Proč se u nás nedaří prodeji potravin ze dvora

Žně začaly jen pár týdnů po vašem zvolení do nové funkce. Jak to zatím vypadá?Žně se letos oproti loňskému roku trošku opozdily, v souvislosti s klimatickou změnou jsme byli v posledních letech zvyklí, že se začínalo i končilo dříve. Nyní se částečně vracíme k normálu, to znamená, že hlavní část sklizně připadá někam na přelom července a srpna.

Proč se u nás nedaří prodeji potravin ze dvoraZdroj: DeníkBohužel máme oblasti, které měly oproti loňsku výrazně více srážek, takže tam byly „mokré“ žně, a zemědělci se potýkali s tím, že museli sklízet něco, co potom budou ještě muset dosoušet. Pro některé z nich to může být problém, protože ne všichni jsou vybaveni takzvanou posklizňovou linkou, což znamená další náklady, respektive srážky pro obilí dodané do výkupu.

Přečíst článek ›

Čekáte dobrou úrodu?Čísla zatím ukazují, že bude na úrovni průměru. Budou vyšší výnosy, protože nám významně pomohlo, že se naplnilo pořekadlo „studený máj, v stodole ráj“.

Pomohlo i to, že v červnu i červenci bylo více srážek a méně tropických dnů, zrno tak jako v minulých letech nezasychalo. Lokálně to samozřejmě stejně jako loni může být kvůli srážkovému stínu velice špatné. Nejhorší je pak kombinace sucha a škůdců.

U obilovin jsou na většině území letos výnosy lepší, ale zase máme menší plochy oseté pšenicí.

Nejenom o žních je velkým tématem soběstačnost v zemědělských komoditách. Jak jsme na tom nyní?Třeba v obilovinách jsme přebytkoví. Sklízí se tady kolem sedmi až osmi milionů tun s tím, že tři až čtyři miliony ročně se musí vyvézt.

Horší je to u takzvaných citlivých komodit, třeba u brambor. U nich hodně záleží na vývoji počasí.

Letos byly na mnoha místech porosty brambor více zamokřené, a proto se musely hodně ošetřovat proti plísním, aby bylo možné sklidit produkci kvalitní a bezpečnou pro spotřebitele.

Vypadá to, že zemědělci nemají počasí rádi. Stěžují si, ať je vedro nebo prší…Ideální je, když zaprší v květnu, a potom před žněmi přestane pršet. Jestliže se hovoří o zákazu desikace, tedy předsklizňového sušení pole různými desikanty, tedy glyfosáty, tak to už neděláme, a proto jsme více závislí na tom, aby nám do žní nepršelo.

Takže když je deště moc a přijde v nepravou chvíli, tak je ještě větší problém, než dříve. To všechno s sebou přináší klimatická změna, kterou řešíme v posledních pěti, deseti letech. Navíc se obecně zvyšuje teplota, což zvyšuje také odpar, a k tomu naopak přicházejí přívalové deště, které jsou pro nás nebezpečné, i z hlediska eroze. Déšť i pěkné počasí prostě musí přijít v pravý čas.

Přečíst článek ›

Bez chemických látek se neobejdete?Nový Evropský parlament i Evropská komise kladou větší důraz na ekologická témata. Máme tady Zelenou dohodu pro Evropu.

Kvůli koronaviru se sice spousta věcí rozjela až teď od poloviny roku, ale co se týká legislativy, je tam velký tlak na to, aby zemědělství bylo šetrnější k životnímu prostředí a aby se přizpůsobilo trendu nízké uhlíkové stopy.

To znamená vyšší náklady a nižší výnosy. To je pro nás samozřejmě problém, protože máme dlouhodobě klesající výkupní ceny, které kopírují světové trendy. V posledních letech nás drželo nad vodou, že jsme byli schopni pomoci si šlechtitelsky třeba u produkce mléka, nebo k vyšším výnosům obilovin, brambor i třeba cukrové řepy. To nám kompenzovalo stagnaci cen.

A v budoucnu?Pokud přijde Evropská unie s tím, že nebudeme moci používat některé přípravky na ochranu rostlin, nebudeme schopni tu produkci zajistit. Jednoduše když si vezmu právě třeba brambory, tak zaprší-li nám v nevhodnou dobu, tak velkou část produkce bez ochrany rostlin obětujeme plísním. Prostě se to neurodí, ale shnije.

Vraťme se od chemie ještě zpět k soběstačnosti čeho máme dost, a čeho málo?To samé, co platí o obilovinách, platí i o olejninách nejen o řepce, ale i o máku. Jsme jeho vývozcem, zejména v posledních letech se začíná hodně objevovat.

Většinou jsme soběstační v tom, co umíme dobře pěstovat, co nám vyroste i při nepřízni počasí a o čem víme, že to taky prodáme. Ze živočišných komodit jsme soběstační v mléce, protože jsme udělali velký pokrok ve šlechtění. Řečeno jednoduše, krávy dobře dojí, a jsme schopni mléko dělat efektivně a taky ho dobře prodat, třeba i do Německa.

A masná produkce?I díky dotační politice státu se daří produkce hovězího masa.

Soběstační jsme ale i proto, že zatímco v roce 1989 se konzumovalo 21 kilogramů hovězího masa na osobu, tak dneska to je jen někde mezi sedmi a devíti kily.

Stalo se z toho relativně luxusní zboží a většina českých spotřebitelů se orientuje na levnější kousky masa, kdežto celá živá zvířata nebo dražší sortiment jako svíčková jde na export.

Když to jde u hovězího, proč se nám nedaří ve vepřovém?V něm jsme soběstační jen ze 40 procent. Dneska je třeba obrovský problém postavit nový vepřín. Nejen sehnat všechna povolení, ale hlavně přesvědčit obyvatele z okolí, aby se nebáli zápachu.

Přitom dneska již máme nové technologie, různé pračky vzduchu, které jej jsou schopny eliminovat.

Ale lidé si už venkov představují jen jako místo k odpočinku, nikdo nechce, aby jim přes něj přejížděly traktory, a už dvojnásob každému vadí riziko, že ucítí nějaký nepříjemný odér.

Přečíst článek ›

Bude to ale zřejmě i otázka ceny. Mýlím se?Dovolit si to mohou jen ti zemědělci, kteří mají více různých činností. Pokud třeba pěstují řepku, obiloviny nebo brambory, tak si mohou dovolit i živočišnou výrobu, ale dávají stejně přednost mléku.

U prasat je to náročnější, protože dlouhodobě byla pod nákladovou cenou a zemědělským podnikům se to prostě nevyplatilo.

Ceny tady určuje trh a ten evropský je jednotný, dováží a vyváží se přes hranice, a ceny jsou velmi nízko, takže malí zemědělci mají problém tomu konkurovat.

A ti větší?Dneska se dá říci, že tady výrobu prasat drží spíše podniky střední a větší. Některé přitom na nich vydělají jenom jeden rok z deseti, některé vůbec. Pro menší to je problém, protože když budou pár let jen prodělávat, tak to nakonec zavřou, protože se zisku nedočkali. I ty větší ale mají problém si před akcionáři obhájit něco, co dlouhodobě nepřináší zisk.

Je podle vás nějaká cesta, aby se na vepřové opět kladl větší důraz?Mohlo by pomoci, kdyby se české vepřové preferovalo na pultech obchodů. Už se mi totiž stalo, že jsem v obchodě hledal české vepřové maso, ale vůbec žádné jsem tam nenašel.

Soběstačnosti by asi nejvíc pomohlo, kdyby se změnila obchodní politika řetězců ve prospěch českého zboží. Ale je to i na nás, aby se spotřebitel dozvěděl, proč má vlastně kupovat zrovna české zboží, a na řetězce zatlačil, aby ho také nabízely.

Zemědělci by totiž ze všeho nejvíc potřebovali stabilnější odbyt.

Obchodníci tedy stále preferují dovoz ze zahraničí?Řetězce se jako podnikatelské subjekty primárně orientují na to nejlevnější když nakoupí máslo za dvacet korun z Belgie a prodají za padesát, tak mohou být šťastné.

V Belgii ho mají zemědělci dotované, ale nám se o něčem takovém může jenom snít. Naše ho bude stát pětadvacet, takže pokud chce mít stejnou obchodní přirážku, bude ho muset prodávat o těch pět korun dráž.

A zákazník si spíš koupí to belgické, protože je o těch pět korun levnější.

Nenakupuje se ale přece jenom v řetězcích…To sice ne, ale je potřeba si uvědomit, že řetězce tady mají téměř 90 procent trhu. Je pravda, že koronavirus pomohl iniciativám on-line nákupů.

Využívá je mnohem víc lidí a některé z nich speciálně vyhledávají české farmáře.

To je dobrá cesta, protože když v kamenném obchodě spotřebitel české zboží nenajde, tak si ho prostě nekoupí, zatímco on-line obchody se na české věci často orientují, protože je to pro ně alternativa. Také prodej ze dvora dává pro spoustu menších zemědělců smysl.

Přečíst článek ›

Ti větší to zčásti dělají taky, ale pořád většina obyvatel je zvyklých jezdit do řetězců a udělat si v nich velký nákup. Mentalita se mění, ale kupní síla u nás je pořád nižší než v zahraničí. A i když někde šly platy v posledních letech výrazně nahoru, lidi si stále radši nechávají peníze na hezkou dovolenou nebo auto, ale potraviny kupují co nejlevnější.

Nicméně ani ten, kdo si zajde na farmářský trh a připlatí si, nemá jistotu, že to předtím prodávající nekoupil někde v supermarketu.

Budete mít zájem:  Speciálně do omáček – testovali jsme nový výrobek

Některé farmářské trhy nejsou stoprocentně farmářské, to je potřeba si říct, a může se stát, že jde o přeprodej z nějakého řetězce.

Naše okresní a krajské pobočky pořádají různé jarmarky a farmářské trhy, a jsem přesvědčen, že můžeme garantovat, že to je od našich členů, že je to skutečně farmářské.

Ale to je na náměstích v menších městech. Nebavíme se o náplavce u Vltavy, protože Praha je v tomhle specifická. Jednak je v ní největší procento lidí, kteří jsou si schopni za potraviny opravdu připlatit, a jednak je tady největší procento lidí, kteří to vědí, a samozřejmě to někdy i zneužívají.

Co byste tedy spotřebiteli doporučil?Pokud by chtěl zaručenou kvalitu od farmářů, tak se může orientovat na on-line prodejny. To už dnes funguje, naproti tomu jdou i některé řetězce, které naše členy přímo kontaktují a dělají si regionální okénka, pultíky a chovají se vůči dodavatelům slušně.

Funguje i prodej ze dvora přímo od našich členů, ale většina lidí je dnes mentálně nastavena na to, aby si spíš zašli do supermarketu, než aby kvůli bramborám zajeli rovnou k panu Novákovi a pro zelí vedle k panu Dvořákovi.

Jak se v poslední době mění zemědělství a jak moderní zemědělství za pár let bude vypadat?Jednou z cest jsou nové metody šlechtění, v nich vidíme velký potenciál. Dříve se tady diskutovalo o geneticky modifikovaných organismech, nicméně už víme, že většina obyvatel s tím má problém.

Nové metody šlechtění mohou fungovat třeba tak, že někdo rozluští genom pšenice a řekne: tenhle gen je spojený s odolností vůči suchu. My jej potom můžeme v té konkrétní variantě pšenice zesílit, aby opravdu byla odolnější vůči suchu a teplotnímu stresu.

To je jedna z možností a dá se to udělat mnohem rychleji než starými metodami.

Přečíst článek ›

A co nové technologie?Druhou cestou je takzvaná chytrá krajina, chytré zemědělství. Máme tady drony, satelity, což naši předci neměli, a také různé společnosti, které se zabývají analýzou konkrétních polí.

Řeknou vám, co přesně na kterých místech potřebuje půda přidat, aby výnos byl vyrovnaný. Máme zkušenost, že na části pozemku je výnos čtyři tuny z hektaru, na jiné šest, a opravdu lze zajistit, aby těch šest tun tam bylo všude.

Tohle by mohla být cesta, a samozřejmě nesmíme zapomenout na moderní závlahy a systémy zadržování vody v krajině, o jejich využití se budeme snažit.

Budou na to mít sedláci dost peněz?Má-li být cestou precizní zemědělství, potřebujeme větší propojení s akademickou sférou i privátními společnostmi, které by byly schopny nakoupit drony, udělat analýzu a nabídnout to všechno zemědělcům v balíčku se službami.

Protože když si bude každý zemědělec sám kupovat chytrou sečku, chytrý traktor, chytrý kombajn, ty velké zemědělské podniky mohou, ale menší s tím budou mít velký problém, takže to nebudou schopné utáhnout.

Ale dokážu si představit, že zemědělský podnik si zaplatí analytiky, kteří mu to pole zmapují a řeknou, kde by na něm měl víc orat, kam dát víc organické hmoty, kde třeba vápnit nebo kam dát hnojiva zajišťující vyšší kyselost.

Jak je to ale s obecným zájmem o zemědělství? Oboru se přece trvale nedostává lidí…Věnovat se celý život zemědělství, to není jen tak. Naše dědy uživilo deset hektarů, naše otce padesát, ale nás třeba už neuživí ani sto, protože náklady jsou čím dál tím vyšší a výkupní ceny pořád stejné a hlavně malí zemědělci na to dost narážejí.

Přečíst článek ›

Navíc vzhledem ke klimatické změně je to všechno nejisté, může přijít rok, kdy se neurodí, a lidé se mohou bát, co budou v takovém případě dělat. Ale i tady mohou hrát svou roli moderní technologie, které jsou pro mladou generaci atraktivní. Tohle je práce s něčím hmatatelným, což pro mnoho lidí může mít svou hodnotu.

