Názor vytvořený předem a další způsoby, kterými se mýlíme

Svůj názor na druhé si často děláme velmi rychle. Někdy proto, že jejich rychlé posouzení skutečně potřebujeme, častěji však spíše z pohodlnosti. Mnohdy tak k tomuto posouzení dochází během několika prvých sekund, kdy jsme s nimi přišli do styku. Svůj názor sice občas po určité době poopravíme, zpravidla však jen tehdy, když s druhými lidmi máme možnost setrvat déle.

K tomu však často dojde jen tehdy, když první dojem, kterým na nás druhá strana zapůsobila, byl pozitivní, a v kontaktu či spolupráci s ní jsme se rozhodli pokračovat. Prvý dojem, který na druhé vytvoříme, bývá proto mnohdy rozhodující, protože šanci na to zapůsobit či vytvořit dobrý prvý dojem, máme jen jednou. A to často ke škodě obou stran.

Co posuzujeme

Při rychlém posuzování druhých hrají svou roli dvě hlavní okolnosti. Za prvé to, co posuzujeme, tedy jaké vlastnosti či předpoklady vnímáme nejsilněji, za druhé pak to, jak druhé posuzujeme, to je o jaké projevy se při posuzování těchto předpokladů opíráme.

Jak ukázaly experimenty, při tvorbě prvého dojmu, který si lidé o druhých vědomě i nevědomě vytvářejí, jsou rozhodující dva předpoklady, které jim přisuzujeme:

  • K prvému patří jejich přátelskost či emocionální náklonnost, tedy to, nakolik lze od nich očekávat dobré úmysly.
  • K druhé předpokladu pak jejich schopnosti, které mimo jiné rozhodují o tom, jak budou schopni své úmysly uskutečnit.

Jestliže se setkáme s dosud neznámým člověkem, prakticky okamžitě a většinou nevědomě ho podle těchto kritérií hodnotíme. Příčiny svého hodnocení si jinak řečeno nemusíme uvědomovat, naše hodnocení je však často pro vztah, který k danému protějšku zaujmeme, klíčové.

Když vyhodnotíme protějšek jako přátelský a kompetentní, máme zpravidla sklon ho posuzovat pozitivně a mnohdy s ním i navázat bližší kontakt. A když je to potřeba, jsme ochotni mu pomoci a vyjít vstříc. Pokud však vnímáme druhou stranu jako chladnou či potenciálně nepřátelskou a navíc i neschopnou, pak nás naopak většinou odpuzuje.

V méně vyhraněných případech může být naše posouzení složitější. Ty, jež vnímáme jako chladné, ale schopné, posuzujeme často podle toho, nakolik podle našeho názoru spadají do skupiny, kterou vnímáme jako nám podobnou, či naopak nepodobnou.

V prvém případě je většinou vnímáme příznivě, ve druhém nepříznivě. Někdy u nás mohou vyvolávat i závist či dokonce snahu jim nějakou formou ublížit.

Osoby, které vnímáme jako přátelské, ale neschopné, v nás mohou naopak vyvolávat lítost, často však i nezájem.

O co se naše posouzení opírá

Posuzování lidí na základě jejich schopností a přátelskosti je svou povahou racionální. Jeho správnost závisí však na tom, o co se při posuzování těchto předpokladů opíráme. Ke slovu zde totiž často přicházejí již zmíněné a nepříliš spolehlivé „mentální zkratky“. I když občas mohou zachytit určitá zrnka pravdy, častěji nás vedou k omylům. Které jsou ty nejčastější?

  • Je autorem řady publikací, z článků, které několik let publikoval na iDNES.cz, vznikla jeho nejnovější kniha Vezměte život do svých rukou.
  • Věnuje se personálnímu a manažerskému poradenství a firemnímu vzdělávání.
  • Je absolventem VŠE Praha a Filozofické fakulty UK, obor psychologie práce a řízení.

Názor vytvořený předem a další způsoby, kterými se mýlíme

Bez ohledu na to, nakolik si to uvědomujeme (či uvědomit chceme), souvisí názory, které si o neznámých činíme, s jejich fyzickým vzhledem. Tak například lidi, jejichž tvář nám připadá dětská, máme sklon hodnotit jako naivní a slabé, mnohdy však i jako poctivé, submisivní či vřelejší.

Atraktivní (ale i vyšší) lidi považujeme většinou za kompetentnější, a to jak ve smyslu jejich intelektových, tak i společenských schopností. Podobně máme často sklon považovat za schopnější lidi s vyšším společenským postavením, a to i tehdy, kdy je jejich „status“ jen výsledkem náhody či narození.

Častým zdrojem zkreslení při prvém posuzování druhých, především jejich schopností, je i sklon hodnotit je podle toho, zda se nám jeví jako nám podobní či nepodobní. Při posuzování se totiž opíráme i o rysy či okolnosti svou povahou náhodné, které nejsou z hlediska posouzení příliš podstatné.

Ty, o kterých se domníváme, že se nám podobají, máme tak zpravidla tendenci hodnotit jako schopnější, a často je můžeme i nadhodnocovat. Ty, kteří se nám podle našeho názoru příliš nepodobají, vnímáme naopak negativněji. Výjimka z tohoto pravidla se týká situací, kdy s námi určitý člověk soutěží.

V tomto případě bývá vnímán negativně, i když s námi má společné rysy.

Zdrojem omylů v posuzování druhých je i sklon jejich vlastnosti či schopnosti generalizovat. Tedy domnívat se, že když jsou v určitém ohledu schopní, budou schopní i v oblastech dalších, či naopak, pokud v určitém ohledu příliš schopní nejsou, budou podobně neschopní i co do svých dalších předpokladů.

Tyto generalizace, označované jako „halo efekt“ mohou přitom postihovat i oblasti velmi vzdálené. Nejčastějším příkladem je sklon vnímat lidi, kteří jsou velmi komunikativní, jako inteligentní, a ty, kdo nejsou příliš hovorní, jako neschopné. Inteligence má však různé podoby a verbální schopnosti, jakkoli důležité, jsou jen jednou z nich.

Halo efekt má však i svůj protipól, takzvaný kompenzační efekt. Uplatňuje se především tehdy, když srovnáváme různé lidi navzájem. V těchto situacích máme tendenci předpokládat, že lidé s určitým pozitivním rysem budou v jiné oblasti slabší a naopak. Daný efekt se tak projevuje například sklonem vnímat lidi emocionálně vřelejší, ve srovnání s emocionálně chladnějšími, jako méně schopné.

Šaty dělají člověka

K častým mentálním zkratkám při posuzování lidí patří i způsob oblečení. Přes určité společenské „rozvolnění“, ke kterému v oblečení či požadavcích na „dress code“ jednotlivých profesí či společenských skupin dochází, působí mnohdy velmi silně.

A jak ukázaly některé psychologické experimenty, může být při posuzování lidí dokonce rozhodující. Platí to jak při posuzování jejich ekonomického postavení či respektu, který vyvolávají, tak při posuzování jejich schopností.

Nezáleží ani na tom, zda jde o muže či ženy.

Význam toho, jak je druhý oblečený, je často větší než jeho fyzický vzhled. Dokázaly to průzkumy. Testovaní lidé měli za úkol posoudit druhé na základě fotografií. Měli pak určit schopnosti lidí, kteří se lišili svým oblečením. Když u stejných lidí došlo ke změně oblečení k lepšímu, byli hodnotiteli vnímáni jako schopnější.

Při svém hodnocení se totiž testovaní lidé zjevně soustředili více na oblečení posuzovaných než na podrobnější analýzu jejich vzhledu.

Neovlivnila je ani výzva, aby se zaměřili na samotnou osobnost a nikoli na její ostatní rysy, jako je například oblečení, ani vysvětlení, že schopnosti na způsobu oblečení nezávisejí.

Obdobné výsledky přinesly také experimenty, při kterých byla pokusným lidem za vyšší přesnost v jejich posouzení slíbená odměna. Muži i ženy oblečení v džínách byli i přesto posuzováni jako méně schopní než stejní muži a ženy v obleku a šatech.

Jak to využít

Z experimentů, ale i každodenního života vyplývá, že způsob, kterým na prvý pohled posuzujeme druhé, je často nepřesný a mnohdy nespravedlivý. Má to však i svou světlejší stránku. Když víme, čím se toto posuzování řídí, můžeme to využít.

Pokud jsme v roli posuzovatele, měli bychom si uvědomit, že nelze dávat jen na první dojem, protože posouzení, které se o něj opírá, bývá často zavádějící a nepřesné. Například proto, že máme přirozený sklon určité pozitivní či negativní předpoklady generalizovat.

Když jsme sami posuzováni, můžeme si uvědomit, ke které „stereotypní“ skupině patříme a jak můžeme svůj obraz v očích druhých změnit.

Můžeme se snažit působit jako vřelejší, nebo naopak, když jsme příliš vřelí, můžeme se pokusit svou vřelost v očích druhých trochu omezit a zvýšit tak své hodnocení.

Pozor ale na to, abyste se kvůli hodnocení ze strany druhých nedostali do začarovaného kruhu, tedy abyste nejednali způsobem, jak vás vnímají ostatní.

Komentář: Karel Schwarzenberg se mýlí. Zabití Sulejmáního bylo v souladu s mezinárodním právem

V reakci na americký útok, při němž zemřel Kásim Sulejmání, velitel íránských jednotek Kuds, exministr zahraničí a poslanec Karel Schwarzenberg prohlásil, že Trumpovy skutky jsou zločinné a překračují mezinárodní právo. Schwarzenberg se však mýlí. Zabití Sulejmáního bylo v souladu s mezinárodním právem. Svoji případnou kritiku by tak měl exministr zaměřit spíše na normy mezinárodního práva, píše Aleš Rozehnal na webu Hlídací pes.

Podle Charty OSN musí státy urovnávat své mezinárodní spory mírovým způsobem a zdržet se hrozby nebo užití síly proti územní integritě nebo politické nezávislosti jiného státu.

Článek VII Charty OSN ale z této zásady dává dvě výjimky. První z nich je ta, že Rada bezpečnosti OSN označí nějaké jednání jako hrozbu míru, narušení míru nebo akt agrese. V takovém případě mohou státy podniknout vojenské kroky, aby obnovily mezinárodní mír a bezpečnost. Rada bezpečnosti OSN tedy může přijmout rezoluci, která bude opravňovat některý z členských států použít sílu.

Druhá výjimka se vztahuje na případy sebeobrany.

Zásahy proti teroristům

Rada bezpečnosti OSN v listopadu 2001 přijala rezoluci č. 1368, která umožňuje státům užít sílu v sebeobraně v případě teroristických útoků. Tato rezoluce se pak stala mimo jiné právním základem pro americkou intervenci v Afghánistánu. Rezoluce stanoví, že akt mezinárodního terorismu představuje hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost.

Z pohledu mezinárodního práva tak byla vojenská akce v Afghánistánu zcela příkladně v souladu se všemi normami. Rada bezpečnosti OSN stanovila, že teroristický útok z 11. září 2001 opravňuje použití síly v sebeobraně.

USA a NATO poté podnikly vojenskou akci, která trvala, dokud Rada bezpečnosti nezajistila mezinárodní mír a bezpečnost pověřením mezinárodních sil, které OSN vytvořila záhy po zahájení amerických vojenských akcí.

Zmíněná rezoluce má ale širší dosah a uznává, že jakýkoli akt mezinárodního terorismu dává právo členskému státu OSN užít sílu v sebeobraně, respektive podniknout potřebné kroky k zabránění teroristických útoků. Rezoluce je tedy právním základem pro ozbrojené zásahy USA proti teroristům v Pákistánu, Jemenu či Somálsku. Je i právním základě pro užití dronů při zabíjení teroristů.

Užití síly v sebeobraně

Je ovšem pravdou, že rezoluce přináší řadu problémů. Charta OSN totiž stanoví, že užití síly v sebeobraně je možné pouze do doby, než Rada bezpečnosti OSN podnikne opatření k udržení světového míru a bezpečnosti.

To znamená, že právo užít sílu v sebeobraně je časově limitováno a má být pouze dočasné. Poté, co odpadne naléhavá nezbytnost sebeobranného použití síly, předpokládá Charta OSN, že buď bude obnoven mír, nebo že Rada bezpečnosti podnikne potřebné kroky k zajištění dlouhodobého bezpečí. Rada bezpečnosti je však ve většině případů terorismu nečinná.

I bez tohoto ustanovení je celkem zřejmé, že právo na sebeobranu je časově limitováno. Je například nepochybné, že USA nemají po téměř 80 letech od útoku na Pearl Harbor právo použít sílu v sebeobraně proti Japonsku. Je tedy otázkou, zda útoky z 11. září stále Spojeným státům toto právo dávají. Mezinárodní právo totiž hovoří o bezprostřední hrozbě budoucího útoku.

Užití síly v sebeobraně také musí být dále nezbytné a proporcionální. Síla může být užita pouze jako poslední prostředek, když se ukáže, že všechny ostatní prostředky byly neúčinné. Vzhledem k tomu, že údaje o útocích dronů jsou více méně tajné, je obtížné nezbytnost a proporcionalitu posoudit.

Není například jasné, zda by místo útoku dronů v některých případech nepostačovalo k odvrácení teroristických útoků narušení finanční a komunikační infrastruktury teroristů.

Není také jasné, zda USA při útocích dronů rozlišují mezi různými stupni teroristických hrozeb. Pokud by takový útok odvrátil teroristickou akci srovnatelnou s útokem z 11. září 2001, asi nebudou o její legálnosti žádné pochyby. Nevíme ale, zda nejsou podnikány útoky i proti teroristům, kteří nejsou schopni způsobit USA vážnější škody.

Další otázkou je, zda útoky amerických dronů a další způsoby cíleného zabíjení, představují každý samostatný případ užití síly, který musí být posuzován nezávisle, nebo zda se jedná o kontinuální použití síly s mnoha jednotlivými útoky, které je nutno posuzovat společně.

USA: soudce i popravčí

Pokud uznáme fakt, že USA jsou ve válce se teroristickými organizacemi typu Al-Káida, je možné podniknout útok na jakéhokoli kombatanta již na základě pouhé skutečnosti, že přísluší k nepřátelským bojovníkům.

Pokud by mezinárodní právo tento fakt neuznalo, bylo by možné užít sílu proti jiným osobám pouze tehdy, jestliže by tím bylo eliminováno bezprostředně hrozící nebezpečí.

Vzhledem k tomu, že USA jsou jedinou světovou vojenskou supervelmocí, jsou také jediným soudcem svých vlastních akcí, které jsou pro ostatní netransparentní. Spojené státy tak vystupují v roli soudce i popravčího.

Rozhodují o tom, jak bude interpretováno právo, rozhodují o tom, jaké důkazy budou připuštěny, a následně tyto důkazy hodnotí.

To nečiní cílené útoky proti nepřátelským osobám protiprávní, ale ukazuje to na slabiny mezinárodního práva, které nedokázalo adekvátně zareagovat na změněnou situaci ve světě, kdy existuje mnoho konfliktů, které nevedou státy mezi sebou, ale státy s nestátními entitami.

To destabilizuje již tak otřesený systém kolektivní bezpečnosti vytvořený Chartou OSN. Ukazuje se totiž, že mezinárodní právní systém je anachronický a často nefunkční.

Americké útoky dronů nejsou porušením mezinárodního práva, ale ukazují, že mezinárodní právo samo je narušeno. Jasným příkladem je například paralýza Rady bezpečnosti OSN způsobená anachronickým složením a hlasovací procedurou.

Mezinárodní právo by proto mělo upravit stav, který panuje mezi válkou a mírem, kontinuální užití síly v menším rozsahu a další otázky, které vyplývají z technologických změn posledních desetiletí.

Aleš Rozehnal pro Ústav nezávislé žurnalistiky

Minecraft – hra která dává smysl

V tomto článku bych rád představil počítačovou hru Minecraft a její výukový potenciál, a to přesto, že můj postoj k výukovým hrám je dosti skeptický.

Pokud nebudu počítat takové, které byly přímo k výuce vytvořeny, ale jen hry, jejichž původním cílem je bavit, jistě se v nich nějaký potenciál najde (například zlepšení angličtiny u her v anglickém jazyce), ale dle mého názoru existují vždy efektivnější metody výuky.

Před nedávnem se ke mně například dostala informace, že se k výuce používá volně dostupná hra „The Battle for Wesnoth“, což si nedokážu dost dobře představit. O to větším překvapením pro mě byla hra Minecraft a možnosti které nabízí.

Co je to Minecraft

Minecraft je počítačová hra od švédského vývojářského studia Mojang, která je psána v Javě. Hra je nezávislá, nestojí za ní žádná větší společnost, a i přes to si jí v současné době koupilo už přes 7 milionů lidí (ano, je placená, ale o tom níže).

Minecraft je sandboxová hra, což znamená, že hráče pouští do světa, který má své principy a pravidla, hraní však nemá žádný konkrétní cíl. Hráč ve hře může dělat cokoli, co uzná za vhodné a cíl hry si hledá a vytváří sám.

Minecraft simuluje reálný svět, až na to, že se v něm celý svět skládá převážně z kostek, dále z různých struktur jako jsou dveře, ploty, poklopy, dále pak rostlin, bytostí a předmětů. O tvorbu krajiny se stará algoritmus, který ji generuje tak, aby vypadala přirozeně.

Ve hře najdete několik biotopů od luk, přes lesy, moře, pouště až po pralesy.

Kostky, ze kterých se skládá lze libovolně rozpojovat (příslušným nástrojem), pak přenášet a stavět z nich nové objekty, případně vyrábět nástroje, tavit je v pecích (například z písku vyrobíte sklo), používat jako palivo, atd.

Velkou část hry člověk stráví v dole dolováním železa, uhlí a dalších surovin, musí si také zajistit jídlo (lov nebo pěstování zvířat či rostlin), postavit obydlí, vyzbrojit se (po světě se potulují i nebezpeční tvorové).

Krátký nástin o tom, jak hra vypadá, vám dá následující video.

Minecraft for Educational purposes

Krom výroby základních nástrojů se dají v Minecraftu vytvářet i složitější mechanismy. Je možné vyrábět páky, tlačítka, ale i logické obvody, ze kterých postavíte téměř libovolný mechanismus.

Následující video, které má na svědomí nadšený český hráč, bude pro vaši představu nejnázornější. Vysvětluje principy logických obvodů vytvořených v Minecraftu. Je tam například klopný obvod (flip flop).

Hráč se pravděpodobně s klopnými obvody ve škole nesetkal, ale to mu nebrání, aby díky Minecraftu pochopil jejich funkci a dokázal je prakticky použít.

Minecraft: Monostabilní klopný obvod z repeaterů

Komunita

Kolem hry se sdružují hráči, a to nejen v zahraničí, ale už i u nás. V současné době je u mládeže tato hra dost populární. Spouštějí si vlastní servery, budují rozsáhlé světy, kde vytvářejí různá automatizovaná zařízení, modely reálných staveb a další. Nadšenci točí výuková videa, píší návody, atd.

Využití ve výuce

V čem je tedy podle mého názoru potenciál této hry ve výuce? Hráč má neomezené možnosti a širokou paletu nástrojů, prostřednictvím kterých lze tyto možnosti využít. Budování staveb má pozitivní vliv na rozvoj kreativity a prostorovou představivost.

Pokud by hráči při výuce například vytvářeli model historických budov, přiměje je to ke studiu architektury, aby je mohli věrně reprodukovat. Při vzájemné spolupráci na stavbě budou rozvíjet sociální dovednosti a koordinaci vzájemné činnosti. Přínosná může být výstavba fungujícího města i farem se zvířaty a rostlinami.

Všechny tyto činnosti jsou ve hře velmi zábavné a mohou mít přesah do skutečného života.

Jako informatik ale vidím nejvhodnější využití k pochopení funkce logických obvodů.

Ve hře se dají realizovat jak základní logické obvody na ovládání dveří tak složité – například funkční hodiny nebo kalkulačka.

Zatím jsem nenarazil na zábavnější nástroj pro práci s logickými obvody než je Minecraft. Vliv řešení úloh s logickými obvody na rozvoj schopnosti algoritmizace a logického myšlení jistě nemusím rozebírat.

Minecraft Edu

Potenciálu Minecraftu pro výuku už si ve světě samozřejmě všimlo mnoho šikovných lidí, od kterých se dá čerpat. Zajímavý je například blog The Minecraft Teacher, případně různé články, které jsou k nalezení napříč internetem (např. [1]). O konkrétní pomoc učitelům se stará komunita kolem portálu minecraftedu.com, jež vyvíjí modifikaci hry upravenou pro účely výuky.

V Minecraftu upraveném pro výuku najdete mnoho užitečných nástrojů pro vyučující jako například zasílání zpráv konkrétním studentům, jednoduché sledování jejich práce, nástroje pro rychlé vytvoření výukových lekcí, atd. Navíc poskytují možnost hru koupit se slevou pro školy a to buď jednotlivou licenci za 13.5€ nebo multilicenci pro celou třídu (25 licencí) za 249€.

Plná cena hry je 19,95€.

Závěr

Dle mého názoru má Minecraft mnoho předností a dá se nasadit jako vhodný nástroj k rozvoji žáků v různých směrech. Hra je populární a někteří žáci s ní tráví volný čas i mimo školu, navíc je velice zábavná, a to hlavně díky téměř neomezeným možnostem tvořit.

Pokud dá učitel žákům správné cíle, mohou si osvojit řadu dovedností, a užít si navíc spoustu zábavy. Škola si například může zřídit vlastní server, na kterém se budou moci žáci realizovat i mimo čas ve škole.

Hlavní negativum vidím v tom, že je hra placená, ale částka lehce přes 6 tisíc za vybavení pětadvaceti počítačů touto hrou mi nepřijde nepřekonatelná.

Musím ale zmínit, že Java, ve které je tato aplikace vytvořená, dává počítači pěkně zabrat a, i když na to hra nevypadá, může se stát, že na starších sestavách bude problém program spustit.

Stojí tedy za to? Podle mě ano. Pokud jste zásadně proti hrám ve výuce, asi Minecraft nebude pro vás, pokud ale věříte v to, že hra může žákům mnoho přinést, pak doporučuji vyzkoušet. Zatím jsem nenarazil na žádnou, která by měla v tomto směru větší potenciál.

Miloš Zeman

Vláda významně přitvrdila proticovidová opatření, další omezení přijdou od pondělí. Budou částečně zavřené provozy 2. stupně základních škol, omezena jídelní patra v obchodních domech, zrušena sportovní utkání a řada dalších věcí. Nejsou ta opatření příliš drakonická? 

Právě teď jsem se setkal se svým dvorním lékařem, a jinak ředitelem Ústřední vojenské nemocnice profesorem Miroslavem Zavoralem , který mi říkal, že ta opatření jsou málo drakonická.

Já bych více věřil odborníkům, kteří jsou pro drakonická opatření, když už se jednou stalo, že nebyla aplikována už v létě, než těm různým zpěvákům, zubařům, kardiologům a dalším, kdo věci vůbec nerozumí, ale často o ní mluví.

Na úvod našeho rozhovoru Vám řeknu, že Němci mají krásný výraz – Besserwisser. To je člověk, který ví všechno lépe. Bohužel tito užvanění amatéři, kteří nám říkají, že koronavirus je chřipka, způsobili ve veřejnosti neoprávněné očekávání, že to brzy zmizí.

Zatímco my, a proto jsem jmenoval profesora Prymulu, potřebujeme drakonická, chcete-li vojenská opatření. Jsme ve válce a ve válce se jemná opatření příliš neaplikují.

Na druhé straně jste to byl i Vy, kdo říkal, že by plošná opatření zaváděna být neměla. Připouštíte, že jste se na začátku září mýlil?

Ne. Já se sice občas mýlím a jsem ochoten to přiznat, ale v tomto případě jsem říkal, a Vy jste mě necitoval přesně, že drakonická opatření by měla být v ohniscích nákazy. Nyní se stalo to, že ohniska nákazy jsou skoro všude. Podívejte se na semafor, bílý kraj už tam nenajdete, pár zelených a zbytek oranžových, dokonce i červených. Jinými slovy, můj názor selektivního přístupu se ukázal být oprávněný. Jenom s tou výhradou, že dnes už je ta selekce nutná skoro všude.

Situace se od začátku září skutečně výrazně zhoršila, přibylo mrtvých. Je podle Vás ve hře úplné uzavření ekonomiky a vypnutí země? Chraň Bůh! Plně souhlasím s profesorem Prymulou, že je třeba zaměřit se na volnočasové aktivity, které se ekonomiky netýkají. Protože druhý pád ekonomiky už si tato země nemůže dovolit.

Už bylo oznámeno zavření sportovišť, posiloven, což dopadne na jejich provozovatele a zaměstnance. I to je přece součástí ekonomiky, ne Ježíšmarjá. Člověče, nevím, jestli jste někdy studoval vysokou ekonomickou školu a koho jste měl za profesora, ale představa, že ekonomický růst souvisí s posilovnami, je poněkud iracionální.

Při našem květnovém rozhovoru jste správně odhadl propad výkonu české ekonomiky ve druhém kvartále kolem deseti procent. Také jste říkal, že na podzim se začne ekonomika zvedat, pokud se nestane nic mimořádného. To se stalo, máme tu druhou vlnu. Byla by česká ekonomika případný druhý lockdown schopna přežít? Nebyla. Proto k žádnému lockdownu nedojde.

Dojde k osekání všech aktivit, které nemají souvislost s ekonomikou. Jako jsou například ty Vaše posilovny, pane redaktore. Ale jsou to desítky a desítky dalších aktivit.

Někde jsem říkal, a říkal jsem to i profesoru Prymulovi, že když zavřete noční kluby á la Techtle Mechtle, do kterých chodí pražská smetánka, tak bude sedět, číst knihy, jak doporučuje Prymula, a zvyšovat tím svou beztak nízkou vzdělanostní úroveň.

Což je přesně výrok, za který jste to nejen na sociálních sítích nejspíš oprávněně schytal. Víte, že si sociálních sítí moc nevšímám. Nemám rád anglickou terminologii, takže místo haterů, tedy lidí, kteří šíří nenávist, jim říkám internetoví blbečci. A vážit si názorů internetových blbečků může jenom další blbeček.

Řekněme, že ekonomika zůstane zapnutá, protože ji nikdo vypínat nechce. Jak v takovém případě vidíte při druhé vlně vývoj české ekonomiky v příštím roce? Především si musíme uvědomit, že česká ekonomika ani český rozpočet už nevydrží další nevratné plošné dotace.

Dovedu pochopit pět tisíc důchodcům, ale jenom jednou. Pak už by měla následovat normální valorizace starobních důchodů. Nehledě na to, že těch 800 korun měsíčně není tak málo. Podobně, pokud jde o podniky.

Nechci být cynik, ale někdy natahují ruku i podniky, které by za normálních okolností zkrachovaly, i kdyby tady žádný koronavirus nebyl. Čili jsem zastáncem toho, čemu se říká COVID III. To znamená dlouhodobé, státem garantované úvěry s nízkou úrokovou sazbou a odloženou dobou splatnosti.

A když podnikatelé nedokážou tento úvěr využít a zkrachují, tak se pročistí trh. Protože jejich firma, když tuto pomoc nedokázala využít, je zřejmě neschopná, nebo jsou přesněji řečeno neschopní ti podnikatelé.

Co nás tedy z ekonomického hlediska čeká v příštím roce? Alena Schillerová ve své prognóze říká, že HDP poroste o 3,9 procenta. Ale nezapomeňte, že to je skutečně podmíněno vývojem koronaviru. A nikdo z nás pořádně neví, jak se koronavirus bude vyvíjet.

Kdyby Vám někdo řekl, že dnes bude 5 000 nakažených, asi byste mu moc nevěřili. Nicméně připusťme, že epidemie, pokud tam budou ona razantní opatření, se tady na domácím poli alespoň trochu zmírní, a tedy nezasáhne tak výrazně například v oblasti pracovních sil českou ekonomiku. Ale nezapomeňte, že globalizace není žádné heslo.

Globalizace je tvrdá realita. A podívejte se na americkou ekonomiku, koneckonců na Brazílii, Indii, Mexiko a tak dále. Dokonce i tam, kde se zdálo, že je to v pořádku, viz Izrael, což je odstrašující příklad, tak epidemie najednou znovu udeřila. Takže je to prognóza s jednou velkou neznámou.

A jediné, co se dá proti této neznámé dělat, i když je to strašně nepopulární, jsou drastická opatření.

Po první vlně na jaře jste slíbil panu Prymulovi metál, státní vyznamenání. Teď je však ve vládě a znovu řeší covid-19. Dáte mu to vyznamenání, nebo počkáte, až jak vyřeší druhou vlnu? Tak zaprvé pan Prymula dostává nikoli metál, ale nejvyšší český řád. Za úspěch v boji s první vlnou covidu.

Zadruhé jsem požádal ministry obrany a vnitra, aby mi k vyznamenání, byť poněkud nižšímu, navrhli hasiče, policisty a vojáky. Pan Prymula bude symbolizovat nejen sebe, ale i všechny zdravotníky. Jistě uznáte, že by bylo absurdní, kdyby 28.

října, byť prostřednictvím vítěze nad první vlnou, nedostali zdravotníci vyznamenání.

Už máte jasno, v jakém formátu se uskuteční oslavy 28. října na Pražském hradě? Jednáme o tom. To, proti čemu budu neustále bojovat, je, aby to bylo zrušeno, protože bych to pokládal za zbabělost a neúctu k nejvýznamnějšímu státnímu svátku.

Mimochodem, před lety jste vyznamenal zpěváka Daniela Hůlku, který dnes patří k hlasitým odpůrcům opatření proti šíření covidu. Nelitujete toho dnes? Daniel Hůlka dostal vyznamenání za svůj pěvecký výkon. Pokud jde o jeho účast na protirouškové demonstraci, doporučuji mu, aby si dal studený a mokrý hadr na hlavu a stáhl se na nějakou dobu do soukromí.

Vláda Vám opět navrhla povýšit šéfa Bezpečnostní a informační služby (BIS) Michala Koudelku do generálské hodnosti. Povýšíte ho? Ne. Mohla by to být stručná odpověď, ale protože Vás mám rád, tak tuto odpověď rozvinu.

Jak jste si možná všimli, tak v Kanceláři prezidenta republiky začal pracovat pan Jiří Rom, bývalý šéf analytiky BIS. A já panu premiérovi při naší nejbližší večeři předám materiál, který se týká pana Koudelky.

Myslím si, že každé rozhodnutí se má argumentovat, a tento materiál bude argumentací.

Bude ten materiál argumentací pouze proti již zmíněnému povýšení, nebo i pro odvolání pana Koudelky z čela BIS? Domnívám se, že pan Koudelka by měl být odvolán, ale vzhledem k tomu, že jeho funkční období vyprší ani ne za rok, tak už to pokládám za trochu bezpředmětné.

A co další lidé z vládního seznamu? Povýšení navrhl kabinet také u policejního prezidenta Jana Švejdara, jeho náměstka Martina Vondráška, ředitele Vězeňské služby Petra Dohnala a šéfa Vojenského zpravodajství Jana Berouna. Dočká se někdo z nich? Všichni projdou.

V těchto dnech oznámil odchod ze své funkce šéf Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Petr Rafaj. Jeho místo by měl podle zákulisních informací obsadit náměstek ministra vnitra Petr Mlsna. Je to vhodný kandidát? Je to velice vhodný kandidát. Kéž by takových bylo víc.

Také prosakují informace, že jste odchod Rafaje, nad kterým jste dlouho držel ochrannou ruku, údajně „vyobchodoval“ za to, aby ve funkcích setrval šéf Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Zdeněk Kabátek a také generální ředitel ČEZ Daniel Beneš. Bylo to tak? Není to tak. Já zásadně neobchoduji a nikdy jsem to za třicet let v politice nedělal. Nicméně, protože tvrdím, že většina českých novinářů jsou pitomci, tak touto informací jste přinesl další argument pro moje tvrzení.

Uplynulou neděli jste v TV Prima prohlásil, že ve druhém kole senátních voleb nebudete v pražském obvodě, kde proti sobě stojí Václav Láska a Michael Žantovský, hlasovat. Jak to jde dohromady s Vaším předchozím dlouholetým tvrzením, že by volby měly být povinné?

S

trašlivě jasně. Pane redaktore, snažte se zapnout mozkové závity a položte si otázku. Do prvního kola voleb, ať už prezidentských, senátních, nebo jiných, jdete s představou nějakého kandidáta, který Vám vyhovuje. Je tomu tak? Fajn. A teď jste v situaci, což je můj případ v Praze 5, že jsou tam dva kandidáti, kteří Vám absolutně nevyhovují. Tak pokud nejste masochista, anebo pokud nechcete plýtvat svým časem tím, že hodíte prázdný lístek, a proč bych to dělal, tak samozřejmě k těm volbám nejdete.

Při zmíněném rozhovoru pro TV Prima jste celkem zevrubně okomentoval výsledky krajských voleb, nebudeme se tedy opakovat. Zajímá nás však, jak jejich výsledek překládáte do predikce postavení stran a hnutí pro nadcházející volby do Sněmovny? Strašně málo.

Říkalo se, že český národ má tendenci vyvažovat. Několikrát se stalo, že když je nějaká vláda, ať už jakákoli, tak v krajských volbách to český národ vyváží tím, že podpoří opozici. Ale to vůbec neznamená, že až přijdou parlamentní volby, že toto vyvažování bude pokračovat.

Krajské volby nedopadly dobře pro ČSSD a komunisty. Zasednou podle Vás po volbách v příštím roce ve Sněmovně?

T

ěsně asi ano. U sociální demokracie bych si to samozřejmě přál, protože jsem byl osm let předsedou ČSSD, během kterých se dostala z pěti procent na třicet. Takže s jistou nostalgií či sentimentalitou sleduji její postavení v českém politickém spektru. U komunistické strany nemám důvod, proč bych něco takového sledoval. Sociální demokracii bych to přál i proto, že každá strana, která skončí pod pěti procenty, je nakročena k zániku. Nejen proto, že má málo peněz, ale hlavně proto, že se o ní nemluví. A recept, to už jsem říkal mnohokrát, je jednoduchý. Hledejme opravdu charizmatické typy, které budou oslovovat právě ty lidi práce.

Velmi jste teď kritizoval obcházení vítěze při tvorbě krajských koalic. Za rok může nastat podobná situace při sestavování vlády. Pokud by opoziční strany získaly dohromady více mandátů než vítěz, mohou se ho pokusit vyšachovat.

Bude od Vás mít vítěz dva pokusy k sestavení vlády, jako tomu bylo naposledy? Ano. Zcela určitě je dostane. A chtěl bych konstatovat, že třetí pokus je potom na předsedovi Poslanecké sněmovny. Takže není vyloučeno, že vítěz voleb dostane de facto tři pokusy.

Ale v každém případě mohu potvrdit, že ctím vítěze voleb a nemám rád zbabělce, kteří vítěze voleb obcházejí. Řeknu to trochu jinak. Nechme, ať už na parlamentní, nebo na krajské úrovni, vítěze voleb, aby vyjednával o koalici. Dejme mu tuto možnost. A když neuspěje, ať nastoupí druhý na pásce.

To je v naprostém pořádku. Bez této možnosti, a teď tuto možnost vítěz skoro nikde nedostal, je to podlé, nesportovní a ubohé.

Říkáte, že když vítěz neuspěje, měl by dostat šanci druhý na pásce. Zároveň popisujete, že by od Vás vítěz dostal hned dva pokusy, a přidáváte mu i třetí, pokud by tomu odpovídala situace ve Sněmovně, tedy pokud by vítězný subjekt měl jejího předsedu.

To je přece protimluv, protože druhý na pásce by svoji šanci nedostal, ne? Není to protimluv, protože na centrální úrovni, na rozdíl od krajské, potřebujete k vyjednání koalice daleko a daleko delší čas. A těch více než jeden pokus je právě proto, aby vítěz voleb ten čas měl. Možná víte, že v Belgii se vládní koalice dohadovala dva roky.

Jinými slovy, chcete-li vědět, k čemu jsou dle ústavy tyto dvě nebo tři nominace vítěze voleb, tak právě proto, aby měl dostatek času dojednat si vlastní koalici.

Mimochodem, jak se díváte na avizovaný vznik dvou předvolebních bloků? To znamená Pirátů a STAN na jedné a zřejmě ODS, TOP 09 a lidovců na straně druhé? Mají v těchto blocích větší šanci porazit Andreje Babiše Myslím si, že když spojíte několik trpaslíků, vznikne velký trpaslík, ale nevznikne obr. A to, co my potřebujeme, je obr. Právě proto jsem obecně vzato pro systém dvou politických stran, jaký je třeba v Americe. Proboha, ne pro systém jedné strany, abychom si rozuměli. A je tady ještě jedna hezká překážka, která se jmenuje aditivní kvorum (při vytvoření předvolební koalice se zvyšuje kvorum pro vstup do Sněmovny o pět procent za každou stranu koalice. Dvojčlenná tedy musí mít minimálně 10 procent, trojčlenná 15 procent atd. – pozn. red.). A není tak úplně vyloučeno, že některé koalice, pokud se už předtím nerozpadnou, by mohly na aditivní kvorum narazit.

Jak se v tomto kontextu díváte na snahy bývalého lídra Milionu chvilek pro demokracii Mikuláše Mináře, který chce, nejspíš s Janem Čižinským, zakládat stranu či hnutí? Přibyl další trpaslík. Viděl jste někdy Sněhurku? Tak místo sedmi trpaslíků jich budete mít osm. To je všechno.

Co říkáte tomu, že dokud Minář vedl demonstrace proti vládě, označovali ho mnozí politici i novináři za tmeliče a někteří předsedové opozičních stran poslouchali jeho rady.

Ale jakmile oznámil vstup do politiky, je z něj pro stejné lidi kazisvět a drobitel opoziční scény… Soudruh Vladimir Iljič Lenin použil termín užitečný idiot.

Tento termín se i po smrti Vladimíra Iljiče Lenina často používá. 

Proticovidová opatření negativně dopadají na to, čemu se někdy říká „kulturní fronta“. Ta má tradičně silné tendence promlouvat do politiky. Jak vlivný bude její hlas tentokrát? Může to ve volbách sehrát nějakou roli? Dovolte mi jeden drsný bonmot: Umělci vytvořili svá nejkrásnější díla tehdy, když byli hladoví.

Blíží se volby amerického prezidenta. Před čtyřmi lety jste měl radost, že Donald Trump porazil Hillary Clintonovou. Přejete si jeho vítězství i letos Víte, to je velmi ambivalentní. Vážím si toho, že Donald Trump podpořil Izrael ve sporu s Palestinou, což jsem několikrát veřejně ocenil.

Ovšem stejně tak, naposledy na summitu NATO v Londýně, jsem odmítl jeho plán na stažení amerických vojáků z Afghánistánu. Řekl jsem, že je to zbabělá kapitulace před Tálibánem. Tak to bychom měli 1:1. Pojďme dál. Jako člověk, který je pro svobodný obchod, nemám rád sankce, celní bariéry a obchodní války tohoto typu.

Donald Trump vede obchodní válku s Evropskou unií, s Čínou. A pokud se nemýlím, tak, byť trochu omezeně, i s Ruskem. Z toho mi vyplývá, že je skóre 2:1 v jeho neprospěch. Asi před dvaceti lety jsem se setkal s Joem Bidenem, ale to už je dávno. Uvidíme, s čím přijde, jaký bude mít program a jaký tým.

Kdybych byl v té situaci a volil ve Spojených státech, k volbám bych nešel. Myslím, že výsledek bude docela těsný. Skoro bych si tipoval na Bidena, ale opravdu to bude velmi těsné.

Po minulé prezidentské volbě jste si sliboval, že za svoji podporu Trumpa dostanete pozvánku do Bílého domu, ale ta nepřišla.

Není to tedy tak, že už ho nyní nepodporujete hlavně proto, že Vás nepozval? Nepodporuji ho ze dvou důvodů, které jsem jasně uvedl.

A i kdybych byl v Bílém domě a Trump chtěl stáhnout vojáky z Afghánistánu, tak bych mu to řekl a způsobil tím skandál na tiskové konferenci.

Na konci srpna jste se podrobil operaci ruky, dodnes nosíte ortézu. Jak se cítíte, jaký je Váš zdravotní stav? V úterý jsem byl v Prostějově, kde se splnil jeden z mých snů, kterým je zřízení praporu dronů. Čili úplně normálně pracuji. Nic mi v tom nebrání. Ruka mě, pravda, trochu pobolívá, ale dá se to vydržet.

Miloš Zeman, prezident republiky, MF Dnes, 10. října 2020

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector