Hlava vás bolí jako střep a všechna předsevzetí o životě bez chemie jdou stranou. Váš vnitřní hrdina kapituloval a prohrabává lékárničku. Ale jaký prášek si vzít? Který bude účinný na bolest, a přitom nejméně zatěžující pro organismus? Svatá trojice analgetik bez předpisu – tedy ibuprofen, aspirin a paralen – nemá jednoznačného vítěze.
Všechny mají svá rizika. Největší škody však dokáže napáchat posledně jmenovaný; respektive nejen paralen, což je obchodní název nejznámějšího produktu, ale jakýkoli lék s aktivní látkou paracetamolem.
Podle řady expertů je tak nebezpečný, že by se dnešním schvalovacím procesem vůbec nedostal mezi volně prodejné léky.
A jeden z výzkumů nedávno přinesl informaci, která ho v souboji s konkurencí ještě znevýhodňuje.
Osm a dost
Syntetizovali jej Němci koncem 19. století; při prvních pokusech po požití paracetamolu ovšem pacienti zmodrali, což zřejmě způsobovala nějaká příměs, takže vynález šel k ledu. Vrátil se v šedesátých letech a záhy poté ovládl ordinace a lékárny. Důvod jeho popularity byl jednoduchý.
Hlavní dva konkurenti pro léčbu slabší a střední bolesti nebo snižování horečky – totiž ibuprofen a aspirin – při dlouhodobém užívání mohou způsobit krvácení v žaludku.
Paralen byl účinný, ale pro žaludek neškodný, což se hodilo zejména lidem trpícím chronickými potížemi, kteří polykali tablety po hrstech.
Jenže právě časté užívání vyšších dávek záhy ukázalo mnohem zásadnější riziko: paracetamolem je snadné se smrtelně předávkovat. Toxická dávka léku je totiž velmi blízko té léčivé. Pokud pacient spolyká dvojnásobek maximální denní dávky ibuprofenu nebo aspirinu, nic fatálního se pravděpodobně nestane.
U paracetamolu si zadělává na akutní – a dost možná smrtelné – selhání jater. Ve většině zemí je maximální denní dávka stanovena na 4 gramy, což je osm tablet.
Ve vzácnějších případech, zejména u alkoholiků a pacientů s jaterním onemocněním, mohou potíže přijít už při tomto množství, běžně se pak dostavují od šesti gramů (deseti tablet) výše.
Úředníci podle Bruthanse opomíjejí, že s e-receptem mají výdaje i další lidé – především lékaři, lékárníci a soukromé firmy. Ilustrační foto.
K téhle hladině se řada lidí dopracuje docela snadno. Paracetamol obsahuje řada léků s různými obchodními názvy, v České republice je například registrováno celkem 496 léků, z toho se 207 prodává bez předpisu.
K předávkování stačí, když pacient tlumí silnější bolesti různými léky a nevšimne, že mají stejnou aktivní látku, která se sčítá. To je nejčastější důvod předávkování – často se přihodí přistěhovalcům západních velkoměst, kteří neumějí dobře jazyk a nečtou příbalové letáky.
Další obvyklé riziko představují paracetamolové sirupy pro děti. Stává se, že batoleti jahodová medicína zachutná a vyrazí do lednice vypít celou lahvičku.
Nejhorší statistiku otrav mají Spojené státy, kde se léky běžně prodávají na benzínových pumpách nebo v obchodech s jídlem.
Ročně tu dojde k 80 tisícům případů předávkování paracetamolem, zhruba 150 případů skončí smrtí (část jsou ovšem sebevraždy).
V českých statistikách se problém paracetamolu skrývá v širší množině otrav analgetiky a dalšími léky, takže přesné srovnání nemáme. Nicméně úmrtí v roce 2012 bylo maximálně osm, hospitalizací kolem sedmi set.
Na recept
Už v roce 1975 napsal prestižní lékařský časopis The Lancet, že kdyby se paracetamol pro léčebné využití schvaloval později, neprošel by kvůli své toxicitě. Od té doby se opakovaně vynořuje otázka, zda by neměl být z volného prodeje alespoň zařazen mezi léky vydávané na recept.
Přestože většina studií pověst léku spíše ještě zhoršila, silnější regulaci vždy zabránil lobbing farmaceutických firem. Volně prodejné léky jsou pro ně zlatou žílou, přeřazení do recepty regulovaného segmentu radikálně sníží prodeje a firmy se mu proto tvrdě brání.
Ve Spojených státech už proběhla řada paracetamolových soudních sporů, ale k regulaci zatím nedošlo – výrobci jen musejí přidávat na obal varování.
Zajímavou prevenci paralenových otrav vymysleli některé evropské země jako Německo nebo Švýcarsko.
Nechali sice analgetikum mezi volně prodejnými léky, ale vyhláškou omezili počet tablet v krabičce, podíl aktivní látky v tabletě, případně počet balení, které si smí jeden zákazník najednou koupit.
Zdá se, že to funguje – například Švýcaři dnes mají rekordně nízký počet otrav. U nás žádná taková regulace není, na obal se pouze dává varování.
Pověst paracetamolu je zkrátka natrvalo pošramocená. Před měsícem přinesl populárně vědecký časopis New Scientist článek o tom, že lék je nejen rizikový, ale přichází možná i o svou hlavní konkurenční výhodu – šetrnost vůči žaludku. Nedávná studie zjistila u jeho uživatelů podobný výskyt krvácení jako u ibuprofenu a aspirinu.
Na obranu oblíbeného léku ovšem musíme dodat jednu věc. Potíže skutečně nastávají až u vyšších dávek, kdy jaterní enzymy nestíhají lék rozkládat, a paracetamol začne játra ničit. Pokud tedy před dětmi schováme růžové sirupy, čteme příbalové letáky a zacházíme s paracetamolem střídmě, zůstává bezpečný.
Ibalgin – pomsta růžového štěstí
Růžový zázrak, kavalír, růžové blaho, lentilka, brufátko, ibáček, záchranné kolečko. Snad pro žádný jiný lék nevynalezla lidová slovesnost tolik něžných názvů, nikde jinde se lidé nesjíždějí po růžové tolik jako v Česku. Ibalgin, univerzální lék, neodmyslitelná součást rodinných lékárniček, ale i ženských kabelek. Jenže ta roztomilá růžová pilulka není zdaleka tak nevinná, jak se zdá.
Letní noc, horská chata, mejdan naší školní party se pomalu chýlí ke konci. „Nemáte někdo ibáč? Ráno mi určitě bude třeštit palice,” táže se Pavel. „Mám, šla jsem kvůli tomu speciálně do lékárny,” odpovídá Bára a podává kýženou tabletu. „Cože, dvoustovka? To je výsměch. Nemá někdo čtyřstovku?” Měl.
Na mejdan bez růžového kamaráda, to málokdo ponechá náhodě. Stejně nepostradatelný je ve chvíli, kdy se ozve zub nebo přijde migréna. Většina žen by bez něj nepřežila menstruaci, uleví i zádům nebo kloubům. Slyšela jsem dokonce o dívce, která si bere „ibáček” preventivně před lyžováním, aby ji nebolely nohy z lyžáků.
„Hezky jeden, než se jde na svah, a druhej, když to začne být krize,” zní její recept.
Ibáč slaví čtyřicítku
Ibuprofen, což je účinná látka všech růžových spasitelů různých komerčních názvů, slaví letos čtyřicáté narozeniny. Veřejnosti byl poprvé představen v roce 1969 ve Velké Británii.
U nás byl v předlistopadové době Brufen, jak se dnešní Ibalgin tehdy jmenoval, podpultové zboží, které lékárníci schovávali jen pro známé. Na černém trhu se dal sehnat prášek dovážený z Jugoslávie. „Bylo to něco jako džíny z Tuzexu.
Platíčko Brufenu mělo větší cenu než deset kilo banánů, které byly taky nedostatkovým zbožím,” vzpomínají pamětníci.
Popularita růžovému všeléku vydržela dodnes. Podle údajů Státního ústavu pro kontrolu léčiv se u nás loni prodalo 7,4 milionu balení Ibalginu, což je téměř čtvrt miliardy spolykaných tablet. Podle Zentivy, která Ibalgin vyrábí, je spolu s Paralenem růžová pilulka suverénně nejoblíbenějším lékem na našem trhu.
Její popularita navíc neustále stoupá. „Mezi lety 2004 a 2008 se počet prodaných tablet zvedl o 10 procent,” potvrdila mluvčí Zentivy Věra Kudynová. Naše vášeň pro růžové blaho je dokonce téměř největší v Evropě. Dle údajů OECD z roku 2005 spotřebují větší počet antirevmatik, mezi která se Ibalgin řadí, pouze ve Finsku. (viz.
graf na straně 19 v tištěném Instinktu)
Žaludek a střeva trpí
Farmaceutické firmy jásají, požívání volně prodejných léků je podle nich pro společnost užitečné. „Šetří veřejné prostředky, umožňují rychlejší návrat člověka do pracovního procesu a zvyšují zodpovědnost občana za vlastní zdraví,” vypočítává mluvčí Zentivy. Jenže nic se nemá přehánět – například Ibalgin by se neměl užívat déle než sedm dní v kuse, u dětí dokonce jen tři dny.
Maximální doporučená denní dávka bez předpisu je 1200 mg, tedy maximálně tři „čtyřstovky” nebo dvě koňské „šestistovky”, které už jsou ale jen na předpis. Těch, kteří se doporučení nedrží a dlouhodobě polykají třeba šest růžových tabletek denně, je přesto dost. Nepříjemnou budoucnost tím chystají především svému zažívacímu ústrojí.
Vysoké a hlavně pravidelné dávky ibuprofenu ničí žaludeční sliznici, způsobují žaludeční vředy a ohrožují i střeva. „Odhaduje se, že je u nás půl milionu lidí, kteří to s Ibalginem a dalšími nesteroidními antirevmatiky přehánějí.
Dle údajů ze Spojených států, kde pojišťovny víc než u nás pátrají po tom, proč někomu třeba praskl vřed, nastávají komplikace až u dvanácti procent těchto chronických uživatelů,” varuje gastroenterolog Václav Chytil.
Podle něj vytváří prostředí pro nadužívání sám stát. „Vždyť donedávna byl Brufen a další analgetika stoprocentně hrazený. I dnes je dotován z padesáti procent, a to nemá v žádné jiné zemi obdoby,” říká. Běžné ve světě není ani to, že by silnější varianty Ibalginu byly ve volném prodeji.
„Například v Anglii je bez předpisu jen dvoustovka.” Lehkovážně s Ibalginem zacházejí často i sami lékaři. „Když už to někdo z nějakého důvodu musí brát chronicky, měl by mu k tomu lékař napsat nějaký přípravek, který chrání žaludek. Tomu se říká gastroprotekce a ve světě ji dělají běžně.
U nás se na ni ovšem kašle,” tvrdí Václav Chytil.
Lékaři, kteří na všechno předepisují Ibalgin, aniž by řešili příčiny bolesti, tak svým kolegům pouze generují pacienty. „Ibalgin nejčastěji předepisují revmatologové. Podle jedné anglické studie je ale ve výsledku dražší léčba komplikací způsobených nadužíváním, než samotného revmatického onemocnění,” upozorňuje odborník na choroby trávicího traktu.
Ibalginem mezi invalidy
Své o nekompetentnosti lékařů ví čtyřiadvacetiletá Zdenka Minaříková z Poustevny na Děčínsku. V deseti letech dostala zánět mozkových blan, o rok později lymskou boreliózu. Pomocí antibiotik se vyléčila, choroby ale poznamenaly její klouby.
Lékaře tehdy nenapadlo nic lepšího, než Zdenku cpát ibuprofenem. „Nejdřív mi dávali čtyřstovku, ta už pak nezabírala, tak přešli na šestistovku,” vypráví Zdenka. Na jaře a na podzim, kdy se revma ozývá nejvíc, jich brala třeba šest denně. Asi pět let v kuse.
Že jí léky ničí trávicí trakt, zjistili až lékaři v Hradci Králové, kam se přestěhovala po rozvodu rodičů. Antirevmatika zlikvidovala střevní flóru a u Zdenky se rozvinula Crohnova choroba, neboli chronický zánět střev.
Průjmy a nesnesitelné křeče břicha jsou od té doby běžnou součástí jejího života.
Od dvaceti let je v plném invalidním důchodu, na střevech se jí dělají abscesy, čeká ji už několikátá operace. Se zdevastovaným trávicím traktem už žádné léky brát nemůže, místo toho má na lopatkách nalepenou opiátovou náplast. Pomáhá jí od bolesti, ale i komplikuje život.
„Musím si ji měnit každé tři dny. Pokaždé, když si vezmu novou, jsem nabuzená a nemůžu spát. Dneska jsem usnula až v půl osmé ráno.” Problémy má i s hledáním partnera.
„Když už si někoho najdu a vypadá to, že by to šlo, skolí mě zas ta má nemoc, dostanu se do špitálu, kluk to psychicky nezvládne a jsem znovu sama.”
Stejně jako osvícení hradečtí lékaři, kteří s recepty na Ibalgin šetří, i Zdenka kolem sebe šíří osvětu.
Přesvědčila například kamarády z místního hokejového týmu, aby na zranění brali něco jiného, než růžový prášek, který jí zničil život. „Jak říkají lékaři u nás – raději dva paraleny než jeden ibuprofen.
Když vidím někoho v lékárně, jak si to kupuje po třech baleních, je mi z toho úplně zle. Lidé si bohužel vůbec neuvědomují, jak můžou dopadnout.”
Nekombinovat s aspirinem
Podobnou zkušenost má i Marek, jednatřicetiletý manažer telekomunikační společnosti z Prahy. Jenom si za problémy, které mu nadužívání Ibalginu způsobilo, může sám. V době vysokého pracovního nasazení brával na bolest hlavy až šest tablet denně. „Většinou jsem si dal jednu nebo dvě hned po probuzení a pak v průběhu dne dle potřeby.
Večer nebyl problém zapít prášek alkoholem,” vypráví. Teprve po měsících pravidelného braní se doslechl o nežádoucích účincích na trávicí trakt. „Raději jsem tedy příjem omezil, ale po nějaké době jsem s brufenem začal znovu, tentokrát kvůli bolestem žaludku. Bohužel mě nenapadlo, že za ni můžou právě ty prášky.
” O tom, že si polykáním tablet po hrstech přivodil žaludeční vředy, ho zpravil až lékař.
Marek měl štěstí, že ho žaludek bolel, a tak vyhledal lékaře. Hůř většinou dopadnou starší lidé, kteří mívají vředy, aniž by pociťovali jakékoliv příznaky.
„K lékaři se tedy často dostanou, až když jim perforují,” vysvětluje Václav Chytil. Podle něj má nadužívání nesteroidních antirevmatik u seniorů na svědomí až polovinu krvácení do zažívacího traktu.
„V USA na to každý rok zemře 17 tisíc lidí,” doplňuje.
Růžové tabletky nejsou zátěží jen pro střeva, žaludek, slinivku, játra nebo ledviny. Jejich nadměrné užívání zvyšuje také riziko infarktu. Podle studie otištěné v odborném časopise British Medical Journal dokonce až o 50 procent.
„Představují riziko i při vysokém tlaku, jelikož snižují účinky antihypertenzních léků,” upozorňuje gastroenterolog. Z dalších studií také vyplynulo, že lidé, kteří trpí srdečně-cévními chorobami, by v žádném případě neměli kombinovat ibuprofen a aspirin.
Až devětkrát se tak u nich zvyšuje riziko infarktu a mrtvice.
Bolest je důležitá
Mnozí z nás nosí léky proti bolesti stále u sebe, abychom měli v případě potřeby po ruce okamžitou úlevu. Zapomínáme přitom na důležitou roli, kterou má bolest v našem životě. „Akutní bolest má především signální funkci.
Naznačuje nám, že se v těle děje něco špatného,” vysvětluje Marek Hakl z Centra pro léčbu bolesti FN U sv.Anny v Brně. I Václav Chytil považuje boj s bolestí za „zhovadilost moderní doby”. „Lidi berou na každou prkotinu prášek, místo aby bolesti naslouchali.
Když člověka chytne zub, má jít k zubaři, když ho bolí záda, měl by začít cvičit.” Velkým nešvarem dnešní doby je také podceňování bolesti hlavy. „Když třeští hlava, je třeba zajít k lékaři. Může to být zablokovaná krční páteř, nebo to je jen od myši počítače.
Často to ale bývá způsobené třeba vysokým tlakem. To člověk pozná, až když mu tlak tu hlavu rozstřelí,” varuje lékař.
Jediná situace, kdy je léčba analgetiky na místě, je podle něj bolest nádorová a bolest zubů. „U všeho ostatního bychom se místo polykání prášků měli zamyslet nad tím, co nám ta bolest říká. Nejhorší je brát analgetika, když bolí břicho.
Může to být slepé střevo, může to být náhlá příhoda břišní, člověk si to utlumí a než se dostane do nemocnice, je pozdě.” Blbostí par excellence je podle něj léčit si Ibalginem kocovinu. „Žaludek je podrážděný alkoholem a my do něj ještě nasypeme chemické sloučeniny. To se pak nemůžeme divit, když zvracíme krev.
Na kocovinu je nejlepší studená sprcha a malá desítka,” radí. Když už to někdo bez růžového kavalíra nezvládne, alespoň by ho neměl polykat nalačno.
Sportovci na prášcích
Lidé jsou zvyklí kontrolovat si počet vypitých skleniček alkoholu nebo vykouřených cigaret, tablety ale počítá málokdo. Jsou pracoviště, kde růžové pilule doslova létají vzduchem. Vyhlášení růžovkáři jsou například číšníci. Z běhání po lokále bolí nohy, šichty jsou dlouhé.
Jeden prášeček ráno s kávou, další dle potřeby během dne a těžký úděl je hned poloviční. Podobně řeší náročnost své práce také zdravotní sestry. „Zvlášť u starších kolegyň je to dost běžné. Dodá to sílu.
Já sama když jsem unavená, ulítaná, bolí mě nohy, tak si to vezmu na noc a ráno se cítím jak šestnáctka, i když to číslo už mám opačné,” svěřila se jednašedesátiletá zdravotní sestra, která působí na severní Moravě.
Jeden by řekl, že sportovci dbají na své zdraví. Přitom právě oni jsou jedni z nejmasovějších požíračů analgetik. Navíc – už tak dost rizikový Ibalgin je pro ně příliš slabý, a tak volí silnější kalibry. „Nejoblíbenější mezi sportovci je v současné době Surgam.
Je silnější, tím pádem má i víc nežádoucích účinků,” popisuje fyzioterapeut vrcholových atletů Jakub Pokorný. Ani jeho klienti si nelámou hlavu s doporučenou dobou užívání. „Znám atlety – a není jich málo – kteří fungovali na těchto práškách třeba dva roky v kuse.
Brali si jeden až dva před tréninkem nebo zápasem.” Vzhledem k relativnímu zdraví a sportem zrychlenému metabolismu s tím zatím problémy nemají. Účet se jim možná vystaví až s věkem. „S braním analgetik se špatně přestává.
Dlouhodobé užívání moduluje práh bolesti, takže člověk potom není schopen ani běžnou bolest tolerovat bez prášků.”
Růžáček do kabelky
Ještě jedna skupina bere ibuprofen víc než jiné. Ženy. „Když se podíváte do ženských kabelek, najdete ho v každé druhé. Muži ho u sebe většinou nenosí,” říká Marek Hakl. Podle něj to může souviset s rozličným vnímáním bolesti.
„Nedávná studie vyvrátila zažitý mýtus, že ženy víc vydrží. V době menstruace nebo těhotenství jistě ano, taky v té době tělo vyplavuje hormony, které jim pomáhají bolest zvládat.
Ale za běžných okolností jsou vůči bolesti citlivější než muži,” vysvětluje lékař.
Že patří především do dámské kabelky, tak trochu evokuje i barva Ibalginu. Svítivě růžový byl už původní britský Brufen z konce šedesátých let. Atypická barva se osvědčila a tak ji používají i novodobí výrobci.
„Z našich spotřebitelských průzkumů víme, že lidé růžovou barvu vnímají velmi pozitivně. Stala se už pro ně symbolem rychlé a spolehlivé úlevy od bolesti.
Hraje důležitou roli i při identifikaci tablety – pacienti, kteří užívají více léků najednou, si tak lépe pomatují, zda si již růžovou tabletu vzali či nikoliv,” prozradila mluvčí Zentivy.
Ti, kdo jsou s Ibalginem kamarádi, mu často přičítají i vlastnosti, které nemá. Mnozí hovoří o tom, že dodává energii, mladí zmiňují zajímavé stavy při kombinaci s alkoholem. „Ani jedno není možné. Ibalgin obsahuje jedinou účinnou látku – ibuprofenum – a to jediné, co dělá, že blokuje jeden enzym a působí tak proti bolesti a zánětu.
Jakýkoli pocit přílivu energie nebo psychické pohody je jen placebo efekt,” říká Marek Hakl. To však neznamená, že by se na něj nedala vypěstovat psychická závislost. „Ta může vzniknout na všem, i na placebu.