Výsledek je sice hmatatelný, ale přesto zde lidé chybějí…Bohužel je pravda, že se děti na zemědělské obory příliš nehlásí.

Zemědělství je vnímáno jako neperspektivní, i když já si myslím, že je to naopak vůbec nejperspektivnější obor. Vždyť lidí bude na světě čím dál tím více a jíst budou muset, to je velká jistota.

Takové automobilky mohou mít své výkyvy a pády, ale zemědělství musí vyrábět pořád.

Jaké jsou podmínky „Prodeje ze dvora“

Jakým způsobem je u nás legislativně upraven prodej ze dvora, jaké produkty lze prodávat a v jakém množství? To si nyní vysvětlíme v následujícím článku.

  • Prodej ze dvora lze vysvětlit jako:
  • – přímé dodávání malého množství produktů v místě výroby
  • – prodej na tržnicích a tržištích
  • – dodávání do místní maloobchodní prodejny, která dodává produkty konečnému spotřebiteli (za místní maloobchodní prodejnu považujeme prodejnu s odpovídajícím sortimentem živočišných produktů v obci, která je z obcí, v nichž je taková maloobchodní prodejna, nejblíže hospodářství chovatele)
  • Důležité legislativní podlady pro prodej ze dvora, jsou zakotveny v následujících přepisech:
  1. Zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon)
  2. Vyhláška č. 289/2007 Sb. o veterinárních a hygienických požadavcích na živočišné produkty, které nejsou upraveny přímo použitelnými předpisy Evropských společenství
  3. Vyhláška č. 128/2009 Sb. o přizpůsobení veterinárních a hygienických požadavků pro některé potravinářské podniky, v nichž se zachází se živočišnými produkty

Obecně je stanoveno a je i logické, že živočišné produkty musí pocházet od zdravých zvířat a musí být zdravotně nezávadné a bezpečné z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat. Zejména nesmí být zdrojem rizika a šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka.

Chovatel, který se rozhodne prodávat živočišné produkty z prvovýroby, musí zajistit, aby tyto produkty byly:

  • vyráběny v čistém prostředí s používáním zařízení a pracovních nástrojů a pomůcek udržovaných v čistotě
  • chráněny před vlivy, které by mohly nepříznivě působit na jejich zdravotní nezávadnost, zejména před kontaminací.

Dále je nutné zdůraznit, že živočišné produkty prodávané ze dvora nesmí být dále uváděny na trh. Což v praxi znamená, že živočišné produkty nelze prodávat např. do restaurace nebo do obchodního řetězce.

Chovatel může prodávat v malém množství tyto produkty:

1) Čerstvé drůbeží maso a čerstvé králičí maso

  1. – z vlastního chovu a přímo spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti
  2. – čerstvé, neporcované maso
  3. – hlava nesmí být oddělena od těla!
  4. místo prodeje: vlastní hospodářství, tržnice a tržiště, místní maloobchodní prodejna (taková, která zásobuje konečného spotřebitele)
  5. – v případě prodeje v maloobchodní prodejně musí být připojeno dobře viditelné a čitelné upozornění „Maso není veterinárně vyšetřeno – určeno po tepelné úpravě ke spotřebě v domácnosti spotřebitele“.

MNOŽSTVÍ:

2) Nebalená čerstvá vejce

– pocházející z vlastního hospodářství

místo prodeje: vlastní hospodářství, tržnice a tržiště, místní maloobchodní prodejna (taková, která zásobuje konečného spotřebitele)

Vejce musí být prosvícená a musí k nim být připojena dobře viditelná informace pro spotřebitele o minimální trvanlivosti vajec a o jménu, popř. jménech, chovatele a adrese chovu, kde byla vejce vyprodukována.

Čerstvá vejce: mohou být prodávána konečnému spotřebiteli nejpozději do 21 dnů po snášce, přičemž minimální trvanlivost je 28 dnů od data snášky. Uchovávána musí být při nekolísavé teplotě.

V případě prodeje na tržnici, tržišti nebo v maloobchodní prodejně, musí být vejce označena stanoveným způsobem. Značení vajec neplatí pro chovatele, který chová do 50 nosnic.

