Pojďme se podívat na bylinky, koření, stromy a dokonce i na ovoce, které působí jako přírodní antibiotika. Lidé znali sílu těchto „léků“ tisíce let a v dnešní době jsou tendence k návratu k nim. Je to z toho důvodu, že dnešní laboratorně vyvinutá antibiotika na předpis mají mnoho vedlejších účinků, které spolu s bacily ničí i kultury prospěšných bakterií ve střevech.
Na jednu stranu je to skvělé, že máme dnes takové možnosti snadné léčby, bohužel jsou dnes antibiotika často nadužívána a jedinec, který má několikatery antibiotika během krátkého období, se dostává do bludného kruhu nemocí, protože se zvýšeným užíváním antibiotik se silně oslabuje imunita. Navíc už na některé bakterie přestávají působit a vznikají rezistence.
Antibiotika v původní formě – v rostlinách mají různorodý charakter a tak je velmi mizivá pravděpodobnost vzniku rezistence na tyto přírodní látky.
Přírodních antibiotik je opravdu mnoho, bylo by to na velkou knihu, avšak na tento článek jich 13 bude stačit až až.
Cibule
Působí proti respiračním onemocněním – díky látce zvané Allicin (allicin je éterický olej a dostane se do těla nejvíce z čerstvé cibule). Pokud cibuli konzumujeme syrovou, má tedy nejlepší účinky – co se týká allicinu, allicin se tepelnou úpravou hodně ztrácí. Vhodné jsou pomazánky s jemně nasekanou cibulí.
Syrová cibule se nedoporučuje lidem s žaludečními vředy, je vhodné cibuli tepelně upravit pečením, spařením. Uvařte si cibulačku!
Česnek
Podobně jako cibule obsahuje Allicin, ovšem v mnohem koncentrovanější formě. Allicin, aktvní látka uvolňující se při kousání česneku, dramaticky stimuluje imunitní systém. Česnek musí být čerstvý a při mechanickém zpracování jej snězte až po deseti minutách a to během 30 až 45 minut, abyste absorbovali allicin, který se uvolňuje pouze když je česnek mačkán, žvýkán nebo z něj vytlačíte šťávu.
Žvýkáním jednoho nebo dvou stroužků česneku denně si zlepšíte zdraví. Žvýkáním petrželky se zbavíte nepříjemného pachu.
V syrovém stavu bohužel mnohým z nás silně dráždí žaludek. Jezte jej společně s pečivem, nebo mačkaný v pomazánkách, pokud to s ním přeženete – pomáhá zaručeně kvalitní bílý jogurt!
Vyrobte si elixír zdraví z česneku, medu a citrónu – detaily tady v článku Rychlá pomoc při nachlazení >>>
Křen
Křen selský na louce
Křen působí proti mnoha patogenům – co se týče lidského zdraví hlavně v případě nachlazení a kašle – tlumí kašel, ředí hleny, působí i proti střevním parazitům. Účinná je inhalace čerstvě nastrouhaného křenu. Pokud nesnášíte křen jako takový a rádi byste využili jeho sílu, naložte jej do medu!
Křen v medu
Křen na jemno nastrouháme a dvě lžíce křenu smícháme se lžící medu. Užívat bychom měli třikrát denně jednu čajovou lžičku. U dětí dávku o něco snížíme nebo namícháme více medu a méně křenu.
Hřebíček
Třapatka nachová
Pomáhá při boji s chřipkou, angínou a při běžném nachlazení. Pomáhá také při chronických zánětech močového měchýře, ženských pohlavních orgánů, prostaty. Při dlouhodobém užívání dokáže extrémně stimulovat imunitní systém.
Echinacea působí hlavně jako silná prevence před infekčními onemocněními, ale je možné je užívat i během nemoci, ale zde už nemá takovou sílu. Rozhodně pomůže se s infekcí lépe vypořádat. Velmi vhodná je tinktura z echinacei.
Lichořeřišnice
Tato krásná bylinka je taková moje sezónní královna, kterou je možné konzumovat téměř každý den. Roste od jara až do zámrazu. Pomáhá zejména v oblasti močových cest a to na stafylokoky, streptokoky, proteus vulgaris, escherichia coli, salmonely i další druhy bakterií, částečně působí příznivě i v oblasti dýchacích cest. Pomáhá také předcházet poševním mykózám. Nejlepší je konzumovat ji čerstvou.
Výborná je v zimě také tinktura – užívá se 3x denně jedna čajová lžička. Před použitím je vhodné tinkturu protřepat.
Účinek přichází asi za 2 hodiny, po 16 hodinách však již odeznívá, tak je dobré mezi dávkami tuto dobu nepřesáhnout.
Tinktura se může užívat současně i při braní antibiotik, protože působí podpůrně na jejich účinek, ale lichořeřišnice působí výborně i samostatně.
Šalvěj je možné použít i při zánětech dutin, na vlastní kůži jsem poznala, jakou má šalvěj sílu.
Tymián
Tuto bylinku vřele doporučuji pěstovat na zahradě, pokud nemáte zahradu ani balkon, dá se pěstovat i doma.
Šalvěj
Šalvěj na zahradě, nebo v truhlíku jako okrasná rostlinka a léčivka zároveň
bylo prokázáno, že šalvěj hubí široké spektrum bakteriálních původců chorob, proto se šalvěj velice úspěšně používá k léčbě ran, při angínách – jako kloktadlo, zánětech močových cest. Rozmělněný šalvějový list pomáhá při oděrkách, desinfekci ran. Pomáhá také v dutině ústní – pomocí kloktadla si pomůžete od aftů, bolesti v krku a krvácení dásní.
Dokonce je možné používat úspěšně i při zánětech dutin – na vlastní kůži jsem poznala, jakou má šalvěj sílu.
Dub
Z dubu se využívá hlavně kůra, méně často listí. Obojí má antibiotické i protivirové účinky. Působí proti plísním, čistí a detoxikuje, léčí žaludek i střeva, kožní onemocnění.
Naprosto skvělé jsou Dubovky ® Dědka kořenáře – Břetislava Nového. Mám je vyzkoušené sama na sobě hlavně při rýmě a bolestech v krku – stačí stříknout 2x denně do krku a hotovo! Brání rozvoji nemoci. Dokonce zředěné 1:1 jsem je stříkala i dětem, když byly nachlazené. Ovšem naředila jsem malinkou trošku a ihned použila, protože při ředění vodou do 10 minut reagují a ztrácí účinek.
Můžete si je zakoupit přímo tady >>> A nezapomeňte si k tomu přikoupit i rozprašovač na lahvičku.
Topol osika
Z topolu se využívají pupeny nebo kůra dvouletých větví. Pomáhá při revmatu a dně, léčí nemoci dýchacího ústrojí, hemoroidech a při zánětech močového měchýře.
Vrba bílá
Pomáhá snižovat horečku, podporuje pocení a má dezinfekční účinky. Pomáhá léčit nemoci z nachlazení a urychluje hojení ran.
Propolis
Možná je vám povědomé to, že jsou léčivé výtažky z pupenů stromů. Co takhle dát si propolis? Včely tuto látku získávají právě z pupenů a kůry různých stromů i rostlin. Včely propolis používají jako tmel k ochraně proti plísním, virům a bakteriím, pro svou hustotu jim slouží i k ucpávání mezer ve stěnách úlu.
Díky svému jedinečnému složení má propolis široké spektrum účinků. Pomáhá na špatně se hojící rány, tlumí záněty, je vhodný při ekzémech, lupénce, spáleninách nebo omrzlinách.
Ničí houby, kvasinky, plísně, salmonely, stafylokoky a mnoho dalších patogenů. Je však potřeba nejdříve udělat test na kůži, zda nejste na propolis alergičtí. Stačí natřít trochu propolisu na malou plochu na kůži na předloktí a nechat 24 hodin působit. Pokud se objeví zčervenání nebo jiný projev přecitlivělosti, raději není doporučeno jej používat.
Grapefruit
Grep jako plod mám moc moc ráda, ale v tomto článku se zaměříme na jeho jadérka. Výtažek z jadérek skvěle působí proti bakteriím, virům nebo dokonce proti parazitům. Působí silně antibioticky proti stovkám bakteriálních kmenů.
Výtažek je tmavohnědý a velmi hořký. Pokud byste si chtěli tento výtažek pořídit, určitě nakupujte od ověřené firmy. Lze jej sehnat v obchodech se zdravou výživou jako doplněk stravy. Díky výtažku z jader grepu se můžeme zbavit vnitřních plísní, vaginálních mykóz, aftů.
Které z přírodních antibiotik využíváte nejvíce? U nás vede dub – Dubové kapky, lichořeřišnice, česnek, cibule, šalvěj a tymián. Napište mi do komentářů, které využíváte nejvíce vy, nebo zda vás článek inspirovat s některými přírodními antibiotiky začít.
Budu také ráda za sdílení článku.
Přírodní antibiotika
Odhaduje se, že ročně zemře na neúčinnost antibiotik kolem tři čtvrtě miliónů lidí. A počet stále roste. Řešení, jak tomuto problému zabránit, je více. Základem by však mělo být především cílené předepisování antibiotik a jejich vhodně stanovené dávkování podle závažnosti infekce a celkové tělesné stavby pacienta. Samozřejmostí by pak mělo být dodržování intervalu a výše dávky, kterou určí lékař, a respektování doporučení, která doplní při výdeji antibiotika lékárník.
Další možností je objevení jiných antibioticky účinných látek, které by působily na rezistentní bakterie, případně látek synergicky působících, to znamená látek, které jejich účinek nějakým způsobem vylepšují nebo podporují.
Výzkumy se zaměřují také na látky rostlinného původu, které se v lidovém léčitelství objevují již od starověku. Mezi ty nejčastěji používané patří cibule, česnek, med, zázvor a bylinné oleje. Díky obsahu velkého množství účinných látek působí často nejen antibakteriálně, ale i antiviroticky nebo antimykoticky.
O některých významných přírodních léčivech, jejich celkových účincích a případných omezeních v užívání se můžete dočíst ve článku „Léky v kuchyni“. Následující řádky jsou zaměřeny především na antibakteriální účinky látek přírodního původu.
ČESNEK
Česnek je považován za největší dar přírodní medicíny. V lidovém léčitelství se využívá k posílení obranyschopnosti, při chřipce, nachlazení a bolestech v krku, zevně pak při bolesti v uchu, bolestech zubů, na bradavice, opary i plísně nebo k hojení ran.
Vhodný je také při infekcích močových cest a ledvin. Používá se nejlépe čerstvý a měl by pocházet z dobrého (ideálně domácího) zdroje. Pozor ale na způsob zpracování a úpravy.
Tepelnou úpravou se postupně ztrácí většina účinných látek, jeho silné aroma v syrovém stavu však může odradit i ty, kteří by si jej jinak s chutí dopřáli. U citlivých osob může navíc způsobit zažívací potíže.
Připravit se dá ale třeba i čaj, tinktura, olej nebo sirup a ochutit jej zkuste zázvorem, hřebíčkem nebo medem. K dostání jsou také přípravky ve formě tablet, které můžete zakoupit v lékárně.
CIBULE
Podobné účinky má i cibule. Díky silicím s obsahem síry (allicin), které se z ní uvolňují zejména při krájení, a flavonoidům (kvercetin) působí příznivě při nachlazení a postižení dýchacích cest.
Podává se rovněž jako podpůrný prostředek k rozpouštění hlenů, usnadnění vykašlávání nebo při ucpaných dutinách. Cibulová šťáva působí dezinfekčně, a to nejen zevně – při štípnutí hmyzem, drobném poranění apod., ale také vnitřně proti parazitům.
I samotné vdechování výparů působí blahodárně na uvolnění zalehlých dutin při rýmě a nachlazení. Vyzkoušet můžete cibulovou šťávu, která vznikne naložením čerstvě nakrájené cibule do cukru, případně do medu, nebo třeba cibulový čaj.
Chybu ale rozhodně neuděláte ani klasickou kombinací s tlačenkou a octem, který má mimochodem také silné dezinfekční účinky.
KŘEN
Také křen má velké množství vonných prchavých a silně účinných látek, které zabíjejí bakterie a viry. Kromě toho obsahuje lysozym (u člověka jej najdeme např. ve slinách a slzách), což je přírodní antibakteriální enzym.
Používá se nejen jako prevence díky vysokému obsahu vitaminu C, ale i při léčbě nachlazení, které je spojeno se zahleněním a zalehlými dutinami, nebo jako podpůrná léčba při zánětech mandlí a angíně, neboť má výborné protizánětlivé vlastnosti. Po léčbě klasickými antibiotiky rovněž napomáhá přirozenému obnovení střevní mikroflóry a celkovému povzbuzení organismu.
Čerstvě nastrouhaný křen můžete smíchat s medem nebo použít jako přílohu k jídlu ve formě směsi s jablky nebo červenou řepou. Při strouhání se vám navíc příjemně uvolní nosní dutiny.
ZÁZVOR
TEA TREE OLEJ
Některé přírodní látky mohou významně podpořit také klasickou antibiotickou léčbu. Prokázaný účinek má například tea tree olej neboli čajovníkový olej. Preparáty s jeho obsahem mají silný dezinfekční, antibakteriální i protiplísňový efekt a v lékárnách je jich na výběr opravdu velké množství.
Univerzálním přípravkem je přímo čistý tea tree olej, který se podle účelu použití dávkuje buď přímo – k masážím a potírání drobných ran, popálenin, plísní i oparů, nebo se ředí po kapkách do vody – ke kloktání při bolesti v krku, do koupele a k inhalacím při nachlazení, rýmě nebo postižení dýchacích cest.
Jeho využití je ale všestranné, proto bývá často součástí domácí nebo cestovní lékárničky.
RAKYTNÍK
Sytě oranžové bobule tohoto keře jsou bohaté na obsah vitaminů (zejména vitaminu C a A), minerálů a dalších látek, díky kterým má výjimečné hojivé a antibakteriální účinky. Nejefektivnější je olej získávaný z těchto plodů, který se používá vnitřně i zevně.
Jeho příprava není složitá ani v domácích podmínkách (návod na výrobu najdete na internetu). Podává se 2x denně při žaludečních potížích (záněty a vředy žaludeční sliznice), hemeroidech, ale hlavně při zánětech v krku, nosních dutinách, kašli nebo jako podpůrná léčba při zápalu plic.
Vnitřní užití je vhodné doplnit také vtíráním oleje do oblasti hrudníku. Lokálně se pak používá při gynekologických zánětech, bolesti v uchu, na popraskané koutky a odřený nos při rýmě nebo na jakékoliv kožní infekce a popáleniny (které nevyžadují odborné ošetření).
Vhodné je jeho podávání i při léčbě antibiotiky na ochranu žaludeční sliznice a přirozené mikroflóry. Podporuje rovněž rychlejší rekonvalescenci. V lékárně jej zakoupíte ve formě sirupu, oleje nebo želatinových tobolek.
MED
Med je beze sporu jedním z nejstarších a nejoblíbenějších přírodních antibiotik, které bylo kdy používáno. Při léčbě nachlazení, infekcí horních cest dýchacích nebo chřipky sáhne většina lidí jako první po bylinkovém čaji s medem. Důležité je sehnat kvalitní domácí med a do čaje jej přidávat, až když má teplotu kolem 50°C. A co teprve, použijete-li jej v kombinaci s cibulí, zázvorem nebo kurkumou! Osvědčených receptů najdete na internetu spoustu, některé se přechovávají dokonce stovky let a dědí se z generace na generaci. Ať už zvolíte kteroukoliv z možností použití, začnete-li včas, můžete být za pár dní fit i bez další léčby. Navíc díky příjemné sladké chuti je vhodný i pro děti (pozor jen u velmi malých dětí z důvodu možné alergie). Opravdovým skvostem se silnými a ověřenými antibiotickými a antimykotickými účinky je pak med manukový, jediný druh medu, který má laboratorní certifikát. Jedná se o med nejvyšší kvality vhodný k léčebným účelům. Při užívání antibiotik dokáže dokonce zvýšit jejich efektivnost.
LÉČIVÉ HOUBY
Některé houby jsou pro své léčivé účinky velmi ceněnými pomocníky v léčbě i prevenci nejrůznějších onemocnění. Nejznámějšími účinnými látkami jsou beze sporu betaglukany, které významným způsobem podporují obranyschopnost organismu.
Přípravky s obsahem betaglukanů bývají proto na prvním místě při výběru produktu, který by pomohl předcházet infekčním onemocněním v období chřipek a nachlazení u dětí již od 1 roku. Antibiotické účinky vykazuje asi 75 % hub, však také první antibiotikum – penicilin patří mezi houby (přesněji do rodu plísně).
Současné výzkumy prokázaly pozitivní vliv hub nejen na imunitní systém, ale rovněž v prevenci civilizačních chorob, nádorových onemocnění, nemocí kardiovaskulárního systému a k posílení organismu proti stresu a únavě (tzv. adaptogen).
V tradiční čínské medicíně jsou považovány za houby nesmrtelnosti, neboť mají hepatoprotektivní (ochraňující játra) a detoxikační účinky a přispívají tak k dlouhému životu i psychické pohodě.
Nejpoužívanějšími zástupci jsou dřevokazné houby jako reishi neboli Ling Zhi (český název je lesklokorka, latinsky Ganoderma), shiitake (houževnatec) a cordyceps (housenice), které mají kromě antibakteriálních účinků současně účinky antivirotické a antimykotické.
Velmi oblíbená a snadno dostupná je i hlíva. Volně rostoucí v našich podmínkách je pak např. kotrč, čirůvka, liška nebo slizečka (z této houby bylo také izolováno původní české antibiotikum mucidin). Za účinnými přírodními antibiotiky tak můžete na podzim vyrazit i do lesa.
DALŠÍ PŘÍRODNÍ ANTIBIOTIKA
Bylinky slouží k léčbě nachlazení už od nepaměti. Aromatické látky, které jsou v nich obsaženy, jim dávají nejen charakteristickou vůni, ale u mnohých z nich byl také prokázán účinek proti bakteriím, virům a plísním. K nejoblíbenějším a současně nejúčinnějším patří např.
rozmarýn, tymián, estragon, mateřídouška, saturejka, oregano, bazalka, šalvěj nebo lékořice.
Účinné látky jsou různého původu, pokud byste však chtěli docílit maximálního efektu, vyzkoušejte místo klasického čaje třeba olej, tinkturu nebo sirup. Vyrobit si je můžete i sami doma (návody hledejte na internetu nebo se poraďte v bylinkářství). Kromě toho domácí bylinková zahrádka potěší vaše oko i duši a bylinky dochutí jakékoliv jídlo.
Pokud tuto možnost nemáte, zkuste se obrátit na lékárníka, ten vám s výběrem vhodného přípravku, který nejlépe odpovídá vašim požadavkům, jistě ochotně poradí. Éterické oleje z bylinek se často přidávají do pastilek proti rýmě, nachlazení, při bolestech v krku nebo k léčbě zánětů v ústní dutině.
Jedná se o léčivou rostlinku, která má neobvykle široké spektrum léčivých účinků, a to především v posílení imunity a léčbě zánětů nejrůznějšího původu.
Od zánětů močových cest, prostaty a gynekologických zánětů až po záněty v krku, nosohltanu, záněty průdušek nebo plic, a to díky svým silným antibakteriálním a antivirotickým účinkům.
Používá se sušená nať, listy i semena, případně se může přidat do salátů čerstvá. V lékárně pak můžete tuto zajímavou léčivku zakoupit také ve formě kapek nebo tablet.
Extrakt z grepových jader má prokázané silné účinky proti bakteriím, virům, plísním i parazitům. Získává se lisováním jadérek a kožovitých částí grepu (tedy všeho toho, co při běžné konzumaci vyhazujeme) a zakoupit jej můžete ve formě kapek nebo tablet v lékárně. Škála použití je opravdu široká.
Vyzkoušet jej můžete například k inhalacím při zánětech nosních dutin, ke kloktání nebo potírání při zánětech v krku a ústech, k léčbě oparů, bradavic a plísní nejrůznějšího původu i lokalizace. Při nachlazení a infekcích dýchacích cest se extrakt užívá vnitřně a výsledky jsou opravdu překvapivé.
Zkuste jej někdy zvolit namísto kombinovaných přípravků, které se nejčastěji kupují při prvních příznacích rýmy a nachlazení a které bohužel pouze potlačují příznaky těchto nemocí.
Chlorella patří mezi sladkovodní řasy a v současné době se těší nebývalému úspěchu. Je považována za jednu s nejefektivnějších přírodních látek, samozřejmě také s antibiotickým účinkem, za který zodpovídá účinná látka chlorellin.
Kromě jiných, téměř širokospektrých účinků se využívá k posílení imunity v období chřipek a nachlazení, použít se dá rovněž k léčbě zánětů a zlepšení celkové odpovědi organismu na setkání s patogenními organismy. Nezanedbatelný je vliv i na podporu osídlení střeva přirozenou mikroflórou, což lze využít při a po užívání antibiotik.
Zvýšené opatrnosti je zapotřebí pouze na začátku kúry, neboť u citlivějších osob může vyvolat nepřiměřeně silnou reakci v podobě průjmů a zvracení.
I přírodní léčiva však mohou mít svá omezení a nemusí být vhodná pro všechny. O jejich použití se proto vždy poraďte se svým ošetřujícím lékařem nebo lékárníkem. Zvláště užíváte-li dlouhodobě léky na chronická onemocnění nebo čeká-li vás nějaký chirurgický výkon.
Co říci závěrem?
Klasická antibiotika jsou synteticky vyráběná léčiva, která jsou určena k léčbě infekcí, způsobených nežádoucími bakteriemi. Bolest v krku, kašel, zvýšená teplota, bolest svalů a kloubů, celková zchvácenost, to všechno mohou být příznaky jak bakteriální, tak i virové infekce.
Jak ale rozlišit, kdy je potřeba navštívit lékaře a nasadit antibiotickou léčbu a kdy zvládneme léčbu sami? V každém případě je důležité první příznaky neignorovat a co nejrychleji začít s posílením imunity a podpořením vlastního těla v boji s cizími organismy. Vyzkoušet můžete některé z výše jmenovaných přírodních přípravků, nejlépe ve vhodných kombinacích.
Rady a tipy vám jistě doporučí maminky, babičky nebo je najdete na internetových stránkách. Důležitý je také klidový režim, dostatek tekutin a spánku. Pokud se objeví zvýšená teplota, která je důležitá pro boj s bakteriemi i viry, nesnažte se ji ihned potlačit. Zůstaňte pár dní v posteli a nechte tělo bojovat.
Tato fáze je nezbytná pro správnou funkci imunitního systému. Zasáhnout byste měli až v případě, kdy se na teploměru objeví hodnota 38,5°C a více.
Pokud se stav nelepší ani po cca 3 dnech, nebo se dokonce zhorší, případně nedaří-li se vám srazit horečku, je dobré navštívit praktického lékaře a nechat si svůj stav odborně zhodnotit. Pokud nejsou příznaky jednoznačné, může vám lékař udělat test CRP.
Ten na základě hladiny proteinu, který se začíná tvořit v souvislosti s rozvíjejícím se zánětem, dokáže docela spolehlivě určit, o jakou infekci se jedná.
Pokud vám tedy záleží na cíleném použití antibiotik, vyžádejte si ještě před jejich předepsáním test CRP u svého ošetřujícího lékaře nebo si můžete tento test objednat přímo v lékárně pro domácí použití.
Vyžaduje to ovšem určitou znalost zacházení s pomůckami pro testování i při vyhodnocení výsledků. Před prvním použitím se můžete ohledně postupu poradit v lékárně, případně požádat o praktickou ukázku, která vám usnadní další používání.
- Dubská Kateřina, PharmDr.
- Lékárna Dům zdraví, Hodonín
- Přestože se článek věnuje dané problematice podrobně, doporučujeme vám poradit se o nejvhodnějším řešení a postupu s vaším lékárníkem, který dokáže nejlépe vyřešit vaše individuální potřeby.
Jalovec pomůže nejen jako přírodní dezinfekce
Rubrika: Bylinky a léčivé rostliny, Listnáče, Okrasná zahrada, Zdravá zahrada
Infekce horních cest dýchacích, dezinfekce ran, žaludeční problémy… Při všech těchto problémech vám pomůže jalovec. Navíc působí antibakteriálně, posiluje účinek antibiotik a v lehčích případech je dokáže i nahradit.
Bylinky a léčivky domácího původu jsou zpravidla vyzkoušené několika generacemi předků a jejich pozitivní účinky na lidské tělo jsou všeobecně známé. V posledních letech je stále častěji doplňují rostliny z cizích kontinentů. Jako téměř zázračná se jeví kustovnice, stévie, aloe i třapatkovka – echinacea. Za stejně zázračný by třeba v Asii považovali náš heřmánek nebo jalovec.
Jalovec obecný
Jalovec obecný (Juniperus communis) je všeobecně známý pichlavý jehličnan s antimikrobiálními i antibiotickými účinky, ničí tedy také bakterie, viry, houby i další parazity. Podobný účinek mají i další botanické druhy jalovců, a také jiné jehličnany jako túje, cedr či borovice.
V přírodě je domácí druh jalovce obecného chráněný, na zahradě z něj ale můžete sbírat jak léčivé plody, takzvané jalovčinky, tak i jehličí nebo kůru.
Jalovčinky jsou prvním rokem zelené, teprve druhým, někdy dokonce až třetím, ztmavnou do modré barvy a získají typickou ojíněnou slupku.
Z keřů či stromů se setřásají; pokud se rozhodnete pro ruční sběr, neobejdete se bez pevných dlouhých rukavic.
Jalovec se používá v kuchyni jako součást kořenicích směsí pro přípravu divočiny, jako léčivku ho využívali už naši předkové, cenili si zejména jeho dezinfekční schopnosti. Jalovcem se dokonce vykuřovaly místnosti v době moru, silný odvar se používal třeba k dezinfekci porodnického vybavení či chirurgických nástrojů, ploch i rukou.
Účinné látky
Nejvýznamnějšími látkami v jalovčinkách jsou bezesporu silice, které jim propůjčují výrazné kořenité, pryskyřičně nasládlé aroma. Patří mezi ně například pinen, kafr, kadinen, terpinol, borneol a desítky jiných složitých látek.
Nasládlou chuť dodávají těmto plodům cukry – glukóza a fruktóza –, dále obsahují oleje, hořčiny, pryskyřice, a dokonce i vitamin C a některé stopové prvky.
Největší podíl na antimikrobiálních účincích jalovce mají monoterpeny – hydrokarbony.
V léčitelství se používají například pro podporu léčby kloubních onemocnění, jako je třebadna, revmaa artróza, nejčastěji ve formě lihové tinktury pro mazání kloubů nebo jako přísada do koupele.
Stimulují totiž lokální prokrvení, čímž ulevují od bolesti a zlepšují krevní oběh a látkovou výměnu v postižené tkáni.
Jejich další působení je diuretické, neboť pomáhají odvádět přebytečné tekutiny z těla; užívají se tedy při vodnatelnosti a pro detoxikaci organismu.
Pozitivní vliv mají též na zažívání, a to proti nadýmání a pro zlepšení trávení těžších jídel.
Důležitou vlastností jalovce je jeho antibakteriální účinek, který posiluje účinek antibiotik a v lehčích případech je dokáže i nahradit. Velmi dobře účinkuje například při vleklých onemocněních močových cest.
Je třeba vědět, že jalovec může dráždit ledviny, a proto je nutné se držet doporučeného dávkování a nepřekračovat denní dávku.
Cenné dezinfekční schopnosti jalovce lze s úspěchem doma využít také pro čištění ran, při infekcích kůže, pro léčbu nejrůznějších ekzémů nebo při pokousání hmyzem.
Formy využití
Éterický olej – při infekcích dutin a horních cest dýchacích se používá několikrát denně, kdy se osm až deset kapek naředí v třiceti mililitrech vody a užívá se jako nosní sprej. Je možné kapky také nakapat do vody a vytvořit parní inhalaci.
Odvar z jehličí – používá se pro čištění ran při převazech i pro dezinfekci nástrojů. Připravuje se povařením třiceti gramů čerstvého materiálu na litr vody, směs se vaří půl hodiny a nechá se přes noc odstát.
- Celé jalovčinky – používají se při žaludečních problémech, dávka je maximálně pět kusů denně po dobu dvou týdnů.
- Mladé výhonky – jsou bohatým zdrojem vitaminu C v jarních měsících, dopřát si z nich můžete například odvar.
- Pára – mladé výhonky či bobule se v dávce asi sto gramů povaří ve třech litrech vody a vzniklý odvar se nalije na rozpálené kameny třeba v sauně nebo se pára přímo inhaluje.
- Pro okrasnou zahradu
V českých zahradách se pěstuje hned několik druhů – jalovec čínský, viržinský či skalní (J. virginiana, J. chinensis, J. scopulorum) a kultivarů.
Jako náhrada trávníku na výsluní se pěstuje například poléhavá odrůda ‘Horizontalis’, ‘Green Carpet’, ‘Blue Chip’, ‘Wiltonii’, existuje i varieta se zlatými jehlicemi ‘Lime Glow’.
Často se setkáte rovněž se štíhlou sloupcovitou formou ‘Hibernica’ či ‘Skyrocket’, která může dorůst do výšky čtyři až pět metrů.
- Jalovce dobře rostou na sušších propustných půdách na plném slunci, na pH jsou poměrně tolerantní – snesou půdu kyselou i alkalickou, s nízkým obsahem živin, proto je najdete často na rašeliništích i na půdách na vápencích.
- Dagmar Cvrčková, foto profimedia.cz, Shutterstock
- Více informací se nachází v dubnovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.
- .
Bylinková zahrádka jako Noemova archa
Toto téma se mne poslední dobou hodně dotýká: pozoruji jarní a letní sucho posledních let, kvůli kterému odcházejí stromy a usychají rostliny. Pozoruji ubývající hmyz a včely, které umírají po tisících kvůli chemickým postřikům polí. Pozoruji, jak z některých luk mizí ty nejléčivější květiny a bylinky.
Vnímám, že právě naše zahrádky mohou sloužit jako jakési Noemovy archy, jako záchranné stanice pro vzácné rostliny a bylinky, z nichž se mohou dále šířit a vracet zpět do přírody.
Naše zahrádky mohou být kvetoucími a léčivými oázami, kde rostlinky chráníme před suchem a chemií, kde je množíme a rozpěstováváme. Vlastně nepotřebujeme ani zahrádku, stačí balkón a několik truhlíků.
Stačí i to, když na vycházkách přírodou nasbíráme semínka léčivek a pokusíme se je rozšířit dál, rozdat je přátelům do jejich zahrádek a vracet je do přírody. Tuto filozofii krásně šíří moravský bylinkář Vláďa Vytásek.
S množením bylinek si nemusíme moc lámat hlavu. Nejlépe uděláme, když napodobíme samu přírodu: po odkvětu prostě sesbíráme semínka bylin a vysejeme je do okolí mateřské rostliny. Někdy však trvá i několik let, než rostlinky vyklíčí.
Pokud bylinkám v naší zahradě dopřejeme svobodu, samy se nám postupně začnou objevovat na místech, která jim nejvíc svědčí. Jen je dobré opustit představu, že my víme nejlépe, co je pro rostlinky dobré.
Projevme trochu pokory k jejich moudrosti a nechme je na místě, které si samy vybraly a kde se jim bude dobře dařit.
Na naší zahrádce každý rok přibývá nějaká sběrná nádoba na dešťovku: máme podzemní nádrž, sud, dva IBC kontejnery – a po letošním jarním suchu jsme se rozhodli pořídit si studnu. Určitě nechceme vodou plýtvat, ale zelenina a nově zasazené rostlinky prostě bez ní nepřežijí. Bylinky z naší přírody a luční rostliny však jsou odolné, kromě zálivky po výsevu a po přesazení vodu nepotřebují.
Jen je důležité je dobře pozorovat v přírodě: zda rostou ve stínu či na slunci, zda vyžadují vlhkou zem či rostou v suchém štěrku. Podle toho jim volíme místo i v naší zahrádce. Je dobré v zahrádce věnovat pozornost i užitečnému hmyzu. Pokud necháme někde hromádky větviček, listí, kůry či kamenů, bude to bezpečné útočiště pro střevlíky a další hmyz, který nás dokáže zbavit slimáků a mšic.
A jaké bylinky můžeme v naší zahrádce chránit, množit a užívat k léčení?
Pokud možno trvalky, nebo jednoletky, které se jako trvalky chovají. Trvalky jednou zasadíme, a když se nám dobře ujmou, dál se o ně nemusíme starat.
Mnoho z nich má krásné květy, které jsou plnohodnotnou náhradou za dovážené šlechtěné kultivary květin. V posledních letech u nás na zahrádce přežívají zimu i nádherné kvetoucí jednoletky – měsíček a sluncovka.
O to dříve se můžeme na jaře těšit z jejich květů. Množí se samovýsevem, takže s nimi nemáme vůbec žádnou starost.
A tady jsou příklady léčivých trvalek, které mohou ozdobit i vaši zahrádku:
Řepík lékařský a chlupatý – jsou léčivky s drobnými žlutými kvítky. Patří mezi nejléčivější bylinky s hojivým účinkem na naše játra a celé zažívání. Jejich hojivý účinek se projevuje i zevně ve formě kloktadel nebo mastí.
Kohoutek luční – pomalu mizí z našich luk. Je to škoda, protože je nejen krásný, ale taky dokáže léčit. Údajně podporuje plodnost a pomáhá proti revmatismu. Lihová tinktura působí antibioticky.
Zlatobýl obecný – jeho žluté květy zdobí louky na konci léta. Většinou jej najdeme spíše na horách, ale dobře se mu bude dařit i v našich zahrádkách v nížině. Je to jedna z nejlepších léčivek na ledviny, která se kvůli silnému působení užívá ve směsích s dalšími bylinkami.
Pelyněk pravý, pelyněk brothan, pelyněk pontský – všechny pelyňky dobře porostou na suchých, teplých místech. Jsou to tonizující léčivky s hořkou chutí, které užíváme s opatrností. Dokáží dobře podpořit naše zažívání, pomohou při nechutenství a zvyšují vylučování žluče.
Šalvěj luční – její modrofialové květy mě vždycky na louce potěší. Naštěstí je stále hojná. Tato šalvěj má jemnější účinky než šalvěj lékařská. Pomáhá při celkové slabosti a oslabených nervech. Zevně pomůže jako kloktadlo při bolestech v krku.
Některé z uvedených rostlin jsou vzácné nebo chráněné, ale když zapátráte na internetu, určitě narazíte na zahradnictví, které se na bylinky specializuje. Léčivých a přitom okrasných rostlin je samozřejmě mnohem víc – jsou jich desítky, možná stovky. O některých květinách možná jen netušíme, že mají léčivé účinky.
Nakonec bych Vás ráda pozvala na naši přírodní zahrádku, kde se můžete inspirovat nebo si zdarma odvézt nějaké odnože rostlin. Kontakt naleznete na našich webových stránkách www.nasezelenalouka.cz a www.bylinkovaskola.cz
Radka Svatošová
Jak vypěstovat lichořeřišnici větší? Přírodní antibiotikum s jedlými květy
LICHOŘEŘIŠNICE Jak vypěstovat krásnou léčivou letničku a ochutnat jedlé květy Kdyby lichořeřišnice neměla tak atraktivní květy, jistě by patřila mezi zeleninu. Mladé listy, poupata, květy i plody mají příjemně kořenitou chuť připomínající řeřichu či ředkvičku; velké květy jsou jedlé, a tak nejen zdobí zahradu či balkon, ale mohou se stát netradiční ozdobou pokrmů. Pupeny a nezralá semena se nakládají do kyselého nálevu jako kapary, mladé výhonky a listy slouží jako koření. Tinktura ze semen a poupat je považována za přírodní antibiotikum. Poradíme, jak si tuhle krásnou, chutnou a léčivou letničku vypěstovat a jak ji využít v kuchyni. Diskuze(0) Zavřít diskusi Zkopírovat odkaz na tento článek
Lichořeřišnice větší (Trapeoleum majus) je rychle rostoucí letnička s jedlými květy žlutooranžových až jasně červených barev, které jsou oblíbené jako netradiční, velmi chutná ozdoba mnoha pokrmů. Květy podporují chuť k jídlu, působí na vylučování trávicích šťáv v ústech a žaludku, přinášejí pocit uspokojení z jídla.
Jak lichořeřišnice léčí?
Díky obsahu baktericidních látek pomáhají při vnitřních infekcích, zejména močových cest a ledvin, zvyšují celkovou obranyschopnost organismu. Obsah běžných živin (bílkoviny, tuky, sacharidy, vitaminy) v květech se příliš neliší od složení např. listové zeleniny.
Lichořeřišnice má silné fytoncidní účinky srovnatelné s česnekem. Působí proti streptokokům a stafylokokům, výborně dezinfikuje při bolesti v krku, pomáhá i při zánětech močového měchýře.
Lichořeřišnice má antibiotické, antivirotické a antibakteriální účinky. Preventivně působí proti většině infekčních chorob. Výtažky z lichořeřišnice zvyšují obranyschopnost a celkově organismus posilují.
Tinktura z lichořeřišnice je považována za účinné přírodní antibiotikum. Lichořeřišnice také podporuje růst vlasů, brání jejich vypadávání.
Odkud lichořeřišnice pochází
Domovinou téhle pestrobarevné květiny je Jižní a Střední Amerika. My známe žluto-červenou variantu, ale za oceánem se vyskytuje přes dvě stě druhů lichořeřišnice, z nichž je ovšem oficiálně uznaných jen 88. Další jistě čekají na objevení.
Nejodolnější lichořeřišnici najdeme v Chile, roste až do výšky 3 300 metrů nad mořem a přežije i mrazy klesající k 15 stupňům pod nulou. V Česku se ale téměř výhradně pěstuje lichořeřišnice větší, o které je i tento článek.
Níže zjistíte, jak se má lichořeřišnice správně pěstovat i užívat.
LICHOŘEŘIŠNICE větší (Trapeoleum majus)
Lichořeřišnice a Indiáni
Léčivé účinky lichořeřišnice objevili domorodí obyvatelé Ameriky, kteří ji využívali pro dezinfekci ran. V polovině 16. století se lichořeřišnice dostala do Evropy. Přivezl ji španělský botanik Nicolás Monardes. Začalo se jí říkat ‚indická řeřicha‘, protože v té se pro Ameriku používalo výrazu Západní Indie. Odtud nejspíš pochází i časté zaměňování lichořeřišnice s řeřichou.
7 pravidel, jak pěstovat lichořeřišnici
- Lichořeřišnice vyroste každému na zahradě i v nádobách. Je to ideální rostlina pro sváteční pěstitele. Tahle jihoamerická bylina nesnese mráz, proto se u nás pěstuje jako letnička. Patří k nejdéle kvetoucím letničkám, rozkvete v červnu a pokračuje až do prvních mrazů.
- Pěstujeme ji ve dvou formách.
Bujné pnoucí lichořeřišnice jsou vhodné na ploty, pergoly i na pokrytí prázdných míst na záhonu. Nízké a kompaktní formy se výborně hodí do truhlíků nebo do větších nádob na balkony a terasy.
- Lichořeřišnice má ráda slunné a teplé místo, potřebuje spíše chudší, vlhkou, propustnou půdou nepřehnojenou dusíkem.
Nadbytek tohoto prvku totiž podporuje růst listů a omezuje kvetení.
- Semena lichořeřišnice klíčí při teplotách nad 15 °C, takže je vyséváme na záhon v druhé polovině května po zmrzlých mužích, když už by neměly hrozit přízemní mrazíky. Ještě začátkem léta můžeme vysít další semena, jež nám zajistí delší kvetení.
- Můžeme si také v polovině dubna předpěstovat sazeničky ve skleníku nebo za oknem, které vysazujeme ven také až po zmrzlých.
- Lichořeřišnici vyséváme nejlépe do hnízd po 2–4 semenech do sponu 30 x 30 cm a do hloubky asi 2 cm. Semena nesmí nikdy zaschnout, takže je po výsevu pravidelně zaléváme.
Vyklíčí do dvou až tří týdnů.
- Lichořeřišnici můžeme skvěle využít jako ochránkyni zeleniny i ovocných stromů, protože na sebe přirozeně přitahuje mšice, housenky a slimáky. Pomáhá odpuzovat také plísně a choroby dýní, cuket, patizonů, brambor, ředkviček, brokolice, květáku, zelí, kedluben. Ovocné stromy ochrání proti vlnatkám.
V půdě lichořeřišnice odpuzuje hlísty a zabraňuje většímu zaplevelení záhonu.
LICHOŘEŘIŠNICE: semena klíčí při teplotách nad 15 °C
Co děláme špatně, že nám lichořeřišnice chřadne
Vykousané listy
Jemné lístky lichořeřišnice chutnají dřepčíkům, kteří vyžírají do listů otvory, ty žloutnou a rostlina hyne. Nesnáší sucho, takže půdu na záhonech a nádobách udržujeme stále vlhkou. Osvědčené je mulčování štěpkou z listnatých dřevin.
LICHOŘEŘIŠNICE je přirozenou ochránkyní zeleniny před škůdci a chorobami
Lichořeřišnice v kuchyni
Jedlé květy lichořeřišnice mají pikantní chuť a vynikají jako ozdoba zeleninových salátů, chlebíčků, zákusků, zmrzlin, letních nápojů, polévek, masových, rýžových či zeleninových jídel.
Květy po utržení ihned sníme nebo, je-li to nutné, krátkodobě přechováváme v chladničce při teplotě pod 4 °C. Pupeny a nezralá semena se nakládají do kyselého nálevu jako kapary (spaříme je krátce ve vroucí slané vodě a pak naložíme do octového nálevu), mladé výhonky a listy slouží jako koření.
Celou rostlinu lze odšťavňovat, vynikající je ve smoothie. Výborná je zelená omáčka ze 3 hrstí směsi listů, květů a stvolů lichořeřišnice, 50 g spařených oloupaných mandlí, 4 lžic strouhaného parmazánu, 1/2 lžičky soli, 3 stroužků česneku a 50 ml olivového oleje.
Všechny ingredience rozmixujeme, vlijeme do skleniček, zakápneme olejem, zavřeme a uložíme do chladničky. A co vyzkoušet plněné listy lichořeřišnice?
Zelená omáčka z lichořeřišnice
Ingredience
Postup
Všechny ingredience rozmixujeme, vlijeme do skleniček, zakápneme olejem, uzavřeme a uložíme do chladničky.
LICHOŘEŘIŠNICE: pupeny a nezralá semena můžeme naložit jako kapary
Doporučené odrůdy pro pěstování lichořeřišnice
Lichořeřišnice – Jedlé květy
Směs vybraných odrůd v různých barvách: zlatožlutá Golden Emperor, krémově bílá Milkmaid, šarlatově červená Scarlet Emperor, oranžově červená Spitfire, krémově žlutá Moonlight a světle červená Vesuvius.
LICHOŘEŘIŠNICE JEDLÉ KVĚTY: Směs vybraných odrůd v různých barvách
Pnoucí lichořeřišnice Grande
Popínavá odrůda s velkými jednoduchými květy v žlutých, oranžových a červených odstínech, dorůstá do výšky 2 až 3 metrů.
Nízká lichořeřišnice Bijou Double
Plnokvětý kultivar ve směsi barev – červená, oranžová, žlutá, výška 30 cm, je vhodný pro pěstování na záhoně i v nádobách na balkoně.
LICHOŘEŘIŠNICE: odrůda Bijou Double
Nízká lichořeřišnice Tom Pouce
Směs jednoduše kvetoucích rostlin v pestré paletě barev, květy na delších stopkách vystupují nad štítovité listy. Je vhodná na záhonové výsadby, do okenních truhlíků a nádob, výška 30 cm.
Nízká lichořeřišnice Princess of India
Dekorativní odrůda se šarlatovým květem a temně zelenými listy s načervenalým odstínem, nízká rostlina vhodná na okraje záhonů i do větších nádob.
LICHOŘEŘIŠNICE: dekorativní odrůda Princess of India
Mohlo by vás taky zajímat:
Diskuze(0) Zavřít diskusi Zkopírovat odkaz na tento článek