Člověk si prostě zvykne, že mu prášky pomáhají, pomalu je začne brát preventivně, než ho vůbec něco začne bolet, a když potom nemá tabletku na dosah, je nervózní,” popisuje odborník na bolest.
Jeden paralen vám pravděpodobně nepomůže. Sáhněte rovnou po dvou!
Paralen, stejně jako panadol, paralax nebo i coldrex, obsahuje léčivou látku paracetamol, která snižuje horečku, pomáhá při chřipce a tlumí bolest všeho druhu.
Ačkoliv i on disponuje mnohými vedlejšími účinky, na rozdíl třeba od ibuprofenu má několik výhod. Zatěžuje mnohem méně žaludek a střeva, neovlivňuje srážlivost krve, lze ho tedy kombinovat i s některými léky na srážlivost, jako je třeba warfarin.
A také patří bezesporu mezi ty nejlevnější. Pak je skoro otázka, proč tedy používat na bolest i jiné léky?
Poctivé dávkování
Paracetamol, tedy látka obsažená v paralenu nebo panadolu, má řadu vedlejších účinků stejně jako ostatní léky. Pokud ho srovnáme s dalším lékem na bolest, s ibuprofenem, tak paralen zatěžuje mnohem více játra.
„Pokud má někdo potíže s játry, měl někdy hepatitidu, užívá kvanta léků nebo často holduje alkoholu, neměl by paracetamol vůbec užívat,“ říká magistra Jana Mrkvová. Dále je zde velmi důležité hlídat si množství, které polykáme.
Jedna dávka by měla obsahovat 1000 mg léčivé látky, což ale v případě paralenu neodpovídá jednomu prášku, nýbrž dvěma! Na počátku éry paracetamolu byla účinná látka 500 mg, což obsahuje jedna tableta.
Ale to bylo určeno v době, kdy nadváha byla pouze jakýmsi strašákem z daleké budoucnosti. Dnes je tak pro náš organismus původní dávka slabá, a tak lidé musí zvýšit příjem léků. Dospělí lidé nad 50 kg by měli užívat 1000 mg. Pokud však budete číst příbalový leták, dávkování je zde rozepsáno.
Pokud se budete držet pouze 500 mg, bolest a další nepříjemnosti sice zmírní, ale pouze částečně. Ideální je tak zobnout si dva prášky najednou. Před dalším užitím léku by měla být pauza minimálně tři až čtyři hodiny, lékaři však doporučují počkat šest hodin.
Kombinujte pouze velmi opatrně!
Pozor však i na předávkování. Denně by příjem paracetamolu neměl překročit hranici čtyř gramů, což odpovídá zhruba osmi práškům. Předávkovat se ale můžete i rozličnými léky, pokud obsahují stejnou léčivou látku. Mnoho lidí často kombinuje paralen s něčím, aby se rychleji uzdravili. Nesledují ale často složení medikamentu, proto se může stát, že si naordinují vysokou dávku paracetamolu.
Klasickým příkladem je kombinace paralenu s coldrexem nebo jiným horkým nápojem, ať už je to paracetamolmax, paralen hotdrink, vicks hotdrink. Tyto léky totiž patří do stejné kategorie a obsahují paracetamol. Proto je nutné si pořádně hlídat dávkování léků, které obsahují stejnou účinnou látku. Pokud máte silné bolesti, sáhněte po lécích z jiné skupiny.
Nejlepší je samozřejmě svůj stav konzultovat s lékárníkem, který vám doporučí optimální kombinaci léčiv. „Je důležité nezobat to jako bonbon a spíš najít příčinu bolesti a snažit se ji odstranit. To je totiž mnohem těžší než si zobnout lentilku. Ta však problém neřeší, pouze ho utlumí,“ dodává Mrkvová.
Prevence a léčba Covid-19
- Jedná se o koronavirus typu SARS (nebo MERS), který se označuje SARS-CoV-2. Onemocnění způsobené tímto novým typem koronaviru se nazývá Covid-19.
- Poprvé se objevil v prosinci loňského roku v Číně, postupně se rozšířil do Evropy, Spojených států amerických, Středomoří a Afriky.
- Přenáší se přímo – pomocí kapének (kýchnutím, zakašláním) nebo nepřímo – kontaktem s kontaminovaným povrchem.
- Inkubační doba onemocnění (od nakažení po projevení prvních příznaků) se může pohybovat od 2 dnů do 2 týdnů. Pokud se však příznaky projeví, je to zpravidla do 5 dnů.
- Specifickými příznaky jsou zvýšená teplota, která postupně stoupá nad 38°C, a postižení dýchacích cest – zkrácený dech a zhoršující se kašel. Častými příznaky jsou ztráta chuti a čichu, bolesti hlavy, kloubů a svalů. Méně často pak rýma a pálení v krku a v 5 % případů může být postiženo trávicí ústrojí – průjem, zvracení.
- Průběh onemocnění může být rovněž úplně bez příznaků (až 75 % pacientů).
- U starších osob (nad 80 let) se mohou projevit také zcela netypické psychické příznaky, a to neklid, zmatenost, změny vědomí až halucinace.
- Vyšší riziko závažnějšího průběhu onemocnění je u obézních osob, kardiaků, astmatiků a chronických pacientů.
Základem prevence je dodržování hygienických opatření, posilování imunitního systému a omezení kontaktu s lidmi, kteří vykazují známky infekce nebo se vrátili z rizikových oblastí. Velmi důležité je také správné nošení roušky (respirátoru) a její pravidelná obměna či údržba!
- Pravidelně si myjte ruce teplou vodou a mýdlem, po dobu nejméně 20 vteřin.
- Pokud nemáte možnost umýt si ruce, použijte bezoplachovou dezinfekci rukou s virucidním účinkem (např. BODE Sterillium, Sanytol, Steril-Covid).
- Nedotýkejte se obličeje, nosu a rtů, neprotírejte si oči, nemáte-li ruce čisté; nezapomínejte rovněž na manipulaci s rouškou pouze čistýma rukama.
- Při kýchání a kašli si zakrývejte ústa kapesníkem, loketní jamkou nebo vnitřní stranou předloktí.
- V místech, kde je nařízeno nosit roušku, mějte chráněny všechny dýchací otvory; nenoste roušku na bradě nebo shrnutou pod nosem; pouze správné nasazení roušky přes ústa i nos má smysl!
- Udržujte čisté předměty a povrchy, kterých se často dotýkáte (mobilní telefon, kliky dveří, klávesnice, notebooky apod.), používejte vhodnou dezinfekci. Noste u sebe stále dezinfekční ubrousky.
- Máte-li jakékoliv příznaky nachlazení, nevycházejte mezi lidi, často větrejte, použité kapesníky ihned vyhazujte.
- Nepropadejte panice, snažte se pečovat nejen o svou fyzickou stránku, ale také o psychiku.
DODRŽUJTE tzv. ZÁSADU 3 R: RUCE – ROUŠKA – ROZESTUPY
RESPIRÁTOR CHRÁNÍ ZDRAVÉ JEDINCE, ROUŠKY BRÁNÍ NEMOCNÝM INFEKCI DÁLE ŠÍŘIT
Jak správně pečovat o ochranné pomůcky
Všeobecné pravidlo je, že pokud je pomůcka vlhká, je potřeba ji vyměnit, neboť neplní svoji funkci!
- Použité pomůcky sundávejte pouze za gumičky, případně šňůrky k zavázání.
- Nedotýkejte se ani vnější, ani vnitřní strany roušky – může být kontaminovaná.
- Jednorázové roušky ihned zlikvidujte (vložte do uzavíratelného obalu a vyhoďte).
- Respirátory vydrží cca 3-5 cyklů (použití 4-8 hodin), sterilizace respirátoru má probíhat dle pokynů výrobce (obvykle 30 min v roztoku Sava nebo 24 hodin na 70°C v horkovzdušné troubě).
- Nanoroušky vydrží také cca 3-5 cyklů. K sterilizaci je možné použít roztok etanolu (lihu) – např. …
- Bavlněné roušky je potřeba vyvařit nebo vyprat na min. 60 °C a následně přežehlit. Doporučuje se rovněž použití sušičky, pokud je k dispozici.
- Po každé manipulaci s potenciálně kontaminovaným materiálem si pečlivě umyjte a vydezinfikujte ruce. Použité roušky pokud možno ihned sterilizujte, případně uzavřete do nepropustných obalů, jestliže sbíráte více kusů pro praní v pračce.
Posílení imunity
- Pravidelná zdravá strava, pohyb, pobyt na čerstvém vzduchu.
- Omezení stresu a péče o duševní zdraví a pohodu.
- Užívání vitaminů, minerálů a doplňků stravy k posílení imunity (vitamin C, vitamin D, zinek a selen, betaglukany, echinacea, rakytník, kolostrum atd.).
Vitamin C se zinkem
Patří mezi nejoblíbenější kombinaci užívanou za účelem posílení imunity (např. Cetebe, Additiva Vitamin C + zinek, Walmark Herba-C Zinek)
Vitamin D
Jemomentálně asi nejvíce doporučovaný vitaminový přípravek (např. Detritin, Vigantolvit, Immunotrofina sirup)
Betaglukan
Přípravky s betaglukany jsou vhodné k dlouhodobému užívání (např. Imunoglukan P4H, Multiimun, Betaglukan IMU)
Echinacea
Extrakt z kořenů či nati třapatky nachové jsou vhodné ke krátkodobému užívání (v řádu týdnů)
Kolostrum
Je látka tělu vlastní, vyskytující se v mateřském mléce (např. Kolostrum Forte, Barnys Kolostrum s betaglukany, Colostrum Forte)
Léčba
Lék na koronavirus a vakcína jsou zatím stále ve stádiu vývoje. Vakcína bude dostupná snad počátkem roku 2021. Lék je stále v nedohlednu. Léčba je tedy zatím tzv. symptomatická, znamená to, že léčíme „jen“ právě ty příznaky, kterými se u nás projevuje (horečka, bolesti kloubů, svalů, bolest hlavy nebo zubů, kašel, bolest v krku nebo rýma).
Horečka
Na horečku se doporučuje paracetamol (např. Paralen, Panadol Novum), ibuprofen (např. Ibalgin, Brufen, Nurofen) a u dětí starších 16 let též kyselina acetylsalicylová (Aspirin, Acylpyrin).
Důležité je správné dávkování, vhodná aplikační forma (u kojenců a malých dětí sirup nebo čípky, dospělí pak tablety nebo želatinové tobolky.
Horečku se snažíme snížit, pokud je vyšší než cca 38,5 °C, abychom nepotlačovali přirozenou imunitní odpověď organismu.
Kašel
Na kašel se používají nejčastěji tzv. mukolytika, tedy přípravky k uvolnění hlenů (např. acetylcystein – ACC, NAC, Sanomux a bromhexin). Přestože bývá projevem zejména suchý kašel, zkušenosti lékařů ukazují, že léčiva k léčbě vlhkého kašle jsou v tomto případě účinnější.
Podpůrná terapie
Přípravky k podpůrné terapii příznaků virového onemocnění a kašle – momentálně nejvíce doporučované odborníky, s obsahem výtažků z pelargonie (např. Kaloba, Sinulan Forte), hořce žlutého (např. Biotussil, Sinupret, SinupoForte, Sinulan Forte) a lékořice lysé (např. Biotussil).
V závažnějších případech může lékař nasadit např. kortikoidy ke zmírnění zánětu a otoku plic, léky, které usnadňují dýchání, a antivirotika nebo stimulanty imunity. Nebezpečné jsou zejména komplikace, které jsou s nakažením koronavirem spojeny.
Může to být postižení plic (dechová nedostatečnost, otok plic, zápal plic) a oběhového systému včetně srdce (oběhový šok, nepravidelnost srdečního rytmu, poškození srdečního svalu), neobvyklá a dlouhotrvající únava, bolesti svalů a svalová slabost.
Tyto komplikace mohou být život ohrožující anebo nevratné.
Shrnutí
- přenáší se pomocí kapének (kýchnutím, zakašláním) nebo kontaktem s kontaminovaným povrchem
- příznaky jsou zvýšená teplota, zkrácený dech, zhoršující se kašel, ztráta chuti a čichu, bolesti hlavy, kloubů a svalů, rýma a pálení v krku
- 75 % pacientů je zcela bez příznaků, více ohrožení jsou obézní, kardiaci, astmatici a chroničtí pacienti
- klíčové je dodržování základů hygieny (hlavně mytí rukou) + posilování imunity
- nepropadejte panice, vyrovnaná psychika je v tomto velmi důležitá
- pro posílení imunity využívejte tyto tipy: pravidelnou zdravou stravu, pohyb, pobyt na čerstvém vzduchu, omezení stresu, péči o duševní zdraví a pohodu a užívání vitaminů, minerálů a doplňků stravy k posílení imunity
- lék na koronavirus a vakcína jsou zatím stále ve stádiu vývoje – vakcína bude od počátku roku 2021