MNOŽSTVÍ:

3) Včelí produkty

  • – med nesmí být vystavován přímému slunečnímu záření
  • – produkty pocházející z vlastního chovu včel ve své domácnosti
  • místo prodeje: vlastní hospodářství, tržnice a tržiště, místní maloobchodní prodejna (taková, která zásobuje konečného spotřebitele a je na území kraje, kde se nachází včelstva)
  • Jestliže prodáváte med na tržnici, tržišti nebo do maloobchodní prodejny musí být med označen:
  • jménem, příjmením, adresou trvalého bydliště chovatele, jde-li o fyzickou osobu, nebo názvem a sídlem chovatele, jde-li o právnickou osobu,
  • druhem medu podle jeho původu a údaji o jeho množství,
  • pakliže je dodáván do maloobchodní prodejny, musí být připojen i datum minimální trvanlivosti
Budete mít zájem:  Vylezte z pravěku, počítačové hry vaše dítě nesežerou

MNOŽSTVÍ:

4) Syrové, neošetřené mléko a syrovou smetanu

pocházející z vlastního chovu v místě výroby nebo prostřednictvím prodejního automatu, který je umístěn na území kraje (nebo kraj sousední), v němž se nachází chov zvířat nebo přímo spotřebiteli pro domácí spotřebu.

Další povinnosti u prodeje mléka:

  • U mléka a smetany musí chovatel splňovat požadavky na kritéria stanovená pro prvovýrobu syrového mléka a mleziva dle hygienických pravidel pro potraviny živočišného původu dle předpisů EU.
  • Dále musí být mléko podrobeno vyšetření, která jsou stanovená prováděcím předpisem, aby se zjistilo, jestli neobsahuje patogenní mikroorganismy. Toto vyšetření se provádí při podání žádosti o souhlas k prodeji mléka na veterinární správu a při každé změně chovu zvířat nebo změně získávání, ošetřování nebo zpracování syrového mléka.
  • Jestliže se syrové mléko neprodá do 2 hodin po dojení, musí být zchlazeno na 8 °C a zchlazené prodáno do 24 hodin po nadojení nebo být zchlazeno na 6 °C a prodáno do 48 hodin po nadojení

MNOŽSTVÍ:

5) Živé ryby i jiné živočichy z akvakultury

– místo prodeje: z vlastního chovu ve svém hospodářství

MNOŽSTVÍ:

6) Zvěřina

  1. – uživatel honitby nebo účastník lovu může prodávat nebo dodávat ulovenou volně žijící zvěř v kůži nebo peří, v malých množstvích přímo konečnému spotřebiteli, nebo do maloobchodní prodejny s obdobným sortimentem v rámci příslušného kraje, která ji prodává přímo konečnému spotřebiteli
  2. – zvěř nesmí být dále uváděna do oběhu
  3. – ulovená zvěř musí být vyšetřena proškolenou osobou!
  4. – uchování: tělo zvěře je uchováváno při teplotě od 0 °C do 7 °C po dobu nejdéle 7 dnů od data ulovení, nebo při teplotě od 0 °C do 1 °C po dobu nejdéle 15 dnů od data ulovení
  5. – v případě prodeje přímému spotřebiteli -> uživatel honitby zvěř vnímavou na trichinelózu (svalovec), což se týká divokých prasat a jezevců, prodávat nebo dodávat konečnému spotřebiteli po negativním vyšetření na přítomnost svalovce
  6. – v případě prodeje do maloobchodní prodejny -> musí být tělo zvěře (VCELKU!) opatřeno plombou, lístkem o původu zvěře a vyšetřeno proškolenou osobou

MNOŽSTVÍ:

Text: redakce

Foto: pixabay.com

Zdroje:

Zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon)

Vyhláška č. 289/2007 Sb. o veterinárních a hygienických požadavcích na živočišné produkty, které nejsou upraveny přímo použitelnými předpisy Evropských společenství

Vyhláška č. 128/2009 Sb. o přizpůsobení veterinárních a hygienických požadavků pro některé potravinářské podniky, v nichž se zachází se živočišnými produkty

Šéf Agrární komory: České potraviny v řetězcích musejí chtít i samotní zákazníci

Na polích po celém Česku jsou právě nyní v plném proudu žně. Jen nedlouho před nimi si letos Agrární komora zvolila do svého čela nového prezidenta Jana Doležala. V rozhovoru pro Deník představil výzvy, které před českými zemědělci stojí, a také to, jak se chtějí přizpůsobit klimatickým změnám. Došlo i na potravinovou soběstačnost a podíl českých potravin na pultech.  

Žně začaly jen pár týdnů po vašem zvolení do nové funkce. Jak to zatím vypadá?

Žně se letos oproti loňskému roku trošku opozdily, v souvislosti s klimatickou změnou jsme byli v posledních letech zvyklí, že se začínalo i končilo dříve. Nyní se částečně vracíme k normálu, to znamená, že hlavní část sklizně připadá někam na přelom července a srpna.

Bohužel máme oblasti, které měly oproti loňsku výrazně více srážek, takže tam byly „mokré“ žně, a zemědělci se potýkali s tím, že museli sklízet něco, co potom budou ještě muset dosoušet. Pro některé z nich to může být problém, protože ne všichni jsou vybaveni takzvanou posklizňovou linkou, což znamená další náklady, respektive srážky pro obilí dodané do výkupu.

Čekáte dobrou úrodu?

Čísla zatím ukazují, že bude na úrovni průměru. Budou vyšší výnosy, protože nám významně pomohlo, že se naplnilo pořekadlo „studený máj, v stodole ráj“.

Pomohlo i to, že v červnu i červenci bylo více srážek a méně tropických dnů, zrno tak jako v minulých letech nezasychalo. Lokálně to samozřejmě stejně jako loni může být kvůli srážkovému stínu velice špatné. Nejhorší je pak kombinace sucha a škůdců.

U obilovin jsou na většině území letos výnosy lepší, ale zase máme menší plochy oseté pšenicí.

Nejenom o žních je velkým tématem soběstačnost v zemědělských komoditách. Jak jsme na tom nyní?

Třeba v obilovinách jsme přebytkoví. Sklízí se tady kolem sedmi až osmi milionů tun s tím, že tři až čtyři miliony ročně se musí vyvézt. Horší je to u takzvaných citlivých komodit, třeba u brambor.

U nich hodně záleží na vývoji počasí.

Letos byly na mnoha místech porosty brambor více zamokřené, a proto se musely hodně ošetřovat proti plísním, aby bylo možné sklidit produkci kvalitní a bezpečnou pro spotřebitele.

Vypadá to, že zemědělci nemají počasí rádi. Stěžují si, ať je vedro nebo prší…

Ideální je, když zaprší v květnu, a potom před žněmi přestane pršet. Jestliže se hovoří o zákazu desikace, tedy předsklizňového sušení pole různými desikanty, tedy glyfosáty, tak to už neděláme, a proto jsme více závislí na tom, aby nám do žní nepršelo.

Takže když je deště moc a přijde v nepravou chvíli, tak je ještě větší problém, než dříve. To všechno s sebou přináší klimatická změna, kterou řešíme v posledních pěti, deseti letech. Navíc se obecně zvyšuje teplota, což zvyšuje také odpar, a k tomu naopak přicházejí přívalové deště, které jsou pro nás nebezpečné, i z hlediska eroze. Déšť i pěkné počasí prostě musí přijít v pravý čas.

Bez chemických látek se neobejdete?

Nový Evropský parlament i Evropská komise kladou větší důraz na ekologická témata. Máme tady Zelenou dohodu pro Evropu. Kvůli koronaviru se sice spousta věcí rozjela až teď od poloviny roku, ale co se týká legislativy, je tam velký tlak na to, aby zemědělství bylo šetrnější k životnímu prostředí a aby se přizpůsobilo trendu nízké uhlíkové stopy.

To znamená vyšší náklady a nižší výnosy. To je pro nás samozřejmě problém, protože máme dlouhodobě klesající výkupní ceny, které kopírují světové trendy. V posledních letech nás drželo nad vodou, že jsme byli schopni pomoci si šlechtitelsky třeba u produkce mléka, nebo k vyšším výnosům obilovin, brambor i třeba cukrové řepy. To nám kompenzovalo stagnaci cen.

A v budoucnu?

Pokud přijde Evropská unie s tím, že nebudeme moci používat některé přípravky na ochranu rostlin, nebudeme schopni tu produkci zajistit. Jednoduše když si vezmu právě třeba brambory, tak zaprší-li nám v nevhodnou dobu, tak velkou část produkce bez ochrany rostlin obětujeme plísním. Prostě se to neurodí, ale shnije.

Vraťme se od chemie ještě zpět k soběstačnosti čeho máme dost, a čeho málo?

To samé, co platí o obilovinách, platí i o olejninách nejen o řepce, ale i o máku. Jsme jeho vývozcem, zejména v posledních letech se začíná hodně objevovat.

Většinou jsme soběstační v tom, co umíme dobře pěstovat, co nám vyroste i při nepřízni počasí a o čem víme, že to taky prodáme. Ze živočišných komodit jsme soběstační v mléce, protože jsme udělali velký pokrok ve šlechtění. Řečeno jednoduše, krávy dobře dojí, a jsme schopni mléko dělat efektivně a taky ho dobře prodat, třeba i do Německa.

A masná produkce?

I díky dotační politice státu se daří produkce hovězího masa.

