Odcházejí lékaři, nebo ne?

Mladí lékaři odchází do zahraničí. To je normální ve všech vyspělých zemí západní Evropy.

Do zahraničí je nejčastěji lákají – peníze, menší množství přesčasů, méně administrativy a lepší pracovní podmínky.

Atestace v Německu je lépe dosažitelná, a také postgraduální studium je v západní Evropě lépe ošetřeno než u nás. Kolik v ČR chybí lékařů? A kde lékaři odchází? Kolik lékařů-cizinců je u nás?

Slyšíte? Už nám utíkají další lékaři!

V České republice chybí v nemocnicích přibližně 1 000 lékařů – nejvíce jich chybí v Moravskoslezském kraji a v Praze. V zdravotnické záchranné službě chybí dalších cca 400 lékařů. Nedostatek sester je rovněž enormní – kolem tisíce.

 

Potenciální zdravotní sestry odrazovaly nízké mzdy a dlouhé studium. Na to zareagovalo ministerstvo zdravotnictví – zkrátilo dobu potřebného studia na všeobecnou sestru (ze 3 let studia VŠ na 1 rok studia VOŠ).

Také zvýšilo platy a hodlá je i nadále zvyšovat.

Počet zdravotních sester (počet úvazků) byl:

• V roce 2010 v nemocnicích 56 254 a na ambulancích 27 716.
• V roce 2015 v nemocnicích 54 256 a na ambulancích 29 003.

Odchod lékařů do zahraničí

Podle rektora Univerzity Karlovy Zimy odchází ročně do zahraničí po promoci přibližně 10 až 15 % absolventů lékařských fakult. Podle Milana Kubka, prezidenta České lékařská komory (ČLK) až čtvrtina absolventů lékařských fakult.

Nejčastěji čeští lékaři odchází do Velké Británie, kde v roce 2015 pracovalo 1 266 českých lékařů. Druhou nejčastější zemí je Německo, kde v roce 2015 pracovalo 1 014 českých lékařů. V Rakousku pracovalo 106 českých lékařů.

Velká část veřejnosti vystupuje proti odcházení lékařů do zahraničí. Argumentují tím, že lékaři vystudovali v ČR zadarmo a nic do systémů „nevrátí“. Ovšem téměř polovina studentů medicíny, kteří chtějí pracovat v zahraničí plánuje návrat do ČR. A již nyní se mnoho lékařů vrací.

 Při návratu je pro lékaře mnohdy náročné vrátit se do českého systém, protože je zvyklý na jiný způsob práce, přistup personálu i pacientů.

Ale právě lidé ze zkušeností ze zahraničí mohou být tou hybnou silou českého zdravotnictví, protože mají výhodu pohledu zvenčí. 

Tip: Vypočtěte si nemocenskou

Cizinci – lékaři v ČR 

V roce 2015 bylo z celkového počtu členů (52 348) Česká lékařská komora 2 557 cizinců, tedy cca 5 %.

V českých nemocnicích pracovalo v roce 2015  1963 slovenských lékařů, což je oproti roku 2010 nárůst o 292 lékařů.

Druhou největší skupinu tvoří lékaři z Ukrajiny (342), kterých je 13x více, než před 10 lety. Dále jsou u nás lékaři z Ruska (156) a Běloruska (38).

Počet lékařů-cizinců v českém zdravotnictví

Kvalitu zahraničních lékařů působících v Česku hodnotí proděkan 3. lékařské fakulty Karlovy Univerzity  David Marx pro Lidové noviny takto: „Je to normální, svět je otevřený, hranice jsou volné a každý má právo cestovat. To, že někdo je z Ukrajiny, neznamená, že je lepší, horší, hloupější nebo chytřejší než ten z Česka.

Je-li lékař dobrý, ochotný pracovat a hezky se chová k pacientům, je úplně jedno odkud je.“ Ve zdravotnictví, stejně jako v mnoha dalších oborech v EU, se čím dál více projevuje migrace za prací z východu na západ.

Navíc v příhraničních oblastech je pro mnohé Čechy velmi výhodné zajet si o pár kilometrů navíc a vydělat si mnohonásobně více.

• 3 lékaři, 3 pohledy na svět, 3 důvody, proč být hrdými Čechy:
• Profesor Jan Pirk – kardiochirurg IKEM
• Profesor Josef Koutecký – zakladatel dětské onkologie
• Profesor Vladimír Beneš – 3 generace skvělých neurochirurgů

Lékaři v ČR mají tvrdou řeholi a mnozí z nich si zvolí „lehčí“ zahraniční cestu, kde je přívětivější prostředí, lepší plat, a podmínky k atestaci lépe nastaveny.

Kritika lékařů, kteří odcházejí do zahraničí, není na místě, protože se jich řada po letech vrací a jsou nositeli know-how.

Pokud budeme zapuzovat české lékaře působící v zahraničí, tak je pouze odradíme od návratu do naší vlasti a naše zdravotnictví se bude dále potýkat s nedostatkem zdravotníků.

Proč mladí lékaři odcházejí do zahraničí ?

19. 02. 2019 13:00:16

Jde o bandu nevděčníků, kteří zde vystudovali za státní (dříve dělnické) peníze, nebo jde o pragmatický a pochopitelný krok mladého člověka, který chce slušně pracovat a žít?

Demografická křivka je neúprosná. Průměrný věk praktických lékařů je bezmála 60 let, vezmeme-li všechny praktikující lékaře v ČR, je jejich průměrný věk jen o pár let nižší. Pakliže lékař zahajuje svůj profesní život okolo 25 roku a končí jej zhruba o 40 let později, jde o čísla katastrofická, která se týkají bez výjimky každého z obyvatel České republiky.

Jedním z podstatných důvodů je odchod zhruba 20% promovaných lékařů do zahraničí (nejčastěji Německo, Rakousko či Velká Británie). Jako nejčastější příčina jsou uváděny nízké platové ohodnocení a složité postgraduální vzdělávání. Začněme s tím prvním.

Nástupní plat v státním zařízení je t.č. u absolventa lékařské fakulty necelých 30.000,- Kč (uvádím hrubou mzdu). Za službu ve všední den je stanovena hodinová odměna 106,- Kč, jde-li o službu v sobotu, neděli či o svátcích, dosahuje tato odměna cca 240,- Kč.

Nechávám na čtenáři, jestli by za uvedenou hodinovou mzdu byl ochoten pracovat třeba v noci na centrálním příjmu, kde přicházejí jak ti, kterým nic není a potřebují vypsat nemocenskou, protože se jim nechce na noční, tak jsou přiváženi i pacienti v bezvědomí, o kterých se neví vůbec nic.

O dobře vyřešených případech se společnost nedozví zhola nic (což je správné), o případném omylu v této řeži se naopak dočtou z bulváru a mnohdy to může znamenat i konec kariéry mladého lékaře.

Pakliže za těchto podmínek se absolvent dozví, že je natolik jazykově vybaven, že může nastoupit ve stejném zařízení, jen cca o 500-1000 km na západ, kde za stejnou práci obdrží zhruba 4x více, jde o silnou motivaci. Opět nechám na zvážení čtenáře, jak by se rozhodl on sám, pokud by byl na stejném místě.

Současně je jisté, že v oněch zemích bude striktně dodržován zákon, který prostě nedovoluje fixlovat s překračováním zákonem povolených přesčasových hodin. (což je v našich zemích zcela běžný způsob lepení děr).

Postgraduální příprava na atestaci je pro každého lékaře zásadní, bez ní nemůže pracovat samostatně a dostával by jen malou mzdu. Za komunismu a několik let po jeho pádu byl u nás poměrně sofistikovaný systém 2 atestací.

První atestace byla po zhruba 3-4leté praxi na oddělení, kde již lékař získal mnohé zkušenosti z vlastní praxe a spolu s teorií prokázal, že je schopen pracovat bez dozoru. Druhá atestace byla zpočátku většinově jen pro prověřené kádry, s kterými se počítalo na primářské funkce.

Po listopadu však byla tato možnost pro všechny, kdo si chtěli tak nějak dokončit úplně vzdělání v oboru. Autor tohoto článku složil tuto atestaci v roce 1993 a dodnes považuje tento systém za výborný, neboť vzhledem k šíři oboru šlo o poslední možnost, jak si jej projít celý. Dvouatestační systém byl u nás zrušen v roce 2004. Od té doby provází další vzdělávání lékařů chaos.

Zpočátku byly ustaveny dva kmeny (chirurgický a interní), kde musel absolvent pracovat dva roky a teprve poté se rozhodl pro obor. Tento katastrofický stav byl částečně napraven v roce 2011, kdy byly kmeny rozšířeny na celkový počet 19 k dnešnímu dni. Platí však stále, že lékař v přípravě musí být na tzv.

akreditovaném pracovišti, což mnohé malé nemocnice nejsou a tak mladý lékař buď chybí, nebo naopak musí být stále přítomen a jeho atestace se odkládá. Opět nechávám na čtenáři, jestli by podobný chaos nevyměnil za možnost zcela jiného, klidnějšího a vstřícnějšího přístupu zahraničních nemocnic. (atestace kdekoli v EU má u nás stejnou platnost).

Návrhy, aby byl lékař „fixován“ v naší zemi po promoci pod hrozbou sankcí jsou úsměvné. Nabízí se několik otázek, z nichž ta proč jen lékař a ne třeba inženýr či IT specialista patří k těm zásadním.

Další otázkou je znění listiny základních práv a svobod – zejména ta o volném pohybu.

Místo podobných sociálních konstruktů by měli představitelé státu uvažovat o tom, jak změnit podmínky natolik, aby práce třeba v Litomyšli byla podobná jako v Hannoveru.

Vzpomínám si na debatu v České televizi, kde seděl legendární Ota Černý a spolu s ním předseda vlády Václav Klaus a předseda LOK David Rath (zhruba rok 1995, tedy dlouho před jeho nynější „kariérou“).

Na jeho dotaz na odměňování lékařů a jejich působení v ČR pan Klaus odpověděl, že pokud se jim něco nelíbí (myšleni lékaři), ať jdou dělat taxikáře. Po cca 20 letech se zdá, že jeho vize byla vyslyšena tak napůl.

Lékaři v oborech nejsou, odešli či odcházejí, ale nikoli do taxíků, ale logicky za lepším a mimo Českou republiku.

Docela by mne zajímalo, jak by na podobnou otázku pan Václav Klaus st. odpověděl dnes.

Autor: Tomáš Vodvářka | úterý 19.2.2019 13:00 | karma článku: 42.16 | přečteno: 4950x

Zdravotnictví je pod náporem. Ubývá lůžek i zdravotníků, pomůžou lékaři ze zahraničí

video

České zdravotnictví je pod náporem

Pro pacienty je ve středních Čechách, nejlidnatějším a největším kraji, k dispozici několik nemocnic. V covidovém oddělení příbramské nemocnice ze zhruba padesáti zbývá posledních sedm volných lůžek pro pacienty, kteří nepotřebují náročnou péči. „Ale co se týče intenzivních lůžek, jsme vlastně plní,“ uvedla náměstkyně pro zdravotní péči Oblastní nemocnice Příbram Barbora Daňhová.

Ve Slaném jsou zhruba na polovině kapacity. „Nicméně predikce jsou nepříznivé, počítáme s tím, že kapacita by v příštím týdnu nemusela stačit,“ řekl ředitel nemocnice Štěpán Votoček. Pro nakažené vyčlení další část nemocnice. Místo ortopedie nemocnice bude disponovat dalšími 32 lůžky.

Covidem jsou infikovaní také zdravotníci. V Příbrami potřebují další lékaře a sestry, doma jich je s koronavirem čtyřicítka. Vedení se dohodlo s jejich kolegy z jiných oddělení, že dočasně vypomohou. „Paní doktorka z gynekologie tam šla, lékaři z očního tam půjdou. Musí se naučit práci s covidovým onemocněním,“ popsala Daňhová.

S trasováním hygienikům pomáhají praktičtí lékaři

S vypětím všech sil pracují také posádky sanitek. Zvedá se počet lidí nakažených koronavirem, kteří volají sanitku a přitom jsou bez příznaků nebo mají lehký průběh nemoci. A nápor hlásí i praktičtí lékaři. Nestíhají totiž běžnou agendu, brzdí je vypisování žádanek o testy.

„Samozřejmě s každým případem covidu se nám nabalují další a další kontakty. Za hygienu některé trasování děláme my jako praktičtí lékaři,“ uvedl praktický lékař v Benátkách nad Jizerou Igor Karen. V kraji stihne 130 specialistů denně obvolat na dva tisíce lidí s pozitivním testem.

Na důkladné trasování totiž hygieně nezbývá personál. „Máme mediky, jak civilní tak armádní, kteří nám pomáhají, ale přes tuto pomoc to stále není dost,“ uvedla mluvčí Krajské hygienické stanice Středočeského kraje Dana Šalamunová. Nařízení ministra nutí hygieniky kontaktovat nově nakažené do 48 hodin. Aby se to povedlo ve všech případech, museli by posílit o desítky lidí.

Nákaza se také rychle šíří domovy pro seniory. Před poslanci to řekl šéf zdravotnických statistiků Ladislav Dušek, podle kterého je v domovech tři tisíce nakažených seniorů a 170 aktivních ohnisek. „To znamená, my musíme počítat s tím, že mohou začít hospitalizace dokonce i skokově narůstat. A toto je velmi špatná situace, která mně osobně dělá zle,“ vylíčil Dušek.

Do Česka přijedou armádní lékaři ze zahraničí

Ve státech těžce zasažených koronavirem by měla pomoci německá armáda. Sousedícímu státu se totiž daří vzdorovat nové vlně lépe než většině Evropy. Do České republiky by Spolková republika mohla poslat armádní odborníky v rámci mise NATO.

Českému zdravotnictví by od příštího týdne mělo pomoci i 28 lékařů z armády Spojených států. Teď se jedná o jejich dopravě a ubytování. „Kde budou působit, bude hlavně záležitost ministerstva zdravotnictví, které o tom bude jednat i s našimi zdravotníky. Budou tam, kde jich bude třeba,“ uvedl mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek.

Dva týmy po sedmi lidech pošle texaská národní garda, stejným počtem pak přispěje národní garda z Nebrasky. Lékaři pak mají zůstat minimálně několik týdnů.

Čeští lékaři v zahraničí: Děkujeme, odešli jsme do Německa

„Když jsem jako studentka medicíny chodila na stáže do nemocnic, bylo to peklo. Přístup k mladým doktorům v Čechách je hrozný. Lékařů je nedostatek, mají obrovskou zodpovědnost a nikdo s nimi nepracuje. Věděla jsem, že budu chtít odejít do zahraničí,“ popisuje Eva Vágner Dunglová důvody svého stěhování do Německa.

Její příběh se objevil v nové knížce Zeď mezi námi o zajímavých Češích v Německu. Eva je jednou z mnoha českých lékařů, kteří hledají štěstí v zahraničí. Podle České lékařské komory odchází každý rok z vlasti asi 200 absolventů, nejčastěji míří právě do Německa. Zde zároveň rok od roku roste podíl zahraničních lékařů, z celkových 400 tisíc jich je už čtvrtina.

Uklízečky mají hlavní slovo 

Důvody odchodů českých lékařů k našim sousedům, a nejen tam, mají společného jmenovatele – systém českého zdravotnictví. Evu zklamala už stáž v nemocnici během studia. „Ze všech nejdůležitější je v nemocnici uklízečka. Když řekne primáři, že nesmí do pokoje, protože je tam zrovna vytřeno, tak musí i on stát venku.

Za uklízečkou jsou pak sestry, které jsou často arogantní a nemají k mladým lékařům respekt. Tahle kombinace nepřispívá k dobrému pracovnímu kolektivu,“ říká Eva, která dokončila medicínu na lékařské fakultě v Praze v létě 2016 a v únoru 2017 se přestěhovala do Berlína.

Z jejího ročníku se mnoho spolužáků odhodlávalo ke stejnému kroku, ale nakonec jich v cizině pracuje deset. 

Plat jako pokladní  

Jedním z nich je i Ondřej Henych, který nyní pracuje v Bavorsku – v nemocnici v Kulmbachu na anesteziologii. Právě do příhraničního Bavorska a do Saska míří českých lékařů nejvíce. Lékař Ondřej na rozdíl Evy odchod do zahraničí neplánoval a po škole nastoupil nejdříve do české nemocnice. Ostrý střet s realitou ho ale prý brzy odradil.

V nemocnici mu chyběla zpětná vazba a byl přepracovaný. „Mladí lékaři pracují často mnohem víc než někteří starší atestování kolegové.

Očekává se od nich, že se postarají o jakékoliv kritické pacienty a zároveň o celé oddělení v podstatě sami.

Pracovní doba je přitom 60 hodin týdně, často 32hodinové služby, neustálá únava a žádný čas na soukromý život,“ popisuje martyrium mladého doktora v jedné pražské nemocnici.

Za to měl hodinovou mzdu stejnou jako pokladní v supermarketu. „V podstatě všichni známí s vysokou školou byli ohodnoceni lépe, v některých případech i trojnásobně, a to za mnohem klidnější a pohodovější práci.

Málokdo si dokáže představit, jaké to je, když jste jako mladý lékař sám na oddělení, kdy vám přijedou dvě sanitky s akutními případy, do toho máte plnou čekárnu lidí a na oddělení další pacienty,“ popisuje lékař, který si uvědomil, že ho taková práce netěší.

Rozhodoval se pak mezi dvěma možnostmi: zkusit štěstí v jiném oboru, nebo jít do zahraničí. „Nakonec jsem si řekl, že dám zdravotnictví ještě šanci v Německu,“ říká. Němci jsou podle něj velmi korektní a přijali ho, přestože měl v počátku kvůli němčině jazykovou bariéru.

„Německý nástupní plat je zhruba třikrát vyšší než nástupní plat v Česku. Byl jsem z toho rozdílu nejdříve tak konsternovaný, že jsem měl na začátku pocit, že si tolik ani nezasloužím.

Teď už to vnímám jako přiměřené ohodnocení, které si náročná a odpovědná práce zaslouží,“ popisuje.

Podobné pocity měla i další mladá lékařka Šárka Lanková, která nyní pracuje jako psychiatrička v nemocnici v Drážďanech.

„Pamatuji, že v prváku na medicíně jsem četla tabulkové platy a spočítala jsem si, že bych tehdy v počátku brala asi 120 korun na hodinu.

Tolik jsem si vydělala jako lyžařská instruktorka,“ říká lékařka, která už jako studentka vyjela do Německa v rámci programu Erasmus a po škole se usadila i s manželem v Drážďanech.

V místní nemocnici měla nástupní plat 4600 eur bez služeb, tedy v přepočtu asi 125 tisíc korun. Eva Vágner Dunglová měla v nemocnici u Berlína nástupní plat nižší – 2800 eur čistého, tedy necelých osmdesát tisíc korun.

Lékaři jako nevolníci

Všichni tři oslovení lékaři se však shodují, že peníze nehrály v jejich rozhodování opustit Českou republiku nejzásadnější roli. Mnohem větší problém vidí právě v přístupu k mladým lékařům. „V Německu se mladým lékařům opravdu věnuje čas. Já jsem po nástupu do nemocnice nemohla sama bez doprovodu ani za pacientem,“ vzpomíná Eva, která je nyní na mateřské dovolené.

Podotýká, že v Německu se taky důsledně dodržuje pracovní zákoník. Přesčasy se proplácí a lékaři nejsou nuceni sloužit 32 hodin v kuse, což je běžná česká praxe. Nejdelší služby mají 21 hodin a po propracované noci se chodí vždy domů.

Lékař Ondřej Henych vnímá také lepší pracovní atmosféru a to, že si zaměstnavatel jeho práce více váží.

„U nás je třeba standardem, že nám nemocnice k různým svátkům a příležitostem dává drobné dárky a pravidelně děkuje za naši práci,“ doplňuje.

Fiasko Kubkovy výzvy 

Další zásadní výhoda v Německu je podle oslovených mladých lékařů systém dalšího vzdělávání. „Když vidím, jak mí čeští kolegové bojují s chaotickým specializačním systémem, kdy se snaží překonávat zmatek a byrokratické překážky, tak ani trochu nelituji, že jsem v Německu a mám klid na práci,“ shrnuje Ondřej Henych. Nedořešené vzdělávání lékařů potvrzuje i prezident ČLK Milan Kubek.

„Systém je velmi nepřátelský. A vyhovuje to i ředitelům velkých nemocnic, které mají zajištěnou levnou pracovní sílu v mladých absolventech.

Nemocnice si totiž často stáže podmiňují, lékaře si různě zavazují a dělají si z nich nevolníky.

Máme k tomu výhrady, ale během pandemie samozřejmě veškerá koncepční práce na změnách usnula,“ tvrdí Kubek, který na podzim vyzval české lékaře ze zahraničí, aby přijeli pomoci domů.

Ondřej Henych to vnímá jako nereálné gesto a v tom se s ním shodují i lékařky Eva a Šárka. „Většina lékařů v Německu je vázána smlouvou. Druhý problém je etický, kdy mnoho německých oddělení na české lékaře spoléhá, a tudíž by svým odchodem nechali své kolegy a pacienty ve štychu,“ dodává Henych.

I přesto se na Kubkovu výzvu přihlásilo 25 lékařů, kteří ovšem narazili na byrokratický problém ze strany České republiky. Ministerstvo zdravotnictví totiž podle Kubka nedokázalo zařídit základní podmínky k tomu, aby lékaři mohli ve své vlasti pomoci: jako například potvrzení pro domovské nemocnice v zahraničí, pojištění a podobně.

„Ukázalo se, že je to pro ministerstvo neschůdné, pro lékaře to bylo frustrující a pro mě také. Ze strany úředníků jsem zaznamenal naprostý nezájem,“ tvrdí Kubek, podle kterého nakonec v Česku díky jeho výzvě pracoval týden jen jeden jediný lékař.

Deník E15 požádal o vyjádření i ministerstvo zdravotnictví. Rezort podle mluvčí Barbory Peterové reagoval na Kubkův seznam lékařů ochotných pomoci ihned.

„Ministerstvo obratem seznam i s kontakty na lékaře předávalo krizovému štábu. Co se týče pojištění, poskytovatel zdravotních služeb je ten, kdo nese odpovědnost jako právnická osoba.

MZ ČR tedy reagovalo okamžitě a udělalo vše, co jeho kompetence umožňují,“ tvrdí mluvčí. 

Lékaři ze zahraničí se moc nevrací 

V každém případě se přesun lékařů nepodařil zorganizovat z české strany. Přístup Česka k nabídnuté pomoci se už rozkřikl v profesních skupinách lékařů v Německu na sociálních sítích. Je to pro ně zdrojem další zklamání z českého zdravotnictví.

„Neskutečné diletantství, které nemá snad cenu ani komentovat,“ reaguje Šárka Lanková, která však o pomoci v Česku neuvažovala, stejně jako Eva a Ondřej. Všichni mají totiž v Německu závazky. Chtějí se však vrátit zpět domů třeba někdy v budoucnu? Šárku to do vlasti netáhne a z Drážďan to má navíc k českým hranicím jen kousek.

Naopak Eva Vágner Dunglová o návratu vážně uvažuje, ale až poté, co si udělá v Německu atestaci a vyhne se tak českému systému. Podobně to vnímá také Ondřej Henych. „Atestovaný lékař má podmínky o dost lepší než nastupující absolvent. Pak bych o tom možná uvažoval. Záleží však na tom, jestli se podmínky v Česku budou nadále zlepšovat,“ tvrdí.

Podle statistik ČLK však většina českých lékařů, kteří odejdou, v zahraničí zůstává dlouhodobě. „Odcházejí desítky a vrací se jednotlivci,“ tvrdí Kubek. Česko tak přichází o mladé talenty. Řešení je podle něj jediné: zlepšovat dál podmínky ve zdravotnictví. 

Autor: Veronika Jonášová

UK v médiích

O české lékaře je v Evropě velký zájem. Stoupl ještě po našem vstupu do EU. „Vydáváme osvědčení o bezúhonnosti, které k zaměstnání v cizině potřebují. V posledním období je dvakrát více zájemců než dřív. Od začátku roku už jsou to stovky,“ řekl Právu David Rath, prezident České lékařské komory.

Informoval, že nejvíc odcházejí lékaři do Německa a Anglie. „Je to tím, že většina lékařů zná angličtinu a němčinu a v těchto zemích je také největší hlad po českých lékařích,“ řekl Rath. Podle údajů německých lékařských odborů pracuje v Německu už 700 českých lékařů, kdežto před naším vstupem do EU to bylo 400.

„Hodně záleží na podmínkách. Například ve Velké Británii, kde jsme jednali s Národní zdravotní službou a ministerstvem zdravotnictví, dokonce pomáhají zájemcům z Česka o lékařské místo najít práci. Nepožadují ani nějak hloubkovou znalost angličtiny, stačí, že se v běžném životě domluví,“ řekl Rath.

Uznávají diplom i atestace

Dodal, že po vstupu do EU se bez problémů už uznává nejen český diplom, ale i lékařské atestace, které dříve uznávány nebyly a staly se tak značnou překážkou přijetí do zaměstnání. Že stoupá kredit českých lékařů v zahraničí, je vidět i na tom, že místa, která jim nabízejí, jsou mnohem lépe placená než ta, která jim byla nabízena dřív.

„Jestliže dříve šlo o místa s platem 40 000 liber za rok, tak nyní už nejsou výjimkou ani platy 85 000 liber za rok,“ říká Rath.

Lákavá nabídka

České lékaře láká do ciziny především vyšší výdělek. Zatímco český lékař si v průměru vydělá 34 000 korun měsíčně, v cizině je to přibližně 5000 eur, to je zhruba 155 000 korun. „Můžete se jim divit, že chtějí odejít?“ klade otázku předseda Lékařského odborového klubu Milan Kubek.

„Jediný způsob jak kvalifikované lékaře udržet v ČR, je zvýšit jejich příjmy, a to zvyšováním platů v nemocnicích a umožněním souběhu práce v nemocnici s provozováním privátní praxe,“ tvrdí Kubek.

Dodává, že „nemá-li česká medicína stagnovat, musíme zrušit bariéru mezi soukromým sektorem a nemocnicemi. Pokud se nám to podaří, pak to bude znamenat velký přínos pro pacienty, protože nemocnice si udrží kvalifikované odborníky, které nyní nedokáže zaplatit.

Vyšší konkurence mezi soukromými lékaři povede ke zvýšení kvality a dostupnosti péče o občany a lékaři v nemocnicích uvidí perspektivu v ČR a nebudou odcházet.

O české nemocné se tedy v nemocnicích nebudou starat Slováci, Ukrajinci a další,“ nastiňuje budoucnost Kubek.

Špičky mají víc

V České republice ale plat lékařů a zdravotníků rok od roku stoupá, a to poměrně hodně. Dnes už dosahuje v průměru u lékaře přes 34 000 korun se všemi příplatky a službami. U zdravotní sestry je to zhruba 18,5 tisíce. Lékařský odborový klub však požaduje pro lékaře 3-3,5násobek průměrného platu v zemi, což by bylo zhruba 50 až 58 tisíc korun měsíčně.

Dnes už jsou nemocnice, jejichž průměrný plat překročil 40 000 korun měsíčně, a výjimkou nejsou specialisté, primáři a přednostové klinik, kteří mají 80 i 100 tisíc korun měsíčně, někdy i víc.

V zahraničí nemají zájem o absolventy škol nebo o lékaře ve vysokém, téměř důchodovém věku. Jde jim hlavně o střední generaci. Tedy o lidi, kteří jsou v nejlepších letech. Ti však zpravidla založili rodiny, mají děti, které zde chodí do školy. Proto odchod do ciziny každý pečlivě zvažuje.

„Nemyslím si, že odchod bude nějak masový. Pravda je, že někteří za lepším odejdou. Takový je život,“ říká nová ministryně zdravotnictví Milada Emmerová. Soudí, že čeští lékaři nebudou odcházet nějak dramaticky, protože právě jazyková bariéra pro ně bude dost značnou překážkou.

Kdo je nahradí

Otázkou zůstává, kdo nahradí české lékaře v našich nemocnicích v případě, že se rozhodnou pro odchod do zahraničí. Budou to lékaři z východu, především z Ruska, Ukrajiny a Slovenska. Už dnes jich v českých nemocnicích pracují desítky. A také někteří lékaři, z pro nás exotických zemí, jako jsou některé státy Afriky či Indie.

„Svět se stále více globalizuje a my si musíme zvyknout na to, že i v těchto profesích se budeme setkávat s lékaři, kteří budou pracovat v českých nemocnicích a přitom nejsou naší národnosti,“ řekl Právu pražský internista doktor Jakub Malý.

Že lékaři neodcházejí masově, dokazují i zprávy z jednotlivých nemocnic. Například z Chebu naposledy odešli loni. Jednalo se o několik lékařů z anesteziologicko-resuscitačního oddělení, kteří měli v Německu rodinné zázemí.

Z karlovarské nemocnice odešli tři lékaři a z ústecké Masarykovy také pouze jednotlivci.

Podle předsedy Lékařského odborového klubu ve Fakultní nemocnici v Brně Petra Hrobaře řada lékařů sice o odchodu přemýšlí, ale jen málo z nich to skutečně realizuje.

Podle Kubka ideální varianta pro některé lékaře je žít v Česku za české náklady a vydělávat v cizině. To je možné jen v příhraničních oblastech, kde by třeba český lékař měl ordinaci v Německu.

Podle ředitele Úřadu práce v Českých Budějovicích Ivana Loukoty, je ve většině zemí třeba mít pracovní povolení a tamní občané mají přednost. I to si naši lékaři uvědomují.

Proto také odchody nejsou nijak početné.

Mnoho lékařů spíše než o trvalém přestěhování do zahraničí uvažuje o stážích. Ty by chtělo využít ke zdokonalení se v jazyku a v profesi. Nabyté zkušenosti pak by rádi uplatnili na svém mateřském pracovišti doma v ČR.

***

Hitparáda nemocnic

V tabulce uvádíme deset nemocnic v ČR, kde je nejvyšší příjem lékařů. Údaje většinou vycházejí z výročních členských správ, ale mohou být mírně zkresleny tím, že zkrácené úvazky u některých lékařů jsou pro výpočet průměrného příjmu přepočítány na úvazek 1,0.

Příjmy zahrnují i peníze z grantů a studií u některých fakultních nemocnic. Čísla, která uvádíme, jsou příjmy včetně odměn za přesčasovou práci. Průměrný tarifní plat lékaře bez služeb přesčasů a odměn byl 14,822 Kč měsíčně.

• Průměrný
• Název měsíční příjem v Kč
• Nemocnice Na Homolce 60 298
• FN Hradec Králové 43 163
• Nemocnice Písek 42 339
• FN Olomouc 41 736
• FN Ostrava-Poruba 41 398
• VFN Praha 40 637
• FN Vinohrady Praha 39 700
• Nemocnice Kutná Hora 38 593

Nemocnice Jablonec n. N. 38 240

1. FN Motol Praha 38 199
2. Nejmenší měsíční příjem lékaře
3. Praha pod Petřínem 28 995

Praha Clinicum, a. s. 28 693

• Nemocnice Šumperk 28 467
• Zdroj: Lékařský odborový klub
• Roční platy v euro v roce 1999 v některých zemích EU
• Země minimum maximum průměr
• Rakousko 50 000 100 000
• Belgie 75 000 87 500
• Francie 38 100 79 900
• Německo 57 772
• Itálie 30 000 75 000
• Portugalsko 35 745 60 605
• Španělsko 33 000 36 000

Ve Španělsku ještě 20% příplatek pro lékaře, kteří se vzdají možnosti mít zároveň soukromou praxi. Údaj v Portugalsku platí pro lékaře bez souběhu se soukromou praxí. Pokud lékař má souběh, pak smí pracovat pouze 35 hodin týdně a platy jsou min. 19 735 a maxim. 33 455.

Zdroj: statistické šetření FEMS (Evropská federace lékařů zaměstnanců, jíž je LOK-SČL členem.

Václav Pergl

Čeští lékaři odcházejí – proč je láká zahraničí?

Lékaři chybí nejen v nemocnicích. Česká republika trpí nedostatkem stomatologů, praktických lékařů, pediatrů a lékařů na estetických klinikách. U zdravotních sester je leckde situace ještě horší. V soukromém sektoru sice panují lepší platové a provozní podmínky, ale i tak tu další posily pořád chybí.

Nejčastěji do soukromých klinik míří odborníci na estetickou a plastickou chirurgii, asistovanou reprodukci, oční operace a pohybovou medicínu. Personální problém se netýká pouze menších a krajských nemocnic.

Lékaři a zdravotní sestry (s nástupním platem 15 000–18 000 Kč po 7 letech výuky) chybí i v hlavním městě.

Nízký plat, neuznané přesčasy a chaotické vzdělávání

Plat ve státním zařízení se u čerstvě vystudovaného lékaře pohybuje kolem 30 000 Kč hrubého. Mnozí z nich za něj odpracují i více než 250 hodin měsíčně.

Veřejným tajemstvím jsou hodiny neuznaných přesčasů navíc, které lékařům nikdo neproplatí. V zahraničí může za stejné noční a víkendové služby získat až čtyřikrát tolik.

Přesčasy jsou tam legálně dodržované a oceňované.

Kromě vyššího ohodnocení nabízí v zahraničních klinikách i méně chaotický přístup k atestaci a postgraduálnímu vzdělávání. Mnoho lékařů tak paradoxně neutíká před nízkým platem a nikdy nekončícími službami, ale za lépe dostupným vzděláváním. Do zahraničí odchází asi 20 % promovaných lékařů (nejčastěji se usadí v Německu, Rakousku nebo Velké Británii).

V českých nemocnicích pracuje mnoho lékařů z ciziny

V Česku je momentálně zaměstnáno více než 4 000 lékářů a téměř 2 500 zdravotních sester se zahraničním původem. Jedná se především o lékaře z východu, kteří se za prací stěhují.

Krajským nemocnicím i přesto chybí desítky sester i lékařů – celkem v České republice aktuálně chybí na 3 000 profesionálních doktorů. Proto bylo ke studiu na lékařských fakultách všeobecného lékařství letos připuštěno o 15 % více uchazečů.

Dále byly navýšeny státní prostředky pro zvýšení platů lékařů i sester. Jejich výše však stále nemůže konkurovat soukromým a zahraničním klinikám.

Jdou za lepším

Dokud českým absolventům medicíny nebude nabídnut adekvátní plat a podmínky pro výkon práce, musí se česká zdravotnická zařízení smířit se skutečností, že budou lékaři a sestry odcházet za lepším. Pětina absolventů ihned po promoci odchází na lukrativnější pracovní místa v zahraničí.

Dříve se doktorům finančně i pracovně vyplatil soukromý sektor (hlavně estetické kliniky, centra asistované reprodukce a lékaři nabízející oční operace). Navzdory vyšším mzdám je jich dnes nedostatek i tu.

Peníze při výběru místa povolání sice hrají roli, lékaři však požadují i uznání přesčasů, menší administrativní zátěž a snadněji dostupnou atestaci a postgraduální studium.

Mladí lékaři

Lékaři odcházejí za lepším do zahraničí – to je již mnohokrát otřepané téma. Za lepším čím? Vzděláním, platem, podmínkami…

Jaká je ale realita? V čem se zdravotnictví v zahraničí přesně liší, co je zde lepší, co naopak horší?

Podívejte se na to okem talentované medičky Nikol Gabrielová, která absolvovala stáž v Belfastu, hlavním městě Severního Irska.

https://nikolgabrielova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=677938

Máte také osobní příběh, který byste rádi sdíleli s lékařskou komunitou? Kontaktujte nás na adrese [email protected], rádi vám pomůžeme se zpracováním a zveřejněním.

Jaké je to být studentem lékařské fakulty, lékařem či pacientem na Britských ostrovech? Je skutečně v západní Evropě tráva o tolik zelenější, jak se často povídá?

Timotej Vataha

Moje zkušenost tedy jiná. Nemocnice je nová, hezká, na pokoji maximálně 4 lidi, pokud lze mají pokoje samostatné. Všichni mají u postele pohodlné křeslo kde tráví většinu dne. Postele polohovatelné a kolem pacienta prostor. Nemusím již řešit jak se vejdu na pokoj s přistýlkou a jak odsunu rezavý stolek aniž bych shodil vše co na něm je. Lidi mají na výběr z jídelního lístku, kazdy den si dělají objednávky od obsluhy. Všichni! jsou čistí, umytí, nezapachaji, mají postaráno o ústní hygienu, jsou oholení. Na nikoho nenadávaji ani za zavřenýma dverma. Sestry jsou více ochotné (protože jich je malinko víc) a nesmlouvaji se mnou o tom, co je potřeba udělat. Na druhou stranu neumí moc kanylovat a radši řeknou že pacient je difficult access a lékař udělej si sám. Monitorace všech vitálních funkcí s frekvencí na povel lékaře, a ne že si ráno měřím tlak sám, jinak by to nikdo nezměřil. Sociální stránku řeší socialni pracovnice. V naprosté většině případů je můj jediný input do této oblasti následovný: „Plan: Medically fit for discharge. Social planning.“ A pacient pak zázrakem zmizí do zarizeného domů nebo nursing home. Kde jsou ty časy vypisování žádostí do LDN… Akutní příjmy jsou řešeny přes urgentní příjem, který řeší lékař urgentniho příjmu (i nízkoprahové). Az pokud potřeba příjmu, zazada o konzilium specialisty. Jinými slovy, lidi jsou triagovani a následně přijímání podle diagnózy, ne podle místa bydliště (sektoru). Mezioborové hádky o pacienty jsou minimální. Pokud má interní problém, jde na interní, pokud plicní na plicní. Pokud vícero, záleží. Lůžek je málo ale spoustu se toho vyřeší na observačních lůžkách na urgentu kde stráví třeba 24 hodin a jdou domů. Třeba uprostřed noci. Taxíkem.

Ale zas spoustu věcí dělají jen aby dělali. Z rutiny. Peníze se neřeší. Často ani opodstatnění, hlavně aby byla zaškrtnuta kolonka. Dokumentace je hodně, ale především co se s pacientem děje. Zápisy z jednoho dne jsou na několik stran (vzpomínám na dekurzy „KP komp.“, Celý týden na jedné straně).

Na službách se nespí, není kdy. Pacienti se řeší hodně dlouho, se zpožděním. Do noci se předávají věci co měl udělat primární tým přes den dopoledne. Jakákoliv infekce je 'sepsis'. A není se čemu divit, než se často přijde na to že pacient se horší už má delší rozvinutou. Prostě se to nestíhá..

.

Doc Leo Martin

Martin Kočí V tomhle tedy vidíme věci velmi podobně. Cítím z vás velkou chuť věci měnit a posunout. Obrňte se trpělivostí a nenechte se znechutit, jako se to bohužel stalo nakonec po letech mě. Asi nejvíce mě šokovalo, že za spoustou nesmyslů nestojí žádný zlý úředník, ale lékaři sami. Nechť to pro vás není překvapením. Budu vám fandit.

صفحات حازت على إعجاب صفحتك

حاز هذا على إعجاب ‏١٤ ألف‏

Školní underground. Učitelé si píšou každý váš lajk a dají vám to u zkoušky sežrat.

Medicína pro prokrastinující

حاز هذا على إعجاب ‏٣٫٨ ألف‏

Trpíte výčitkami svědomí, že se na tebe kniha na stole kouká a ty stejně raději civíš na modrobílé…

حاز هذا على إعجاب ‏١٫٢ ألف‏

Tento projekt je zaměřen na rozvoj praktických dovedností v oblasti odběru anamnézy, fyzikálního…

عرض المزيد

حاز هذا على إعجاب ‏٥٣٠‏

Profil absolventů 1. LF předávající zkušenosti mladším kolegům, kteří válčí nebo se chystají na boj…

حاز هذا على إعجاب ‏٤٥٧‏

Mikulovští vinaři jsou vinaři přímo z Mikulova

حاز هذا على إعجاب ‏٤٦٠‏

Pomáháme středoškolákům objevovat jejich skrytý potenciál.

حاز هذا على إعجاب ‏٣٫٤ ألف‏

Články z blogů mediků a mediček bez hledání přehledně a na jednom místě. 🙂

حاز هذا على إعجاب ‏٢٥٦‏

Medik z LFHK, čo ví jak urobiť z nudného večera party pre jedného #DiscoPauza

حاز هذا على إعجاب ‏٤٢٦‏

Strastiplná cesta mladého usilovného medika …

حاز هذا على إعجاب ‏٤٫٢ ألف‏

Komix o studiu medicíny

حاز هذا على إعجاب ‏٢٫٣ ألف‏

Oficiální studentský spolek 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy

حاز هذا على إعجاب ‏٥٠٦‏

Kardio 35 je pracovní skupina České kardiologické společnosti pro mladé kardiology do 35 let.

حاز هذا على إعجاب ‏٢٫٦ ألف‏

Snažíme se o zlepšení podmínek v oblastech postgraduálního vzdělávání, finančního ohodnocení a…

České zdravotnictví trápí stárnutí lékařů i odchod talentů do zahraničí

Návštěva lékaře nepochybně nepatří k našim oblíbeným kratochvílím, a to i přesto, že úroveň vzdělání českých lékařů je vysoká a dostupnost péče je (minimálně ve větších městech) velmi dobrá.

I tak je však z dalšího dílu pravidelné série Česko v datech patrné, že naše zdravotnictví trápí řada problémů. Každý pátý student lékařské fakulty například odchází po studiích do zahraničí a průměrný věk lékařů vzrostl za patnáct let takřka o čtyři roky.

O tom všem i mnohém dalším čtěte na následujících řádcích.

Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) bylo k poslednímu dni roku 2013 v ČR evidováno přesně 40 619 lékařů, z toho pak 1 843 přechodně neaktivních (rodičovská dovolená, dlouhodobá nemoc apod.).

Na jednoho lékaře tak v průměru připadá přibližně 271,1 obyvatel, ale toto číslo se značně liší v každém kraji – nejlépe vychází tento poměr v Praze (143,7), nejhůře naopak ve Středočeském kraji (419,0).

Co se pak profesní specializace týče, tak nejvíce lékařů je v oborech praktické lékařství – 5 329 lékařů, vnitřní lékařství – 3 568 lékařů, chirurgie – 2 552 lékařů, gynekologie a porodnictví – 2 512 lékařů a praktické lékařství pro děti a dorost – 2 042 lékařů.

Tyto obory celkově pojmou celých 41 % populace aktivních lékařů.

Bráno podle pohlaví – stále platí, že v chirurgických oborech a urologii převažují mužští lékaři, zatímco v oborech praktické lékařství pro děti a dorost a dermatovenerologie převažuje spíše něžné pohlaví.

Také ve většině krajů je více lékařek než lékařů (celkově v ČR – 56 % lékařek vůči 44 % lékařů), jedinou výjimkou je pak Královéhradecký kraj, kde je více mužů než žen v bílých pláštích.

Největší problémy? Stárnutí lékařů a odchod do zahraničí

Dostupná data nám pak odhalují asi největší problém českého zdravotnictví, a tím je stárnutí lékařské populace. Pravda, legendární dr. Sova měl jít do důchodu již v roce 1978 a pevnou primářskou rukou vede nemocnici na kraji města i v požehnaném věku přibližně 120 let, ale jeho elán a výdrž jsou spíše výjimkou.

Průměrný věk doktorů se od roku 1999 posunul z 44,5 let na 48,4 (muži 49,3, ženy 47,8) let a tento negativní trend bude evidentně pokračovat i nadále.

Nejvíce je tento problém patrný zejména v méně obydlených venkovských oblastech, ze kterých vystudovaní odborníci odcházejí zcela pochopitelně za prací do velkých měst.

Velkým problémem je také čím dál častější odchod mladých lékařů do zahraničí (nutno však dodat, že toto není pouze problém českých luhů a hájů, ale celosvětový trend).

Zlaté české lékařské ručičky mají v Evropě velmi dobrý zvuk, a tak je o naše odborníky velký zájem například v Německu nebo Anglii, kam míří také jejich kroky nejčastěji. Vytvořit přesnou statistiku je velmi obtížné, avšak většina oslovených děkanů lékařských fakult uvádí, že do zahraničí míří přibližně mezi 10-20 % absolventů.

„Finanční ohodnocení ovšem není jediným důvodem pro odchod mladých lékařů, velký vliv má i nevyhovující a často se měnící systém postgraduálního vzdělávání, a také chaos a nedodržování pracovněprávních norem, zejména pracovní doby.

Své lékaře si více udrží především ty nemocnice, kde jsou jasná a předem stanovená pravidla a jsou skutečně dodržována.

Na druhou stranu samotný odchod absolventů do zahraničí nelze posuzovat izolovaně jako zcela negativní aspekt, neboť návrat lékařů se zahraničními zkušenostmi je nepochybně přínosem pro české zdravotnictví,“ říká Filip Vrubel, právník v Ambruz & Dark Deloitte Legal.

Nejvyšší podíl lékařských veteránů nad 70 let měl v roce 2013 Karlovarský kraj a Praha, sedmdesátiletí tvořili 7,4, respektive 6,6 % ordinujících lékařů. Na opačném konci žebříčku jsou kraje Jihomoravský, Olomoucký a Zlínský, kde lékaři nad 70 let tvořili 3,2, resp. 3,9 % aktivních lékařů.

Obecně na Moravě je ve službě menší podíl lékařů nejstarších věkových kategorií než v Čechách. Ve všech krajích kromě Ústeckého, Libereckého a Pardubického byla nejsilnější generace 55-59letých, tedy lékařů, kteří budou velmi brzy v důchodovém věku, a bude tedy nutná poměrně rozsáhlá generační obměna.

Méně početná je naopak ve většině krajů generace lékařů mezi 30-39 roky.

„Pokud zanalyzujeme věkové rozdělení lékařů podle jednotlivých oborů, tak nejvyšší průměrný věk mají praktičtí lékaři pro děti a dorost a všeobecní praktičtí lékaři, a to 56,3, respektive 54,3 roku. Na konci roku 2013 u nás byla více než pětina aktivních lékařů ve věku nad 60 let, a asi čtvrtina lékařů ve věku 50-59 let.

V mladších věkových kategoriích pak přibývá žen, zatímco mužů je stále méně.

Vyšší podíl mladých lékařů najdeme především ve fakultních nemocnicích a v nemocnicích, naopak nadprůměrně vysoký podíl lékařů vyšších věkových kategorií pracuje v samostatných ordinacích,” objasňuje situaci Hana Kvartová, Country manager SAS Institute pro ČR a SR.

Nejlepší dostupnost má centrum Prahy a Plzně

Jak jsme na tom pak s dostupností lékařské péče? Jako příklad si vezměme asi nejvyhledávanější druh lékaře – praktického. Nejlepší dostupnost tzv. ‚‚obvoďáků‘‘ je nepřekvapivě v centrech velkých měst (zejména těch s větším množstvím lékařských fakult).

Na začátku roku 2014 připadalo nejméně pacientů na jednoho praktického lékaře v okrese Plzeň-město (1 378), kolem hranice 1 500 se pohybovaly i Praha, Brno-město, Hradec Králové, Olomouc, Písek či Ostrava-město.

Na opačném konci spektra najdeme naopak Prahu-západ a Plzeň-jih s neuvěřitelnými 3 364 a 3 106 pacienty na jednoho praktického lékaře.

„Nepříznivý demografický vývoj ve zdravotnictví i jeho hlavní příčiny jsou poměrně dobře známy již několik let. Stále více se však ukazuje, že neexistuje jednoduché řešení. Kromě zvýšení finančního ohodnocení a stanovení jasných a rozumných pravidel pro vzdělávání, se totiž musí prosadit řada dalších změn.

 Je potřeba zapojit moderní technologie do řízení zdravotnictví a organizace péče, zjednodušit administrativu, a zaměřit se také na vztahy ve zdravotnictví.

Nejen peníze, ale i smysluplnější a technicky provázanější administrativa a lepší atmosféra a vztahy na pracovišti přivedou nebo udrží lékaře v českém zdravotnictví,“ doplňuje k problematice Filip Vrubel, právník v Ambruz & Dark Deloitte Legal.

V nemocnicích trávíme méně času, klesají i výdaje

Celkové výdaje, tedy systém veřejného zdravotního pojištění, soukromé výdaje, státní rozpočet a rozpočty krajů, měst, obcí a dobrovolných svazků obcí (dále jen územní rozpočty), dosáhly z podle předběžných odhadů cca 290 943 miliard Kč.

Oproti rekordnímu roku 2012 (293 miliard Kč) tak došlo k mírnému poklesu. Rozhodující část financování zdravotnictví v ČR nesou zdravotní pojišťovny s podílem 79,0 %, státní a územní rozpočty kryly cca 5,7 % a soukromé výdaje cca 15,3 %.

Podíl soukromých zdrojů na financování zdravotnictví je dlouhodobě takřka neměnný.

V českých nemocnicích bylo dle dostupných dat za rok 2012 uskutečněno téměř 2,2 milionu hospitalizací s průměrnou ošetřovací dobou 6,4 dne, tj. pouze o 3,5 tisíce více než v předchozím roce, avšak průměrná ošetřovací doba klesla o 0,3 dne.

Celkově se od roku 1992 se podařilo českému zdravotnickému aparátu snížit průměrnou dobu hospitalizace o více než polovinu.

Průměrně se v roce 2012 nacházelo denně v českých nemocnicích 38,8 tisíce pacientů a v přepočtu na 1 000 obyvatel přišlo 209,3 hospitalizací.

Kolik potom stojí péče o jednoho pacienta na rok? Podle údajů ministerstva zdravotnictví činily náklady na jednoho pojištěnce v průměru zhruba 21 316 Kč.

Největší část nákladů nesla lůžková péče (10 835 Kč), ambulantní péče (5 772 Kč) a léky na předpis (3 328 Kč), nejméně naopak lázně a ozdravovny (154 Kč) a přeprava (144 Kč).

Rozděleno podle věku – nejvíce finančně náročnou skupinou pacientů jsou ti nad 85 let (66 791 Kč u mužů a 60 721 Kč u žen na rok). Nejméně naopak u mužů mezi 20-24 lety (7 887 Kč) a dívek 5-9 (8 623 Kč).

Zdroj: Český statistický úřad, ÚZIS, Ministerstvo zdravotnictví