Otrava krve (bakteriémie) – příznaky, příčiny a léčba

Tweet Follow @Kritiky_cz

Otrava krve je závaž­ná infek­ce. Vyskytuje se, když jsou bak­te­rie v krev­ním řečiš­ti. I přes své jmé­no ale nemá tato otra­va nic spo­leč­né­ho s jedem. Onemocnění může vést až ke smr­ti. Okamžitá dia­gnó­za a léč­ba jsou zásad­ní pro léče­ní otra­vy krve, ale pocho­pe­ní rizi­ko­vých fak­to­rů je prv­ním kro­kem v pre­ven­ci toho­to one­moc­ně­ní.

Co způsobuje otravu krve?

Otrava krve nastá­vá, když bak­te­rie způ­so­bu­jí­cí infek­ci v jiné čás­ti vaše­ho těla (plí­ce, bři­cho, močo­vý trakt) vstou­pí do krev­ní­ho obě­hu. Přítomnost bak­te­rií v krvi se ozna­ču­je jako bak­te­ri­é­mie nebo sep­ti­ké­mie.

Pojmy „sep­ti­ké­mie“ a „sep­se“ se čas­to pou­ží­va­jí zamě­ni­tel­ně, i když z tech­nic­ké­ho hle­dis­ka nejsou zce­la stej­né. Septikémie, stav bak­te­rií v krvi, může vést k sep­si. Sepse je závaž­ný a čas­to život ohro­žu­jí­cí stav infek­ce, pokud je pone­chán nelé­čen.

Ale jaký­ko­li druh infek­ce – bak­te­ri­ál­ní, hou­bo­vý nebo viro­vý – může způ­so­bit sep­si.

Příčiny otravy krve

• Mezi běž­né pří­či­ny otra­vy krve pat­ří infek­ce, jako napří­klad:
• • břiš­ní infek­ce,
• • kous­nu­tí infi­ko­va­ným hmy­zem,
• • infek­ce cen­t­rál­ní linie, jako je napří­klad katétr na dia­lý­zu nebo che­mo­te­ra­pe­u­tic­ký katétr,
• • zub­ní extrak­ce nebo infi­ko­va­né zuby,
• • vysta­ve­ní kry­té rány bak­te­ri­ím během chi­rur­gic­ké­ho zota­ve­ní nebo nemě­ně­né chi­rur­gic­ké ban­dá­že,
• • vysta­ve­ní jaké­ko­li ote­vře­né rány pro­stře­dí,
• • infek­ce bak­te­ri­e­mi rezistent­ní­mi na léky,
• • infek­ce led­vin nebo močo­vých cest,
• • zápal plic,
• • infek­ce kůže.

Symptomy

1. Příznaky otra­vy krve zahr­nu­jí:
2. • zim­ni­ce,
3. • mír­ná nebo vyso­ká horeč­ka,
4. • sla­bost,
5. • rych­lé dýchá­ní,
6. • zvý­še­ná srdeč­ní frek­ven­ce nebo pal­pi­ta­ce,
7. • ble­dost pokož­ky, zejmé­na v obli­če­ji.

Některé z těch­to pří­zna­ků jsou spo­je­ny s chřip­kou nebo jiný­mi nemo­ce­mi. Pokud jste však nedáv­no pod­stou­pi­li ope­ra­ci nebo jste se zota­vi­li z rány, je důle­ži­té, abys­te oka­mži­tě kon­tak­to­va­li své­ho léka­ře.

Pokročilé příznaky otravy krve mohou být život ohrožující a zahrnují:

• • zma­tek,
• • čer­ve­né skvr­ny na kůži, kte­ré mohou zvět­šit a vypa­dat jako vel­ká fia­lo­vá mod­ři­na,
• • šok,
• • malá až žád­ná pro­duk­ce moči,
• • selhá­ní orgá­nu.

Otrava krve může vést k syn­dro­mu decho­vé tís­ně a sep­tic­ké­mu šoku. Pokud se ten­to stav neře­ší oka­mži­tě, mohou tyto kom­pli­ka­ce vést ke smr­ti.

◄ Jak poznat otravu alkoholem – Příznaky a příčiny | Jak poznat otravu z hub ►

Otrava krve (sepse)

Otrava krve je nebezpečný stav, kdy dochází k zaplavení organismu bakteriemi nebo jejich toxiny. Ty se dostanou do krevního řečiště a spolu s krví se mohou rozšířit po celém těle. Náš organismus na tuto krizovou událost reaguje poměrně rozsáhlou imunitní obrannou reakcí, která nás v kombinaci se škodlivým působením bakterií může v krajním případě i usmrtit.

Příčinou septického stavu je bakteriální infekce, která se začala nekontrolovatelně šířit. Teoreticky ji může způsobit prakticky jakákoliv bakterie z jakéhokoliv ložiska. Nejčastějšími vstupními branami jsou močové cesty, plíce, kůže a trávicí trakt.

Přes kůži se bakterie dostávají při narušení kožního krytu – typicky při traumatických poraněních a při popáleninách. Infekce močových cest a zápaly plic mohou také snadno vést k otravě krve. U trávicího traktu hrozí vážná otrava krve při zánětech, kdy bakterie proniknou do dutiny břišní a způsobí nebezpečný zánět pobřišnice (peritonitidu).

Celkovými rizikovými faktory vzniku sepse jsou věk (více ohroženy jsou děti a staří lidé) a poruchy imunity (AIDS, nemocní s cukrovkou).

Projevy sepse mohou být různé, obvykle se objeví horečka s vysokými teplotami, nemocný je unavený a schvácený, zrychluje se mu srdeční akce a dechová frekvence.

Mohou se objevit i příznaky postižení jednotlivých orgánů infekcí (kašel při pneumonii, bolesti zad při pyelonefritidě apod.).

Vlivem septického stavu může dojít i k narušení pohyblivosti trávicího traktu a následné nevolnosti a zvracení.

Hlavní komplikací sepse je tzv. septický šok. Jedná se o stav, kdy bakteriální infekce a obranná reakce našeho organismu způsobí narušení funkce cév a tím pokles krevního tlaku. Srdce na pokles tlaku zareaguje dalším zrychlením tepové frekvence, aby v cévách udrželo průtok, ale nestačí to.

Nakonec to všechno skončí selháním oběhu, tkáním se přestane dodávat kyslík a přestanou se z nich odvádět zplodiny metabolismu. Metabolický chaos obvykle naruší srážecí systém v našem těle, což může vést ke vzniku krevních sraženin v drobných cévách a naopak ke vzniku krvácivých projevů. Člověk v této fázi nemoci bez lékařské pomoci nevyhnutelně umírá.

Klasickou bakterií, která umí takovouto sepsi způsobit, je například meningokok.

Sepse má několik diagnostických kritérií – je to zvýšení počtu bílých krvinek (při vyčerpání organismu snížení), zvýšení tělesné teploty, zrychlení tepu nad 90 úderů za minutu a zrychlení dechové frekvence nad 20 dechů za minutu.

Mají-li lékaři podezření na sepsi, odebírají tzv. hemokultury. To znamená, že se do několika zkumavek (obvykle do tří) naberou vzorky krve a ty se pošlou do mikrobiologické laboratoře ke kultivaci.

Do několika dnů se zjistí přítomnost bakterií v krvi, jejich druh i citlivost na antibiotika.

Léčba sepse

Způsob léčby závisí na tíži stavu. Základním léčebným prostředkem jsou širokospektrá antibiotika. S jejich nasazením nečekáme na výsledky mikrobiologie, ale podáváme je co nejdříve. Antibiotika jsou v těchto případech ideální nitrožilně, v dostatečných dávkách a pravidelných intervalech.

Těžký průběh sepse či septický šok patří na JIP nebo na ARO, kde lze zajistit trvalé monitorování životních funkcí a dostatečné žilní vstupy. Zásadní je zabránit selhání krevního oběhu – pacientovi se podávají infuze a případně léky stimulující činnost srdce.

Nutno poznamenat, že septický šok je v řadě případů smrtelný bez ohledu na poskytnutou zdravotní péči, věk pacienta i jeho předchozí zdravotní stav.

Pokud máte zkušenosti s léčením a hlavně vyléčením sepse, pište, prosím, do diskuse nebo na adresu redakce.

Sepse je na JIPkách nejčastější příčinou úmrtí

Sepse [otrava krve] je hlavní příčinou úmrtí na jednotkách intenzivní péče [JIP]. Podle evropské studie Vincenta je mortalita u sepse na JIPkách 35%. To znamená, že na jednotkách intenzivní péče je vůbec nejčastější příčinou smrti. Situace se nijak nelepší, spíše naopak. Případy sepse každý rok vzrostou o 1,5 %.

V České republice není centralizovaný sběr dat týkající se případů sepse. Vzhledem k tomu, že se Česká republika nevymyká evropskému průměru, počet onemocnění sepsí lze odhadnout na zhruba 30 tisíc ročně.

„Jedná se o vážné onemocnění a počty případů jsou varující. Mnohé septické stavy nemusí nastat, nebo lze alespoň mírnit jejich průběh včasnou léčbou,“ uvádí přednosta Kliniky infekčních nemocí 1. LF UK a ÚVN Michal Holub.

Dodává, že to byla právě závažnost tohoto onemocnění, která přiměla skupinu mezinárodních odborných organizací k vyhlášení 13. září jako Světového dne sepse. Vůbec nejnebezpečnějším druhem otravy krve je sepse vyvolaná zlatým stafylokokem [SAB]. Patří k nejčastější a velmi závažné infekci krevního řečiště. Tento druh je velmi závažný a umírá na něj až 28 procent pacientů.

Kdo je v ohrožení

Otrava krve může postihnout každého. Ve zvýšeném riziku jsou ale lidé s oslabeným organismem. Roli hraje i věk. Ohroženi jsou novorozenci a senioři nad 65 let.

Dále pak lidé s poruchou imunity [nemocní cukrovkou, AIDS]. Pacienti s náročnějšími operačními zákroky nebo zraněními, jako jsou těžké úrazové stavy či popáleniny.

Sepse se dotýká i lidí s bakteriálním zánětem ledvin [pyelonefritidou] nebo bakteriálním zápalem plic.

Jak se sepse projevuje

Sepse se většinou projevuje vysokou horečkou nebo vzácněji výrazným snížením teploty. Dále nízkým krevním tlakem, výrazným zrychlením srdeční akce a frekvence dýchání, velkou únavou až schváceností.

Častým příznakem je zmatenost a poruchy vědomí. Objevit se mohou i nálezy na kůži. Nastat mohou bolesti zad.

Při infekci močových cest často dochází k narušení pohyblivosti trávicího traktu a následné nevolnosti, zvracení i průjmu.

Podle spoluzakladatele česko-slovenského fóra pro sepsi Romana Kuly je problém, že pacienti se k lékařům mnohdy dostávají pozdě.

„Jde tu o čas. Zlepšení informovanosti veřejnosti by při tom mohlo podstatně snížit počet onemocnění.  Celých 80 procent případů sepse se k nám dostává z domova, 20 procent pak nastává v nemocničním prostředí,“ vysvětluje Roman Kula.

Septický šok bez pomoci

Septický šok je situace, kdy infekce a celková obranná reakce organismu způsobí roztažení cév v těle a tím pokles krevního tlaku. Srdce zareaguje dalším zrychlením tepové frekvence, selhává krevní oběh a ke tkáním se přestává dodávat kyslík.

Z nich nejsou následně odváděny zplodiny a nastává metabolický chaos, který obvykle naruší krevní srážecí systém v těle. To může vést ke vzniku krevních sraženin v drobných cévách. Nebo naopak i ke krvácivým projevům.

 Bez okamžité lékařské pomoci pacient nevyhnutelně umírá.

„Naším cílem je zajistit co nejvčasnější diagnostiku sepse, což umožní co nejdříve zahájit cílenou léčbu a tím docílit významně lepší prognózu a výsledky léčby,“ dodává Michal Holub.

Podle něj první kroky léčby vedou k okamžitému nitrožilnímu podání širokospektrých antibiotik. Lékaři proto musí co nejrychleji odhalit zdroj sepse a odstranit ho.

„K tomu pomáhají rozbory kultivace, které lékař dostane zhruba za 48 až 72 hodin. Podle nich se pak případně upraví nasazená antibiotická terapie,“ upřesňuje.

Pacientův stav je dle jeho slov nutné mít stále pod kontrolou, aby se zabránilo selhání oběhu. To znamená, že pacientovi jsou podávány infuze a případně i léky stimulující činnost srdce. Při poruchách dýchání dostane pacient plicní ventilaci.

Sepse vyvolaná zlatým stafylokokem

Bakteriémie vyvolaná Staphylococcus aureus [z anglického Staphylococcus aureus bacteremia] je sepse vyvolaná zlatým stafylokokem [SAB]. Patří k nejčastější a velmi závažné infekci krevního řečiště. Ročně postihne zhruba 10 až 30 lidí ze sta tisíců.

Bylo prokázáno, že SAB má vyšší smrtnost a vede k významně delší hospitalizaci oproti infekcím krevního řečiště jiné etiologie. Vyšší jsou i náklady na léčbu. Nákaza zlatým stafylokokem nastává tehdy, když se bakterie dostane do krve.

Tento druh sepse je velmi závažný a umírá na něj až 28 procent pacientů.

„V Ústřední vojenské nemocnici došlo k nastavení postupů zahrnující společné řešení případů infektologem, mikrobiologem a klinickým farmaceutem. Jejich zavedení a respektování v ÚVN vede k poklesu počtu úmrtí pacientů s touto diagnózou, zkrácení hospitalizace a celkově lepší prognóze léčby,“ vysvětluje Simona Arientová z Kliniky infekčních nemocí 1. LF UK a ÚVN.

 Zdroje infekce zlatým stafylokokem

Zdrojem může být infekce kůže a měkkých tkání, katétrová infekce, infekční endokarditida, osteomyelitida, pneumonie či absces s hematogenním šířením.

Rizikovými faktory pro vznik SAB jsou nejčastěji vyšší věk, mužské pohlaví, intravenózní užívání drog nebo chronické onemocnění.

Zejména pak diabetes mellitus či chronické renální selhání s nutností dialyzační terapie a probíhající imunosupresivní léčba.

Pneumokok

Bakterie pneumokoku způsobují široké spektrum vážných nemocí, jako jsou život ohrožující invazivní onemocnění. Patří mezi ně zánět mozkových blan, otrava krve a závažné formy zápalu plic. V některých případech způsobuje pneumokok méně závažná, ale velmi častá a nepříjemná onemocnění, jako jsou záněty středního ucha, záněty dutin, záněty průdušek.

• Kliknutím na červené puntíky zjistíte, jaké nemoci mohou bakterie pneumokoku způsobit:

Pneumokok (Streptococcus pneumoniae) je bakterie, která vyvolává široké spektrum onemocnění a postihuje děti i dospělé na celém světě. Existuje více než 90 kmenů (sérotypů) bakterie Streptococcus pneumoniae, které způsobují více či méně závažné infekce. Symptomy onemocnění se liší podle typu infekce.

Mezi běžné symptomy patří: 

• vysoká teplota (horečka) nad 38 °C,
• bolesti hlavy.

Pneumokokové infekce se obvykle dělí do dvou kategorií.

Neinvazivní pneumokokové infekce jsou častější než invazivní infekce, jejich následky nejsou tak vážné. Mezi časté neinvazivní pneumokokové infekce patří: 

• zánět průdušek,
• zápal plic,
• zánět středního ucha,
• zánět dutin.

 

Zánět středního ucha

Zánět středního ucha je jedním z nejběžnějších dětských onemocnění, které má významný vliv na kvalitu života dětí. Zánět středního ucha může být způsoben celou řadou bakterií a virů, z nichž mezi nejčastější patří právě pneumokok.

Zánět provází hromadění tekutiny ve středním uchu, což ovlivňuje přenos zvuku z vnějšího ucha a může vést až ke sluchovým obtížím. Otok a přítomnost tekutiny ve středním uchu vyvolává vzestup tlaku, který je neobyčejně bolestivý a může způsobit prasknutí ušního bubínku.

Léčba často vyžaduje propíchnutí ušního bubínku, díky kterému se uvolní nahromaděná tekutina, a následné podání antibiotik.

Většina dětí onemocní akutním zánětem středního ucha ještě před dosažením třetího roku života. U dětí, které onemocní akutním zánětem středního ucha poprvé již před 12. měsícem věku, se zpravidla záněty středního ucha opakují. Onemocnění je bolestivé a navíc vyřazuje dítě z běžných denních aktivit.

Opakované akutní záněty středního ucha často vyžadují chirurgický zákrok, který spočívá v zavedení ventilační trubičky do dutiny středoušní skrze membránu bubínku. Trubička zajišťuje přísun vzduchu a umožňuje tak odvod tekutiny a ventilaci středoušní dutiny.

Zákrok se provádí v celkové anestézii za použití mikroskopu a často bývá spojen s odstraněním nosních mandlí. 

Vakcína Synflorix může (mj. podle výsledků studií prováděných v České republice) zabránit až 51,5 % případů akutních zánětů středního ucha způsobených pneumokoky. Zánět středního ucha ovšem nezpůsobuje pouze pneumokok, ale i mnoho dalších bakterií a virů. Vakcína Synflorix chrání pouze před infekcí vyvolanou bakteriemi, proti kterým byla vakcína vyvinuta.

Invazivní pneumokoková infekce zasahuje životně důležité orgány, krevní oběh nebo centrální nervový systém. Následky invazivních infekcí mohou ohrožovat pacienta na životě. Invazivní pneumokoková onemocnění postihují nejčastěji kojence do jednoho roku, dále děti do 5 let věku a seniory nad 65 let.

Mezi invazivní pneumokokové infekce patří:

• bakteriemie,
• otrava krve (sepse),
• závažné formy zápalu plic (pneumonie),
• zánět mozkových blan (pneumokoková meningitida).

Bakteriemie

Při závažném průběhu pneumokokového onemocnění se mohou dostat bakterie do krve. Přítomnost bakterií v krevním oběhu se nazývá bakteriemie.

Dočasná bakteriemie nemusí být závažná, protože vyvolává imunitní reakci, díky níž se organismus s bakteriemi vypořádá. Nicméně u dětí, které nemají ještě plně vyvinutou obranyschopnost, hrozí riziko závažnější formy bakteriemie.

Bakterie se v tomto případě šíří krevním oběhem a napadají orgány. Bakteriemie se tak může rozvinout například v meningitidu či septikémii a selhání orgánů.

 

Septikémie (otrava krve)

Otrava krve je vzácná, nicméně závažná komplikace bakteriální infekce.

V závažných případech mohou komplikace vyústit v septický šok provázený závratí, omdléváním, zmateným chováním, neartikulovanou řečí, bolestí svalů, sníženou produkcí moče, chladnou, bledou nebo skvrnitou kůží až ztrátou vědomí. Septikémie může vést až k vícečetnému selhání orgánů a následné smrti. Pokud se zaléčí včas antibiotiky, může se pacient zcela uzdravit.

U dětí do pěti let patří mezi symptomy sepse: 

• dítě má skvrnitou, namodralou nebo bledou kůži,
• je letargické, nejde vzbudit, je zmatené,
• má zapadlé oči,
• na dotyk je chladné,
• rychle dýchá, nedokáže souvisle mluvit (u dětí, které toho jsou normálně schopny),
• má vyrážku, která po zatlačení na kůži nevybledne,
• má záchvaty nebo křeče,
• má vysokou teplotu (horečku) nebo nízkou teplotu (u dětí do 3 měsíců nad 38 °C, u dětí mezi 3. a 6. měsícem nad 39 °C),
• má nízkou tělesnou teplotu (pod 36 °C, naměřeno třikrát po sobě během 10 minut),
• dítě ani jednou nečůralo nebo nemělo mokrou plenu po dobu 12 hodin,
• nemá zájem o jídlo ani o pití, případně zvrací,
• má zatuhlý krk (patrné zvláště při pohledu dolů a nahoru).

 

U starších dětí a dospělých patří mezi symptomy sepse:

• vysoká teplota (horečka) nebo nízká teplota,
• zimnice a třes,
• bušení srdce,
• zrychlené dýchání. 

 

Zápal plic (pneumonie)

Zápal plic je jednou z nejčastějších nemocí způsobených pneumokoky.

Příčinou jsou choroboplodné zárodky, které se dostanou do plic a způsobí zánět plicních sklípků a přilehlé plicní tkáně.

Zvlášť závažný průběh má toto onemocnění v případě, že se bakterie rozšíří i mimo plicní tkáň, například do krve, nebo dojde k nahromadění tekutiny (tzv. výpotku) v hrudním koši.

Meningitida

Obzvláště nebezpečná je meningitida neboli zánět mozkových blan, kterou způsobují různé bakterie a viry. Pneumokok patří k nejnebezpečnějším původcům tohoto onemocnění u dětí. Výjimkou nejsou bohužel případy, kdy je pneumokoková meningitida smrtelná.

Přičemž 10–20 % pacientů, kteří ji přežijí, má trvalé následky, jako jsou hluchota, poškození mozku nebo ochrnutí. Meningitida se léčí antibiotiky, vzhledem k  nadužívání antibiotik u lehčích onemocnění však narůstá odolnost bakterií vůči tomuto druhu léčby.

I z tohoto důvodu je prevence pomocí očkování zásadní.

Koho pneumokok ohrožuje nejvíce?

Pneumokok nejvíce ohrožuje jedince s oslabenou imunitou. Patří mezi ně:

• malé děti do věku dvou let,
• lidé starší 65 let,
• lidé, kteří kouří a nadužívají alkohol.

Mezi další ohrožené skupiny patří:

• jedinci, kteří mají zdravotní komplikace, jako je HIV nebo diabetes, které oslabují imunitní systém, 
• jedinci, kteří podstupují léčbu nebo užívají léky oslabující imunitní systém, jako je například chemoterapie, 
• jedinci, kterým byla odstraněna slezina, nebo jedinci s nedostatečnou funkcí sleziny, 
• děti s kochleárním implantátem,
• jedinci, kteří již prodělali invazivní pneumokokové onemocnění.

Největší riziko nákazy pneumokokem hrozí v zimním období během prosince a ledna.

 

Jak se pneumokok šíří?

Pneumokoková infekce je méně nakažlivá než rýma nebo chřipka. Většinou se imunitní systém vypořádá s bakterií pneumokoku dříve, než pneumokok zapříčiní onemocnění. K vypuknutí pneumokokového onemocnění dochází často v prostředí, kde se koncentrují lidé s oslabeným imunitním systémem, jako jsou jesle, mateřské školky, domovy pro staré lidi nebo zařízení pro bezdomovce.

S některými kmeny pneumokoku se imunitní systém vypořádá snadněji, jiné jsou odolnější a způsobují závažnější infekce. Osm až deset ze všech pneumokokových kmenů je zodpovědných za dvě třetiny vážných infekcí u dospělých a za většinu vážných infekcí u dětí.

Pneumokok vstupuje do lidského těla nosem a ústy; infekce se šíří podobně jako rýma nebo chřipka. K šíření dochází nejčastěji: 

• přímým kontaktem, například při kašli nebo kýchnutí. Do vzduchu se dostávají drobné kapénky obsahující bakterie, které mohou druzí vdechnout. 
• nepřímým kontaktem, kdy se infikované kapénky dostanou například z ruky na dveřní kliku. Pokud se někdo dotkne infikovaného předmětu a posléze si sáhne na nos nebo do úst, může se nakazit pneumokokem.

U nosiče bakterie se nemusí pneumokoková infekce projevit.

Pneumokoky jsou totiž často přítomny u zdravých dětí i dospělých v ústech a nosu, aniž by jim způsobovaly jakékoliv zdravotní komplikace. Dospělý i dítě může být dlouhodobě přenašečem bez známek onemocnění.

Takovéto nosičství se častěji vyskytuje u malých dětí, které přenášejí bakterie na další děti dotykem nebo kašlem. Pokud dojde k oslabení imunity, bakterie mohou vyvolat pneumokoková onemocnění. Nejčastěji způsobují onemocnění kojenců a batolat.

Děti se mohou velmi snadno nakazit od sourozenců, v jeslích nebo školkách.

Jak se mohu proti pneumokoku chránit?

Šíření pneumokokové infekce lze předcházet dodržováním jednoduchých hygienických opatření, na která je třeba dbát zejména u malých dětí:

• myjte si pravidelně a pečlivě ruce, zvláště před jídlem a poté, co jste se dotýkali nosu nebo úst.
• kašlejte a kýchejte do kapesníku a umyjte si ihned poté ruce.
• nesdílejte s nikým skleničky, příbory a ostatní kuchyňské náčiní.
• účinnou ochranu proti infekci představuje očkování proti pneumokokům, například vakcínou Synflorix.

Našli jste, co jste hledali? ANO / NE

Sepse

Webové zdroje

Sepsis Alliance: http://www.sepsisalliance.org/International Sepsis Forum: http://www.sepsisforum.org/

Society of Critical Care Medicine: Surviving Sepsis Campaign, Sepsis – What You Should Know: http://ssc.sccm.org/sepsis/what_you_should_know

Česko-Slovenské fórum pro sepsi: http://www.csfps.cz/

Upozornění: tento článek vychází z výzkumu, který využívá citované zdroje a rovněž z názorů expertů z redakční rady Lab Tests Online. Článek je periodicky revidován redakční radou a výsledkem této revize může být dodání nových informací. Každý nový zdroj bude přidán k seznamu použité literatury a bude odlišen od původních citací.

Zdroje článků

Cunha, B. (Updated 2010 July 15). Sepsis, Bacterial. eMedicine [On-line information]. Available online at http://emedicine.medscape.com/article/234587-overview throughhttp://emedicine.medscape.com. Accessed September 2010.

(Updated 2010 April 6). Sepsis Fact Sheet. National Institute of General Medical Sciences [On-line information]. Available online at http://www.nigms.nih.gov/Publications/factsheet_sepsis.htm through http://www.nigms.nih.gov. Accessed September 2010.

Mayo Clinic Staff (2009 July 24). Sepsis. MayoClinic.com [On-line information]. Available online at http://www.mayoclinic.com/print/sepsis/DS01004/METHOD=print&DSECTION=all through http://www.mayoclinic.com. Accessed September 2010.

Al-Khafaji, A. et. al. (Updated 2010 January 29). Multisystem Organ Failure of Sepsis. eMedicine [On-line information]. Available online at http://emedicine.medscape.com/article/169640-overview through http://emedicine.medscape.com. Accessed September 2010.

Bang, E. and Doty, C. (2009 February 3). Sepsis Treatment in the Emergency Department: An Evidence-Based Review. Medscape CME From Medscape Emergency Medicine [On-line information]. Available online at http://cme.medscape.com/viewarticle/587247 through http://cme.medscape.com. Accessed September 2010.

Santhanam, S. and Tolan, R. (Updated 2010 September 9). Sepsis. eMedicine [On-line information]. Available online at http://emedicine.medscape.com/article/972559-overview through http://emedicine.medscape.com. Accessed September 2010.

Vorvick, L. (Updated 2008 September 28). MedlinePlus Medical Encyclopedia [On-line information]. Available online athttp://www.nlm.nih.gov/medlineplus/ency/article/000666.htm. Accessed September 2010.

Sepsis and Septic Shock. The Merck Manual of Medical Information – Second Home Edition [On-line information]. Available online at http://www.merck.com/mmhe/print/sec17/ch191/ch191c.html through http://www.merck.com. Accessed September 2010.

Brauser, D. (2010 January 25). Surviving Sepsis Campaign Linked to Decreased Hospital Mortality. Medscape Medical News [On-line information]. Available online at http://www.medscape.com/viewarticle/715749 through http://www.medscape.com. Accessed September 2010.

Reed, K. et. al. (Update 2010 March 8) Intra-abdominal Sepsis. eMedicine [On-line information]. Available online at http://emedicine.medscape.com/article/180234-overview through http://emedicine.medscape.com. Accessed September 2010.

Filbin, M. (Updated 2010 August 12). Shock, Septic. eMedicine [On-line information]. Available online at http://emedicine.medscape.com/article/786058-overview through http://emedicine.medscape.com. Accessed September 2010.

Lehman, C. (Updated 2009 August). Sepsis in Newborns – Neonatal Sepsis. ARUP Consult [On-line information]. Available online at http://www.arupconsult.com/Topics/NeonatalSepsis.html through http://www.arupconsult.com. Accessed September 2010.

Hirsch, L. (Reviewed 2008 July). Sepsis. KidsHealth from Nemours [On-line information]. Available online at http://kidshealth.org/parent/pregnancy_newborn/medical_problems/sepsis.html through http://kidshealth.org. Accessed September 2010.

Rauch, D. (Updated 2009 June 1). Neonatal Sepsis. MedlinePlus Medical Encyclopedia [On-line information]. Available online at http://www.nlm.nih.gov/medlineplus/ency/article/007303.htm. Accessed September 2010.

Jin M, Khan A. Procalcitonin: Uses in the Clinical Laboratory for the Diagnosis of Sepsis. Laboratory Medicine. 2010;41(3):173-177. Available online at http://www.medscape.com/viewarticle/720621 through http://www.medscape.com. Accessed October 2010.

Dellinger RP, Levy MM, Carlet JM, et. al.

Surviving Sepsis Campaign: International guidelines for management of severe sepsis and septic shock: 2008 [published correction appears in Crit Care Med 2008; 36:1394-1396]. Crit Care Med 2008; 36:296-327.

PDF available for download at http://www.survivingsepsis.com/system/files/images/SCC_reprint.pdf through http://www.survivingsepsis.com. Accessed December 2010.