Soběstační jsme ale i proto, že zatímco v roce 1989 se konzumovalo 21 kilogramů hovězího masa na osobu, tak dneska to je jen někde mezi sedmi a devíti kily.

Stalo se z toho relativně luxusní zboží a většina českých spotřebitelů se orientuje na levnější kousky masa, kdežto celá živá zvířata nebo dražší sortiment jako svíčková jde na export.

Když to jde u hovězího, proč se nám nedaří ve vepřovém?

Budete mít zájem:  Názor vytvořený předem a další způsoby, kterými se mýlíme

V něm jsme soběstační jen ze 40 procent. Dneska je třeba obrovský problém postavit nový vepřín. Nejen sehnat všechna povolení, ale hlavně přesvědčit obyvatele z okolí, aby se nebáli zápachu.

Přitom dneska již máme nové technologie, různé pračky vzduchu, které jej jsou schopny eliminovat.

Ale lidé si už venkov představují jen jako místo k odpočinku, nikdo nechce, aby jim přes něj přejížděly traktory, a už dvojnásob každému vadí riziko, že ucítí nějaký nepříjemný odér.

Bude to ale zřejmě i otázka ceny. Mýlím se?

Dovolit si to mohou jen ti zemědělci, kteří mají více různých činností. Pokud třeba pěstují řepku, obiloviny nebo brambory, tak si mohou dovolit i živočišnou výrobu, ale dávají stejně přednost mléku.

U prasat je to náročnější, protože dlouhodobě byla pod nákladovou cenou a zemědělským podnikům se to prostě nevyplatilo.

Ceny tady určuje trh a ten evropský je jednotný, dováží a vyváží se přes hranice, a ceny jsou velmi nízko, takže malí zemědělci mají problém tomu konkurovat.

A ti větší?

Dneska se dá říci, že tady výrobu prasat drží spíše podniky střední a větší. Některé přitom na nich vydělají jenom jeden rok z deseti, některé vůbec. Pro menší to je problém, protože když budou pár let jen prodělávat, tak to nakonec zavřou, protože se zisku nedočkali. I ty větší ale mají problém si před akcionáři obhájit něco, co dlouhodobě nepřináší zisk.

Je podle vás nějaká cesta, aby se na vepřové opět kladl větší důraz?

Mohlo by pomoci, kdyby se české vepřové preferovalo na pultech obchodů. Už se mi totiž stalo, že jsem v obchodě hledal české vepřové maso, ale vůbec žádné jsem tam nenašel.

Soběstačnosti by asi nejvíc pomohlo, kdyby se změnila obchodní politika řetězců ve prospěch českého zboží. Ale je to i na nás, aby se spotřebitel dozvěděl, proč má vlastně kupovat zrovna české zboží, a na řetězce zatlačil, aby ho také nabízely.

Zemědělci by totiž ze všeho nejvíc potřebovali stabilnější odbyt.

Obchodníci tedy stále preferují dovoz ze zahraničí?

Řetězce se jako podnikatelské subjekty primárně orientují na to nejlevnější když nakoupí máslo za dvacet korun z Belgie a prodají za padesát, tak mohou být šťastné.

V Belgii ho mají zemědělci dotované, ale nám se o něčem takovém může jenom snít. Naše ho bude stát pětadvacet, takže pokud chce mít stejnou obchodní přirážku, bude ho muset prodávat o těch pět korun dráž.

A zákazník si spíš koupí to belgické, protože je o těch pět korun levnější.

Nenakupuje se ale přece jenom v řetězcích…

To sice ne, ale je potřeba si uvědomit, že řetězce tady mají téměř 90 procent trhu. Je pravda, že koronavirus pomohl iniciativám on-line nákupů. Využívá je mnohem víc lidí a některé z nich speciálně vyhledávají české farmáře.

To je dobrá cesta, protože když v kamenném obchodě spotřebitel české zboží nenajde, tak si ho prostě nekoupí, zatímco on-line obchody se na české věci často orientují, protože je to pro ně alternativa.

Také prodej ze dvora dává pro spoustu menších zemědělců smysl.

Ti větší to zčásti dělají taky, ale pořád většina obyvatel je zvyklých jezdit do řetězců a udělat si v nich velký nákup. Mentalita se mění, ale kupní síla u nás je pořád nižší než v zahraničí. A i když někde šly platy v posledních letech výrazně nahoru, lidi si stále radši nechávají peníze na hezkou dovolenou nebo auto, ale potraviny kupují co nejlevnější.

Nicméně ani ten, kdo si zajde na farmářský trh a připlatí si, nemá jistotu, že to předtím prodávající nekoupil někde v supermarketu.

Některé farmářské trhy nejsou stoprocentně farmářské, to je potřeba si říct, a může se stát, že jde o přeprodej z nějakého řetězce. Naše okresní a krajské pobočky pořádají různé jarmarky a farmářské trhy, a jsem přesvědčen, že můžeme garantovat, že to je od našich členů, že je to skutečně farmářské.

Ale to je na náměstích v menších městech. Nebavíme se o náplavce u Vltavy, protože Praha je v tomhle specifická. Jednak je v ní největší procento lidí, kteří jsou si schopni za potraviny opravdu připlatit, a jednak je tady největší procento lidí, kteří to vědí, a samozřejmě to někdy i zneužívají.

Co byste tedy spotřebiteli doporučil?

Pokud by chtěl zaručenou kvalitu od farmářů, tak se může orientovat na on-line prodejny. To už dnes funguje, naproti tomu jdou i některé řetězce, které naše členy přímo kontaktují a dělají si regionální okénka, pultíky a chovají se vůči dodavatelům slušně.

Funguje i prodej ze dvora přímo od našich členů, ale většina lidí je dnes mentálně nastavena na to, aby si spíš zašli do supermarketu, než aby kvůli bramborám zajeli rovnou k panu Novákovi a pro zelí vedle k panu Dvořákovi.

Jak se v poslední době mění zemědělství a jak moderní zemědělství za pár let bude vypadat?

Jednou z cest jsou nové metody šlechtění, v nich vidíme velký potenciál. Dříve se tady diskutovalo o geneticky modifikovaných organismech, nicméně už víme, že většina obyvatel s tím má problém.

Nové metody šlechtění mohou fungovat třeba tak, že někdo rozluští genom pšenice a řekne: tenhle gen je spojený s odolností vůči suchu. My jej potom můžeme v té konkrétní variantě pšenice zesílit, aby opravdu byla odolnější vůči suchu a teplotnímu stresu.

To je jedna z možností a dá se to udělat mnohem rychleji než starými metodami.

A co nové technologie?

Druhou cestou je takzvaná chytrá krajina, chytré zemědělství. Máme tady drony, satelity, což naši předci neměli, a také různé společnosti, které se zabývají analýzou konkrétních polí. Řeknou vám, co přesně na kterých místech potřebuje půda přidat, aby výnos byl vyrovnaný.

Máme zkušenost, že na části pozemku je výnos čtyři tuny z hektaru, na jiné šest, a opravdu lze zajistit, aby těch šest tun tam bylo všude.

Tohle by mohla být cesta, a samozřejmě nesmíme zapomenout na moderní závlahy a systémy zadržování vody v krajině, o jejich využití se budeme snažit.

Budou na to mít sedláci dost peněz?

Má-li být cestou precizní zemědělství, potřebujeme větší propojení s akademickou sférou i privátními společnostmi, které by byly schopny nakoupit drony, udělat analýzu a nabídnout to všechno zemědělcům v balíčku se službami.

Protože když si bude každý zemědělec sám kupovat chytrou sečku, chytrý traktor, chytrý kombajn, ty velké zemědělské podniky mohou, ale menší s tím budou mít velký problém, takže to nebudou schopné utáhnout.

Ale dokážu si představit, že zemědělský podnik si zaplatí analytiky, kteří mu to pole zmapují a řeknou, kde by na něm měl víc orat, kam dát víc organické hmoty, kde třeba vápnit nebo kam dát hnojiva zajišťující vyšší kyselost.

Jak je to ale s obecným zájmem o zemědělství? Oboru se přece trvale nedostává lidí…

Věnovat se celý život zemědělství, to není jen tak. Naše dědy uživilo deset hektarů, naše otce padesát, ale nás třeba už neuživí ani sto, protože náklady jsou čím dál tím vyšší a výkupní ceny pořád stejné a hlavně malí zemědělci na to dost narážejí.

Navíc vzhledem ke klimatické změně je to všechno nejisté, může přijít rok, kdy se neurodí, a lidé se mohou bát, co budou v takovém případě dělat. Ale i tady mohou hrát svou roli moderní technologie, které jsou pro mladou generaci atraktivní. Tohle je práce s něčím hmatatelným, což pro mnoho lidí může mít svou hodnotu.

Výsledek je sice hmatatelný, ale přesto zde lidé chybějí…

Bohužel je pravda, že se děti na zemědělské obory příliš nehlásí. Zemědělství je vnímáno jako neperspektivní, i když já si myslím, že je to naopak vůbec nejperspektivnější obor. Vždyť lidí bude na světě čím dál tím více a jíst budou muset, to je velká jistota. Takové automobilky mohou mít své výkyvy a pády, ale zemědělství musí vyrábět pořád.

Autor: Jiří Janda

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *