Parkinsonova choroba začíná v nose

Chybějící dopamin a převládající acetylcholin v mozku způsobuje, že pacient postupně ztrácí schopnost kontroly nad svými svaly, pohybem a řečí. Rozlišujeme několik stádií Parkinsonovy nemoci.

Na začátku rozvoje Parkinsonovy choroby mohou nemocní budit dojem zdravých lidí a své potíže nepřipisují nemoci mozku, ale postupujícímu stáří.

Kolem věku 50 let nemoc začíná v buňkách zprostředkujících čichové vjemy, následně příznaky postupují do žaludku a proto v tomto stádiu pociťují nemocní plný žaludek. Až pak v posledním stádiu Parkinsonovy nemoci je postižen mozek.

V něm je zasažen především centrum pro pohyb, který je čím dál tím těžší ovládat a dostat pod kontrolu. Tělo ovládají samovolné pohyby a ty kontrolované je těžké vykonávat.

Parkinsonova choroba není přímo dědičná, ale predispozice se mohou v důsledku vnějších vlivů proměnit postupem času na nemoc.
Samostatnou skupinu “Young Onset” tvoří mladí lidé, kteří mezi 30-40 lety pociťují ztuhlost svalů a zpomalenost.

Typické příznaky Parkinsona jsou:

• strnulost tváře
• ztuhlost těla
• předkloněný postoj
• ohnuté lokty
• třes rukou v klidu
• třes celého těla
• lehce pokrčená kolena
• zpomalená chůze
• problém udělat krok
• porucha rovnováhy
• samovolný pohyb prsty, jako při počítání peněz

Život s Parkinsonovou nemocí

S poruchou pohybu souvisí i těžkosti s běžnými věcmi, které si ani neuvědomujeme. Kromě chůze a rovnováhy jsou narušeny také schopnosti polykání a řeč, kvůli špatné koordinaci svalů jazyka a tváře, písmo či spánek. Nemocný také pociťuje brnění rtů, brnění tváře, mravenčení v obličeji, co se odborně nazývá parestézie.

Způsobů, jak pečovat o člověka s Parkinsonem, je několik. Jelikož má nemocný potíže s pohybem přizpůsobte mu domácnost tak, aby mu nic nepřekáželo v cestě a měl pohodlí při hygieně či regeneraci. I psychická podpora je stejně důležitá.

Dělejte mu společnost a rozveselujte ho, protože jedním z příznaků Parkinsonovy nemoci je i špatná psychika, za co může neléčená deprese. Dokonce se projevuje i suicidální chování, tedy myšlenky na sebevraždu. Později potřebují stálou péči, s čím pomůže pečovatelská služba.

Léčba Parkinsonovy nemoci spočívá v tlumení příznaků pomocí léků. Ty dodávají do mozku chybějící dopamin a zároveň další léky tlumí nadměrnou aktivitu acetylcholinu. Kromě léků existuje další aktivita, co pomáhá na Parkinsona a tou je cvičení a rehabilitace.

Pomáhají pacientovi rozpohybovat se a spolu s léky na Parkinsona významně zvyšují kvalitu života. Díky lékům se také významně prodlužuje doba přežití s Parkinsonovou nemocí. U některých pacientů zabírá na třes u Parkinsonovy nemoci malé množství alkoholu, ale nic se nemá přehánět a to hlavně v tomto případě.

Nadměrné množství pak vede k ještě větší ztrátě rovnováhy a zvyšuje se riziko zranění při pádu.

​ Co je to parkinsonismus?

Někdy se můžete setkat s pojmem parkinsonismus, který na první dojem evokuje spojení s Parkinsonem. Přesněji, jde o skupinu nemocí, které mají podobné klinické příznaky jako Parkinsonova nemoc, ale příčina jejich vzniku je odlišná.

Soubor příznaků zahrnuje zvýšené svalové paměti, třes a snížená schopnost pohybovat se. Typickým příkladem je polékový parkinsonismus, při užívání léků blokujících tvorbu dopaminu. Také mohou být navozeny toxiny, po infekci, po úrazu, degeneracemi mozku nebo jinými formami demence.

Nejčastější formou parkinsonismu je Parkinsonova nemoc.

Alzheimer a Parkinson, co mají společné?

Alzheimerova choroba je neurodegenerativní nemoc, pro kterou je typická hlavně zhoršující se demence a ztráta paměti. Nemocný postupně ztrácí schopnost vzpomenout si na jména nebo tak jednoduchou věc, jak se vaří polévka.

 Parkinsonova nemoc Příznaky Alzheimerova nemoc

třes, ztuhlost, pomalé pohyby	Fyzické projevy	v středním stádiu nemoci se může vyskytnou zpomalení, svalová ztuhlost a třes
Ztráta kontroly nad emocemi, zhoršení funkce plánování	Paměť	ztráta paměti, zhoršení funkce plánování
Lewyho tělíska v části mozku zvaném Substantia nigra	Příčina nemoci	Beta-amyloidní plaky v buňkách v části mozku zvaném hippocampus
Potíže s pohybem	Typické projevy	Poruchy paměti

Typ demence, kterou nelze jednoznačně zařadit

Existuje také forma demence, která se projevuje parkinsonským syndromem. Jde druhou nejčastější příčinou demence hned za Alzheimerovou nemocí. Je charakteristická přítomností tzv.

Lewyho tělísek v mozkových buňkách, proto se jí říká Demence s Lewyho tělísky (DLB).

Lewyho tělíska tvoří protein, který se vyskytuje při Parkinsonovy nemoci a také jsou v mozku přítomné i změny, které jsou přítomny při Alzheimerově nemoci.

Kromě příznaků demence se projevuje také:

1. parkinsonismem, co značí svalovou ztuhlost, sníženou schopnost pohybu, potíže s rovnováhou a třes končetin.
2. vidinami, které doprovází zrakové halucinace. To znamená, že nemocný vidí osoby, zvířata nebo záblesky světla, které ve skutečnosti neexistují.
3. psychickými problémy, z nich převládají problémy se spánkem a deprese.

Na rozdíl od Alzheimerovy nemoci, při demenci s Lewyho tělísky převažuje porucha zrakových funkcí a orientace v prostoru nad poruchami paměti.

Léky na paměťPaměť a koncentrace

Parkinson: Jak se projevuje? První příznaky a diagnostika

Parkinsonova choroba se projevuje mimo typického třesu i mnoha dalšími příznaky.

Hned ze začátku vás ale musíme upozornit:

Je klidně možné, že se u vás některé z těchto příznaků projevují. To však nemusí nutně znamenat, že máte Parkinsona.

Pokud však vykazujete více z těchto symptomů, měli byste navštívit svého doktora, který vás diagnostikuje.

Jak se Parkinson projevuje?

Podle nových zpráv Parkinsonova nemoc začíná v nose.

Konkrétně v buňkách, které řídí čich a ne v těch, které mají na starost pohyb, jak se doposud věřilo.

• Třes ruky, prstu, brady, rtu
• Zhoršení nebo ztráta čichu
• Náhlé zmenšení a zhuštění písma
• Problémy s chůzí a celkovým pohybem
  
• Častá zácpa
• Zeslabení a monotónnost hlasu
• Ztuhlý výraz v obličeji
• Závratě a omdlévání
• Shrbenost, špatná rovnováha
• Problémy se spaním nebo pohyb ve spánku

Hlavní motorické příznaky Parkinsonovy nemoci

Příznaky Parkinsonovy choroby se liší od člověka k člověku a také v závislosti na stádiu nemoci.

Lékař začne zvažovat diagnostiku choroby, pokud pacient vykazuje nejméně dva z těchto symptomů a to v delším časovém horizontu.

Třes

Často se jedná o třes rukou, ale může se objevit také v jiných končetinách a částech těla. Symptom většinou mizí, pokud člověk začne konkrétní částí těla hýbat.

Ztuhlost a zhoršený pohyb

Svaly v končetinách a trupu se zdají být tužší a méně pohyblivé, ať už na jedné nebo na obou stranách. Při chůzi se paže hýbou jen minimálně nebo vůbec.

Bradykineze, zpomalení pohybu

Bradykinezi jde ze začátku obtížně rozeznat. Jedná se o celkové zpomalení pohybů. Činnosti jako vstávání z postele, oblékání se nebo i mluvení trvají déle, než je obvyklé.

Narušená rovnováha

Posturální nestabilita značí případ, kdy má člověk problém s rovnováhou ve stoje i při chůzi, dělá mu problém otáčení se a často může docházet i k pádům.

Další nemotorické příznaky Parkinsona

Při Parkinsonově chorobě je běžný výskyt dalších příznaků, které mnohdy mohou být více nepříjemné a ohromující než ty motorické.

Jsou to například:

• Psychické problémy jako deprese, úzkosti a podrážděnost
• Kognitivní problémy jako nemožnost soustředění se, problémy s myšlením a pamětí nebo demence
• Problémy se spaním jako nespavost, nadměrná ospalost, mluvení a pohyb ve spánku, nebo syndrom neklidných nohou
• Zácpa a časná sytost
• Halucinace a blouznění
• Zhoršený zrak
• Nadměrné pocení
• Sexuální dysfunkce
• Úbytek nebo nabrání váhy

Diagnostika Parkinsonovy nemoci

Diagnostika Parkinsona není tak snadná a nevede k ní jen jedna cesta.

Vyšetření nejčastěji provádí neurolog, který si nejdříve pročte pacientovu lékařskou historii, zjístí, zdali pacient nebere léky, které by příznaky mohly způsobovat, a následně otestuje:

• Výraz v tváři
• Třes v pažích
• Ztuhlosti v končetinách nebo krku
• Možnost chůze a vstávání ze židle
• Rychlost v obnovení rovnováhy

Následně pacientovi odebere krev a dále může naplánovat testy jako:

• Počítačovou tomografii
• Elektroencefalografii
• Ultrazvuk
• Magnetickou rezonanci

Rozdíl mezi Parkinsonským syndromem a chorobou

• Parkinsonský syndrom (také parkinsonismus nebo Parkinsonův syndrom) je soubor příznaků, které jsou stejné nebo podobné jako u Parkinsonovy choroby.
• Člověk s Parkinsonským syndromem nemusí mít nutně Parkinsonovu chorobu.
• Přibližně 15 % pacientů s tímto syndromem je má z důvodu užívání léků, vaskulárních problémů nebo jiných neurodegenerativních onemocnění.
• V počátečních fázích je pro lékaře obtížné rozpoznat, zdali se u pacienta projevila Parkinsonova nemoc nebo jen syndrom.

Young onset

1. Předmluva neboli kdo je typický nemocný Parkinsonik 

Moje téma zní ,,Parkinson a partnerství“. Koho mezi Vámi oslovím? Kdo je tím typickým „Parki“? Například 30-ti letý otec rodiny, který po 5 letech s Parkinsonovou nemocí musí pomýšlet na invalidní důchod? Nebo 60-ti letá osamocená žena, která vyžaduje péči a pravidelně ji navštěvuje její sestra. Nebo sedmdesátník, který obdržel diagnózu ke zlaté svatbě?

Zcela rozdílné životní fáze, zcela rozdílné průběhy nemoci, zcela rozdílná rodinná situace – nečekejte ode mne tedy obecné rady. Budu Vám vyprávět o svých zkušenostech a představím Vám své myšlenky. Vezměte si z nich to, co se Vám zdá užitečným, srovnávejte a vyvoďte si Vaše zcela osobní závěry. Jde ostatně o Váš život!

No dobře, tedy Parkinson. Lékař Vám oznámí, co Vám je, dostanete první z nepočítaných receptů a kráčíte poněkud bezradně k domovu. Tedy Parkinson, diagnóza je zásah do Vašeho života.

Nestane se nic hned, ale do budoucna se ve Vašem životě mnohé změní. Poznámka, ne vše se mění k horšímu, znám i pozitivní aspekty. I pro Vaši rodinu je diagnóza zásahem.

Možná to hned nevnímají, ale je to tak, Parkinson je něco pro celou rodinu.

Váš parter stojí před zásadním rozhodnutím: „ Chci strávit zbytek život s nemocným a stále méně výkonným člověkem?“ Váš partner si musí rozmyslet, zda s Vámi chce dále dělit svůj život i tehdy, když se stanete nudným, nebude se moci zúčastňovat společenských večírků a Vaše vystupování nebude zdaleka odpovídat ideálnímu modelu „mladý – dynamický – krásný – úspěšný“.

Když začne převažovat pomalost hodná šneka, chtěli byste, milí spolunemocní, s takovým člověkem sami žít?
Váš partner musí k rozhodnutí dospět zcela sám. A nebojte se tohoto rozhodnutí. Říkám: „ano, i jako Parkinsonik jste hoden lásky“. Nejen Vaši blízcí, i Vy sám budete vnímat diagnózu jako příležitost k bilancování. Nejste, ale v bezvýchodné pozici, život jde dál, ale jinak.

Pokud se se svým partnerem dohodnete na dalším životě, dobře, pokud nikoliv, také dobře. Navíc jste osvobozen od nejistoty a máte možnost upravit svůj život v době, kdy ještě léta budete samostatně žít a rozhodovat. Rozchod je bolestivý, nejde, ale o konec života.

A rozchod je jako jasný krok lepší než vlekoucí se krize partnerství s nehezkými doprovodnými jevy, jako nevěra, ztráta lásky, respektu a hádky.

Hovořte o tom se svým partnerem na toto téma za každou cenu. Bez vzájemného rozhovoru zůstanete každý sám se svým strachem. A bojíme se všichni, pokud máme nejasnou budoucnost.

Může se stát, že budete nuceni změnit Vaše životní cíle a sny. To není nic zlého.

Má životní očekávání byla vždy jiná, než skutečnost, a ta, většinou byla překvapivě bohatší a plnější, ovšem jinak, než jsem si myslel.

Vycházím ze skutečnosti, že jste se svým partnerem učinili základní rozhodnutí. Naše téma je přeci Parkinson a partnerství. Chcete spolu žít. Dobře. Ale nečekejte, že tím se smetou problémy ze stolu. Problémy, které Vás čekají, nejsou ani mimořádné ani spektakulární.

Jsou to problémy, které čekají každý stárnoucí pár. PN sama o sobě nové problémy nevytváří, jen je vyhrocuje, je katalyzátorem, urychlovačem. V protikladu k Parkinsonické pomalosti, nás může zastrašit rasantní rychlost změn ve vztazích.

Do čeho se jiné páry vžívají po desetiletí, musíme řešit tempem vteřinové ručičky. Obtížné, ale zvládnutelné.

Je mnoho cest, jak s novou situací naložit s menším či větším úspěchem. Rozhodující je, že se partneří domluví, že táhnou za jeden provaz.

Když jsem já, v roce 1995 po sdělení diagnózy ztrácel půdu pod nohama a měl nutkání změnit svůj život, snažila se moje žena pokračovat vší silou v zavedeném rutinním běhu věcí.

Diagnóza nás oba vnitřně zasáhla, ale oba jsme volili různé odpovědi. To nemohlo mít a nemělo dobrý konec.

Někdy možná zvláštní způsoby chování nemocného a jeho partnera nejsou nic jiného, než pokus zvládnout nemoc. Cosi může být i nepochopitelné. Vždyť sami si občas nerozumíme. Trvá léta, než se s nemocí alespoň zpola vypořádáme. Potřebujete tedy trpělivost, dobré nervy a flexibilitu, abyste byli schopni přiměřeně reagovat na měnící se stavy. Jak přiměřeně reagovat ? Nemám tušení, opravdu nemám. Na to musíte přijít sami, pozorováním, ale především rozhovorem.
Poselství chronické nemoci podrývá naše pozitivní sebehodnocení. „Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi kdo jsem!“, či podobně, ptá se známá pohádka. Vaším zrcadlem je Váš partner, zeptejte se ho. Ale opatrně. O pocitech se obtížně hovoří, proto pozor, hrozí nedorozumění.

V rozhovorech mluvte prosím o tom co cítíte, čeho se obáváte.

Vysílejte poselství o svém rozpoložení: „Nejsem si jist, zda mám vhodně dávkované léky“, nebo: „Mám chuť se projít“, či „ Je mi do pláče.

Chcete-li partnerství s jistotou zlikvidovat, pak užívejte výrazy jako „nikdy“, „vždy“, „někdy jsi“, „vždy uděláš“. Zahajujete-li takto svůj proslov, dotlačíte partnera buď k meči nebo do ulity.

4. Držet krok aneb procházka mělčinou

Běžně bývají oba partneři vystaveni stejným potížím a omezením vyplývajícím z procesu stárnutí. Jak je tomu u Parkinsoniků? Kdo se přizpůsobí, zdravý, nemocný nebo je nějaká třetí cesta?
Dovolím si následující srovnání se zdravými: při procházce podél pláže kráčí zdraví po pevném břehu, kdežto já se brodím vodou.

Chvíli, za cenu obrovského vypětí, držím krok. Pak, ale zaostávám, unavím se. Překonávání odporu vody mne stále více vyčerpává, stále více zůstávám pozadu. Takto se tedy cítím ve srovnání se zdravým. Stále nalézám v informačních brožurách pro pacienty dobře míněné výzvy z povolaných úst, abychom se zapojovali do sociálního života, pěstovali vztahy.

To je,  ale pohled zdravého, který často vede k přetížení nemocného.

Ptám se, musíme my, nemocní, opravdu držet krok? Je normální životní tempo opravdu hodno našeho úsilí? I sami tzv. zdraví trpí vysokým životním a pracovním tempem. My již nemůžeme držet krok.

A měli bychom vůbec chtít je držet? Nemusíme vlastně všichni ohledně pracovního tempa změnit svůj postoj ? Před očima vidím odstrašující příklad jednoho přítele, který chtěl za každou cenu držet krok.

Několik let perfektně plnil svou funkci díky vysokým dávkám medikamentů až do zhroucení. Na konec skončil na psychiatrii. To se nesmí stát. My potřebujeme novou definici životního tempa. My tedy oba partneři.

Nový žebříček důležitých životních hodnot naleznete jen, budete-li spolu hovořit. Hovořte spolu za každou cenu, i když Vám to připadá těžké a máte na různé věci různý pohled.

Věřte mi, Parkinson nemá jen nevýhody. Naučíte se také pečlivěji oddělovat důležité, významné a povrchní. Parkinson Vás donutí k vybíravosti. Má smysl jít na tuto párty. Co mi přináší, stýká-li se s tímto nebo tímto člověkem? Parkinson si vybírá.

5. Rovnováha neboli nově rozdané karty

Každé partnerství má svoji vlastní rovnováhu mezi dávat a brát. Chronické onemocnění jednoho z partnerů ji poruší. Nemocný se stává pomalejším, brzy se unaví, snese menší zátěž a je méně výkonný.

Co to znamená pro všední dny partnerství? Nemocný není schopen dlouhodobě plnit své úkoly v plném rozsahu. Proces snižování výkonu je plíživý, ale rozpoznatelný. Přestane se připravovat popelnice pro odvoz. Zpožďuje se vyřízení účtů a ne vždy je večeře včas na stole.

Nákup je přinesen odpoledne místo dopoledne, není uklizeno. To ovšem je střelný prach rozmetající dlouholeté zaběhlé zvyklosti.

Nemocný se cítí nepříjemně a partner je stále nespokojenější. Nějaký čas lze vše kompenzovat zvýšeným výkonem zdravého partnera. To však, ale je možné jed do určité hranice, ale co když se překročí ? Zase pomáhá – ovšem spolu hovořit, zásadní chybou jsou křik, příkazy a ultimata.

Jako vždy pomáhá o problému hovořit

Dlouho pomáhá nové rozdělení úkolů, ty které nemocný nezvládá rozdělí se jiným členům domácnosti. Slevte ze svého standardu, okna se nemusejí mýt tak často, a má smysl žehlit ručníky? Změňte svůj rodinný rozpočet, místo cesty do Chorvatska věnujte tyto peníze na placenou pomoc v domácnosti – např. nákupy do domu.

Myslete na to, kdy bude čas o požádání o nejnižší stupeň bezmocnosti (pozn. překl.: není upraveno dle českého prostředí). Je to ve chvíli, kdy se pečující partner přestává zvýšené zatížení zvládat.

Máte potom možnost využít placené pomoci v domácnosti a péči i nemocného. Pokud o těchto problémech hovoříte a přemýšlíte společně, napadnou Vás mnohá řešení, pomocí kterých lze znovu získat rovnováhu ve vztahu a která odpovídají Vaším životním cílům.

Rovnováha je základem vztahu s oboustranný respektem a rovnocenným postavením partnerů.

6. Pomoc nebo pomoc k soběstačnosti

V mnoha partnerstvích přebírá zdravý partner stále více úkolů a postupně i péči o nemocného. V tom je jednak pozitivní pocit zodpovědnosti, ale i léta trvající přetížení. To snižuje kvalitu partnerovi. Špatně pochopená pomoc může vést až k potřebě zdravého získávat sociální uznání a ztrátě kompetencí nemocného. Mnohdy zdravý partner v zájmu ukázání své důležitosti odpírá nemocnému i ty kompetence, který nemocný lehce zvládá, rozhoduje za něho a přestává se s ním radit ve věcech běžného života atd., přidá-li ještě výrazy typu, to si zařídím sám u věcí, které nemocný vždy zařizoval a zvládne to i nyní, jen trochu později, devastuje zdravý partner vztah mimořádně účinně.

Pomoc je tedy citlivé téma, může být urážející, ponižující, vedoucí k nesamostatnosti. Takové pomoci nepomáhají. Já si přeji takovou pomoc, která uznává moji vlastní osobnost. To je něco principiálně jiného, a ne vždy to je jednoduché oddělit od předchozích také pomocí.

Problém netkví v nabídce druhů pomoci a v duchu, ve kterém je pomáháno. Milí rodinní příslušníci chápu vaši nejistotu, pomoci či nikoliv. My sami nevíme proč určitou činnost nyní vykonat nemůžeme a za pár hodin ano, pak opět ne. Mým problémem je jemná motorika , knoflíky a tkaničky jsou dobrodružstvím.

Takže nenosím košile ani kravaty, používám kalhoty s ellastickým pasem. Díky tomu jsem trošku samostatnější. Vůbec jsme v naší domácnosti mnoho maličkostí upravili tak, aby nám to ulehčilo žití a dovolilo nemuset pomáhat. Některá jídla jím lžící, není to sice zrovna podle bontonu, ale je to praktické.

Navlékám-li se do rukávů bundy, zvládám to většinou sám, pokud okolí vidí, že mám problémy, ptá se zda může pomoci, a smysl té otázky myslí vážně – rozhodnutí je totiž na mně.

7. Svépomoc – rozdílné cesty pro společný život

Přiznávám, co jsem řekl zní snadně a jednoduše, ale není tomu tak. Jsou momenty, ve kterých si říkám, zda svého partnera vůbec poznávám. Jsou problémy, o kterých se opravdu velmi špatně hovoří a vůbec není od věci, když si člověk vylije srdíčko například ve svépomocné skupině, nebo ať již někomu důvěryhodnému nebo neznámému. Nejde o žádné porušení důvěry mezi partnery. To jak pro zdravého tak pro nemocného.

Není žádnou zradou, kdy zdravý partner čas od času někam vyrazí sám. A není důvodem k žárlivosti, když zdravý partner probírá intimní záležitosti např. ve svépomocné skupině.

Snažte se zachovat si pro Vás i Vašeho partnera společná témata, ale pěstujte i kontakty mimo partnerství. Prostě žijte tak jako dříve, ale opatrněji, ohleduplněji , pozorněji a sebevědoměji.

Závěrem mi dovolte věnovat se i dalšímu horkému tématu, sexualitě. Ta doznává značných změn. Já jsem byl diagnostikován ve 43 letech a pociťoval jsem něco jako paniku uzavírané brány. Co teď, jsem postižený. A dokazoval jsem si svou sílu řadou sexuálních dobrodružství, to samozřejmě byla slepá cesta.

Stejně tak nás mohou svést na scestí mnohé léky, které u některých pacientů, dříve, než si toho jsme vědomi, vedou ke změně libida, a to na obě strany. Sexuální apetit se zvyšuje nebo upadá. A oboje může mít pro partnertsví následky, to Vás ujišťuji.

Pokud pociťujete v této oblasti změny, promluvte si o tom se svým lékařem. Ale i když nejste ovlivněni působením medikamentů, musíte během průběhu své nemoci nacházet mnohá nová řešení. Máte změněný rytmus noci a dne, a Váš partner nemusí mít zrovna ve 3 ráno náladu.

Nebo opačně, partner by rád, avšak vy jste zrovna ne příliš pohybliví. Ano mnoho způsobů, jak zasáhnout partnterství zátěží.

Není nic špatného rozvinout nové formy sexuality, které odpovídají potřebám i tělesným možnostem. Je to možné a věřte mi, může to s plnou chutí otevřít dveře k dosud nepoznanému, pro oba partnery. Ale nejde to v jednom, ale jen společně s partnerem. I zde platí, hovořte o tom, experimentujte. Sexualita s postižením není ošklivá a odporná, ale prostě jenom jiná!

Jedno slovo jsem dosud ve své přednášce nepoužil, Láska. Pokud se partneři navzájem miluji, pak mají dobrý předpoklad, zvládnout všechny problémy stárnutí i s nájemníkem Parkinsonem, žít ve vzájemné respektu a uznání. Ovšem bez záruky. Láska může růst i zmizet. Je na nás, abychom ji drželi svými skutky živou. Mám za to, že není nic krásnějšího, než žít po boku člověka, se kterým jsme leccos prošli a překonali.

Parkinsonova choroba – příznaky a stádia nemoci

Parkinsonova choroba je nevyléčitelné neurologické onemocnění vyskytující se na celém světě nezávisle na životním stylu a sociální vrstvě. Postihuje většinou lidi starší padesáti let a o něco častěji muže. Mezi typické příznaky patří poruchy motoriky projevující se charakteristickým třesem.

Parkinsonova choroba postihuje nervovou soustavu a je charakteristické poruchami motorických funkcí. Ty jsou zapříčiněny odumíráním mozkových buněk, které u zdravých lidí tvoří látku potřebnou k přenosu informací mezi neurony.

Nemoc se vyskytuje zhruba u jedné až dvou osob z tisíce. Nejvíce ohroženi jsou muži mezi 55. a 62. rokem života, zhruba deset procent nemocných představují lidé mladší 40 let.

Příznaky Parkinsonova syndromu

Prvotní příznaky

Prvotní příznaky se u většiny nemocných rozvíjejí pozvolně, proto jim pacienti nepřikládají zvláštní pozornost. Obvykle se jedná o:

• Rychle nastupující únavu
• Pocit tuhosti
• Pocit těžkých končetin
• Křeče
• Zpomalení chůze
• Zvýšenou tvorbu slin, slz a potu

Motorické příznaky

Signály, kterých si pacienti již spolehlivě povšimnou, obvykle souvisí až s motorickou činností. Příznaky jim totiž začínají ztěžovat každodenní činnosti, které jim do té doby nedělaly žádný problém. Často se jedná například o odemykání dveří či přecházení ulice.

A jakými motorickými příznaky se nemoc projevuje? Mezi ty základní patří převážně:

Třes
Je určitě nejznámějším příznak Parkinsonovy choroby. Typicky se dostavuje, když je končetina v klidu. Je pravidelný, rytmický a pomalý. Počátku jej může pacient zaregistrovat jen na jedné končetině, ale s postupem času postihne i druhou stranu těla, může se vyskytnout i v oblasti jazyka, rtů a krku. Ve spánku třes ustává.

Svalová ztuhlost
Obvykle se stejně jako třes vyskytuje v pozdějším stádiu, ztuhlost krku a ramen se však může objevit už na počátku nemoci. Většinou nejprve postihuje polovinu těla a postupně se rozšiřuje. Ztuhlost nemocní obvykle cítí při vstávání ze židle nebo během přetáčení v posteli.

Zpomalenost
Zasahuje do běžných denních činností, které nemocnému trvají o poznání déle než zdravému jedinci. Typicky se zpomalenost týká psaní, zapínání knoflíků či chůze. Může přijít znenadání, kdy jdoucí pacient zničehonic zpomalí či úplně zastaví. Tento příznak může vyústit až v ke změně řeči, polykání či snížené četnosti mrkání.

Poruchy rovnováhy
Parkinsonova choroba ovlivňuje vzpřímené držení těla, často tedy dochází k pádům, neméně obvyklá je také šouravá chůze. Často také dochází k zamrznutí či váhání před prvním krokem. V tomto případě pacient podupává na místě a nedaří se mu vykročit.

Poruchy související s pohybem

Polykání
Pacient má narušenou koordinaci svalů jazyka a hrtanu. Tento stav může ohrozit život, proto je důležité, aby nemocný vyhledal pomoc lékaře.

Vyjadřování a řeč
Je důsledkem ztuhlosti svalů hrtanu, dýchacích svalů a svalů obličeje. Pacient má často problém vyslovit větu.

Spánek
Jeho poruchou trpí zhruba 75 % nemocných. Ti se v noci často budí a nemohou znovu usnout.

Písmo
Jeho velikost se postupem času zmenšuje a zhušťuje. Rukopis se stává velmi nečitelný.

Poruchy související s užíváním léků

Stavy ON-OFF
Jedná se o nečekané stavy hybnosti a ztuhlosti, které se mění důsledkem dlouhodobého užívání léků. Pacienti v pozdějších stádiích si nejsou jistí, zda budou za pár minut schopní pohybu.

Mimovolní pohyby
Stejně jako stavy hybnosti a nehybnosti bývají důsledkem užívání léků. Dostavují se obvykle v rozmezí 5 až 10 let od zahájení medikace, která je i přes vedlejší účinky velmi potřebná. Nemocný samovolné pohyby není schopný nijak regulovat.

Průběh nemoci

Samotný průběh choroby je u každého pacienta individuální, a zvláště u mladších lidí nebývá lehké její diagnózu určit. Příznaky nemoci jsou totiž typické i pro jiná onemocnění, Parkinsonova choroba tak může být diagnostikována až po vyloučení jiných příčin obtíží.

Onemocnění má progradující tendenci, to znamená, že se zhoršuje s časem. Pacient tak prochází celkem čtyřmi vývojovými fázemi. Jejich délka a projevy se u každého jedince liší.

1. fáze

Často je označována jako fáze adaptační. Jedná se tedy o první roky s nemocí, které jsou pro pacienta těžké hlavně po psychické stránce.

V této fázi si nemocný uvědomuje, že je více unavený, klesá jeho pracovní výkon a je náchylnější k nemocem. Z těch se následně dostává nepřirozeně dlouho. Pacient také může pociťovat bolest v ramenu či v ruce. Občas se objevují i první známky nemotornosti – pacientovy nejdou zapnout knoflíky, má potíže s psaním.

2. fáze

Díky léčbě se život vrací k normálu. Nemocný nemusí omezovat osobní ani pracovní život. V této fázi vyrovnanosti se s nemocí svěřuje rodině a přátelům.

3.fáze

Dochází ke zvratu. Léky už neúčinkují tak spolehlivě jako ve druhé fázi. U nemocného se střídají stavy hybnosti, které komplikují běžný život. Nemoc začíná mít navrch.

4. fáze

Tato fáze představuje poslední stádium nemoci. Onemocnění pacienta už značně omezuje v každodenních činnostech. Jeho závislost na okolí roste.

Léčba Parkinsonovy choroby

Jelikož se jedná o nevyléčitelné onemocnění, jeho léčba spočívá v celoživotním tlumení příznaků.

K tomu slouží speciální léky zvané levodopa, která se skrze tenké střevo vstřebávají do krevního oběhu a odtud pokračují do mozku.

Tam nahrazují funkci dopaminu, látky, která je potřebná k přenosu informací mezi nervovými buňkami. Kromě léků je vhodným doplňkem léčby také rehabilitace a pravidelný pohyb.

Parkinsonova choroba začíná v nose – Vitalia.cz

Neuropsychiatrické choroby jsou v Evropě na vzestupu. Podle posledních odhadů zasahují 81 milionů lidí a náklady s nimi spojené dosahují téměř 800 miliard euro. Tyto informace zazněly od expertů, kteří se sešli v Praze na kongresu Evropské neurologické společnosti.

Pacienti s Parkinsonovou nemocí, která je jedním z hlavních témat zasedání, mají důvod k opatrnému optimismu. Nové poznatky o vzniku a vývoji této choroby skýtají naději, že brzy bude k dispozici lék, který bude schopen minimálně významně zpomalit rozvoj onemocnění.

Inovativní terapie dovolí lepší kontrolu typických poruch pohybu a dalších doprovodných příznaků, které až dosud byly často opomíjeny.

“Poslední odhady European Brain Council (Evropské rady mozku) ukazují, že v 27 zemích EU a Švýcarsku, Norsku a Islandu je jimi zasaženo 81 milionů lidí, tedy téměř 16 procent populace, která čítá 514 milionů obyvatel,” řekl profesor Heinz Reichmann z Carl Gustav Carus University Clinic v Drážďanech, prezident Evropské neurologické společnosti.

Čtěte také: Kde se dá v Česku sehnat léčivé konopí? 

Na tři tisíce odborníků z celého světa se sešlo v Praze, aby diskutovalo o nejnovějším vývoji v této oblasti. “Ekonomické škody, které neuropsychiatrické nemoci způsobují, nejsou menší než 798 miliard eur.

Tyto gigantické náklady mohou být kontrolovány jen důslednou preventivní akcí a zesíleným výzkumným úsilím,” dodal Heinz Reichmann. Šedesát procent této částky tvoří tzv. přímé náklady (léčba pacientů, péče o ně).

Zbylých čtyřicet procent připadá na náklady nepřímé, především ztrátu produktivity. Tento poměr se u různých diagnóz liší.

Nejčastěji trpíme migrénou

Podle posledních údajů 61,3 milionu Evropanů trpí úzkostí, téměř 40 milionů migrénou, 45 milionů poruchami spánku, 33,3 milionu afektivními poruchami (např. depresí), 20 milionů somatoformními nemocemi (tedy přítomností různých tělesných příznaků bez prokázaných organických změn), 15,5 milionu závislostmi a 6,3 milionu demencí.

A jsou zde další závažné choroby jako epilepsie (2,6 milionu), cévní mozková příhoda (tu každý rok utrpí 1,3 milionu Evropanů a 7 milionů osob žije kvůli ní s handicapem), Parkinsonova nemoc (1,2 milionu), roztroušená skleróza (přibližně 540 000), neurosvalové choroby (260 000) a k tomu je nutné připočíst 1,2 milionu lidí s mozkem poškozeným úrazem.

V centru zájmu jsou poslední objevy týkající se Parkinsonovy nemoci, jedné z nejčastějších degenerativních chorob nervového systému. “Jsme nyní schopni pacienty s Parkinsonovou nemocí léčit podstatně lépe, než tomu bylo před několika málo lety. Lepší pochopení podstaty této choroby znamená, že můžeme očekávat ještě efektivnější terapii,” řekl profesor Reichmann.

Jedním z nových poznatků prezentovaných na kongresu je, že Parkinsonova nemoc nezačíná v mozkových centrech řízení pohybu, ale v nervových buňkách, které zajišťují čich. Poté patologické změny postupují do žaludku a následně přes bloudivý nerv do mozku.

Přečtěte si ještě: Katalog nemocí: Parkinsonova choroba

“To může jednoho dne otevřít možnost diagnostikovat tuto nemoc o mnoho dříve a předejít jejímu dalšímu rozvoji,” uvedl profesor Reichmann.

“Mluvíme také o nově identifikovaných rizikových faktorech, jako je například kysličník uhelnatý nebo mangan či některé viry a bakterie.

Parkinsonova choroba velmi pravděpodobně vzniká na podkladě kombinace genetické predispozice k zvýšené citlivosti a vlivů z prostředí. S každým takovým objevem jsme blíže k vizi jak nových genových terapií, tak efektivních preventivních strategií.” 

První naděje na zastavení progrese nemoci

A první krok k efektivní prevenci už, zdá se, byl úspěšný. “Dříve jsme si mysleli, že standardní terapie má smysl, jen když příznaky vedou k invaliditě. Poslední studie ukazují něco jiného. Bezprostřední léčba může být prevencí prudkého poklesu kvality života,” uvedl profesor Reichmann.

Toto však není jediný posun, který může brzy přinést nové, dokonalejší léčebné strategie. Poruchy pohybu byly dosud léčeny tak, že to vedlo k četným nežádoucím účinkům.

“Mezi šesti až deseti procenty pacientů mělo poruchu kontroly impulsního chování, což se projevovala například závislostí na sexu, jídle, nakupování nebo patologickým hráčstvím,” řekl profesor Reichmann. “Nové studie ukazují, že tomu můžeme předejít.

Proto nyní diskutujeme o optimalizaci doporučených postupů, abychom dosáhli stejně účinné terapie, avšak s nižším výskytem nežádoucích příznaků.”

Úspěch nové lékové pumpy

Inovativní terapie mohou být brzy dostupné i pro pacienty, kteří již trpí pokročilou Parkinsonovou nemocí. První dlouhodobé studie ukazují pozitivní výsledky využití pumpy, která skrz malou jehlu dodává do podkoží lék, jenž se pak dále dostává do krevního oběhu.

Existují již také pozitivní výsledky s pumpou, která podobně trvale aplikuje lék do tenkého střeva přes velmi malou implantovanou hadičku.

Nové dlouhodobé studie zaměřené na hlubokou mozkovou stimulaci, “mozkový pacemaker”, ukazují jak na efektivitu, tak na limity této hi-tech metody.

Výzkum se nyní také intenzivně zaměřuje na příznaky, spojené s Parkisonovou nemocí, které byly dosud často opomíjené.

Mezi nejčastější symptomy patří zácpa (u 45 % pacientů), ztráta čichu (90 %), dvojité vidění (10 %), mastná pokožka, excesivní pocení, impotence (30 %), inkontinence (50 %), generalizovaná bolest (30 %), deprese (30 %), anhedonie – tj.

neschopnost příjemného prožívání (30 %) a demence (která postihuje téměř všechny nemocné v konečné fázi choroby).

“Poslední výzkumy ukazují, že tyto příznaky, a z nich nejvíce deprese a demence, mají na kvalitu života pacientů ještě větší dopad než poruchy pohybu. Proto potřebujeme posílit sledování a léčbu těchto obtíží.

Nemůžeme zasáhnout u všech, ale máme efektivní léčbu pro depresi, zácpu a nadměrné pocení.

Nástup demence také může být oddálen a testuje se nový lék, který může přinejmenším přispět k zmírnění ztráty čichu,” říká profesor.

Příčiny Parkinsonovy nemoci. Jaké jsou první příznaky a novinky v léčbě?

Jedním z příznaků Parkinsonovy nemoci je přechodná neschopnost pohybu • Autor: iStock.com

Ať už jste se s takzvanou Parkinsonovou nemocí v rodině setkali či nikoliv, určitě vám tento pojem něco říká. Jedná se totiž o neuropsychickou chorobu, která je rozšířená po celém světě a trpí jí stále více lidí. Málokdo ale ví, že toto onemocnění vzniká de facto v nose.

Má Parkinsonova nemoc opravdu původ v našem nose? Podle nových poznatků je tomu skutečně tak. „Parkinsonova nemoc má totiž podle řady odborníků původ v nervových buňkách, které zajišťují náš čich.

Bohužel patologické změny se následně přes bloudivý nerv dostanou až do našeho mozku,“ popisuje praktická lékařka Lucie Nováková.

Díky tomuto objevu je možné dříve diagnostikovat příznaky této závažné choroby.

Jak poznat Parkinsonovu nemoc?

Asi vás překvapí, že jedním z nejčastějších příznaků této nemoci je zácpa. „Dále se velmi často objevují ztráta čichu, velká bolest či deprese. Pacienti trpí obvykle i nadměrným pocením, dvojitým viděním a můžou se stát impotentními. V konečné fázi pak bohužel dochází k demenci,“ uvádí Lucie Nováková.

A pokračuje: „Poruchy pohybu jsou samozřejmě velmi omezující, ale i s nimi se dá žít. Hlavními problémy, které pacientům „ničí“ život, jsou zejména zmiňované silné deprese a také již uváděná demence.“

Pokrok byl podle odborníků učiněn i v léčbě dyskineze – poruch pohybu. „Tento symptom byl dříve často léčen agonistem dopaminu, což vedlo k řadě nežádoucích účinků.

Pacienti po něm totiž byli zapálení do řady činností, jako jsou například patologické hráčství, „obžerství“ či posedlost sexem. Nové léky, takzvané L-dopy, už jsou ale k lidem mnohem šetrnější.

Při stejných výsledcích totiž nemají žádné vedlejší účinky,“ říká lékařka.

Nové postupy se ale začínají používat i při léčbě poruch pohybu. K tomu se podle řady studií používá pumpa, která malou jehlou zásobuje pod naši kůži apomorfin, který se tak dostává do našeho krevního oběhu. Stejným způsobem se testuje i pumpa naplněná již zmiňovaným L-dopem.

Ten je jejím prostřednictvím implikován hadičkou do tenkého střeva. „Faktem zůstává, že výše popsané metody musí být prováděny jen velmi zkušenými specialisty a nejsou vůbec běžné.

Pokud by je prováděl „kdokoliv“, mohlo by totiž dojít k nevratným poruchám našich emocí či vidění,“ upozorňuje odbornice.

Jaká je prevence a dá se nemoc nějak předvídat?

Bohužel není možné nějak kvalitně předvídat, kdo Parkinsonovou chorobou onemocní. Svou roli však mohou hrát i geny. Zatím neexistuje ani žádná účinná prevence.

Nikdo ale neříká, že si v těle nemůžete zvýšit hladinu dopaminu, který blahodárně působí na nervové funkce a mozkovou tkáň. Dopamin najdeme třeba ve vitamínu B6, který je hojně zastoupený třeba v banánech, rybách, drůbeži, ale i v avokádu.

„Pokud chcete obecně „podpořit“ funkci vašeho mozku, konzumujete třeba česnek či bylinky, jako jsou například mučenka či ženšen,“ radí doktorka.

Samotný Parkinson smrtelný není

Parkinsonova choroba je sice v podstatě velmi těžce léčitelná, ale rozhodně se nejedná o smrtelnou nemoc. „Úmrtí totiž způsobují různé doprovodné komplikace, mezi kterými je nejčastější demence, ale i velmi silné deprese či pneumonie (zápal plic).

Co je to Parkinsonova nemoc?

Poprvé bylo toto onemocnění popsané už v roce 1817 v Londýně a její český, trochu krkolomný název zní „obrna třaslavá“. „O obrnu se ale samozřejmě nejedná. Při této chorobě totiž dochází k úbytku nervových buněk v části našeho středního mozku.

Právě zmiňované buňky jsou velkým producentem dopaminu, který pomáhá k přenosu signálů mezi nervovými buňkami,“ vysvětluje lékařka s tím, že při nedostatku uváděného dopaminu člověk ztrácí schopnost ovládat a koordinovat svůj pohyb. Nemoc obvykle postihuje muže a ženy ve věku 50 až 60 let.

Častěji ji ale můžeme sledovat u mužů.

Autor: Daniel Mareš

Ulevíme od některých příznaků, ale Parkinsona zatím léčit neumíme, vysvětluje neuropsycholog

Parkinsonova nemoc je progresivní neurodegenerativní onemocnění centrálního nervového systému. Nejen o možnostech diagnostiky hovořil host Studia Leonardo neuropsycholog Ondřej Bezdíček z Národního ústavu pro duševní zdraví.

„Typicky toto onemocnění začíná kolem 55. roku života, většinou nepozorovaně. Tyto jakési líbánky trvají pět až deset let, kdy člověk může mít téměř neviditelné motorické projevy a jeho kognitivní deficit je malý nebo i nepřítomný,“ uvedl vědec.

Ten připomněl, že jsou také pacienti, jejichž motorické projevy jsou brzy tak silné, že je činí prakticky invalidními. „Nedokážou si zapnout košili, přinést čaj… U nich ale máme možnost ovlivnit nemoc hlubokou mozkovou stimulací.“

Bohužel většina pacientů končí ležících a psychotických se syndromy demence, takže v terminálním stadiu nemoci už motorické projevy důležité nejsou… Takže na Parkinsonovu nemoc se přímo neumírá, ale v drtivé většině smrt působí její důsledky. Ondřej Bezdíček

Spouštěcím mechanismem nemoci je zánik neuronů v tzv. černé hmotě mozku. „Tyto buňky jsou pumpami dopaminu, jednoho z hlavních neurotransmiterů v mozku. To vede k rozvratu aktivace v systému bazální ganglie, která souvisí s hybností.

“Tento mechanismus je už znám desítky let. „Řešením by byla terapie pluripotentními kmenovými buňkami. Kdyby se tyto dokázaly specializovat na buňky černé hmoty a naučily se produkovat dopamin, kauzálně bychom vyléčili Parkinsonovu nemoc.

“

„Dosavadní pokusy na zvířatech ale nejsou příliš úspěšné. Základním problémem je zajistit správný vývoj pluripotentních kmenových buněk právě do buněk černé hmoty.“

Místo metabolické náhrady Levodopou vložíte do mozku elektrody poháněné baterií podobně jako u kardiostimulátoru. Pomocí elektrické stimulace v oblasti bazálních ganglií vnutíte jiný program celému souboru buněčných jader, což vede k pozitivním změnám hybnosti, tedy k umírnění, dokonce i vymizení některých motorických projevů, zvláště třesu a dystonie. Ondřej Bezdíček

Existují dvě základní léčby Parkinsonovy choroby. „První je preparátem Levodopa, který tělo dovede metabolizovat na dopamin. Druhý přístup se rozvíjí v poslední době a je jím hluboká mozková stimulace.“„Lékaři tomu říkají symptomatická léčba, tedy že je možné docílit úlevy od některých projevů, ale tu samotnou patofyziologickou kaskádu onemocnění to příliš nemění,“ připomněl neuropsycholog.

Právě proto je důležité nemoc včas odhalit. K tomu mohou přispět i Bezdíčkovy psychologické testy, které umí odhalit počínající demenci nebo poruchy poznávacích funkcí a za které jako první Čech vůbec získal prestižní cenu Mezinárodní neuropsychologické společnosti.

Psychologické vyšetření není žádný kauzální popis toho, co se děje. Je to jen statistický odhad, který je tak přesný, jak dobrý máte statistický aparát… Jestli jsem něco vytvořil, tak statistický aparát na zdravých lidech, aby bylo možné porovnat stav zdravé populace a nemocných Parkinsovou nemocí podle věku a vzdělání. Ondřej Bezdíček

„Mým úkolem bylo onu baterii testů, která existovala, adaptovat do češtiny. Vytvořil jsem ale statistický aparát, aby bylo možné relativně přesně hodnotit lidi s tzv. protektivními faktory, jako je nízký věk nebo vysoké vzdělání,“ popsal svůj přínos k diagnostice Parkinsonovy choroby Ondřej Bezdíček.

Lékaři došli k překvapivému závěru, že Parkinsonova nemoc začíná v nose (Ordinace.cz)

P arkinsonova nemoc nezačíná v mozkových centrech řízení pohybu, ale v nervových buňkách, které zajišťují čich. Poté patologické změny postupují do žaludku a následně přes bloudivý nerv do mozku.

Tohle zjištění může jednoho dne otevřít možnost diagnostikovat tuto nemoc o mnoho dříve a předejít jejímu dalšímu rozvoji,” uvedl prof. Reichmann, president Evropské neurologické společnosti (ENS) na 22. kongresu ENS, který se konal v Praze. „I proto mluvíme nově identifikovaných rizikových faktorech, jako je například kysličník uhelnatý nebo mangan či některé viry a bakterie. Parkinsonova choroba velmi pravděpodobně vzniká na podkladě kombinace genetické predispozice k zvýšené citlivosti a vlivů z prostředí. S každým takovým objevem jsme blíže k vizi jak nových genových terapií, tak efektivních preventivních strategií.” Výzkum se nyní také intenzivně zaměřuje na příznaky, spojené s Parkisonovou nemocí, které byly dosud často opomíjené. „Poprvé jsme schopní prezentovat konkrétní data,“ řekl prof. Reichmann.

Mezi nejčastější projevy patří:

• ztráta čichu (90 %),
• inkontinence (50 %),
• zácpa (u 45 procent pacientů),
• impotence (30 %),
• generalizovaná bolest (30 %),
• deprese (30 %),
• anhedonie – tj. neschopnost příjemného prožívání (30%),
• demence (která postihuje téměř všechny nemocné v konečné fázi choroby),
• dvojité vidění (10 %),
• mastná pokožka,
• excesivní pocení.

„Poslední výzkumy ukazují, že tyto příznaky, a z nich nejvíce deprese a demence, mají na kvalitu života pacientů ještě větší dopad než poruchy pohybu. Proto potřebujeme posílit sledování a léčbu těchto obtíží. Nemůžeme zasáhnout u všech, ale máme efektivní léčbu pro depresi, zácpu a nadměrné pocení. Nástup demence také může být oddálen a testuje se nový lék, který může přinejmenším přispět k zmírnění ztráty čichu.”

Čtěte také: Neurostimulace pomůže od bolesti, na kterou nic nezabralo

Neuropsychiatrické choroby jsou v Evropě na vzestupu. Podle posledních odhadů zasahují 81 milionů lidí a náklady s nimi spojené dosahují téměř 800 miliard Euro. Tyto informace zazněly od expertů, kteří se sešli v Praze na kongresu Evropské neurologické společnosti. Nárůst neuropsychiatrických chorob, který téměř nabývá charakteru epidemie, stále pokračuje. „Poslední odhady Evropské rady mozku ukazují, že v 27 zemích EU a Švýcarsku, Norsku a Islandu je jimi zasaženo 81 milionů lidí, tedy téměř 16 procent populace, která čítá 514 milionů obyvatel,” řekl prof. Dr. Heinz Reichmann, president Evropské neurologické společnosti (ENS) na 22. kongresu ENS. Na 3000 odborníků z celého světa se sešlo v Praze, aby diskutovalo o nejnovějším vývoji v této oblasti. „Ekonomické škody, které neuropsychoatrické nemoci způsobují, nejsou menší než 798 miliard Eur. Tyto gigantické náklady mohou být kontrolovány jen důslednou prevencí a zesíleným výzkumným úsilím.” Šedesát procent této částky tvoří tzv. přímé náklady – léčba pacientů, péče o ně. Zbylých 40 procent připadá na náklady nepřímé, především ztrátu produktivity. Tento poměr se u různých diagnóz liší.

Seznam nejčastějších chorob vedou úzkost, bolesti hlavy, deprese a poruchy spánku. Podle posledních údajů 61,3 milionu Evropanů trpí úzkostí, téměř 40 milionů migrénou, 45 milionů poruchami spánku, 33,3 milionu afektivními poruchami, např. depresí.

Dvacet milionů somatoformními nemocemi, tedy přítomností různých tělesných příznaků bez prokázaných organických změn, 15,5 milionu závislostmi a 6,3 milionu demencí.

A jsou zde další závažné choroby jako epilepsie (2,6 milionu), cévní mozková příhoda – tu každý rok utrpí 1,3 milionu Evropanů a 7 milionů osob žije kvůli ní s handicapem, Parkinsonova nemoc (1,2 milionu), roztroušená skleróza (přibližně 540 000), neurosvalové choroby (260 000) a k tomu je nutné připočíst 1,2 milionu lidí s mozkem poškozeným úrazem.

Pacienti s Parkinsonovou nemocí, která je jedním z hlavních témat zasedání neurologického kongresu, mají důvod k opatrnému optimismu.

Nové poznatky o vzniku a vývoji této choroby skýtají naději, že brzy bude k dispozici lék, který bude schopen minimálně významně zpomalit rozvoj onemocnění.

Inovativní terapie dovolí lepší kontrolu typických poruch pohybu a dalších doprovodných příznaků, které až dosud byly často opomíjeny.

autor: Renata Vyšínová, ordinace.cz