Přírodní anestetika – která jsou nejlepší?

Bolest zubů má mnoho podob i příčin (bolest zubů moudrosti,
bolest zubů na poklep, bolest zubu po vrtání nebo po vytržení…) a
dokáže nás snadno vyřadit z běžného života. Patří mezi nejvíce
nepříjemné typy bolestí a téměř každý z nás se s ní minimálně
jednou za život setkal.

Může jít o bolest v důsledku zubního kazu,
přecitlivělosti na chlad, teplé či studené, odhalený krček, krátkodobou
bolest v těhotenství, nebo u dětí v důsledku prořezávání
zoubků.

Někdy je bolest zubů jen tlumená, jindy akutní bodavá.

V každém
případě jde o signál, že něco není v pořádku a tento
stav je třeba řešit, zejména z pohledu jeho příčiny. Nejúčinnější
je samozřejmě návštěva stomatologa.

Příčiny

Co pomáhá na bolest zubů

Prevence

Příčiny bolesti
zubů

Za bolestí zubu zpravidla stojí příčina, která nás dovede pořádně
potrápit a bez jejího odstranění neustane. Bolest bychom neměli zanedbávat
a vyčkávat, zda sama ustane, ale raději navštívit stomatologa už při
menších obtížích, které se mohou rozvinout ve větší nepříjemnosti.
Bolest zubů a dásní může mít hned několik příčin.

Mezi ty
nejčastější patří: zubní kaz, zánět zubního nervu, zánět
dásní, vypadlé výplně, obnažené zubní krčky a jiné.

Zub je tvrdá část vyčnívající z dásně u většiny obratlovců.
Slouží především k trhání, rozmělňování a uchopování potravy.
Skládá se ze tří částí – kořene, krčku a korunky – včetně cév
a nervů.

Zdravý chrup u dospělého člověka tvoří 32 zubů, u dětí
20 zubů mléčných.
 

• Korunka – nejtvrdší část zubu, která vyčnívá nad dáseň, pokrytá sklovinou
• Krček – odděluje korunkovou část zubu od kořene
• Kořen – usazuje zub v dásni, rozdělujeme na jednokořenové, dvoukořenové a tříkořenové
• Sklovina – vnější tvrdá vrstva zubu, velmi odolná vůči poškození, nejtvrdší látka v těle
• Zubovina – zubovina tvoří převážnou část zubu, žlutobílá hmota podobná kosti

Vnitřek zubu pak tvoří zubní dřeň, do které vedou
drobné cévy a nervy, které jsou příčinou citlivosti zubu. Dělí se na
korunkovou a kořenovou zubní dřeň.

Co pomáhá na bolest
zubů?

Pokud potřebujete pomoc přímo na akutní bolest, můžete sáhnout po
volně prodejných lécích dostupných v každé lékárně bez nutnosti
návštěvy lékaře. Jejich použití však neřeší příčinu.

Pokud jde o jejich mechanismus fungování, tak základem léků na bolest je
obsah látek s analgetickým a tlumícím účinkem.
K užití jsou ve formě tablet, tobolek i prášků rozpustných ve
vodě.

Léky na bolest zubů nejčastěji obsahují účinné analgetické látky, jako
jsou např. paracetamol, propyfenazon a
ibuprofen, někdy s doplňkovými látkami, jako je kofein.
Nástup účinku bývá rychlý, obvykle do 20 – 30 minut a dle druhu
léčiva může mít trvání 4 – 8 hodin podle množství obsažené
účinné látky.

Dáváte-li přednost přírodní cestě, při krátkodobé bolesti můžete
využít například česnek a cibuli, které
stačí přímo rozžvýkat nebo kloktadlo z hřebíčku či zázvoru. Další
možností je také žvýkat hřebíček samotný, který
platí za nejlepší přírodní anestetikum, protože má antibakteriální a
dezinfekční účinky.

Ledový obklad

Na bolest zubů jsou vůbec nejlepší ledové obklady,
chladit a chladit. Obklad přikládejte z vnější strany na postižené
místo 3× až 4× denně.

Ke zmírnění bolesti, ale také otoku můžete použít
sůl, která je známá pro své antibakteriální vlastnosti.
Pro maximální účinek smíchejte sůl ještě
s pepřem – vytvoříte tak analgetickou, antibakteriální
směs. Tu můžete kloktat, nebo jí přímo potřete bolavý zub.

Přípravky na zuby a chrup

Na přírodní bázi jsou i některé hotové přípravky, které lze
zakoupit v lékárně. Jde zpravidla o rostlinné extrakty,
výtažky a jiné přírodní látky dostupné ve formě gelu,
pasty, kloktadla nebo ústní vody.

Ústní vody na záněty dásní

Během těhotenství se vlivem hormonálních změn i změn
stravovacích návyků zvyšuje riziko problémů se zuby a
onemocnění dásní. Na místě je tedy zvýšená hygiena o dutinu ústní.

Pokud už dojde k závažnějším problémům a maminky potrápí zánět
zubů, lze nasadit antibiotika, protože neléčený zánět je pro organismus
matky i děťátka mnohem nebezpečnější.

Obavu nemusíte mít ani
z lokální anestezie, která je naprosto bezpečná i v průběhu
těhotenství.

Co se týče prevence, těhotným ženám se doporučují dentální pomůcky
pro citlivé zuby, jako např. zubní kartáčky s velmi
jemnými štětinami, zubní pasty a gely pro citlivé zuby, popřípadě
ústní vody obsahující antibakteriální složku
chlorhexidin, která pomáhá předcházet
zánětu dásní.

Bolest zubů u dětí nejčastěji souvisí s prořezáváním
prvních zoubků, které dokáže pořádně potrápit děti samotné,
i jejich rodiče. Toto období bývá spojeno s teplotami, otoky, bolestmi
dásní, průjmy a podrážděností. Abyste dětem ulevili od bolesti, nechte
je žvýkat třeba zmrazený kousek zeleniny, kousat kousátko nebo jim
masírujte dásně prsty.

Kousátka – Kousátka na zoubky jsou speciálně
přizpůsobena dětským ručičkám a jsou vyrobena z měkkého, odolného a
nezávadného materiálu. Pomáhají zklidnit bolavé dásně při růstu
prvních zoubků. Nejlepší jsou kousátka naplněná speciálním gelem,
která lze vychladit.

Prevence bolesti
zubů – dentální hygiena

Nejlepší a nejspolehlivější prevencí jsou samozřejmě
pravidelné prohlídky u zubního lékaře, který případné
problémy zachytí včas a navrhne nejvhodnější řešení vašich problémů.

Kromě pravidelných návštěv stomatologa nepodceňujte ani dostatečnou
péči o ústní dutinu, kterou též lze předejít
případným problémům.

Čištění zubů patří k důležitým hygienickým návykům.

Při
čištění zubů je kromě správné techniky čištění důležitá
i volba zubního kartáčku, který nám bude vyhovovat.
Kartáček vybírejte spíše měkčí s krátkými hustými štětinami a
menší hlavou. Při volbě kartáčku přihlížejte i k tomu, zda vám
dobře sedí v ruce.

Pro běžné užívání je ideální měkký až
středně tvrdý kartáček. Nejširší výběr manuálních zubních
kartáčků nabízejí značky Curaprox a TePe.

Elektrické kartáčky se v současné době těší stále
větší oblibě. Rozdělujeme je na dvě základní kategorie: sonické zubné
kartáčky a rotačně-oscilační
zubné kartáčky.

Hlavní rozdíl spočívá ve způsobu pohybu hlavice
kartáčku, jakým zbavuje zuby plaku. Mezi sekundární rozdíly patří
další funkce kartáčků, jako například časovač, tlakový senzor,
možnost propojení s aplikací v chytrém telefonu, způsoby nabíjení a
další.

Jsou vhodné pro každého, včetně lidí s citlivými zuby a
odhalenými zubními krčky.

Nejžádanějšími sonickými kartáčky jsou Philips
Sonicare, z rotačně-oscilačních jsou to kartáčky značky Oral-B. Pro méně
náročné uživatele jsou ideální modely Sencor SOC nebo Dr.Mayer. Nedílnou
součástí ke každému elektrickému či sonickému kartáčku jsou náhradní
hlavice na kartáček pro celou rodinu.

Elektrické zubní kartáčky

Mezizubní kartáčky slouží k dokonalému vyčištění
mezizubních prostor. Běžný kartáček nikdy neodstraní plak z těchto
míst tak dokonale.

Mezizubní kartáček proto pomáhá omezit tvorbu
zubních kazů a hodí se na všechny mezizubní prostory. Velikost
mezizubního kartáčku volíme podle velikosti mezizubních prostor a podle
typu, který nám bude vyhovovat.

Pokud s používáním mezizubních
kartáčků začínáte, poraďte se se svým stomatologem nebo dentálním
hygienistou.

Při důkladné mezizubní péči během dne se vám budou hodit i dentální nitě, které mohou
být voskované nebo nevoskované a dostanou se i do těch
nejmenších mezer.

Ústní sprcha je dentální přístroj, který svou funkčností posouvá
péči o dutinu ústní na vyšší level.

Princip, na kterém
ústní sprcha funguje, je vcelku jednoduchý – vypouští
regulovaný proud mikrobublinek, kterým pečlivě pročistí
mezizubní prostory a zbaví je bakterií i zubního plaku. Nedochází
k narušení povrchu zubů či dásní, právě naopak – o ústa pečuje
víc než šetrně.

Oproti mezizubním kartáčkům nebo zubním nitím je co do
výkonu znatelně preciznější. Bez sebemenších problémů se dostane do
zákoutí, kam se běžně dostupným dentálním pomůckám obvykle nedaří
efektivně proniknout.

K základům ústní hygieny patří kartáček na zuby a zubní
pasta (případně gel), která napomáhá udržet váš chrup
v perfektním stavu – snižuje riziko vzniku zubního kazu, odstraňuje
zubní plak a zanechává svěží dech. Ústní hygienu a vůbec život bez
zubní pasty si dnes už nedokážeme představit.

Dennodenní péče o zuby je
pro většinu z nás samozřejmostí k udržení si zdravého chrupu a
svěžího dechu. Při volbě zubní pasty máme nespočet možností, jakou si
vybrat, od klasických přes přírodní až po dětské. Trápí-li nás
nějaké specifické obtíže, jako například citlivost zubů, je dobré
sáhnout po zubním gelu.

Nejen pravidelné čištění zubů je velmi důležité. Krom kartáčku
přijde vhod i ústní voda, sprej a roztok. Díky těmto
produktům se zbavíte jak nepříjemného zápachu z úst,
tak i zubního kamene a bakterií usazujících se
v mezizubním prostoru.

U nás najdete bohatou nabídku ústních vod, které
vám zajistí svěží dech po celý den a které vám zároveň pomohou
například od zažloutlých zubů nebo v boji proti
paradentóze. Dále nechybí také antibakteriální a
léčivé spreje a roztoky. Ústní voda s obsahem antibakteriálních látek
pomáhá předcházet zánětu dásní.

Odstraňuje plak
efektivněji než pouhé čištění kartáčkem.

Co na bolest zubů? Příčiny a pomoc

Zuby nám slouží ke kousání jídla na menší, stravitelné kousky. V ústech máme 8 řezáků, 4 špičáky, 8 třenových zubů a 12 stoliček. Každý zub se skládá ze tří částí: kořen, krček a korunka.

V kosti je ukrytý kořen zubu, v případě stoliček jsou dokonce až tři. Pod dásní je krček zubu a nad ním je viditelná a funkční část, korunka. Korunka je zvenku pokryta sklovinou, nejtvrdším materiálem na lidském těle.

Obsahuje minerály a po poškození nemá schopnost se sama opravovat.

Pod sklovinou je zubovina, žluto bílá hmota podobná kosti. Uvnitř zubu je dřeňová dutina se zubní dření. Do zubní dřeně pronikají z kořenů drobné cévy a nervy, které ji vyživují a zároveň způsobují citlivost zubů.

Dětské zoubky

Dětem se začnou prořezávat první dolní zoubky kolem šestého měsíce a s tím začne kolotoč starostí. Pak postupně rostou další a další mléčné zoubky a zastaví se při počtu 20 zubů. To je kolem třetího roku života. Mezi pátým a sedmým rokem začnou vypadávat a postupně je nahradí je trvalý chrup.

Co na bolest při prořezávání zubů?

Proces, kdy miminku rostou kořeny mléčných zoubků a korunky se prořezávají skrz dáseň, je noční můrou pro všechny rodiče a trápí se i miminko samotné. Špatně spí, je neklidné, bolí ho oteklé dásně, může mít průjem a dokonce i horečku. Všechny příznaky odezní až ve chvíli, kdy se zoubky prořežou.

Na zmírnění projevů a zklidnění miminka ve vám budou hodit tyto potřeby:

• sirup na bolest a horečku s účinnou látkou ibuprofen nebo paracetamol (Více se dozvíte v článku „Jak srazit horečku u dětí“)
• kousátko naplněné speciálním gelem, který lze chladit a navíc skvěle padne do malé dětské ručičky
• pokud jste nakloněni homeopatické léčbě, poslouží lék Camillia na vícero potíží při růstu dětských zubů
• gel na dětské dásně s hojivým účinkem, ideálně s masážním aplikátorem

Bolavé zuby v dospělosti

Také v dospělosti vás bolest zubů může vyřadit z běžného života. Za bolestí zubů se skrývá hned několik příčin a většina z nich si vyžaduje návštěvu zubaře.

Čím déle návštěvu zubaře odkládáte, tím bolestivější a nákladnější ošetření může být. Někdy ale čekáte dlouhé týdny, než vám zubař dá volný termín.

Během čekání si od trápení ulevíte některým z léků proti bolesti zubů.

Podívejte se s námi na nejčastější příčiny bolestí zubů.

Zubní kaz

Narušení zubní skloviny zubním kazem způsobují bakterie v ústní dutině, které se živí hlavně jednoduchými cukry. Rozkládají je na kyseliny a ty odvápňují zubní sklovinu. Nejdříve se zubní kaz projeví citlivostí zubů, špatným dechem, bolestí zubu na skus a později i silnou bolestí zubu.

Citlivé zuby

Při citlivých zubech vám způsobuje bolest zubů studená voda, teplý čaj, sladké nebo kyselé jídlo. Bolest je dokonce někdy tak intenzivní, že se některým jídlům časem začnete i vyhýbat. Mít citlivé zuby není normální a důvodem je odhalený dentin kvůli ustupujícím dásním nebo opotřebované zubní sklovině.

Růst osmiček

Osmičkám se říká zuby moudrosti, protože rostou kolem 20. roku. V minulosti jsme je potřebovali, dnes jsou nám ale spíše na obtíž.

Kvůli zmenšující se čelisti navíc nemají dostatek prostoru pro růst a některé se ani neprořežou přes dáseň. Aby jste předešli komplikacím a bolesti osmiček, rady zní: osmičky musí ven.

Někdy bolí při růstu a někdy o nich ani nevíte. Zuby vzadu se také špatně čistí a jejich přítomnost vám připomene až bolest osmičky.

Zánět zubu

Neléčený zubní kaz postupem času přeroste až do nesnesitelné bolesti zubu. Bakterie proniknou z povrchu zubu do jeho středu a způsobí zánět zubní dřeně. Pokud bolest pouze tlumíte prášky na bolest zubů, dojde časem k odumření zubu. Mrtvý zub už nebolí, ale bakterie zůstávají v kořenovém systému a způsobují další zánět v okolí kořene zubu, laicky zvaný váček.

Dočasně pomohou protizánětlivé léky na zuby, ale návštěvu zubaře neradno odkládat. Jediným spolehlivým způsobem, jak odstranit váček u zubu, nejsou antibiotika ani léky na bolest. Je to otevření a vyčištění kanálků, v nejhorším případě vytržení zubu. Jinak se potíže mohou opakovat.

Jak na bolest zubů

Pokud bolest zubu přijde náhle a k zubři se dostanete až o několik dnů, sáhněte po některém z volně prodejných léků na bolest.

Myslete na to, že léky proti zánětu zubů pouze tlumí bolest a zánět, ale neodstraní příčinu bolesti, tedy zubní kaz a bakterie.

Odborníci se shodují, že to, co je nejlepší na bolest zubu, je návštěva stomatologa. Bohužel, někdy to končí antibiotiky na zuby nebo dokonce vytržením zubu.

Léky proti akutní bolesti zubů obsahují tyto účinné látky:

• Ibuprofen (Ibalgin, Brufen, Nurofen, Apo-Ibuprofen) – pokud zvolíte lékovou formu “rapid”, tato osvědčená klasika přinese ještě rychlejší úlevu od bolesti oproti klasické potahované tabletě.
• Dexibuprofen (Ibolex) – nová vylepšená účinná látka proti bolesti.
• Paracetamol (Paralen, Panadol, Paramax) – vhodná je kombinace s kofeinem v jedné tabletě pro zesílení účinku proti bolesti, co není přímo ideální kombinace na bolest zubů v noci. V kombinaci s látkou guaifenesin působí i na emoční stránku bolesti.
• Propyfenazon (Valetol, Saridon) – v kombinaci s paracetamolem poskytuje ještě silnější úlevu od bolesti.
• Diclofenac (Voltaren, Dicuno, Diclofenac AL) – léky na slabé až středně silné bolesti s protizánětlivým účinkem.
• Dexketoprofen (Dexoket) – lék s rychlým nástupem účinku, dostupný i ve formě prášku.
• Naproxen (Nalgesin S) – lék proti bolesti působí 8 – 12 hodin, je vhodný při bolesti zubů v noci.

Jak zmírnit bolest zubů za pomoci přírody?

Dáváte-li přednost přírodní cestě, i pro vás máme řešení. Při ústní hygieně použijte přípravky přípravky s obsahem heřmánku, šalvěji a hřebíčku. Žvýkáním hřebíčku si ulevovaly naše babičky, dneska je komfortnější použití hřebíčkové silice.

Při zánětu v okolí zubu, při otoku po vytržení zubu a při bolesti osmiček pomůže také studený obklad. Použijte gelový polštářek, který dáte na chvíli do mrazáku.

Bolest zubů v těhotenství

Mezi ženami koluje mýtus, že vyvíjející se miminko odebírá matce vápník ze zubů a kostí. Pravdou je, že těhotné ženy jsou opravdu náchylnější na tvorbu zubního kazu, ale důvody jsou zcela jiné.

V těhotenství žena prochází hormonálními změnami, které provází změna chutí. Těhotenské chutě přináší myšlenky nejvíc na sladké a kyselé jídlo, navíc na zdraví ústní dutiny nepřidává zvracení na začátku těhotenství ani pálení žáhy.

Z důvodu únavy a vyčerpání se někdy také zhorší ústní hygiena. Kvůli těmto faktorům se snižuje pH v ústech a zuby jsou náchylnější na tvorbu zubního kazu.

Proto mají těhotné ženy nárok na bezplatnou zubní prohlídku dvakrát během těhotenství.

I přes všechny snahy mohou zuby začít bolet. Při bolesti v dutině ústní je v těhotenství bezpečný lék s účinnou látkou paracetamol (Panadol, Paralen, Paramax), pomoci může také hřebíček a studený obklad.

Prevence bolesti zubů

To nejlepší, co můžete pro své zuby dělat, je čistit a pečovat o ně s kvalitními přípravky pro zubní hygienu. Při pravidelném a poctivém čištění s pomůckami na ústní hygienu dosáhnete zářivého úsměvu, zdravých dásní a čistějších zubů. Které pomůcky jsou nepostradatelné?

Manuální zubní kartáček

Základní pomůckou pro odstranění zubního plaku je kartáček. Kromě správné techniky je důležitá i volba správného kartáčku. Ideální je spíše měkčí až středně tvrdý kartáček, který neporadní dásně a zároveň šetrně odstraní zubní plak s celého povrchu zubu. Zubní kartáček nezapomeňte měnit po 3 měsících používání nebo po každém nachlazení.

Zubní pasta

I když si zubní hygienu bez pasty neumíte představit, je to právně zubní kartáček, který hraje při čištění klíčovou roli. Zubní plak je totiž potřeba manuálně odstranit. K čemu jsou tedy dobré zubní pasty? Díky správně zvolené zubní pastě se zbavíte problému v ústní dutině mnohem dříve:

• osvěžuje dech
• fluoriduje zubní sklovinu
• pomáhá zabraňovat usazování zubního plaku
• jemně vybělí zašlou barvu zubů
• pomáhá při přecitlivělosti zubů na teplé a studené podněty
• řeší problémy s dásněmi

Mezizubní kartáčky a zubní nitě

I ten nejlepší zubní kartáček se stěží dostane do mezizubních prostor a právě tady se mohou skrývat drobné zbytky jídla, bakterie a zubní plak. Velikost mezizubních kartáčků volte podle velikosti mezizubních prostor.

Pokud s používáním mezizubních kartáčků začínáte, svěřte se do rukou dentálního hygienisty nebo zubaře. Změří vám velikost mezizubních prostor a ukáže správnou techniku čištění.

Do těch nejmenších mezer se dostanou mezizubní nitě.

Ústní vody

K perfektnímu pocitu čistých zubů a svěžího dechu používejte ústní vody, roztok či spreje.

Nejen že dokončí celý proces dentální hygieny, ale zároveň působí proti tvorbě zubního plaku, omezuje růst bakterií a pomáhá v boji proti paradentóze nebo při zánětu v dutině ústní.

Některé ústní vody s přírodním složením lze použít i ke kloktání. Záleží už jen na vás, jaké složení ústní vody si vyberete.

Elektrické  a sonické kartáčky, ústní sprchy

V současné době jsou elektrické zubní kartáčky velice oblíbené. Podle pohybu hlavice se dělí na sonické zubní kartáčky s vysokofrekvenčním stíravým pohybem nahoru a dolů (např. Phillips Sonicare) a rotační, jejichž hlavice rotuje střídavě v obou směrech. Elektrický kartáček celou dřinu při čištění zubů odvede za vás.

Navíc si můžete vybírat z funkcí čištění, leštění nebo bělení zubů. Jsou vybavené tlakovým senzorem a některé modely se dají spojit s chytrým telefonem. Ústní sprcha perfektně dočistí mezizubní prostory pomocí milionů mikrobublinek.

Oproti mezizubním kartáčkům a nitím je výsledek preciznější, protože čistí i ty nejskrytější místa v ústní dutině.

5 důvodů, proč chodit na preventivní prohlídky

Najděte si také čas na pravidelnou preventivní prohlídku u zubaře i přesto, že nepociťujete zatím žádné problémy se zuby. Zkontroluje stav zubů a upozorní vás na případné problémy, které by bylo potřeba vyřešit.

Možná právě vy patříte k lidem, kteří mají ze zubařského křesla hrůzu a strach vám nedovolí odhodlat se. Možná za to může negativní zkušenost z minulosti. Strach a odkládání návštěvy ordinace ale váš stav chrupu mohou ještě zhoršit.

Proč chodit na preventivní prohlídky, i když vás nic nebolí:

1. V zubních ordinacích, které mají smlouvu s vaší zdravotní pojišťovnou, máte nárok na preventivní prohlídku zdarma.
2. V prvních stádiích zubního kazu nebo onemocnění dásní zatím nepociťujete žádné příznaky, ale zubař je umí již v počátku rozpoznat.
3. Léčba počátečních stádií je méně bolestivá.
4. Ošetření při pokročilém zánětu nebo zubním kazu je finančně více náročná.
5. Najít dobrého zubaře, který navíc přijímá pacienty kdykoliv, je v dnešní době velký problém. Čekat na ošetření několik týdnů s bolavým zubem není nic příjemného.

Na preventivní prohlídky k zubaři naučte chodit také své děti. Buďte jim příkladem a ukažte jim, že nemusí mít ze zubaře vůbec strach.

Zubní hygienaBolest zubů

Nesnesitelná muka při operacích ukončil až objev anestezie

Anesteziologie jako věda vznikla v polovině 19. století a za více než 170 let své existence dokázala shromáždit obrovské množství poznatků. Existuje nespočet definic, kterými můžeme anestezii popsat. Obecně však lze říci, že se jedná o cíleně navozenou ztrátu veškerého čití (tj. dotyku, tepla, chladu a především bolesti).

Z pohledu současné medicíny se rozděluje na dva základní typy: anestezie celkové (laicky se jedná o tzv. „narkózu“), při které po celou dobu operace pacient spí, se docílí podáním nitrožilních či inhalačních anestetik, působících na centrální nervový systém.

Anestezie lokální (místní) vede k umělému znecitlivění určité části těla (nejčastěji dolních končetin a dolní části trupu), za účelem usnadnění nebo umožnění průběhu bolestivého lékařského zákroku a poskytnutí lepší péče.

Rozlišuje se více metod místní anestezie (infiltrační, svodná, analgosedace), podrobně popsaných v početné odborné literatuře.

Po většinu historie chirurgie se trýznivým bolestem příliš nepředcházelo, a právě v důsledku toho byla značná část operací téměř nesnesitelná tak, že bolestí způsobované trauma dokonce mnohdy zcela znehodnotilo výsledek vlastního výkonu.

Operační zákroky bez anestetik byly traumatické nejen pro pacienty, ale i samotné lékaře, kterým intenzivní bolest pacientů neumožňovala klidnou práci a dodržování hygienických pravidel. Chirurg si docela určitě umyl ruce po výkonu, ale zdaleka ne vždy před ním. Operační místnosti připomínaly jatka plná krve, zápachu a sténání.

Chirurgické zákroky se hojně vykonávaly in extremis: na bojištích nebo na mořích, kde byly podmínky zoufale špatné a rychlost zcela zásadní (dokonce víc než obvykle).

Doktor Sir Charles Bell, který operoval vlastní i nepřátelské vojáky po bitvě u Waterloo, a tom později napsal: „Není v mých silách vylíčit obraz lidského utrpení, který jsem měl neustále před očima … Zatímco jsem zaživa amputoval nohu ve stehně jednomu, leželo jich vedle dalších třináct a všichni úpěnlivě prosili, abych je vzal na řadu… Byl to hrozný pocit mít šaty úplně prosáklé krví a ruce již zesláblé únavou od namáhavé práce s nožem!“

S anestezií a nehybným pacientem na operačním stole mohli chirurgové konečně svobodně rozvíjet své dovednosti a techniky, ke kterým je zapotřebí čas.

Zbavit nebo otupit operované pacienty bolesti bylo snem chirurgů již od starověku. Bylo to nejen lidské, ale také praktické – operovat bránícího se a křičícího člověka šlo jen velmi obtížně. Podle nejstarších záznamů o amputacích, pohybovala se tehdy statistika přežití kolem padesáti procent.

Již čtyři sta let před naším letopočtem používal ke zmírnění bolesti „zrádné“ opium řecký lékař a filozof Hippokratés. Po staletí se k tišení bolesti před výkony používal alkohol a narkotika vyluhovaná z máku, ovšem jen s nejistým úspěchem.

Staří Římané využívali opiové preparáty v podobě čípků, pilulek, klystýrů a zábalů. Jejich požívání bylo tak hojné, že slavný řecký lékař Galénos varoval před jejich zneužíváním, protože mohou způsobit „věčný spánek“.

Inkové používali jako anestetikum skopolamin, alkaloid obsažený v lilkovité rostlině durmanu. Ve středověké Evropě (například již ve 13.

 století italský lékař Theodorik) mírnili chirurgové bolesti na obličej přiloženou „uspávací houbou“ namočenou v opiu, odvaru z kořene mandragory (hrdinka Shakespearovy hry Romeo a Julie byla uvedena do spánku připomínajícího smrt právě tímto lektvarem) nebo blínu (lidově nazývaném „opiem chudých“).

Autor: Wikipedia.org / Hieronymus Bosch, podle licence: Public domain

Jeden z nejvýznamnějších lékařů středověku (lékař tří papežů) Guy de Chauliac již ve 14. století popsal jisté zařízení k inhalaci narkotik, bližší podrobnosti se však v průběhu času ztratily. Zato existuje nespočet záznamů, jež dokládají, že alkohol a jiné tišící medikamenty měly na oběti operací jen omezený účinek.

Navíc nebylo snadné zvládnout opilého nebo zdrogovaného pacienta, a chirurgové proto od podávání těchto přípravků mnohdy upouštěli. V tomto období hovoříme spíše o analgezii, tedy jen o sníženém vnímání bolesti.

Písemné instrukce, jak držet nebo svázat pacienta, jsou děsivým dokladem toho, že bolest byla opravdu tak pronikavá a nezvladatelná.

Bolestiplné zákroky bez narkózy

Významný představitel chirurgie v období renesance John Woodall, autor díla Pomocník chirurga z roku 1617 sloužícího jako manuál námořní chirurgie, si vždy povolal k amputacím pět asistentů, operace močových kamenů si pak žádala, aby byl pacient navíc pevně připoutaný, jinak by zákrok nebylo možno provést.

„Otcem anglické chirurgie“ bývá nazýván Richard Wiseman, jehož spis ze 17. století o válečné chirurgii Pojednání o ranách – žertem nazývaný Wisemanova kniha mučedníků – odhaluje krutost a neúprosný souboj s časem, zejména při poskytování pomoci raněným na bitevních polích nebo na palubách lodí zmítaných bouří.

Jak taková amputace vypadala, popsal názorně profesor chirurgie a anatomie na univerzitě v Padově Hieronymus Fabricius (učitel lékaře a filozofa Jána Jesenského – Jessenia): „Musel jsem amputovat celou dolní končetinu muži ve věku čtyřiceti let a už jsem bral do ruky pilku. Muž však začal křičet tak příšerně, že všichni kolem utekli, a zbyl se mnou jen můj nejstarší syn Sonne, tehdy ještě maličký. Musel jsem tedy svěřit přidržování amputované končetiny jemu, zatímco moje žena přidržovala pacientův hrudník.“

Nůž musel hvízdat

Ještě v roce 1811 provedl hlavní chirurg francouzské Napoleonovy armády a zakladatel nové „válečné“ chirurgie Dominique Jean Larrey mastektomii (chirurgické oddělení prsu) bez anestezie u oblíbené anglické autorky dobových společenských románů Frances Burneyové.

Když později až morbidně popisovala průběh operace, vzpomínala na nesnesitelnou bolest, kterou musela přetrpět, a evokovala operaci jako hrůzostrašný rituál: „Když strašlivá ocel pronikla do mých prsou a řezala mé žíly – svaly – nervy… Můj hrozivý křik trval po celou dobu operace a divím se, že v mých uších nezní dosud, tak nesnesitelná a hrozná to byla bolest.“

K tomu zbývá dodat, že podobné scény nebyly před vznikem anestezie nijak vzácné. Jedinou možností chirurga, jak snížit ukrutnou bolest pacienta v průběhu operace, byla co největší zručnost a rychlost práce se skalpelem a šitím. Nůž musí hvízdat – takové bylo heslo chirurgů.

Jako příklad takové zručnosti se uvádí jméno doktora Jamese Symeho, který v roce 1834 zvládl amputaci dolní končetiny v kyčelním kloubu za pouhých devadesát sekund. Již v 16. století napsal anglický lékař a básník John Halle: „Chirurg musí mít tři základní vlastnosti: srdce lva, oko jestřába a jemné ruce ženy.“ To bylo také to jediné, co mohl v tehdejší době pacientům nabídnout.

Řešení problému bolesti při chirurgických výkonech přišlo až se vznikem moderní chemie, umožňující přípravu prvních anestetických preparátů. Vše začalo „americkým trikem“, jak se tehdy po světě říkalo anestezii, kterou se výrazně zvýšila šance na přežití. Teprve v 19. století s rozvojem anestezie začínají být operace snesitelné a přežitelné.

Neslavný konec rajského plynu

S pacienty svíjejícími se bolestí museli často zápasit také zubaři. Nebude proto nijak překvapivé, že anestezie se začala vyvíjet právě ve stomatologické praxi.

Galerie: Historie stomatologie

V roce 1772 objevil presbyteriánský pastor z Birminghamu Joseph Priestley dva medicínské plyny, kyslík a oxid dusný (známý jako „rajský“ plyn).

A Sir Humphry Davy, anglický chemik, zakladatel elektrochemie, vynálezce hornického bezpečnostního kahanu a objevitel řady chemických prvků, měl ve zvyku rajský plyn vdechovat při bolestech hlavy. Sice vyvolával mírné závratě, ale také charakteristickou dobrou náladu.

V roce 1800 ve svém spisu Chemické a filozofické studie, zabývajícím se především oxidem dusným a jeho vdechováním, navrhl, že by se mohl používat při operacích.

Ačkoliv jako mladý adept chirurgie musel pomáhat připoutávat pacienty a snášet jejich křik, pro použití oxidu dusného k znecitlivění sám již dále neudělal nic. Rajský plyn používal jen pro své pobavení a nakonec si na něm vypěstoval závislost.

Anestetika

Lokální anestetika jsou látky, které blokují vznik a vedení vzruchu ve všech vzrušivých tkáních (nervy, mícha, mozek, svalová tkáň).

Lokální anestetika se dělí na esterová (přirozená a syntetická) a amidová.

Esterová lokální anestetika

Přirozená  

Jediným reprezentantem je kokain, má výborný místně anestetický účinek, způsobuje hyperaktivitu a závislost jako návyková droga, z těchto důvodů se neužívá.

Syntetická (jsou to deriváty kyseliny benzoové)

• Prokain má malou schopnost průniku tkáněmi
• Tetrakain nastupuje pomalu, má dlouhé trvání anestezie
• Chlorprokain má rychlý nástup, krátké trvání účinku
• Benzokain je značně toxický
• Tyto deriváty zaplavují organismus poměrně rychle a způsobují časté reakce. Přes řadu nepříznivých vlastností se stále podávají, především při nesnášenlivosti na amidové preparáty.

Amidové lokální anestetika

• Lidokain má rychlý nástup a středně dlouhé trvání, je velmi užívaný (Xylocain, Lidocain)
• Trimekain má shodné účinky (Mesocain)
• Prilokain má rychlý nástup a středně dlouhý účinek, způsobuje abnormálně vysoké množství methemoglobinu v krvi (Citanest, Xylonest)
• Cinchokain je nejúčinější a nejtoxičtější (Cinchocain)
• Bupivakain má spíše pomalý nástup, dlouhé trvání, je vhodný pro všechny typy anestezií (Marcain)
• Artikain má středně dlouhé trvání účinku, vylučuje se téměř nezměněn močí, je málo toxický (Ultracain, Supracain)
• Směs lidokainu a prilokainu ve vodě ve formě krému k anestezii kůže (EMLA 5% krém)

Aplikační formy lokálních anestetik

• Povrchová anestezii forma místního znecitlivění, spočívá v nanesení lokálního anestetika s vyšší koncentrací v podobě mastě nebo roztoku na kůži nebo sliznici. Ve stomatologii nemá příliš velké uplatnění.
• Infiltrační anestezie zde je injekčně infiltrována přímo tkáň v oblasti bude prováděn výkon. Ve stomatologii má velké uplatnění, ideálním terénem jsou měkké tkáně dutiny ústní
• Svodná anestezie aplikuje se k průběhu určitého nervu, kde dojde k blokádě vedení vzruchů a anestezie v celé oblasti, která je inervovaná daným nervem. Tento způsob anestezie má ve stomatologii uplatnění především v dolní čelisti.
• Intraoseální anestezie při ní se aplikuje anestetikum otvorem přímo do kosti
• Intraligamentární anestezie je považována za variantu intraoseální anestezie, její aplikací docílíme znecitlivění pouze jednoho zubu. Pokud je indikována, je pacientem lépe snášena, neboť nemocný nemá několik hodin nepříjemně necitlivou celou čelist.
• Intrapulpální anestezie k úplnému odstranění zubní dřeně je potřeba velmi silné anestezie, proto se při této metodě anestetikum zavádí přímo do pulpy.

Zdroj: DOSTÁLOVÁ, Taťjana. SEYDLOVÁ, Michaela a kolektiv. Stomatologie. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. Počet stran 196. ISBN 978-80-247-2700-4.

Analgezie u drobných savců

Efektivní management bolesti je důležitý u jakéhokoliv živočišného druhu a u drobných savců obzvlášť. Toto review se zaměřuje na zmírňování bolesti u potkanů, myší, morčat a králíků, u kterých je k dispozici dostatek informací a současně navrhuje, jak tyto údaje extrapolovat i pro další druhy (pískomil, osmák, křeček, činčila).

U hlodavců a králíků může být zjišťování bolesti komplikované. Pokud ale není bolest rozpoznána, není možné efektivně používat analgetika.

Normální chování drobných hlodavců, fretek a králíků není tak často sledováno, takže je snadné přehlédnout známky bolesti.

Navíc některé druhy drobných savců jsou noční živočichové a v denních hodinách nejsou aktivní pro adekvátní pozorování. Při ohrožení se navíc mohou přestat hýbat, to platí zejména pro králíky a morčata.

Obecné příznaky bolesti

Počáteční pozorování drobných savců by mělo probíhat bez jejich vyrušení. Postoj může být abnormální, zvířata mohou být nahrbená. Srst může být neudržovaná a pocuchaná kvůli nedostatečné péči a současné piloerekci. U potkanů je možné pozorovat tmavý výtok z očí a nosu v důsledku hromadění sekretu Harderovy žlázy.

Tento nahromaděný materiál je nespecifickou reakcí na onemocnění, bolest nebo jiný stres; v pooperačním období se jedná o užitečný indikátor případné bolesti. Za fyziologického stavu se u hlodavců objevuje explorativní chování, pokud se ale zvíře nepohybuje, je to spíše důsledek reakce na ohrožení než přítomné bolesti.

Schovávání se v kleci může také znamenat strach, ale i bolest.

Pozorování spontánního chování může být ve veterinární praxi komplikované, protože normální chování mohou ovlivňovat pachy, zvuky nebo i přítomnost dalších pacientů, kteří v přírodě pro drobné hlodavce představují hrozbu.

Pozorování tak může pomoci prostředí prosté zvuků a pachů pocházejících od případných predátorů. V současnosti je možné použití i např. webkamery.

Infračervená kamera umožní i noční pozorování, kdy je většina drobných hlodavců aktivní.

Po prvotním zhodnocení je možné přistoupit ke klinickému vyšetření. Při pohybu je někdy možné pozorovat abnormální postoj nebo chůzi, při manipulaci se může objevit nevysvětlitelná agresivita.

Potkani, myši a pískomilové se při vyrušení obvykle postaví na zadní nohy ve snaze zjistit zdroj rušení a absence takového chování může být důsledkem bolesti. V důsledku bolesti se pacienti nemusí snažit o únik, mohou být apatičtí, nebo naopak agresivní a někdy mohou i kousat.

Někteří savci (např. morčata) mohou hlasitě vokalizovat i za nepřítomnosti bolesti a na manipulaci mohou reagovat napnutím svalů a znehybněním. Podobná situace může nastat i u králíků.

Při vyšetření drobných savců (myši, křečci, pískomilové) je možné použít průhledný válec, který umožní dobré pozorování bez nutnosti pevného chycení; tato metoda snižuje stres a úzkost.

Specifické příznaky bolesti

Výše zmiňované příznaky jsou nespecifické. Mohou se objevit v důsledku celkového onemocnění a mohou pomoci, pokud další vyšetření naznačují přítomnost bolesti (např. v důsledku otitidy, onemocnění zubů nebo artritidy).

Management bolesti psů a koček se významně zlepšil po zavedení validovaných měřítek bolesti, které zahrnují změny chování jako indikátory bolesti. Podobné stupnice se vyvíjí i u drobných savců a králíků. Viscerální bolest (např.

po abdominální chirurgii nebo orchidektomii) u potkanů, myší, králíků a morčat způsobuje charakteristické změny chování. Mohou se objevit stahy abdominálních svalů; potkani, myši a králíci mohou tlačit břicho k zemi. Potkani mohou být nahrbení, mohou se potácet.

Při střední nebo výrazné bolesti se takové projevy mohou u potkanů nebo myší objevovat velmi často (4-5x během 5-10 minut). Králíci vykazují podobnou frekvenci, ale musí být pozorování z větší vzdálenosti. U morčat obvykle není takové chování příliš časté, a proto se doporučuje pozorování po dobu 15-30 minut.

Ve veterinární praxi to bohužel není příliš schůdné, takže může být užitečnější sledovat další známky přítomnosti bolesti.

Králíci s bolestí mohou v některých případech skřípat zuby, ale skřípání zubů může mít i jiné příčiny. Autor této práce u králíků nikdy nepozoroval skřípání v souvislosti s bolestí. Králíci a drobní hlodavci mohou v důsledku bolesti přestat pít a přijímat krmivo.

Následná ztráta hmotnosti už může být snadno monitorována. Nepřijímání krmiva a vody v důsledku bolesti je u drobných savců významný problém. Nepřijímání vody vede rychle k signifikantní dehydrataci a nedostatečný příjem krmiva predisponuje ke vzniku hypoglykemie.

U králíků, morčat a činčil se mohou objevit navíc závažné gastrointestinální problémy.

Potkani a myši v důsledku bolesti omezují stavění hnízda, jsou pomalejší při stavbě a vzniklá hnízda jsou jednodušší. Zhodnocení hnízdního chování před a po chirurgickém zákroku tak může poskytnout informace o účinnosti analgezie.

Výraz obličeje hlodavců a králíků

Většina majitelů a mnoho veterinárních lékařů míní, že jsou schopni zhodnotit emoční stav zvířete z výrazu obličeje. Grimasy jsou v současnosti předmětem výzkumu u různých druhů zvířat pro zhodnocení bolesti. Mezi výrazy spojené s bolestí patří nakrčení nosu, přivření očí nebo stažení hmatových vousků.

Posuzování bolesti v klinické praxi

Většina známek bolesti je nespecifická a může se objevit i z jiných příčin. Je tak nutné posuzovat vzhled zvířete s ohledem na anamnézu a další klinické nálezy.

Je důležité zmínit, že hodnocení bolesti vyžaduje čas (minimálně 5-10 minut pro adekvátní pozorování). Posouzení obecného chování a aktivity trvá i déle. Nejlepším pozorovatelem je obvykle majitel samotný.

Je tak vhodné majitele instruovat, jak provádět podrobná hodnocení, zejména v kombinaci s podáváním léčiv.

Prevence a zmírnění bolesti

Efektivní analgezie po chirurgickém zákroku by měla být považována za součást pooperační péče. U lidí zvyšují stres a úzkost míru pociťované bolesti a umocňují potřebu úlevy. Pooperační analgezie je důležitá u všech drobných savců, zejména ale u králíků a morčat, kde je nezbytná pro zajištění nekomplikovaného zotavení.

Volba analgetik a načasování jejich podání by se mělo pečlivě zvažovat. Nemělo by se zapomínat ani na další faktory, které mohou ovlivnit míru bolesti např. šetrná chirurgická technika. Analgetika by měla být používána v kombinaci s nutriční a infuzní podporou.

Drobní savci vyžadují v tomto ohledu větší pozornost, neboť jsou velmi náchylní ke vzniku hypotermie během anestezie. Většina anestetických protokolů v sobě zahrnuje i zahřívání, které by mělo pokračovat i po zákroku. Teplota by měla být udržována na přibližně 35 °C a po nabytí vědomí pacienta se může snížit na 26-28 °C.

Pacientům je vhodné poskytnout teplé a pohodlné místo; v počátku je možné použít dečku, později může být pacient přesunut do klece s normální podestýlkou. Králíkům a morčatům by mělo být dáno k dispozici kvalitní seno nebo sláma. Taková podestýlka umožňuje úkryt, což zajišťuje tepelný komfort a zvyšuje pocit bezpečí.

Také to podporuje zahájení přijímání krmiva v co nejkratším čase, což pomáhá zabránit vzniku gastrointestinálních komplikací. K dispozici musí být samozřejmě i voda, ale nesmí se rozlít, protože mokré zvíře ztrácí velmi rychle teplo. U drobných hlodavců se obvykle používají napáječky, kde toto riziko nehrozí.

Problém může nastat u králíků nebo morčat, kde se používají misky. I po nekomplikované anestezii a chirurgickém zákroku se snižuje příjem tekutin, takže se doporučuje podat temperované (37 °C) infuzní roztoky (subkutánně nebo intraperitoneálně).

Při propouštění pacienta do domácího ošetřování musí být majitel poučen, jak pacienta sledovat během prvních dní po zákroku (příjem vody, krmiva, vyměšování). Efektivní analgezie pře propuštěním z hospitalizace pomůže dobrému zotavení.

Analgetika

Podobně jako u jiných druhů máme k dispozici různá analgetika – nesteroidní analgetika, opioidy a lokální anestetika. Uvedené informace o dávkách byly získány z různých zdrojů. Některé druhy drobných savců byly využívány v laboratorních podmínkách pro hodnocení bezpečnosti a účinnosti analgetik. U myší a potkanů tak máme v této oblasti dostatek informací.

Méně údajů máme u králíků, morčat, křečků a pískomilů, prakticky žádné pak u málo běžných drobných savců (činčila, burunduk). Informace pocházející z laboratorních testů jsou užitečné a poskytují údaje o bezpečnosti a účinnosti léčiv.

Analgetické testy ale bohužel nejsou vždy zcela odpovídající typům bolesti, které se vyskytují ve veterinární medicíně, takže k publikovaným dávkám je nutné přistupovat opatrně. Je také důležité zmínit, že tyto testy byly prováděny na zdravých zvířatech a v kontrolovaných podmínkách.

Podávání analgetik zvířatům ve špatném zdravotním stavu nebo v kombinaci s jinými léky může významně ovlivnit reakci organismu. Bohužel bylo doposud provedeno pouze málo studií v klinicky relevantních situacích. Většina informací je tak získávána klinickou zkušeností.

Nesteroidní antiflogistika

Je pravděpodobné, že všechny v současnosti dostupné látky používané u společenských zvířat mohou být použité bezpečně i u drobných savců a králíků, nicméně většina publikovaných údajů je dostupná pro meloxikam a karprofen. Je zřejmá mezidruhová variabilita v účinnosti NSAID pro zvládání pooperační bolesti.

Z těchto důvodů je nutné postupovat velmi obezřetně při extrapolování dávek mezi různými živočišnými druhy. Meloxikam je jedním z nejčastěji podávaných nesteroidních antiflogistik u drobných savců a králíků, protože je dostupné v injekční i perorální formě.

Perorální léčivo se snadno podává a tak může být předáno majitelům pro pokračování terapie v domácím prostředí.

Acetaminofen (paracetamol)

Výsledky použití tohoto přípravku při řešení bolesti po chirurgickém zákroku jsou neuspokojivé. Účinnější by mohla být kombinace acetaminofenu a nesteroidního antiflogistika nebo slabého opioidu. Na toto téma bylo provedeno pouze málo kontrolovaných studií. V současnosti jsou tak spíše preferována nesteroidní antiflogistika.

Opioidy

U potkanů a myší máme k dispozici dostatek informací o použití opioidů. Nejužívanějším je buprenorfin. Ve většině případů je stupeň analgezie dostatečný. Délka trvání účinku závisí na dávce, vyšší dávka je spojena s delším účinkem. Při podávání obvykle doporučovaných dávek se doba účinku pohybuje v rozmezí 4-8 hodin (v závislosti na druhu a konkrétním jedinci).

Tramadol

Tramadol je slabý opioid s dalším analgetickým účinkem zprostředkovaným inhibicí zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu. Farmakokinetika této látky byla zkoumána u myší, potkanů a králíků a u laboratorních modelů byla prokázána účinnost.

Studie sledující efektivitu při řešení pooperační bolesti vykazují u myší a potkanů variabilitu. Biologická dostupnost tramadolu po perorálním podání u něj činí užitečného pomocníka při zvládání pooperační bolesti.

U mnoha druhů je tramadol rychle metabolizován na různé látky, z nichž mnoho má analgetický účinek. U potkanů je hlavní metabolit účinnější než tramadol samotný. U králíků byly plazmatické hladiny tramadolu po perorálním podání nízké.

Dokud nebude prokázána klinická účinnost, měl by se tramadol u králíků používat pouze tehdy, jsou-li jiné látky nevhodné.

Lokální anestetika

Použití lokálních anestetik je u drobných savců opomíjenou možností zajištění pooperační analgezie. Pravděpodobně je to následkem špatné interpretace starších studií, podle kterých jsou tyto látky u hlodavců vysoce toxické. Ale tak tomu není.

Toxická dávka běžně užívaných lokálních anestetik je u malých hlodavců podobná jako u jiných druhů.

U králíků a morčat je k dispozici méně studií, ale klinická zkušenost a laboratorní studie naznačují, že tyto látky mohou být používány bezpečně a efektivně.

Preventivní analgezie

Používání preventivní analgezie je běžně doporučované u větších druhů a stejný postup se doporučuje i u drobných savců. Podání opioidních analgetik v rámci premedikace zvyšuje účinek anestetik. Díky tomu je možné použít nižší dávky anestetik a menším vlivem na orgánové systémy.

Podání nesteroidních antiflogistik před operací neovlivňuje hloubku anestezie, ale může vést k efektivnější pooperační analgezii. Jedno z hledisek je ale relativně vysoký výskyt chronického onemocnění ledvin zejména u starších králíků a morčat.

Vzhledem k tomu, že před anestezií není vždy provedeno vyšetření krve se zhodnocením funkce ledvin, může být bezpečnější podat nesteroidy až na konci chirurgického zákroku, během probouzení z anestezie.

Analgezie u pacientů propuštěných z hospitalizace

V některých případech může být komplikované prodloužit analgezii i po propuštění do domácího ošetřování. Kladem domácí péče je snížení stresu, který je spojen z hospitalizací.

Možným způsobem podání analgetik je jejich přimíchání do pitné vody, ale to je spojeno s několika problémy: většina drobných savců jsou noční živočichové, takže během dne vypijí jen málo vody (a tak málo analgetika).

Pokud na konci dne nebude analgezie dostatečná, sníží se příjem tekutin i během noci. Přidání analgetika do vody může také negativně ovlivnit chuť vody. Potkani a morčata jsou navíc neofobní, takže nechtějí přijímat nic nového, dokud se s tím neseznámí.

Navíc objem vypité vody se mezi jedinci významně liší, liší se pak i množství přijatého analgetika. Je tedy vhodné spíše majitelům připravit stříkačku s malým množstvím perorálního léku, např. meloxikamu.

Doporučení

Vždy je důležité zhodnocení přítomnosti bolesti, aby bylo možné posoudit účinnost analgetik.

Typickým postupem pro efektivní analgezii po ovariohysterektomii u králíků nebo mastektomii u potkanů je aplikace buprenorfinu před zákrokem, meloxikamu nebo karprofenu během probouzení z anestezie a následně opakovanými dávkami nesteroidů po dobu 1-2 dní.

Pokud je potřeba, aplikace buprenorfinu může být zopakována 5-7 hodin po probuzení z anestezie, Pokud se předpokládá déletrvající nebo silnější bolest, je vhodné použít pomalu se uvolňující buprenorfin.

Management dalších příčin bolesti

Chronická bolest může být důsledkem např. neoplazie, artritidy nebo onemocnění zubů. U starších hlodavců, zejm. potkanů se běžně objevuje artritida, která může významně ovlivnit kvalitu života. U králíků a morčat je zase běžné onemocnění zubů.

K dispozici máme údaje o bezpečnosti analgetik u drobných savců, ale tyto zprávy pochází od mladých a jinak zdravých zvířat. Pozornost tak musí být věnována případům, kdy se dávka upravuje pro pacienty, kteří mohou mít subklinické poškození orgánů (např. chronické onemocnění ledvin u starších křečků, potkanů a morčat).

Při krátkodobém podání analgetik pro řešení pooperační bolesti obvykle nedojde ke vzniku klinicky významných komplikací. Problém ale může nastat, pokud je nutné podávat analgetika dlouhodobě. Podle autorovy zkušenosti má dlouhodobé podávání nízkých dávek nesteroidních antiflogistik pozitivní efekt u hlodavců s artrózou.

Riziko nežádoucích účinků se snižuje při podávání analgetik po dobu 2-3 týdnů s následnou týdenní přestávkou. U artritických pacientů je nutné zvažovat i další cesty vedoucí ke zmírnění bolesti (způsob krmení, měkká podestýlka, management prostředí).

Podle dostupných zpráv je u králíků bezpečné dlouhodobé podávání meloxikamu v dávce 0,2 mg/kg 1-2x denně per os pro zmírnění bolesti spojené s onemocněním zubů.*

FLECKNELL, P. Analgesic in small mammals. Vet Clin Exot Anim 2018;21:83-103.

Podrobnější informace najdete v únorovém čísle časopisu Veterinářství.