Proč jsou na některých trzích farmáři, ale jinde překupníci

Pro český trh je káva z Ugandy téměř výjimečnou záležitostí. Než jsme ji vyzkoušeli, sami jsme nevěděli, co přesně nás čeká.

Její chuť je přitom jedno velké příjemné překvapení a nám už jen zůstávalo záhadou, proč tu kávy z téhle země nemáme víc.

A tak jsme si o tom popovídali s Danou Siedem, spoluzakladatelkou BirdSong Coffee, která v Ugandě už nějaký čas žije a spolu s manželem Shakem rozvíjí projekt The Coffee Gardens.

Bavili jsme se…

O kávě z ugandy

Obligátní otázka na úvod, bez které by to snad ani nešlo: proč právě život v Ugandě a práce s kávou?

Vždycky mě zajímala káva a vše kolem ní. Také jsem chtěla zkusit žít v některé z rozvojových zemí Afriky. Vybírala jsem si podle toho i své vzdělání.

A právě při studiu tropů a subtropů na ČZU v Praze jsem se seznámila s pěstováním kávy v zastínění okolních stromů, v podstatě v lesních podmínkách.

Od té chvíle pro mě káva představuje ideální plodinu v tom smyslu, jak moc může být její pěstování ekologické. A tak jsem se začala takzvanému „shade-grown coffee“ věnovat intenzivněji.

Proč jsou na některých trzích farmáři, ale jinde překupníci

Proč ses nepustila třeba do fair trade nebo bio kávy?

Podle mě je velká škoda, že se všude řeší hlavně fair trade a bio certifikace.

I to je důležité, ale ani jedno z toho bohužel nevylučuje existenci a šíření monokulturních kávových plantáží a jejich negativní dopad na životní prostředí.

 V souvislosti s pěstováním kávy v zastínění jsem zjistila, že v některých oblastech Etiopie chodí lidé sbírat kávu do lesa, podobně jako u nás chodíme v létě na borůvky. A to mě fascinovalo.

Vydala ses to do Etiopie prozkoumat?

Vydala. Strávili jsme tam s Shakem nějakou dobu, ale nebylo to úplně to, co jsme hledali.Tak jsme se vrátili do Evropy a o návratu někam do tropů, do rozvojového světa, jsme nějakou dobu jen snili. Nakonec jsme se shodli na tom, že bychom nejraději vycestovali do některé ze zemí východní Afriky.

Které země konkrétně byly ve hře a proč?

Zvažovali jsme Tanzanii, Keňu, Ugandu, popřípadě Rwandu. Pro mě bylo důležité, aby se v té zemi pěstovala káva. Shak nakonec dostal pracovní nabídku v Ugandě, která je navíc druhý největší exportér kávy v Africe, hned po Etiopii. A tak bylo rozhodnuto.

To je překvapivé. Na to, že je Uganda tak výrazný exportér kávy, není o ní v souvislosti s touto plodinou příliš slyšet

I mě samotnou to dost překvapilo. Když ale přijdeš v Praze do kavárny, nikde ugandskou kávu nenabízí. Mají Keňu, Etiopii, Burundi nebo Rwandu – poslední dvě jsou ve srovnání s Ugandou malé země. Občas mívají v kavárnách i Tanzánii, ale Uganda jako kdyby neexistovala. 

Proč jsou na některých trzích farmáři, ale jinde překupníci

Čím si myslíš, že to je?

Jednak proto, že trh s kávou je v Ugandě liberalizovaný, což zjednodušeně řečeno znamená, že si tu s kávou může obchodovat kdo chce a jak chce, státem to není tolik kontrolované. V Etiopii je obchod s kávou státem kontrolovaný naopak hodně, pro srovnání. 

Jak se tahle ne/kontrola státem projevuje v praxi?

Tady v Ugandě jsem šla za farmářem a on mi prodal kávu, všechno šlo napřímo – zaplatila jsem mu a dostala kafe. V Etiopii by tohle možná ani nešlo, farmáři tam často patří do různých kooperativ nebo k nějakým závodům, vůči kterým mají určité závazky.

Ale právě kvůli tomu, že se v Ugandě produkce kávy víceméně nehlídá, je těžké podchytit standardy jejího zpracování a prodeje. Proto pak její kvalita za kvalitou kávy ze sousedních zemí pokulhává, i když její chuťový potenciál by byl při správném zacházení velmi zajímavý.

A tak se do popředí dostanou kávy z menších zemí, jejichž kvalita je ale vlivem (státní) kontroly vyšší.

Je ještě něco dalšího, co se podle tebe na nižší kvalitě ugandské kávy podepisuje?

Dalším důvodem může být tamní kultura. Samotní Uganďané kávu téměř vůbec nepijí. Farmáři tu mnohem víc pijí čaj a tím pádem ani pořádně neví, co pěstují a jak oblíbená káva všude ve světě je.

Někteří farmáři ze starší generace si dodnes myslí, že když o kávu měli velký zájem Britové během války, jde o něco, co se přidává do zbraní.

Zkrátka tím, že hodnotu kávy sami neznají, neřeší tolik její kvalitu.

Proč jsou na některých trzích farmáři, ale jinde překupníci

Za nižší kvalitu tamního kafe může i to, že průměrný ugandský farmář je na tom finančně o něco líp než průměrný etiopský. Zní to jako paradox, ale hned to vysvětlím. Ty o něco lepší podmínky umožňují ugandskému farmáři zpracovávat si kávu tzv. „na vlastní pěst“.

Má třeba vlastní loupačku na kávu. Špatnou, ale má jí. Ta je, zase pro srovnání, pro některé farmáře v Etiopii téměř nedosažitelná. Ugandský farmář si tedy zpracovává kávu sám někde na dvorečku, akorát ten výsledek je kvůli špatným nástrojům horší. Což se v Etiopii nestává.

Kávy určené k exportu se tam zpracovávají centrálně v závodech s moderní technikou a hygienou na vysoké úrovni a jen kávy, které jdou na místní trh, se jednoduše suší na zemi.

Na zpracování kávy určené pro vývoz do zahraničí dohlíží většinou nějaká kooperativa, podnikatel nebo stát, čímž se její výsledná kvalita zvyšuje.

Ráda bych ale dodala, že i tady v Ugandě už se pomalu začínají objevovat nějaké zpracovatelské stanice, včetně té naší, i když pořád platí, že větší část farmářů si svou kávu zpracovává sama bez asistence. 

O životě mezi farmáři v rozvojové zemi

„Pokud chceme, aby se lidé zajímali o životní prostředí, musíme je nejdřív nechat zbohatnout tak, aby mohli myslet i na něco jiného, než za co se dneska najedí,“ píše v úvodu jednoho z článků magazínu Finmag Bjorn Lomborg. Jak se k ochraně životního prostředí staví ugandští farmáři? Řeší to vůbec nějak? 

Ta citace v podstatě odpovídá realitě. Hlavní problém je, že místní farmáři nejsou stabilně finančně zajištěni. Peníze mají jen ve chvíli, kdy prodají kávu nebo nějaký jiný produkt.

Obratem za ně pošlou děti do školy, zaplatí doktory, půjčí někomu z rodiny… A najednou jsou peníze, které by takhle pohromadě nebyly malé ani pro běžného Středoevropana, pryč.

Příjmy z jedné sklizně kávy jim vydrží třeba tři týdny. Pak čekají na další úrodu.

Neumějí s penězi hospodařit?

Ano, částečně s penězi neumějí hospodařit, ale někdy to jinak ani nejde. Je to takový začarovaný kruh. Proto pak nechtějí přestat používat agrochemikálie. Protože na další úrodě závisí jejich životní úroveň.

Nemůžou si ani na jedno nebo dvě období dovolit o úrodu přijít nebo ji záměrně snížit a říct si: „Tak, teď přejdu na bio zemědělství.

Následující tři roky sice budu mít nižší produkci, než si stromky vytvoří přirozenou rezistenci na škůdce, ale pak získám certifikaci, která mi umožní prodávat kávu dráž, a díky tomu se pak budu mít líp.

“ Pro ně neexistuje žádné pak, potom nebo později. Jejich život se zkrátka odvíjí vždycky podle aktuálních finančních možností. Nějaká změna s nejistými výsledky až někdy v budoucnu je pro ně nepředstavitelně náročná.

Proč jsou na některých trzích farmáři, ale jinde překupníci

Mohlo by být řešením jejich systematické vzdělávání v oblasti životního prostředí?

Když se s nimi bavíš o životním prostředí, řeknou ti, že ví, že je to důležité. Chápou to hlavně v kontextu vlastního zdraví, což je pochopitelné, tahle souvislost je pro ně asi nejdůležitější.

Zatímco podle mě je škoda, že původní stromy vykáceli a nahradili je eukalypty, které tu nemají co dělat, nebo že všude okolo roste kukuřice a zůstali tu jen kozy, prasata a krávy, a původní opice uvidíš už jen v národním parku kousek odsud, oni to vnímají úplně jinak. 

Jak?

„Pořád je to tady zelené, máme tu stromy i zvířata, tak co nám tu furt předhazují životní prostředí,“ od nich uslyšíš a víc to neřeší. My bychom právě s projektem The Coffe Gardens chtěli mezi místními víc propagovat agrolesnictví, které by vedlo k alespoň částečné obnově původního ekosystému a přinášelo větší užitek i místním farmářským rodinám.

Jsou tu třeba i neteční k odpadkům. Nemají zkrátka kapacitu na to zajímat se ještě o něco dalšího. Musí se postarat o své živobytí a své blízké a na tohle už nemyslí. Tak se stane, že i tady, vysoko v horách a daleko od města, se povalují nejrůznější obaly. Přijde mi smutné, že i tak daleko od „moderní civilizace“ se její odpad dostane.

Zmínila jsi, že se svým projektem plánujete mimo jiné propagovat mezi farmáři agrolesnictví. Jak místní reagují na nabídku takové spolupráce s cizinci?

Když jsme minulý rok navázali spolupráci s farmářem Lawrencem, řešil hlavně, jestli si odkoupíme jeho kafe a za kolik. Pro něj je to v první řadě obživa a samozřejmě také podnikání.

Prodá kávu tomu, kdo mu za ní nabídne nejlepší cenu. Když jsme se s ním setkali poprvé, běhaly okolo něj děti. Jeho první otázka byla, jestli si jdeme koupit kávu. Pro začátek jsme tehdy vzali 50 kg na zkoušku.

Zaplatili jsme mu a on vzápětí naložil děti a odvezl je do školy. 

To je trochu zvláštní..

Není. Ne tady. On do té doby neměl peníze na to, aby je tam poslal. Potom jsme mu nabídli dlouhodobou spolupráci výměnou za to, že bude při zpracování kávy dodržovat určitá pravidla. Chvíli to trvalo, ale věřím, že jsme si během roku společně vytvořili systém práce, kterého se držíme.

Myslím, že i sám Lawrence už vnímá, že nejsme klasičtí překupníci, kteří se objeví jen v sezoně, nakoupí kávu a pak o nich do další sklizně neuslyší. Vysvětlili jsme mu, že máme zájem o trvalou spolupráci a ukázali mu, že i pro něj je to výhodné.

Když například tenhle rok začala škola, poslal do ní děti včas.

O projektu The Coffee Gardens

Celá řada drobných ugandských zemědělců pěstuje kávu na svých zahradách vedle dalších plodin, stromů a rostlin. Způsoby jejího zpracování se liší soused od souseda. Kávy z různých oblastí se pak míchají dohromady a vzniká produkt s nedohledatelným původem a nekonzistentní chutí.

Projekt The Coffee Gardens se snaží tento „nešvar“ omezit a pracuje na tom přímo s jednotlivými zemědělci. Při zpracování kávy je učí používat udržitelné a k životnímu prostředí šetrné procesy, které mají pozitivní vliv na výslednou kvalitu kávových zrn.

Vyšší kvalita produktu je pak příslibem zlepšení životních podmínek farmářů a jejich rodin.

Proč jsou na některých trzích farmáři, ale jinde překupníci

The Coffee Gardens, projekt, který s manželem v Ugandě rozvíjíte, má za sebou první rok. Jaký byl?

Byl takový experiment. Během času, který jsme v Ugandě strávili, což bylo tehdy přibližně rok a půl, jsem nenarazila na dobrou místní kávu, ač jsem ji cíleně hledala.

Některá káva mi chutnala víc, jiná míň, ale dohromady nic výjimečného. A pak jsem od jednoho překupníka dostala vzorek kávy, který mě konečně zaujal.

Nejprve jsem kafe chtěla nakoupit od něj, ale protože komunikace s ním vázla, odhodlala jsem se oslovit přímo samotného farmáře. 

Budete mít zájem:  Týrané ženy se bojí, že jim nikdo nebude věřit, říká Iveta Wollerová

Jak to probíhalo?

Domluvili jsme si s ním schůzku, ale špatně jsme tehdy odhadli terén i vlastní možnosti, kvůli čemuž jsme ji několikrát přesouvali. Mysleli jsme si, že na farmu v horách zvládneme dojet džípem, ale zrovna pršelo, a po rozbahněné cestě to autem nešlo ani náhodou.

Ve třetině cesty jsme se museli obrátit, a nakonec jsme byli rádi, že se nám po tom bahně podařilo vrátit zpátky do Kampaly. Dokonce jsme si tehdy v rychlosti i googlovali, jak správně řídit v bahně, protože jsme si vůbec nevěděli rady.

Po několika nezdařených pokusech jsme se na farmu dostali tak, že jsme část cesty zdolali autem a zbytek prostě došli pěšky. A tak jsme se seznámili s Lawrencem.

Podmínky, jaké si od hrnku kávy v kavárně dokážeme představit jen stěží… Jaké byly dojmy z „vybojovaného“ setkání?

Od první chvíle jsme věřili, že má jeho káva potenciál, jen je potřeba vyladit proces jejího zpracování. Tou dobou jsme ještě nevěděli, jak ji zpracovává, uchovává a skladuje.

Nabídli jsme mu proto spolupráci během sezóny s tím, že mu zaplatíme víc než jen za kafe a za práci. Slíbili jsme, že od něj po sklizni koupíme všechnu kávu.

Výměnou za to jsme chtěli, aby dodržoval postup jejího zpracování podle našich představ.

S tím Lawrence souhlasil?

Souhlasil, podepsali jsme smlouvu a odstartovali spolupráci. Pak jsme si ale s Shakem uvědomili, že to, co nám slíbil, z různých důvodů nejspíš nedodrží.

A tak jsme najali člověka, který po dobu sklizně bydlel s Lawrencovou rodinou na farmě, pomáhal jim a zároveň dohlížel na dodržování smluveného postupu zpracování. My jsme mezitím řešili v Kampale byrokracii a farmu navštěvovali zhruba jednou za čtrnáct dnů.

 Díky dobrému připojení k internetu i v místních vysokohorských oblastech jsme ale byli v kontaktu prakticky neustále.

Proč jsou na některých trzích farmáři, ale jinde překupníci

Opravdu je tak nutné na farmáře neustále dohlížet?

Ono je těžké se na ně spolehnout. V podstatě za to ani nemůžou. Během dne mají spoustu dalších aktivit, nestarají se jen o kafe. Ráno se jdou postarat o zvířata, nakrmit a podojit. Žena potom doma vaří, uklízí, pere a stará se o často početnou rodinu. K tomu všemu mají dohromady ještě další sociální aktivity.

A mezi tím vším je pro ně zpracování kávy až jakoby druhořadá záležitost, takže zkrátka není možné, aby někde u farmáře na dvorečku dosáhla káva takové kvality, jaké by mohla, kdyby se někdo staral výhradně jen o ni. Při zpracování kávy je velmi důležité, aby se každý jeden krok v celém procesu odehrál včas.

Každá nepřesnost snižuje její konečnou hodnotu.

A k jakému výsledku jste po roce spolupráce s Lawrencem došli?

Když to shrnu, potvrdili jsme si původní hypotézu, že káva z Ugandy je velmi chutná, když je dobře zpracovaná a když je o ni správně postaráno. Na základě toho jsme v projektu pokročili dál a vybudovali tu malou zpracovatelskou stanici, abychom mohli zlepšit nejen hygienické podmínky při zpracování kávy, ale i lépe kontrolovat celý proces.

Co vás čeká dál?

Abychom tu stanici plně využili, navázali jsme podobnou spolupráci s více farmáři. Po skončení další sezóny s nimi chceme dělat i nějaké projekty dál během roku.

Pro nás je důležité mít skvělý produkt z Ugandy a ukázat světu, že Uganda taky umí vyprodukovat dobrou kávu. Historicky to tak vždycky bylo, ale pak se na to zapomnělo. Ale my už teď víme, že to jde a že má tahle oblast velký potenciál.

Do toho všeho nás zajímá i zlepšení místního životního prostředí a životních podmínek farmářů, kteří to tu kvůli chudobě nemají úplně snadné.

Proč jsou na některých trzích farmáři, ale jinde překupníci

Zlepšit životní prostředí a životní podmínky není zrovna malý cíl. Jak na jeho dosažení pracujete?

Cest vidíme hned několik. Teď například jednáme s organizací, která se zabývá agrolesnictvím. Právě s nimi podepisujeme memorandum o spolupráci. Chtěli bychom se domluvit na tom, aby farmáře formou školení v agrolesnictví rozvíjeli a podporovali.

Po sklizni, když všechno dobře dopadne, bychom také chtěli vzít farmáře do střední Ugandy na modelové farmy. Aby viděli, jak to chodí i jinde, že to jde i jinak a třeba líp.

Tak, jak to dělají, to dělají hlavně proto, že o jiné možnosti ani nikdy dřív neslyšeli…

O kávovém farmaření

Vraťme se ještě na chvíli k přírodním podmínkám, které za šálkem ugandské kávy stojí. V jakém prostředí se taková káva pěstuje a zpracovává?

Lawrence má své kávové zahrady vysoko v horách. Zpracování v takových podmínkách je dost náročné, nejen logisticky. Období sezony se kryje s obdobím dešťů, takže nám tu během sklizně i dost prší. Dalším problémem je, že obecně je lepší zpracovávat kávu v nižších oblastech, ve kterých je vyšší a stálejší teplota, snazší přívod vody.

I my máme svou zpracovatelskou stanici níž. Dlouho jsme pak kvůli tomu řešili způsob dopravy sklizených kávových třešní k nám na stanici. Zkoušeli jsme sejít po svých dolů z hor cestou, odkud by nosiči měli pytle s kávou nosit. Cesta nám ale připadala tak strmá, že jsme si nebyli jistí, jak by měli takovým terénem nosit lidé ještě dalších 50 kg kávy. Ale kupodivu to funguje.

Pro nás je to možná nepředstavitelné, ale pro Uganďany je to víceméně běžná praxe. Ve snaze jim ulehčit jsme zvažovali přepravu na motorkách, ale narazili jsme na bláto, které v období dešťů dělá cestu nesjízdnou. Oslíky jsme jako možnost přepravy také zavrhli, protože místní se k nim nechovají zrovna šetrně a to jsme nechtěli podporovat.

Nakonec jsme se vrátili na začátek s tím, že nejlepší zkrátka bude kávu snést.

Pořád je co přehodnocovat, vychytávat a upravovat, viď?

To rozhodně. Někdy mi připadá, že je to takový nekonečný koloběh. Něco vyřešíš a myslíš si, že budeš mít chvíli klid, ale vzápětí se objeví něco nového, s čím je potřeba se popasovat.

Zpětně vidím, že když jsme se tehdy do té práce s nadšením vrhli, vůbec jsme si neuměli představit, co všechno nás čeká. Dost možná to bylo dobře, protože jinak bychom se k tomu snad ani neodhodlali.

I tak ale věřím, že má naše práce velký smysl a právě to mě u ní pořád drží. Ať se děje, co se děje.

První farmářské trhy v Dejvicích

Z archivu Proč jsou na některých trzích farmáři, ale jinde překupníci

Ták, a! Byla to předvolební agitka, nebo skutečný pokus o zavedení
tradice farmářských trhů v Dejvicích? Po prvním načinčaném díle
s popíkem z reproduktorů a s proslovy politiků těžko říct. Přesto se
ale v našich končinách jedná o ojedinělý (a dotažený!) pokus o trhy
s posvěcením městské části, který si zaslouží pozornost.

První dejvické trhy organizovala Praha 6 ve spolupráci s Gurmán Association (to jsou
ti, jak oblepují všechny restaurace nálepkou s příborem). Dle radnice se
jednalo o pilotní pokus, který podle reakcí lidí rozhodne o dalším
osudů farmářských trhů na šestce.

Proč jsou na některých trzích farmáři, ale jinde překupníci

Záměr byl přitom jasný – vrátit do života města instituci
pravidelných farmářských trhů. S českými a lokálními produkty přímo
od farmářů a malých producentů. Velmi naivně vynechám analýzu všech
motivů, které radnici k takové bohulibé činnosti vedly. Předvolební
moment síly je velká nevypočitatelná sviňa. V tomto případě si ale
myslím, že realizaci tržnice pomohl nebo ji alespoň uspíšil.

Nával

Tržiště (na rozdíl od tržnice nejsou stánky v budově) s něco málo
přes třiceti prodejními stánky se vylíhlo hned u výstupu z metra A na
okraji Kulaťáku. Už během první hodiny se ukázalo, že plocha absolutně
nestačí zájmu lidí a celá tržnice se doslova ucpala nakupujícími.

Podle první informace od tiskového mluvčího Prahy 6 Martina Šalka na
trhy přišlo okolo 15 tisíc lidí (zde
další oficiální informace)!

Proč jsou na některých trzích farmáři, ale jinde překupníci

Spousta lidí na tohle nadávala nebo se nechala odradit. Já to ale vnímám
jako jeden z největších úspěchů celé dnešní akce. Pražáci si (snad
poprvé?) zahlasovali nohama a dali jasně najevo, že o trhy stojí a že jsou
schopni vzít je ztečí.

Celá akce navíc byla uvedena v testovacím provozu a radnice dávala
jasně najevo, že se jedná především o průzkum zájmu.

Na stánku
u vstupu bylo možno vyplňovat anketní lístky, kde jste se mohli vyjádřit
k frekvenci a otevírací době tržiště i k poptávanému sortimentu.
Starosta Chalupa v krátkém projevu sám přiznal, že jsou zájmem
překvapení a že tahle podoba trhů určitě není finální.

Snad úplně
nekecají, a jestli se příště tržiště rozroste na velkou zelenou plochu
před VŠCHT a ČVUT (jak bylo naznačeno), bude to jenom dobře! 😉

Sortiment

Už dopředu jsem se hodně bál o výběr prodejců a farmářů, který je
v městem provozovaných tržních místech většinou bídný. Dost mě
překvapilo, jak byl výběr povedený. Rozklikněte si seznam prodejců a
posuďte sami:

Proč jsou na některých trzích farmáři, ale jinde překupníci

V rámci našich českých možností opravdu dobrý průřez malými
producenty a farmáři. Dominovaly sýry, uzeniny, maso, květiny a pečivo.
Ovozelu byly vyhrazeny pouze čtyři stánky (jestli dobře počítám), což
není zrovna hodně zejména ve srovnání s ovozelovou tržnicí
v Holešovicích. Všechno ale bylo sezonní a lokální. Žádné
pomeranče, italské šunky ani olivy se prostě nekonaly! 😉

Spousta lidí asi čekala romantické procházení mezi stánky nacpanými
skvělými lokálními produkty jako na nějakém trhu ve Francii nebo
v Itálii. Je třeba si ale uvědomit, že všechny trhy u nás můžou
kopírovat pouze skutečnou produkci z krajů a ta stále ještě není
srovnatelná s evropskou úrovní.

Co se mi ale děsně líbilo, byl celý ten lidský mumraj a dynamika trhu,
kterou už, úplně zblblí ze supermarketů, neznáme. Na trh je třeba dojít
brzy, jinak na vás vyjde stará bela. Ke stánku se taky musíte propracovat
přes špičaté lokty nevrlých babiček a u prodejce si zas musíte jasně a
nahlas říct, co chcete.

Podle mě to bylo úplně geniální, jak lidi z Dejvic a okolí vylezli
ven. Ještě takoví fajně pobledlí z nedostatku UV a zababeluchaní
v ošolíchaných zimních bundách a kabátech. Spousta z nich potkávala
svoje známé nebo kamarády a dávali se s nimi do řeči, nebo si alespoň
vesele brblala na sluníčku. Tohle je funkce trhů, která se dnes silně
podceňuje, a pro život města je to velká škoda… 😉

Klepiš, ochutnat musiš!

A co že jsem si to koupil dobrého? Z těch pár vybojovaných mačkanic
ve frontě chci prezentovat uzeniny od Klepiše, které mi udělaly neskutečnou
radost.

Proč jsou na některých trzích farmáři, ale jinde překupníci

Vzal jsem jejich vyhlášenou Vysočinu, telecí paštiku (tu jsem si
vybrebentil jako podpultovku), klasickou játrovku a anglickou slaninu.

Zvěsti
o jejich kvalitě podle mě nejsou vůbec od věci a kupříkladu ta telecí
paštika, kterou si teď při psaní drobím do klávesnice, nemá absolutně
chybu.

Je perfektně ochucená, ani ne suchá, ani ne tučná a skvěle voní
(po lehkém zauzení!). Na Cvrčovicích to jede úplně samo.
Doporučuji! 😉

Sliby chyby?

Co se bude s trhy dít dál? Zatím není nic jisté a budeme si muset
počkat na další termín, jak se jejich podoba změní. Radnice dává od
začátku najevo, že nechce být přímým organizátorem a že by bylo
ideální, kdyby se provozu ujal privátní subjekt s rozpočtem mimo městskou
část. Uvidíme…

Budete mít zájem:  Proč jsou biopotraviny drahé?

Každou sobotu, na velké zelené pláni u Kulaťáku a se stále stejně
přísně kontrolovaným sortimentem by to byl jeden z nejpovedenějších
projektů vůbec. Držím palce a těším se! 😉

Všechno lokální… až na česnek. Paní se ptala, jestli je domácí a
pan prodavač na to, že není. Dovětek o tom, že je fakt pálivý už ho
nezachránil, paní utíkala pryč a já taky. 🙂

Jinak mě hodně překvapila cena vajec od Abatisu. 70Kč za 6 vajec, byť
bio, mi přijde trochu přestřelená. Obzvlášť když celkově ceny na trhu
byly velice příznivé. Třeba kozí věci z Ratibořic oproti bioprodejnám
mnohem levnější (kozí mazací sýr za dvacku, stejně tak jogurtové mléko,
jogurty za deset…)

Co mě ale taky štvalo, že spousta prodejců neměla vůbec vystavené
ceny. Třeba právě zelinář s česnem nebo nějaké pekařství s chlebem,
co byl údajně ze semolinové mouky a do kterého pan prodavač ještě sypal
popel z cigarety v hubě.

Jinak souhlasím, akce se povedla, snad se bude co nejdříve opakovat. Jen
míň lidí nebo více prostoru. 🙂

Jen tak dál. Jenom pro inspiraci posílám obrázky, že romantická
představa trhu může být nejen v Itálii nebo Francii, ale
i v Polsku:)

http://www.flickr.com/…23656832160/

Já teď kupoval bio vejce 6ks za 44 Kč. A český česnek? Ještě
existuje?

To mpik: Vy jste mi nějakej pesimista! 😉 To víte, že český česnek
ještě existuje! Kdo hledá najde. Já pro něj chodím do Holešovické
tržnice.

Do Holešovické tržnice k vietnamcům…

moc prosím všechny pražáky, aby urychleně přestali lamentovat nad
nedostupností českého česneku (i lokálního ovozelu)! 😉

opravdu – kdo chtěl, mohl se zásobovat celý konec léta a na podzim
v holešovické tržnici v hale 22. já tam nakoupil zásoby na celou sezónu
a ještě teď mám dostatečné zásoby v komoře.

několik různých odrůd,
paličáky, nepaličáky, všechno od přímých českých farmářů, na
začátku ještě zelený, pak už pěkně vyschlý a připravený na
skladování. stačilo se zvednout a zajet tramvají na zast.

pražská
tržnice 😉

Z farmářských trhů mizí farmáři. Nahradili je překupníci, kteří nabízí i pečivo z běžných pekáren

Moderátor na farmářských trzích na pražském Spořilově právě ohlásil výsledky soutěže. V klání nazvaném Spořilovský pes místní občané představovali své domácí mazlíčky.

V horkém sobotním dopoledni běhají u vodotrysku děti, kolem je několik stánků s mléčnými výrobky, uzeninami, ovocem a zeleninou, ale lidé si mohou koupit také krevety z grilu, dětské oblečky či psí krmivo.

„Od idylické představy farmářských trhů, jakou lidé měli v jejich počátcích, se ty dnešní dost liší,“ přiznává bez okolků provozovatel trhů Karel Czaban, předseda sdružení Platany.

Ovoce na trhu prodává Vladimír Švestka, který ho ale jen nakupuje a přeprodává dál. Skutečný farmář, který nabízí téměř výhradně vlastní výpěstky, je tu jen jeden. Zdeněk Zeman z rodinné farmy v Hostíně u Vojkovic. Pozná se to. Jeho nabídka není tak bohatá, zelenina není dokonale očištěná a je jí méně.

„Rané brambory už jsou vyprodané, ale nechtěli jsme jich brát tolik, nikdy nevíme, kolik lidí přijde. Když už je jednou vykopeme, tak je musíme prodat, jinak už nejsou dobré,“ popisuje Zeman. Naproti stojící Jan Novák z farmy Křenek má nabídku bohatší, ale z jeho produkce pochází jen část.

„Je to takový barterový obchod, já mám něčeho víc, tak to prodám známému nebo naopak. Soused má třeba špenát, my kedlubny,“ dává příklad Novák.

Většina zákazníků nakupuje ovoce a zeleninu na trzích proto, aby dostali rajčata, která se nemusela trhat ještě zelená, aby vydržela cestu přes půl kontinentu. Automaticky počítají s tím, že se na nich prodávají produkty z českých polí. To ale nemusí být pravda. Mezi českou cibulí a řepou jsou často papriky z Maďarska či meruňky z Francie.

Pozná se to podle cedulky s cenou, kde by mělo být uvedeno i místo původu. Většinou zkratkou a někdy dost malým písmem. Pokud zboží označení má, prodejci neporušují žádné předpisy. Farmářské trhy mají své kodexy, má se na nich prodávat převážně zboží od prvovýrobců původem z Česka. Kodexy ale nejsou nijak vymahatelné, jde spíše o jakousi úmluvu.

„Lidé chtějí superkvalitu za co nejmíň peněz. My jdeme spíš po čerstvosti. Něco bereme z farmy v Přerově nad Labem, něco z Maďarska. Ale i tam to vypěstovali farmáři,“ popisuje prodejce z trhu na pražských Hájích, který si nepřál uvést své jméno.

Jen málokdo si původ nakupované zeleniny a ovoce na trhu zjišťuje. „Někteří lidé se ptají na to, co je z Česka. Ale tak 95 procent zákazníků zajímá cena, pět procent původ. Jezdíme ještě na trhy do Mladé Boleslavi, kde má nejlepší místo polský trhovec.

Prodává to nejlevněji a vždycky všechno vyprodá,“ říká Olina Švestková, která na Hájích rovněž prodává.

„Oni jsou překupníci lepší a horší. Někdo aspoň bere od farmářů a kupuje ze sadů a pak si na tom vezme nějakou marži, to je jasné. Ale někteří jen kupují od velkovýrobců a to už pak nemá cenu. Taky jsem několik takových z trhů vyhodil. Říkali, jak je to domácí, ale neměli na to žádné potvrzení,“ tvrdí Czaban ze Spořilova.

Odkud je ten chřest?

Ani označení Česko jako země původu ještě nemusí znamenat, že si kupujeme zeleninu z malé farmy, kterou vypěstoval stánkař. Nejjistější je se zeptat. „Všechno je od nás z Ovčár, akorát papriky a rajčata máme ze skleníkových pěstíren, ty ještě nejsou hezký,“ říká prodejce z farmy rodiny Veklyncových, která jezdí na trhy na náměstí Jiřího z Poděbrad.

Země původu se hodně řeší u chřestu, ten vypěstovaný v Česku je zvláště ceněný. Autorka článku se ptala u stánku farmy Křenek, odkud pochází chřest, který prodávají. „Je z Hostína.

Příště vám můžu ukázat fakturu, teď ji tu s sebou nemám,“ slibuje Jan Novák. V Hostíně k prodanému chřestu dávají certifikáty, aby bylo jasné, že chřest pochází od nich.

„Už se nám stalo, že někdo vydával cizí chřest za náš,“ říká marketingový ředitel hostínské pěstírny Jan Charvát.

Doklady o původu dovezeného ovoce a zeleniny by měli mít všichni prodejci u sebe. Na požádání je musí předložit, což kontroluje Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI).

V loňském roce se vzhledem k velkému množství stížností zákazníků intenzivně zaměřila právě na kontroly na trzích a stáncích.

„Kontrolovali jsme správné označování původu, bezpečnosti a jakosti u čerstvé zeleniny, ovoce a brambor,“ upřesnil Radoslav Pospíchal z tiskového oddělení SZPI. Na stáncích provedli 485 kontrol, pochybení našli u 81 prodejců.

Nejlepší je zjišťovat co nejvíce informací o tom, co kupuji. „Nás se lidi ptají, jestli se mohou přijet na farmu podívat, my je rádi uvítáme. Tak se mohou přesvědčit, že pěstujeme všechno, co prodáváme,“ popisuje Zdeněk Zeman.

Článek pro předplatitele

Ještě na vás čeká 40 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:

  • Mobilní aplikaci HN
  • Web bez reklam
  • Odemykání obsahu pro přátele
  • On-line archiv od roku 1995
  • a mnoho dalšího…

Podpora – Zbraslavské jarmarky

  • ZEPTALI JSME SE
    PRODEJCŮ, PROČ POKRAČOVAT VE ZBRASLAVSKÝCH JARMARCÍCH  A JAK SE JIM LONI NA TRZÍCH PRODÁVALO
  • 1) BOŘEK NOVÁK,
    pěstitel zeleniny podle zásad ekologického zemědělství, Dobříš
  • My jsme se zůčastnili
    v minulém roce trhů na různých místech.
  • Ve Zbraslavi jsme
    oceňovali komornost vašich trhů.
  • Nesetkali jsme se u vás s
    trhovci překupníky.
  • My i ostatní
    účastníci se snažíme učit zákazníky novým chutím i kvalitám.Těšili jsme se
    pozornosti
  • obyvatel z města i z
    okolí.
  • Z těchto všech důvodů
    jsme rozhodnuti s vámi letos pokračovat.
  • Nevíme, kdy budeme
    mít něco k nabídnutí, protože vše jen klíčí.
  • Dovolte mi, Jano,
    abych Vám vyjářil můj pocit hluboké sounáležitosti.
  • Bořek
  • 2) IVANA REKOVÁ,
    majitelka biofarmy „ŠŤASTNÁ KOZA“, výrobce mléčných výrobků a sýrů v
    biokvalitě, Milovice

Jezdím prodávat do
Klánovic a Počernic,ale na Zbraslavské jarmarky i když to mám přes celou Prahu
jsem se vždy těšila.

Myslím,že četná návštěvnost tohoto jarmarku mluví za
vše.Byla by velká škoda v nich nepokračovat.

3) MAGDALÉNA
KOBYLKOVÁ, výrobce skleněných vitráží, Praha – Zbraslav

….PROČ JSOU TRHY
DOBRÉ:

1.výborné
místosetkávání a pocit sounáležitosti Zbraslaváků

2.možnost koupit
zajímavé jinde nesehnatelné kvalitní zboží….od originálního dárku po čerstvou
rybu

3.dodává městu na
zajímavosti…zvedá městu společenský kredit,dalo by se to takhle říct

…..OVŠEM TO MUSÍ
BÝT TRH ZAJÍMAVÝ A  S ATMOSFÉROU….A
NIKOLI OBYČ nudný a  běžný….bez
ducha….TO ZBRASLAVSKÉ JARMARKY NAPLNUJÍ…o tržnici plnou plastu a sr.č.k
OPRAVDU NIKDO NESTOJÍ

4.MOŽNOST PRO ŠIKOVNÉ
ŘEMESLNÍKY UDĚLAT SVÝM UMEM RADOST DRUHÝM

….KALEIDOSKOP
NÁZORŮ LIDÍ CO MI NA TÉMA TRHŮ OSOBNĚ POVÍDALI :

….“…to jsem
tak ráda,že se tady něco děje…to je tak príma…

…..“s manželem
pravidelně chodíme,nakoupíme…..kvalitní zeleninu…to je dobře,že tu trhy
máme…“

…..“…to
nejni jenom trh to je společenská událost… „

…..“jak to
tady udělali milí,a takovejch zajímavostí….sem se budu vracet…“

….“…jsem  sama…muž mi zemřel před pěti lety,tak na
trh chodím mezi lidi….už se těším,až zase začnou….“

….“v sobotu
zaběhnu skočím pro rybu a medovinu,kterou jinde nekoupím,domluvím spoustu věcí
….konečně to tu ožilo!!!!….“

……..oslovilo mě
od ledna průběžně cca  17 až 20 lidí a
vyptávali….KDY UŽ ZAČNOU TRHY?….že by to neradi propásli,že je to fajn
akce….

MOJE OTÁZKY???

…ale zajistí jiný
organizátor,aby to bylo akcí příjemnou?Nikoli jen obchodní a neurvalou bez
úrovně jako to na některých tržištích bývá?….Záleží kdo a CO tam bude
prodávat a co bude doprovodnou akcí….ono je skvělé,když to dělají lidé s
radostí jako doposud…

Bojím se,když tomu
tak nebude…a komerce bude alfou a omegou….že to ztratí na příjemné
atmosféře…

 A TO JE TO NA CO SEM BYLA JAKO ZBRASLAVÁK
HRDÁ…..mohla sem říct…přijed….JE TO OPRAVDU FAJN AKCE…..   A TO BYCHOM SI PŘÁLI… …..ABY TO TAKÉ V
TOMTO DUCHU POKRAČOVALO ! …..A ŽE NÁS JE HODNĚ!!!

       ….S PŘÁNÍM,VŠEHO DOBRÉHO A FAJN TRHŮM
TRHUM ZDAR!

  1. 4) MATĚJÍČKOVI,
    prodejci Lhenické ovocné šťávy (přímá rodinná vazba s výrobcem), Praha 4
  2. Dobrý den,
  3. vemi by nás mrzelo,
    kdyby Zbraslavské jarmarky nepokračovaly.
  4. Je to jeden z
    nejpříjemnějších farmářských trhů v Praze a okolí, naši zákazníci se sami
    ptají, kdy Zbraslav znovu začne.

Vysoce oceňujeme
úroveň organizace a snahu o výběr zajímavého prodejního sortimentu. Nikdy jsme
neměli problém cokoli domluvit či vyřešit s organizátory a toto se ve značné
míře promítlo i do vztahů mezi prodejci. Jistě i proto mají zdejší trhy tak
přátelskou atmosféru.

Byla by velká škoda
tuto tradici i ducha akce nějak narušovat.

Věříme, že se vše v
dobré obrátí a jarmarky budou ve Zbraslavi i nadále. Těšíme se na další
spolupráci.

  • Matějíčkovi, Lhenická
    ovocná šťáva
  • 5) VOJTĚCH
    SÝKORA,  zemědělec a majitel Dobré Farmy,
    Máslovice
  • Zbraslavské jarmarky
    jsou příjemné místo k setkávání místních lidí a při této přiležitosti s
    možností nakoupení kvalitních českých farmářských produktů.
  • Vojtěch Sýkora
  • 6) Ludmila
    Bušková, obchodní ředitelka Zefa Volary
  • Vážená paní
    Handrejchová,
  • Zdravíme Vás ze
    Šumavy z provozu Jatek ve Volarech a chceme Vás podpořit ve Vašem úsilí o
    konání Zbraslavských farmářských trhů.

Naše produkty z jatek
Volary si našli své  zákazníky, a naše
„poctivé hovězí ze Šumavy“,  o
kterém získáte veškeré informace na www.zefavolary.cz, má již své stálé
odběratele. Také jelení a zvěřinové klobásy si našly své obdivovatele stejně
jako ostatní speciality z Volar / volarský čabaj, volarské špekáčky, …/

  1. Vaše lokalita i
    prostředí je pro nás  výhodné
    nejenom  proto, že jedeme od Strakonic a
    nemusíme projíždět Prahou, ale i proto, že na trzích panuje vždy příjemná,
    vstřícná až přátelská atmosvéra skloubená s příjemným prostředím na
    Zbraslavském náměstíčku.
  2. Věříme, že vše dobře
    dopadne, a že se koncem dubna opět setkáme s pořadateli rodinného centra Pexeso
    Zbraslav
  3. Úspěšné jednání a
    hezký den
  4. Ing. Ludmila Bušková
Budete mít zájem:  Časté záněty středního ucha mají tři řešení

ZEFA Volary s.r.o

7) Lenka
Salomonová, výtvarnice a výrobce šperků, Hvozdnice

Vážená paní
Hnadrejchová, bohužel, jak je našim ,,dobrým“ zvykem  v naší malé zemičce, vždycky se najde někdo,
kdo si myslí, že je chytřejší než 
všichni ostatní a vymýšlí ,,novoty“.

Farmářské trhy byly u
nás už dávno před námi a lidé byly na ně zvyklí a věděli, že si koupí čerstvé a
hlavně NAŠE výrobky a to většinou přímo od ´výrobců. KONEČNĚ i u nás už lidé
přicházejí na to, že ve velkých marketech kupujeme věci cizí, neosobní, plné
látek, které mají jedině tu schopnost, aby zboží déle vydrželo, často bez
ohledu na naše zdraví.

Nesmírně si vážím lidí
jako jste Vy, kteří se nebojí jít do nekonečného boje s lidskou hloupostí a
často nesmyslnou byrokracii, aby ,,jen něco udělali pro lidi“. O Vašich
trzích jsem slyšela jen samou chválu a všichni už se těší, až začnou opět.

  • Držím Vám pěsti pro
    štěstí, abyste potkala na úřadě ,,osvíceného“ člověka, který Vám pomůže
    udělat něco pro nás, ,,obyčejný lid“.
  • S přáním krásného a
    úspěšného dne
  • Lenka Salomonová
  • 8) Petr Aujeský,
    soukromý zemědělec a pěstitel ovoce a zeleniny, Semice

Za naší farmu Aujeský
Petr (pesema.cz)bych rád vyjádřil podporu pro zachování jarmarku a to s toho
důvodu,že jsme se tam nesetkali s nájezdem překupníků zeleniny.Jezdíme na různé
trhy ale Zbraslavský jarmark je obravdu výjmečný v tom,že nikomu nešlo jen
openíze ze stánku jak to bývá v jiných případech.

Neradi bychom přišli
o místo o tomto jarmarku,kam jsme se vždy těšili na příjemnou atmosféru a milém
přístupu pořadatelů.

Pro pana
starostu,nepouštějte na Zbraslav komerční pořadatelé trhů,zachovejte jarmark!!

  1. S pozdravem Aujeský
    Petr
  2. pesema.cz
  3. 9) Ing. Helena
    Novotná, výtvarnice a výrobce textilních výrobků, Praha – Zbraslav
  4. Dobry vecer,
  5. to me moc mrzi, ze to
    starosta brzdi, a da se napsat aspon strucne, co ho k tomu vede, ze to chce
    jinak?

Mistni trhy vytvari
jakousi kulturu na Zbraslavi, pocit, ze se tu neco deje, pocit pospolitosti,
nejsme odtrzeni jeden od druheho, ale muzeme navazovat na mnohdy zpretrhane
sousedske vazby, znamosti.

Je to duvod, sebrat se, v nasem pripade s detmi a
dojit prochazkou na namesti, kde si nakoupime kvalitni potraviny, pokochame se
rukodelnou tvorbou a prikoupime treba neco pro radost. Potkame stare zname, jak
jsem jiz psala. Pochopime, ze se da nakupovat a konzumovat i neco jinde a
jinak.

A verte, vim o cem mluvim, casto nakupuji v hypermarketech, odkud se, v
posledni dobe, vracim s bolavou hlavou.

Jarmarky= Spojeni
setkavani s nakupy.

A že zdravím Aleše
Háněla, spolužáka ze základní školy a věřím, že zvítězí zdraví rozum ve všem
jeho počínání. Proto ho přeci mladé rodiny a maminy volily, pokud se nepletu.

p.s. velka omluva za
chybejici diakritiku, ale mam AJ klavesnici a nejde mi to prilis psat popameti.

  • Dekuji,
  • Ing. Helena Novotná
  • 10) Josef
    Bláhovec, majitel pstruhařství Nové Mlýny
  • Dobrý večer,

velice mě mrzí, že
nastaly takovéto nemilé komplikace. Na Zbraslavský jarmark jezdíme s našimi
rybami od samého počátku a tyto trhy měly velice pěknou atmosféru a přátelskou
pohodu. Nikdy jsem nezaznamenal nějaký problém v organizaci akce, či v její
náplni.

Naopak všem svým známým jsem doporučoval tento trh navštívit, aby
viděli, jak taková akce má vypadat. Klid, přátelská atmosféra, družný hovor
návštěvníků trhů a spokojenost trhovců, kteří mimochodem byli vždy skutečně
farmáři jako my a ne pouze překupníci.

Dosti mne proto překvapuje, že tato osvědčená
spolupráce nepokračuje ,ale je vypsáno výběrové řízení na nového provozovatele.

Mám trochu obavy, aby se s novým provozovatelem,  nestal Zbraslavský jarmark dalším řadovým
pražským trhem,  kde mimo mnoha
překupníků potkáte i pár pravých farmářů, 
a vše se bude točit pouze kolem co největších tržeb trhovců a co
největších nákupů návštěvníků. Na nějakou atmosféru si nikdo ani nevzdychne.

  1. Snad Vás můj názor
    moc nepobouří, ale píšu upřímně co cítím. Přeji krásný večer
  2. Josef Bláhovec
  3. 11) Dana Jeřábková,
    perníkářka, Nučice
  4. Dobrý den,
  5. moc mě mrzí vzniklá
    situace.

Já osobně jezdím na
Zbraslav prodávat ,ale i nakupovat velice ráda. Je to opravdu pěkný trh s velmi
širokou nabídkou dobrot, které na jiných trzích nekoupím. Podle množství
spokojených návštěvníků je velice oblíbený. Přestože je zde menší prostor,
organizátoři zvládají vše bez problémů. Když něco funguje, proč to předělávat?

  • Palce drží Dana
    Jeřábková – perníkářka
  • 12) Dvořák
    Vladimír, košíkář a spolumajitel košíkářství Tilajcsiková, Veltrusy
  • Dobrý den,

byli jsme na
Zbraslavském jarmarku jako prodejci sice jen jednou, ale protože sledujeme
farmářské trhy v celém kraji, mám jeden zásadní postřeh z oblasti našeho
řemesla – v místě kde město změnilo výběrovým řízením provozovatele nebo
smlouvu s přihlédnutím k vyšším komerčním výsledkům, došlo k výměně místních
řemeslníků za překupníky s levným polským a čínským zbožím (viz fotogalerie z
farmářských trhů z Prahy i Středočeského kraje). Jenom ti si mohou dovolit
platit vyšší nájmy. Na Zbraslavi k tomu dosud nedošlo a věřím tomu, že to je
hlavně zásluhou místních organizátorů. A to nezmiňuji spoustu doprovodných akcí
pro děti i dospělé.

  1. S pozdravem Dvořák
  2. 13) Mudr. Sylvie
    Kobzová, výrobce sedlářských výrobků, Praha – Zbraslav
  3. Milá paní
    Handrejchová,

vzhledem k tomu že
jste to vy od začátku celé organizovala 
mě připadá neuvěřitelné  že Vás z
toho chce někdo vyšoupnout.

  Zbraslavské
jarmarky byly  vynikající, sortiment
skvělý tradiční , kvalitní a lokální, celá akce byla velmi solidně a mile
zorganizovaná ,prodejci dohledatelní skuteční pěstitelé a výrobci,kteří ochotně
komunikovali.

neprobíhalo tam žádné kšeftování s prodejními místy,lobbing
velkoprodejců nebo překupníků jako na některých větších trzích. Jsem rozhodně
pro zachování  trhů v této podobě. Akce
byla zřejmě příliš dobrá a  někomu se
zalíbila značka Zbraslavské jarmarky.

  • Přeji Vám hodně
    úspěchu a pokud pro tuto věc mohu něco udělat, dejte mi prosím vědět.
  • Se srdečným
    pozdravem 
  • MUDr.Silvie Kobzová
  • 14) Alena, Alena
    Ježková a Zdeňka Mašková, majitelky pekárny „Domácí pečení od
    sester“, Březová-Oleško
  • Vážená paní
    Hadrejchová,
  • věřím, že se vám
    podaří Zbraslavské jarmarky  zachovat,
    protože dle mých zkušeností právě na Zbraslavských jarmarcích jsme zažily
    nevšední atmosféru, ale i skutečně profesionální organizaci, za kterou
  • Vám dodatečně spolu
    se sestru děkujeme.
  • Držíme palce Vám i
    panu starostovi ke správnému rozhodnutí.
  • Alenka Ježková  a Zdeňka Mašková-domácí pečení od sester 
  • 15) Jana Czémy,
    výrobce pletených výrobků, Praha 4
  • Dobrý den,

ráda podpořím Rodinné
centrum Pexeso v konání další takové zajímavé akce jako byl loňský jarmark na
Zbraslavi. Nejprve jsme přijeli na její pozvání jen ze zvědavosti, ale jsem
opravdu ráda, že jsme to zkusili!

Rodinné centrum
Pexeso zajistilo perfektní chod všech jarmarků. Organizátři se chovali
vždy  velmi profesionálně, ochotně a
přátelsky. Vánoční jarmark byl skutečně naprosto kouzelný a jedinečný…sladká
tečka nakonec.

Vyzkoušela jsem si
prodej, poznala velmi příjemné lidí, ať už ostatní prodejce či nakupující. Vždy
jsem odjížděla s taškami čerstvé výborné zeleniny, čerstvých ovocných šťáv,
ryb, keramiky apod. Můj muž by neodjel bez čerstvého pečiva a sladkých koláčů
🙂

Nakonec jsem nalákala
i kamarádky a kamarády, rodiče,… Všichni byli nadšeni a už se mě ptali, kdy
zase jarmarky začnou.

  1. Velmi ráda podpořím
    tuto akci. Vlastně už teď se na další jarmark těšíme 🙂
  2. Jana Csémy s celou
    rodinou
  3. 16) Jaroslav
    Trachta, člen farmy Kršnův Dvůr, Benešov u Prahy
  4. Dobrý den milá paní
    Handrejchová,

v jednání s MČ Praha
Zbraslav Vám držíme palce a jsme zcela na Vaší straně. Pokud nebude
provozovatelem trhů Rodinné centrum Pexeso Zbraslav a jednatelem buď Vy nebo
některá z Vašich kolegyní, nebudeme se trhů účastnit. Klidně to vyřiďte panu
starostovi.

Běžných „farmářských“ trhu, při kterých jde pořadatelům
hlavně o jejich výdělek je dostatek, ale atmosféra a společnost, jakou
zajišťujete Vy a celé centrum Pexeso na Zbraslavských jarmarcích je pro nás
jedinečná.

Určitě i zákazníci, kteří na trhy přijdou díky vám, se budou lišit
od běžných zákazníků podobných akcí a proto pro nás už trhy na Zbraslavi, s
jiným pořadatelem, nebudou atraktivní.

  • Jarní pozdravy za
    farmu Krišnův dvůr posílá
  • J. Trachta
  • 17) Hana
    Jelínková, spisovatelka a vydavatelka Naše Kniha
  • Dobrý den,
  • Loni jsem na
    Zbraslavských vánočních jarmarcích prodávala své knížky pro děti.
  • Byla tam příjemná
    sousedská atmosféra, vkusné zboží, většinou ruční výroby.
  • Byla by škoda, kdyby
    nepokračovaly ve stejném duchu.
  • Ing. Hana Jelínková –
    Naše kniha
  • Černošice
  • 18) Marie
    Hradílková, výrobce textilních dekorací, Praha – Zbraslav

Zbraslavské jarmarky
mě vždy překvapily milou a přátelskou atmosférou, velkou nabídkou  výrobků, čerstvých potravin, zeleniny,
květin, také programy pro děti a koncerty. Lidé byli spokojení a vždy se těší
na další společenské setkání na jarmarku. Byla by veliká škoda, pokud bychom se
opět nemohli setkat na jarmarku a strávit tak příjemný čas.

  1. Těším se na další
    jarmark a srdečně zdravím
  2.  Marie Hradilková
  3. 19) Hořčicová
    Pala, Zahradnictví Salač, Pernštejn

Vážení, komplikace
kolem konání dalšího ročníku Zbraslavských jarmarků nás, zahradníky, velmi
mrzí.

Nejen proto, že se nám na Zbraslavi líbilo, byla tam prima atmosféra a
komunikativní obyvatelstvo se zahrádkami a balkony, ale také přátelská
organizační parta a vůbec pohoda.

Navíc musíme plánovat výrobu s minimálně
tříměsíčním předstihem a tak nám tady už „vesele“ rostou květiny,
které jsme na Zbraslavi plánovali prodávat. Přestat pokračovat v dobře rozjeté
akci by byla věčná škoda!

Takže doufáme, že
selský rozum zvítězí a vše se v dobré obrátí. S přáním hezkého dne Horčicová
Pavla, zahradnictví Salač

20) Jana Koutková,
výrobce smaltovaných šperků, Praha – Zbraslav

Zbraslavské jarmarky
mě nadchly….  Komorní atmosférou,
barevností, množstvím příjemných lidí, kteří si přišli nakoupit nebo jen nasát
atmosféru. Začala jsem mít dojem, že se na Zbraslavi konečně začalo pořádat
něco smysluplného. Něco, co lidi nejen baví, ale i spojuje…. Bylo pro mě moc
příjemné se takové akce jako prodejce účastnit.

Proto se zájmem pozoruji
situaci, která v souvislosti s pořádáním Jarmarků vyvstala. Zůstává mi rozum
stát… Nebo spíš rozum chápe, srdce ne… Obávám se, že vstupem Zbraslavské
radnice do pořádání Jarmarků, se z velmi milé akce stane komerční záležitost.

V
případě, že to tak bude, se jarmarků na Zbraslavi se svými smaltovanými šperky
účastnit nebudu.

Krásný den všem, Jana
Koutková

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *