Ústavní soud částečně vyhověl stížnosti Pavla Vavřičky proti pokutě, kterou dostal za to, že před osmi lety nenechal své děti očkovat. Případ tak musí znovu řešit Nejvyšší správní soud. V obecné rovině ale ÚS ústavnost povinného očkování dětí nezpochybnil.
Ústavní soud povinnost očkovat potvrdil, podle něj je v zájmu veřejného zdraví a lidé tedy mají nechat své děti očkovat. Řekl ale také, že ne každý případ odmítnutí musí být potrestán.
Pokud je dotyčný od počátku schopen vysvětlit, proč očkování odmítá, a tyto důvody jsou v souladu s některým dalším ústavně zaručeným právem, například s právem na svobodné projevování náboženství nebo víry, pak je podle ústavních soudců třeba mu vyhovět.
„Ústavní soud se v této věci omezil pouze na ústavněprávní aspekty celé věci s tím, že nezkoumal ústavnost zákonné povinnosti podrobit se pravidelnému očkování. Z tohoto důvodu se ani nepotřeboval vypořádat s jednotlivými argumenty a reagovat na argumenty účastníků,“ uvedla mluvčí ÚS Jana Pelcová.
Pavel Vavřička nepřivedl už v roce 2003 svoji dceru a syna k očkování proti tetanu, dětské obrně a žloutence typu B a krajská hygienická stanice rodičům vyměřila pokutu tři tisíce korun.
Proti tomu se rodiče bránili odvoláním k ministerstvu zdravotnictví i žalobou u Městského soudu v Praze a kasační stížností u Nejvyššího správního soudu. Všude byli zatím neúspěšní.
Ve stížnosti Vavřička požadoval jednak zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu, který mu pokutu potvrdil, a pak také příslušné části vyhlášky, na jejíž základě úředníci o pokutě rozhodovali.
Ústavní soud mu vyhověl jen částečně. Rozsudek Nejvyššího správního soudu zrušil, ale vyhlášku, která mezi tím přestala platit a byla nahrazena novou, nikoliv.
Hygienici budou nález ÚS respektovat
Rodiče odmítající očkování argumentují tím, že obrna se v České republice neobjevila od roku 1960, tetanus zase lékaři zaznamenají maximálně dvakrát do roka. A hepatitida typu B podle nich vůbec není dětskou nemocí.
Hygienici ale tyto argumenty odmítají. Podle nich se budou při poklesu proočkovanosti pod 90 procent na českém území vyskytovat spalničky a další infekční nemoci.
„Očkování proti zarděnkám u dívky, která to odmítne může způsobit, že to děvče může onemocnět. A bohužel může mít následky, které se projeví neplodností,“ varoval hlavní hygienik ČR Michael Vít. A dodal:
- „To je jeden ze základních důvodů, které by si při odmítání měli uvědomit.“
- Nález Ústavního soudu ovšem hodlá respektovat a vydá i patřičné pokyny pracovníkům jednotlivých hygienických stanic.
- „Je to pro nás na jedné straně určitým způsobem posílení toho, že jsme konali správně, na druhé straně se musíme naučit posuzovat individuální právo občana,“ podotkl Vít.
- Petr Sedláček z občanského sdružení Rozalio, které spojuje rodiče s různými pohledy na povinné očkování, rozhodnutí ÚS přivítal.
- „Ústavní soud rozhodl o tom, že rodiče mají opravdu konečně právo rozhodovat o očkování svého dítěte, což je jednak skvělá zpráva pro rodiče a také to Českou republiku posouvá mezi vyspělé západní země,“ řekl Sedláček ve vysílání Radiožurnálu.
- Soudy rozhodly i ve prospěch rodičů
- Zatímco Vavřičkova stížnost ležela čtyři roky u Ústavního soudu, Nejvyšší správní soud částečně své stanovisko k této problematice přehodnotil a v jiném případu rozhodl, že odpůrce povinného očkování nelze trestat pokutami za přestupky.
Podobný případ nedávno řešil i Okresní soud v Kroměříži. Ten rozhodl, že odmítnutí povinného očkování dítěte není trestný čin, a třicetiletou matku zprostil obžaloby ze zanedbání péče. Žena před několika lety odmítla dvě ze svých tří dětí naočkovat podle předpisů ministerstva zdravotnictví.
Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv, organizace, která o podobný nález dlouho usilovala, ovšem zcela spokojená není:
„Je to určitý krok směrem k liberalizaci očkování v České republice. Ale stále je zde patrné, že bude zachována povinnost, bude zachována represe, která nemá ve většině evropských států obdoby.“
Článek byl publikován dne 9. 2. 2011 na www.rozhlas.cz a naleznete jej zde.
Autory článku jsou Zuzana Kopuletá, Martin Hromádka, David Šťáhlavský a Ludvík Bort, www.rozhlas.cz.
děti, lékař, očkování, právo, zdravotnictví
Povinné očkování dětí je… povinné, řekl Ústavní soud
Soud řešil případ muže, který své děti nenechal očkovat s tím, že je to poškozuje
Brno – Zákon, nařízující povinné očkování dětí, platí. Stát však v některých případech může odpustit rodičům, kteří své potomky nedají očkovat, pokuty.
Takový je verdikt ústavních soudců, kteří ve středu částečně vyhověli stížnosti Pavla Vavřičky, který nenechal očkovat své dvě děti.
Ústavní soudci ale nezpochybnili ústavnost povinného očkování. Podle nich je očkování přiměřený zásah do práv lidí a je to navíc politická a expertní otázka, kterou soud nemůže do detailu posuzovat. „Český ústavní pořádek nezná žádné základní právo na to nebýt očkován,“ uvedl v nálezu senát soudu se zpravodajem Jiřím Muchou.
Očkování škodí
Udělení pokuty za odmítnutí očkování ale musí úřady posuzovat individuálně a mohou pokutu i odpustit. Podle soudu mají rodiče právo na to, aby úřady vyslechly jejich argumenty a přemýšlely, zda jsou opodstatněné a zda je názor konkrétního rodiče stálý a pevný, anebo jen účelový.
Vavřička v roce 2003 nepřivedl dceru a syna na očkování proti tetanu, dětské obrně a virové hepatitidě typu B. Pokutu Vavřičkovi a jeho manželce vyměřila krajská hygienická stanice. Neuspěl s odvoláním k ministerstvu zdravotnictví, ani se žalobou u Městského soudu v Praze a kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu.
„Mým hlavním důvodem je, že mám představu, že očkování škodí dětem, že je poškozuje. Očkování je náboženství, které nemá racionální podstatu,“ řekl soudu Vavřička.
Děti už odrostly a očkování jim podle otce zatím nechybělo.
Hlavní hygienik Michael Vít u soudu hájil smysluplnost a potřebnost očkování. Vakcíny jsou podle něj bezpečné.
„Většina očkovacích látek zaváděných v České republice má registraci u evropské autority v Londýně a splňuje nejvyšší požadavky,“ řekl Vít.
Vavřičkova stížnost ležela u Ústavního soudu asi čtyři roky. Nejvyšší správní soud mezitím svůj postoj k problematice částečně přehodnotil.
Jiný senát soudu v jiném případě stanovil, že odpůrce povinného očkování dětí není možné trestat pokutami za přestupky.
Soud pokutu odpustil
Nejvyšší správní soud loni upozornil, že konkrétní povinnost očkovat děti je stanovena jen ve vyhlášce a ne v zákoně. Pokud by stát chtěl dodržování povinnosti vymáhat a odpírače očkování trestat pokutami, musel by se změnit zákon.
Ministerstvo zdravotnictví kvůli tomu připravuje novelu, která opět umožní postihovat rodiče, pokud povinné očkování dětí odmítnou. Novela by měla platit od roku 2012.
Čeští odpůrci očkování na jedné lodi s radikálním islámem
V srpnu vyhlásil nejvyšší náboženský úřad v Indonésii, Koncil indonéských ulamů, dekret, který prohlásil některá očkování proti zarděnkám a neštovicích za „haram“ – tedy za zakázaná.
Na rozdíl od našich českých odpůrců vakcín je k tomu nevede strach před hliníkem, ale před prasaty.
Proč? Některé části vakcíny totiž pocházejí z prasečích buněk – a muslimové mají konzumaci vepřového v jakékoliv formě zakázanou.
Důsledky se projevily prakticky okamžitě, lékaři podle článku v odborném časopise Science pozorují výrazný propad množství očkovaných dětí – podle expertních odhadů jsou jich miliony. Celá situace je ale poněkud zamotaná…
Indonésie má oproti jiným srovnatelných zemím vysokou nemocnost chorobami, proti nimž se dá očkovat. Světová zdravotnická organizace se to snaží změnit, proto cílí na Indonésii s kampaněmi, které jsou součástí programu o celosvětové vymýcení jak zarděnek, tak neštovic do roku 2020.
Kampaň míří na Indonésii
Tato kampaň začala celosvětově roku 2012, Indonésie v jejím rámci rozjela program na očkování dětí ve věku 9–15 let – celkem jich mělo být 67 milionů. Aby bylo možné poskytnout očkovací látky tak nesmírnému množství lidí, musely se vakcíny nakoupit v zahraničí, domácí produkce na to nestačila. Vakcíny byly objednány v Indii.
Když celá akce v srpnu 2017 vypukla, postavily se vůči ní náboženské úřady v Indonésii pozitivně.
Výše zmíněný Koncil indonéských ulamů vydal fatwu (nařízení), která konstatovala, že očkování je povolené, ale nikoliv povinné, a že brání vypuknutí chorob.
Náboženské autority dokonce prohlásily, že v případech, kdy neočkovaný člověk může ohrozit ostatní tím, že bude šířit nemoc, je očkování povinné.
V té době už se rozjížděla první vlna očkování, začalo se na ostrově Jáva. Podle Science šlo všechno jako na drátkách – v krátké době dosáhla proočkovanost ve všech provinciích ostrova vysněného cíle 95 procent a počet nemocných touto chorobou v důsledku toho poklesl o 90 procent. Problém nastal, když se s očkováním začalo na ostrovech Riau.
Vakcíny neprověřují lékaři, ale náboženští fanatici
Tam místní náboženští soudci prohlásili, že vakcíny nejsou halal, a že nejvyšší náboženské autority celou záležitost dostatečně neprověřily.
Když se případ vrátil vlastně téměř přesně po roce Koncilu, prověřily náboženské autority složení vakcíny a konstatovaly, že není v souladu s islámskými zákony – jsou v ní totiž obsažené látky pocházející z prasat.
Na první pohled to může vypadat jako šokující obrat o 180 stupňů, ulamové ale ještě dodali:
- „Využívání očkovacích látek z Indie je v současnosti možné, protože:
a) je zde potřeba nutnosti,
b) neexistují zatím žádné halal vakcíny, - c) existují informace od věrohodných expertů o rizicích toho, co se stane, nedojde-li k očkování.“
- Nakonec doporučili vládě, aby začala usilovně pracovat na halal vakcíně – a že jakmile taková očkovací látka vznikne, pak by se ta stará, založená na prasečích buňkách, měla okamžitě opustit.
Přes jasnost tohoto vyjádření ale mnoho lokálních náboženských vůdců, zejména v izolovaných oblastech Indonésie, toto sdělení zřejmě úplně nepochopilo – a námitek se chytila také řada rodičů. V důsledku toho je momentálně proočkováno jen 8–64 procent dětí; nejnižší hodnota je v oblastech s nejkonzervativnějším náboženstvím.
Světová zdravotnická organizace i Indonéské ministerstvo zdravotnictví se nadále snaží v programu pokračovat – při očkování si ale s sebou už vždy berou vyjádření nejvyšší náboženské rady země, jímž argumentují. Nic jiného jim ani nezbývá, halal vakcíny nevzniknou dříve než za 6–10 let…
Text: MK
Vydání 5/2012
Opatření obecné povahy: stanovisko ministerstva ke schválení vakcinační akce
k § 154 a násl. správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
k § 5a odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů
Stanovisko Ministerstva zdravotnictví o schválení vakcinační akce (§ 5a odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy) nesplňuje znaky opatření obecné povahy.
Jedná se formálně i materiálně o odborné stanovisko, které je vydáváno podle ustanovení části čtvrté správního řádu z roku 2004, které umožňuje, aby příslušná humánní léčiva byla předmětem reklamy, a samo o sobě nezasahuje práva a povinnosti spotřebitelů.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2011, čj. 3 Ao 7/2011-48)
Prejudikatura:
č. 740/2006 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 126/2010 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 1639/2007).
Věc:
a) Liga lidských práv a b) Martina S. proti Ministerstvu zdravotnictví o návrhu na zrušení opatření obecné povahy.
Navrhovatelé podali dne 18. 11. 2011 k Nejvyššímu správnímu soudu návrh na zrušení 36 odpůrcem schválených vakcinačních akcí, neboť byli přesvědčení, že se jedná o opatření obecné povahy. Konkrétně namítali, že při jejich vydání nebyl dodržen stanovený postup, a proto jsou zde dány důvody pro jejich zrušení.
V odůvodnění svého návrhu uvedli, že pojem vakcinační akce není v právních předpisech blíže vymezen, avšak podle jejich názoru schválené vakcinační akce odpovídají definici uvedené v § 171 a násl. správního řádu. K tomu navrhovatelé poukázali rovněž na nález Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. Pl.
ÚS 14/07, dle něhož je třeba k posouzení toho, zda je určitý správní akt opatřením obecné povahy, přistupovat materiálně, tedy zda tento naplňuje oba pojmové znaky opatření obecné povahy (tj. konkrétnost předmětu a obecnost adresátů). Není přitom rozhodující, zda je daný akt za opatření obecné povahy v obecně závazných právních předpisech výslovně označen.
Navrhovatelé poukázali především na znění § 5a odst. 2 písm. b) zákona o regulaci reklamy, které upravuje tzv.
generální zákaz reklamy na humánní léčivé přípravky vázané na lékařský předpis zaměřené na veřejnost, který je v Evropě všeobecně respektován, a který vychází z přesvědčení, že u humánních léčivých přípravků vázaných pouze na lékařský předpis je zapotřebí v procesu rozhodování o podání humánního léčivého přípravku zachovat indikační aktivitu lékaře-odborníka, který má za úkol posoudit mnohdy jen obtížně vyhodnotitelnou shodu indikací jednotlivých přípravků s konkrétní zdravotní situací pacienta. Zákaz reklamy humánních léčivých přípravků vázaných na lékařský předpis je tedy veden zájmem ochrany zdraví spotřebitele – pacienta. Pro srovnání navrhovatelé odkázali také na srovnatelné instituty v Rakousku a v Německu. K právní úpravě vakcinačních akcí a jejich schvalování v České republice navrhovatelé uvedli, že odpůrce schvaluje vakcinační akce u všech očkovacích látek, které jsou řádně registrovány, a u kterých bylo požádáno o schválení. Vakcinační akce je tedy schválena na žádost a z důvodu zájmu jejího výrobce, který pak na jejím základě zahájí vůči veřejnosti více či méně jednostrannou a manipulativní reklamní kampaň. Pojetí vakcinačních akcí odpůrce, které se vztahuje na konkrétní obchodní název vakcíny a nikoliv na konkrétní onemocnění, jde proti smyslu vakcinační akce. V zájmu ochrany práv spotřebitele přitom je, aby byla obecně reklama na vakcíny, jakožto humánní léčivé přípravky vázané lékařským předpisem vůči veřejnosti, zakázána a konkrétnímu pacientovi se dostane nabídka vakcinace a konzultace volby konkrétní vakcíny výhradně ze strany jeho ošetřujícího lékaře po posouzení přínosu u daného pacienta. Výjimkou jsou vakcinační akce, kdy po odborném zhodnocení naléhavé zdravotní potřeby vymezené části populace na vymezeném území ve vymezeném čase dojde ke kampani – vakcinační akci za účelem takto cílené, objektivní a vyvážené informovanosti veřejnosti o zdravotním riziku a o možnosti očkování, přičemž volba konkrétní vakcíny by měla být až na osobní konzultaci mezi pacientem a lékařem.
Stran své aktivní legitimace navrhovatelé uvedli, že se cítí zkráceni na svých právech a splňují tak podmínku aktivní legitimace uvedenou v § 101a s. ř. s.
Navrhovatel a) je právnickou osobou, která svou činností sleduje ochranu základních práv a zájmů pacientů a spotřebitelů v České republice a předmětem jeho činnosti je rovněž účast ve správních a jiných řízeních, v nichž mohou být dotčeny zájmy spotřebitele.
Navrhovatelka b) je občankou České republiky a zároveň matkou nezletilých dětí, a je tedy spotřebitelkou a zároveň zákonnou zástupkyní svých dětí, proti nimž reklama na vakcíny přímo směřuje. Navrhovatelka b) je tak dotčena na svém právu na zdraví.
Z uvedených důvodů navrhovatelé uzavřeli, že specifikovaná opatření obecné povahy nesplnila procesní požadavky na své vydání, především jejich návrh nebyl doručen veřejnou vyhláškou, nebyla zveřejněna po dobu 15 dnů, dotčené osoby neměly možnost podávat námitky a připomínky a konečně vydaná opatření obecné povahy nebyla oznámena veřejnou vyhláškou. Proto navrhli jejich zrušení pro nezákonnost a požádali o přiznání náhrady nákladů řízení.
Na základě výzvy Nejvyššího správního soudu k zaplacení soudního poplatku vzali navrhovatelé svůj návrh zpět ve vztahu ke všem napadeným aktům odpůrce, s výjimkou návrhu na zrušení opatření obecné povahy ze dne 30. 11. 2010. Nejvyšší správní soud tak řízení v této části návrhu dle § 47 písm. a) s. ř. s. zastavil (výrok I.).
Navrhovatelé podáním ze dne 7. 12. 2011 doplnili svůj návrh ve vztahu k tvrzenému opatření obecné povahy o schválení vakcinační akce ze dne 30. 11. 2010 o následující argumentaci. Uvedli, že aktivní legitimace navrhovatele a) je opřena o § 25 zákona č. 634/1992 Sb.
, o ochraně spotřebitele, který stanoví aktivní legitimaci občanského sdružení, jež má oprávněný zájem na ochraně spotřebitele, k podání návrhu na zahájení řízení u soudu o zdržení se protiprávního jednání ve věci ochrany práv spotřebitelů.
Pokud se napadená opatření obecné povahy dotýkají spotřebitelů, pak se nutně nezákonnost očkovací akce týká i navrhovatele a). Navrhovatelka b) je aktivně legitimována, neboť se jí dotýká všudypřítomná a manipulativní reklama v rozporu s generálním zákazem reklamy na humánní léčivé přípravky na předpis.
Navrhovatelka b) dále tvrdí, že bylo zasaženo do jejího práva na soukromí, neboť je takovou nevyžádanou reklamou obtěžována, a dále do práva na ochranu rodinného života, neboť zde jde o zdraví jejích dětí.
Napadené stanovisko o schválení vakcinační akce ze dne 30. 11. 2010 bylo vydáno na očkovací látku proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím a planým neštovicím s názvem Priorix-Tetra v období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011.
Podle výroku tohoto stanoviska je vakcinační akce na tuto očkovací látku vhodná. V odůvodnění je uvedeno, že základem byla žádost společnosti s ručením omezeným Glaxo-SmithKline. Odpůrce posoudil žádost z pohledu zákona č. 40/1995 Sb. a zákona č. 258/2000 Sb.
, o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, pouze z toho hlediska, zda je realizace vakcinační akce z odborného hlediska vhodná. Předmětem schválení je pouze vhodnost realizace vakcinační akce z hlediska odborného, nikoliv obsah vakcinační akce jako takový.
Stanovisko o schválení nenahrazuje souhlasy ani kontrolní činnost jiných správních úřadů.
Odpůrce ve svém vyjádření uvedl, že vakcinační akce jsou povolený způsob reklamy vakcín jako jednoho z druhů humánních léčivých přípravků. Vakcinační akce jsou reklamou na humánní léčivé přípravky zaměřenou na širokou veřejnost. K povaze samotných vakcinačních akcí odpůrce uvedl, že zákon o regulaci reklamy obsahuje pouze hmotněprávní ustanovení, podle něhož lze připustit reklamu zaměřenou na širokou veřejnost pro humánní léčivé přípravky, které jsou vázány na lékařský předpis, jde-li o vakcinační akci schválenou odpůrcem. Současně však tento zákon v části upravující státní správu nesvěřuje odpůrci oprávnění takové akce schvalovat. Odpůrce tak pouze vydává odborné stanovisko, zda je vakcinační akce z odborného hlediska vhodná. K právnímu názoru navrhovatelů odpůrce uvedl, že taková právní kvalifikace nemá oporu v zákoně, neboť pro vydání opatření obecné povahy chybí zákonná opora. Z materiálního hlediska pak schází úplně závaznost a vymahatelnost „
schválení
“ vakcinační akce, neboť jde o reklamu zaměřenou na veřejnost. „
Schválení
“ vakcinační akce tedy nemá ani jeden ze znaků opatření obecné povahy. K další argumentaci navrhovatelů odpůrce uvedl, že každé očkování je prováděno s ohledem na zdravotní stav pacienta. Argumenty navrhovatelů opřené o směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků a zahraniční právní úpravy (Rakousko, Německo) odpůrce vyhodnotil jako irelevantní.
Nejvyšší správní soud návrh na zrušení opatření obecné povahy ze dne 30. 11. 2010, čj. 67844/2010-4/OVZ, odmítl; ve zbytku řízení zastavil.
Z odůvodnění:
(…) Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. platí, že „[n]
estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat
“. Podle § 101a odst. 1 s. ř. s. „[n]
ávrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen.
Pokud je podle zákona současně oprávněn ve věci, ve které bylo opatření obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení opatření obecné povahy jen společně s takovým návrhem.
“ Podle § 171 správního řádu „[p]
odle této části postupují správní orgány tehdy, kdy jim zvláštní zákon ukládá vydat závazné opatření obecné povahy, které není právním předpisem ani rozhodnutím
“.
Judikatura
Nejvyššího správního soudu vyložila v návaznosti na judikaturu Ústavního soudu pojem opatření obecné povahy blíže. V prvé řadě Nejvyšší správní soud vyslovil v rozsudku ze dne 27. 9. 2005, čj. 1 Ao 1/2005-98, č. 740/2006 Sb. NSS, že opatření obecné povahy je správním aktem s konkrétně určeným předmětem (vztahuje se tedy k určité konkrétní situaci) a s obecně vymezeným okruhem adresátů. Je-li určitý akt pouze formálně označen jako opatření obecné povahy, avšak z materiálního hlediska nesplňuje jeho pojmové znaky (konkrétnost předmětu, obecnost adresátů), Nejvyšší správní soud jej k námitce navrhovatele zruší (§ 101d odst. 2 s. ř. s.). Při posuzování toho, zda návrhem napadený akt je opatřením obecné povahy, je třeba vycházet z toho, zda jsou naplněny všechny pojmové znaky tohoto institutu (konkrétnost předmětu, obecnost okruhu jeho adresátů), viz k tomu blíže nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1639/2007, č. 126/2010 Sb. ÚS. Podle § 5a odst. 1 zákona o regulaci reklamy platí, že „[p]
- ředmětem reklamy určené široké veřejnosti mohou být humánní léčivé přípravky, které jsou podle svého složení a účelu uzpůsobeny a koncipovány tak, že mohou být použity bez stanovení diagnózy, předpisu nebo léčení praktickým lékařem, popřípadě na radu lékárníka
- ředmětem reklamy zaměřené na širokou veřejnost nesmí být a) humánní léčivé přípravky, jejichž výdej je vázán pouze na lékařský předpis, b) humánní léčivé přípravky obsahující omamné nebo psychotropní látky
- sestavuje celorepublikové programy ochrany a podpory veřejného zdraví; sestavuje očkovací programy a programy prevence infekce vyvolané virem lidského imunodeficitu a řídí jejich realizaci; stanoví zásady a postupy hodnocení a řízení zdravotních rizik a zásady monitorování vztahů zdravotního stavu obyvatelstva a faktorů životního prostředí a životních a pracovních podmínek a řídí jejich realizaci; řídí výchovu k podpoře a ochraně veřejného zdraví
“. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že „[p]“. Odstavec 2 se však podle odstavec 3 nevztahuje na humánní léčivé přípravky použité v rámci vakcinační akce schválené Ministerstvem zdravotnictví. Dále citovaný § 5a odst. 5 až 8 uvádí podrobné náležitosti, které musí reklama na humánní léčivé přípravky zaměřená na širokou veřejnost splňovat. Jak uvádí kompetenční ustanovení § 80 odst. 1 písm. l) zákona o ochraně veřejného zdraví, Ministerstvo zdravotnictví „“.
Aktuálně | Ústavní soud
Ústavní soud, Brno, TZ 6/2016
I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Ludvík David) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelů a zrušil rozsudky Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatelů na svobodu svědomí podle čl. 15 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatelé (matka a otec nezletilé) byli shledáni vinnými ze spáchání přestupku na úseku zdravotnictví, kterého se dopustili tím, že nesplnili povinnost k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění, stanovenou v zákoně o ochraně veřejného zdraví a vyhlášce o očkování proti infekčním nemocem, když nezajistili, aby se jejich nezletilá dcera (v řízení o ústavní stížnosti 3. stěžovatelka) podrobila u zvoleného praktického lékaře pro děti a dorost základnímu očkování (tzv. hexavakcína) v termínech stanovených uvedenými právními předpisy. Za to jim byla každému uložena rozhodnutím krajské hygienické stanice pokuta ve výši 6 000 Kč, která byla následně rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví snížena na částku 4 000 Kč. Stěžovatelé proti rozhodnutí o uložení pokuty neúspěšně brojili žalobou ve správním soudnictví, kde především namítali, že se rozhodli svoji dceru nenechat očkovat z důvodu svědomí a myšlení, svého etického, racionálního i filozofického přesvědčení, jakož i z přesvědčení o nejlepším zájmu dítěte při ochraně jeho zdraví. Zamítavá rozhodnutí Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu napadli ústavní stížností. Současně navrhli zrušení § 46 zákona o ochraně veřejného zdraví a § 29 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích.
Návrh na zrušení výše uvedených ustanovení nebyl předmětem posouzení v tomto řízení o ústavní stížnosti, neboť o něm bylo rozhodnuto dříve v samostatném řízení nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 19/14, ve kterém Ústavní soud dospěl k závěru o ústavní konformitě právní úpravy očkovací povinnosti.
Ústavní stížnost je důvodná. Ač je nyní předmětem přezkumu sekulární, tedy světská výhrada svědomí, Ústavní soud přejímá obecně aplikovatelné závěry ze svého nálezu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 449/06, který se zabýval náboženskou výhradou svědomí jako projevem vycházejícím ze svobody vyznání nebo víry.
V tomto nálezu Ústavní soud posuzoval oprávněnost výhrady svědomí projevené stěžovatelem jako rodičem, který odmítl očkování své nezletilé dcery.
Stěžovatel sice označoval za primární pro svůj odmítavý postoj k očkování dítěte důvody zdravotní (očkování mělo být pro dítě škodlivé), z věcného kontextu případu však vyplynulo, že důvodem jeho odmítnutí je též víra, která mu zapovídala nechat vykonat na dítěti invazivní zdravotnický úkon.
Posouzení Ústavního soudu vyústilo v závěr, že základní právo stěžovatele svobodně projevovat své náboženství nebo víru může být ohroženo a že omezení výkonu tohoto práva zákonnou povinností podrobit se očkování nemusí být v případě stěžovatele nezbytné.
Ústavní soud v tomto nálezu též poukázal na stanovisko Výboru pro lidská práva a biomedicínu Rady vlády České republiky pro lidská práva, ze kterého plyne, že s ohledem na vysokou míru proočkovanosti populace nemůže výjimečné nevynucení očkování, beroucí zřetel na mimořádné okolnosti konkrétního případu, ohrozit ústavně chráněné zájmy na ochraně veřejného zdraví, předpokládané v čl. 16 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud se již ve své judikatuře otázce obsahu svobody svědomí věnoval např. v souvislosti s přezkumem podmínek odepření výkonu vojenské služby (nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 42/02 nebo Pl. ÚS 18/98) a zdůraznil, že svoboda svědomí má pro demokratický právní stát, respektující liberální myšlenku přednosti lidské bytosti před státem, konstitutivní význam.
Soubor kritérií posouzení oprávněnosti světské výhrady svědomí vychází z obsahu požadavků, které Ústavní soud výslovně vznesl v již zmíněném nálezu sp. zn. III. ÚS 449/06.
Jsou jimi 1) ústavní relevance tvrzení obsažených ve výhradě svědomí, 2) naléhavost důvodů, jež k podpoře své výhrady nositel základní svobody uvádí, 3) konzistentnost a přesvědčivost tvrzení dané osoby a 4) společenské dopady, jež může v konkrétním případě akceptovaná sekulární výhrada svědomí mít.
Ústavní soud požaduje, aby v případě splnění všech nastolených požadavků nebylo trváno na povinném očkování dané osoby, tedy aby očkovací povinnost nebyla vůči ní sankcionována, případně jinak vynucována.
Stran vztahu obou druhů výhrad svědomí (přesvědčení, religiózní i světské, Ústavní soud uzavírá, že v podmínkách sekulárního státu (stát, který není vázán na žádnou náboženskou ideologii a současně zaručuje svým občanům svobodu vyznání – čl. 2 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) není důvodu činit mezi nimi zásadní rozdíl. Opačný závěr by devalvoval obsah svobody svědomí jako takové a zároveň i dalších hodnot s ní (podle konkrétní situace) úzce spojených.
Svoboda svědomí, víry a vyznání se zcela autonomně uplatňuje jen v soukromé, možno říci i intimní oblasti. Pro případ projevu navenek, ve veřejném prostoru, ji nelze zbavit jistých omezení.
Tak i odmítnutí povinného očkování z důvodu náboženství a víry, jež podle konkrétních okolností nelze zcela vyloučit, musí zůstat restriktivně vnímanou výjimkou a nikoliv snad dispensem přiznaným bez dalšího určitému náboženství či skupině osob vyznávajících určitou víru.
To vše platí i tehdy, má-li se určitá osoba podrobit povinnému očkování a vznese-li (či je-li za ni vznesena) světská výhrada svědomí.
Výjimka ze zákonné povinnosti tu přichází v úvahu jen v mimořádných případech, úzce svázaných s osobou, na kterou se očkovací povinnost vztahuje, nebo s osobami blízkými (vysoce nežádoucí odezva předchozí vakcinace u této osoby, u jejího dítěte apod.). Opak by popíral skutečnost, že institut povinné vakcinace slouží k ochraně veřejného zdraví.
Ústavní soud připomíná, že ačkoliv v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/14 upozornil orgány zákonodárné moci na neexistenci právní úpravy, jež by stanovila odpovědnost státu za případnou újmu na zdraví vzniklou povinným očkováním, dosud k nápravě nedošlo. Jde přitom o úkol, jehož se ve světle lidskoprávních dokumentů a standardů nelze zříci.
Ústavní soud uzavírá, že tento nález vytyčil podmínky, které je nezbytné učinit předmětem posouzení relevance a eventuality oprávněnosti sekulární výhrady svědomí vůči očkovací povinnosti.
Dosavadní hodnocení věci obecnými soudy trpí neúplností z hlediska všech aspektů posuzované problematiky – co do vzetí v úvahu všech tvrzení stěžovatelů i jejich posouzení, zejména z pohledu v nálezu vyložené judikatury Ústavního soudu.
Argumentace soudů v odůvodnění jejich rozhodnutí nevyčerpala celý předmět řízení, nebyla přesvědčivá a nebyla ani v plném rozsahu přezkoumatelná. Věc se tedy vrací k Městskému soudu v Praze, který bude při svém rozhodování vázán právním názorem obsaženým v odůvodnění nálezu Ústavního soudu.
Text nálezu sp. zn. I. ÚS 1253/14 je dostupný zde (373 KB, PDF).
Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu
Epidemiologové: Trestáním odpíračů očkování stát ničeho nedosáhne
Hygienici ve východočeském regionu loni odhalili deset případů neočkovaných dětí.
„Každoročně prověřujeme proočkovanost a kontrolujeme vybrané ročníky,“ řekla vedoucí protiepidemiologického odboru pardubické Krajské hygienické stanice Olga Hégrová. Loni hygienici kontrolovali děti, jejichž příjmení začíná písmenem D. „Zaměřili jsme se na ročníky 2010, 2011, 2012 a na vybrané druhy očkování u ročníku 1999,“ upřesnila lékařka.
Hygienici zjistili, že v této kategorii neprošlo v kraji očkováním celkem pět dětí.
Lékaři musí mlčet
Stejný počet případů řešila i královéhradecká Krajská hygienická stanice. „S rodiči je situace projednávána, očkování většinou odmítají z důvodů obav z jeho nežádoucích účinků, případně z důvodů náboženských,“ uvedla mluvčí KHS Veronika Krejčí.
Dodala, že pokud rodiče odmítnou nechat děti očkovat, musí o tom jejich lékaři zachovat mlčenlivost.
Z toho, že děti nenechávají očkovat, by se rodiče měli zodpovídat, ale hygienici zatím k žádnému řízení nepřikročili. „Nechtěli jsme do toho vstupovat, protože jsme čekali, jak dopadnou právní spory,“ uvedla Olga Hégrová s odkazem na řadu případů, které řeší soudy.
Proč vlastně někteří rodiče nechtějí nechat děti očkovat?
Podle pardubické hygieničky to není tak, že by odpůrci očkování odmítali všechny druhy vakcinace. Někdy jim vadí jen jednotlivá vakcína. „Stává se, že se stavějí proti šestisložkové vakcíně, protože se jim zdá nebezpečná. Ale díky vědeckým výzkumům je dnes méně agresivní než vakcína tří nebo pětisložková,“ upozornila.
Dodala však, že rodičům často vadí pouhý fakt, že očkování je povinné.
Stále hrozí sankce Ministerstvo zdravotnictví může dále nařizovat očkování dětí. Za nesplnění povinnosti hrozí rodičům i nadále pokuta až 10 tisíc korun. Včera o tom rozhodli ústavní soudci. Nevyhověli rodičům, kteří je žádali o zrušení povinnosti. Museli totiž zaplatit každý 4000 korunách, protože nezajistili očkování dítěte takzvanou hexavakcínou.
Důležitá prevence
Olga Hégrová je zastánkyní očkování, protože za svou praxi už zažila případy, kdy se lidem odmítání vakcinace vymstilo. Nemyslí si však, že by stát něčeho dosáhl represí. „Já jsem spíše přesvědčovač,“ říká.
Ani předseda České vakcinologické společnosti Roman Prymula nevidí jako východisko postihy rodičů. Podle něj je důležitá osvěta i zkušenosti z jiných zemí. Například v Austrálii si rodiče za očkování dítěte odečtou z daní 1000 dolarů .
Odpůrci očkování upozorňují, že nejde jen o zcela neočkované děti, které podle nich tvoří spíše výjimku, ale hlavně o děti, pro něž rodiče zvolí šetrnější schéma vakcinace.
Proti povinnému očkování se staví například občanské sdružení Rozalio spojující rodiče, jež zastávají ohledně očkování různé názory i přístup. Propagují však názor, že jeho volba by měla být dobrovolná a rodiče by měli mít dostatek informací.
Podle právničky Ligy lidských práv Zuzany Candiglioty může povinné očkování některé rodiče vést k obcházení zákona, falšování zdravotnické dokumentace, a tím ke zkreslení údajů o proočkovanosti.
Proočkovanost klesá
Před pěti lety vznikla petice za za svobodnou volbu očkování. „Dopředu nelze dokázat, že očkování dítěte nebude mít žádné nežádoucí účinky, ani že v jeho důsledku nemůže dojít k dočasnému nebo trvalému poškození zdraví dítěte, proto je svobodný souhlas rodičů k tomuto zákroku zásadním právním krokem,“ píše se v ní.
Pro děti v Česku je nyní povinné očkování hexavakcínou, která pokrývá záškrt, tetanus, černý kašel, dětskou obrnu, žloutenku typu B a onemocnění vyvolaná bakterií Haemophilus influenzae typu B. Další povinná vakcína chrání před spalničkami, zarděnkami a příušnicemi.
Podle odborníků pravidelná očkování v Česku ročně zachrání na 500 životů a zabrání až 150 tisícům infekčních onemocnění. Proočkovanost však klesá v ČR i v celé Evropě.
Očkovací pas nesmí být nástrojem diskriminace, řekl Petříček
Ministr zahraničí Tomáš Petříček.
aktualizováno • 16. 3. 22:28
Dění kolem koronavirové epidemie v Česku sledujeme v online zpravodajství.
– Ministr zahraničí Tomáš Petříček dnes v Chorvatsku řekl, že plánované očkovací pasy se nesmí stát nástrojem diskriminace těch, kteří se očkovat nemohou. Evropská komise má předložit svůj návrh na zavedení pasů zítra.
– Premiér Andrej Babiš naléhá na ministra zdravotnictví, aby přehodnotil nastavená pravidla pro očkování.
Blatný má podle předsedy vlády zvážit prodloužení intervalu mezi první a druhou vakcínou, aby mohlo dostat první dávku více lidí.
Při odletu na návštěvu Rakouska také řekl, že není důvod, aby Česko přestalo očkovat vakcínou AstraZeneca. K tomu v posledních dnech přistoupila řada evropských států.
Je důvod odmítat vakcínu AstraZeneca? Co říkají lékaři ZDE.
Přehledně, co se smí a nesmí: Všechna aktuální opatření ZDE.
– Pokud vás zajímá, jak se koronavirus šíří v jednotlivých obcích v Česku, přehlednou mapu najdete ZDE.
- Evropská komise vyplatila České republice miliardu eur (přes 26 miliard korun) z úvěrového programu Evropské unie na podporu zaměstnanosti v mimořádných situacích (SURE). Oznámila to komise. Upozornila, že pro Česko je to první půjčka z tohoto programu.Celkově komise v rámci programu SURE uvolnila sedmi členským zemím EU ve formě půjček devět miliard eur. Kromě Česka dnes peníze získaly rovněž Španělsko, Chorvatsko, Itálie, Litva, Malta a Slovensko. Těchto šest zemí obdrželo peníze z programu již dříve. Komise nástroj SURE financuje vydáváním sociálních dluhopisů. Půjčky z programu pomáhají členským státům řešit náhlé zvýšení veřejných výdajů na zachování zaměstnanosti.
- Hygienici na jihu Čech zaznamenali za posledních 24 hodin 916 nových případů koronaviru. Je to o 140 méně než minulé úterý. Sedm pacientů s covidem-19 za posledních 24 hodin zemřelo. V tiskové zprávě o tom informovala ředitelka jihočeské krajské hygienické stanice Kvetoslava Kotrbová.
- K několikatýdenní uzávěře veškerého průmyslu s výjimkou kritické infrastruktury vyzvali v úterý vládu před budovou Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) zástupci iniciativy Zastavme covid, společně a spravedlivě. Podle nich jsou současná opatření vlády nedostatečná a chaotická. Mluvčí MPO Štěpánka Filipová k akci iniciativy řekla, že úřad o ní nedostal žádné informace, a proto ji nemůže ani komentovat.Iniciativa podle jejích zástupců vznikla k prosazování strategie k potlačování viru a řešení sociálních dopadů pandemie. „Česká vláda selhává v obou těchto věcech,“ uvedl mluvčí iniciativy Jan Májíček. Podle iniciativy je zavření průmyslových podniků nezbytné pro zastavení šíření viru. Iniciativa to označila za nedemokratický přístup a vyzvala Havlíčka k rezignaci.
- Takzvané očkovací pasy, jejichž návrh připravuje Evropská komise, nesmějí být podle českého ministra zahraničí Tomáše Petříčka prostředkem diskriminace. Podle chorvatského deníku Jutarnji list to šéf české diplomacie řekl dnes při návštěvě u českých krajanů v Daruvaru, kde zahájil dvoudenní pracovní cestu do Chorvatska.„Je pro nás důležité, aby to bylo pro občany co nejjednodušší, aby se zajistila velká ochrana osobních údajů, a stejně tak chceme, aby očkovací pas nebyl nějakým prostředkem diskriminace lidí, kteří se nemohou očkovat,“ citoval Jutarnji list vyjádření Petříčka.Evropská komise by měla ve středu předložit návrh takzvaných očkovacích pasů. Zejména jihoevropské státy, které spoléhají na letní návrat turistů, chtějí, aby EU co nejdříve připravila kritéria pro jednotné digitální osvědčení, na jehož základě budou moci lidé očkovaní proti covidu-19 bez testů, karantén či dalších podmínek cestovat mezi unijními zeměmi.
- Odborníci varují před mediální a politickou propagací vakcín proti covidu-19, které nebyly schváleny Evropskou agenturou pro léčivé prostředky (EMA). Pod politickým a mediálním tlakem by se podle nich také nemělo měnit používání léčiv. V prohlášení zaslaném ČTK to uvedli zástupci vědecké rady Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové v čele s předsedou rady a děkanem fakulty Tomášem Šimůnkem.
- Ministerstvo průmyslu a obchodu v programu COVID gastro uzavřené provozovny přijalo 20 572 žádostí za 3,3 miliardy korun. O dotaci za nucené uzavření nebo omezení provozu kvůli pandemii mohli podnikatelé žádat do pondělí. Z přijatých žádostí jich úřad k dnešku schválil 90 procent za zhruba tři miliardy korun. Úředníci hodnotí dalších asi 1500 žádostí za 256,2 milionu korun, zhruba 500 žádostí v objemu 84 milionů korun je vráceno k dopracování. Zamítnuta nebyla dosud žádná žádost.
- Premiér Babiš ve Vídni jednal se spolkovým kancléřem Sebastianem Kurzem, bulharským předsedou vlády Bojkem Borisovem a slovinským předsedou vlády Janezem Janšou. K jednání se prostřednictvím videokonference připojili také chorvatský premiér Andrej Plenković a lotyšský premiér Krišjānis Karinš.Český premiér je přesvědčen, že vakcíny se do evropských zemích nerozdělují spravedlivě. Chce, aby 14 milionů dodatečně vyjednaných vakcín od firmy Pfizer bylo použito na dorovnání rozdílů mezi zeměmi. „Bylo deklarováno, že do konce června je cíl EU a všech členských států proočkovat zhruba 70 procent obyvatelstva. V tuto chvíli to tak ale nevypadá, ten princip rozdělování je jiný,“ uvedl Babiš.