Proč jsou biopotraviny drahé?

Proč jsou biopotraviny drahé?

Není jedno, co nakupujeme, čím se živíme, ani kolik to stojí. A tak si tři přátelé, kteří k tomu mají dost co říct, sedli a probrali se tím, proč – a jestli vůbec – jsou biopotraviny drahé, co všechno je ekologické zemědělství a dokonce i v čem tkví naplněný život.

Jaroslav Lenhart hospodaří na biodynamickém statku, Honza Valeška je na hřišti ekologického zemědělství mimo jiné hybatelem mnoha projektů, které vrací společnost k vědomí smyslu a podstaty zemědělství. Prsty měl třeba v bedýnkách i v KPZkách, díky kterým se k lidem napřímo od zemědělců dostává zelenina, maso, vejce.

Práce Tomáše Hajzlera je rozmanitá a těžko popsatelná. Průvodním motivem ale je, že Tomáš reflektuje současný život a snaží se lidem pomáhat hledat cesty, jak jej dobře žít. Díky jeho zaujetí pro věc a díky jeho facilitátorským schopnostem, obsahuje celé videopovídání víc než jen popis situace.

Je plné objevování vztahů a příčin a mluví se tu i o tom, kde leží potenciál a možnost změny.

Kolik zaplatíme?

Moc se o tom nediskutuje, přitom má otázka, proč jsou potraviny, které pocházejí z ekologického zemědělství dražší, nebo o tolik dražší, než potraviny z konvenční produkce, celkem snadno uchopitelné vysvětlení. Podle Jana Valešky, člověka, který se o zemědělství a vztah ke krajině, o roli zemědělce a o kvalitu potravin zabývá profesně už řadu let, jde hlavně o tři faktory.

Prvním je úspora z rozsahu – velká monokulturní pole nebo chovy umožňují oproti rozmanitému drobnému zemědělství výrazně ušetřit na jednotku produkce. Dál je tu fakt, znepokojivý i mimo oblast zemědělství, že energie z fosilních zdrojů je zdaněná nesrovnatelně méně než energie lidské práce.

Proto je mechanizace a agrochemie levnější než rozmanitost nebo třeba ruční pletí.

A tak díky mechanizaci a technologiím přicházíme o rozmanitost v krajině, a stejně tak se dotek lidského ducha vytrácí i z dalších oblastí každodenního života –  ubývá trvanlivých a krásných řemeslných výrobků a namísto nich tu je sériová výroba a určitá mnohost.

Vliv na rozdíl v cenách potravin a biopotravin má také externalizace nákladů v konvenčním zemědělství. To znamená, že zemědělec nevynakládá prostředky s tím, aby zamezoval negativnímu dopadu jeho jednání (například destrukci půdy nebo podzemní vody). Tuto zodpovědnost na sebe ekozemědělec bere nesrovnatelně víc včetně finančního dopadu.

Proč jsou biopotraviny drahé? Proč jsou biopotraviny drahé? Proč jsou biopotraviny drahé?

Nejsem hloupý, abych platil víc

Všimněte si, že ve všech třech případech se hovoří vždy o srovnávání cen potravin ze dvou různých systémů, nikoli o hodnotě potravin jako takové.

Zaplatit 160kč za biorajčata se ostýcháme, když je lze koupit ve slevě v hypermarketu za dvacku, nebo ve vietnamské večerce v centru za osmdesát.

Dovedete si ale představit, jak by náš mozek reagoval na tuto cenu, kdyby konvenční rajčata neexistovala?

Za ajfoun výrobní hodnoty v řádu stokorun, který k životu nepotřebujeme, zaplatíme i pětimístné číslo. Za jídlo, které je pro člověka tak důležité, se peníze paradoxně dávat zdráháme.

Bio extrémy

Značka bio není prvotně marketingovou značkou, ale způsobem, jak označit potraviny a výrobky, při jejichž pěstování, chovu a zpracování, byly dodrženy zákonem stanovené podmínky.  Jedná se zejména o zákaz používání agrochemických látek a požadavky ohledně životních podmínek chovaných zvířat.

Mnoho ekologických zemědělců navíc, nad rámec zákonných povinností, na svých statcích přispívají k přirozeným přírodním procesům a podporu rozmanitost. Také se často snaží vytvářet podmínky, které zdánlivě nesouvisí přímo s chovem a pěstováním, ve skutečnosti však jejich rovnováha zajišťuje právě zdraví pěstovaných rostlin a chovaných živočichů.

O příkladu se doslechnete právě třeba ve videu. Remízek, který by konvenční zemědělec vymýtil, aby získal větší plochu k pěstování a aby umožnil těžké mechanice otáčet se na poli, často ekologický zemědělec udržuje, ne-li obnovuje či zakládá. Odměnou mu je přítomnost ptactva, které tu hnízdí a živí se škůdci, kteří by jinak mohli ohrožovat jeho úrodu.

To už je ale otázka postoje. Zrovna tento rozměr není zákonem upraven a existují také firmy a zemědělci, kteří pěstují monokulturním způsobem nebo používají mechanizaci. Dost přesně specifikované životní podmínky zvířat ale musí zabezpečit a zákaz používání agrochemie dodržovat i oni, pokud chtějí své výrobky označovat jako bio.

Na to každoročně dohlíží k tomu pověřené kontrolní organizace. Navíc existuje široká paleta těch, kteří se o půdu a zvířata starají nad rámec pravidel zákona o ekologickém zemědělství a v jejich okolí se to, zejména v dlouhodobém horizontu, ukazuje jako dobrá volba.

Biopotraviny a ekologické zemědělství jsou pod drobnohledem už dostatečně dlouho na to, aby o kvalitě potravin a přínosu zemědělského přístupu svědčily jednoznačně.

Video najdete na našem YouTube kanálu

Koukněte taky na:

  • Tomáš Hajzler
  • Svobodný statek

Vyplatí se ještě v dnešní době nakupovat biopotraviny?

Proč jsou biopotraviny drahé?

Které potraviny jsou bio?

Biopotraviny jsou především lokální a sezónní potraviny vypěstované v ekologickém zemědělství. Při určování, zda se jedná o bio či ekologický produkt, je klíčový původ potravin, způsob jejich pěstování, následného zpracování, skladování i balení.

To je nejlepší zjišťovat přímo u zdroje – u konkrétních ekologických zemědělců. Biopotraviny se navracejí k přírodě – jsou pěstovány bez použití pesticidů, genetické modifikace, postřiků proti škůdcům, nejsou průmyslově vyráběné a nepřidávají se do nich konzervanty.

Senzoricky je můžete odlišit podle výraznější chuti a vůně, biozelenina může být menší a ne tak výrazně barevná jako zelenina ze supermarketu.

Běžné potraviny, které jsou dovážené z daleka, postrádají většinou chuť, jsou předražené a nahnilé, i když dobře vypadají a mohou mít nadměrnou velikost (ovšem s větším obsahem vody než sušiny). Biopotraviny, navzdory tomu, že jsou dražší a mnohdy i menší, mají vyšší obsah živin a více zasytí.

Proč jsou biopotraviny tak drahé?

Proč jsou biopotraviny drahé?

Velice nebezpečný je zvláště tzv. „koktejlový efekt“ – kombinace chemikálií z potravy, které každý den jíme, a které se v průběhu života hromadí v našem těle a ve výsledku přináší alarmující hormonální změny, problémy s otěhotněním, poškození orgánů, oslabení imunity a psychické problémy, které přicházejí plíživě a zpočátku si jich ani nevšimneme. Biopotraviny jsou drahé, protože jsou kvalitní a obsahují více živin. I za kvalitní zdravou obuv je zapotřebí si připlatit, proč tedy ne i za jídlo? Nemusí to být navíc vždy tak drahé, jak se na první pohled zdá.

Jaký je konkrétně rozdíl mezi biopotravinami a jejich „běžnými“ protějšky?

Jedním z nejdražších produktů na trhu s biopotravinami je biomaso. Biomaso pochází výhradně ze zvířat, která žila v systému ekologickho zemědělství, kde měla dostatečně prostorný výběr, živila se přirozenou stravou, žila přirozeným životem (mláďata jsou např.

ponechána u svých matek, aby byla krmena mateřským mlékem) a při porážce není maso znehodnoceno stresovým faktorem.

Při nákupu vajec sledujte číselné kódy na obalech a volte jen ta s kódem začínající číslem 1 nebo , které značí chov s volným výběhem a ekologicky kontrolovaný chov.

Chuťově a vzhledově se naprosto nedají srovnat s vejci z klecového chovu (3) a chovu na podestýlce (2). Proč jsou biopotraviny drahé?

Biomaso má lepší chuť a kvalitu, bývá méně tučné, obsahuje více svaloviny. To stejné platí pro biomléko, které obsahuje o 60 % více omega-3-mastných kyselin a o 20 % více antioxidantů a vitaminů než klasické mléko z obchodu.

Co se týče ryb, tam je třeba mít na paměti, že je lepší vybírat si menší divoké druhy ryb, které v sobě mají méně toxických látek z oceánů, nebo velké tučné ryby z udržitelných rybářství, v nichž jsou ryby živeny přirozenou stravou (nikoliv z velkochovů, kde se využívá granulí s rybí moučkou). Nejvíce asi v dnešní době zákazníka zklamávají uzeniny, ani těch se ale nemusíte vzdát, když se rozhodnete přejít na zdravou výživu. V Česku jsou k dostání biouzeniny, při jejichž výrobě se nepoužívají fosfáty, emulgátory, žádná sója, ani mouka a jen minimum dusitanů.

Jako zákazník v dnešní době zkrátka můžete žádat více. I celozrnné mouky naleznete v bio kvalitě, to znamená, že jsou namlety z ekologicky vypěstovaného obilí. Milovníci vína jistě ocení i pestrou nabídku českých i zahraničních biovín, například červených, které obsahují mnohem více antioxidantů než běžná červená vína.

Jak nakupovat bio a finančně se nezruinovat?

Proč jsou biopotraviny drahé?Budete nejspíš překvapeni, ale nakupovat bio se dá i levně. Máte-li vlastní zahrádku, máte napůl vyhráno, ale i na balkoně v panelovém bytě lze vypěstovat spoustu bylinek a menších druhů zeleniny. Při nakupování dbejte vždy na to, abyste se vyhýbali exotickým druhům ovoce a zeleniny. Využijte možnosti předplatit si „bedýnky“, jejichž obsah se týden co týden mění, a vy tak budete pravidelně a poměrně levně zásobeni sezónní a lokální zeleninou/ovocem. Podporujte své místní ekofarmáře a navštěvujte farmářské trhy ve svém okolí. Většinou se nevyplatí nakupovat zeleninu a ovoce ve zdravých výživách, bývají předražené a jejich vzhled není nic moc. Bedýnky, farmářské trhy či nakupování u konkrétních farmářů ve vašem nejbližším okolí vám pomůže ušetřit. Zároveň také není potřeba nakupovat stejné množství jako u běžných potravin. Časem zjistíte, že méně biozeleniny vás více zasytí než větší množství běžné zeleniny plné vody s minimem živin. Nakupujte proto menší množství, se kterým si plně vystačíte. Biozelenina a ovoce se mimo jiné prodávají i mražené, takže nemusíte chodit nakupovat čerstvou zeleninu každý den a když budete mít zásoby, neumřete hlady ani v nejtužší zimě. Nezapomínejte rovněž na to, že i biopotraviny lze nakupovat ve slevě.

Nakupujete BIO potraviny?

  • Ano, běžně
  • Někdy
  • Jen výjimečně
  • Ne, nekupuji

Diskuse

Proč říct ANO! biopotravinám

Proč jsou biopotraviny drahé?

Mnoho lidí stále žije v představě, že „biopotraviny“ jsou zbytečně drahé. A že pojem „ekologické zemědělství“ je hloupost. Přitom jsou to ale jen předsudky. V následujících odstavcích si ukážeme, že ne všechno, co je zdravější, musí nutně znamenat dražší. A že ekologické zemědělství a nálepka „bio“ nejsou jen marketingovým trikem.

Co je to vlastně „bio“?

Co se vlastně skrývá za tou kouzelnou formulkou „biopotravina“? Jde o produkty ekologického zemědělství, pro něž je typická mnohem větší šetrnost ve vztahu k půdě, ale přírodě vůbec, a tak se nezatěžuje životní prostředí.

To znamená, že se při pěstování upouští od pesticidů, umělých hnojiv či genetického modifikování. Při upracování samotných potraviny se pak nevyužívají takové látky, jako jsou aromata, barviva či konzervanty.

Takový přístup ve svém důsledku podporuje trvale udržitelný rozvoj zemědělství.

Bio rovná se kvalitní

A není to „bio“ jen nějaká nálepka? Není. Ekologičtí zemědělci musejí splňovat mnoho přísných podmínek pro to, aby jejich produkty mohly obdržet certifikát „bio“. Farmy navíc procházejí pravidelnými kontrolami, které zaručují kvalitu těchto potravin. Pod drobnohledem jsou přitom podmínky pěstování, stav půdy, ale i balení a skladování konečných produktů.

Není to drahé, jak se tvrdí

Celkem už zažitým stereotypem je představa, že „biopotraviny“ musí být nutně drahé. Není tomu tak.

Tedy jistě, „biopotraviny“ mohou být dražší, ale pokud bude váš nákupní košík obsahovat převážně obiloviny, luštěniny, sezónní zeleninu, ořechy, různá semínka, tofu, tempeh apod.

, případně si čas od času koupíte nějakou superpotravinu či zdravou sladkost, tak v porovnání s klasickým nákupem (obsahujícím řadu mléčných produktů, masa všech druhů, sušenek aj.) ve finále utratíte za „biopotraviny“ stejnou částku peněz.

Budete mít zájem:  Nepřijmou vám neočkované dítě do školky? Přesto podejte přihlášku!

Je to ekologické

Když se podíváme na dopady zemědělství, „biopotraviny“ ve skutečnosti dražší nejsou. Klasická produkce s sebou totiž nese řeky znečištěné škodlivými chemickými hnojivy, všelijaké výzkumy či testy, náklady na likvidaci nebezpečného odpadu a také znečištění životního prostředí. Toto všechno jsou však důsledky, se kterými se ekologické zemědělství nepotýká!

Proč jsou některé „biopotraviny“ dražší? Ekozemědělci využívají mnohem více ruční práci. Také dbají na kvalitu produkce, a ne na její kvantitu. „Biopotraviny“ také neobsahují všelijaké levné přidané látky. S tím se sice pojí o něco vyšší nálady, ale díky tomu, že je ekologické zemědělství mnohem šetrnější, můžeme zanechat kvalitní úrodnou půdu i pro další generace.

Problémem, o kterém se moc nemluví, je fakt, že do ekologického zemědělství na rozdíl od toho klasického neproudí téměř žádné dotace. Ministerstvo zemědělství vyplácí stamiliony na zlepšení podmínek farmářům, kteří při své práci využívají klasické metody. To u ekologického způsobu práce bohužel neplatí.

Zajímavé je také srovnání toho, kolik stojí „biopotraviny“ v nákupních řetězcích a kolik ve specializovaných prodejnách. Ve velkých obchodech, které se orientují především na zisk, mohou být ceny zdravějších potravin až o několik desítek vyšší!

Biopotraviny jsou zdravější a chutnější

Co je pro spotřebitele stěžejní, je to, že „biopotraviny“ jsou zdravější i chutnější než ty klasické. Díky přirozenému způsobu pěstování si ovoce i zelenina uchovávají přirozený obsah vody, více sušiny, vitamínů i minerálů, a to až v řádu desítek procent.

Je to dáno tím, že v ekologickém zemědělství rostou produkty přirozenou rychlostí, bez chemických urychlovačů. Na povrchu ekologicky vypěstovaného ovoce či zeleniny navíc nenajdete žádné jedy.

Oproti tomu třeba takové běžně vypěstované jablko obsahuje i třicet jedů, z nichž většina zůstává v takovým ovoci i po omytí.

Takže pokud chcete jíst zdravě a chutně, navíc s ohledem na životní prostředí, vsaďte na bio.

Autor: Zuzana Holmanová

???? 1. Biopotraviny, farmářské produkty – pozor, nezaměňovat

O kvalitě potravin se mluví se zvýšeným zájmem už několik let. Na trhu se objevují produkty s různými novými označeními, aby
uspokojily požadavek zákazníků na poctivě vypěstované kvalitní potraviny. A pak je tu staré dobré bio. Vyjdou všechny tyto produkty nastejno? Nebo je mezi nimi rozdíl?

Ze všech těchto pojmenování je to vlastně jen „bio“, které něco znamená. Zákon ukládá, jak musí být pěstován a zpracován výrobek, který v prodejně najdete jako bioprodukt.

Existuje systém, prostřednictvím kterého se ekozemědělci a jejich potraviny kontrolují. Teprve když vyhoví všem podmínkám, může zemědělec nebo výrobce napsat na svůj produkt bio a označit jej logem pro bio.

Porušení pravidel se trestá sankcemi, může to být buď pokuta, nebo až odebrání biocertifikátu.

„Tradiční“, „domácí“ – takové názvy evokují, že jde o poctivé výrobky s tradiční recepturou, vyrobené v malém. Ale je poměrně běžné, že se s nimi setkáte na zcela standardní potravině vyrobené velkovýrobcem.

Tato slova se totiž mohou používat volně, nikdo neurčuje, jaké podmínky musejí výrobky splňovat. Podobně jako když na výrobku najdete „recept tety Anežky“ nebo „maminčin závin“.

 O farmářských produktech budeme psát dále, protože si zaslouží zvláštní místo.

Znamená to, že všechny výrobky označené jako tradiční, domácí nebo poctivé jsou podvod?

Neznamená. Znamená to, že název samotný neposkytuje spotřebiteli žádnou záruku.

Mnoho lidí se pustí do podnikání v potravinách, protože chtějí uplatnit nějaký starý rodinný recept, vyrábět pořádné jídlo a logicky se rozhodnou, že svému výrobku dají nějaký podobný název.

Pak budou svůj příběh hrdě propagovat, zákazník si jej může ověřit a určitě se nebude muset spoléhat jen na nápis na obalu.

Jenže na každého poctivého výrobce připadá několik těch, kteří se na trendu poctivých potravin chtějí jen přiživit.

Je zajímavé, že v některých zemích okolo nás je v tomto směru ochrana spotřebitele nastavena jinak.

Třeba v Polsku se jako „tradiční“ může označovat pouze potravina, která je připravována podle alespoň třicet let staré receptury a shodným postupem. Porušení tohoto předpisu má za důsledek poměrně vysoké pokuty.

Kde je určeno, jaké podmínky musí splňovat bio?

V evropské i české legislativě. První zákon, který specifikoval, jak se má ekologicky hospodařit, vznikl v Evropě v roce
1991, aktuálně zde platí Nařízení Rady č. 834/2007 a Nařízení Komise (ES) č.

889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla. V ČR máme zákon č. 242/2000 Sb. a vyhlášku č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství.

Před několika lety také vzniklo nové evropské logo pro biopotraviny.

Proč jsou biopotraviny drahé?

Potravina, která byla vyprodukována podle principů ekologického zemědělství, se musí označit logem (evropským příp. i českým), číslem organizace, která ji zkontrolovala a certifikovala, a zemí původu. V názvu výrobku může být použito slovo bio.

Biopotraviny jsou hodně drahé

U biopotravin je kvalita produktu chápána jako výsledek kvality celého systému. Nejde tedy jen o to, že spotřebitel dostane potravinu, která např. obsahuje méně pesticidů. Ale o to, že celý systém je od začátku jiný.

S půdou se zachází šetrně, aby se zachovala její přirozená úrodnost. Pro ošetřování plodin se používá jen úzké spektrum povolených látek, většina běžně používaných hnojiv a pesticidů je zakázána. Zvířata v chovech mají takové podmínky, které budou co nejvíc respektovat jejich potřeby.

