Když jsem na internetu narazila na článek o tom, že Praha už třikrát za sebou zvítězila v soutěži o nejlepší med v Čechách, nedalo mi to a rozhodla jsem se, že přijdu na kloub tomu, jak je možné, že auty přecpaná metropole má lepší med než venkov.
V Praze se včelařilo odjakživa, v posledních letech ale přibývá včelích úlů i v centru města. Bzučící hmyz najdeme třeba v Milíčovském lese, Prokopském údolí, Divoké Šárce, Kamýku, v Botanické zahradě v Troji či v Hostivařském lesoparku. Článek o nejlepším medu však zmiňoval konkrétně spolek Hradčanské včely.
Na venkově jsou dnes široké lány s řepkou, které se stříkají chemií. To se v Praze vůbec nedělá a včely tu také mají daleko různorodější pastvu.
V kavárně Nový Svět, která se může pyšnit krásným interiérem, bohužel už ne tak příjemnou obsluhou, jsme se jedno slunečné odpoledne s jeho členkami sešly, abychom si o radostech i strastech pražského včelaření popovídaly.
Z původně plánovaného rozhovoru s Dagmar Šormovou, jednatelkou Včelařského spolku pro Prahu a okolí, se nakonec vyklubala skupinová debata, které se účastnila také mladá maminka a včelařka Gabriela Kontra a čiperná důchodkyně Jana Titlbachová, která hradčanský spolek založila.
A vzhledem k tomu, že paní Jana bydlí jen pár desítek metrů od kavárny, pozvala nás k sobě na zahradu na ukázku včel. Právě kvetoucí broskvoň, tulipány i bzučící hmyz dodávaly typicky turistickému místu v centru Prahy domáckou atmosféru a paní Titlbachová nám mezitím vyprávěla, že Hradčanské včely vznikly tak trochu na truc.
Včelí úly Jany Titlbchové v centru Prahy. A i med je v Praze nejlepší
„V roce 2009 jsem byla zastupitelkou na Praze 1. Tehdy přišli někteří členové s projektem, že založí Sbor dobrovolných hasičů a zažádají o dotaci. Na jednání zastupitelstva jsem se jich ironicky ptala, kde budou sušit v centru Prahy hadice? Říkala jsem si, že my ženy bychom si tedy také měly nějaký spolek založit.
Dcera mě navedla na včelaření, že je to prý ve městech na Západě hit. Projekt jsem tehdy z větší části od hasičů opsala a dodnes se jim omlouvám za své pochybnosti ohledně jejich činnosti, protože jejich spolek opravdu dokonale funguje a my s nimi často spolupracujeme.
“ S paní Janou jsme u ní na zahradě stihly probrat kromě začátků včelaření také historii Malé Strany, děti i partnerské vztahy.
V posledních letech jste se spolkem hned třikrát za sebou zvítězili v soutěži Med roku… DŠ: Ano, v roce 2015, to byl med Hradčanských včel.
O rok později med z Vidoule a v roce 2017 opět Hradčanské včely. Posílala jsem ho tam já, tak to všichni přisuzovali mně. Tenkrát si pamatuji, že med z Košíř byl na druhém místě a medy ze Stromovky také většinou na druhém nebo třetím místě.
Praha to v poslední době vždycky zbytku republiky natřela.
Co se v takových soutěžích posuzuje?
DŠ: Medy samozřejmě musí vyhovovat hygienickým normám, musí plnit všechny požadavky na zdravou potravinu. Pak se hodnotí senzoricky a myslím, že asi 10 procent hodnocení tvoří etiketa. Ale nejvíce samozřejmě rozhoduje chuť. A jak je možné, že zrovna v Praze je tak dobrý med?
DŠ: Na venkově jsou dnes široké lány s řepkou, které se stříkají chemií. To se v Praze vůbec nedělá a včely tu také mají daleko různorodější pastvu, je tu například spousta květinových záhonů a kvetoucích stromů. To je pro včely samozřejmě mnohem lepší, než když mají několik týdnů jednostrannou dietu, třeba v podobě té řepky.
GK: Venkovští včelaři si prý dokonce stěžovali, že by pro pražský med měla existovat zvláštní kategorie, abychom je tak neválcovali.
DŠ: Také proto jsme loni do soutěže med neposílali, tak konečně vyhrál někdo mimopražský. Říkali jsme si, že tři vítězství zatím stačí.
Jaké faktory mají na kvalitu medu největší vliv?
DŠ: Podle mě je u květových medů důležitá hlavně různorodost, protože právě ta vám dodá tu chuťovou plnost.
Včelařky spolku Hradčanské včely: Zleva Gabriela Kontra, Jana Titlbachová a Dagmar Šormová
GK: Mimochodem, slyšela jsem, že med je ještě s vínem nejpančovanější věcí na trhu. Med se často vytáčí příliš řídký, takže se pak míchá s cukrovým roztokem, který to vlastně dokonzervovává…
DŠ: Nebo se z nezralého medu uměle odčerpává zbytková voda. Med v České republice totiž smí mít podle normy maximálně 18 procent vody. A dokonce už to začíná být tak sofistikované, že se tady medy z ciziny mimo EU přefiltrují a přidají se třeba česká pylová zrna, protože podle nich se poznává, odkud med pochází.
Dá se kvalitní med v obchodech poznat?
DŠ: Nedá. Ale určitě bych nekupovala medy ze zemí mimo EU, protože tam jsou stále povolené postřiky a léčiva, která jsou už v EU zakázaná.
GK: Nejlepší je vybrat si včelaře, kterému důvěřujete, a koupit si u něj zásobu, protože kvalitní med vydrží i více let.
Je možné podle chuti medu určit třeba jako u vína, odkud pochází?
DŠ: Ano, chuť medu se liší během roku i na jednotlivých stanovištích, záleží na tom, co zrovna kvete. V Praze můžete získat třeba i jednodruhový lipový med, ale předtím samozřejmě musíte vybrat ten, který už v plástvích je, aby se s tím původním nepromíchaly.
GK: Také záleží na tom, jaký kdo má cit. Dáša do medu strčí prst a pozná, co je šanta, co růže. To já tak nemám.
DŠ: Záleží hodně na praxi. Některé medy mají výraznou chuť, třeba med z ptáčnic chutná, jako kdybyste do něj přimíchala griotku. Nebo když na Petříně kvete levandule, voní med po ní.
Jaký med máte nejradši?
DŠ: Já asi ten náš.
GK: Jsme hodně zmlsané, málokdy nám chutná med odjinud.
A dá se váš med někde koupit?
DŠ: Upřímně, my ho vlastně ani moc neprodáváme, hodně ho rozdáme na různých akcích, na hasičském plese, Malostranském candrbále a dalších akcích spolků v Praze 1. Také známí si občas přijdou pro jednu až dvě sklenice.
S jakými problémy jako včelaři v Praze nejvíc bojujete?
GK: Nejhorší je asi strach sousedů. Původně jsme měli úly v Loretánské zahradě, ale odtamtud jsme museli odejít, protože tam byla blízko škola pro nevidomé děti a lidé měli obavy.
DŠ: Přitom jsme byli dvě stě metrů vzdálení, ale oni tvrdili, že včely budou lítat do učeben.
GK: Ale myslím, že to je takový předsudek, lidi se bojí žihadla, ale není to důvod, aby se včely nechovaly. Je důležité se nějak domluvit a hlídat, aby se nevyrojily. Včela může koneckonců přilétnout odkudkoli a štípnout vás. Abychom hysterii ohledně včel předcházeli, pořádáme i návštěvy dětí u úlů. Předloni se jich zúčastnilo přes 500 dětí, které byly nadšené.
Dagmar Šormová Vystudovaná architektka, nyní hodně sportuje a přispívá do časopisu Moderní včelař. Je také čerstvou absolventkou SOU Blatná, obor včelaření. Nyní jednatelka Včelařského spolku pro Prahu a okolí.
Jana Titlbachová Důchodkyně, dříve ředitelka galerie Anderle, členka SZ, pracuje v několika komisích zastupitelstva MČ Praha 1, včelaří od roku 2010.
Gabriela Kontra Fotografka, dokumentaristka, členka skupiny Photon, spoluzakladatelka a realizátorka projektu Bajkazyl, učí na katedře dokumentární tvorby na FAMU, ve spolku Hradčanské včely včelaří od roku 2010.
A teď jsme na konci dubna pořádali v Loretánské zahradě další akci Třešňový den. Tam si děti mohly ozdobit medové perníčky, koupit občerstvení a také se dozvědět nějaké informace o včelách, medu a biodiverzitě.
V jakých případech jsou včely agresivní?
DŠ: Samozřejmě reagují na určité podněty nebo spíš jejich souhrn. Když tedy bude před bouřkou, vy budete zpocená, vezmete do ruky motorovou sekačku a půjdete sekat trávu na louku, kde jsou úly, tak si o to přímo říkáte. Včely také nesnáší sluneční brýle, existuje teorie, že to je vzpomínka na tmavý a lesklý medvědí čumák. A také některé parfémy…
GK: Ano, musíme si kupovat parfémy podle toho, jaký vkus mají naše včely…
Když si Pražák chce založit úl, co pro to musí udělat?
DŠ: Víte, to je hodně náročné, jak finančně, tak časově. A Praha je převčelená. Než aby začátečníci zakládali nové úly, tak včelám víc prospěje, když budou lidé pěstovat medonosné rostliny a nebudou používat chemii. Začátečník může vyvolat i nemoc, měli jsme tu zavlečený mor a tak dále.
GK: Teď nastala taková móda, že v Praze včelaří kdekdo, na střechách, terasách, na zahrádkách…
DŠ: Jenže to střešní včelaření klade na včely velké nároky. Je tam velké horko a také je to často hodně vysoko. Nemám nic proti tomu, když jsou úly na opeře nebo Národním divadle, ale aby to bylo všude a ještě se tím magistrát pyšnil…
JT: Ano, to je pro nás záhada, jak město na budově magistrátu včelaří. Ale dokud jsme to neviděly, nechceme nic říkat. Každopádně víme, že ty včelí roje, které se musí chytat třeba v Pařížské, jsou z hotelu Intercontinental, nebo právě z budovy magistrátu na Mariánském náměstí.
foto: Michaela Cásková, zdroj: Hradčanské včely
Tajná spiknutí okolo celebrit nejsou až tak nová. To první se objevilo na sklonku…
Alternativní zdroje energie jsou oblíbeným zaklínadlem současnosti. Problém je…
Nejlepší med je z řepky. Lidé tomu ale nevěří, říká včelař
Sám se proto odjel vzdělávat do zahraničí. O českém medu říká, že je nejlepší na světě. A úplně nejchutnější med je prý z řepky, na to ale zákazníci moc neslyší.
Založil jste včelařskou školu, máte včelí farmu, ale pokud vím, tak ke včelám jste se dostal nechtěně?Může za to pomsta tchánova bývalého kolegy z práce. Tchán k němu přijel na včelín, když tam měl exkurzi včelařů. A z legrace začal dělat chytrého, ačkoliv sám včelám nerozuměl.
Ukazoval na jednotlivé úly a říkal: Tak, Láďo, tahle včelstva máš dobrá, tady to je špatný, tady máš problém s matkou a tak dále. Zkoprnělý kolega pak pravil, že mu to jednou vrátí.
No a po 25 letech nám pod okny zavrčel traktor, na louce zůstala stát maringotka se třemi včelstvy a na ní cedule: Milý Edo, tady máš ty včely. Láďa.
Jaké byly začátky, když jste neměli o včelách ani páru?Děda včelařil tři roky, ale moc se mu nedařilo. Říkal jsem, že to není možné, začal jsem číst odbornou literaturu. Jednou jsem jel pracovně na Moravu a tam jsem náhodou narazil na včelařský kurz.
Za jeden den jsem se dozvěděl víc než za celé tři roky před tím. Ale chtěl jsem si vzdělání rozšířit, tak jsem se přihlásil na včelařské učiliště v Nasavrkách. Když to zjistil děda, přihlásil se taky. V 76 letech byl nejstarším učněm v republice. Pak jsem ještě vystudoval včelařskou školu v Drážďanech.
A teď jsem se přihlásil na včelařskou fakultu univerzity v polské Toruni.
Vy budete mít vysokoškolský titul přes včely? To slyším poprvé.Budu jen bakalář, magistra už asi dělat nebudu. U nás je problém, že včelařské vzdělávání je staženo jen na veterinární fakulty. Denní studium na středních školách není. Jen dálkové, protože není dost uchazečů.
Na druhou stranu mluví statistiky o tom, že včelařství je nejdynamičtěji rostoucí učební obor v republice. Ale když se vám zvedne počet studentů ze 100 na 150, tak ten procentuální nárůst je samozřejmě vysoký. Další problém je, že jednotlivé školy mají velmi rozdílnou úroveň.
Většina škol, které mají souhlas Českého svazu včelařů, učí to, co je v Čechách obvyklé a moc se nevěnují tomu, jak se to dělá v zahraničí. Proto se snažím studovat venku, tam sázejí na moderní způsob včelaření.
U nás se pořád bere jako bible kniha o včelařství, kterou napsal inženýr Veselý před 50 lety. Ale včelařství se světově posunulo jinam.
Tomáš Moravec založil v Liberci Český včelařský institut a rovněž Včelařskou školu. Kromě toho provozuje ve Smržově u Českého Dubu včelí farmu, kde nabízí zájemcům kurzy Včelařem na zkoušku.
V čem je ten rozdíl?Už jsou novější technologie. Zahraniční výzkumné ústavy jedou dál. Hlavně co se týká nemocí včel. S těmi jsou velké problémy. Je tu kleštík včelí (varroa destructor), který dělá velkou neplechu.
Jde o nepůvodního parazita, který naše včely oslabuje, objevují se pak u nich virózy. Dokud byly včely v normální síle, virózám se dokázaly bránit. To je teď horší, kleštík je hodně zdecimoval.
Ale řada českých včelařů neléčí včely správně, léčí si je podle sebe, nedodržují léčebné postupy ani určenou metodiku, je to začarovaný kruh.
Přibývá u nás včelařů?Čím dál víc lidí se pouští do včel, ale nechtějí se v tom vzdělávat. To se dá vydržet tak dva roky, třetím rokem pak většinou včely padnou. To už je pozdě a takový člověk je odrazený od chovu včel do konce života, pokud si nepřizná, že něco dělal špatně.
Bohužel, současný trend vzdělání nenasvědčuje. Teď to říkám ve vší úctě: starší lidé už se učit nebudou, ti se drží toho, co znají. A mladí zase slyší slovo dotace pro včelaře: aha, tak se do toho pustíme. V Pardubickém kraji už zavedli, že kdo neabsolvuje základní školení, nemá na krajskou dotaci nárok.
U nás v Libereckém kraji to snad bude od příštího roku.
Co říkáte na rozmáhající se trend včelaření ve městě?Nevadí mi to, ve městě je vždycky dostatek pastvy pro včely, ač se to nezdá. Včelaření na střeše má výhodu, že včely nikoho neobtěžují. Jsou nahoře, ani je nezaznamenáte.
Jen v létě se střecha musí chladit vodou, protože je rozpálená od slunce, což včelám nedělá dobře. Jsou včelaři, kteří si na včelách ve městě postavili svoji kariéru, svoji image ve stylu: my máme včely na budově Federálního shromáždění, na Národním muzeu, na krajském úřadě, na hotelu Hilton a podobně.
I my máme v plánu dvě včelstva na komunitní zahradě v centru Liberce.
Říkal jste mi, že stáčíte zhruba dvě tuny medu ročně. Kolik toho vaše včely musí nalétat, aby jste na ty dvě tuny dosáhl?Obecně platí, že na jeden kilogram medu musí včely navštívit jeden milion květů.
Koukám, že i tady ve Smržově máte kolem řepková pole. Jsou pro vás jako včelaře požehnání, nebo s tím máte problémy?To je vážná otázka a na rovinu říkám, že na to neexistuje správná odpověď. Monokultura obecně není pro včely úplně v pořádku. Ale! Obrovský zdroj nektaru a pylu, který včely z řepky přinesou, je pro včelaře výborný, protože získáme velké množství medu.
Nikdo si neuvědomuje, že řepkový med spolu s lipovým patří mezi nejkvalitnější medy, které vůbec existují. Jak lípa, tak i řepka obsahují látky, které lidskému zdraví prospívají. Ač to třeba u řepky zní zvláštně, tak obsahuje látky, které jsou protirakovinné. (Aktivují enzymy detoxikující karcinogeny z potravy a tím snižují riziko rakoviny tlustého střeva – pozn. red.).
U vašeho stánku na trhu jsem ale na skleničku s nápisem řepkový med nenarazila. Proč?Protože bych ho neprodal. Lidé slyší slovo řepka a málem dostanou osypky, považují to za něco špatného.
Ale když jim řeknu: tady máte pastový med, to je květový, jarní med (ve kterém je ovšem také řepka), tak to jim najednou nevadí. Ale kdybych rovnou řekl, že ta pasta je z řepky, tak ho nekoupí.
Pak ochutnají a diví se, jak je dobrý.
Čili jako kupující jsme konzervativní, co se medu týká?Spotřebitelé jsou velmi konzervativní a neuvědomují si, že český med – zdůrazňuji slovo český – patří mezi nejkvalitnější medy na světě. Nejsme tu až tolik zamoření chemií.
A i když je naše země malá, tak i přes lány řepky tu máme medy smíšené, různorodé, žádnou monokulturu.
Ve světě se dnes sice vyzdvihují jednodruhové medy třeba čistě kaštanové, čistě lipové, čistě akátové, levandulové, slunečnicové, ale ty nejsou tak lahodné jako medy smíšené.
Má smysl kupovat med v obchodních řetězcích?Koupit si ho můžete, ale nebudete vědět, co kupujete. Na skleničce máte napsáno: směs medu z EU a mimo EU. Takže to může být med dovezený odkudkoliv ze světa. Ty medy se smíchají, aby dostaly nějakou chuť a barvu.
Takže v tom můžete mít stejně dobře tropické medy jako medy z Asie, jsou tam medy z Evropy, ale nevíte, co přesně je to za med. Proto je lepší med český přímo od včelařů, který je místní a kvalitní. A je to i otázka pylu. Dnes je spousta lidí na něco alergická.
Říká se, že na místní pyly jsme zvyklí, ale na ty zahraniční, exotické pyly, na ně zvyklí nejsme. I proto je pro alergiky lepší kupovat zdejší med.
A vy poznáte, jaký med včely udělají? Jak to zjistíte?Neříkám, že poznám úplně všechno, ale poznám med podle chuti. Také vím, co kvetlo těsně před tím, než se vytáčí, a jaká byla převažující rostlina. Řepka je jasná, ta bude v každém jarním medu, i kdybyste nechtěla. Lípa je výrazná chuťově i vůní.
Česká norma říká, že existuje med květový, medovicový (lesní) a smíšený. Květový je ten, kde převažuje květ. Medovicový je ze šťáv, které zanechávají na listech stromů a na jehličnanech mšice a červci, a ze šťáv, které samy vypouštějí stromy a rostliny. Medovicové medy bývají tmavé, ale musí splňovat dané fyzikálněchemické vlastnosti.
Existují na to přístroje, ale běžný včelař je nemá. Takže na trhu prodává medovicový neboli lesní med a kontrola mu řekne: my jsme to změřili a vy podvádíte zákazníka, protože to žádný medovicový med není. Ale když to vydává za květový med, tak opět podvádí zákazníka, protože tam z květů skoro nic není.
Takže skončíme u toho, že se to prostě označí cedulkou med a je na mě jako na včelaři, abych se se zákazníkem domluvil, jestli je to lesní, smíšený nebo květový med.
Co všechno se kontroluje?Obsah sacharózy, pak elektrická vodivost, to je ta medovice. Je v ní velké množství minerálů, takže med je vodivější. Nejdůležitější je obsah vody. Med musí mít podle evropské normy pod 20 procent vody, podle české normy dokonce pod 18 procent.
Když je vody víc, začne med kvasit. Sleduje se také HMF (hydroxymetylfurfural), chemická látka, která vzniká při ohřevu medu. Když med dlouhodobě ohřívám třeba na 40 °C, tak HMF stoupá. Jde o látku nevhodnou pro lidi, ale jde o běžnou součást medu, jen nesmí překročit danou hranici.
Má med nějakou dobu trvanlivosti? Může se zkazit?Pokud bude mít dostatečně nízké procento vody, nezkazí se. Bohužel, má jednu nevýhodu, a sice že je hydrostatický. Snaží se srovnávat obsah vody s okolím. Proto, když bude v sušším prostředí, je to v pořádku. Obecně je ale med nejlepší první rok, rok a půl po vytočení. Ale i za deset let se dá normálně zkonzumovat.
MED
- MED
- Med se řadí mezi čisté přírodní produkty, které se využívají po staletí v lidovém
- léčitelství pro své vše léčivé účinky. Je to téměř jediná potravina, která hned po
- použití přechází přímo do krve člověka.Med je proto nejen skvělou potravinou,
- ale i výborným a biologicky vysoce hodnotným produktem.Med je velmi dobrý
- doplněk zdravé výživy dětí, rekonvalescentů, sportovců aj. Med zvyšuje přiroze-
- nou odolnost organizmu a tím snižuje riziko onemocnění. Má také velké antibak-
- teriální účinky. Biologické působení je velmi rozsáhlé, používá se na léčbu
- onemocnění cest dýchacích, nachlazení, chudokrevnosti, ledvinových potíží,
- nemocí srdce, nemocí žaludku, ale i alergií aj.Med je hodnotná potravina přírod-
- ního charakteru, vytvořena společenstvím včel ze sesbíraných sladkých šťáv
- květin (nektaru) či stromů (medovice). Tyto sladké šťávy včely přetvářejí,
- kombinují a obohacují svými specifickými látkami, ukládají a nechávají zrát
v plástech. Med slouží včelám po celé zimní období jako potrava. KRYSTALIZACE MEDU – ZNÁMKA KVALITY MUDr. Jana Hajdušková klikněte
Proč raději med než cukr?
Med na rozdíl od řepného cukru obsahuje jednoduché cukry v biologicky vyváženém systému. Organizmus tak není zbytečně
zatěžován a ušetřenou energii může využít např. pro vlastní regeneraci.
- Jaký druh medu je nejzdravější, nejlepší?
- Medy se podle původu rozdělují na květové a lesní:
- Květový med „luční“je čistým koncentrátem nektaru z květů rostlin. Má vyšší obsah ovocného a hroznového cukru,
a kromě jiného obsahuje i mnoho bílkovin rostlinného původu. Jeho barva je převážně světlá, má velmi příjemnou chuť i vůni.
Přirozenou vlastností tohoto medu je krystalizace, která nemá žádný vliv na jeho kvalitu.
Medovicový med „lesní“ obsahuje díky svému původu některé látky propolisové povahy a vyšší podíl cenných minerálií.
Vyznačuje se velmi lahodnou chutí a jemnou vůní. Zůstává dlouho tekutý, krystalizuje velmi pomalu. Je tmavé červenohnědé až
hnědočerné barvy.
Pastovaný med je přírodní, zpravidla květový, případně smíšený med, speciálně upravený do pastové konzistence řízenou
krystalizací. Med je zpracován pouze mechanicky, bez jakýkoliv přísad . Proto je to plnohodnotný přírodní včelí med, který si
uchovává všechny cenné látky a v průběhu času se již nemění – dále nekrystalizuje. Má světle bělavou až nažloutlou barvu a
výbornou, lahodnou chuť. Snadno se roztírá, ale neteče, proto je vhodný zvláště pro děti. Krémové medy jsou velice oblíbené.
Kvalitní, zdravé a chutné jsou všechny druhy medu. Záleží na každém, jaký si oblíbí.
Aby si med uchoval všechny své cenné látky, měl by se skladovat v uzavřeném obalu ( např. sklo, keramika ), v suché,
tmavé místnosti a při teplotě cca 15°C. Krystalizace medu nesnižuje jeho kvalitu, je to jeho přirozená vlastnost. Zkrystali –
- zovaný med je možno uvést do původní konzistence opatrným zahříváním ve vodní lázni, která by neměla přesáhnout
- 45°C, čímž neztratí svoji hodnotu.
- Sklenice včelího medu – půl lékárny doma
Prevence je lepší než léčení. Med zvyšuje přirozenou odolnost organizmu. Příznivě ovlivňuje krevní oběh, vyživuje srdce,
obsahuje látky tvořící kosti. Pylová zrna v květových a smíšených medech jsou zdrojem vitamínů. Med – to je přírodní
čistý produkt včely medonosné, který byl kdysi výsadou králů. Dnes si ho může dopřát každý.
Med v lidovém léčitelství : ( podle mudr. Handla)
1. Při rekonvalescenci po různých nemocích. Boj s nemocí je námaha, organizmus potřebuje spoustu energie. Dávat do mléka.
2. Záněty horních cest dýchacích : med v teplém mléce nebo čaji s citronem proti.infekci.
3. Žaludeční vředy vzniklé překyseleností žaludku – med snižuje sekreci žaludečních šťáv na polovinu. Na lačný žaludek 1 lžíci denně.
4. Nespavost : před spaním kávovou lžičku medu. Večeřet v 17 hodin !
5. Onemocnění jater a žlučníku : usnadňuje léčení ovocnými cukry. Zánět.žlučníku: pravidelným užíváním medu může dojít k uklidnění.
6. Žloutenka : denně med – případně míchat s ovocnými šťávami a vodou.
7. Nedostatek krevního barviva (hemoglobinu): doporučuje se tmavý med, který obsahuje více železa, mědi a hořčíku. Denně dávat
do mléka nebo čaje 2 ořechy a lžíci medu. Dobré výsledky při chudokrevnosti.
8. Přecitlivělé nervy: nejlépe lžíci medu ráno na lačný žaludek a lžíci medu večer před spaním.
9. Pálení žáhy : med se užívá místo jedlé sody.
10. Při zácpě : před spaním kávovou lžičku medu – upravuje stolici.
11. Při cukrovce : neškodí užívat denně kávovou lžičku světlého medu při dodržování ostatní diety.
12. Poruchy trávení : plynatost : med upravuje trávení a zamezuje vzniku bolesti.
13. Při nadbytku tuku v lidském organizmu : med obsahuje enzymy, které.podporují trávení. Je tedy částečně prostředkem proti otylosti.
14. Těhotné ženy : mají zkonzumovat alespoň 5 kg medu v průběhu těhotenství. Plod tak dostane látky, potřebné ke zdárnému vývoji.
15. Novorozeňata a děti vůbec: sladit i kojeneckou stravu květovým medem..Obavy.z průjmu jsou zbytečné. Med je prospěšný pro děti
v každém věku..Není .pravda, že med způsobuje zubní kaz u dětí – naopak, med zdraví dětí velmi prospívá. ……
Podrobnější rady a poznatky při používání včelích produktů k léčení najdete v knížce Mudr. Handl:“ Včelí produkty ve výživě člověka“
a MUDr. Hajduškové „Včelí produkty očima lékaře“. Užívejte med pravidelně denně v malých dávkách – uchováte a upevníte si svoje
zdraví.Pravidelně jíst med a nerozčilovat se je důležité v předcházení nemocí.Ve spotřebě medu máme co dohánět ! Nejen v Evropě.
Japonci se dožívají nejvyššího průměrného věku na světě.V Japonsku se také spotřebuje nejvíce medu na hlavu!
Med je vzácně vyvážený přírodní produkt . Je to velice cenná přírodní látka, která by neměla chybět v naší stravě.Med je čistý přírodní
produkt a účinný tradiční lidový lék. Odpovídá zdravé výživě a zvyšuje přirozenou odolnost lidského organizmu.
Med dodáváme ve skle, nebo do vlastních nádob či sudů.
Český svaz včelařů, z.s. základní organizace Nejdek
Nejlepší med na světě? Z Yukatanu
Medy mají barvu, vůni a chuť po plodinách a místech, z nichž pocházejí. Jinak voní medy vřesové, levandulové, šalvějové… Jaké typy medu můžeme ochutnávat v různých částech světa?
Nejrůznější druhy medů si dávají lidé jako skvělou snídani nejen v České republice, ale po celém světě včetně exotických zemí. Med je dobrým nastartováním do nového dne, protože obsahuje hodně sacharidů, které jsou pro nás přínosným zdrojem energie. Můžeme jím také nahradit cukr, třeba do pečení a různých pokrmů.
- Medy mají barvu, vůni a chuť po plodinách a místech, z nichž pocházejí
- Jaké typy medu můžeme ochutnávat na různých místech světa?
- Medy vřesové
Získávají se na rozsáhlých vřesovištích v Německu, na atlantickém pobřeží v severských zemích z květů vřesu (Calluna vulgaris) a z vřesovců (Erica sp.).
Med je charakteristicky tixotropní – želatinovitý, a proto se před vymetáním musí v plástech rozpíchat zvláštním přístrojem – rozrušovadlem.
Je světle nebo tmavě jantarově zbarvený, někdy skoro až červený, s charakteristickou vůní chlebového kvásku. Má nízký obsah sacharózy a vyšší obsah enzymů.
Hymetský med
Med ze svahů hory Hymetu byl věhlasný již v antickém Řecku. Pochází z tymiánu, majoránky a dalších suchomilných bylinek. Dnes se v dárkovém balení prodává na většině řeckých ostrovů, ale již nepochází jen z hory Hymetu. Je tmavý, průsvitný, jemně aromatický, příjemné chuti.
Levandulový med
Pochází ze Středomoří, především z okolí města Grassé, kde jsou rozsáhlé levandulové plantáže. Je jantarově zbarvený, silně voní levandulí. Má vyšší obsah sacharózy, proto dlouho nekrystalizuje.
Med pohankový
Pohankový med má původ ve východní Evropě, kde se dosud pohanka (Fagopyrhum esculenta) pěstuje. Je tmavě hnědě zbarvený, má zvláštní, jakoby „močůvkovitou“ vůní. U nás jako tzv. „med sovětský“ není oblíbený, třebaže se tvrdí, že obsahuje mnoho rutinu a je velmi zdravý.
Ze Severní Ameriky a Mexika pocházejí některé charakteristické druhové medy:
Kalifornský šalvějový med
Nepochází ze šalvěje, jak by se z názvu dalo soudit, ale z divoce rostoucí kalifornské pohanky. Je tmavě hnědý, výrazné chuti a v USA se z něj vyrábí tzv. „košer medovina“.
Tupelový med
Má původ v květech stromu tupela (Nyssa aquatica), který roste hojně v monokulturách na mokřadech od Virginie až po Floridu a Texas. Má bílé květy v hroznovitých květenstvích. Med je voňavý, bílý, dlouho nekrystalizuje, protože obsahuje mnoho fruktózy. V USA se využívá především ve farmacii.
Sourwood honey
Je poměrně vzácným druhovým medem z oblastí Severní Ameriky, kde roste kysloun (Oxydendrum arboreum). Kysloun je keř, zřídka až nízký stromek, který tvoří v lesních porostech s kyselou půdou spodní keřovité patro.
Roste v porostech trnovníku akátu a bohatě kvete v době, kdy akát dokvétá. Stálo by za úvahu, zda by se u nás neměl vysadit v porostech trnovníku akátu. Je to okrasná i meliorační dřevina, která prodlužuje včelí snůšku.
Med je velmi chutný.
Uvalde Honey
Pochází z keřovité akácie (Acacia greggii), rostoucí v Mexiku a jižních státech USA. V Mexiku jí říkají Uňa de gato – kočíčí dráp, protože má trny horší než kočičí drápy.
Kvete typickým kulovitým květenstvím mimosovitých dřevin, bohatě vylučujících nektar. Med je světlý nebo světle jantarový, voňavý, vynikající chuti.
Produkuje se především v okolí městečka Uvalde v Texasu, podle kterého dostal pojmenování.
Liliovníkový med
Jde o med z květů liliovníku (Liriodendrum tulipifera), charakteristického stromu z povodí řeky Missouri. Tulipánovité květy tvoří mnoho nektaru. Med je tmavě zbarvený, hustý a lahodný, chutí a vůní připomíná plody kdoule.
Med alkahual
Pochází z Mexika, ale jeho botanický původ se nepodařilo zjistit ani v Mexiku. Je to velmi chutný med jantarově zbarvený, s jemnou vůni.
Campanillové medy
Jsou exportovány z Mexika, Karibiku a Střední Ameriky. Pocházejí z velmi početného rodu svlačcovitých rostlin – povíjnic (lpomea sp.). Včelařsky nejvýznamnější z nich jsou Ipomea triloba a Ipomea crassicaulis. Poskytují medy většinou světle jantarově zbarvené, vonné a chutné.
Med aguinaldo
Pochází ze svlačcovité rostliny Rivea corymbosa, která roste hojně na poloostrově Yukatanu. Kvete bílými květy v měsíci květnu a červnu. Med je vodnatě čirý, vonný a považuje se za jeden z nejlepších na světě.
Med kampeškový
Med z nektarodárného stromu kampešky (Haematoxylum campechianum), který roste hojně v tropických suchých lesích a savanách Karibiku a Střední Ameriky. Med kampeškový je světlý, příjemně voní a dlouho zůstává tekutý. Většinou se vyváží z Jamajky.
Mangový med
Původem z tropických stále zelených stromů mangovníků (Mangifera sp.), jejichž plody se k nám v současnosti dováží jako tropické ovoce. Je hustý, jantarově zbarvený, mírné terpentýnové vůně a vynikající chuti.
Zdroj: https://www.vitalia.cz/clanky/nejlepsi-med-na-svete-z-yukatanu/?ic=articles-related&icc=item-6