Pitná balená voda – vyhozené peníze

V roce 2017 vypili Češi podle UNESDA (Union of European Soft Drinks Associations) 219,5 l nealkoholických nápojů (limonády, balená vody, sirupy, džusy a nektary) na osobu, z toho 23 % tvoří balené vody. Oproti předchozímu roku stoupla spotřeba nealkoholických nápojů o čtyři litry na osobu a balené vody zaznamenaly hned po džusech nejvyšší nárůst popularity. Znamená to, že je balená voda lepší než voda z kohoutku? To je otázka, nad kterou se diskutuje již řadu let a stále není jednoznačná odpověď. V zásadě záleží hlavně na tom, co od dané vody čekáte a na co ji budete používat. Existují zásadní rozdíly mezi vodou, kterou můžete pít každý den, vodou určenou pro kojence nebo dokonce vodou s označením “vhodná k přípravě kojenecké stravy”. Rozhodli jsme se proto jednotlivé vody otestovat ve spolupráci s odbornou laboratoří, abychom zjistili, jestli opravdu stojí za to připlácet si za balené vody, nebo se mezi nimi objevují i nějaké problémové případy, popřípadě zda má voda z kohoutku výrazně lepší či horší vlastnosti.

Do našeho testu jsme zařadili vody kojenecké, pramenité, minerální, balené pitné a pro porovnání i dva exempláře pitné vody z kohoutku.

Vzorky jsme vybírali z nejoblíbenějších vod v různých cenových kategoriích, aby byla co největší pravděpodobnost, že narazíte na svou oblíbenou značku.

Vody jsme nakoupili v běžných obchodech a nechali otestovat v certifikované laboratoři na přítomnost dusitanů, dusičnanů, vápníku, hořčíku, železa, sodíku, na tvrdost vody a přítomnost bakterií.

Některé z těchto látek jsou prospěšné, jiné nežádoucí či dokonce nebezpečné. Podrobné vysvětlení jednotlivých parametrů najdete níže.

Ve vodě samozřejmě najdete i řadu dalších látek, o kterých taky píšeme, pro naše testování jsme ale zvolili ty, se kterými bývaly v minulosti u balených vod problémy a jsou zásadní například při rozhodování, zda je voda vhodná po velmi malé dítě.

U několika značek s horšími výsledky jsme pro jistotu provedli dvojí testování, aby se ukázalo, zda nešlo pouze o náhodu.

I v případě kojeneckých či minerálních vod doporučujeme ověřit si jejich vlastnosti, například slovo „minerální“ na etiketě v reálu vysoký obsah minerálů nezaručuje, jak potvrdilo naše testování. Nejčastějším problémem,  typickým pro většinu testovaných vzorků, byl právě nízký obsah minerálních látek.

Obzvláště měkká je voda Voss, obsahem minerálů se blíží spíše k destilované vodě než k vodě minerální, jak se píše na etiketě. U některých značek jsme se setkali se zvýšeným výskytem organotrofních bakterií, v daném množství by ale neměly být pro člověka nebezpečné.

Problematická je v tomto směru zejména minerální voda Zaječická hořká, která vykazuje také vysoké množství dusičnanů a dusitanů. Z těchto důvodů by neměla být podávána malým dětem. Dobrou zprávou je nulový výskyt bakterií E-coli napříč testovanými vzorky. Zcela bez problémů prošla testem pouze minerální voda Magnesia.

Redakce Arecenze.czAutoři testu

VzhledNázevCena za 1 lSplnění noremBez dalších výhradKomentářCelé recenze

Magnesia 5)minerální voda	9,9 Kč	Ano	Ano	Všechny parametry jsou v normě.	Přečíst recenzi
Toma Natura 1)kojenecká voda	9,9 Kč	Ano	Ne	Obsah minerálních látek je nižší než doporučovaná hodnota. Obsahuje jen zanedbatelné množství organotrofních bakterií.	Přečíst recenzi
Nartes 1)kojenecká voda	11,3 Kč	Ano	Ne	Obsah minerálních látek je nižší než doporučovaná hodnota. Obsahuje organotrofní bakterie, počet kolonií ale nepřekračuje mezní hodnotu.	Přečíst recenzi
Aquila Aqualinea 2)pramenitá voda	6,6 Kč	Ano	Ne	Obsah hořčíku je nižší než doporučovaná hodnota, v ostatních ohledech bez problému.	Přečíst recenzi
Tesco Value Aqua Bella 2)pramenitá voda	3,4 Kč	Ano	Ne	Obsah minerálních látek je nižší než doporučovaná hodnota, v ostatních ohledech bez problému.	Přečíst recenzi
Brno – Merhautova 3)kohoutková voda	0,076 Kč	Ano	Ne	Obsah hořčíku je nižší než doporučovaná hodnota, v ostatních ohledech bez problému.	–
Brno – Moravské náměstí 3)kohoutková voda	0,076 Kč	Ano	Ne	Obsah hořčíku je nižší než doporučovaná hodnota. Obsahuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií, který ale nepřekračuje limitní hodnotu.	–
Voss 5)minerální voda	158 Kč	Ano	Ne	Extrémně měkká – etiketa je zavádějící. V ostatních ohledech prospěla bez problému.	Přečíst recenzi
Evian 5)minerální voda	26,6 Kč	Ano	Ne	Vykazuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií.	Přečíst recenzi
Saguaro (Lidl) 4)balená pitná voda	2,5 Kč	Ne	Ano	Obsah minerálních látek je nižší než mezní hodnota, v ostatních ohledech bez problému.	Přečíst recenzi
Clever (Billa) 4)balená pitná voda	2,45 Kč	Ne	Ano	Obsah hořčíku je nižší než mezní hodnota, v ostatních ohledech bez problému.	Přečíst recenzi
Dobrá voda 5)minerální voda	7,9 Kč	Ne	Ano	Vykazuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií.	Přečíst recenzi
Tesco Value 4)balená pitná voda	2,6 Kč	Ne	Ne	Obsah hořčíku je nižší než mezní hodnota. Vykazuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií.	Přečíst recenzi
Zaječická hořká 5)minerální voda	73,8 Kč	Ne	Ne	Obsahuje extrémní množství dusičnanů a dusitanů. Vykazuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií.	Přečíst recenzi
Aqua Anna 1)kojenecká voda	9,3 Kč	Ne	Ne	Téměř hraniční hodnota dusičnanů a překročení limitu pro organotrofní bakterie. Obsah hořčíku je nižší než doporučovaná hodnota.	Přečíst recenzi

1) balená kojenecká voda dle příl. 2 vyhl.275/2004 Sb.2) balená pramenitá voda dle příl. 2 vyhl. 275/2004 Sb.3) pitná voda dle vyhl. 252/2004 Sb.4) balená pitná voda dle vyhl. 252/2004 Sb.5) balená přírodní minerální voda dle příl. 1 vyhl. 275/2004 Sb.

Jak již název napovídá, kojenecká voda musí být svou kvalitou vhodná k přípravě kojenecké stravy a patří tak k nejpřísněji kontrolovaným baleným vodám na trhu.

Zásadní je mimo jiné obsah dusičnanů (max 10 mg/l) a sodíku (max 20 mg/l). Jedinou povolenou úpravou u kojenecké vody je ozáření UV paprsky, její složení je zcela neměnné.

Stejně jako pramenité či minerální vody pochází z podzemního zdroje.

Využití: Kojenecká voda je vhodná primárně pro přípravu kojenecké stravy, popřípadě nápojů pro děti. Zvláštní opatrnost platí v případě kojenců do tří měsíců, pro které může být nevhodná voda nebezpečná, například kvůli zvýšenému obsahu dusitanů a dusičnanů.

Její používání se ale doporučuje i pro starší děti, do šesti let. Je samozřejmě možné, že i jiné vody dosahují kvalit těch kojeneckých, například i voda z kohoutku.

Pokud máte malé děti a nejste si jistí kvalitou kohoutkové vody u vás doma, je dobré udělat rozbor, zejména kvůli zmíněným dusíkatým látkám, popřípadě kvůli přítomnosti těžkých kovů.

ParametryPožadavky na kojeneckou vodu dle příl.2 vyhl.275/2004 Sb.Aqua Anna – 1,5 lAqua Anna – 1,5l (druhá analýza)Toma Natura – 1,5lNartes kojenecká voda – 1,5lNartes kojenecká voda – 1,5l (druhá analýza)

Dusitany (mg/l)	0,02 (NMH)

Proč lidé kupují drahou balenou vodu, když pitná voda z veřejných vodovodů není horší?

TZB-info / Proč lidé kupují drahou balenou vodu, když pitná voda z veřejných vodovodů není horší?

V místech, která jsou zásobována z veřejného vodovodu, není nutné kupovat balenou vodu, jsou to vyhozené peníze. Většina balených pitných vod je vyráběna z vody vodovodní. Balená voda se tak na jednom litru prodraží až stopadesátkrát.

Pomalu se další rok chýlí ke konci a komentář zvýšení cen vodného a stočného se stává tradičním koloritem začátku roku nového. Jistě opět vyvolá bohatou diskusi na téma jak je voda drahá. Na druhou stranu je třeba si všimnout kolik lidí kupuje mnohdy stejnou vodu zabalenou, za nepoměrně více a nijak se nad tím nepozastaví.

Tři čtvrtiny českých občanů jsou napojeny na veřejný vodovod, ve kterém proudí jedna z nejlepších vod na světě. „Obecně lze říci, že u nás má pitná voda velmi dobrou kvalitu,“ tvrdí František Kožíšek ze Státního zdravotního ústavu.

Naše voda je uznávaná i v zahraničí. Výzkum nezávislé organizace Celosvětové hodnocení bezpečnosti pitných vod ohodnotil Českou republiku pěti kapkami, což je nejvyšší možný počet. Do této skupiny patří jen dvacet procent všech zemí světa, náš stát se tak zařadil například po bok USA nebo Rakouska.

„U nás lze vodu konzumovat bez omezení množství úměrně k potřebám organismu, překontrolovaná je bezpečná i pro kojence,“ uvádí Kožíšek. „Naše voda splňuje všechny limity,“ souhlasí například Matěj Čermák z Hygienické stanice hlavního města Prahy. (1)

I přes vysokou kvalitu vody z vodovodu lidé stále nakupují balené vody v obchodech, přestože se to na jednom litru prodraží až stopadesátkrát. „Důvodem může být to, že voda z vodovodu nemá vždy a všude vyhovující chuť a pach,“ vysvětluje Kožíšek.

„Z vody může být cítit chlor nebo vedlejší chloranové produkty. Zápach se však dá snadno odstranit, stačí nechat vodu chvíli odstát v lednici. A existují i různé filtry.“ říká Čermák.

Balená voda však nemusí být zárukou lepší chuti, může se dokonce stát, že si zákazník přinese z obchodu stejnou vodu, jaká mu teče doma z kohoutku.

„Vyhláška, která zpřísnila pravidla pro označování vod uvádí, že na všech etiketách musí být sice uveden zdroj, neplatí to však pro pitné vody,“ uvádí Pavla Burešová ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce.

„Většina balených pitných vod je vyráběna z vody vodovodní. Může být sice sycena oxidem uhličitým, ale tím vzniká jen obyčejná sodovka, kterou si doma můžeme levněji vyrobit pomocí sifonu,“ vysvětluje Kožíšek.

Podobně se vyjadřuje i prof. Václav Janda z Ústavu technologie vody a prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze: (2)

prof. V. Janda: „Neříkám, že kvalita vody ve veřejných vodovodech je bezchybná přímo bezchybná, ale 99,95% vyrobené pitné vody vyhovuje ve všech důležitých ukazatelích, jako jsou dusičnany, chlorované látky, těžké kovy, pesticidy… Naprosto opačná situace je však u soukromých a obecních studní. Tam asi 70 procent odebraných vzorků nevyhovuje především z mikrobiologického hlediska.“

H. Večerková: „Podle vás tedy nemáme důvod kupovat si domů balenou vodu?“

prof. V. Janda: „Pokud vám jde o to, pít kvalitní vodu, nemusíte si kupovat balenou. Když chcete ale pít vodu s bublinkami, tak musíte jít do obchodu nebo si „sodovku“ vyrobit doma.“

H. Večerková: „Hodně lidí si kupuje vodu, protože jim ta z vodovodu nechutná.“

prof. V. Janda: „Myslím, že tady funguje placebo efekt. Když vám stále někdo vtlouká do hlavy, že voda z kohoutku je nezdravá a špatná, snadno tomu podlehnete. Je tu ale ještě druhá věc – voda z vodovodu je chlorovaná, tvoří se v ní pachotvorné látky, takže může někomu páchnout.“

H. Večerková: „Co když to ve vodárně s chlorem přeženou, přece není neškodný?“

prof. V. Janda: „Chlor sám o sobě v koncentracích, v jakých se vyskytuje v pitné vodě, škodlivý není. Ale reakcí s různými organickými látkami, které jsou ve vodě, z něj mohou vzniknout nežádoucí vedlejší produkty – o těch se ví a také se hlídají. A uhlídají.“

H. Večerková: „Když budu pít jen vodu z vodovodu, nebude můj organismus ochuzen o některé látky, které bych do sebe dostala z minerální vody?“

prof. V. Janda: „Vůbec ne. Voda z vodovodu potřebu minerálů zpravidla pokryje, samozřejmě společně s jinými zdroji ze stravy. Vyhláška pro kvalitu pitné vody uvádí, kolik v ní má být vápníku a hořčíku. A také v ní tyto optimální koncentrace bývají. Třeba vápníku je v pitné vodě vždycky dost, naopak některé stolní vody ho mají málo.“

H. Večerková: „Voda z vodovodu je tedy podle vás natolik vyvážená, že dodá organismu vše, co potřebuje?“

prof. V. Janda: „Většinou ano. Každá lokalita je jiná, jsou rozdíly v celkové mineralizaci… Podstatné je, že ve velkých městech kvalita vody odpovídá naší vyhlášce a ta vychází z doporučení Světové zdravotnické organizace a je v souladu s direktivami Evropské unie.“

H. Večerková: „Evropské směrnice bývají hodně mírné, aby je mohly splnit všechny státy. Nehledí ta směrnice jen na to, aby nám voda neublížila, zabývá se i tím, aby také prospěla?“

prof. V. Janda: „Nemyslím, že evropské limity pro pitnou vodu jsou mírné. Limity pro pitnou vodu se tvoří především podle zdravotních účinků a ne podle technických možností, na jakou kvalitu jsme schopni vodu upravit.

Limity navíc připravují hygienici a ti nejlépe vědí, co náš organismus potřebuje. Vlastně říkají, kolik jednotlivých látek bychom měli do těla vodou dostat a které škodlivé látky by tam naopak být neměly. Jistě, může se stát, že se kvalita vody kvůli nějaké havárii krátkodobě zhorší…

Nic není stoprocentní, to však není ani kvalita balených vod.“

H. Večerková: „Co dusičnany? Představují skutečně takový problém?“

prof. V. Janda: „Dusičnany jsou problém především podzemních vod, tedy studní. Většina měst je zásobována z povrchových zdrojů a tam tolik dusičnanů není. Přece jen zemědělci tolik nehnojí… Před takovými patnácti dvaceti lety to bylo horší, někdy měli vodohospodáři co dělat, aby koncentrace dusičnanů nepřesáhla povolených padesát miligramů na litr.“

Problémem balených vod je skladování

Dalším problémem všech balených vod je skladování. „Často jsou i několik dní na slunci a voda se v nich kazí. A v otevřené lahvi, kterou necháme celý den mimo lednici, vznikají bakterie.

Naopak voda v potrubí je neustále ve tmě a chladu, což je ideální,“

říká Marcela Dvořáková, tisková mluvčí Pražských vodáren a kanalizací. V rozvodových sítích může vodu ohrozit jen rez nebo usazeniny. „Jenže to není problém dodavatele, ale majitelů domů.

Řešením je instalace plastových trubek, které jsou odolné,“ vysvětluje Dvořáková.

Momentálně je ještě nutné připočíst i nový návrh na zálohování plastových lahví, o čemž jistě čtenáři vědí z obecného tisku.

+ přísně kontrolovaná + levnější + kdykoliv k dispozici + žádná doprava kamiony – někdy nechutná

Kvalitní voda nemusí být jen ta balená, říká odborník

„Kvalita vody z veřejných vodovodů je dobrá. Vždyť i váš loňský test ukázal, že balená voda je někdy horší než vodovodní.“

* Test však mapoval jen třináct míst v republice.

Chcete říct, že kvalita vody ve veřejných vodovodech je bezchybná?

Neříkám přímo bezchybná, ale 99,95 procenta vyrobené pitné vody vyhovuje ve všech důležitých ukazatelích, jako jsou dusičnany, chlorované látky, těžké kovy, pesticidy… Naprosto opačná situace je však u soukromých a obecních studní. Tam asi 70 procent odebraných vzorků nevyhovuje především z mikrobiologického hlediska.

* Podle vás tedy nemáme důvod kupovat si domů balenou vodu?Pokud vám jde o to, pít kvalitní vodu, nemusíte si kupovat balenou. Když chcete ale pít vodu s bublinkami, tak musíte jít do obchodu nebo si „sodovku“ vyrobit doma.

* Hodně lidí si kupuje vodu, protože jim ta z vodovodu nechutná.Myslím, že tady funguje placebo efekt. Když vám stále někdo vtlouká do hlavy, že voda z kohoutku je nezdravá a špatná, snadno tomu podlehnete. Je tu ale ještě druhá věc – voda z vodovodu je chlorovaná, tvoří se v ní pachotvorné látky, takže může někomu páchnout.

* Co když to ve vodárně s chlorem přeženou, přece není neškodný?Chlor sám o sobě v koncentracích, v jakých se vyskytuje v pitné vodě, škodlivý není. Ale reakcí s různými organickými látkami, které jsou ve vodě, z něj mohou vzniknout nežádoucí vedlejší produkty – o těch se ví a také se hlídají. A uhlídají.

* Co když mi přece jen chlorovaná voda nechutná?Pak si musíte kupovat balenou. Nebo si za několik tisíc koupit aparátek na kohoutek, který chlor odstraní. Ale kdo si myslí, že pitná voda z vodovodu je horší než balená, tak říkám: v žádném případě.

* Když budu pít jen vodu z vodovodu, nebude můj organismus ochuzen o některé látky, které bych do sebe dostala z minerální vody?Vůbec ne.

Voda z vodovodu potřebu minerálů zpravidla pokryje, samozřejmě společně s jinými zdroji ze stravy. Vyhláška pro kvalitu pitné vody uvádí, kolik v ní má být vápníku a hořčíku. A také v ní tyto optimální koncentrace bývají.

Třeba vápníku je v pitné vodě vždycky dost, naopak některé stolní vody ho mají málo.

* Voda z vodovodu je tedy podle vás natolik vyvážená, že dodá organismu vše, co potřebuje?Většinou ano. Každá lokalita je jiná, jsou rozdíly v celkové mineralizaci… Podstatné je, že ve velkých městech kvalita vody odpovídá naší vyhlášce a ta vychází z doporučení Světové zdravotnické organizace a je v souladu s direktivami Evropské unie.

* Evropské směrnice bývají hodně mírné, aby je mohly splnit všechny státy.

Nehledí ta směrnice jen na to, aby nám voda neublížila, zabývá se i tím, aby také prospěla?Nemyslím, že evropské limity pro pitnou vodu jsou mírné.

Tvoří se především podle zdravotních účinků a ne podle technických možností, na jakou kvalitu jsme schopni vodu upravit. Limity navíc připravují hygienici a ti nejlépe vědí, co náš organismus potřebuje.

Vlastně říkají, kolik jednotlivých látek bychom měli do těla vodou dostat a které škodlivé látky by tam naopak být neměly. Jistě, může se stát, že se kvalita vody kvůli nějaké havárii krátkodobě zhorší… Nic není stoprocentní, to však není ani kvalita balených vod.

* Co dusičnany? Představují skutečně takový problém?Dusičnany jsou problém především podzemních vod, tedy studní. Většina měst je zásobována z povrchových zdrojů a tam tolik dusičnanů není. Přece jen zemědělci tolik nehnojí…

Před takovými patnácti dvaceti lety to bylo horší, někdy měli vodohospodáři co dělat, aby koncentrace dusičnanů nepřesáhla povolených padesát miligramů na litr.

Balená voda? Vyhozené peníze! – Proženy

Je balená voda skutečně kvalitnější?

Každý týden taháme balíky balených vod, abychom své blízké uchránili před vodou z kohoutku. Je ale voda, kterou denně pijeme, opravdu kvalitní? Je lepší než ta z vodovodu? Rozsáhlý test ukázal, že například některé kojenecké vody nejsou pro děti vhodné. Jste si jisté, že víte, co pijete?

Uvádí se, že Češi loni utratili za balenou vodu přes sedm miliard korun.

Spotřeba nealkoholických nápojů sice mírně klesá, ale pokud množství vyjádříme s ohledem na jednotlivce, vyjde nám až neuvěřitelná cifra: každý z nás vypije ročně průměrně 268 litrů balených nealkoholických nápojů.

A to jen proto, že se firmám podařil opravdu husarský kousek: vsugerovaly spotřebitelům, že jejich voda je lepší a zdravější než voda z kohoutku.

Základ mikrobiologické nezávadnosti je pro všechny vody shodný: nesmějí obsahovat indikátory fekálního znečištění. Měřeno bylo také množství organotrofních bakterií. Ty jsou sice hygienicky bezvýznamné, nicméně jejich vysoké počty jsou jistým indikátorem, že někde něco není v pořádku.

Nejvíce jich bylo naměřeno v balených pitných vodách Saguaro, Deep, S Budget a Euro Shopper. Překvapení naopak vzbudil jejich nulový výskyt u pramenité vody Rajec a přírodní minerální vody Dobrá voda.

Což vzbudilo podezření, zda v uvedených vodách není přítomna cizorodá toxická látka či zda výrobci nepoužili nedovolenou „antimikrobiální“ úpravu.

Voda je pro nás jedním z důležitých zdrojů vápníku a hořčíku. Čím více jich obsahuje, tím je tvrdší, tím lépe pro tělo. I tvrdost má ale své meze, resp. zdravotní optimum. Optimálně by měl jeden litr obsahovat cca 40–80 mg vápníku a cca 20–30 mg hořčíku. Extrémně nízký obsah vápníku byl nalezen v Dobré vodě.

Velice příznivé hodnoty vápníku a hořčíku naopak nabízejí vody Rajec a Bonaqua. Ač byla pitná voda čepována porůznu po republice, s vápníkem na tom byly testovací kohoutky v domácnostech dobře.

Test tedy neukázal, že by balené pramenité, kojenecké a pitné vody byly obecně významnějším zdrojem nutričně žádoucích látek oproti těm hodnoceným z vodovodu.

Voda z kohoutku je stejně dobrá

Mnohé z látek přírodního původu, které se nacházejí v podzemní a povrchové vodě, lidský organismus v malém množství potřebuje, aby se správně vyvíjel. Patří mezi ně například chloridy, zinek, železo, sodík, draslík, sírany. Ve zvýšeném množství mohou negativně ovlivnit kvalitu vody.

I přesto nás něco zaujalo… minerální voda Prealpi je deklarována jako vhodná pro přípravu kojenecké stravy.

Naměřená hodnota sodíku však zákonné limity pro kojeneckou vodu překročila! Proto můžeme konstatovat, že voda Prealpi nevyhovuje a není vhodná k přípravě kojenecké stravy.

Ve vodě se ale negativně odráží i řada toxických látek, které se buď v přírodě přirozeně vyskytují, nebo které do ní vnesl a vnáší člověk. Nejvýznamnějšími představiteli těžkých kovů jsou olovo, kadmium, arsen či baryum.

Olovo se ve velice nízkých hodnotách objevilo ve všech vodách. Co se týče barya, významnější nález byl naměřen u Dobré vody, i přesto ale limit splňuje. Dalšími látkami, které jsou nositeli zdravotního rizika, jsou dusitany.

V testu požadovaný limit nesplňovala pramenitá voda Aqua Bella.

Balené vody kojenecké, pramenité a minerální nesmějí obsahovat cizorodé organické látky ve zjistitelném množství. Tento základní požadavek porušily tři pramenité vody – Bonaqua, Aqua Bella a Aquila.

Chcete vědět, jaké vody dopadly v testu nejlépe! Podívejte se na webové stránky časopisu TEST www.dtest.cz. Naleznete na nich kompletní výsledky včetně detailních rozborů testovaných balených vod a pitné vody z kohoutku.

Balené vody

Podle legislativní úpravy z roku 1997 patří do pojmu „balené vody“: vody minerální, vody kojenecké, vody stolní, vody pitné, balené v lahvích. Balené pitné vody dle ČSN 75 7111 nejsou v ČR v běžném prodeji. S jejich využitím se počítá pouze v případech přírodních katastrof jako s dočasnou náhradou za vyřazené obvyklé zdroje pitných vod.

Dalším důvodem – mimo nadměrného obsahu minerálních solí – proč jsou balené minerální vody nevhodné k soustavnému používání je přítomnost látek problematické povahy v řadě minerálek. Takovou látkou je např. arsen, nervový jed kumulativního charakteru, podezřelý karcinogen.

Na etiketě jedné ze známých minerálek, která byla v sedmdesátých až osmdesátých letech doporučována pediatry a hygieniky k přípravě kojenecké stravy byla do roku 1985 uváděna koncentrace 1,05 mg/l HAsO4 2-. To je po přepočtu na As (arsen) koncentrace 11 x převyšující ukazatel normy pro pitnou vodu.

Po roce 1985 byla udávána koncentrace převyšující normu „pouze“ 2,1 x.

Právě potřebou kojenecké balené vody byly zdůvodňovány snahy o zavedení výroby balené vody, které vyvíjelo české ministerstvo zdravotnictví již od 70. let. Že se z výroby balených vod v ČR stane ekologická pohroma, tehdy nikdo nepředpokládal.

V dalším textu budeme věnovat pozornost pouze baleným, stolním a kojeneckým vodám, protože pouze těmito balenými vodami lze nahrazovat vodu pitnou.

Příznivě lze posuzovat tyto balené vody v tom, že jsou na trhu konkurenčním zbožím pro přeslazené a překyselené limonády, často obsahující stabilizační a jiné chemikálie. To je ale v kostce vše, co příznivého lze říci o balených vodách jako alternativním zdroji vody přímé spotřeby.

Prodej a požívání balených vod je činnost vzorově neekologická. Ke krytí celé své potřeby „vody přímé spotřeby“ zkonzumuje 4členná rodina: 4 os. x 2 l/os. den x 365 dní/rok = 2920 litrů ročně. Baleno v PET lahvích objemu 1,5 litru to znamená 1 950 lahví/rok. Tyto lahve, za které rodina zaplatila v ceně balené vody cca 7 000 Kč se vyhodí.

Je paradoxem dnešní „společnosti na jedno použití“, že pilně hromadí velké množství odpadků z materiálů, které jsou přírodě cizí a tedy přírodními pochody nerozložitelné. Po jednom použití odhozené PET lahve zdobí příkopy našich silnic, v lepším případě ucpávají skládky komunálního odpadu na věčné časy.

Jejich recyklace byla v ČR zavedena s mnohaletým zpožděním a funguje velmi nedokonale (z cca 10 %).

Skrytějším ekologickým problémem jsou škody, způsobené přepravou balené vody od výrobny do obchodu a z obchodu ke spotřebiteli. Jeden z předních českých hygieniků se …. „netají preferencí balených vod domácího původu, protože dovoz vody (ne vždy ideální jakosti) přes půl Evropy považuje za jednu ze zhovadilostí tzv. tržní ekonomiky…“.

Roční rodinné náklady na 2 920 l vody tak vycházejí na 17 300 až 21 300 Kč, tedy měsíčně na 1 440 až 1 780 Kč. To je položka za vodu, která převyšuje značně zvyklosti a možnosti i nadprůměrně situované české čtyřčlenné rodiny. Balená stolní nebo kojenecká voda není tedy cenově přístupnou náhradou pitné vody k pití a k vaření.

Můžete však potřebovat kojeneckou vodu pro své dítě nebo stolní vodu pro výlet na horu Říp (Ríp není podmínkou). Jak tedy odlišit dobrou balenou vodu od špatné nebo podezřelé?

1. Všímejte si data výroby (spotřeby): nakupováním co nejčerstvější balené vody snížíte riziko nejen z výskytu nadbytku bakterií, ale i riziko z přítomnosti výluhů z obalů a víček.
2. Byla kupovaná voda skladována v chladu a temnu?
3.

Je na etiketě lahve uvedeno kromě obchodního názvu typu „Pramen zdraví“ označení stolní nebo kojenecká voda?
4. Kojeneckou vodu sycenou oxidem uhličitým zbavte před přípravou kojenecké stravy „bublinek“ převařením
5. Z otevřené lahve, kterou bezprostředně nespotřebujete, nepijte přímo.

Ukládejte ji do chladničky (chladno a temno) nejdéle na 3-4 dny.
6. Údaj o chemickém složení „voda a oxid uhličitý“ by vás měl vést k podezření, že se nejspíš jedná o sodovku – nikoliv o stolní nebo kojeneckou vodu.
7.

Upřednostňujte balené vody, které uvádí alespoň stručný výtah z jejich chemického složení, nejlépe i včetně údaje o celkové mineralizaci vody.

Konkrétní doporučení:
Celková mineralizace stolní nebo kojenecké vody by měla být v rozmezí cca 200-600 mg/l solí. Z dosažitelných údajů českých výrobců nebo hodnotitelů vyplývá, že tomuto souhrnnému kriteriu vyhovují např. ČESKÁ VODA (494), DRNKA (485), AQUILLA (430), OASA (350), ČESKOMORAVSKÁ VODA (322), BLANICKÝ PRAMEN (299),NIKO (263) a HORSKÝ PRAMEN (230).

Autor je vodárenský technolog, zakládající člen Československé asociace vodárenských expertů a pracuje ve firmě Aqua Aurea.

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál! Přidat komentář

Balené vody obsahují pesticidy, odhalil test Jana Tuny. Zavřen byl kvůli tomu jeden pramen

Balená voda se stala součástí našich životů, přestože pitná voda teče z kohoutku. Jak moc je vlastně voda z plastu kvalitní?

Voda balená má bezpochyby své výhody. Na svém kontě má ale i spoustu minusů. Například velmi podstatně zatěžuje životní prostředí. Po jejím vypití po ní zůstává obrovské množství odpadu. V neposlední řadě stojí i dost peněz. Přesto ji mnozí pijí raději než vodu z kohoutku.

Láhev vs. kohoutek

Pořad A DOST! TelevizeSeznam.cz se na kvalitu balených vod zaměřil již před několika lety. Provedené testy potvrdily, že mnohde teče lidem z kohoutku kvalitnější voda, než jakou si mohou koupit v obchodě.

Jan Tuna, autor a moderátor pořadu, uvádí jako příklad vodu v Mladé Boleslavi a okolí. „Voda, která pramení uprostřed lesů v dostatečné hloubce a vzdálenosti od zemědělské půdy, je tak dobrá, že se nemusí ani nijak upravovat. Neobsahuje chlór ani není ošetřena UV zářením. Kvůli snížení obsahu manganu a železa prochází pouze pískovou filtrací. Splňuje tak požadavky na vodu kojeneckou.“

Prohřešky balených vod

Do nového testu balených vod bylo zařazeno 31 vzorků z různých kategorií. Pro každou z nich přitom platí různě přísné limity. Laboratoře Vysoké školy chemicko-technologické v Praze pod vedením Jany Hajšlové a Vladimíra Kocourka otestovaly balené vody pitné, pramenité, minerální a kojenecké.

Mezi malé prohřešky by se daly počítat zbytky po chloraci. Neznamená to ale, že by vody byly chlorované, jako se to někdy děje u vody kohoutkové, šlo jen o nepatrné zbytky po čištění potrubí, které následně nebylo řádně propláchnuto.

Mnohem závažnějším proviněním ale byly zbytky pesticidů v některých balených vodách, bohužel i v těch určených pro malé děti.

Výsledku testu:

• Z kojeneckých vod dopadl nejhůře kvůli přítomnosti pesticidů Rajec kojenecký od Kofoly.
• Pět pramenitých vod od firmy Fontea (Aqua Bella pramenitá, ARO pramenitá, K Clasic Aqua Bella pramenitá, Tanja a Tesco pramenitá Aqua Bella) byly kvůli přítomnosti pesticidů staženy z prodeje. Makro aTesco je přestaly prodávat úplně. Kaufland a Penny pouze stáhly z prodeje testované šarže. Pramen, který byl kontaminovaný, byl zavřen.
• Nejlepší kojenecká voda byla K Clasic privátní značky Kauflandu.
• V kategorii pramenitých dopadla nejlépe Bonny neperlivá voda pramenitá a Albert Bonny pramenitá voda neperlivá. Obsahovaly ale chlorečnany.
• Nejlepší minerálkou byla voda Vittel dovážená z Francie. Výborně ale dopadly i třikrát levnější Magnesia, slovenská Gemerka a K-Jarmark Hanácká kyselka. 
• Mezi balenými pitnými vodami obstála nejlépe Neperlivá voda z Vesety Kyšice, i ta ale obsahovala chlorečnany.

Přítomné pesticidy

Rezidua pesticidů byla nalezena celkem v sedmi vzorcích vod. Pět z nich vyrábí pro různé obchodní řetězce jako jejich privátní značky firma Fontea z Veselí nad Lužnicí. Všechny vody ale pocházejí z jednoho zdroje v CHKO Třeboňsko. Za dobrou zprávu by se dalo považovat to, že se postižené řetězce k problému postavily čelem.

„Buď vody úplně stáhly z prodeje, nebo odstranily alespoň předmětnou šarži. Firma Fontea si sama vlastními testy přítomnost pesticidů potvrdila a na základě toho uzavřela kontaminovaný pramen. Dokonce zjistila, že došlo k nedodržení ochranného pásma při zemědělském postřiku.“

„Řetězec Makro se nechal slyšet, že bude od výrobce požadovat testy všech šarží, než je uvede do prodeje. Firma Fontea se k takovému testování zavázala s tím, že zemědělská společnost s okamžitou platností přestane pesticidy u vodního zdroje používat ,“ říká o dopadech testu Jan Tuna.

Bohužel byla rezidua pesticidů nalezena i v kojenecké vodě Rajec a v pramenité vodě Rajec. „Kofola, která vodu vyrábí, zatím nedělá žádná opatření. Přitom se rezidua pesticidů v Rajci objevují opakovaně.“

Buďte za vodou aneb filtrace a úprava vody na cestách

Bez jídla vydrží cestovatel i několik týdnů. Bez vody ale jenom několik málo dní. Získávání pitné vody je na výpravách a expedicích pravidelnou, nutnou a někdy i fyzicky či časově náročnou činností. Jak si tedy zajistit pitnou vodu na cestách?

Nejjednodušší způsob je samozřejmě získávat vodu, kterou je možné bez rizika přímo konzumovat.

Zvláště v exotických destinacích ale bývá voda často kontaminovaná a může cestovatelům připravit nepříjemné chvilky. Velká část onemocnění na cestách má původ právě ve špatné vodě.

Pití z vodovodního kohoutku ve většině exotických a rozvojových zemích je tedy přímo hazard a žádný zkušený cestovatel vám ho nedoporučí.

Nejčastějším onemocněním, způsobeným pitím závadné vody, jsou nepříjemné průjmy, které můžou být i infekční. Způsobují je patogenní organizmy, mezi něž patří bakterie, viry nebo prvoci. V tom horším případě si můžete z exotické dovolené přivézt i nemoci jako choleru, břišní tyfus, úplavici, salmonelózu, různé typy žloutenky a další.

Další nebezpečí pak navíc představují těžké kovy a chemikálie. Pozor dávejte také na zakalenou vodu – nerozpuštěné částice sice často nejsou zdravotně závadné, zanáší ale mechanické filtry, které pak vodu nedokážou spolehlivě dezinfikovat.

Možnosti, jak vodu před pitím upravovat, jsou tři: převařováním, dezinfekcí a různými způsoby filtrace. Samostatnou kapitolou získávání vody v divočině je kondenzace, lisování dřevin, rostlin, apod., které pro tentokrát necháme příručkám o přežití.

Převařování

I když patří tato metoda k těm nejúčinnějším, kvůli časové a energetické náročnosti není příliš vhodná pro každodenní používání. Patogeny obsažené ve vodě mají různou odolnost, pro jejich zneškodnění je proto potřeba vodu nechat vařit dostatečně dlouhou dobu.

Doporučuje se při teplotě varu 100 °C v nižších nadmořských výškách nechat vodu vařit minimálně 10 minut. Se stoupající výškou je potřeba tento čas prodlužovat, protože bod varu v závislosti na nižším tlaku vzduchu klesá. Například v nadmořské 5000 m voda začíná vřít při 86,5 °C.

Aby se spolehlivě zahubily všechny patogenní látky, vodu musíme vařit třeba i 20 minut.

Výhody: Jedná se o velmi levný a snadný způsob filtrace. Stačí vám ešus, oheň či vařič.

Nevýhody: Převařením se z vody neodstraní zákal ani chemické látky. S rozděláváním ohně můžou být problémy nebo platí jeho úplný zákaz.

Tablety a chemické prostředky

Tablety stále patří do výbavy speciálních jednotek, dobrodruhů nebo cestovatelů, kteří je s sebou nosí jako záložní řešení pro případ nouze. K nejvhodnějším látkám pro úpravu vody při cestování patří chlor, jod, stříbro nebo jejich kombinace.

Nejrozšířenější přípravky pro chemickou dezinfekci vody jsou McNett – AquaVentura, kapky pro úpravu pitné vody na bázi oxidu chloričitého (ClO2) Aquamira, tablety Katadyn Micropur Forte MF 1T pro dezinfekci čiré vody nebo Sanosil DDW.

Výhody: Relativně nízká pořizovací cena.

Nevýhody: Úprava vody tabletami nebo roztoky zpravidla zabere delší čas (i několik hodin). Chemickou úpravou se z vody neodstraní zákal, takže je nutné ji předem přefiltrovat, a některé tablety zanechávají ve vodě nepříjemnou pachuť. Při pravidelném používání může navíc litr získané pitné vody pomocí tablety vyjít dráž než jiné způsoby filtrace.

Filtrace

Voda v mechanické filtraci prochází zpravidla čistitelným keramickým (před)filtrem, dále vysoce účinným filtrem ze skelných vláken a u některých vyspělých filtrací i kolonou s aktivním uhlíkem zlepšujícím chuť vody. Některé filtry vyžadují pumpování a dosahují rychlosti filtrace až dva litry za minutu.

U dalších typů je možné vygenerovat dostatečný podtlak potřebný k průchodu vody filtry pouze ústy nebo gravitací (gravitační filtry).K odstranění běžných druhů bakterií z vody je nezbytný mikrofiltr s velikostí pórů menší než 0,3 mikronu.

Mikrofiltry jsou schopny mechanicky odstranit bakterie a prvoky, zatímco chemické procesy mikroby zabíjejí, ale neodstraňují je z vody.

Nejrozšířenější typy na trhu jsou produkty LifeStraw, Katadyn Vario nebo Hiker Pro, Care Plus nebo Sawyer, které filtrují vodu snadno a rychle.

Filtrace Sawyer SP 128 Mini Filter zvládne dokonce 378 000 litrů a její filtr lze připojit rovnou na klasickou PET láhev, vak na vodu nebo můžete pomocí brčka pít rovnou z louže. Mini zvládne přefiltrovat asi 1,6 litru za minutu.

Filtraci LifeStraw můžete použít pro pití vody přímo z otevřeného vodního zdroje jako je například jezero, řeka nebo rybník. Filtrační vlákna o velikosti 0,2 mikronu (500x menší než průměr lidského vlasu) odstraní 99,9999% bakterií. Dostupný je jako expediční, velkokapacitní nebo osobní filtr.

Výhody: Okamžité použití a velký objem přefiltrované vody. Nezávislost na elektřině nebo mechanickém pohonu.

Nevýhody: Filtry je nutné čistit nebo měnit a nesmí zmrznout, když je uvnitř voda,  protože by se tím porušila filtrační membrána.

UV Filtrace

Nejnovějším a stále populárnějším způsobem získávání pitné vody je UV filtrace SteriPEN. Tento způsob filtrace v boji s bakteriemi, viry a prvoky využívá ultrafialové (UV) paprsky.

Výtečným společníkem na cesty může být Steripen Ultra, který je vybaven OLED displejem, Li-Ion baterií a dobíjením přes micro-USB kabel (je součástí balení) s životností lampy 8000 cyklů a hmotností pouhých 140 g (včetně baterií).

Steripen nabízí i čističe, které nejsou závislé na elektrické energii, avšak musíte točit klikou, například model SteriPen Sidewinder.SteriPEN je určený pro opticky čirou vodu bez zákalu, jelikož sediment zabraňuje průchodu UV záření.

Pro tento účel dodává SteriPEN filtr hrubých nečistot. Pokud bychom ale plánovali po dobu pobytu v přírodě pít jen velmi znečištěnou vodu z kaluží, pak bychom volili raději keramický filtr.

Výhody: Kompaktní rozměry a snadné použití tento přístroj předurčuje pro expedice a treky do přírody, ale také na cesty za exotikou, a to i přesto, že využíváte hotelů nebo vodovodní sítě.

Nevýhody: Závislost na bateriích. Neodstraňuje hrubé nečistoty a kaly.

Na závěr

Tablety či kapky jsou ideální pro nárazové nebo občasné použití. Vhodný doplněk cestovatelských lékárniček.UV lampy SteriPEN jsou vhodná filtrace pro pravidelné vodáky, účastníky expedic nebo cestovatele.V případě zakalené vody jsou vhodné mechanické filtry.

Mějte na paměti!

• Nedávejte si nápoje s ledem, nejezte nebalenou zmrzlinu.
• Syrovou zeleninu a ovoce konzumujte omyté pouze nezávadnou vodou. Ideální jsou plody se slupkou, kterou vyhodíte.
• V exotických zemích pijte nejlépe průmyslově balenou vodu. Důkladně si zkontrolujte víčko.
• Doba globální: Nakupujte balenou vodu nejlépe v prověřených řetězcích.
• Voda, kterou pijí místní, vám nemusí udělat dobře.
• Pro intimní hygienu včetně čištění zubů používejte nezávadnou vodou.
• Ani koupání v řekách a jezerech nemusí zůstat bez následků. Na našich přehradách máme sinice, v exotických destinacích do vás mohou vlézt tělesnými otvory či kůží i dravější zvířátka.