Když spotřebitel platí za bio, platí vlastně za celý udržitelný systém hospodaření.

 V konvenčním zemědělství, při výrobě běžných potravin, vzniká spousta externalit, které zaplatí někdo jiný nebo které všichni zaplatíme později (devastace půdy, ztráta biodiverzity, poškození zdraví způsobené používanými chemickými látkami apod.).

Dalším důvodem pro vyšší cenu biopotravin jsou náklady na systém kontrol a certifikace biopotravin. Kontrolují se zemědělci/výrobci (půda, pěstování, krmivo pro zvířata, způsob chovu zvířat, skladování produktů, přeprava), kontrolují se finální biopotraviny.

 Každý zemědělec je kontrolován přibližně jednou ročně (často celodenní kontrola) a potom namátkově. Proto musejí existovat zákony, kontrolní organizace, laboratorní testování. Zemědělec musí vést poměrně pečlivou dokumentaci, aby byl schopen doložit všechny postupy, které použil.

To všechno se v ceně finálního výrobku projeví.

A konečně třetím hlavním důvodem je nízký objem produkce. Mnoho biopotravin se stále ještě vyrábí v malém, proto je cena vysoká. S rozšířením biopotravin se dá očekávat, že cena bio klesne a přiblíží se víc ceně konvenčních produktů.

U bio se tedy platí za poměrně rozsáhlou administrativu. Zdá se mnohem logičtější, aby člověk nakupoval u nějakého místního zemědělce napřímo

Znát svého zemědělce a kupovat potraviny přímo od něj je nejpřirozenější (samozřejmě kromě toho, že si člověk bude potraviny pěstovat sám). Ale musíte dotyčného zemědělce opravdu znát. Vědět, že skutečně hospodaří tak, jak vy si představujete.

Jsou dvě oblasti, kvůli kterým stojí za to být opatrný. Hodně lidí předpokládá, že produkty od malého lokálního zemědělce jsou pěstovány poctivě, bez chemických hnojiv a herbicidů (přípravků proti plevelům). To ale nemusí být pravda. Např.

herbicid glyfosát může být zdraví nebezpečný a Světová zdravotnická organizace jej nově zařadila na seznam „potenciálně karcinogenních látek“.

Avšak tento herbicid je běžně používán jak velkopěstiteli, tak drobnými zemědělci a zahrádkáři, nachází se třeba v přípravku Roundup a běžně se prodává v každém zahradnickém centru. V ČR se ho ročně spotřebuje asi jeden milion kg.

Druhým podobným problémem mohou být GMO. Velká část krmiv pro hospodářská zvířata pochází z geneticky modifikovaných plodin.

Neexistují přesné statistiky, ale mnohé se zdá dovodit například z toho, že 70 % veškeré sóji vypěstované ve světě je GM, a zároveň je sója nejčastější krmnou surovinou pro hospodářská zvířata. Je dost pravděpodobné, že když zemědělec (velký či malý) nakupuje krmivo, bude aspoň zčásti geneticky modifikované.

Spotřebitel přitom nemá jak zjistit, které potraviny živočišného původu pocházejí od zvířat krmených GMO. Zákon výrobcům neukládá žádnou povinnost, aby tuto skutečnost např. uváděli na obalu výrobku.

Příklad s herbicidem a GMO jsme nevybrali náhodně. Oba jevy se na běžných farmách a v běžných chovech vyskytují standardně, zatímco v ekologickém zemědělství se s nimi nesetkáte, protože jsou tu zakázané.

Tady je hlavní rozdíl mezi „nákupem od místního zemědělce“ a „nákupem bio“. V prvním případě si všechno musíte ověřit sami, v druhém případě to za vás ověřuje systém (zákon, kontroly, certifikace).

Ale za to druhé je třeba, celkem pochopitelně, zaplatit…

Nejlepší je samozřejmě skloubit obojí – najít si místního zemědělce, který hospodaří ekologicky. Adresář najdete na stránkách Svazu ekologických zemědělců Pro-bio. Občas se může stát, že se vám podaří najít zemědělce, který prakticky hospodaří jako ekozemědělec, ale není certifikovaný (právě proto, že nechce udržovat náročnou administrativu a podstupovat kontroly povinné v EU).

 I tady vám poradí v Pro-bio, přece jen ČR je malý rybník a ekologicky smýšlející lidé o sobě vědí. Naopak si dávejte pozor na vám neznámé zemědělce nebo prodejce, kteří např. nabízejí své produkty ve stánku u silnice. Jednak tyto produkty vůbec nemusejí být jejich (chtějte vidět doklad, kdo je pěstitel/výrobce), jednak kvalita může být stejná, jako kdybyste nakoupili v supermarketu.

Speciálním tématem jsou tzv. farmářské produkty. Někteří ekozemědělci nemají rádi, když se biopotraviny a farmářské produkty zaměňují, tyto dvě skupiny totiž mají společného mnohem méně, než by se na první pohled zdálo.

„Farmářský produkt“ není pojem, který by byl někde specifikován, a neexistují žádné speciální podmínky, které by takový produkt měl splňovat. Farmářské produkty procházejí stejnou kontrolou jako ostatní potraviny nabízené v prodejní síti.

A měly by být vypěstované nebo vyrobené konkrétním zemědělcem/výrobcem v ČR, neměly by být nakoupené ve velkoobchodu nebo pocházet z ciziny. Ale jinak nemusejí splňovat žádné zvláštní standardy ohledně kvality, způsobu ošetřování plodin nebo chovu zvířat, použitých krmiv atd.

Tuto nejistotu se některé farmářské trhy nebo prodejny snaží řešit vlastními standardy. Na jejich základě si vybírají zemědělce a výrobce, jejichž produkty budou nabízet.

Proč se tolik biopotravin dováží? Dá se věřit biopotravinám z dalekých zemí?

Česká republika v současné době není plně soběstačná ani co do výroby běžných potravin, ani co do výroby biopotravin. Buď se u nás daná bioplodina nevyrábí, nebo se vyrábí jen v omezeném množství (což je případ mnoha obilovin nebo semen) nebo u nás neexistují zpracovatelské linky. Proto stále ještě víc než 60 % u nás prodávaných biopotravin pochází z dovozu.

Jak se dají v zamořeném světě pěstovat čisté potraviny? Je bio vůbec možné?

Myšlenka biopotravin není založená na tom, že v nich nikdy za žádných okolností nesmějí být žádné zbytky chemických látek – právě proto, že něco takového není možné zaručit.

Systém ekologického zemědělství garantuje, že pesticidy a chemická hnojiva nebude používat, a proto jich v biopotravinách bude nejnižší možné množství (někdy nula, někdy nikoli).

K tomu používá ekozemědělství několik postupů.

Zemědělská plocha, kde se mají bioplodiny pěstovat, nejdřív prochází tzv. přechodným obdobím.

To trvá od dvou do tří let – dva roky u orné půdy a pastvin, tři roky u sadů, vinic a chmelnic.

Během této doby musí farmář na pozemku hospodařit ekologicky, ale zatím nesmí své produkty označovat jako bio. Účelem přechodného období je odstranit negativní vliv předchozí zemědělské činnosti.

Při hospodaření i skladování smí ekozemědělec používat jen malý přesně vymezený počet hnojiv a dalších prostředků. V běžném zemědělství je přitom běžně využíváno okolo 500 chemických látek, celkově je jich k dispozici okolo 1 500.

A nakonec musí ekozemědělec udělat maximum pro to, aby při pěstování zamezil kontaminaci z okolního prostředí, tedy v nějaké formě oddělit svůj pozemek od těch okolních.

Výsledkem těchto opatření je, že biopotraviny obsahují buď nulové množství pesticidů, anebo množství, které bývá cca 50–200× nižší než u běžných potravin.

 Protože ekologické zemědělství tradičně stavělo „na celém systému, a ne pouze na konečném produktu“, nebyly u biopotravin stanoveny max. limity pro množství pesticidů.

Budete mít zájem:  Konopí je lék. Vědci mění pověst marihuany

 To se změnilo v roce 2014, kdy se systém kontroly zprůhlednil a limit byl stanoven na 0,01 mg pesticidu na kg potraviny (platí pro každý jednotlivý pesticid). Tyto limity prakticky odpovídají požadavkům na kojeneckou stravu.

ČR je jedna z prvních zemí EU, jež přijala metodický pokyn, který s tímto limitem pracuje. Když potravina překročí tuto hranici, nesmí být prodávána jako bioprodukt (avšak může jít do prodeje jako konvenční potravina).

Jak se v Olomouci shánějí biopotraviny?

CO JSOU TO BIOPOTRAVINY? Biopotraviny jsou vyrobené z bioproduktů, tedy z produktů kontrolovaného ekologického zemědělství. To je způsob hospodaření s kladným vztahem k životnímu prostředí, bez používání umělých hnojiv, chemických přípravků, postřiků, hormonů a umělých látek.

Biopotraviny se vyznačují vysokou kvalitou a výraznou a nefalšovanou chutí. Dokonce mají i delší trvanlivost – například brambory či zelenina. Při jejich zpracování se nesmějí používat ani syntetické přídatné látky (například syntetická sladidla). Existuje pozitivní seznam povolených přídatných látek, tzv.

éček, jedná se přitom o látky v přírodě běžné nebo zhotovené z přírodních surovin, např. kyselina askorbová (vit. C), oxid uhličitý, kyselina mléčná, kyselina citrónová, karubin atd. Certifikované biopotraviny se označují grafickým znakem BIO s nápisem „Produkt ekologického zemědělství”.

Dále by měl výrobek obsahovat identifikační kód kontrolního orgánu (CZ-KEZ). Ten zaručuje, že produkty byly kontrolovány na každém kroku od výrobce až ke konečnému spotřebiteli. Seznam certifikovaných biopotravin je zveřejněn na internetových stránkách obecně prospěšné společnosti Kontrola ekologického zemědělství: www.kez.cz.

KEZ je nevládní nezisková organizace, která zajišťuje odbornou nezávislou kontrolu a certifikaci v systému ekologického zemědělství.

Kvalita versus cena

V Olomouci funguje momentálně asi šest malých obchůdků s biopotravinami. Jako jeden z prvních tady začal prodávat výpěstky ze své ekofarmy pan Josef Ludík. Jeho syn vede krámek úspěšně dodnes. „Farmu jsme založili počátkem devadesátých let v Žerotíně.

Zpočátku jsme naší zeleninou zásobovali běžné obchodníky, ale tam byly naše produkty pěstované ekologicky smíchané s těmi obyčejnými, což nám přišlo líto. Tak jsme se rozhodli, že si založíme svoji prodejnu,“ vysvětluje Josef Ludík mladší. Obchůdek funguje už od roku 1991 a získal si oblibu mnoha stálých zákazníků.

Práce na vlastním poli je ale velmi náročná. Vše se dělá ekologicky a bez použití nepovolených chemikálií. To mimo jiné znamená, že například plevele se Ludíkovi zbavují ručně a nemají tolik prostředků například na hubení škůdců. Úroda je tak logicky menší než obvykle, což se mimo jiné promítne i do ceny bioproduktů.

Kdo nehledá jen nízkou cenu, ale kvalitu, ten si rád připlatí.

Ani nákup v supermarketu už ale nemusí znamenat, že se musíte stravovat nezdravě.

Výběr je ve městě dostatečný

Poslední dobou totiž i větší obchodní řetězce přicházejí na to, že ne všichni zákazníci chtějí jen to nejlevnější zboží. „Za normálních okolností bych například do Tesca nakupovat nešla. Většinu jejich výrobků považuji za nepříliš kvalitní.

V poslední době tam ale chodím, protože podstatně rozšířili nabídku bioproduktů a speciálních potravin, které jsou normálně jen v malých obchůdcích,“ svěřila se například sedmadvacetiletá Jitka, která se už několik let stravuje zdravě. Její zkušenosti potvrzují i další zákazníci.

„Úplně mě šokovala návštěva v diskontu Plus, kam jsem v podstatě omylem zavítala. Odešla jsem s plným košíkem. Měli tam biovejce, biodžusy a úplně mě dostal biohermelín nebo biopizza,“ směje se dvaatřicetiletá Jana. Také podnikatel Michal z Olomouce tvrdí, že nabídka je dostatečná.

„Mám možnost srovnání, protože hodně cestuji po republice. Olomouc je na tom v nabídce tohoto sortimentu výborně.“

Proč vlastně kupovat BIO?

Na tuto otázku nejlépe odpoví odbornice na zdravou výživu, která už vydává třetí knihu a v Olomouci má také poradnu s tímto zaměřením. „Zdravé, ekologicky pěstované produkty a z nich vyrobené potraviny dokážou prokazatelně zmírnit nebo dokonce i vyléčit celou řadu onemocnění.

Od únavy, přes exém, problémy s dýcháním až po srdeční choroby,“ tvrdí Dagmar Lužná a má pro to dost důkazů v podobě klientů, kterým dokázala pomoci. „Hodně věcí ovlivnit nemůžeme – vzduch, který dýcháme, vodu, kterou pijeme, materiály, z nichž je vyroben například nábytek.

Co ale ovlivnit můžeme, to je strava, kterou jíme,“ vysvětluje expertka. Pokud ještě další chemikálie a jedy konzumujeme formou potravin, nemůžeme se divit, že náš organismus se čas od času vzbouří a varuje nás nějakým onemocněním.

To je mimo jiné i protiargument k námitkám, že biopotraviny jsou drahé – zdravým způsobem života ušetříte za léky a vitaminové doplňky. To, že mají biopotraviny více vitamínů, je bez diskuse. Navíc lépe vypadají, voní a především chutnají.

A dá se vůbec poznat podle chuti například biomrkev od obyčejné? „Jednoznačně. A hlavně, když už ji ochutnáte, nebudete už ty obyčejné kupovat. Rozdíl je skutečně markantní,“ uzavírá expertka.

| Poslední úprava: 20. listopadu 2007 (út)

Bio Potraviny – Safrobio.cz

V dnešní době již většina z nás ví, proč jíst BIO potraviny, ale mnozí mají zkreslené informace díky médiím, jež tento směr nepodporují, nebo jsou živeni nějakou jinou lobby, která si nepřeje, aby běžný člověk přestal nakupovat zboží velkoplošných marketů.

Moudrý člověk se zdravým rozumem si přesto uvědomuje, že toto prosté označení není módním trendem, ale zárukou, že ovoce a zelenina jsou pěstovány tak, jak bychom si je vypěstovali na svých zahrádkách, pokud bychom měli ten prostor a čas – bez chemie, s ohledem na přírodu a v přirozeném prostředí.

zdravé nebo dobré?

U biopotravin neexistuje paradox, na který se občas poukazuje, že zdravé výpěstky nejsou tak dobré, jako ty nahnojené z konvenčního zemědělství.

Jediný rozdíl je v tom, že nejsou tak velké a možná nebývají vybarvené jako omalovánky, ale co se týče chuti, jsou daleko lepší, neboť obsahují přirozené poměry chutí, které každá odrůda má mít a proto jsou pro naše chuťové pohárky – nejsou-li ještě úplně zničené éčky – nejpříjemnější.

samozřejmá kvalita

Chcete-li ujištění, že BIO produkty splňují veškerá kritéria, spolehněte se na pečlivé a časté kontroly úřadů, které mají ekologickou produkci pod drobnohledem a zabývají se její kontrolou možná ještě detailněji než u ostatních potravin. Proto není tak snadné sehnat BIO farmáře, jelikož ne každý s dobrým úmyslem dostojí všem požadavkům, které BIO komise klade při udělování svých certifikátů.

podporujeme české farmáře

Těší nás podporovat tuzemské pěstitele a tak i vám dáváme šanci udělat totéž – tuzemské zboží je označeno viditelně hrdou vlaječkou a pokud to jde, sháníme pro vás přednostně české zboží. Pouze tehdy, když není dostupné, zboží doplníme odjinud, abychom neustále měli ucelený sortiment.

není BIO moc drahé?

Přijde na to, s čím se srovnává.

Pokud dáte vedle sebe běžné produkty intenzivního hospodářství velkopěstitelů s vysokými výnosy získanými nadměrným používáním podpůrných prostředků (umělá minerální hnojiva, chemické ochranné postřiky proti škůdcům, mrazu či na podporu dozrávání a zamezení kazivosti) a ekologické výpěstky extenzivního hospodaření s přirozenými, tedy menšími výnosy založenými pouze na ekologických hnojivech či permakultuře, cenový rozdíl je zřejmý. Ale tento rozdíl v sobě obsahuje mnohá plus, o nichž se často nemluví:
– BIO produkty jsou pěstovány s ohledem na životní prostředí, takže půdu nekontaminují, ale rozvíjejí její potenciál
– celková úroda je přímo závislá na prostředí a počasí, čímž i obsah látek ve výpěstcích je vyvážený a přirozený
– farmář za svou úrodu získá takovou odměnu, která mu právem náleží a umožní mu pokračovat dál
– BIO ovoce a zelenina v sobě kromě chuťových látek nese hlavně zdraví, které si pak nemusíte kupovat v lékárnách

Ještě vám přijde BIO drahé? Popravdě mně je drahé moc, vážím si jej a s radostí vám jej nabízíme v té nejlepší dostupné kvalitě, abyste se i vy mohli radovat z darů přírody a úrody těch, kteří s naší Zemí nakládají s láskou, úctou i odpovědností.

Milan BIO Havlis

Biopotraviny v jídelnách a co s nimi

Článek byl zveřejněn před více než 1 rokem,a proto může obsahovat již neaktuální informace.

Září je měsícem biopotravin a současně začala probíhat propagační kampaň Koruna pro BIO do škol (www.miliondetem.cz), která má napomoci používání biopotravin ve školních jídelnách.

Pan Tomáš Václavík se propagací biopotravin zabývá již mnoho let. Jeho jméno jsme mohli v minulosti najít pod mnoha projekty na podporu biopotravin, angažuje se i v kampani Koruna pro BIO do škol.

Je tedy jedním z nejpovolanějších k tomu, abychom se ho zeptali, co s biopotravinami v jídelnách.

Můžete mi říci, jak je definována biopotravina? Za biopotravinu se totiž dnes vydává leccos.Biopotravinou můžeme označit pouze rostlinný nebo živočišný produkt kontrolovaného ekologického zemědělství.

Protože právo ES a ČR má zakotvena slovo bio a eko a všechno související ve svých normách, musí veškeré produkty zemědělství a potravinářství nesoucí název bio pocházet z kontrolovaného ekologického zemědělství.

Nemohu tedy prodávat biopapriku, pokud to není paprika z ekologického zemědělství.

Jak se mohu u dodavatele nebo přímo v obchodě přesvědčit, že jeho výrobek není pouze nazvaný bio, ale že je to skutečně biopotravina?Potravinářský výrobek označený bio musí být biopotravinou.

Když někdo na potravinářský výrobek nebo na produkt zemědělství (mléko, maso, mrkev, papriku, pečivo) umístí označení bio a biopotravina to není, porušuje tím zákon a může být odsouzen k výrazné pokutě. Možnost, že by se něco takového vyskytlo, je velmi malá.

U toho, co vám prodejna nebo obchodník nabízí jako biopotraviny, jste si na 99,9 % jisti, že to biopotravina je. Ta jedna desetina procenta – to případně může být něčí snaha podvádět, nicméně podvádět v systému ekologického zemědělství je velmi těžké.

Když chcete nakoupit biopotravinu, váš dodavatel vás musí přesvědčit, že nabízené zboží pochází z ekologického zemědělství. A přesvědčí vás nejen tím, že na faktuře uvede název bio, ale musí vám dodat i certifikát o původu biopotraviny.

Každý ekologický zemědělec nebo výrobce biopotravin nebo velkoobchodník, který chce nabízet na trhu biopotraviny, musí být zařazen v systému ekologického zemědělství. Tzn. musí být registrován na Ministerstvu zemědělství, musí mít uzavřenou smlouvu s kontrolní organizací, ta ho musí zkontrolovat a teprve potom mu může vydat certifikát o původu biopotravin.

Můžete stručně shrnout, v čem se liší ekologické a konvenční zemědělství?Ekologické zemědělství je založeno na principech spolupráce s přírodou a minimalizace vstupů, které nepocházejí z dané ekologické farmy.

Jinými slovy: ekologický farmář nesmí používat žádné chemické pesticidy, nesmí používat žádná umělá hnojiva, musí dodržovat určitá pravidla daná zákonem a nařízením ES ve vztahu k hospodářským zvířatům. Např. v ekologickém chovu zvířat nenajdete vazné ustájení.

Každé zvíře musí mít přístup k volnému výběhu nebo na pastvinu. Každá taková farma musí být minimálně jednou za rok zkontrolována, zda tyto pravidla dodržuje. Pokud vezmeme původní bioprodukt a chceme ho dále zpracovat, dostáváme se k výrobě biopotravin.

Také jejich výrobci musejí být registrováni v systému ekologické zemědělství, také u nich každý rok probíhá kontrola dodržování pravidel. I oni mají předepsány postupy, které mohou nebo nesmí používat.

Budete mít zájem:  Inspirace pro Ježíška: 10 báječných kuchařek

Největším rozdílem je, že některé běžné výrobní postupy (např. bělení, přidávání různých činidel, ionizace) při výrobě biopotravin povoleny nejsou. Je tam také povoleno pouze 36 přídatných látek (aditiv) – na rozdíl od běžných potravin, kde jsou jich tisíce.

Jak se biopotraviny liší od konvenčních potravin, zejména s ohledem na výživové hodnoty?Z hlediska právního se biopotravina od běžné potraviny liší pouze ve způsobu produkce. Výživové hodnoty rostlin jsou dány způsobem jejich pěstování a látkami jim dodanými.

To stejné platí o masu: podle toho, čím zvířata krmíme, takové bude výsledné maso. Jablka se v běžném intenzivním sadu stříkají až 15 krát za sezonu, v ekologickém zemědělství pesticidy nelze použít.

Lze tedy uvažovat o tom, že jablka z konvenčního zemědělství mohou obsahovat rezidua pesticidů, zatímco jablka z ekologického zemědělství by pesticidy obsahovat neměla, protože je ekologický sadař nesmí použít. Protože není možno používat urychlovače růstu, dusíkatá hnojiva atd.

Zelenina i ovoce z ekologického zemědělství musí dozrávat přirozeně, pomaleji, jsou tedy na poli delší dobu. Mívají většinou větší obsah sušiny a tím pádem i vyšší obsah živin. Takto se mohou biopotraviny lišit od běžných potravin.

Řada kritiků argumentuje tím, že biopotraviny rostou ve stejné půdě a na stejném vzduchu jako konvenční potraviny a že tedy jejich jakost nemůže být podstatně vyšší než u konvenčních potravin.

Každá kontrolní organizace, která kontroluje farmáře, může, pokud k tomu má pádný důvod, neuznat jako bioprodukt rostliny vyprodukované na místě, kde dochází k velkému znečištění. Je také pravda, že půda může být kontaminována.

Pokud se však zemědělec chce stát ekologickým zemědělcem a své produkty uvádět na trh jako bioprodukty, musí projít tzv. přechodným obdobím. To trvá na orné půdě 2 roky, u trvalých porostů (sady, vinice, chmelnice) 3 roky. Za tu dobu by se měla půda správnými agrotechnickými postupy vyčistit.

Samozřejmě ekologický zemědělec nemůže zabránit tomu, že na jeho pole spadne kyselý déšť, nicméně kyselý déšť padne i na jeho konvenčního souseda. A ten do zeleniny ještě přidá dusíkatá hnojiva, kdežto ekologický ne.

Další námitkou je doprava. U nás producentů biopotravin není mnoho, tzn. že kdybychom chtěli biopotraviny využívat ve větší míře, musíme je dovážet. Používáním biopotravin zvýšíme dopravu a zamoření životního prostředí.

V ČR je dle mého názoru biopotravin tolik, kolik si jich zatím poptávka vynutila. Pokud vaše jídelna bude biopotraviny dostatečně dlouho a razantně poptávat, tak se určitě najde někdo, kdo je nabídne.

Je pravda, že dnes některé bioprodukty na českém trhu chybí, např.

 čerstvé ovoce a zelenina nebo některé druhy masa, vejce, nicméně tyto druhy biopotravin se do ČR většinou dováží ze sousedního Rakouska či Německa a vytvořená ekologická stopa není natolik zásadní, aby nám bránila bioprodukty používat. Ekologická stopa vytvořená v konvenčním zemědělství je mnohem větší.

Dokážete odhadnout, kolik procent biopotravin prodaných v ČR bylo u nás i vypěstováno?V ČR se v roce 2008 prodalo v maloobchodě biopotravin za 1,8 mld. Kč. Z toho bylo do ČR dovezeno 70 %. Těch 30 % pochází z ČR.

Největší podíl biopotravin je v kategorii biopečivo, biomaso a biomléko. Největší podíl dovozových biopotravin je v kategorii zpracovaných biopotravin, tedy např.

dětská výživa, paštiky, různé pochutiny, samozřejmě káva, kakao, čokoláda, čaje a podobně.

Máte určitě přehled, jak se používají biopotraviny ve školním stravování.

Kolik procent ŠJ u nás pravidelněji v nějaké míře biopotraviny používá?Ve školním stravování 9 % provozoven již biopotraviny používá; tam, kde školní stravování zajišťují cateringové firmy, dosáhl podíl dokonce 20 %.

Navíc, 12 % všech školních kuchyní deklarovalo zájem biopotraviny začít používat. To jsou výsledky průzkumu HORECA Monitor společnosti Incoma GfK. Podle mého názoru biopotraviny pravidelně používá okolo stovky škol a mateřských škol.

Silným argumentem proti biopotravinám ve školním stravování je cena. Vedoucí jídelen často argumentují tím, že ceny biopotravin jsou podstatně vyšší než u normálních potravin a že nedodrží finanční limit. Jaké jsou rozdíly v cenách mezi biopotravinami a běžnými potravinami?Toto je pravděpodobně největší mýtus.

Musíme si uvědomit, kde cenu biopotravin a konvenčních potravin srovnáváme. Pokud ji srovnáváme na maloobchodním trhu (v supermakerketu, hypermarketu), tak ten rozdíl může být velmi vysoký. Je potřeba také si uvědomit, kdy je srovnáváme. Pokud např. srovnáme cenu biorajčat a běžných rajčat v lednu či prosinci, tak ten rozdíl může být klidně 200%.

Pokud srovnáme cenu vysoce kvalitního olivového biooleje a běžného olivového oleje, ten rozdíl může být 100-200%.

Školní jídelna ale nikdy nebude nakupovat biopotraviny v maloobchodě. Měla by je nakupovat od velkoobchodníků, ještě lépe přímo od výrobců, případně, a to bych doporučil nejvíce, od místních či regionálních ekologických zemědělců.

Pokud srovnáme faremní ceny bioproduktů a běžných zemědělských produktů, tak ty bývají v sezóně srovnatelné, mimo sezónu mohou být vyšší o 20-30 %. Existují však metody, jak finanční limit, kterým ŠJ disponuje, nepřekročit a přitom biopotraviny do stravování zavést.

V Rakousku dělali na toto velmi důsledný průzkum a zjistili, že když podíl biopotravin v pokrmu činil do 30%, tak se cena zvýšila max. o 10%. Nutriční hodnota pokrmů se přitom výrazně zvýšila.

Jsou tedy možnosti, jak bio zavádět do jídelníčku, aniž bychom byli nuceni překračovat finanční limit. Desítky českých jídelen to ostatně dokazuje.

Když by školní jídelna chtěla s biopotravinami začít, mohl byste jí dát stručný postup, jak na to?Není to otázka pouze školní jídelny, ale celé školy. Biopotraviny mohou totiž mít významný dopad nejen nutriční, ale i vzdělávací. Pokud mí zákazníci, strávníci, děti, budou vědět, odkud potraviny pocházejí, příp.

jak byly vyprodukovány, mohou k nim mít úplně jiný vztah, než když jdou do jídelny pouze zahnat hlad nebo splnit povinnost odebrat oběd, který jim rodiče zaplatili. Proto říkám všem jídelnám, že by to měl být komplexní projekt. Vlastní nákup biopotravin je jen jednou jeho součástí.

Žáci by se měli o způsobech produkce dozvědět ve vyučování, ideálně by měli navštívit ekologickou farmu, podívat se, v čem se liší ekologické a konvenční hospodaření, co vše ekologický zemědělec dělá a proč tedy biopotraviny musejí být dražší.

A tento celoškolní komplexní přístup se odrazí v lepší návštěvnosti školní jídelny i v lepším přístupu dětí ke školnímu stravování. To je první věc. Do zavádění biopotravin zapojit vedení školy, žáky, děti a rodiče.

Rodiče jsou často nositeli poptávky po biopotravinách, po stravování ve stylu bio ve školách a mohou v tomto sehrát roli vzdělávací nebo i pomocnou – že např. znají výrobce.Pokud už budete po této etapě a budete chtít nakupovat biopotraviny, tak navštivte stránky www.biodoskol.cz. Je tam velmi detailně popsán celý další postup.

Zjistěte si místní dodavatele, od kterých můžete nakupovat zeleninu, ovoce, brambory. Uvědomte si, že brambory jsou jednou z nejdůležitějších složek jídelníčku (na váhu). Biobrambory často stojí stejně jako konvenční. Výměnou brambor za bio podle mne lehce dosáhnete 10% podílu biopotravin v jídelníčku. Další složkou by měla být sezónní biozelenina a ovoce.

Mluvíte o komplexním projektu. Vedoucí, která tedy chce biopotraviny použít jednou za 14 dnů, to bude dělat špatně?Určitě to není nevhodné, je to dobrý postup.

Každá biopotravina, kterou děti sní, je lepší než žádná. Jednou za 14 dnů je dobré, když nakoupíte biojogurt nebo jablka, nebo kupte biomouku, nemusíte přecházet kompletně na bio.

Pokud potřebujete mouku, použijte 10 % biomouky, i to má význam. I biopotraviny jen občas jsou dobré.

Uvedl jste, že faremní ceny biopotravin jsou nižší než ve velkoobchodech. Mnoho jídelen ale nemá v okolí takové farmy. Mají očekávat, že náklady na biopotraviny budou vyšší?Nákup na farmě bude vždy nejvýhodnější z hlediska ceny i čerstvosti.

Ještě to má další rozměr: podporujete místní ekonomiku, sousedy, podnikatele v regionu, a peníze z regionu neodcházejí, kumulují se, vytváří další přidanou hodnotu. Nákup z velkoobchodu bude určitě dražší než u farmářů, ale bude vždy levnější než v maloobchodě. Doporučuji začít u farmářů.

Když na ně nemáte kontakt, kontaktujte místní agrární komoru, příp. krajský úřad a jeho informační středisko pro zemědělství (KIS), nebo regionální centra svazu ekologického zemědělství Probio. Podívejte se na stránky Biodoškol.

cz, kde je seznam jak velkoobchodníků, tak výrobců – ekologických zemědělců, kteří nabízejí biopotraviny do jídelen. Když ani tam neuspějete, kompletní seznam ekologických zemědělců poskytnu buď já nebo Ministerstvo zemědělství.

Kde mohou školní jídelny získat recepty? Vydávají se bioreceptáře?Ne. Pokud vím, tak jedinou knihu receptů vytvořenou speciálně pro školní jídelny jsme připravili my v pilotním projektu Biodoškol.cz.

Všechny recepty z této kuchařky jsou dostupné ke stažení na www.biodoskol.cz. Můžete si je stáhnout také. Kdybyste receptář chtěli vytištěný, za balné a poštovné vám ho pošlu.

Recepty se bohužel nevytváří, je to škoda, měly by se.

Je třeba při zpracování biopotravin v jídelně používat speciální technologické postupy?Nejsem technolog, kuchař. Ze zkušeností ale vím, že je lze upravovat úplně stejně jako běžné potraviny. Je samozřejmě možné, že některé se mohou během vaření chovat trochu jinak než je obvyklé, je třeba to vyzkoušet. Např.

biomaso podle zkušeností z jídelen obsahuje méně vody a při vaření se méně scvrkne.V biokvalitě je možno nakoupit řadu produktů, které se normálně nepoužívají. Kuskus, špalda, špaldová mouka, bulgura, těstoviny, obiloviny, ze kterých se dají velmi dobře připravovat pokrmy nutričně velmi bohaté, velmi levné, protože zpracováváte původní surovinu, ale velmi chutné.

Z kuskusu se dá udělat puding, pomazánky, nemusíte kupovat drahé polotovary.

Existuje v ČR nějaká další podpora biopotravin? Jsou někde k dostání informační materiály, propagační materiály, něco, co by v jídelnách mohli dát na nástěnky?Zatím velmi málo a ne pro potřebu ŠJ.

Ministerstvo zemědělství právě v těchto dnech uzavírá smlouvu s firmou, který by měla v následujících 3 letech realizovat projekt Zavádění biopotravin do školních jídelen.

Je pravděpodobné, že z tohoto projektu vyjdou informační materiály, které budou školním jídelnám k dispozici.

Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *