Návštěva lékaře nepochybně nepatří k našim oblíbeným kratochvílím, a to i přesto, že úroveň vzdělání českých lékařů je vysoká a dostupnost péče je (minimálně ve větších městech) velmi dobrá.
I tak je však z dalšího dílu pravidelné série Česko v datech patrné, že naše zdravotnictví trápí řada problémů. Každý pátý student lékařské fakulty například odchází po studiích do zahraničí a průměrný věk lékařů vzrostl za patnáct let takřka o čtyři roky.
O tom všem i mnohém dalším čtěte na následujících řádcích.
Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) bylo k poslednímu dni roku 2013 v ČR evidováno přesně 40 619 lékařů, z toho pak 1 843 přechodně neaktivních (rodičovská dovolená, dlouhodobá nemoc apod.).
Na jednoho lékaře tak v průměru připadá přibližně 271,1 obyvatel, ale toto číslo se značně liší v každém kraji – nejlépe vychází tento poměr v Praze (143,7), nejhůře naopak ve Středočeském kraji (419,0).
Co se pak profesní specializace týče, tak nejvíce lékařů je v oborech praktické lékařství – 5 329 lékařů, vnitřní lékařství – 3 568 lékařů, chirurgie – 2 552 lékařů, gynekologie a porodnictví – 2 512 lékařů a praktické lékařství pro děti a dorost – 2 042 lékařů.
Tyto obory celkově pojmou celých 41 % populace aktivních lékařů.
Bráno podle pohlaví – stále platí, že v chirurgických oborech a urologii převažují mužští lékaři, zatímco v oborech praktické lékařství pro děti a dorost a dermatovenerologie převažuje spíše něžné pohlaví.
Také ve většině krajů je více lékařek než lékařů (celkově v ČR – 56 % lékařek vůči 44 % lékařů), jedinou výjimkou je pak Královéhradecký kraj, kde je více mužů než žen v bílých pláštích.
Největší problémy? Stárnutí lékařů a odchod do zahraničí
Dostupná data nám pak odhalují asi největší problém českého zdravotnictví, a tím je stárnutí lékařské populace. Pravda, legendární dr. Sova měl jít do důchodu již v roce 1978 a pevnou primářskou rukou vede nemocnici na kraji města i v požehnaném věku přibližně 120 let, ale jeho elán a výdrž jsou spíše výjimkou.
Průměrný věk doktorů se od roku 1999 posunul z 44,5 let na 48,4 (muži 49,3, ženy 47,8) let a tento negativní trend bude evidentně pokračovat i nadále.
Nejvíce je tento problém patrný zejména v méně obydlených venkovských oblastech, ze kterých vystudovaní odborníci odcházejí zcela pochopitelně za prací do velkých měst.
Velkým problémem je také čím dál častější odchod mladých lékařů do zahraničí (nutno však dodat, že toto není pouze problém českých luhů a hájů, ale celosvětový trend).
Zlaté české lékařské ručičky mají v Evropě velmi dobrý zvuk, a tak je o naše odborníky velký zájem například v Německu nebo Anglii, kam míří také jejich kroky nejčastěji. Vytvořit přesnou statistiku je velmi obtížné, avšak většina oslovených děkanů lékařských fakult uvádí, že do zahraničí míří přibližně mezi 10-20 % absolventů.
„Finanční ohodnocení ovšem není jediným důvodem pro odchod mladých lékařů, velký vliv má i nevyhovující a často se měnící systém postgraduálního vzdělávání, a také chaos a nedodržování pracovněprávních norem, zejména pracovní doby.
Své lékaře si více udrží především ty nemocnice, kde jsou jasná a předem stanovená pravidla a jsou skutečně dodržována.
Na druhou stranu samotný odchod absolventů do zahraničí nelze posuzovat izolovaně jako zcela negativní aspekt, neboť návrat lékařů se zahraničními zkušenostmi je nepochybně přínosem pro české zdravotnictví,“
říká Filip Vrubel, právník v Ambruz & Dark Deloitte Legal.Nejvyšší podíl lékařských veteránů nad 70 let měl v roce 2013 Karlovarský kraj a Praha, sedmdesátiletí tvořili 7,4, respektive 6,6 % ordinujících lékařů. Na opačném konci žebříčku jsou kraje Jihomoravský, Olomoucký a Zlínský, kde lékaři nad 70 let tvořili 3,2, resp. 3,9 % aktivních lékařů.
Obecně na Moravě je ve službě menší podíl lékařů nejstarších věkových kategorií než v Čechách. Ve všech krajích kromě Ústeckého, Libereckého a Pardubického byla nejsilnější generace 55-59letých, tedy lékařů, kteří budou velmi brzy v důchodovém věku, a bude tedy nutná poměrně rozsáhlá generační obměna.
Méně početná je naopak ve většině krajů generace lékařů mezi 30-39 roky.
„Pokud zanalyzujeme věkové rozdělení lékařů podle jednotlivých oborů, tak nejvyšší průměrný věk mají praktičtí lékaři pro děti a dorost a všeobecní praktičtí lékaři, a to 56,3, respektive 54,3 roku. Na konci roku 2013 u nás byla více než pětina aktivních lékařů ve věku nad 60 let, a asi čtvrtina lékařů ve věku 50-59 let.
V mladších věkových kategoriích pak přibývá žen, zatímco mužů je stále méně.
Vyšší podíl mladých lékařů najdeme především ve fakultních nemocnicích a v nemocnicích, naopak nadprůměrně vysoký podíl lékařů vyšších věkových kategorií pracuje v samostatných ordinacích,” objasňuje situaci Hana Kvartová, Country manager SAS Institute pro ČR a SR.
Nejlepší dostupnost má centrum Prahy a Plzně
Jak jsme na tom pak s dostupností lékařské péče? Jako příklad si vezměme asi nejvyhledávanější druh lékaře – praktického. Nejlepší dostupnost tzv. ‚‚obvoďáků‘‘ je nepřekvapivě v centrech velkých měst (zejména těch s větším množstvím lékařských fakult).
Na začátku roku 2014 připadalo nejméně pacientů na jednoho praktického lékaře v okrese Plzeň-město (1 378), kolem hranice 1 500 se pohybovaly i Praha, Brno-město, Hradec Králové, Olomouc, Písek či Ostrava-město.
Na opačném konci spektra najdeme naopak Prahu-západ a Plzeň-jih s neuvěřitelnými 3 364 a 3 106 pacienty na jednoho praktického lékaře.
„Nepříznivý demografický vývoj ve zdravotnictví i jeho hlavní příčiny jsou poměrně dobře známy již několik let. Stále více se však ukazuje, že neexistuje jednoduché řešení. Kromě zvýšení finančního ohodnocení a stanovení jasných a rozumných pravidel pro vzdělávání, se totiž musí prosadit řada dalších změn.
Je potřeba zapojit moderní technologie do řízení zdravotnictví a organizace péče, zjednodušit administrativu, a zaměřit se také na vztahy ve zdravotnictví.
Nejen peníze, ale i smysluplnější a technicky provázanější administrativa a lepší atmosféra a vztahy na pracovišti přivedou nebo udrží lékaře v českém zdravotnictví,“ doplňuje k problematice Filip Vrubel, právník v Ambruz & Dark Deloitte Legal.
V nemocnicích trávíme méně času, klesají i výdaje
Celkové výdaje, tedy systém veřejného zdravotního pojištění, soukromé výdaje, státní rozpočet a rozpočty krajů, měst, obcí a dobrovolných svazků obcí (dále jen územní rozpočty), dosáhly z podle předběžných odhadů cca 290 943 miliard Kč.
Oproti rekordnímu roku 2012 (293 miliard Kč) tak došlo k mírnému poklesu. Rozhodující část financování zdravotnictví v ČR nesou zdravotní pojišťovny s podílem 79,0 %, státní a územní rozpočty kryly cca 5,7 % a soukromé výdaje cca 15,3 %.
Podíl soukromých zdrojů na financování zdravotnictví je dlouhodobě takřka neměnný.
V českých nemocnicích bylo dle dostupných dat za rok 2012 uskutečněno téměř 2,2 milionu hospitalizací s průměrnou ošetřovací dobou 6,4 dne, tj. pouze o 3,5 tisíce více než v předchozím roce, avšak průměrná ošetřovací doba klesla o 0,3 dne.
Celkově se od roku 1992 se podařilo českému zdravotnickému aparátu snížit průměrnou dobu hospitalizace o více než polovinu.
Průměrně se v roce 2012 nacházelo denně v českých nemocnicích 38,8 tisíce pacientů a v přepočtu na 1 000 obyvatel přišlo 209,3 hospitalizací.
Kolik potom stojí péče o jednoho pacienta na rok? Podle údajů ministerstva zdravotnictví činily náklady na jednoho pojištěnce v průměru zhruba 21 316 Kč.
Největší část nákladů nesla lůžková péče (10 835 Kč), ambulantní péče (5 772 Kč) a léky na předpis (3 328 Kč), nejméně naopak lázně a ozdravovny (154 Kč) a přeprava (144 Kč).
Rozděleno podle věku – nejvíce finančně náročnou skupinou pacientů jsou ti nad 85 let (66 791 Kč u mužů a 60 721 Kč u žen na rok). Nejméně naopak u mužů mezi 20-24 lety (7 887 Kč) a dívek 5-9 (8 623 Kč).
Zdroj: Český statistický úřad, ÚZIS, Ministerstvo zdravotnictví
Mladým lékařům venkov nevoní. A staří praktici utíkají před e-recepty do penze
Mladí praktičtí lékaři zůstávají ve velkých městech, případně odjíždějí za výdělkem do ciziny. Nepomáhá ani dotace na zřízení ordinace a plat pro zdravotní sestru.
Situace na některých místech se přitom zdá kritická. Praktičtí lékaři chybí hlavně u hranic a v některých regionech Ústeckého, Karlovarského, Zlínského a Moravskoslezského kraje, kde se praktičtí lékaři musí často starat o více než 2000 pacientů.
To potvrzuje i Petr Šonka ze Společnosti všeobecného lékařství. Podle něj jde především o méně atraktivní oblasti venkova a pohraničí. „Stačí, aby tam lékař vážně onemocněl, a vzniká problém. Praxe pak zůstávají řadu měsíců neobsazené. Takové situace nastávají i v oblastech, které se zdají být atraktivními,“ upozorňuje Šonka.
Odborník připomíná, že v nedávné době zaznamenal podobný problém na Českokrumlovsku, ale také jen 30 kilometrů od Prahy. Šonka varuje, že se situace může zhoršit kvůli e-receptu.
Stovka zavřených ordinací kvůli e-receptu?
Podle průzkumů mezi lékaři přibližně dvě procenta praktiků odejdou do důchodu, aby nemuseli e-recept zavádět. Znamená to, že ordinace zavře asi 100 praktiků.
„To se nemusí zdát moc, ale uvědomte si, že pokud každý z nich registruje cca 2000 pacientů, tak má 200 tisíc lidí problém sehnat praktika.
Potíž je v tom, že hodlají skončit kolegové v méně atraktivních regionech, kde je nemá kdo nahradit,“ vypočetl Šonka.
Podle mluvčí ministerstva zdravotnictví Štěpánky Čechové problém existuje, není ale tak vážný. Podle statistik ministerstva každý rok dostuduje přes tisíc všeobecných lékařů. Ti pak nastoupí do přibližně 850 úvazků, díky čemuž počet všeobecných lékařů dokonce mírně stoupá.
Podle Šonky v posledních letech získalo atestaci na praktika 197 lékařů. To by podle něj mělo teoreticky stačit na generační výměnu. Zdůraznil ale, že v praxi to tak být nemusí.
Ordinace praktiků přibývají ve velkých městech
Mladým lékařům se na vesnice příliš nechce. „Problém je, že jestli někde přibývají ordinace všeobecných praktických lékařů, pak je to tam, kde jich není tolik potřeba, zejména ve velkých městech,“ řekl k tomu Šonka. Problémem tak je dostat praktické lékaře do míst, kde jsou potřeba.
Šonka uvedl i příklad z Plzeňska. V Plzni vznikla nová ordinace praktického lékaře tam, kde je 15 dalších. Všechny přitom stále přijímají nové pacienty. Stačí ale vyjet z města a situace je diametrálně odlišná. „Tam byl problém řadu měsíců sehnat praktického lékaře pro praxi v Nepomuku a v Žinkovech, cca 30 kilometrů od Plzně,“ zmínil odborník.
Lékaře na venkově čeká složitější práce
Lékaře od práce na venkově odrazuje zároveň vyšší pracovní zátěž a často také rodina. Myslí si to Markéta Pfeiferová ze sdružení Mladých praktiků. Noví praktičtí lékaři podle ní nemohou myslet pouze na systém.
„Musí se zamyslet také nad tím, zda v místě svého budoucího působení nalezne i jeho partner pracovní uplatnění, jaké jsou možnosti vzdělání pro děti, jaká je dopravní obslužnost,“ říká k tomu Pfeiferová.
Má za to, že praktický lékař má na venkově také složitější práci.
Doktor na venkově musí podle Pfeiferové pracovat mnohem více samostatně. Nemá totiž tolik možností, kam odeslat pacienty za specializovanou péčí. Praktický lékař často bývá zavalen i další administrativou. Pfeiferová upozorňuje, že lékaři například suplují správu sociálního zabezpečení.
Ministerstvo zkouší lákat praktiky dotacemi
Situaci venkova se už více než rok snaží dotacemi vyřešit i ministerstvo zdravotnictví. Lékař, který se rozhodne otevřít si ordinaci v místě, kde předtím chyběla, si tak může přijít až na půl milionu na zařízení ordinace a roční plat sestry. Tuto možnost ale zatím využili pouze čtyři lékaři a ministerstvo v červenci obdrželo žádosti od dalších dvou.
Šonka snahu chválí, dodává ale, že start nové ordinace bývá dražší a získání dotace by podle něj mohlo být jednodušší. Zároveň si myslí, že by na pobídkách měly zapracovat i samotné regiony. Ministerstvo by podle něj ale mělo koordinovat jejich snahu.
Jenže resort vedený Miloslavem Ludvíkem (ČSSD) tuto možnost vyloučil. „Ministerstvo zdravotnictví nemá vůči samosprávám koordinační pravomoc,“ uvedl. Dodal, že podle informací ministerstva v současnosti samospráva nabízí lékařům ordinace za nízké ceny i byty k užívání zcela zdarma.
Podívejte se na rozhovor s předsedou ČLK Milanem Kubkem:
Mapy lékařů: praktici chybí na Domažlicku, pediatři téměř všude. Nejvíce zubařů je v Plzni
Lékařů je v Česku více než 42 tisíc, vůbec nejlepší je dostupnost péče v hlavním městě. Do Prahy se ale sjíždějí pacienti z celých Čech, tedy nejenom ze Středočeského, ale i z Libereckého nebo Jihočeského kraje.
Mezi nejpočetnější skupinu lékařů patří praktici, nejméně obyvatel na jednoho praktického lékaře připadá v Olomouckém a Královéhradeckém kraji, naopak nedostatkem lékařů trpí lidé na Ústecku a v jižních Čechách.
Mapa praktických lékařů
Mapa zobrazuje počet praktických lékařů na 100 000 obyvatel. Nejméně lékařů je na Domažlicku, nejvíce naopak na Pelhřimovsku a v okrese Rakovník. Data novináři serveru iROZHLAS.cz získali od Všeobecné zdravotní pojišťovny a jsou platná ke květnu letošního roku.
Dlouhodobě nejpalčivějším problémem českého zdravotnictví není nedostatek lékařů, ale jejich věk. V odlehlejších obcích navíc mnohdy vysloužilé lékaře nemá kdo nahradit. Mladí lékaři častěji zůstávají ve větších městech, která přinášejí více příležitostí, a nebo odcházejí pracovat za hranice.
Vůbec nejkomplikovanější je situace praktických lékařů, kteří patří mezi nejstarší věkovou skupinu hned vedle pediatrů a hygieniků. Z informací Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) vyplývá, že zhruba 40 procent všech lékařů v ambulantních zařízeních má 60 a více let. Mezi praktiky a pediatry je takových lékařů dokonce polovina.
„Nejstarší praktici jsou v Praze, protože tam alespoň ještě jsou. Kdežto na jiných místech v republice už odešli úplně,“ říká pro iROZHLAS.cz Michal Sojka z České lékařské komory. Podle něj zájem o všeobecné praktické lékařství mezi studenty medicíny upadá, nejhůře situace doléhá na malé obce.
Ministerstvo plánuje vznik sdílených ordinací. Společně by pracovalo více praktických lékařů a sester
Číst článek
„Je to součástí obecného vylidňování venkova. Můžeme hovořit o začarovaném kruhu, jestliže nemáte v obci učitele, pediatra, tak vám tam nikdo pracovat nepůjde. Cykluje se to,“ popisuje Sojka.
Potvrzují to také zkušenosti z jednotlivých krajů. „Dlouhodobá situace samozřejmě dobrá není. Chybí jak lékaři, tak sestry i další zdravotnický personál. Průměrný věk lékařů a sester bohužel narůstá, jenom kopírujeme situaci v celé České republice,“ tvrdí předseda České lékařské komory Pardubice Jiří Vondrák.
Pardubicko trápí hlavně nedostatek zubních lékařů – na více než půl milionu obyvatel v kraji jich připadá 294. Pro srovnání: Jihomoravský kraj, který má obyvatel dvakrát tolik, obsluhuje 1058 zubařů. Právě v Brně lze zubní lékařství studovat na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity.
Stovky odejdou
Zajištění dostupnosti zdravotní péče je prací zdravotních pojišťoven, iniciativní ale mohou být i samy kraje. Pobídky, jak nalákat lékaře do menších měst, jsou ale podle Sojky z České lékařské komory většinou ve formě snížení nájemného či jednorázových příspěvků v řádech nižších stovek tisíc korun. „Pravděpodobně to moc nefunguje. Zájem není moc velký,“ líčí.
Doktorů navíc přibývá jen pozvolna. Podle srovnání Ústavu zdravotnických informací a statistiky se mezi lety 2017 a 2018 navýšil počet úvazků lékařů o 476. Mladí lékaři podle ústavu nastupují na 0,8 úvazku, zhruba 20 procent ale po promoci najde práci mimo zdravotnictví.
Česko o nové absolventy přichází i odchodem do zahraničí, trendem je práce v sousedním Německu či Velké Británii. „Nelze to řešit opatřeními typu umístěnky, vracení školného a podobně.
Určitá část mladých lékařů odejde hned po promocích s tím, že se nevracejí. Odejdou stovky a vrací se jednotky. Mají násobně vyšší plat, levnější bydlení a kvalitnější životní podmínky.
Proč by se vraceli?“ ptá se Sojka.
Jedinou cestou, jak lékaře udržet, je podle něj zlepšit pracovní podmínky. „Hlavní je vzdělávání, protože u mladých lékařů je nejčastějším důvodem odchodu do zahraničí chaotický a nepřátelský způsob výuky. Pak jsou to platy, nemůžeme si říct, že to není pravda. Žádné pěti nebo desetiprocentní navýšení to nevyřeší. Jsme v kapitalismu. Pokud je něčeho nedostatek, musíte to přeplatit.“
Komplikace: koronavirus
Odcházení lékařů do důchodu a nemožnost jejich náhrady trápí také rodiny s dětmi. Do konce letošního roku navíc zavřou ordinaci další desítky pediatrů, jak odhaduje předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost Ilona Hulleová.
Méně než 21 pediatrů na 100 000 obyvatel je v mapě znázorněno červenou barvou, situace odpovídá pětadvaceti okresům. Data jsou přepočítána na obyvatele dané věkové kategorie.
„Situace se pořád zhoršuje. Není to tak masivní problém, aby se připomínal během epidemie, ale je plíživý a jednou bouchne. Katalyzátorem může být právě i koronavirus, protože i dětští lékaři jsou přetížení. Je otázkou, jestli za lékaře najdeme náhradu,“ říká Hulleová. Rodinám s dětmi se navyšuje dojezdová vzdálenost, komplikace s tím spojené netrápí jen malé obce, ale i hlavní město.
Nejméně gynekologů a porodníků je na Chebsku a Tachovsku. Nedostatek je ale i na opačném konci republiky, na okres Frýdek-Místek připadá 14 gynekologických ordinací.
Problém přitom nastává již při studiu – mladí lékaři tráví čas na dětských odděleních nemocnic a do primární péče se dostávají jen zřídka. „Zrušila se čtyřletá atestace, po které mohl jít lékař pracovat rovnou do ordinace. Nyní se musí vzdělávat převážně na dětských odděleních nemocnic. Lékařů je samozřejmě málo, a tak v nemocnicích zůstávají,“ popisuje problém Hulleová.
Mírně odlišný trend pozoruje české zubní lékařství. Stomatologická komora k loňskému roku evidovala 8281 aktivních zubních lékařů, tedy zhruba o 2000 více než před deseti lety. „Kolegové neodcházejí do důchodu.
Popravdě, stále čekáme na pokles, ale pořád je zubařů více a více. Kromě produkce vysokých škol a neodcházení do penze má na to vliv i velký příliv ze zahraničí,“ přibližuje pro iROZHLAS.
cz prezident Stomatologické komory České republiky Roman Šmucler.
Zubařky na mateřské
Nastupující generace zubních lékařů je početná – těch do pětatřiceti let působí v Česku 2831. Stejný počet, tedy okolo 30 procent, tvoří zubaři nad šedesát let. Mezi mladými ale převažují ženy, které tvoří necelých 70 procent.
Odchod na mateřskou dovolenou podle Šmuclera někteří pacienti pociťují už nyní. „Pokud za problém vnímáme odchod na mateřskou, tak ten máme už nyní, takže se nezhorší. Zhruba 800 lékařek je na mateřské a tento stav se bude asi udržovat. Řada žen, které vedeme jako nepracující na mateřské, ale pracuje na částečný nebo plný úvazek. Čtyři roky doma jsou lékařky málokdy,“ říká.
Podle něj navíc pozvolna stoupá počet zubařů ve všech krajích – s výjimkou Pardubického. „Pojišťovny ale fakticky zavírají ordinace na venkově. Tam by dnes už zubní lékař sám od sebe nešel žít, ale za socialismu mu to přikázali,“ pokračuje Šmucler.
Jen letos na Pardubicku bez náhrady skončili zubaři v České Třebové, Jevíčku a v Horním Jelení. „Řešení případné horší dostupnosti zdravotní péče je primárně v zákonné zodpovědnosti zdravotních pojišťoven. Přesto chceme být jako kraj v těchto situacích maximálně nápomocni,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz Ladislav Valtr z ODS, radní pro zdravotnictví Pardubického kraje.
Okres Louny obsluhuje pouze 41 zubařů na 100 000 obyvatel. Problém ale řeší lokálně v téměř všech krajích, i na místech, kde je jinak situace příznivá, jako například okres Svitavy na Pardubicku.
Šmucler ale v zavírání některých ordinací v odlehlejších obcích zádrhel nevidí. „Asi není problém, aby naši obyvatelé při průměrné jedné návštěvě ročně zajeli za stomatologem kamkoli tak, jako jezdí do kina nebo na větší nákupy. Mnohé obce si ale zakládají na tom, že mají stomatologa.“
Třikrát méně pacientů
Problém nastává, pokud je v kraji větších měst méně. Například na Vysočině je nedostatek zubařů téměř likvidační, na více než půl milionu obyvatel jich připadá 300.
„Jsme region plný malých obcí a pěti okresních měst, tudíž je z ekonomického hlediska pro nově začínající zubaře málo přitažlivý,“ uvedl pro server iROZHLAS.
cz mezi jeden z možných důvodů, proč se nedaří nové zubaře přilákat, náměstek hejtmana kraje pro oblast zdravotnictví Vladimír Novotný z ČSSD.
Možnosti krajů jsou podle něj omezené, novým zubařům mohou nabídnout skrz obce finanční příspěvky, mnohdy ale ani ty nestačí. „Samospráva má pouze motivační roli.“
Z dotačního programu vyčlenili pro obce příspěvek v maximální výši 300 tisíc korun. Letos mohou vyplatit 1,5 milionu, zubního lékaře tak obstarali pro obce Světlá nad Sázavou, Ždírec nad Doubravu a Humpolec.
Při oslovování absolventů zubního lékařství ale naráží na paradox, lékaři inkasují více peněz ve větších městech, přestože pečují o řádově stovky méně pacientů.
„Silným faktorem je skladba pacientů, která je na Vysočině oproti velkým městům jiná, není v možnostech pacientů více platit za poskytnutou péči.
S tím souvisí úhrady za poskytnutou péči od zdravotních pojišťoven, které nejsou nastaveny motivačně pro regiony s velkým nedostatkem zubních lékařů,“ míní Novotný.
Každý sedmý
Zatímco čeští zubaři odcházejí do zahraničí, jedna sedmina těch tuzemských je z ciziny. „Drtivá většina je z bývalého Sovětského Svazu. Mnoho jich ale už odešlo domů nebo na Západ. Českem jich mnoho jen projde. Máme ale i Američany, Němce, Palestince, Syřany nebo i Japonce,“ říká prezident Stomatologické komory Roman Šmucler.
Začínající zubaři jsou navíc podle něj ochotni v první fázi registrovat pouze 500 pacientů, aby s ohledem na péči, kterou chtějí poskytovat, měli dostatečný časový prostor na každého pacienta. „Z toho vychází na zubaře, který končí svoji praxi a má registrováno 1500 až 2000 pacientů, tři noví zubní lékaři, aby zůstala zachována stejná kapacita,“ uvádí náměstek pro zdravotnictví.
Ministerstvo zdravotnictví kvůli nedostatku zubařů v regionech vyhlásilo program na podporu v oblastech s omezenou dostupností zdravotních služeb, kde jsou uvedena všechna města v Kraji Vysočina, kde je maximální výše dotace za pět let 1,2 milionu korun.
Jednou z podmínek pro čerpání dotace je ale do tří let od začátku poskytování zdravotních služeb zaregistrovat minimálně patnáct set pojištěnců. „Čímž zase narážíme na ochotu nových zubařů registrovat více než tisíc pacientů v začátcích praxe,“ dodává Novotný.
Odpovědnost? Pojišťovny
Podle zákona o veřejném zdravotním pojištění je zdravotní pojišťovna povinna zajistit poskytování hrazených služeb svým pojištěncům, včetně jejich místní a časové dostupnosti. Ta by v případě praktických lékařů pro dospělé a pro děti a dorost, gynekologů a zubařů neměla přesáhnout pětatřicet minut od místa bydliště.
Deset minut navíc mají lékaři z oborů diabetologie, chirurgie, neurologie, oftalmologie, otorinolaryngologie, ortopedie či rehabilitace, fyzioterapie a vnitřního lékařství.
V Česku funguje sedm zdravotních pojišťoven, největší Všeobecná zdravotní pojišťovna pojišťuje zhruba 60 procent obyvatel.
Lékaři stárnou a je jich míň, lidé musí často dojíždět dál
V Česku ubývají a stárnou praktičtí lékaři. Největší potíže mají malé obce v odlehlých místech nebo oblasti v okolí velkých měst. Všude tam musí lidé za praktikem dojíždět. Na cestě pak stráví i hodinu.
Doktorům se zvětšuje region, protože pacienti jezdí z čím dál větších dálek. Podobnou situaci teď zažívají lidé z obce Borek u Holic, kde v prosinci po 15 letech praktický lékař skončil. Ačkoliv tu ordinoval jen jednou za 14 dní, chodili k němu hlavně staří lidé pro léky.
Reportérka Iveta Záleská se vypravila do vesnice, kde v bývalé ordinaci zastihla starostku Janu Bednářovou. „Pan doktor sem dojížděl skoro dvacet let. Bylo to jeho rozhodnutí. Bylo nám to podáno tak, že by chtěl vlastně lepší lékařskou péči v ordinaci v Býšti, kde má opravdu to zázemí o hodně větší než tady.“
Místní musí dojíždět za stejným lékařem do sousední obce. Vadí jim to? „Lidé si dají napsat recepty a starostka jim to přiveze,“ říká paní prodavačka Eva Kašparová.
„Nevnímáme to jako ztrátu. Když potřebujeme, když mi něco je, tak stejně jsem si za ním musela dojet, nebo přijel k nám,“ říká paní Dagmar Malířová.
Obec Borek na Holicku má zhruba 250 obyvatel. Do takto malé obce je obtížné sehnat lékaře, který by tu chtěl sloužit častěji než jednou týdně několik hodin.
Pan doktor Škoda na konci roku ukončil svoji ordinaci v obci Borek. Upřesnil, jaké důvody ho k tomu vedly.
„Bylo to proto, že jsem začal jezdit do ordinace v Rábech, která je pro občany Borku výborně dostupná dopravně, zatímco do Býště se dostali s obtížemi jednou denně.
V tu chvíli jsem přestal považovat za nutné jezdit tam jednou za čtrnáct dnů psát léky. K lidem, kteří nemohou k lékaři, zajedu stejně na návštěvu osobně.“
Nicméně podle vedoucí lékařky zdravotnické záchranné služby Heleny Škuligové roste počet případů, kdy záchranná služba musí za nemocnými do odlehlých obcí zajíždět.
„Starším lidem pak nezbývá nic jiného, než si zavolat záchranku, protože není v jejich možnostech se k praktickému lékaři dopravit,“ dodává Škuligová.
Podle statistik je praktických doktorů čím dál méně, navíc jejich průměrný věk roste. Malé obce si budou muset zvyknout na to, že zůstanou bez lékařů.
Související příspěvky
Zdravotní sestry z krajských nemocnic vybojovaly zvýšení mezd na úkor lékařů
Kýla sama nezmizí! Čím dřív zajdete za lékařem, tím pro vás lépe
Křečové žíly nejsou jen estetický problém. Mohou vážně ohrozit vaše zdraví
autor: ZAL
Čtyřicet procent praktických lékařů má přes 60 let
Lékaři stárnou. Podle propočtů ministerstva zdravotnictví jich do roku 2030 odejde do důchodu až třetina. Týká se to hlavně praktických lékařů a dětských specialistů.
Ministerstvo chce, aby mladí lékaři zůstávali ve svém regionu. Motivací by měly být dotace i změna ve vzdělání, říká šéf resortu Adam Vojtěch za hnutí ANO:
„Od tohoto akademického roku jsme zvedli kapacity lékařských fakult zhruba o 20 procent. To jsou skutečně základy pro budoucnost. Díky tomu budeme mít více absolventů a více lékařů v praxi. A těch opatření je celá řada.“
Podle ministra se změnilo i postgraduální vzdělání. V řadě oborů se zkrátilo, aby bylo přívětivější pro mladé lékaře a dostali se dříve do praxe.
Absolventi nechtějí přebírat ordinace
Průměrný věk lékařů v Česku je 48 let, u dětských specialistů víc než 55. Čtyřicet procent praktiků má přes 60 let. Stárnou i chirurgové, internisti a plicní lékaři.
Pětina je už teď v důchodovém věku. Absolventi ordinace přebírat nechtějí, zůstávají v nemocnicích, říká předseda Sdružení ambulantních specialistů Zorjan Jojko.
Sehnat za sebe do ordinace mladého lékaře je těžké i ve velkých městech.
„Plzeň, Praha, Brno shání i několik let a vůbec se jim kolegové neozývají. Osobní příjmy lékařů v nemocnicích jsou nastaveny tak dobře, že nemají důvod, proč by odcházeli. V tom ambulantním sektoru získají určitou svobodu, ale nepolepší si finančně.“
Papírování lékaře demotivuje
Podle místopředsedkyně Pirátů Olgy Richterové, která je ve sněmovním výboru pro zdravotnictví, je potřeba řešit i nadměrnou administrativu, která české lékaře zatěžuje. Podle ní je třeba dostat do organizace péče co nejvíc administrativních pracovníků.
„Lidí, kteří budou dělat všechno to, co nemusí nezbytně dělat lékaři. A proč je to tak strašně důležité? Když lékaři papírují, místo toho aby léčili, tak je to demotivuje. To je taky část důvodů, proč někteří odcházejí. Za druhé pak nemají čas léčit. A za třetí, my těch papírů máme hrozně moc.“
Nedostatek českých lékařů nahrazují lékaři ze zahraničí. Podle ministra Vojtěcha by se tomu Česko nemělo bránit:
„Já si myslím, že lékaři cizinci jsou řešením v určitých regionech. Apriori bychom se tomu neměli bránit, ale není to řešení plošné a systémové.
Na druhou stranu nevidím důvod, proč bychom měli bránit, pokud lékař cizinec splní veškeré podmínky, aby mohl pracovat v českém zdravotnictví.
Není to nic výjimečného, takto to funguje ve všech státech na západ od nás a ČR by neměla být výjimkou.“
Než se například navýšení kapacit fakult a další opatření projeví v praxi, určitou dobu to potrvá.
Tady vás už brzy nebude mít kdo léčit. Mapa, která varuje
Data, která má deník Aktuálně.cz k dispozici, nashromáždila VZP. Vyplývá z nich, že praktičtí lékaři stárnou a mladí je v menších městech a obcích odmítají nahrazovat.
Praha – Za lékařkou Evou Kapicovou dojíždí do ordinace v tisícovém městečku Bezdružice na Tachovsku devět stovek dětských pacientů. Někteří z nich váží spolu s rodiči cestu dlouhou i přes třicet kilometrů.
Jinou volbu prakticky nemají. Kapicová patří na seznam takřka nepostradatelných lékařů. Právě na Tachovsku v západních Čechách totiž schází nejvíce pediatrů v celé zemi. Zároveň na Tachovsku hrozí v nejbližších letech jejich další úbytek: ordinují tam desítky dětských lékařů starších 65 let, kteří postupně odejdou do penze.
Neutěšený stav nejen v části Plzeňského kraje, ale i v dalších koutech České republiky podrobně popisuje nová unikátní statistika, kterou má deník Aktuálně.cz k dispozici.
Jde o historicky první ucelená podrobná data, která si nechala vypracovat a do map zakreslit Všeobecná zdravotní pojišťovna – největší pojišťovna v zemi, s níž mají uzavřené úhradové smlouvy téměř všichni tuzemští lékaři.
Průměrnému praktikovi je 54 let
VZP si vůbec poprvé na tvrdých číslech ověřila, že se plíživě naplňují varování odborníků a Česku v budoucnu hrozí nedostatek praktických lékařů. Z nashromážděných dat například pojišťovna zjistila, že průměrný věk praktiků je 54 let a stále se zvyšuje. Navíc v průměru každý šestý je v důchodovém věku.
„V současné době se nemusí tento věkový průměr jevit problematickým, nicméně v blízké budoucnosti lze předpokládat jeho nárůst,“ napsal do dokumentu náměstek ředitele VZP Petr Honěk.
V textu zároveň dodává, že bez koncepčního řešení a motivace mladých lékařů očekává vedení pojišťovny vážné problémy, které mohou znamenat vážné komplikace se zajištěním péče o pacienty.
Zajímavou statistiku dostali v září na stůl členové správní rady VZP. Analytici jim detailně zpracovali data ze všech 76 českých okresů a popsali míru pokrytí čtyř typů lékařské péče: tedy kolik je kde praktiků pro dospělé, pediatrů, zubařů a gynekologů. Z map se dá rovněž vyčíst, jaký je průměrný věk lékařů v každém okrese nebo odkud je pro pacienty nejtěžší se ke svému lékaři dostat.
Pojišťovna jakýsi ideální počet lékařů pro daný okres vypočítala tak, že si stanovila číslo, které udává optimální počet praktiků na 100 tisíc klientů. Procenta v mapě poté uvádí, nakolik je tento základní počet naplněn.
„Vzali jsme materiál na vědomí. Varováním je hlavně průměrný věk, který je už teď dost vysoký,“ uvedla senátorka a lékařka Alena Dernerová, která sedí ve správní radě pojišťovny za hnutí ANO.
Málo lékařů kolem velkých měst
Zpráva VZP upozorňuje na to, že nedostatek lékařů pro dospělé je především kolem tří velkých měst – Prahy, Plzně a Brna – a také v okresech Domažlice, Cheb a Chomutov. V Plzeňském a Jihočeském kraji navíc pacienti musí řešit i další problém: než se dostanou k lékaři, může to trvat i hodinu.
I když z map na první pohled vyplývá, že největší problémy jsou právě v okolí velkých českých měst, podle mluvčího VZP Oldřicha Tichého tomu tak ve skutečnosti nemusí být.
„Pro tyto lokality jsou přirozeným spádovým územím právě velké aglomerace, kam stejně velká část obyvatel okolí dojíždí do práce, do školy, za zábavou, a tedy logicky i k lékaři. A tyto velké aglomerace mají také výrazně 'nadoptimální' kapacitu praktiků,“ prohlásil Tichý.
U pediatrů pak VZP uvádí, že nejohroženějším okresem je zmíněný Tachov, kde ale současně žije nejméně dětí v republice. Naopak na Teplicku je lékařů dostatek, ovšem stárnou a neobčerstvuje je nová generace: čtyřicet procent z nich přesáhlo věkovou hranici 65 let.
Čekací doby jsou minimální
Mezi zkušené lékařky s letitou praxí patří i pediatrička Alena Klímová, která ordinuje v obci Zliv na Českobudějovicku. I tento region patří, co se nedostatku dětských lékařů týká, mezi nejohroženější okresy.
Klímová se stará o necelou tisícovku dětí. Když sama není nemocná, ošetřit takový počet pacientů prý není problém. „Pokud není zrovna epidemie, jsou pacienti ošetřeni rychle, čekací doby jsou minimální,“ říká Klímová.
Trápí ji ale administrativní povinnosti, které nesouvisejí s lékařskou praxí. Například vyplňování různých dokumentů pro pojišťovnu nebo potvrzení pro pacienty.
Mladí na vesnici nechtějí
Mimo jiné i proto tyto starší lékaře nestřídají v menších obcích mladí doktoři, kteří dávají přednost ordinacím ve velkých městech nebo práci v nemocnicích. Tam mají díky přesčasům mnohem vyšší platy, než když se zaučují jako budoucí praktici.
„Stát by to měl řešit formou různých pobídek. Města nebo obce, kde je lékařů nedostatek, by měly mladým doktorům nabízet pronájem ordinace za symbolickou částku nebo ubytování v místě, jak je tomu v Rakousku nebo Německu,“ prohlásil mluvčí České lékařské komory Michal Sojka.
„Zároveň je potřeba upravit úhrady ze strany pojišťoven, aby byla zohledněna tato 'neatraktivita',“ dodal Sojka.
Zubařů i gynekologů je dost
U zubařů a gynekologů statistici podobné potíže nezachytili. Výraznější nedostatek zubařů je pouze na Mělnicku a Českolipsku a v okolí Prahy. Přitom v samotném hlavním městě jich naopak hodně přebývá.
Nejlépe zajištěna je podle dat VZP gynekologie. Ve velkých městech působí i dvojnásobek či trojnásobek potřebného počtu specialistů. Přesto ale existuje řada lokalit, z nichž se pacientky dostávají ke svému gynekologovi složitě – cesta jim trvá v některých případech i pětatřicet minut.
Na vesnicích jižní Moravy chybí lékaři. Stárnou a nemá je kdo nahradit
Když Dagmar Tröckotová potřebuje pro své děti byť jen obyčejný recept na léky, musí si vzít půl dne dovolené a jet do 40 minut vzdáleného Znojma. Doma v Bítově totiž dětský lékař chybí. Ze šetření Svazu měst a obcí ČR, jehož se zúčastnilo 615 obcí, přitom vyplývá, že jen na jižní Moravě podobný problém pálí polovinu vesnic.
„Nejvíc chybí praktičtí lékaři, následují stomatologové, pediatři a gynekologové,“ poznamenal předseda Svazu měst a obcí ČR a starosta Kyjova František Lukl (Sedmadvacítka nezávislých).
Podle něj už navíc neplatí, že lékaři scházejí jen v horských a pohraničních oblastech.
Problémy jsou i jinde – doktoři totiž obecně stárnou, odcházejí do důchodu nebo za lukrativnější prací do velkých měst či rovnou do zahraničí.
Navíc je potřeba počítat s tím, že obcí, kde chybí lékař, bude přibývat. Nejaktuálnější, přesto čtyři roky stará studie Ústavu zdravotnických informací a statistiky stanovila průměrný věk lékařů na 54 let, u pediatrů je to dokonce 56 roků. Lékařů, kteří odcházejí do důchodu, je tak víc než těch, kteří úspěšně absolvují medicínu a atestace.
Problém řeší třeba v Březině na severu Brněnska. Využívají sice služeb sousedního křtinského zdravotního střediska, ale odtud právě odchází dětská doktorka a najít náhradu se zatím nedaří. „Do hledání se zapojilo více starostů, kteří navíc oslovují svoje známé lékaře, jestli o někom nevědí, ale prozatím bez úspěchu,“ povzdechl si první muž obce Martin Habáň (Pro Březinu).
„Ať pomůžou ministerstva“
Prostory pro lékaře ve vesnici chybí a nepředpokládá se, že by byla šance nabídnout něco, co by k nim doktora přitáhlo, jak je vidět i na sousedních Křtinách.
„Ministerstvo pro místní rozvoj musí začít podporovat menší obce v možnostech nabídek, stejně jako ministerstvo zdravotnictví by mělo nabídnout takové řešení, které v malých obcích lékaře udrží.
V jiných zemích to funguje, musíme se inspirovat, a ne neustále vymýšlet vlastní recepty, které nefungují,“ dodal Habáň.
Co přitom způsobí jeden odchod do důchodu, dobře ukazuje příklad z Vranova nad Dyjí na Znojemsku. Skončila tu dětská lékařka, a protože měla na starosti i obvody v Uherčicích a Bítově, zbyly po ní stovky pacientů.
Krátce předtím navíc odešly i dvě pediatričky ze Znojma. „Přibrala jsem tehdy asi 700 nových pacientů.
Ale donekonečna to nepůjde, jde totiž o všeobecný problém, všichni pediatři v okolí jsme blízko důchodového věku,“ řekla znojemská lékařka Maria Frindová.
Mnohaměsíční martyrium s hledáním dvou praktických lékařů si na vlastní kůži zkusili i v Olešnici na Blanensku. „Nabídli jsme byt i vybavení ordinace, ale praktický lékař musí projít atestacemi, tedy nic pro absolventy. A aby měl adekvátní ohodnocení, potřebuje obvod, který mu v paušálních platbách zajistí pravidelný příjem. Takže zase nic pro malé obce, a tedy malé obvody.
Totéž platí o zubařích i lékárnách,“ míní starosta Olešnice Zdeněk Peša (SNK), jenž je zároveň předsedou Spolku pro obnovu venkova v Jihomoravském kraji. Jinými slovy bez angažovanosti obce a jen symbolického nájmu se lékaře či lékárnu na malou ves v podstatě nemůže podařit dostat.
Lékárny zmizely kvůli cenám
A právě lékárny také citelně chybí, podle Svazu měst a obcí ČR až ve čtvrtině obcí v kraji. A ty menší, co jinde fungují, jsou často ve ztrátě. „Absence malých lékáren je závažný problém. Obří řetězce je zlikvidovaly nižšími cenami,“ poznamenal lékař Ivo Procházka z Jedovnic na Blanensku.
Šetření svazu navíc upozornilo na skutečnost, že některé domovy důchodců přestaly přijímat seniory, protože nemají zaměstnance, kteří by se o ně starali. Za opravdu vážnou považuje situaci ředitelka domova seniorů ve Křtinách Hana Německá. „Pečovatelé nám chybí, ti stávající musí brát služby navíc, aby byly služby pokryté, což samozřejmě vede k jejich přetěžování,“ potvrdila Německá.
Nedostatek pracovníků pocítil i šéf Domova seniorů Břeclav David Malinkovič. „Od července, kdy došlo ke zvýšení platů pečovatelů, se ale situace zlepšila a chybějící úvazky postupně doplňujeme. Naštěstí jsme díky tomu nemuseli uvažovat o snížení kapacity,“ podotkl.
A jak lékaře, lékárny i domovy pro seniory na venkově udržet? Většina starostů vidí řešení ve větší snaze a podpoře ministerstev – pro místní rozvoj a zdravotnictví.
„S dojížděním za službami se asi musíme smířit.
V takovém případě se ale nemůžeme smířit s mizerným stavem silnic a letitými sliby o výstavbě páteřních komunikací vyšších tříd protínajících venkov,“ uzavřel za Spolek pro obnovu venkova Peša.
„Problém s nedostatkem lékařů už není jako dřív pouze v horských oblastech a pohraničí.“ František Lukl, předseda Svazu měst a obcí ČR a starosta Kyjova