Muži versus ženy: boj o klimatizaci

V málokteré věci je tak jasně vidět, jak moc se ženy liší od mužů. Ale pokud jde o teplotu v místnosti, každý organismus bohužel potřebuje něco jiného. To znamená jediné: že v létě se open space s klimatizací stávají peklem pro obě pohlaví.

Muži versus ženy: boj o klimatizaci
Autor: SXC

Ženy chodí do práce se sakem či svetrem přes ruku a uvnitř budovy se balí jak do přineseného oblečení, tak do šál, byť je za oknem pětatřicet.

Muži by naopak uvnitř místnosti nejraději svlékli i tu košili s krátkým rukávem, co mají na sobě, a proklínají firemní pravidla, která jim zakazují chodit do práce v kraťasech.

Boje o to, co je pro koho ta správná teplota na pracovišti, se totiž nejčastěji odehrávají mezi dvěma stranami: muži versus ženy.

Bohužel, vědci už dokázali, že každé pohlaví potřebuje k životu jinou tepelnou pohodu. Platí, že při teplotách, kdy už muži umírají vedrem, ženy teprve začínají ožívat. A při stupních, kdy je mužům jakž takž příjemně, ženám drkotají zuby zimou.

Ženy jsou totiž zimomřivější. Rychleji reagují na změny teploty – což je dáno historicky, žena se musela naučit, kdy už je pro děti příliš zima a kdy ještě ne.

A také mají mnohem tenčí vrstvu kůže, takže je nemá co zahřát. Naopak muži se víc potí, protože jsou větší a silnější a mají víc potních žláz, což jim není příjemné, a tak touží po chladu.

Muž vypotí za hodinu až 250 mililitrů vody, kdežto ženy jen 180 mililitrů.

Průzkumy dokazují, že teplota v práci štve lidi nejvíc

Jak moc je klimatizace a ta správná teplota na pracovišti důležitá, ukazuje nedávný průzkum, který zveřejnila společnost Regus. Ta se dotazovala více než tisícovky šéfů různých firem po celém světě, jak by je těšilo dělat práci v budoucnosti. A co by se v tomto ohledu mělo změnit.

Ukázalo se, že se chtějí v kancelářích cítit jako doma. A možnost individuální regulace topení a klimatizace byla zmiňována na prvním místě. Na druhém se umístilo topení konvertory nebo malými radiátory a pak chlazení ve stropě jednotkami s nízkou rychlostí přiváděného vzduchu. Teprve poté následovaly věci jako vysoké stropy (tři metry), otevíratelná okna, externí žaluzie a další.

A že je to právě klimatizace, respektive teplo či chlad v práci, co lidem hodně vadí, dokazuje i další průzkum. Ten si nechala dělat odborová centrála bank a pojišťoven v Německu.

A zjistilo se, že 27,1 procent zaměstnanců si stěžovalo na tepelně-vlhkostní mikroklima v interiéru budov, dalším 13,5 procentům vadil hluk na pracovišti, což je v open space další častý druh stížnosti, a 10,6 procentům lidí vadilo nevhodné osvětlení.

Jenže zatímco hluk se dá řešit například odhlučňujícími sluchátky a světlo lampičkami a cíleným světlem, teplota v místnosti se reguluje obvykle centrálně z jednoho místa.

Muži versus ženy: boj o klimatizaci
Autor: SXC

Není divu, že právě tepelná nepohoda lidem v práci vadí nejvíc. Někdy se to dá řešit elegantně – stačí například natřít místnosti, kde převažují ženy, teplými tóny, třeba nažluto, a vnímání teploty se změní.

V místnosti je pak více teplo. A tam, kde pracují muži, je dobré použít studené odstíny modré, která ochlazuje. Jakékoliv řešení, o které se zaměstnavatel v rámci lepší tepelné pohody pracovníků pokusí, je dobré.

Trávit dlouhou dobu v místnostech s permanentně fungující klimatizací totiž vážně není zdravé a špatně nastavená klimatizace přináší celou řadu zdravotních problémů.

I to zjistil jeden z výzkumů. Nechaly si ho dělat Asociace ekologických výzkumných ústavů. Ukázalo se, že výrazně více stížností lidí bylo v prostorách vybavených klimatizací.

Lidé si stěžovali na obavy z chladu (19 %), na podráždění sliznic (16,5 %), podrážděnost (12,8 %), bolesti hlavy (11,6 %), únavu (11,4 %), revmatismus (9 %), ztrátu soustředění (8,3 %) i pocit otupělosti (4,2 %).

V místnostech bez klimatizace bylo stížností výrazně méně.

Jak nám klimatizace ničí zdraví

„Obecně platí, že není dobré pracovat v kanceláři s klimatizací,“ míní praktická lékařka Renata Paroubková. „Oslabuje to imunitu, takže člověk mnohem snáz chytí jakýkoliv bacil, který jde okolo.

Lidé také často chodí k lékařům se záněty čelních dutin, různými ústřely – tedy lidově housery. Jde o zablokování páteře v tom místě, kam proudí proud studeného vzduchu.

Klimatizace totiž nikdy nefouká po místnosti rovnoměrně, ale proud studeného vzduchu se soustředí do určitých míst,“ poukazuje lékařka.

Klimatizace také způsobují rychlé rozšíření různých mikrobů, takže není výjimkou, když v jednom čase onemocní nakažlivou chorobou polovina firmy.

„Jsou například známé epidemie nepříjemné legionely z klimatizačních jednotek,“ dodává lékařka, která se s lidmi nadávajícími na klimatizaci ve firmě setkává docela často.

„Nejhorší jsou moderní budovy, kde se nedá vůbec otevřít okno,“ říká. Pak totiž prakticky není možné funkci klimatizace zrušit a dýchat chvíli jiný vzduch.

  • – k bolestem hlavy – zánětům čelních dutin – k bolestem v krku – dráždivému kašli, chrapotu, ztrátě hlasu – slzení očí a pocitu suchých podrážděných očí – vysušení pokožky, kůže je vrásčitá a působí staře a povadle – k úporné vodnaté rýmě – dehydruje organismus, tělo trpí žízní – zhoršuje astma i alergie – kvůli klimatizaci se po firmě snadno rozšíří bacily chřipky a dalších bakterií – zvyšuje krevní tlak – zhoršuje revmatické choroby – způsobuje nachlazení močového měchýře a jeho záněty stejně jako ledvin
  • – způsobuje zablokování páteře   

V horku se totiž tělo potí, póry jsou otevřeny a povrch těla je zranitelnější pro vstup jakýchkoliv vnějších škodlivin. Tím, že cítíme dráždění ke kašli, se tělo snaží přirozeným obranným způsobem bránit infekci a odstranit z těla bakterie, prach a mikroby.

Jenže: dá se s tím vůbec něco dělat, pokud pracovat v klimatizované budově musíte, okna se otevřít nedají a hádky s kolegy o čudlík s klimatizací jsou na denním pořádku? Dá. Shodnout se na teplotě, kterou chtě nechtě musí všichni respektovat. A ta je doporučená lékaři.

Rozdíly mezi venkovní teplotou a tou uvnitř budovy by totiž nikdy neměly činit víc než pět až sedm stupňů. Rozhodně netolerujte přechody z více než třicetistupňového horka do dvacetistupňové zimy.

Dřív nebo později to odnese vaše zdraví, i když se vám v první chvíli zdá chlad klimatizace příjemný.

Ideální je nastavení klimatizace na 24 stupňů. To je teplota, při níž organismus dokáže dobře pracovat a umí si zregulovat i přechod z vyšších teplot zvenčí,“ doporučuje lékařka Renata Paroubková.

Nesoustředíte se? I za to může klimatizace

Klimatizace vysušuje vzduch, i tělo zvenčí i zevnitř. A málokdo ví, že stačí pouhá dvouprocentní dehydratace a soustředění v práci se sníží o celých dvacet procent. U pětašedesátikilové ženy to znamená, že vypotila tři čtvrtě litru vody. A na to stačí procházka v teplém počasí na oběd nebo ani ne půl den strávený v klidu za počítačem v práci.

Budete mít zájem:  Lékárníci chtějí dát léky s pseudoefedrinem na recept

Jak ukazují průzkumy z Velké Británie, celých 96 procent lidí v práci nepije dost vody a 67 procent lidí přiznalo, že vodu nepijí vůbec, nebo jen nanejvýš dvě sklenice denně. To je ale tragicky málo. Žijete-li v místnostech s klimatizací, měli byste každou hodinu vypít čtvrtlitrový hrnek vody, abyste doplnili zmizelé tekutiny. Pomůže vám to lépe pracovat. A lépe se cítit.

V chladu jíme víc a tloustneme

A ještě jeden detail. Vědci prokázali, že nepřirozený chlad vyvolává chuť k jídlu. Vedra chuť k jídlu podprahově brzdí (taky nemáte chuť v rozpáleném městě dát si vepřo knedlo, ale salát? To je konkrétní důsledek).

Kromě toho tělo pocením spaluje více energie. Kdežto klimatizované místnosti vyvolávají uměle pocit hladu a nutí nás jíst víc, než je nutné.

Tělo si totiž samo pro sebe vyhodnocuje, že je zima, tudíž je nutné nastřádat tukové zásoby a chránit se.

„Bylo prokázáno, že prudké teplotní rozdíly zvyšují potřebu se najíst,“ ocitoval slova profesora Vincenta Blacka z Institutu pro vliv změn teplot na zdraví člověka v Miami internetový server Novinky.cz.

Válka o klimatizaci: Mají se ženy obléknout, nebo muži svléknout?

Také v těchto horkých dnech vaše první kroky po příchodu do práce směřují ke klimatizaci? A co na to kolegové a kolegyně? Extrémní teploty často v kancelářích vedou k sporům o ovládání klimatizace a typicky se v nich proti sobě utkávají muži a ženy.

Ze srovnání aplikace BBC Where’s hotter than where you are right now, která poměřuje teploty 50 globálních měst, vychází Praha jako ultrahorká. V pátek 7. srpna trumfla českou metropoli se 37 °C jen egyptská Káhira, kde bylo ve stejný den naměřeno pouze o stupeň víc. Matička stověžatá za sebou naopak nechala města jako Islamabád, Peking (oboje s 32 °C) či Bangkok (33 °C).

Se stoupajícími vedry rostou i spory o to, jaká je ideální teplota na pracovišti.

 Komentátor New York Magazine Jonathan Chait ve své obhajobě kancelářských klimatizací žensko-mužské dohadování o teplotě v kancelářích dokonce nazývá „zřejmě nejostřejším nekonečným konfliktem na poli kulturních válek“. Zatímco muži na pracovištích často brojí za nastavení klimatizace na nižší teploty, ženy mrznou.

Začátkem srpna američtí vědci publikovali v Nature Climate Change studii, kde uvádějí, že většina kancelářských budov v USA nastavuje teplotu klimatizace podle vzorce z šedesátých let minulého století. Ten se řídil metabolismem mužů. Půl století staré údaje už ale neplatí, populace tloustne. Muži navíc už nemají na pracovištích převahu a ženy tvoří polovinu pracovní síly.

Ty mají také obecně pomalejší metabolismus, a tak je jim častěji zima. Studie ukázala, že zatímco ženy preferují pokojovou teplotu okolo 23,9 °C, muži upřednostňují místnost, kde je asi 21,1 °C. Její autoři došli k závěru, že je potřeba status quo přehodnotit a odstranit klimatizační diskriminaci žen.

 Navíc, nastavení klimatizací na lehce vyšší teploty by také pomohlo v boji proti globálnímu oteplování.

Čtete také: Když klimatizace nefunguje. 10 vychytávek, které vás zchladí

„V mnoha budovách dochází ke zbytečně vysoké spotřebě energie, protože současné standardy jsou nastavené podle tělesné teploty mužů,“ uvedl pro New York Times spoluautor studie a biofyzik z Maastrichtské univerzity Boris Kingma. „Kdybychom při nastavování teploty v budovách vzali v potaz potřeby všech lidí na pracovištích, významně bychom zabránili plýtvání energie, což by znamenalo snížení emisí oxidu uhličitého,“ dodal.

Doktor Kingma a jeho kolega Wouter van Marken Lichtenbelt ve studii uvádějí, že zastaralý vzorec byl vypočítaný na základě průměrné váhy 40letého muže, která v šedesátých letech činila necelých 70 kilogramů. Mužské tělo se ale za pět dekád výrazně proměnilo.

  „V šedesátých letech minulého století průměrný americký muž vážil asi 74,8 kilogramu a průměrná žena vážila 63,5 kilogramu, ale dnes průměrný muž váží asi 88,5 kilogramu a žena 75,3 kilogramu.

Vzorec je založený na tehdejší průměrného váze mužů, která je nižší než nynější průměrné váha žen,“ píše ve svém komentáři Jonathan Chait.

Nerovnoprávnost fyziologie a oblečení

„Muži si často myslí, že ženy si zkrátka jen stěžují. Ony ale nemají na nízké teploty nastavenou fyziologii,“ tvrdí Joost van Hoof, stavební fyzik z nizozemské Univerzity aplikovaných věd Fontys.

 Stejně tak není chladným kancelářím uzpůsobena ženská letní garderoba.

 Jednadvacetiletá Phoebe McPherson čtenářům New York Times vypráví, že do práce nosí hrubé leginy, tričko s dlouhými rukávy, svetr, kožené boty, deku na nohy a deku s rukávy.

McPherson, která studovala v New Hampshiru, ale pracuje ve Virginii k tomu dodává: „Jednou jsem do práce přišla v šatech, ale musela jsem se převléknout. Moji mužští kolegové chodí do práce v tričkách a já do práce chodím v oblečení, které jsem nosila v New Hampshiru.“ Průměrná roční teplota ve státě Virginia je přitom o více než 7 °C vyšší než ta v severovýchodním státě New Hampshire.

„Pro dobro planety by si muži měli přestat stěžovat,“ prohlašuje rezolutně doktor Kingma. „Když je někomu moc teplo, může si sundat oblečení. I když to lze jen do jisté míry. Na druhou stranu, někdo může říct: nechme budovy chladné, ať se ženy oblečou,“ pokračuje Kingma.

Chait vědcovo tvrzení napadá s tím, že není společensky přijatelné, aby muž přišel do kanceláře v tričku a v kraťasech.

  „Jeden z nepříjemných paradoxů naší kultury je, že zatímco zástupkyně pohlaví, kterému je často chladněji, můžou v létě chodit méně oblečené, od zástupců pohlaví, kterému je obecně tepleji, se očekává, že bude po celý rok nosit stejný formální oděv.“ Za muže bojuje Chait i dál: „Vždy si můžete obléct více vrstev, ale svléknout z kůže se nemůžete.“

Muži vs. ženy: Kdo to má v životě těžší? – Proženy

Muži a ženy, věčné téma hádek, komentářů a rozhovorů

Je to věčný boj! Muži versus ženy, kdo to má v životě snazší, kdo toho víc vydrží, kdo by bez koho nemohl být a podobně. Není snad nikdo, kdo by na toto téma nikdy nezapředl hovor. Ale jak to tedy je? Kdo to má těžší? Podívali jsme se na osm nejtypičtějších argumentů, které muži či ženy používají.

Muži a ženy, dva rozdílné světy, které se ale potřebují. Plodí lásku, ale leckdy i spory. Je to takový láskyplný souboj pohlaví. A tohle je osm klasických vět, které používají ženy a muži, když chtějí dokázat, jak to mají v životě těžké. Když se ale nad tím člověk zamyslí, nejsou závěry až tak jednoznačné.

Je to nejspíš jeden z nejčastějších argumentů, jimiž ženy dokazují, že to mají v životě o hodně těžší než muži. Těhotenství, devět měsíců odříkání a omezení, a pak náročný a bolestivý porod.

Budete mít zájem:  Varovné příznaky nádoru slinivky břišní jsou bolest břicha a zad

„Občas, když si doma postesknu, že mě něco bolí, reaguje moje žena tím, že jsem nerodil, tak nevím, co je bolest. Myslí to sice ve vtipu, ale co já za to můžu, že rodí ženy.

Já bych přece klidně rodil, kdybych mohl,“ říká pětatřicetiletý Filip.

Co na to odborník: „Zátěž to je, ale z druhé strany vazbu, kterou si díky tomu se svým potomkem ženy vytvářejí, nikdo jiný nemá. V tom mají ženy oproti mužům naopak výhodu.

A pro spoustu mužů je velmi těžký pocit bezmoci, když jejich partnerka rodí a oni nemohou dělat nic jiného než ji držet za ruku.

To může být ve výsledku horší než samotný porod,“ říká psycholožka Katarína Lomská Filasová z Centra zvyšování psychické odolnosti.

Ženy zvládnou více věcí naráz

Tím jsou myšleny ženské stesky o tom, že mají vlastně dvě zaměstnání. To běžné, za které jim na účet chodí výplata, a pak druhé, kterým je myšlena péče o domácnost. Pro mnohé ženy je to jasný důkaz toho, jak jsou vůči mužům znevýhodněné. Ale pozor, dámy, tohle už hodně dlouho neplatí!

Co na to odborník: „Je to klasické společenské klišé. Tohle fungovalo, když péče o domácnost představovala práci na plný úvazek, kdy vaření polévky začalo tím, že bylo třeba chytit slepici. Dnes, když muž i žena chodí do práce, je to naprosto nelogické rozdělení, neexistuje pro to žádné biologické určení, je to jen zastaralý přežitek,“ tvrdí Katarína Lomská Filasová.

Další věc, kterou pokládají ženy za nespravedlivou, je fakt, že jsou na ně kladeny daleko větší nároky, co se týče vzhledu.

„Žena musí být krásná, štíhlá, upravená, s dokonalým poprsím, výstavním zadečkem, úchvatně nalíčená, a to ideálně, i když jde vynést odpadkový koš.

A muži? Ti přece musí mít především charisma,“ rozčiluje se pětadvacetiletá Simona. Jenže ani muži si nevystačí jen s charismatem.

Co na to odborník: „To se možná říká, ale že by plešatý tlouštík v brýlích měl u žen stejnou šanci jako vysoký muž s atletickou postavou, to se mi tedy nezdá,“ směje se Katarína Lomská Filasová.

Na všechno musí být dva, i na nevěru

Jsou to proutníci, kteří neodolají žádné sukni! Jejich partnerky se utápějí v slzách, kdežto oni si užívají se sekretářkou. Jde jim jen o sex! I tyhle věty ženy používají k tomu, aby demonstrovaly, proč to mají v životě těžší než muži.

Co na to odborník: „Tady si vždycky říkám, s kým ti muži zahýbají? Není to náhodou s jinými ženami? Ve vztahu platí pravidlo, že na všechno jsou vždycky dva. Pokud vztah klape, muž je v něm spokojený, ohrozit vztah nevěrou mu nestojí za to. To ale ženy nerady slyší,“ vysvětluje Katarína Lomská Filasová.

Muž je hlava rodiny, on má největší zodpovědnost, na něm je rodinu uživit. Když se mu nedaří, nevydělá dostatek peněz, je to jen a jen jeho chyba. Ženy si ani nedovedou představit, jak velký tlak je na muže vyvíjen.

Co na to odborník: „Je to stejný přežitek, jako to, že žena se stará o domácnost. Proč lidé pořád dodržují dvě stě nebo kolik let starý model?!“ tvrdí Katarína Lomská Filasová.

Zatímco ženy už jsou několik let v důchodu, užívají si vnoučat, muži stále ještě musí chodit do práce. Z pohledu mužů je dřívější odchod žen do důchodu logicky velká nespravedlnost.

Nicméně i tenhle mužský argument brzy přestane platit, protože v rámci nové důchodové reformy by se měl věk pro odchod do penze u mužů a žen sjednotit.

Jak to přesně bude vypadat, se dočtete v článku Důchodová reforma: Máme se jí bát?.

Co na to odborník: „Nejspíš si tím společnost kompenzovala to, že stále platí ten starý přežitek, že o děti a domácnost se stará hlavně žena, byť taky chodí do zaměstnání,“ tvrdí Katarína Lomská Filasová s tím, že je jedině dobře, když tenhle rozdíl padne.

Muži pracují více, ale není to pravidlem

Říká se, že na rozdíl od otce, matka dítěte je vždy jistá. A faktem je, že řada mužů se děsí možnosti, že by bez jakéhokoli tušení vychovávali cizí dítě. Ale pozor, v dnešní době testů DNA už to také zcela neplatí.

Co na to odborník: „Z druhé strany by se mohlo říct, že muži mohou takříkajíc ,nasekat' kupu dětí všude možně, a suďte se s nimi o výživné. Rozhodně vaše investice do výchovy jejich potomků bude nesrovnatelně vyšší. Všechno má své výhody i nevýhody,“ říká Katarína Lomská Filasová.

O tom, že stopující žena má nejspíš u řidičů větší úspěch než zástupce mužského pokolení, asi není třeba polemizovat.

„Je fakt, že jednou jsem stopovala spolu s přítelem, stáli jsme u silnici, a pořád nám nikdo nechtěl zastavit. Přítel pak odběhl za strom vyčurat se, byla jsem sama snad minutu, a už u mě stálo auto.

Zklamání řidiče, když zjistil, že nejsem sama, bylo očividné,“ vzpomíná třicetiletá Lucie.

Ale zase, pánové, když už vám někdo zastaví, vážně vás chce jen svézt!

Co na to odborník: „Tohle je asi pravda, ale zase platí, že vše má své plus i minus. Když už stopaře někdo vezme, nehrozí mu, že bude znásilněn a podobně,“ vysvětluje Katarína Lomská Filasová.

Tip redakce:Ať už je to, jak chce, buďme rádi za všechny rozdíly, které mezi námi panují. Protože bez mužů by to bylo Peklo jménem ženský kolektiv!.

Tak co si o tom myslíte? Má to vážně v životě někdo těžší, nebo si nemáme co vyčítat?

Vaše žena je žhavá, pořiďte si klimatizaci, radí reklama. Lidé si stěžují na sexismus

Obyvatele anglického Nottinghamu překvapila sexistická reklama na klimatizaci. Fotka přitažlivé ženy doplněná sloganem „vaše žena je žhavá, pořiďte si klimatizaci“ se měla nejdřív objevit na karoseriích autobusů. Vedení městské hromadné dopravy ji však odmítlo, a tak skončila na billboardu poblíž obchodu se školními uniformami.

„Klimatizace se propaguje skutečně těžko, tak jsem si řekl, že půjdu cestou neškodné legrace,“ okomentoval svůj záměr pro britskou televizi BBC autor reklamní kampaně Lee Davies. Zároveň prozradil, že nápad schválil celý tým inženýrů, který přístroj vyvíjí, ale zamlouval se i dvěma ženám, jeho matce a manželce.

Budete mít zájem:  Myoglobin – co to je a k čemu je v těle dobrý?

Po zamítnutí ze strany nottinghamské hromadné dopravy se však reklama objevila poblíž obchodu se školními uniformami, což vyvolalo vlnu veřejné nevole. „Tahle reklama mi přijde jako návrat do 50. let a měla by zmizet,“ řekla BBC profesorka Carrie Paechterová, ředitelka nottinghamského střediska pro děti, mládež a rodiny.

#advertising #nottinghamspremier #airconditioning #eastmidlands #ventilation #daikin #D1partner #mitsielectric #mitsiaccreditedinstallers

Zveřejnil(a) Not just cooling dne 18. July 2019

„Kdybych měla malé děti, rozhodně bych nechtěla, aby okolo něčeho takového chodily každý den do školy. Taková reklama totiž lidem podprahově říká, že je v pořádku vynášet podobné soudy nad ženským tělem. Rozhodně nechci firmu nijak démonizovat, ale její reklama je prostě hloupá,“ doplnila.

Firma s reklamou navíc vyrukovala právě měsíc po tom, co britská organizace ASA (Advertising Standards Authority) nastavila nová pravidla, která zakazují, aby propagační kampaně obsahovaly urážlivé genderové stereotypy. V praxi to znamená například konec reklam, které ženy vyobrazují při domácích pracích, zatímco jejich muži odpočívají s nohama na stole.

„Nechtěl jsem se nikoho dotknout. Jen jsem podobnou reklamu viděl v Americe, tak jsem si řekl proč ne,“ obhajoval se Davies. Ani personálu obchodu se školními uniformami ovšem reklama radost neudělala. „Je to opravdu trochu sexistické. Připomíná mi to dobu, kdy modelky pózovaly s auty, a ten slogan jednoznačně cílí na muže,“ vyjádřila se třeba Alison Marshallová.

Organizace ASA už na reklamu dostala několik stížností. Podle jejího mluvčího má billboard velmi nízkou úroveň, ale rozhodnutí o jeho stažení zatím nepadlo. 

Video: Sexismus v reklamě? Použít prsa a zadek je snadné, lidé to nechtějí, říká Pešáková

18:42

Kvůli sexistickým reklamám jsou lidé více tolerantní k násilí páchanému na ženách, říká zakladatelka anticeny Sexistické prasátečko Kristýna Pešáková. | Video: Emma Smetana

Nedělejte si starosti s velikostí penisu, říkají vědci. Muži se trápí zbytečné

Když se kytarista veleslavných Rolling Stones Keith Richards v rozhovoru před patnácti lety ne zrovna lichotivě vyjádřil o velikosti penisu Micka Jaggera, na několik týdnů novinové strany zaplavily zprávy, které zcela odrážely škodlivost mýtů obklopujících mužská přirození: nereálná očekávání, nevědecké názory i negativní psychické důsledky.

Přečíst článek ›

Psycholog Bruce King z americké Clemson University nedávno publikoval rozsáhlou studii, která se věnovala výzkumu velikosti penisu. Vlastně jen potvrdil to, co sexuologové tvrdí již dlouho: muži se trápí zbytečně a dámy zajímá velikost rozhodně méně, než si pánové myslí.

Jak měřit penisy, když všichni lžou?

King poukázal na zajímavý fakt. Podle jednoho průzkumu pouze 58 procent mužů bylo spokojeno s velikosti svých penisů.

Ve druhém 66 procent uvedlo, že je jejich penis v pohodě, ale radši by ho měli většího. „Na těchto číslech vidíte každodenní realitu v psychoterapeutických a urologických ordinacích.

Muži prostě chtějí víc,“ uvedl King pro server specializující se na psychologii a neurologii  PsyPost.

„Nespokojenost s velikostí ovlivňuje vaši mužnost, sebeúctu a sexuální aktivitu,“ pokračoval psycholog. A právě každodenní praxe z poraden dokazuje historicky nezdravou koncentraci na penis. Vždyť byl uctíván v některých starověkých kulturách. „Dnes je jeho význam, stále přehnaný, a to doslova,“ řekl vědec.

Přečíst článek ›

Stanovení průměrné délky penisu v populaci je skoro nemožný vědecký úkol. Ze zřejmých důvodů tyto studie zahrnují dobrovolníky, kteří se mohou v mnoha ohledech lišit od běžného průměru.

Často jsou tyto průzkumy založeny jen na prohlášeních účastníků, což nám dává jistotu, že získané údaje budou nadhodnocené. Podle Kinga si pánové zvětšují velikost svých penisů zhruba o 2,5 centimetru.

I když byli účastníci průzkumů měřeni svými homosexuálními partnery, nebyla měření přesná. V některých studiích pak muži uváděli jako optimální délku 18,5 centimetru. Jak tedy měřit penisy?

Kreativita sexuologů nezná hranic

V roce 2014 tým vědců pod vedením Debby Herbenickové požádal 1661 mužů, aby si změřili své ztopořené penisy podle rozměrů kondomů. Zjištěná průměrná délka činila 14,2 centimetru.

Výrobce prezervativů Lifestyle použil důmyslnější postup. Dobrovolníci museli přijít do jednoho z cancúnských barů v Mexiku a protože byly zrovna prázdniny, dorazili především američtí studenti.

Zde se průměr přiblížil k 15 centimetrům při erekci. Odměnou byl alkohol zdarma.

I toto měření ale podle odborníků nebylo reprezentativní. Člověk, který si za tequillu stáhne kalhoty v baru v Cancúnu, zcela jistě nebude průměrným členem populace. Totéž platí o údajích, které byly získány z došlých fotografií penisů proti standardní ikea skleničce, jak požadovali sexuologové v jiné studii tohoto typu.

Jaká je tedy průměrná velikost?

Bruce King shromáždil data z deseti podobných z nejrůznějších důvodů neuznaných průzkumů, při nichž ovšem účastníky měřili vědci. Průměrná délka mužského penisu v erekci by měla tedy být 13,6 centimetru.

Je celkem pravděpodobné, že se jedná nejspíš o největší přiblížení se skutečné velikosti mužských genitálií. V dalších analýzách se King podíval na 21 studií, v nichž vědci měřili penisy v klidu.

Zde vyšel průměr na 12,98 centimetrů od úplného začátku údu a při natažení až do bodu nepohodlí.

Přečíst článek ›

Velikostí penisu jsou posedlí primárně muži. Oni se na Googlu ptají nejčastěji na své pohlavní orgány. Podle datového statistika Setha Stephense-Davidowitze, autora knihy Všichni lžou, hledají muži informace o prodloužení penisu výrazně častěji, než o úpravách jiných částí těla. Překvapivě nejčastěji je klíčové slovo „penis“ vyhledáváno v Africe.

Pánův miláček

Ženy velikost skoro nezajímá a očekávají od sexu mnohem méně, než si muži myslí. Vyznačují se rovněž mnohem větším realismem. I jich se vědci ptali na velikost partnerových penisů.

Ve studii vedené týmem Lucy Johnstonové z University of Canterbury odhadly jejich velikost při erekci v průměru na 13,4 centimetru, muži ve stejné studii své penisy viděli na 15,8 centimetru.

Podle analýz Bruce Kinga přes 80 procent žen je s velikostí penisů svých partnerů spokojeno a jen každá pátá ji považuje za důležitou.

Přečíst článek ›

Jak tvrdí americký psycholog, stále populárnější zvětšování penisů „je ve většině případů zhola zbytečné a nikomu nepřináší užitek – samozřejmě kromě plastických klinik.“

„Když přemýšlíte o kvalitě svého penisu, stojí za to si uvědomit, že Homo sapiens je ve srovnání s jinými lidoopy obrem. Velikost ztopořeného penisu gorily je asi tři centimetry, orangutana čtyři a u našich nejbližších příbuzných šimpanzů má kolem osmi centimetrů,“ dodal. Tak snad tato poslední informace neprohloubila nikomu jeho již tak hluboké frustrace. 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *