Připravované zákony mohou výrazně zdražit ceny vody

Dne 4. dubna 2007 v Parkhotelu v Praze proběhla tisková konference, na které se diskutovalo o dopadech připravovaných vládních změn na sektor CZT.

Platby za spotřebovanou energii na vytápění a přípravu TV se významně podílejí na celkových nákladech jednotlivých domácností, vezmeme-li v úvahu i plánované zdražování elektrické energie, finanční zatížení domácností bude velmi citelné.

Připravované zákony mohou výrazně zdražit ceny vody

Vláda České republiky v současnosti připravuje kroky, které sníží výhodnost centrálního zásobování teplem vůči méně ekologickým lokálním zdrojům tepla.

Výrazné zdražení pocítí 1,5 milionů domácností a řada firem a institucí dálkově zásobovaných teplem. Kroky o nichž vláda uvažuje budou mít za následek nejen zvýšení ceny dálkového tepla, ale i zhoršení životního prostředí.

Balík opatření vstupujících v platnost 1. ledna 2008 ohrožuje české teplárenství ve čtyřech hlavních oblastech.

Návrh Ekologické daňové reformy nepočítá na rozdíl od směrnic EU s úplným daňovým osvobozením kombinované výroby elektřiny a tepla a výroby tepla pro domácnosti v centrálních zdrojích.

Vlivem radikálního snížení povolenek pro Národní alokační plán na obchodovací období 2008 až 2012, hrozí krácení všech bonusů a dosud nevyřešených specifik dálkového vytápění. Česká republiky před rokem získala trvalou výjimku na sníženou sazbu DPH u dálkového tepla.

Ta však dosud nebyla zapracována do příslušné legislativy. Cenu dálkového tepla ovlivní i připravovaná vyhláška zpřísňující kvalitu paliv pro výrobu tepla.

Systémy centralizovaného zásobování teplem (CZT) s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla (KVET), využívající obnovitelné a alternativní zdroje energie (OAZE) patří prokazatelně mezi nejhospodárnější a k životnímu prostředí nejšetrnější způsoby získávání energie. KVET spotřebuje o 30 % primárních paliv méně než samostatná výroby elektřiny a tepla. Stejným poměrem se snižuje i znečištění našeho životního prostředí.

Všechny výše uvedené zásahy státu povedou ke zvýšení ceny dálkového tepla a jeho znevýhodnění před individuálním vytápěním, které není tak důsledně ekologicky ošetřeno.

Takové narušení konkurenceschopnosti dálkového tepla povede k odpojování odběratelů a vzniku nových nízko emitujících zdrojů se zhoršením emisní situace v daných lokalitách.

Uvedené nároky vůči dálkovému teplu jsou v přímém rozporu s ekologickými prohlášeními naší vlády, s doporučeními Evropské Unie a cíli ekologické legislativy.

Každé zpřísnění ekologických daní oproti směrnici 2003/96/ES Česko znevýhodní v porovnání se zeměmi, které zavedly daně v minimálním rozsahu nebo zavedou ekologickou daňovou reformu později. Tak jak jsou připravovány návrhy nové legislativy v oblasti daní a ekologie stávající vládou, řadí se Česká republika ke státům, kde se základní fyzikální zákony nerespektují.

Jak se celospolečenské a ekologické přínosy dálkového vytápění chystá ocenit český stát?

Ekologická daňová reforma se řídí směrnicí 2003/96/ES, která umožňuje vyjmutí dálkového vytápění a kombinované výroby elektřiny a tepla (KVET) ze zdanění.

Návrh české reformy však počítá pouze s osvobozením paliva pro výrobu elektřiny, jen částečné je daňové osvobození elektřiny z KVET a s osvobozením pro výrobu tepla v centrálních zdrojích a tepla z KVET české návrhy zákonů nepočítají.

To bude znamenat další zbytečné výdaje pro řadu firem i domácností. Zhruba 10 Kč/GJ u tepla z plynových zdrojů a minimálně 15 Kč/GJ u centrální výroby tepla z uhlí.

Tím, že Ministerstvo financí ČR výše uvedené v návrzích zákonů nezohlednilo, je v přímém rozporu s cílem ekologické daňové reformy a v konečném důsledku může být kontraproduktivní.

Znevýhodňuje centrálního vytápění s KVET proti lokálnímu vytápění, což povede k nárůstu malých zdrojů znečištění v obydlených lokalitách a ke zhoršení imisní situace.

Od daně má být například osvobozen zemní plyn pro výrobu tepla v domácnostech, ale zemní plyn pro výrobu tepla v centrálních zdrojích pro domácnosti již bude zdaněn.

Český požadavek na výši emisních povolenek pro Národní alokační plán (NAP) byl výrazně zkrácen. Proto je ohroženo zachování bonusů pro včasná opatření (EA), bonusů pro CZT a pro KVET. Nevyřešeny zůstávají možnosti přidělení povolenek při připojení nového odběratele a vliv závislosti dodávek tepla na klimatických podmínkách.

Bez zohlednění uvedených specifik se může stát, že české teplárny budou muset draze nakupovat povolenky. A to i přesto, že svým provozem a rozvojem přispívají ke snižování emisí CO2, což je hlavním úkolem NAP. Jedno Euro za povolenku zvyšuje cenu tepla o 2 Kč/GJ.

Při ceně povolenky 30 Euro (maximum roku 2006) se zvýší cena tepla o 60 Kč/GJ.

Před rokem se České republice podařilo získat trvalou výjimku na sníženou sazbu daně z přidané hodnoty (DPH) u dálkového tepla. Doposud však nebyla tato výjimka zapracována do příslušné legislativy.

Jaké budou dopady při neuplatnění vyjednané výjimky na české domácnosti napojené na moderní a ekologické systémy dálkového vytápění? Při průměrné ceně dálkového tepla 400 Kč/GJ a roční spotřebě 45 GJ na vytápění a ohřev teplé vody pro jednu domácnost se cena tepla od 1. 1. 2008 zvýší o 56 Kč/GJ.

Roční náklady domácnosti narostou o 2520 Kč. Státní pokladna se obohatí o 3,78 miliardy Kč.

Podle návrhu nové vyhlášky se zpřísňuje pro uhlí limitní měrná sirnatost na polovinu. Převážná část uhelných paliv tepláren má své přirozené fyzikálně-chemické vlastnosti a zatím nemáme k dispozici žádnou technologie úpravárenství, která by byla schopná docílit splnění nových limitních hodnot.

Limitování obsahu škodlivin v uhlí není podloženo žádnou zákonnou úpravou v evropské energetické legislativě. Tam je vždy legislativně limitována nikoliv strana vstupů, ale pouze strana výstupů, tedy spalin vypouštěných do ovzduší. Z uhlí jsou u nás vyráběny téměř dvě třetinu tepla.

V případě platnosti nové vyhlášky se zvýší vinou nákupu kvalitnějšího uhlí palivové náklady odhadem o 30 %, tedy minimálně o 15 Kč/GJ.

Nezohledněním možností směrnice rady 2003/96/ES, přehlížením specifik dálkového vytápění při tvorbě NAP, nevyužitím vyjednané výjimky pro sníženou sazbu DPH u dálkového tepla a zpřísněním limitu sirnatosti pro palivo bude výrazně znehodnoceno ocenění celospolečenských a ekologických přínos systémů dálkového zásobování teplem s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla, v mnoha případech využívající i obnovitelné a druhotné zdroje energie.

Kombinace výše uvedených čtyř kroků bude mít pro české teplárenství zničující charakter. Důsledky veškerých zdražení budou nuceni nést zákazníci – odběratelé. Při prostém součtu jednotlivých zvýšení, se může cena dálkového tepla od 1. ledna 2008 skokově zvýšit i o více než 100 Kč/GJ.

Systémy zásobování teplem s KVET patří k technologiím, které jsou při získávání energie hospodárné a šetrné k životnímu prostředí.

Domácnosti na ně napojené již dnes hradí v ceně tepla vedle komplexního ošetření celého výrobního cyklu energie i jeho kontinuální kontrolu a ekologické využití produktů vznikajících při energetické výrobě.

Dále platí v ceně tepla také emisní poplatky, ač teplárny splňují přísnou ekologickou legislativu, náhrady škod, zejména Lesům ČR, a podílejí se na nákupu emisních povolenek. Proč je chce stát trestat?!

Ekologická daňová reforma a sektor teplárenství

Z dosud vypořádaných připomínek k návrhům zákonů o zdanění pevných paliv, zemního plynu a elektrické energie Ministerstvo financí ČR neakceptovalo jednu ze zásadních připomínek Teplárenského sdružení České republiky. Z pohledu teplárenství je to bezesporu zdanění paliv na vstupu do kogeneračních zdrojů.

V preambuli Směrnice 2003/96/ES, která má být zákony implementována, se říká: „Preferenční zacházení může být poskytnuto zejména kombinované výrobě elektřiny a tepla a může být poskytnuto s cílem podpořit využití obnovitelných a alternativních zdrojů energie.

Ministerstvo financí ČR pobídku Směrnice 2003/96/ES nezohlednilo a paliva pro výrobu tepla v KVET v návrhu zákonů zdaňuje.

A to i přesto, že účinná kogenerace, díky které je u nás ekologicky a efektivně zásobováno teplem několik milionů obyvatel a podstatná část ostatních odběratelů, je specifickým rysem a konkurenční výhodou naší energetiky.

Osvobození od daně u paliv a elektřiny používané pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla (KVET) umožňuje směrnice 2003/96/ES. Ze strany státu je deklarována podpora KVET, která dosahuje vyššího využití energie primárního paliva a je ekologičtější než výroba oddělená.

Osvobozením paliv pro KVET bude cena centrálního tepla konkurenceschopnější proti lokálnímu vytápění, což povede ke zvýšení podílu KVET.

V opačném případě dojde ke zvýšení ceny dálkového tepla, k rozbití systémů dálkového zásobování teplem a k přechodu k lokálnímu vytápění se všemi negativními důsledky pro životní prostředí.

U dalších připomínek Sdružení očekáváme jejich brzké vypořádání. Rádi bychom Vás seznámili s těmito připomínkami a s dopady, které vzniknou, pokud nebudou akceptovány.

Osvobození od ekologické daně se týká pouze pevných paliv a zemního plynu pro výrobu elektřiny, u KVET však bude problém, jak rozdělit, kolik paliva spotřebovala výroba elektřiny a kolik výroba tepla.

Vzhledem k přínosům zásobování teplem z centrálních zdrojů, které pomáhá šetřit primární paliva, požadujeme, aby byla v souladu se směrnicí osvobozena paliva nejen pro výrobu elektřiny ale i pro KVET.

Návrh zákonů předkládaný MF ČR hovoří o „vysoce účinné kogeneraci“. Směrnice EU ale požaduje pouze, aby: „generátory byly šetrné k životnímu prostředí“. Navrhované znění neumožní menším teplárnám na osvobození od daně dosáhnout, přestože elektřinu vyrábějí v kombinované výrobě, jelikož nenaplňují definici „vysoce účinné kogenerace“.

Je navrženo osvobození plynu pro výrobu tepla v domácnostech, ale nikoliv pro výrobu tepla pro domácnosti v centrálních zdrojích. Tento princip popírá podporu KVET, protože takto vyrobené teplo daňově znevýhodňuje proti lokálnímu vytápění.

Jedním z důsledků bude nárůst počtu malých zdrojů znečištění v obydlených lokalitách a zhoršení imisní situace v místě.

Daň z přidané hodnoty a sektor teplárenství

Je to již celý rok, co se ve spolupráci s dalšími evropskými zeměmi podařilo vyjednávačům České republiky získat v Bruselu trvalou výjimku na sníženou sazbu daně z přidané hodnoty u dálkového tepla.

V přístupových smlouvách České republiky byla totiž původně vyjednána pouze časově omezená výjimka do 31. 12. 2007.

Doposud však nebyla nově vyjednaná trvalá výjimka na sníženou sazbu daně z přidané hodnoty u dálkového tepla zapracována do příslušné legislativy.

Jaké mohou být dopady při neuplatnění vyjednané výjimky na české domácnosti napojené na moderní a ekologické systémy dálkového vytápění?

Pokud vyjednanou výjimku Česká republiky neuplatní, zvedne se daň z přidané hodnoty u dálkového tepla ze současné snížené sazby 5 % na sazbu základní, tedy 19 %, což pouze z tohoto titulu zvýší cenu dálkového tepla o 13,4 %.

Při průměrné ceně dálkového tepla 400 Kč/GJ a roční spotřebě 45 GJ na vytápění a ohřev teplé vody pro jednu domácnost se tak jednotková cena tepla zvýší o 56 Kč/GJ. To zvedne roční náklady dálkově vytápěné domácnosti o 2520 Kč. Jelikož dálkově je u nás ze systému centralizovaného zásobování teplem zásobováno více než 1,5 miliónů bytů, státní pokladna bude bohatší o 3,78 miliardy Kč.

Budete mít zájem:  Proč je japonská kuchyně považována za zdravou?

Při uplatnění vyjednané výjimky, ale při navrhovaném vládním zvýšení snížené sazby daně z přidané hodnoty z 5 % na 9 % se při průměrné ceně dálkového tepla 400 Kč/GJ a roční spotřebě 45 GJ na vytápění a ohřev teplé vody jednotková cena tepla zvýší o 16 Kč/GJ. To zvedne roční náklady dálkově vytápěné domácnosti o 720 Kč. Do státní pokladny by tak přitekla 1,1 miliardy Kč.

Nevyužitím vyjednané výjimky by bylo znehodnoceno ocenění celospolečenských a ekologických přínos systémů dálkového zásobování teplem s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla, v mnoha případech využívající i obnovitelné a druhotné zdroje energie. Systémy zásobování teplem s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla patří k technologiím, které jsou nejhospodárnější a nejšetrnější k životnímu prostředí.

Domácnosti napojené na systémy dálkového zásobování teplem v ceně dálkového tepla již dnes hradí ekologické ošetření celého výrobního cyklu energie, jeho kontinuální kontrolu i ekologické zneškodnění či využití produktů vznikajících při energetické výrobě. Naproti tomu domácnosti s individuálním vytápěním platí pouze palivo bez jakékoliv účasti na hrazení negativního vlivu na životní prostředí celého životního řetězce použité energie.

Stanovisko Teplárenského sdružení České republiky k návrhu nové vyhlášky o stanovení požadavků na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší

Podle návrhu nové energetické vyhlášky, která má nahradit dosavadní vyhlášku 357/2002 Sb., se zpřísňuje pro uhlí limitní měrná sirnatost o více než polovinu ze současných 1,07 g/MJ S na 0,5 g/MJ S.

Převážná část uhelných paliv, která mají nasmlouvány teplárenské společnosti, má své přirozené fyzikálně-chemické vlastnosti a podle dosavadních známých zkušeností neumožňuje žádná technologie úpravárenství docílit splnění těchto nových limitních hodnot.

Dlouhodobé smlouvy na dodávky energetického hnědého uhlí jsou obvykle uzavřeny v horizontu do roku 2015.

Výše uvedeným legislativním zásahem by byly teplárenské společnosti vystaveny hrozbě nemožnosti zabezpečit nasmlouvané dodávky tepla a elektřiny v kogenerační výrobě.

Zároveň by byly nuceny zásadně změnit část technologie, která je závislá na některých druzích hnědého uhlí (například uhlí ořech 2).

Limitování obsahu škodlivin v uhlí není navíc podloženo žádnou zákonnou úpravou v evropské energetické legislativě.

Tam je vždy legislativně zakotvena a limitována nikoliv strana vstupů, ale pouze strana výstupů, tedy spalin vypouštěných do ovzduší.

Veškeré tyto legislativní podmínky samozřejmě společnosti sdružené v Teplárenském sdružení České republiky plní, dodržují a v řadě případů i pokračují.

V příloze č. 4, tab. 1 diskutovaného návrhu vyhlášky dále navrhujeme u alternativních paliv snížit hodnotu výhřevnosti na 8 MJ/kg pro širší možnost využití již vyzkoušených alternativních paliv.

Členové Teplárenského sdružení České republiky s obavou sledují situaci při přípravě nové vyhlášky, neboť účinnost této vyhlášky k datu 1. září 2007 (jak bylo v návrhu uváděno) by představovala fatální problémy v oblasti dodávek paliva a provozování celé řady energetických zdrojů. Bohužel ani posunutí platnosti na začátek roku 2008 neřeší základní problém v rovině ekonomické ani technické.

Stát chce zdražit podzemní vody, za vodné a stočné si připlatíme

Stát chce postupným zdražením uchránit strategické zásoby podzemních vod a naopak motivovat odběratele k využívání vod povrchových například z řek, potoků, přehrad či rybníků. V současné době polovina spotřebovávané vody pochází z podzemí a polovina z povrchu.

Zdražení bude výraznější než každoroční zvyšování cen vody v domácnostech například kvůli inflaci nebo modernizaci infrastruktury, jak to prosazují vodárenské společnosti.

KOMENTÁŘ DNE:
Připravované zákony mohou výrazně zdražit ceny vody Očima Saši Mitrofanova: Srážka aligátora s čápem

Za odběr podzemní vody navrhuje ministerstvo životního prostředí zvýšit poplatek již od ledna 2017 ze dvou na tři koruny za kubík, do roku 2022 by to mohlo být až osm korun za kubík.

To provozovatelé vodovodů a kanalizací zcela jistě promítnou do koncové ceny pro spotřebitele. V našich účtech by to znamenalo každoroční navyšování vodného o 25 až 50 korun na osobu až do koncového roku 2022.

Zároveň novela zákona o vodách, kterou chystá ministerstvo životního prostředí, mění limit pro odběr podzemní vody, který nepodléhá zpoplatnění. Dosud je to do 6000 kubíků z jednoho zdroje, nově by tato hranice měla být 4500 m3. Resort odhaduje, že by se to nově dotklo zhruba 1200 obcí.

Jak řekl Právu ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO), k návrhu novely již skončilo připomínkové řízení, a tak ho v nejbližších týdnech dostane na stůl vláda.

Podle Brabce je pravděpodobné, že nakonec bude růst mírnější, a v roce 2022 by měl činit pět či šest korun za kubík. Vyhovělo by se tak připomínkám některých resortů i třeba Svazu měst a obcí, které s vyšším růstem nesouhlasily s odkazem, že vyšší cena by byla sociálně neúnosná.

S cenou za podzemní vodu se nehýbalo 14 letRichard Brabec, ministr životního prostředí

„Modelovali jsme si situaci, kdy by se používala z poloviny voda povrchová a z poloviny pod zemní. Vyšlo nám, že dopady by měly být víceméně desítky korun na osobu ročně. Při šesti korunách za kubík by to ročně na osobu bylo do osmnácti korun. Na rodinu by to vyšlo na 70 až 80 korun ročně,“ řekl Brabec.

Počítá s tím, že se kolem návrhu strhne velká diskuse. Například ministerstvo zemědělství totiž podle něho zatím trvá na cílových osmi korunách. Brabec ale předkládá návrh jen se šesti korunami.

„S cenou za podzemní vodu se nehýbalo 14 let, a tak ta podzemní je nyní nesmyslně výrazně levnější než povrchová. To je třeba srovnat,“ podotkl ministr.

„Za podzemní se platí dvě koruny a za povrchovou je to někde mezi čtyři až sedmi korunami za kubík. To podle toho, v kterém povodí se obce nacházejí, protože cenu stanoví právě povodí na základě svých výdajů za správu. Nikdo z dřívějších politiků s tím nic dělat nechtěl, protože to nebylo politicky hezké,“ řekl Brabec.

Jak dodal, cena povrchové vody postupně po haléřích také stoupala, od devadesátých let to celkově činí tisíce procent. A je jisté, že poroste dál. Jde o tzv. věcně usměrňovanou cenu, jejíž dodržování hlídá ministerstvo financí.

Podle Brabce by bylo vhodné nalézt i další zdroje na financování správy povodí, aby cena povrchové vody rostla pomaleji. To bude ale předmětem až následné velké novely vodního zákona, kterou již připravuje ministerstvo zemědělství. Ta bude reagovat i na další problémy, které může sucho způsobit. Cena vody je přitom jen jedním z ekonomických opatření.

Kvalita vod v Česku je  nedostatečná, problémem jsou hodnoty dusičnanů a fosforu

Zároveň s poplatkem za odebírání vody by se měl zvyšovat i poplatek za vypouštění čištěné odpadní vody. Ten je nyní deset haléřů za kubík a od příštího roku půjde na dvojnásobek. V případě nečištěné vody má být zvýšení výraznější. Do roku 2023 má narůst až na desetikorunu za kubík.

„Sazba poplatku z objemu za nečištěné odpadní vody je záměrně navrhována velmi vysoká z důvodu ekonomické motivace znečišťovatelů tyto nečištěné odpadní vody vůbec nevypouštět,“ uvádí se v důvodové zprávě k malé novele. Kvalita vod v Česku je totiž stále nedostatečná, problémem jsou hodnoty dusičnanů a fosforu.

Pro občany by se tak mohlo stočné pro čištěnou vodu od příštího roku jednorázově zvýšit o pět až osm korun za osobu a rok. Stočné pro nečištěnou vodu by mohlo jednorázové vzrůst až o 128 korun ročně za osobu.

„Stočné v důsledku změn poplatků poroste minimálně, nebude zdaleka tak velké, jak se původně uvažovalo. Dopady budou dramaticky menší, než někteří lidé varovali,“ uvedl Brabec.

Změnu pocítí ale menší obce, které dosud byly od placení poplatku za vypouštění do určitého množství osvobozeny. Navrhovaným snížením limitu ze 100 tisíc kubíků ročně na polovinu se zpoplatnění dotkne i obcí kolem tisíce obyvatel.

Podle Brabce existuje velmi efektivní cesta, jak reagovat na sucho. A tím je cena vody podle pásem. V případě kritického stavu v některém regionu by po nějakou dobu mohly krizové štáby vyhlásit určitý stupeň sucha, a to by znamenalo i vyšší cenu vody.

„Bude-li katastrofální sucho, vodohospodářská společnost by v konkrétním místě měla povinnost zvýšit cenu vody, která převýší denní normalizovanou spotřebu. Dejme tomu, že se počítá s průměrnou spotřebou na osobu v ČR kolem 85 litrů na den. V případě, že spotřeba překročí tento limit, by se výrazně zvýšila její cena. Tak to mají v jiných státech,“ řekl Brabec.

Podle něj je toto opatření zatím ekonomicky nerealizovatelné, protože by musely domácnosti být vybaveny digitálními vodoměry, které umí odečíst denní spotřebu.

„Bylo by to strašně drahé. Podle vodárenských společností by to pro celou republiku znamenalo náklady v řádech miliard korun,“ podotkl s tím, že leckde ve světě to již dobře funguje.

Podle Brabce je ČR dobře připravena na povodně, ale na sucho nikoli. „Nikomu nedošlo, že jsou to dvě strany jedné mince,“ poznamenal. Zatím podle něj mohou jen starostové obcházet občany a vyzývat je, aby v určitou dobu nezalévali zahrádky. Záleží na odpovědnosti lidí, jak se zachovají.

To vše by měla řešit velká novela vodního zákona. „Nejsem si jist, zda ji stačí projednat ještě tato Sněmovna. Naší snahou je, aby začala platit od roku 2018,“ prohlásil.

Pro stát bude podle něho důležitá diskuse i o tom, zda vodohospodářské společnosti, které kupují vodu za dvě koruny a prodávají ji lidem za 40 korun, skutečně získané peníze vkládají do infrastrukturních sítí. Domnívá se, že by za vodu a nakládání s ní měl být zodpovědný jeden resort a nikoli pět, jako je tomu dosud.

Souhlasíte se zdražením podzemních vod?ano, je potřeba je chránitne, narostou výdaje domácnostíCelkem hlasovalo 5932 čtenářů.

Budete mít zájem:  Budou nás léčit šamani?

Třetí Ruka

Připravované zákony mohou výrazně zdražit ceny vody

Fosfor je 11. nejběžnějším prvkem v zemské kůře. Jeho množství tamtéž se odhaduje na jeden trilion tun. Ve svých sloučeninách, fosfátech, je doslova všudypřítomný – vyskytuje se ve vodě, v půdě a ve všech živých organismech bez výjimky. Je zapojen do všech procesů života na planetě Zemi. Zdálo by se, že je to jedna z věcí, o kterou se v žádném případě nemusíme starat. A přesto ho už brzy může být kritický nedostatek.

Přes obrovské množství, ve kterém se v přírodě vyskytuje, jsou zásoby omezené a každým rokem se ztenčují. Na Zemi je konečné množství nalezišť, jejichž využití je ekonomicky a technicky únosné.

Tato naleziště jsou soustředěna značně nerovnoměrně v několika málo zemích na světě; většina těžitelných světových zásob se nalézá v Maroku, zbytek pak např. v Sýrii, Alžírsku, Číně, Rusku a USA.

Téměř všechny tyto oblasti jsou buď politicky nestabilní, nebo nějakým způsobem ne zcela přátelské vůči evropským zemím. S rostoucí cenou tak bude Evropa vystavována čím dál větším problémům a vyšší finanční náročnosti při importu fosfátů k zajištění svých potřeb.

S ubývajícím množstvím zásob však přibude další problém: Kvalita suroviny bude prudce klesat, produkty budou bez nákladné purifikace obsahovat stále více škodlivých příměsí, jako jsou těžké kovy nebo radioaktivní prvky.

Co se stane, pokud budeme mít v České republice nedostatek fosforu? Proč je pro nás tak nezbytný a strategický? Stručně řečeno: Bez fosforu nelze existovat. Je naprosto nepostradatelný k vypěstování jakékoli plodiny, tedy i k produkci jídla.

Bez fosfátových hnojiv by prudce klesla potravinová produkce a časem, až by se vyčerpala jejich zásoba v půdě, by nebylo možno na polích vypěstovat téměř nic. Náš stát by se tak stal zcela závislým na importu potravin.

Fosfor v tomto ohledu nelze ničím nahradit, žádnou technologií, žádným jiným prvkem ani sloučeninou.

A přes tuto vzácnou a nepostradatelnou úlohu naše společnost fosforem bezuzdně plýtvá. Nevhodnými technologiemi v zemědělství, špatným hospodařením s odpadními vodami, přebytečnými potravinami, organickou hmotou obecně. Ročně jsou zbytečně spotřebovány nebo bez užitku vypuštěny do vod tisíce tun fosforu.

A pokud je tento prvek v malém množství nepostradatelným pro všechno živé, pak v umělém nadbytku způsobeném lidskou činností je devastující metlou pro přírodní ekosystémy, a to zejména kvůli eutrofizaci našich vod.

A poněvadž čistá voda je další surovinou, kterou nutně potřebujeme k životu, způsobujeme si další strategický problém – na nadbytek fosforu ve vodě nadměrným růstem reagují toxické sinice, které vodu degradují bezprostředně pro vodní organismy a následně i pro lidskou spotřebu.

Plýtvání fosforem, a tedy penězi potřebnými na import fosfátů, tak na druhé straně vyvolává další finanční náklady na čištění vody určené k pití, rybolovu či rekreaci.

Evropské země, vědomy si tohoto strategického rizika, označily fosfor jako jednu z 20 kritických nerostných surovin, jejichž nedostatek může v budoucnu způsobit závažné potíže evropskému průmyslu a následně celé společnosti. Fosfor se dostal do středu zájmu výzkumných institucí i průmyslových odvětví.

Během krátké doby se tento prvek v našich očích mění z přebytečného a obtížného odpadu na ceněnou a žádanou surovinu, o jejíž budoucí zásoby a její spotřebitelský koloběh se každý stát musí zajímat.

Rostou snahy o co nejšetrnější zacházení, o zabránění úniků v průmyslovém zpracování a následných aplikacích, aby se snížila závislost na importu. Souběžně se upíná pozornost k recyklaci fosforu z odpadů, pevných i kapalných, z rostlinné a živočišné výroby v zemědělství, z odpadních vod průmyslových i komunálních.

A protože je účelné tyto aktivity koordinovat, v některých evropských zemích již vznikly pracovní sítě – platformy, které sdružují firmy, organizace, výzkumné ústavy a státní instituce, které se zaměřují na sdílení informací, účelnější využívání peněz z dotací a grantů, spojený výzkum, popularizaci a vzdělávání lidí zapojených do některého z dotčených odvětví hospodářství. Takové platformy již fungují v Německu, Nizozemí, Vlámsku, Anglii, další se chystá ve Švýcarsku. V roce 2013 vznikla společná celoevropská platforma.

Dle našeho názoru je nutností, aby podobná společnost vznikla i v České republice.

Naše země má velké rezervy co se týče čištění odpadních vod, nakládání s hnojivy, zbytečného používání fosforu v čisticích prostředcích, emisí fosforu do vodního prostředí, hospodaření s fosforem a organickou hmotou v zemědělství a potažmo v celé krajině.

Máme velké rezervy v opětovném využití fosforu, jeho recyklaci a purifikaci. Tyto nedostatky nás stojí zbytečné náklady a mají dopad na životní prostředí a lidské zdraví. Proto v současnosti zakládáme fosforovou platformu v České republice.

Ceny vody 2020: kubík stojí v průměru 94 korun

BYDLENÍ

V lednu zdražila voda ve většině českých měst a obcí. Jde o největší navýšení cen za posledních několik let. Vodné a stočné v některých oblastech stouplo o více než 10 %. Voda v polovině roku ovšem mírně zlevní, a to díky snížení sazby DPH.

Zdražení vodného a stočného zasáhlo větší města i menší obce. Ceny vody narostly v lokalitách, kde vodárenskou infrastrukturu provozují města, ale i v regionech, kde je v držení soukromých společností.

Veřejný provozovatel není zárukou levnější vody a naopak, jak se občas mylně traduje,“ říká Tomáš Ondra z portálu Vodárenství.cz.

Dodává, že zdražení většina provozovatelů vysvětluje nutností investic do vodárenské infrastruktury.

Aktuální ceny vody v Česku

Vodné a stočné zdražilo od ledna 2020 napříč všemi regiony. Například obyvatelé hlavního města platí o téměř 5 % více než loni. Tisíc litrů vody v Praze stojí 94,01 korun.

„Nárůst je rozdělen na část inflační, která pokrývá růst provozních nákladů, a část investiční, která je určena na investice do vodohospodářského majetku,“ uvádí Tomáš Mrázek, tiskový mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací.

V Plzni od prvního ledna zdražilo vodné a stočné téměř o 12 %. Také zde radní zdůvodňují zdražení nutností investic. Kubík vody lidé v západočeské metropoli stáčí za 98,81 korun. Dosud platili 88,38 korun.

Brno zdražilo vodu o 4,77 korun za metr krychlový, což představuje nárůst asi o 6 %. Lidé žijící v jihomoravské metropoli tak nyní platí 84,30 korun za kubík. Za obdobnou cenu lidé stáčí vodu v Ostravě, konkrétně za cenu 84,34 korun.

Na Olomoucku zdražila voda od nového roku o dvě koruny. Vodu v tomto regionu dodává Moravská vodárenská, které lidé platí 87,01 korun za kubík. O necelá 2 % zdražila voda v Hradci Králové, kde lidé platí 101,69 korun za metr krychlový.

Připravované zákony mohou výrazně zdražit ceny vody

Zdroj: Shutterstock

Ceny vody se ještě změní

Letošní rok bude mít ve vodárenství jedno specifikum. Ceny vody se totiž ještě jednou změní, a to díky snížení sazby DPH. „V lednu sice přišlo zdražení, ale v květnu cena klesne, protože stát sníží sazbu DPH z 15 na 10 %. Většina domácností by tak měla platit za vodu méně, výjimku tvoří Praha, která zlevňování neplánuje,“ upřesňuje Tomáš Ondra.

Například v Ostravě klesne cena po snížení DPH z aktuálních 84,34 na 80,71 korun. Snížení ceny už nyní očekávají také domácnosti v Plzni. Od května 2020 se cena po novele zákona sníží o 5 %, takže zdražení pro domácnosti bude od 1. května jen sedmiprocentní,“ dodává náměstek primátora Pavel Šindelář. Podobně klesne v polovině roku cena vody i v dalších regionech.

Zdražuje se kvůli investicím

Většina vodárenských společností odůvodňuje nárůst cen nutností investovat do rozvoje nebo obnovy infrastruktury. V posledních letech do modernizace vodohospodářské infrastruktury a zkvalitnění služeb dodávek pitné vody společnosti investují zhruba deset miliard korun ročně.

Například Praha letos vloží 1,3 miliardy korun do oprav a údržby vodohospodářské infrastruktury a zároveň se připravuje na zásadní investice v následujících letech, kdy chystá například obnovu páteřních vodovodních řadů z Káranské vodárny nebo rekonstrukci vodojemů či Ústřední čistírny odpadních vod a úpravny vody v Podolí.

Vodárenským společnostem rovněž rostou s ohledem na situaci na trhu práce personální náklady, aby dokázaly udržet experty v oboru. Vzrostly také ceny energií a chemikálií, které činí významnou položku v nákladech pro úpravu pitné vody a odpadní vody.

„Investice si vyžaduje také zpřísňující se česká i evropská legislativa, například chystaná změna v možnosti nakládání s čistírenskými kaly nebo problematika odlehčovacích komor na kanalizační síti a v čistírnách odpadních vod,“ uzavírá Tomáš Ondra.

Čtěte také:

V Plzni může zdražit vodu pouze inflace či změna legislativy

Je to zejména v kontextu stávajících a v blízké budoucnosti připravovaných legislativních požadavků, které významně zpřísňují povinnosti vlastníků a provozovatelů vodárenské infrastruktury.

Vedení města Plzně v minulosti rozhodlo o realizaci významných investic do vodárenské infrastruktury, jmenovitě o doplnění nejmodernější technologie na úpravu pitné vody, modernizaci a intenzifikaci procesů čištění odpadních vod a rozšíření vodohospodářské infrastruktury o nové vodojemy a kanalizace, které budou financovány prostřednictvím dotací z Evropské unie.

 V souvislosti s přijetím těchto dotací, jejichž čerpání bylo podmíněno velmi přísnými podmínkami, došlo v Plzni v  letech 2011 a 2012 ke skokovému nárůstu cen vodného a stočného.

Jednou z nejvýraznějších podmínek určující výši cen vodného a stočného bylo nastavení dostatečné výše zdrojů generovaných z vodného a stočného pro obnovu vodárenské infrastruktury, tzv. samofinancovatelnost.

Toto navýšení ve svém důsledku zapříčinilo, že se západočeská metropole ocitla poměrně vysoko na žebříčku českých měst s nejdražší vodou. Pro spotřebitele nepříjemný důsledek, ale dotační podmínky byly neúprosné.

Dnes, více než pět let od prvního výrazného navýšení ceny vody, lze pozorovat výsledek tehdejšího, pro odběratele nepopulárního, ale strategicky prozíravého rozhodnutí.

Při současném pohledu na ceny vodného a stočného v jednotlivých městech České republiky,  porovnáme-li je s plzeňskými, dochází   k jejich vyrovnání a v několika případech i k jejich překročení.

Důvodem je tlak na plnění nově zákonem stanovené podmínky, že i ostatní města, jakožto vlastníci vodárenské infrastruktury, musí tvořit finanční prostředky na obnovu vodohospodářské infrastruktury, jinými slovy na jejich samofinancovatelnost.

Současné ceny vodného a stočného v Plzni tuto podmínku samofinancovatelnosti stanovenou vlastníkovi již od roku 2012 v plném rozsahu splňují, což je nesporně velká výhoda oproti ostatním městům.

V otázce tlaku na zvyšování cen vodného a stočného na území města Plzně v důsledku očekávaných a v současné době velmi diskutovaných legislativních změn, jež spočívají zejména ve zvýšení poplatků za odběr podzemních vod pro výrobu pitné vody, mohou být občané Plzně, jejichž voda je upravována z povrchového zdroje – řeky Úhlavy, zcela klidní. Výše ceny by se mohla dotknout případná změna legislativy ohledně vypouštění odpadních vod z čistírny odpadních vod. V uzavřené smlouvě mezi městem Plzní a provozovatelskou společností VODÁRNA PLZEŇ a.s. jsou však mechanizmy, které zabrání neúměrnému navyšování ceny vodného a stočného.

Budete mít zájem:  Vědomé stravování – co je to a proč takto začít jíst?

Podle společnosti VODÁRNA PLZEŇ a.s. ani jejího akcionáře nemusí odběratelé očekávat žádnou větší změnu.

Připravované zákony mohou výrazně zdražit ceny vody

O tom, že voda je cennější, než si obvykle uvědomujeme, jsme se historicky možná poprvé a v míře dosud neobvyklé přesvědčili v průběhu letošního suchého a horkého léta.

I díky tomu se na všech možných úrovních rozběhla celá série opatření, která by měla opakování letošního stavu v budoucnosti zamezit nebo dopady sucha (ale i povodní, což je druhá strana téže mince) minimalizovat. Což se podle všeho neobejde bez postupného zvyšování cen vody.

 Nyní jde především o to, o kolik, a na základě jakých důvodů.

Bohužel je v této souvislosti nutné konstatovat, že k možnému, celkem významného zvýšení cen vody (tedy nárůstu poplatků za vodné a stočné), dojde zřejmě v následujících letech především na základě nově připravované legislativy bez přímé vazby na prevenci rizik sucha nebo povodní.

Prvním a zcela aktuálním impulsem ke zdražení vody, konkrétně poplatků za stočné, je novela Nařízení vlády 61/2003, která nově stanovuje limity látek pro veškeré čistírny odpadních vod (ČOV) v ČR.

Předkladatelem novely je ministerstvo životního prostředí a podle původního záměru ministerstva měl být návrh zařazen na jednání vládního kabinetu již příští měsíc.

Naštěstí pro obyvatele ČR se zřejmě na nějakou dobu uvedený záměr odloží, neboť se proti návrhu postavila všechna hlavní připomínková místa – konkrétně ministerstvo zemědělství, ministerstvo průmyslu a obchodu a ministerstvo práce a sociálních věcí spolu s Hospodářskou komorou ČR.

Hlavním důvodem je ze strany životního prostředí nedostatečně zpracovaná RIA – tedy dopad zamýšlené novelizace do podnikatelského a občanského prostředí, zejména pak dopad na takzvanou sociálně únosnou cenu vody.

Pokud by totiž svůj původní návrh ministerstvo životního prostředí prosadilo, hrozí podle analýzy, kterou zpracoval Milan Lánský z České asociace pro vodu, v celé ČR zvýšení cen vody v průměru o pět procent, respektive zdražení stočného v průměru o 12 procent. Dopad novely do cen stočného by byl přitom v různých lokalitách různý – tam, kdy jsou v současné době ČOV nevyhovující navrhovaným parametrům, by mohlo jít až o padesátiprocentní zdražení poplatků za stočné, v lokalitách s nejmodernějšími ČOV by naopak k žádnému navýšení dojít nemuselo.

Nepříliš známou skutečnost, že na ceny vody v ČR má největší vliv naše vlastní legislativa, demonstruje v praxi i další připravovaná novelizace zákona, konkrétně vodního zákona, jehož předkladatelem je spolu s ministerstvem životního prostředí také ministerstvo zemědělství.

Záměrem této novely je přitom zvýšit stávající poplatky za odběr podzemních vod oproti současnému stavu na trojnásobek, což by vzhledem k tomu, že podzemní vody tvoří v ČR polovinu veškerých zdrojů pitné vody, mělo plošný dopad na ceny vodného pro značnou část obyvatel naší země.

Také v tomto případě trvá rozpor mezi oběma resorty, ministerstvo zemědělství je proti, mimo jiné i kvůli konkurenceschopnosti našich zemědělců.

Ti totiž počítají v budoucnosti s tím, že především při pěstování ovoce a zeleniny, ale i vinné révy nebo chmele, budou více než dosud využívat zavlažovací systémy, přičemž zdrojem vody by měla být v řadě lokalit právě podzemní voda.

Pokud by i v tomto případě ministerstvo životního prostředí svůj postoj prosadilo, bylo by možné z pohledu zemědělců popsat rizika sucha v kontextu s budoucí platnou legislativou jako aktualizovanou podobu Cimrmanovy pohádky „Jak chudák do ještě větší nouze přišel“.

V situaci, kdy by jim na polích schla úroda generující ekonomické ztráty, by jim totiž stát svou legislativou „pomohl“ tím, že by se jim navíc zvýšily náklady za využívání vody k zavlažování. Při dostatku srážek logicky nejsou zavlažovací systémy v praxi téměř zapotřebí….Kromě toho se také uvedená novela vodního zákona zabývá zpřísněním požadavků na čištění odpadních vod, což by opět vedlo k potřebě technologického přezbrojení stávajících ČOV a dalšímu dopadu do cen vody.

Zvýšení ochrany podzemních vod je samozřejmě v principu správné, stejně tak jako kvalita odpadních vod vypouštěných z ČOV zpět do přírody. Z obou těchto pohledů se tak zdá postoj ministerstva životního prostředí jako logický. Uvedené ministerstvo však cudně tají další podstatné souvislosti.

Totiž, že zvýšení zpoplatnění podzemních vod nepovede k větší jejich ochraně, ale ke zvýšení příjmů Státního fondu životního prostředí.

Ke zpřísnění požadavků na čistotu odpadních vod zase zapomíná ministerstvo dodat, že stávající požadavky jsou v ČR nejpřísnější v celé EU, včetně vyspělých zemí, a že ortodoxní dodržování navrhovaných parametrů by v praxi znamenalo, že žádná ze stávajících našich (ale i zahraničních ČOV) by tyto parametry nedokázala splnit.

Co je ale nejdůležitější: Ceny vodného a stočného nejen u nás, ale v celé Evropě i v celém světě s ohledem na potřebu investic do vodohospodářských sítí a stabilizaci vodních režimů v krajině postupně porostou.

Je proto dost nešťastné, aby stát svými zákony a nařízeními k předpokládanému růstu ještě dále přispíval, i proto, že v současné době je cena vody v ČR (opět v porovnání s dalšími státy EU) již tak dost vysoká.

Pokud by se totiž všechny návrhy na zpřísnění limitů a zpoplatnění podzemních vod prosadily, lze nejpozději do dvou let očekávat růst cen vody (tu vodného, tu stočného, tu obojího) na celém území naší země v průměru o více než 10 procent. Z čistě administrativních důvodů.

Naše voda – Petr Havel, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová

Vývoj cen vody v roce 2021

Na druhou stranu se do cen se promítá i zařazení vodného a stočného do snížené sazby daně z přidané hodnoty (10 %), ke kterému došlo s účinností od 1. května 2020.

Jak komentují vývoj cen vodného a stočného provozovatelé a jaké ceny vodárenské společnosti pro rok 2021 stanovily?

Marek Síbrt, mluvčí společnosti Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a.s.:

Nová výše vodného a stočného v lokalitách, kde působí SmVaK Ostrava, pro rok 2021 reflektuje především další nárůst prostředků do obnovy a rozvoje vodohospodářské infrastruktury, ale také rostoucí náklady na některé vstupy (chemikálie atd.), případně personální náklady. Kalkulace vodného a stočného je jednoznačně regulována platnou legislativou, která definuje jak uznatelné náklady, tak případnou úroveň oprávněného zisku a jeho vývoj v čase.

  • Co se týká rozdílu v cenách v jednotlivých regionech, roli může hrát celá řada aspektů. Například to:
  • 1) Nakolik jednotlivé vodárenské společnosti vytvářejí dostatečné rezervy pro obnovu infrastruktury.
  • 2) Cenu může navýšit například také velký dotační projekt v některém z evropských nebo národních programů, kdy v dotačních pravidlech bývá určeno, kolik prostředků je nezbytné alokovat na budoucí obnovu infrastruktury.
  • 3) Některé municipality vodné a stočné svým obyvatelům různými způsoby kompenzují.

4) Roli hrají také přírodní podmínky, které mohou mít vliv na náklady na výrobu a transport pitné vody, stejně jako na odvádění a čištění vody odpadní (potřeba čerpání atd.).

5) Roli hrají také prostředky odváděné do veřejných rozpočtů za surovou vodu pro výrobu vody pitné. U povrchové vody se tento poplatek povodí od povodí liší. U podzemní vody je například výrazně nižší než u vody povrchové.

Jiří Paul, ředitel VAK Beroun:

Cena regionálního vodného a stočného na Berounsku a Hořovicku se od nového roku zvýší zhruba o inflaci, a to i přes výrazné zdražení nakupované vody z Prahy. Díky loňskému snížení DPH to znamená, že domácnosti platí za vodu méně než na začátku roku 2020.

V mnoha položkách se nám daří šetřit náklady nebo je alespoň nezvyšovat. Zásadní vliv na to mají investice do obnovy, které snižují potřebu oprav a zvyšují hospodárnost provozu. Za uplynulých pět let jsme cenu dokonce zvýšili méně, než zdražila nakupovaná voda, a to bez ohledu na růst ostatních nákladů.

I letošní investice přinesou v budoucnu úsporu. Dokončuje se odstavení čistírny v Komárově a převedení odpadních vod do Hořovic. Podobně se chystá čerpání odpadních vod ze Zdic do Berouna.

Pražské vodovody a kanalizace, provozovatel pražské vodohospodářské infrastruktury:

Obyvatelé hlavního města zaplatí v roce 2021 za tisíc litrů vody 92,36 korun bez DPH. Ve srovnání s předchozím rokem tak cena vzroste o 7,9 procenta. Nárůst ceny je způsoben především ohromným propadem fakturovaných objemů, na které se rozpočítávají regulované náklady. Ty vzrostou pouze o inflaci.

Pokles spotřeby postihl hlavní město nejvíce z celé České republiky, neboť krize COVID-19 vyhnala z Prahy turisty, dojíždějící studenty i pracující a zásadně omezila veškeré ekonomické aktivity.

Další vliv na nárůst ceny bude mít provoz úpravny vody v Podolí, která bude v roce 2021 po rekonstrukci opět připojena do sítě, aby byla zajištěna nepřetržitá dodávka pitné vody při neodkladné rekonstrukci přivaděčů ze zdrojů pro Prahu. Dále je v plánu obnova páteřních řadů z Káranské vodárny, rekonstrukce významných vodojemů, rekonstrukce druhé poloviny Ústřední čistírny odpadních vod či výstavba přivaděče z úpravny vody v Podolí do vodojemu na Floře.

Cena vodného a stočného v Praze zůstane i přes navýšení stále na úrovni celostátního průměru a ve spotřebním koši Pražanů představuje 1,4 % čistých příjmů domácností.

Průměrný Pražan utratí za vodné a stočné měsíčně přibližně 270 korun, což je zhruba 9 korun denně. Meziroční navýšení ceny představuje nárůst měsíčních výdajů za vodohospodářské služby o 22 Kč za osobu.

Jeden litr kvalitní pitné vody bude stát zhruba deset haléřů.

Vývoj cen vodného a stočného v Praze od roku 1998:

Období Vodné (Cena vody za m3 v Kč, včetně DPH) Stočné (Cena vody za m3 v Kč, včetně DPH) Celkem (Cena vody za m3 v Kč, včetně DPH)

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *