Polychlorované bifenyly – čím jsou nebezpečné pro naše zdraví?

Spotřebitel

Nežijeme v právě zdravém prostředí a může za to koktejl chemických látek kolem nás, říká kanadská badatelka Lisa Melymuk, která se v Centru pro výzkum toxických látek v prostředí (RECETOX) Masarykovy univerzity v Brně věnuje přenosu škodlivých látek do lidského organizmu.

Bránit se tomu, je podle jejích slov těžké. Všichni chceme mít v domech nějaké izolace kvůli teplu a v bytech pohodlný nábytek, počítač, televizi, mobil. „Můžeme ale pokusit využívat více přírodních materiálů nebo omezit plasty a taky víc uklízet a větrat,“ říká vědkyně.

Studujete to, jak se škodlivé látky dostávají do našich domů a domácností. Jaké jsou to cesty a o jaké chemikálie se jedná?

Nejčastěji si chemické látky sami přineseme domů v různých výrobcích. Většina nábytku, elektroniky nebo konstrukčních materiálů, ze kterých máme postavené byty, obsahují směs chemikálií, které se do nich záměrně přidávají.

V plastech jsou aditiva, která je činí pevnějšími, měkčími nebo rezistentními vůči degradaci, nebo zpomalovače hoření, které je činí odolnějšími proti ohni. To jsou samozřejmě užitečné vlastnosti. Problémem je, že tyto látky se mohou z výrobků, které máme doma, pomalu vymývat, nebo těkat a znečišťovat naše vnitřní prostředí.

Ale existují i další cesty, kterými si zvyšujeme koncentrace potenciálně nebezpečných chemických látek v bytech, například čistícími prostředky nebo používáním pesticidů v domech a zahradách.

Které chemické látky nám škodí nejvíce a odkud pocházejí?

To je skutečně složitá otázka. Víme, že mnoho chemických látek má škodlivý potenciál, ale spojit chemickou expozici přímo s konkrétním zdravotním problémem je těžké.

Mnoho chemických látek používaných dříve ve velkém, jako je DDT nebo polychlorované bifenyly, uvnitř domů stále měříme, ačkoli jsou už dávno zakázané. To se týká zejména starých domů, které byly postaveny ještě před zákazem.

Hladiny těchto látek jsou ve vnitřním prostředí možná nízké, ale zase jsou mnohem toxičtější než chemikálie, které používáme dnes. Tyto nové látky jsou méně toxické, ale zase je nacházíme ve vyšších koncentracích, takže mají stále nějaký škodlivý potenciál.

Za zdravotní dopady není zodpovědná jedna konkrétní látka, ale směs všech chemických látek, jimž jsme ve vnitřním prostředí vystaveni. A takový efekt se kvantifikuje těžko.

(foto: Shutterstock)

Je to proto, že v prostředí přežívají opravdu dlouho.

To se v minulosti považovalo za výhodu, ale dnes už víme, že takové látky jsou problematické, protože když uniknou z výrobků, ve kterých byly použity, kontaminují vnitřní i vnější prostředí na velmi dlouhou dobu.

Proto je i po desítkách let od jejich poslední aplikace nacházíme ve vnitřním prostředí, kam těkají z barev, starých podlah, elektrických součástek nebo stavebních izolací. Protože jsou velmi odolné vůči degradaci, je velmi těžké tento problém řešit.

Zdá se, že zakázané látky stále jen postupně nahrazujeme jinými, ale podobnými. Jsou k tomu nějaké zvláštní důvody?

Ano, je to takový začarovaný kruh. Částečně je to způsobeno tím, že zakazujeme použití konkrétní látky, ale nezabýváme se primárně tím, proč vůbec nějakou chemikálii pro tento účel potřebujeme.

Například zpomalovače hoření potřebujeme proto, abychom vyhověli standardům na nehořlavost výrobků, jako jsou stavební materiály, izolace, nábytek nebo elektronika. Když je některý ze zpomalovačů zakázaný, je nahrazen jiným, aby výrobek stále splňoval standard.

A občas se po čase ukáže, že nová látka je také potenciálně nebezpečná.

Jsou všechny byty kontaminovány stejně? Třeba i v různých zemích?

Vidíme velké rozdíly mezi novými a starými budovami – domy postavené před rokem 1980 mají typicky jinou směs chemických látek než novější budovy díky tomu, že se ve stavebních materiálech, jako jsou vedení, izolace nebo barvy používají jiné chemické látky.

Hladiny těchto látek ve vnitřním prostředí však ovlivňujeme i volbou výrobků, které si domů přineseme. V jedné studii jsme například prokázali, že lidé, kteří mají doma hodně elektroniky, např.

televize, počítače, mají také vyšší hladiny bromovaných zpomalovačů hoření, protože právě v elektronice jsou hladiny zpomalovačů hoření vysoké.

Domy se ale liší i v závislosti na tom, ve které jsou části světa – typicky domy v severní Americe mají mnohem vyšší koncentrace některých zpomalovačů hoření – polybromovaných difenyletherů, protože se tam mnohem vice používaly. Oproti tomu jsme nedávno zjistili, že některé novější zpomalovače mají vyšší hladiny v evropských domech, zřejmě proto, že je Evropa začala používat dříve.

• Jaké to je chovat doma exotické zviřátko?
• K čemu jsou vhodné bylinky?

Přítomnost škodlivých látek si v domácnosti často ani neuvědomujeme. Osvěžovač vzduchu sice krásně voní, ale jen díky tomu, že se z něj uvolňují chemické výpary. A ten úžasný čistič, co zbavil troubu několikaměsíčního nánosu špíny? Bohužel se v ní zároveň usadil a může pronikat do připravovaných jídel. Varovat by nás přitom měly už nápisy na etiketách, že přípravek se nesmí dostat do styku s pokožkou nebo vniknout do očí. To je jasný důkaz jejich agresivity. Osvěžovače a čisticí prostředky jsou ale jen malou položkou na seznamu látek, které mohou ohrožovat naše zdraví nebo životní prostředí. Škůdce najdeme v běžných pracích prostředcích, nátěrech na stěnách, nábytku, různých výrobcích denní potřeby, hračkách a koneckonců i v oblečení.

„Pro člověka představují největší nebezpečí těžké kovy, jako jsou například kadmium nebo chrom, a organické látky typu formaldehyd či styren. Z hlediska dlouhodobých negativních účinků představují riziko látky, jako jsou dioxiny či polychlorované bifenyly, které jsou velmi odolné,“ vysvětluje RNDr. Jindřich Petrlík, předseda ekologického sdružení Arnika.

Například formaldehyd se někdy záměrně používá při výrobě nábytku, těžké kovy se zase vyskytují v barvách. V podobě příměsí se chemické látky přidávají do nejrůznějších výrobků. Jejich úkolem je zlepšit vlastnosti produktu. „Řadu nebezpečných látek může obsahovat například výrobek z PVC.

Nejčastější jsou ftaláty, které se používají jako změkčovadlo výrobku, nebo těžké kovy, které ho stabilizují,“ informuje doktor Petrlík. Postupně se tyto nebezpečné látky z výrobku uvolňují a negativně působí na naše zdraví. Už dnes se ale ví, že největší hrozbu představují pro hormonální a imunitní systém.

Mohou ale také snižovat plodnost, poškozovat DNA a nakonec vést až k rakovině.

Je ale v dnešní době možné se škodlivým výrobkům vyhnout? A jak je vůbec poznat? Nutno říct, že je to velmi těžké. Detailní složení výrobku by mělo být na etiketě, často se to ale neděje.

Například o obsahu velmi nebezpečných bromovaných zpomalovačů hoření nemá spotřebitel většinou ani tušení. „Informace o jejich obsahu pak může poskytnout pouze výrobce nebo dodavatel,“ uvádí Jindřich Petrlík.

„Na obsah některých nebezpečných látek ale někdy včas upozorní hygienická služba,“ radí odborník.

Pokračování v tištěné verzi lednového Zdraví.

Gabriela BACHÁROVÁ

FOTO Zdravie/profimedia.cz a IKEA

Ryby z Rokytky obsahují toxické látky. Polychlorované bifenyly způsobují rakovinu

Arnika dále podrobila analýze vzorky ryb z Mratínského a Šáreckého potoka, ve kterých byly koncentrace v pořádku pod limitem stanoveným legislativou.

Na základě naměřených výsledků analýz se nedoporučuje, aby rybáři konzumovali ryby chycené na dolním toku Rokytky. V těchto místech mohou být ryby kontaminované PCB.

Zdroj není známý, může se jednat o nakumulované zátěže v Rokytce či Vltavě.

‚Nelze totiž vyloučit ani to, že ryby z ústí Rokytky do něj zabloudily z Vltavy. PCB se dříve používaly do barev anebo jako transformátorové oleje a mohly se tak nakumulovat i v údolní nivě obou vodních toků, které protékají kolem bývalých nebo současných průmyslových areálů,‘ vysvětluje potenciální původ rizikových látek RNDr. Jindřich Petrlík z Arniky.

Arnika s výsledky seznámila Magistrát hlavního města Prahy a doporučila provést podrobnější průzkum pražských drobných vodních toků na přítomnost toxických látek v rybách a sedimentech, minimálně ověření situace na dolním toku Rokytky.

Ve vzorcích z Mratínského a Šáreckého potoka nebyly koncentrace tak vysoké. Množství PCB v rybách Šáreckého potoka bylo mírně zvýšené, ale pod hygienickým limitem. Nicméně konzumace těchto ryb by neměla být problémová.

Hlavní město Praha jako správce Rokytky sedimenty kontroluje na Rokytce v místech před soutokem s Vltavou jednou ročně. Přítomnost PCB byla za posledních deset let zjištěna jen jednou po povodních v roce 2013.

‚Ryby mohly do Rokytky připlout z Vltavy, kde se v minulosti nacházel přístav mimo jiné i pro nákladní lodě.

Odchyt ryb proběhl jednorázově a na místech, kde není prokazatelné, že se skutečně jedná o ryby z Rokytky,‘ komentovala situaci pražská radní pro životní prostředí RNDr. Jana Plamínková.

Nebezpečné látky

Polychlorované bifenyly se v přírodě velice těžko rozkládají a mohou se kumulovat v sedimentech vodních toků. Jsou špatně rozpustné ve vodě, ale hromadí se dobře v živočišných tucích. PCB podle Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny patří mezi lidské karcinogeny, které způsobují rakovinu slinivky břišní a rakovinu jater.

Spolek Arnika se zaměřil na malé vodní toky v projektu Oživení pražských vod. V jeho rámci nechal analyzovat sedimenty i několik vzorků ryb na přítomnost toxických látek. Na konci roku 2017 Arnika přinesla dobrou zprávu, že sedimenty, ani ryby neobsahovaly vysoká množství toxických těžkých kovů.

Dříve byla šunka zdravější! Opravdu, nebo se jedná o další mýtus? – G.cz

Když se dnes z trhu stahuje nějaká potravina kvůli závadě, okamžitě nás o tom média nezapomenou informovat a zároveň nám naservírovat všechny možné katastrofické scénáře, co by se nám mohlo po pozření byť jen nepatrného množství inkriminované potraviny stát. Lidé pak instinktivně začnou pátrat v paměti a prohlašovat, že nic podobného by se dříve stát prostě nemohlo! Ale opravdu byla třeba šunka dříve zdravější? A navíc – jaká byla vůbec informovanost tehdejší veřejnosti?

Studená sprcha z USA

Na jednu stranu nás každý den krmily oficiálních sdělovací prostředky v Československu o úpadku kapitalistického Západu, ale na druhou stranu bylo pravdou, že jejich marky a dolary komunisté potřebovali.

Proto v tichosti vyváželi za valuty do západních zemí cokoliv, co se dalo prodat.

Až v roce 1984 přišla studená sprcha! V USA tamní úřady vrátily zpátky do ČSSR velkou zásilku šunky s odůvodněním, že je promořena zdraví nebezpečnou průmyslovou chemikálií (polychlorovaný bifenyl – PCB)! Obyvatelé Československa se však o PCB v české exportní šunce nikdy nedozvěděli.

Hledání viníka a nalezení kruté pravdy

Úřady ale tehdy okamžitě rozjely vyšetřování. Obří ztráty dolarových příjmů si žádaly nalezení viníka, kterého by následně komunisté exemplárně potrestali. Jenže během vyšetřování se zjistilo, že se nejedná o ojedinělý případ a už vůbec ne o sabotáž nebo tajné spiknutí imperialistických agentů. A že rozhodně nejde o PCB pouze v šunce určené na vývoz!

V Československu se ve velkém používaly polychlorované bifenyly jako příměs do barev. Těmito barvami se natíraly ve velkém všechny kravíny, drůbežárny, prasečáky, ale také zásobníky krmiva! Právě z nich se pak nebezpečné PCB chemikálie uvolňovaly do krmiva a kumulovaly se v tělech jatečních zvířat, především v tukových tkáních, a pronikaly také do vajec a mléka!

Zamořené potraviny všude kolem

Vyšetřováním se zjistilo, že nebezpečnou látkou nebyla zamořena jenom šunka, ale daleko větší portfolio potravin živočišného původu, které jedly denně miliony Čechoslováků! Dokonce i kojenecká výživa, neboť se vyráběla ze sušeného kravského mléka.

Pokud by k takovému zjištění došlo dnes, vyvolalo by to jistě obrovskou mediální reakci! Nebezpečné chovy se by totálně vybily, lidé by přestali označené potraviny kupovat a podniky by tak zkrachovaly.

Jenže v komunistickém Československu o problému věděl jen úzký okruh odborníků a politiků. JZD (Jednotná zemědělská družstva) a státní statky i nadále produkovaly zamořené maso, mléko, vejce a sýry.

Nevědoucí spotřebitelé dál kupovali nebezpečné potraviny a většina z nich dnes žije v nezlomné víře, že tehdy byly potraviny prostě zdravější.

Ututlávací manévry a čachry s potravinami

Komunisté začali v tichosti jednat. Nakoupili přístroje na měření PCB a v nejhůře postižených kravínech a prasečárnách začali přetírat nebo úplně odstraňovat staré nátěry. Poté se snažili potraviny všelijak vylepšit.

Například nejvíce zamořené mléko míchali spolu s čistším, aby se snížila celková koncentrace chemikálie ve výsledných produktech, jako bylo máslo nebo sýry.

V některých případech dokonce mléko odstřeďovali a mléčný tuk s vysokým obsahem PCB skladovali v mrazírnách.

Proč jsou PBC tak nebezpečné?

Polychlorované bifenyly jsou skupinou chlorovaných organických látek, které se hojně užívají jako náplně do kondenzátorů, příměsi barev nebo některých stavebních materiálů. Jejich nebezpečí spočívá v tom, že velmi dlouho přetrvávají v životním prostředí a hromadí se v živočišných tkáních, včetně těch lidských.

Navíc jsou schopny přecházet do mateřského mléka. Dokonce u dětí matek, které měly v těle vysoký obsah PCB, lékaři prokázali, že tyto chemikálie mohou negativně ovlivňovat vývoj mozku dítěte.

Konkrétně je u takto postižených dětí prokázané snížení inteligence a soustředění, celkové schopnosti chápat svět a narušení jejich pohybových dovedností.

Michiganské děti a PCB

Výzkum ohledně vlivu PCB na vývoj mozku u dětí začal už roku 1980 terénní studií populace v okolí jezera Michigan. Byl sledován vývoj dětí, jejichž matky jedly ryby kontaminované bifenyly.

Výzkum prokázal, že děti, které byly během těhotenství vystavené vyšším hladinám PCB, měly zhoršené vizuální rozpoznávání, horší krátkodobou verbální paměť a sníženou schopnost učit se.

Pokud byly vystaveny i po narození vyšším dávkách, měly třikrát častěji nižší IQ a dvakrát častěji zaostávaly ve schopnosti porozumět čtenému textu.

Československo ve světovém kontextu

Následná celosvětová studie koordinovaná Světovou zdravotnickou organizace (WHO) prokázala v řadě průmyslově vyspělých zemí hladiny PCB v potravinách stejné nebo vyšší, než jaké způsobují prokazatelně negativní vliv na vývoj mozku dětí. Mezi nejvíce postižené země s nejvyšší koncentrací PCB vůbec patřilo kromě Faerských ostrovů také Česko a Slovensko. Je tudíž pravděpodobné, že nervový systém mnoha českých dětí byl působením PCB negativně ovlivněn.

Zastavení výroby a používání škodlivých látek

Výroba těchto karcinogenních látek byla v Československu v roce 1984 zastavena, ovšem k jejich používání docházelo i nadále. Až v roce 2001 byla podepsána Stockholmská úmluva o úplném zákazu výroby PCB. Smutným faktem je, že problémy s PCB se občas objevují i dnes, ačkoli se jedná o obsah chemikálií 100krát menší než v 80. a 90. letech.

A když už je řeč o polychlorovaných bifenylech, přečtěte si také, proč je toaletní papír tichý a nenápadný zabiják.

Skryté jedy kolem nás: jak ovlivňují naše geny?

Exhalace z dopravy a průmyslu jsou pochopitelně vážný problém. Způsobují totiž nejen dýchací obtíže, ale spouštějí v těle kaskádu tzv. epigenetických změn – tj. reakcí, které ovlivňují aktivitu některých genů v naší DNA. Důsledkem může být zvýšení rizika některých vážných onemocnění, včetně nemocí srdce a cév, rakoviny plic či Alzheimerovy choroby.

Jenže škodlivin, které na náš působí, je kolem nás celá řada, a často i na místech, kde by nás to vůbec nenapadlo.

Nebezpečí číhá v plastech

V poslední době nás doslova zavalují záběry obrovských plovoucích ostrovů z plastového odpadu a smutné fotky zvířat, která setkání s ním stálo život. Jenže to zdaleka není jediný vážný důsledek plastového znečištění. Plasty se totiž v přírodě nerozkládají, pouze se rozpadnou na miliardy mikroskopických částeček, které postupně zamořují celou planetu a dostávají se i do našich těl.

Tento problém je zatím zkoumán jen krátce, takže zdaleka neznáme všechny důsledky, které to může mít. Už teď je ale například jasné, že plastové mikročástice mohou narušovat střevní mikrobiom.

Porušená rovnováha uvnitř našich střev pak může následně přispět k rozvoji řady vážných onemocnění (více zde: https://www.epivyziva.cz/tajemny-svet-uvnitr-nasich-strev-bakterie-ovlivnuji-nase-zdravi-i-genetickou-informaci/).

Pozor na bisfenol A

Neméně nebezpečné jsou ovšem i látky, které se do plastů z různých důvodů přidávají. Jednou z těch zvláště nebezpečných je bisfenol A (BPA).

Důkazy o jeho škodlivosti jsou známy již dlouho, na jejich základě bylo dokonce zakázáno jeho používání v kojeneckých láhvích, přesto se ale stále vyskytuje v řadě předmětů denní potřeby: Najdeme ho v plastových láhvích a nádobách na jídlo, hračkách, sportovních potřebách, aplikuje se na vnitřní stranu konzerv, aby tam bránil korozi a velké množství je ho také v termopapíru, na který se tisknou třeba účtenky z obchodu. Do těla se dostává především prostřednictvím potravin, které s ním přišly do kontaktu, ale může dokonce pronikat i kůží, třeba při kontaktu s účtenkami.

Bisfenol A je výrazný hormonální disruptor, který v těle konkuruje jeho vlastním steroidním hormonům, protože se váže na stejné receptory.

Kromě toho má i výrazné epigenetické účinky – doposud vědci zaznamenali více než 1200 typu jeho interakcí s geny a proteiny! Výrazně snižuje především metylaci genů v DNA a ovlivňuje také další epigenetickou reakci, acetylaci histonů.

Prokázány byly například jeho negativní důsledky na plodnost, schopnost erekce, riziko nemocí srdce a cév, obezity či či cukrovky, stejně jako schopnost způsobovat závažné epigenetické změny v DNA jaterních buněk. U dětí pak může způsobovat poruchy učení a chování.

Negativní epigenetické účinky mají i ftaláty a také ony působí jako hormonální disruptory.

Vážně ohrožují reprodukční zdraví a při působení v těhotenství mohou způsobovat vývojové vady plodu (zvláště v oblasti pohlavních orgánů).

Ftalátů přitom existuje několik typů – některé se používají k měkčení plastů (například PVC), další se přidávají do lepidel, kosmetických přípravků nebo rozpouštědel.

Platí také, že pokud na organismus působí společně ftaláty a bisfenol A, jejich negativní účinky se násobí, a stávají se tak nebezpečnými už při nízkých koncentracích.

Zdraví i nemoc se rodí na poli

Samostatnou kapitolou jsou látky užívané v zemědělství. Mnohé z nich mají dopad na zdraví opravdu závažný, přesto se nadále používají.

Typickým příkladem je jsou glyfosfátové herbicidy, jako je třeba Roundup. O škodlivosti glyfosfátu se mluví již velmi dlouho. Už v roce 2015 ho Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny označila jako potenciální karcinogen. V loňském roce pak byla zveřejněna studie prokazující, že expozice glyfosfátu zvyšuje riziko nádorového onemocnění jménem non-Hodkinův lymfom o alarmujících 41 %.

Glyfosfát je přitom celosvětově nejpoužívanější herbicid, využívá se už od roku 1950, a princip jeho působení je epigenetický. Blokuje totiž v rostlinách tvorbu enzymu nezbytného pro metabolismus bílkovin. Rostliny pak trpí jejich nedostatkem a umírají.

Živočichové tento enzym nemají, proto byl pro ně glyfosfát dlouho považován za neškodný.

Jenže se ukázalo, že i v případě živočichů včetně člověka způsobuje tato látka epigenetické změny, zejména v oblasti metylace genů a acetylace histonů, které následně zvyšují riziko vzniku řady závažných chorob, včetně řady druhů rakoviny.

Navíc bohužel platí, že při početí se tyto změny přenášejí i na potomky – u potomků krys vystavených působení glyfosfátu například v důsledku toho došlo k rozvoji onemocnění ledvin (až o 40 %), prostaty či vaječníků a byl u nich zaznamenám vyšší výskyt obezity i vrozených vad.

Přes všechna tato zjištění, a také přestože například v USA bylo na tamního výrobce glyfosfátu, společnost Monsanto, podáno několik tisíc žalob od onkologických pacientů, k plošnému zákazu jeho používání doposud nedošlo. U nás od loňského roku platí pouze zákaz použití glyfosfátu k urychlení dozrávání a vysoušení řepky a obilovin.

Negativní epigenetické účinky byly prokázány také u několika tříd pesticidů a dalších látek používaných v zemědělství. Další kategorii škodlivin s negativními epigenetickými účinky, které se často vyskytují v potravinách, pak představují těžké kovy.

Jak se bránit?

Jak je vidět, důsledky působení škodlivin z životního prostředí mohou být opravdu závažné, a to nejen pro osoby, které jsou jim přímo vystaveny, ale i pro jejich potomky.

Bránit se tomu můžeme dvěma cestami. Tou první je důsledná snaha o zmírnění působení těchto jedů, byť úplně se jim vyhnout dnes už bohužel nejde.

Tou druhou je pak snaha o nápravu co největšího počtu jimi způsobených epigenetických změn.

V rámci první cesty je vhodné dodržovat například následující zásady:

• Kupujte potraviny, které nebyly vystaveny působení pesticidů, herbicidů a dalších škodlivin, ať už jde o ty označené symbolem BIO nebo o produkty lokálních farmářů, k nimž máte důvěru.
• Vyhýbejte se oblastem se znečištěným prostředím. Pokud to není možné, sledujte zpravodajství a při zhoršených rozptylových podmínkách omezte pobyt venku a fyzickou zátěž.
• Omezte používání plastových láhví, nádob na potraviny a plastových obalů, popřípadě volte ty bez obsahu bisfenolu A a ftalátů. V plastových nádobách neohřívejte jídlo a nelijte do nich horké tekutiny. Použité plasty důsledně třiďte.
• Nekupujte konzervované potraviny.
• Pokud si v obchodě berete účtenky, omezte dobu kontaktu s nimi a poté si umyjte ruce.
• Pozorně sledujte složení kupovaných kosmetických přípravků.
• Podporujte iniciativy prosazující omezení používání toxických látek v průmyslu, zemědělství a dalších oblastech.

Vsaďte na zdravou životosprávu

Jak už jsme uvedli, působení škodlivin z životního prostředí sice můžeme výrazně omezit, zcela se jim vyhnout je však bohužel zcela nemožné. Proto bychom se měli zároveň snažit jejich negativní dopady co nejvíce zmírnit. Negativní epigenetické změny jsou do značné míry zvratné, a faktory, které je ovlivňují, se dotýkají především našeho životního stylu.

Naprostým základem by mělo být zaměření se na kvalitu stravy, a to nejen co do volby potravin s minimem škodlivin, ale i co do obsahu živin. Výživa je totiž nejen jedním z nejvýznamnějších epigenetických faktorů, a zároveň platí, že epigenetické změny vzniklé působením toxinů z prostředí mohou výrazně zvýšit citlivost těla vůči dietním přešlapům.

Nedávno například proběhl zajímavý výzkum, v němž vědci mláďata potkanů krátce po narození vystavili působení bisfenolu A, a ten u nich způsobil epigenetické změny v jaterních buňkách.

Když byly mláďatům dva měsíce, byly sice tyto změny u nich stále přítomné, nijak se ale navenek neprojevovaly.

Jenže v tom okamžiku přišla další rána: část těchto zvířat začali vědci krmit typickou západní stravou bohatou na sacharidy, nasycené tuky a cholesterol.

Takový jídelníček je samozřejmě škodlivý kdykoliv a pro kohokoliv, jenže tady to bylo horší. Játra poznamenaná epigenetickými změnami totiž nedokázala tukovou nálož zpracovávat, docházelo k jejich poškození na buněčné úrovni i celkovému zvětšení tohoto orgánu.

Zároveň došlo k aktivaci genu s označením Egr1, který následně zahájil kaskádu změn aktivity celé řady dalších důležitých genů.

V tom okamžiku u postižených potkanů výrazně vzrostlo riziko nemocí souvisejících s poruchami metabolismu (nemoci srdce a cév, cukrovka a další) a také se u nich celkově urychlilo stárnutí.

Dalšími významnými pozitivními epigenetickými faktory je pravidelný pohyb či dostatečný spánek, těmi negativními pak zejména obezita, kouření a stres.

Užitečné doplňky stravy

Vhodnou volbou mohou být i některé přírodní látky, které mají schopnost zmírnit působení škodlivin z prostředí a popřípadě i aspoň částečně eliminovat negativní epigenetické změny, které jejich následkem vznikly. Zde je malý výběr:

Genistein

Látka obsažená zejména v sójových bobech má epigenetické účinky a zároveň působí jako fytoestrogen. Díky tomu dokáže například snižovat negativní účinky působení bisfenolu A.

Kurkumin

Tato látka se vyznačuje širokospektrálním pozitivním epigenetickým působením, podporuje zdraví jater a ledvin a byla prokázána i její schopnost chránit tělo před negativními účinky některých škodlivin z prostředí, zejména těžkých kovů a také nikotinu.

Omega-3

Hned několik studií potvrdilo, že tyto esenciální nenasycené mastné kyseliny chrání tělo před účinky těžkých kovů a nečistot z ovzduší. Při podávání v dětském věku rovněž výrazně snižují riziko astmatu, které je u dětí pobývajících ve znečištěných oblastech značně zvýšené. Zvláště efektivně fungují v kombinaci s vitaminem D3.

Vitaminy

Schopnost chránit tělo proti negativním účinkům toxinů z prostředí byla prokázána u vitaminů D3, C, E, A, karotenoidů a vitaminů skupiny B.

Z posledních jmenovaných je zvláště důležitá kyselina listová, která funguje jako donor metylu, a tudíž je schopna bránit nebezpečné hypometylaci vznikající například působením bisfenolu A.

Velmi důležité je to zejména v době těhotenství, kdy právě nedostatek kyseliny listové způsobuje vážná poškození nervové soustavy plodu.

Chlorella

Tato jednobuněčná sladkovodní řasa je jedním z nejúčinnějších přírodních detoxikačních prostředků. Pomáhá z těla odstranit těžké kovy, polychlorované bifenyly a další toxiny, a navíc podporuje regeneraci jater coby hlavního detoxikačního orgánu.

Zdroje informací

V Bollati, A Baccarelli. Environmental epigenetics. Nature. 24 February 2010. https://www.nature.com/articles/hdy20102

T. Whyand, J. R. Hurst, M. Beckles, and M. E. Caplin. Pollution and respiratory disease: can diet or supplements help? A review. Respir Res. 2018; 19: 79.

Li, R. et. al. (2020). Sex-dependent effects of ambient PM 2.5 pollution on insulin sensitivity and hepatic lipid metabolism in mice. Particle and Fibre toxicology 17.1-14.

Qiao, R. et. al. (2019) Accumulation of different shapes of microplastics initiates intestinal injury and gut microbiota dysbiosis in the gut of zebrafish. Chemosphere 236. 124334.

Treviño, L.S. et. al. (2020). Epigenome environment interactions accelerate epigenomic aging and unlock metabolically restricted epigenetic reprogramming in adulthood. Nature Communications 11(1). 1-14.

Kubsad, D. et al (2019). Assessment of Glyphosate Induced Epigenetic Transgenerational Inheritance of Pathologies and Sperm Epimutations: Generational Toxicology. Scientific Reports 2019, Apr 23;9(1):6372.

LuopingZhang, IemaanRana, Rachel M.Shaffer, EmanuelaTaiol, LianneSheppard. Exposure to glyphosate-based herbicides and risk for non-Hodgkin lymphoma: A meta-analysis and supporting evidence. Mutation Research. Volume 781, July–September 2019, Pages 186-206.

https://www.theguardian.com/business/2019/feb/14/weed-killing-products-increase-cancer-risk-of-cancer?CMP=twt_gu

Shelby M.D. NTP-CERHR monograph on the potential human reproductive and developmental effects of bisphenol A. NTP CERHR MON. 2008;22:v, vii–ix, 1–64. passim.

Talsness C.E., Andrade A.J.M., Kuriyama S.N., Taylor J.A., vom Saal F.S. Components of plastic: Experimental studies in animals and relevance for human health. Phil. Trans. Biol. Sci. 2009;364:2079–2096.

9 látek znečišťujících ovzduší a jejich negativní vliv na zdraví

K znečištění ovzduší připívají jak přírodní procesy (sopky, větrné bouře, lesní požáry), tak čím dál více i antropogenní činnosti (průmysl, doprava, zemědělství, domácnosti…). Všech 9 znečišťujících látek je škodlivých pro naše zdraví.

Jemné částečky prachu ve vzduchu stojí dle studie každý rok až za 800 tisíci předčasnými úmrtími v Evropě a téměř 9 miliony na celé Zemi. Dioxiny – nejnebezpečnější látky vznikají často i kvůli nezodpovědnému pálení plastů v domácích kotlích.

PM2,5 (jemné prachové polétavé částice): Jedná se o částice o průměru menším než 2,5 mikronu. Jsou dostatečně malé, abychom je zhluboka nadechli do našich plic a ony vstoupily do krevního oběhu. Čím menší částice je, tím dál se v lidském těle dostane, a tím více je nebezpečná.

Studie prokázaly, že mohou ovlivnit naše plicní i kardiovaskulární zdraví a vést k bronchitidě, astmatu a plicním onemocněním; stejně jako k srdečním chorobám, mrtvici a rakovině. Mohou také ovlivnit vývoj mozku.

Ve zprávě z loňského října evropský odbor pro ochranu životního prostředí uvedl, že vystavení se jemným částicím způsobilo přibližně 422 tisíc úmrtí ve 41 evropských zemích, 391 tisíc z nich v zemích Evropské unie. Jednalo se vždy o předčasná úmrtí.

PM10: Prachové částice s průměrem menším než 10 mikronů. Větší z těchto částic o průměru 2,5–10 mikronů jsou většinou opět vydechovány, ale stále mohou vést k podráždění dýchacích cest a infekcím.

 Částice PM10 jsou tvořeny komplexní směsí mnoha různých druhů látek včetně sazí (uhlíku), částic síranů, kovů a anorganických solí jako je i mořská sůl. PM10 se prakticky mohou uvolňovat z jakýchkoliv třecích ploch. Významný zdrojem je tzv.

sekundární prašnost, zvíření již usazeného prachu (těžba, doprava, stavebnictví). V domácnosti může být zdrojem PM10 například  hořící vařič, svíčka, lak na vlasy…

Přízemní ozon: Troposférický ozon neboli „přízemní“ ozon je běžný v troposféře do 11 km od povrchu Země. Nejvyšší koncentrace dosahuje v létě za slunečného, horkého počasí.

Jeho koncentrace ale zvyšují také reakce při průmyslové výrobě a spalování fosilních paliv. Přízemní ozon je zdraví škodlivý, zvlášť v kombinaci se smogem ve městech.

Expozice ozonu může vést k podráždění hrdla, bolesti na hrudi a v dlouhodobém horizontu k vážnějšímu poškození plic.

SO2 (Oxid siřičitý): Oxid siřičitý reaguje s chlorofylem v rostlinách a narušuje tak fotosyntézu.

V ovzduší oxiduje se vzdušným kyslíkem za přítomnosti vody na kyselinu sírovou, která je spolu s kyselinou siřičitou příčinou kyselých dešťů.

Hlavní podíl na jeho vzniku má spalování fosilních paliv při průmyslových procesech i v domácích topeništích. Ovlivňuje dýchací i kardiovaskulární systém, což vede k astmatu, infekcím a podráždění očí.

NO2 (oxid dusičitý): Primárním zdrojem oxidů dusíku jsou motorová vozidla. Další velkým zdrojem oxidů dusíku jsou emise ze spalovacích procesů. Je součástí kyselých dešťů i přízemního ozonu. Může vést k bronchitidě, astmatu a srdečním onemocněním.

CO (oxid uhelnatý): Vzniká nedokonalým spalováním uhlíkatých materiálů a jako produkt v některých průmyslových a biologických procesech. Snižuje pohyb kyslíku v těle.

Při jeho nízkých koncentracích může zdravý člověk pociťovat únavu, člověk se srdečními problémy bolest na prsou. Při vysokých koncentracích může způsobit nevolnost, bolesti hlavy a závratě.

Velmi vysoké koncentrace jsou smrtelné.

Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU): Do této skupiny se řadí asi 100 organických uhlovodíkových sloučenin.

V prostředí přetrvávají velice dlouho (jsou tedy perzistentní), neboť odolávají přirozeným rozkladným procesům.

Vznikají převážně při nedokonalém spalování organických látek (uhlí, olejů, nafty, benzinu a plastů) v nevhodných spalovacích zařízeních. Tyto sloučeniny mají mutagenní a karcinogenní vlastnosti, ohrožují zdravý vývoj plodu.

Polychlorované bifenyly PCB: Vznikají jako vedlejší produkty v řadě průmyslových výrob (například v hutnictví, při spalování odpadů, při chemické výrobě různých sloučenin atd.). Expozice PCB ovlivňuje mozek, oči, srdce, imunitní systém, játra, ledviny, reprodukční systém a štítnou žlázu. Expozice těhotných žen může způsobovat snížení porodní váhy a neurologické poruchy dětí

Dioxiny: Jedná se o nejnebezpečnější látky. Jsou nebezpečné i ve stopovém množství.

Vznikají zejména při spalovacích procesech – ať už v průmyslu, v automobilech či při pálení nejrůznějších materiálů. Zvláště nebezpečné je spalování odpadu obsahujícího chlórované látky (např. PVC).

V prostředí přetrvávají velmi dlouho. Zvyšují pravděpodobnost onemocnění rakovinou a poškození vývoje plodu.

Autor: MK

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál! Přidat komentář

Nebezpečné látky

V roce 2015 uvedlo 17 % pracovníků v EU, že byli vystaveni chemickým výrobkům nebo látkám nejméně čtvrtinu pracovní doby. Tento podíl zůstává od roku 2000 prakticky nezměněn. Dalších 15 % pracovníků uvádí, že v práci vdechují kouř, výpary či prach.

Některé vysoce nebezpečné látky, například azbest nebo polychlorované bifenyly (PCB), jsou dnes zakázány nebo pod přísnou kontrolou. Další škodlivé látky se však stále hojně používají, přičemž existují právní předpisy, které slouží k zajištění řádného řízení souvisejících rizik.

Zdravotní rizika vyplývající z práce s nebezpečnými látkami jsou různá, od slabého podráždění očí a kůže až po závažné důsledky v podobě vrozených vad a nádorových onemocnění. Tyto důsledky mohou být akutní či dlouhodobé a některé látky mohou mít kumulativní účinek. Mezi nejčastější nebezpečí patří:

Některé nebezpečné látky představují bezpečnostní rizika, například riziko požáru, výbuchu nebo udušení. Nebezpečné látky mají navíc zpravidla několik z těchto vlastností.

S bakteriemi, viry, houbami a parazity se lze setkat v mnoha odvětvích. Obvykle jsou neviditelní, takže se může stát, že rizika, která představují, nejsou brána v potaz.

Pracovníkům obzvlášť v některých odvětvích hrozí expozice škodlivým biologickým činitelům. Jedná se o tato odvětví: zdravotnictví, zemědělství, veterinární služby, úklid a údržba, čištění odpadních vod a nakládání s odpadem, zahradnictví a práce v laboratoři.

Další informace:

Prvním krokem k ochraně pracovníků před nebezpečnými látkami je provést hodnocení rizik. Následně by měla být přijata opatření, aby se rizika co nejvíce odstranila či snížila. A nakonec by situace měla být pravidelně monitorována a měla by být přezkoumávána účinnosti přijatých kroků.

Členské státy i agentura EU-OSHA vypracovaly řadu modelů, které mají malým a středním podnikům pomoci provést hodnocení rizik.

Interaktivní průvodce Nebezpečné látky poskytuje zaměstnavatelům podporu a poradenství potřebné k účinnému řízení nebezpečných látek na pracovišti.

 Databáze praktických nástrojů a pokynů obsahuje praktická opatření pro pracoviště, například pokyny k hodnocení rizik a k nahrazování nebo ukončení používání nebezpečných látek, případové studie a různé nástroje.

Na webové stránce OSHwiki se dočtete více o nástroji řízení rizik pro nebezpečné látky. 

Je také potřeba, aby zaměstnavatelé zohlednili zranitelné skupiny, například mladé pracovníky, těhotné či kojící ženy, jejichž zvláštní ochrana je vyžadována ze zákona.

Je rovněž nezbytné zohlednit další skupiny pracovníků, například migrující pracovníky, nevyškolené nebo nezkušené pracovníky a smluvní pracovníky, jako jsou pracovníci provádějící úklid, a prevenci přizpůsobenou jejich potřebám.

Hierarchie prevence

Evropské právní předpisy stanoví hierarchii opatření, která musí zaměstnavatelé přijmout, aby měli kontrolu nad riziky, která pro pracovníky představují nebezpečné látky.

• Na prvních místech v hierarchii opatření jsou odstranění a nahrazení. Kde je to možné, odstraňte používání nebezpečných látek změnou postupu nebo produktu, v nichž se tato látka používá.
• Pokud odstranění není možné, nahraďte nebezpečnou látku látkou bezpečnou nebo méně nebezpečnou.
• Pokud látku nebo proces není možné odstranit nebo nahradit, lze expozici zabránit nebo omezit prostřednictvím technických a organizačních řešení. Může se například jednat o kontrolu emisí u zdroje (uzavřený systém nebo místní odvětrávání) nebo snížení počtu pracovníků vystavených nebezpečným látkám, zkrácení doby a omezení intenzity expozice.
• Podle zákona je použití osobních ochranných prostředků (OOP) poslední možností, pokud expozici nelze odpovídajícím způsobem kontrolovat jinými prostředky.

• Více informací:
• Dobrá komunikace
• Pracovníci by pro zajištění své bezpečnosti měli být neustále informováni:

• o zjištěních vyplývajících z hodnocení rizik prováděných zaměstnavatelem,
• o rizicích, jimž jsou vystaveni, a jak jimi mohou být postiženi,
• o tom, co mají dělat, aby zajistili bezpečnost sobě i ostatním,
• o tom, jak zkontrolovat a rozpoznat, že něco není v pořádku,
• o tom, komu by měli všechny problémy hlásit,
• o výsledcích monitorování expozice nebo sledování zdravotního dohledu,
• o preventivních opatřeních v případě údržby,
• o první pomoci a nouzových postupech.

Přečtěte si Elektronická fakta agentury EU-OSHA o nebezpečných látkách a úspěšné komunikaci na pracovišti.

Limitní hodnoty expozice na pracovišti

Pro řadu nebezpečných látek stanovila EU a členské státy limitní hodnoty expozice na pracovišti, které je potřeba dodržovat. V evropských směrnicích o BOZP jsou též stanoveny závazné (což znamená, že musejí být splněny) a orientační (pro orientaci, co by mělo být dosaženo) limitní hodnoty expozice na pracovišti pro nebezpečné látky.

Limitní hodnoty expozice na pracovišti pro nebezpečné látky jsou důležité informace pro hodnocení a řízení rizik. Většina členských států EU zavádí své vlastní vnitrostátní limitní hodnoty a obvykle do nich zahrnují více látek než směrnice EU.

Limitní hodnoty expozice však byly stanoveny pouze pro omezený počet látek, které se v současnosti na pracovišti používají.

Mnohé nebezpečné látky, jimž mohou být pracovníci vystaveni, jsou klasifikovány jako karcinogeny. Některé vznikají v rámci pracovních procesů samotných.

V Evropské unii existují konkrétní ustanovení o ochraně pracovníků. Podle směrnice o karcinogenech musí zaměstnavatelé posoudit a odstranit nebo minimalizovat expozici karcinogenům nebo mutagenům. Kromě použití hierarchie preventivních opatření:

• Nahradí karcinogen nebo mutagen, je-li to technicky možné, látkou, směsí nebo procesem, které nejsou nebezpečné nebo jsou méně nebezpečné.
• Není-li to možné, je třeba zajistit, pokud je to technické možné, aby výroba a používání probíhala v uzavřeném systému.
• Není-li uzavřený systém technicky možný, sníží zaměstnavatelé expozici na co nejnižší technicky možnou úroveň, přičemž omezí množství a udrží počet vystavených pracovníků na co nejnižší úrovni.

Musejí také:

• vymezit rizikové prostory a použít vhodné výstražné a bezpečnostní značky,
• navrhnout pracovní postupy tak, aby bylo uvolňování těchto látek minimalizováno,
• odvádět karcinogeny nebo mutageny u zdroje, avšak šetrně k životnímu prostředí,
• používat vhodné postupy pro měření (zvláště pro včasné odhalení nadměrné expozice v důsledku nepředvídatelné události nebo nehody),
• používat osobní ochranné prostředky, pokud opatření kolektivní ochrany nepostačují,
• zajišťovat hygienická opatření (pravidelný úklid),
• vypracovat plány pro případ nouze,
• používat uzavřené a zřetelně a viditelně označené nádoby pro skladování, manipulaci, přepravu a nakládání s odpady.

1. Mají rovněž zvláštní požadavky, pokud jde o informování pracovníků a orgánů, a musí vést záznamy o pracovnících vystavených těmto látkám, o výsledcích měření a zdravotního dohledu.
2. Články na OSHwiki: Azbest, Respirabilní krystalický oxid křemičitý
3. Navštivte oddíl věnovaný nádorovým onemocněním souvisejícím s prací.
4. Více informací o plánu týkajícím se karcinogenů

Každý, kdo je zapojený do kontroly nebezpečných látek na pracovišti, musí znát legislativní rámec zahrnující nebezpečné látky v EU.

Právní předpisy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci mají za cíl chránit pracovníky na pracovišti před bezpečnostními a zdravotními riziky obecně a před nebezpečnými látkami (např.

směrnice o chemických činitelích, směrnice o karcinogenech a směrnice o mezních hodnotách).

Zaměstnavatelé musejí provádět hodnocení všech bezpečnostních a zdravotních rizik na pracovišti, včetně rizik vyplývajících z nebezpečných látek, a stanovit vhodná ochranná a preventivní opatření. Zde naleznete shrnutí příslušných právních předpisů EU.

Cílem je zajistit, aby rizika byla řešena u zdroje a aby se kolektivní opatření, tj. opatření, která chrání systematicky skupinu pracovníků, stala nejvyšší prioritou.

Nařízení REACH a CLP vyžadují, aby výrobci a dodavatelé chemických látek zajišťovali, že budou poskytována standardizovaná bezpečnostní označení, výstražné symboly nebezpečnosti a bezpečnostní listy.

Ty obsahují informace o vlastnostech látek a nebezpečích s nimi spojených a pokyny k jejich uchovávání, manipulaci s nimi a předcházení rizikům.

Jiná nařízení a pokyny se vztahují na specifické aspekty, jako je výroba, dodávky, přeprava a označování nebezpečných látek, a ty se často týkají i pracoviště.

Právní předpisy EU v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se začleňují do vnitrostátních právních předpisů, ale členské státy jsou zároveň oprávněny přidat dodatečná nebo přísnější opatření na ochranu pracovníků. Je proto důležité, aby si podniky v každé zemi ověřily zvláštní právní předpisy.

Zjistěte více ohledně: