se mě zdá, po seznámení s řadou lidí s onkologickými problémy, že na rakovinu „odcházejí“ často lidé, kteří mají srdce i myšlení čisté, ale nedokáží se vyrovnat se současným stavem společnosti, jednáním a chováním lidí kolem nich, nemohou uplatnit své vzdělání po překročení určité věkové hranice, mají nedostatečné finanční ohodnocení s tím související atd. Kde je tedy pravda a příčina? Fs
AIDS
se velmi podobá tématice rakoviny. I zde jde o „ochořelou“ lásku. Neprožívá se láska s druhým člověkem na duševní úrovni, ale pouze na úrovni tělesné, tzn.
že lásku nahrazuje sexualita, ale jak by řekl jeden z našich lektorů, ani toto tvrzení není správné, protože nejde o párovost (což je skutečný význam slova sexualita), ale o genitalitu a nekonečné zvyšování hladiny dráždivosti ve formě extrémních praktik spojených s agresí v této oblasti.
AIDS je možné získat pouze přenosem spojeným s krví nebo spermiemi, tzn. např. infikovanou jehlou u drogově závislých, nebo a to nejčastěji, pohlavním stykem včetně homosexuálního.
V současné společnosti zaznamenává právě genitalita, včetně homosexuální, ohromný vzestup, protože jde pouze o ukájení rozkoše, především vlastní. Tomu nasvědčují i různé formy reklamy a inzerátů v médiích, sex po telefonu, počítači atd. Láska jako taková se při tom dostává do stínu a AIDS je proto konečným stádiem této skutečnosti.
Existuje celá řada terapií ovlivňujících psychickou i fyzickou část našeho těla, které jsou doporučovány jak samotnými uživateli, tak i jejich léčiteli. Počínaje stravou přes jógu až k současným někdy i módním terapiím. Je však na každém člověku, aby si vybral formu, která mu nejlépe vyhovuje a kterou cestou chce jít. Všechny druhy terapií mají společný základ: Nelze očekávat zázraky od terapeuta bez ochoty pacienta maximálně spolupracovat a chtít především změnit sám sebe a své okolí. Žijeme v době, kdy nám moderní medicína předkládá stále nová svědectví o svých možnostech a schopnostech, ale současně se také stále častěji objevují i hlasy představitelů moderní medicíny, kteří přiznávají, že je není vše tak, jak by mělo být. Přiznávají, že si často nevědí rady s etikou při léčení fyzického těla, kdy pokrok moderní medicíny jim připravuje těžká rozhodování, protože chybí duchovní stránka věci. Jako příklad uvádím některé citace:
P.Dungl, přednosta ortopedické kliniky:
„Moderní medicína je nesmírně chytrá a bude chytřejší. Není však příliš moudrá. Připadá mi možné, ale poněkud absurdní dělat medicínské zázraky jednotlivým lidem z populace, v níž je veliký podíl lidí vysoce obézních, od dospívání kouřících, jež má jednu z nejvyšších spotřeb alkoholu na světě, experimentuje s drogami, nepříčetně řídí a je v těžkém stresu ze sociálních důvodů“.
M.Aschermann, přednosta interní kliniky:
„ Léčíme bez ohledu na věk, chybí starý dobrý etický pohled na to, že umírání je součástí života….vytváříme nešťastné nemocné.“ Problém tedy není v materiálním řešení problémů, ale úplně někde jinde. V tzv.
civilizovaných společnostech rostou náklady na zdravotnictví, stoupá počet dnů pracovní neschopnosti lidí, stoupá nespokojenost na pracovištích z mnoha důvodů, způsob života je stále nezdravější a nepřátelštější vůči tělu, narůstají psychosomatická onemocnění, člověk je vystaven neustálému stresu při honbě za ziskem, je ustrašený atd. Proto mají moderní průmyslové společnosti destruktivní rysy, proto produkují radost z války, z násilí, z ničení a krutosti. Tyto společnosti jsou nemocné a produkují i nemocné lidi, nejen po stránce fyzické, ale především po stránce psychické. Pokud k tomu připočteme ještě otázky náboženské, mocenské a další, má ještě naše i budoucí generace co napravovat, pokud nepochopí, že existuje zákon polarity a že všechno souvisí se vším. Pokud zůstane jejím jediným cílem honba za materiálnem a pomíjivými hodnotami, nebudou lidé nikdy spokojeni. Tím ovšem nechci říct, že život v chudobě je dělá šťastnými. To jsou dva opačné póly a jak víme podle zákona polarity, musí být jednota.
Zpracoval S. Flanderka podle své závěrečné práce na ŠVR
Vytvořeno 18.1.2013 12:34:04 | přečteno 22594x | S.Flanderka