Ženy toho o rakovině prostaty a její prevenci vědí mnohem více než muži. Ukázal to průzkum, který si u příležitosti dalšího ročníku charitativní a osvětové kampaně Movember nechal zpracovat Nadační fond Muži proti rakovině. Proto se letos organizátoři rozhodli zaměřit více na ženy a šířit osvětu mezi muži právě jejich prostřednictvím. Muži totiž stále zanedbávají prevenci.
V průzkumu provedeném agenturou IPSOS vyhrály ženy nad muži poměrem 8 : 4, když prokázaly mnohem větší informovanost v oblasti rizikových faktorů i prevence rakoviny prostaty. Více informací pak mají o rakovině prostaty muži ve věku 40 – 65 let. Mladší muži mezi 18 a 39 lety v průzkumu zcela propadli.
Ženy se ve zdravotní problematice orientují zpravidla lépe. Je to dáno tím, že často pečují o zdraví své i celých rodin, důležité informace se k nim dostávají snáze a častěji.
„Tyto výsledky nejsou nijak překvapivé, ale potvrdily nám, že je potřeba muže v Česku dál vzdělávat a pomoci jim překonávat psychické bariéry.
Pomoc žen z jejich nejbližšího okolí je pro tyto účely velice vhodná nejen díky důvěře a jisté intimitě, ale také nám pomůže během právě probíhající epidemie nového typu koronaviru, která nám letos znemožňuje pořádat jiné osvětové aktivity,“ uvádí Jiří Hofreitr, koordinátor Nadačního fondu Muži proti rakovině, který v Česku zaštiťuje globální osvětovou iniciativu Movember.
Movember 2020 bude hlavně o ženách
Typický symbol Movemberu – pěstěný knírek – zůstane letos skrytý pod rouškami a respirátory. Skryto by ale naopak nemělo zůstat téma rakoviny prostaty.
„Během celého listopadu budeme šířit základní informace o onemocnění, které na pomyslném žebříčku nádorových onemocnění v mužské populaci v Česku už několik let zaujímá první místo.
Určeny budou nejen mužům, ale z velké části také ženám, které tímto žádáme, aby téma se svými manžely, partnery, bratry či kamarády otevřely.
Pomohou nám tím muže nenásilně přimět k debatě, zvýšit jejich zájem o zdraví pohlavních orgánů a v nejlepším případě také absolvovat preventivní vyšetření,“ vysvětluje Jiří Hofreitr.
S osvětou na sociálních sítích a webových stránkách www.nechsevysetrit.cz pomohou lékaři i známí herci Iva Pazderková a David Matásek. Novinkou je psychologická poradna, která bude fungovat na výše uvedeném webu.
Muži podceňují preventivní prohlídky
Lékaři v Česku každoročně diagnostikují kolem 7 500 až 8 000 nových případů karcinomu prostaty. Další tisíce zůstávají neodhaleny, protože muži nechodí na preventivní prohlídky.
„Zvýšené riziko onemocnění má v podstatě každý muž po 50. roce života a mužů ve věku 50 a více let je u nás kolem dvou milionů. Zájem o nepovinné preventivní prohlídky se ale pohybuje jen v řádu desítek tisíc.
To je ostatně důvod, proč zhruba 20 až 25 procent pacientů přichází pozdě, tedy s nádorem v pokročilém stadiu,“ uvedl profesor Roman Zachoval, předseda České urologické společnosti a přednosta Urologické kliniky Thomayerovy nemocnice v Praze.
Dnešní medicína je schopna odhalit onemocněn v počátečních fázích až u 90 % pacientů. Podmínkou je, aby se nebáli přijít na vyšetření.
Mnoho mužů má z vyšetření prostaty, které se provádí pohmatem přes konečník a krevními testy, zbytečné psychické bloky.
„Nemá smysl si nalhávat, že jde o něco příjemného. Na druhou stranu to není nic, čeho bychom se měli obávat. Doporučuji, aby se muži se svými obavami lékaři svěřili ještě před vyšetřením a požádali ho o větší ohleduplnost.
Právě s odbouráváním studu a mýtů jim mohou pomoci ženy, které mají mnoho zkušeností s neméně stresujícími prohlídkami na gynekologii nebo s porody,“ vysvětluje Marek Rubricius, terapeut Nadačního fondu Muži proti rakovině.
Současná medicína je na vysoké úrovni a v Česku jsou k dispozici všechny ve světě uznané léčebné metody. Pro zlepšení nepříliš pozitivně se vyvíjejících dat o počtu nových případů a úmrtí na rakovinu prostaty je tedy potřeba jediné – aby muži nepodceňovali preventivní kontroly.
„Není čeho se obávat, za pár dnů si na to ani nevzpomenete,“ říkají muži, kteří poprvé podstoupili vyšetření prostaty.
Jan S. (51)
Před vyšetřením: Jsem šíleně nervózní, protože si nedovedu představit, co přesně mě čeká. Něco jsem si zjistil, ale stejně si nejsem jistý, jak to bude probíhat. Ačkoliv pocházím z rodiny lékařů, trpím takzvaným syndromem bílého pláště. Jakmile překročím práh ordinace, cítím úzkost, obavy a nejistotu. Zvedá se mi tlak a buší mi srdce. A strašně nerad čekám, natož u lékaře.
Ke kontrole jsem se nakonec odhodlal kvůli kamarádům, kteří už to mají za sebou. U jednoho z nich zjistili vyšší hladinu prostatického specifického antigenu, takže je u něj větší riziko onemocnění.
Je pravda, že dřív jsme o tom nikdy nemluvili. Nebyl důvod. Teď se ale dostáváme do věku, kdy začínáme toto téma řešit, protože už to zkrátka není to, co to bývalo, jestli mi rozumíte.
Nepociťuji sice žádné závažné problémy, ale je pravda, že začínám třeba víc chodit na malou.
Po vyšetření: Čekal jsem to mnohem horší a ve finále je to jen trochu nepříjemné. Vůbec to nebolí. Lékař si s vámi na začátku popovídá a provede anamnézu.
Následuje vyšetření břicha pohmatem a ultrazvukem a součástí je i prohmatání šourku. Pak už vás čeká ta neoblíbená část, tedy vyšetření prostaty pohmatem přes konečník.
Trvá to ale jen pár vteřin a opravdu není čeho se obávat. Za nejhorší na celém vyšetření vlastně považuji odběr krve.
Kdybych to měl srovnat s jiným vyšetřením, tak klasická preventivní prohlídka u zubaře nebo ústní hygiena jsou pro mě mnohem nepříjemnější. Taková resekce osmičky, to je zážitek na celý život.
Ve srovnání s tím je vyšetření prostaty procházka růžovým sadem. Až teď si uvědomuji, že se mi ještě dnes ráno honily hlavou všemožné důvody, proč vyšetření na poslední chvíli zrušit.
Přitom není důvod se bát nebo stydět.
Donedávna jsme s kamarády o zdraví prakticky nemluvili. Nebyl důvod. Většina chlapů je přesvědčená, že na to ještě nemají věk, že jsou zdraví a plní energie. Namlouvají si, že zrají jako víno, jenže to zrovna u zdravotního stavu nemusí platit. Je škoda, že někdy nedokážeme překonat sami sebe a své obavy.
Často to nejsou obavy z vyšetření jako takového, ale spíš z možného špatného výsledku. Myslím, že je potřeba, aby i muži od jistého věku začali o zdraví mluvit otevřeně a hledali si informace. Dokud se po nich cíleně nepídíte, zůstáváte nepoučení.
Když ale chcete, dohledáte spoustu zajímavostí, které stojí za to sdílet s kamarády a kolegy.
Tomáš B. (55)
Před vyšetřením: Moje žena je lékařka a pravidelně mi připomíná, že bych ve svém věku měl absolvovat některá preventivní vyšetření. A vyšetření prostaty je jedním z nich. Sice mi to pokaždé chvíli trvá, protože jsem pohodlný, ale nakonec jsem vždycky schopný to absolvovat.
Zhruba tuším, co mě u pana doktora čeká, protože už mi to jednou někdo popisoval. Detaily jsem si ale dopředu negooglil. Sem tam slýchávám, že je něco nepříjemný jako vyšetření prostaty, tak jsem zvědavý. Bolesti se ale nebojím a myslím, že jsem i docela otrlý, takže se ani nestydím.
Po vyšetření: Vůbec to nebylo tak hrozný. Když jdu nemocný k praktikovi a on mi strká špachtli do krku, je to pro mě mnohem horší. Asi jsem měl štěstí na šikovného pana doktora. O bolesti vůbec nemůžu mluvit, spíš jen o lehkém pocitu diskomfortu, který bych přirovnal třeba k zácpě.
Je to taková malichernost, že si na to za dva tři dny ani nevzpomenu. Stud jsem taky necítil. Vždyť jsem byl u profesionála, který taková vyšetření dělá denně. Není za co se stydět. O nic nejde.
Přesvědčil jsem se na vlastní kůži, že všechny řeči a fóry kolem toho vyšetření jsou opravdu jen sranda a vyvolávají v nás zbytečné strachy a falešné představy.
Nemám moc kamarádů mého věku. Většina kluků z mého okolí je aspoň o deset let mladší, takže se o takových tématech nebavíme. Oni prostě ještě nemají tu potřebu. A není to ani o nějaké intimitě. Chlapi jsou podle mě v takových věcech dost otevření.
Jen je problém, že si příliš často hrají na hrdiny a frajeří. Jsou přesvědčení, že se jim nic nemůže stát, a když je někdo náhodou opatrnější, tak ho hned považují za princeznu nebo hypochondra.
Postupem času ale přicházím na to, že to je většinou jen póza nebo maska, kterou tihle drsňáci zakrývají svůj dětský strach z doktorů.
Zubaře se bojí skoro pětina lidí. Češi nechodí na preventivní prohlídky
Opevnění v Žatci návštěvníky netáhne. Jeho okolí se promění Redakce
Severní Čechy /ANKETA, INFOGRAFIKA/ – Na jednoho zubaře u nás připadá 1411 obyvatel. Ke stomatologovi ale chodíme méně, než bychom měli. Hlavními důvody, proč lidé nechodí na pravidelné prohlídky jsou finanční náklady a strach. Vyplývá to z údajů Českého statistického úřadu.
Ilustrační foto. | Foto: Deník / archiv
„Preventivní kontrola u zubaře je doporučena alespoň dvakrát ročně. Ženy se tomuto limitu těsně blíží. V průměru absolvují 1,9 kontroly chrupu za rok. Muži však navštíví stomatologa jen 1,7krát za rok,“ uvádí Michaela Jirková z odboru šetření v domácnostech ČSÚ.
Z hlediska věku pacientů se průměrný počet návštěv u zubaře příliš nemění. Znatelněji klesá až u osob starších 65 let, a to na 1,5 návštěvy u mužů a 1,6 návštěvy u žen.
Nejčastějším důvodem pro vynechání kontroly u zubaře jsou vysoké náklady. Uvádí to 23 procent respondentů. 21 procent pacientů spíše vyčkává, zda se jejich zdravotní stav zlepší.
„Pokud pacienty rozdělíme podle pohlaví, u mužů je zásadní překážkou v návštěvě zubaře strach. Odpovědělo tak 27 procent z nich. Největší skupině žen brání v absolvování kontroly chrupu očekávaná finanční náročnost ošetření,“ uzavírá Simona Měřinská z odboru šetření v domácnostech ČSÚ.
Důvod nenavštívení zubaře podle pohlaví (v %)
Zdroj: ČSÚ
Přečíst článek › Investujte do svého zdraví. Předplaťte si Deník.cz a získejte neomezený přístup k seriálu Předsevzetí 2021. Více zde.
Nahravá se anketa
- Severní Čechy,
- Český statistický úřad
Škoda Octavia servisní knížka, koupeno v D Škoda Octavia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované Mercedes-Benz V první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované Mercedes-Benz S první majitel, servisní knížka, koupeno v D, nehavarované Mercedes-Benz M koupeno v CZ Mercedes-Benz A koupeno v D Hyundai i30 první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Hyundai iX35 první majitel, servisní knížka + PRODAT AUTO
Ženy dbají na prevenci. Naučí to v letošním Movemberu i své muže?
Listopad se každoročně nese ve znamení charitativní kampaně Movember. Jejím symbolem je knírek, který si muži po celém světě nechávají narůst na podporu výzkumu a prevence rakoviny prostaty a varlat. V Česku mají letos pomoct i ženy, které jsou, co se týče prevence, zodpovědnější než jejich mužské protějšky. Mohou své muže přesvědčit, že není čeho se bát.
Nadační fond Muži proti rakovině, v Česku hlavní partner celosvětové akce Movember, si letos nechal zpracovat zajímavý výzkum. Přizval do něj ženy. Ukázalo se, že se mnohem lépe orientují v onemocnění rakoviny prostaty a její prevenci než muži. Ženy se tak mohou stát těmi, kdo může šířit osvětu mezi svými příbuznými, kamarády a partnery.
V průzkumu prokázaly nejen větší informovanost ohledně toho, jak vypadá preventivní prohlídka u urologa, ale jsou i víc znalé v tom, z čeho se skládá mužské pohlavní ústrojí. „Motivovat muže, aby šli na preventivní prohlídku, je tedy skutečně v moci žen.
Mohou je přesvědčit, že je to důležité a že prohlídka není tak hrozná, jak se traduje,“ konstatuje Jiří Stejskal, urolog z Thomayerovy nemocnice v Praze a člen nadačního fondu Muži proti rakovině.
Ženy mají větší povědomí nejen o tom, na jaké prohlídky je třeba chodit v jejich případě, ale jak ukázal váš průzkum, vědí více i o tom, co by měli ohledně svého zdraví dělat muži. Jak si to vysvětlujete?
Ženy jsou podle mne zodpovědnější, protože jsou od puberty zvyklé chodit na pravidelné kontroly ke gynekologovi a docházet na vyšetření, které není úplně příjemné.
To, že mají ženy o prevenci větší povědomí, dopomáhá i fakt, že popularizace medicíny víc směřuje k ženám, například do ženských časopisů se taková témata už běžně dostávají. Pokud ke mně někdo nechodí na kontroly, tak to jsou málokdy ženy.
Když jim řeknete, že mají za půl roku přijít na kontrolu, přijdou. Kdo to naopak flinká, jsou muži. Roli u nich hraje zřejmě jejich ego a taky to, že se stydí.
Tak radši žijí v nevědomosti?
Pokud je to fyzicky nebolí nebo nehendikepuje v běžném životě, mají tendenci problém neřešit. Když něco nefunguje, tak to někteří zapírají a dál ignorují. I když to se nyní zlepšuje.
Co se zlepšuje?
Muži stále moc nechodí k urologovi preventivně, tedy v okamžiku, kdy se vůbec nic neděje. Už ale častěji chodí, když se jim něco nezdá. Když mají problémy s močením, krev v moči nebo v ejakulátu, anebo slabý proud při močení. Alespoň ten stud už se tedy trochu vytrácí.
V jiných oblastech se prevenci ale vcelku daří, ne?
Přesně tak. U nádorů, které ohrožují ženy i muže, jako je tlusté střevo, plíce, je osvěta na dobré úrovni. Naším úkolem je nyní rozšířit osvětu ohledně rakoviny varlat a prostaty, které jsou ještě částečně tabuizovány.
Když budete sedět s kamarádem, tak se asi málokdy stane, že se budete bavit o prostatě nebo pánském příslušenství. Přitom prostata je orgán stejně jako bychom se bavili o brzlíku nebo hypofýze. Není to vidět, mnoho lidí ani nemá ponětí, jak to vypadá. Ale bavit se o tom nebudou.
Podobně se ale ještě před lety tolik nechodilo na preventivní prohlídky k zubaři. Pak se udělala kampaň, mluvilo se o tom, že bez prevence vás pak ty zuby můžou dost bolet a bude vás to stát dost peněz, a lidi k zubaři na preventivní prohlídky chodit začali.
Prohlídky u gynekologa jsou dnes stejný standard. Myslím, že nakonec se to povede i s prostatou a varlaty.
U varlat je to ale snazší, tam je možné, pokud se nepletu, si udělat samovyšetření.
Ano, tam to jde. A je potřeba vědět, že největší výskyt karcinomu je mezi patnáctým a čtyřicátým rokem.
Ale s prostatou je to komplikovanější.
S prostatou musíte k urologovi a z tohoto urologického vyšetření se stala taková bájná záležitost.
Je proto třeba stále opakovat, že toto vyšetření, kvůli kterému se mužům do ordinace nechce, trvá přibližně deset vteřin (součást vyšetření je kontrola prostaty, která se nahmatá přes konečník, pozn. red.).
Myslím ale, že na krčním nebo na očním vám mohou někdy dělat mnohem nepříjemnější vyšetření. Tady u nás to opravdu trvá jen chvilku, nevyžaduje to žádnou speciální přípravu, ale protože se jedná o citlivou oblast, existují obavy. Zbytečné.
Co je ještě součástí vyšetření?
Lékař se zeptá na rodinnou anamnézu a pak přijde na řadu takzvané fyzikální vyšetření pacienta pohledem a pohmatem. Na preventivní prohlídce se zkontroluje nejen prostata a zevní genitál, ale také ledviny a močový měchýř. K tomu se využívá ultrazvuk.
Součástí je i laboratorní vyšetření, kdy vezmeme krev a zjišťujeme takzvané PSA, prostatický specifický antigen. To je látka, kterou produkuje prostata a která se dostává i do krve. Pokud se v prostatě děje něco neobvyklého, do oběhu se dostává PSA ve větší dávce.
Nemusí to ale hned znamenat nádor, může to být třeba jen zánět.
MUDr. Jiří Stejskal
Absolvent 2. lékařské fakulty UK. Od 2011 urolog, aktuálně vedoucí lékař ambulancí Urologické kliniky 3. LF UK a Thomayerovy nemocnice. Člen nadace Muži proti rakovině. Nadace byla založena roku 2012 a je partnerem hnutí Movember pro Českou republiku.
Cílem nadace je zvyšovat povědomí o mužském zdraví, zkvalitnit léčbu onkologických onemocnění v ČR a podporovat zavádění nových léčebných metod. Funguje zde poradna, kterou má Jiří Stejskal na starosti. Nabízí se tu také psychologická pomoc pro pacienty či jejich rodiny.
Nadace také platí stáže mladým doktorům na prestižních zahraničních pracovištích.
Je třeba také zmínit, že v případě rakoviny prostaty je potřeba na kontroly začít pravidelně chodit po padesátce.
Ano, první urologické preventivní vyšetření je ideální kolem padesátého roku. V tomto věku začíná významně stoupat riziko, že se tento typ rakoviny objeví. Pokud je vše v pořádku, další prohlídka se naplánuje za rok, za dva. Největší výskyt karcinomu prostaty je kolem sedmdesátky.
Pokud ale byla v rodině rakovina prostaty, obzvláště pokud ji měl někdo v nižším věku než v těch padesáti, měl by dotyčný přijít dřív, mezi čtyřicátým a pětačtyřicátým rokem života. Pozitivní je, že sice máme velké množství nálezů karcinomu prostaty, a tento počet roste, ale úmrtnost je malá.
To znamená, že se daří diagnostikovat časná stadia onemocnění, která jsou dobře léčitelná.
Když se budeme bavit o těch pozitivech, tak můžeme také říct, že rakovina prostaty není agresivní. Pokud ji zachytíme včas a ten čas je relativně dlouhý, šance na úspěch je velká.
Je to tak. Nádor prostaty patří mezi skupinu karcinomů, které rostou pomalu a nebývají tak agresivní. Může růst třeba deset let, aniž by se jakkoli projevil.
Když srovnáme rakovinu prsu a prostaty, platí, že u nás funguje mamografický screeening, tedy plošné vyšetření vybrané populace. Proč není to samé i u prostaty?
U karcinomu prsu je to tak, že v určitém věku dostanou všechny ženy doporučení, aby si zašly na mamograf. U prostaty zatím funguje pouze takzvaný oportunní screening.
To znamená, že když se k nám muž dostane například s ledvinovou kolikou, nabídneme mu, že uděláme i preventivní prohlídku, v rámci níž vyloučíme rakovinu prostaty.
Prohlídky se tedy dělají víceméně náhodou, pokud pomineme osvícené muže, kteří se rozhodnou vyhledat urologa sami z důvodu prevence. O tom, že se po padesátce u mužů vyplatí chodit na preventivní prohlídky prostaty, víme totiž relativně krátce.
Jak se na to přišlo?
Existuje velká studii ERSPC (European Randomized study of Screening for Prostate Cancer), které se zúčastnilo 184 tisíc mužů v Holandsku, Švédsku, Finsku, Belgii, Francii, Španělsku, Itálii a Švýcarsku. Studie hodnotila přínos screeningu rakoviny prostaty. Výsledky se ukázaly nyní, až po šestnácti letech.
Vyšlo najevo, že se vyplatí snažit se zachytit počáteční stadium rakoviny prostaty a že pokud se to začne hlídat kolem té padesátky, významně se snižuje počet mužů, kteří by v pozdějším věku na rakovinu prostaty umírali. Dokonce se ukázalo, že přínos u tohoto screeningu je ještě větší než u mamografického screeningu.
Každopádně platí, že stát nemůže zavádět celoplošný screening, pokud nemá data, že se to vyplatí. Za prvé je to drahé a za druhé každým vyšetřením v lidech vzbuzujete nepříjemné pocity, mluvíte o rakovině, a proto si musíte být jistá, že screening je pro populaci skutečně přínosný.
Musí se to prostě dělat s rozvahou, než všechny hromadně naženete k doktorovi.
Vy máte v rámci aktivit Nadačního fondu Muži proti rakovině na starosti online poradnu. Na jaké dotazy odpovídáte?
Naštěstí si to lidé moc nepletou s akutní poradnou. Naším cílem není, když si člověk něco nahmatá, tak mu na dálku říct, co to je. Obvykle lidem vysvětlujeme, pokud nepochopili něco z toho, co jim říkal jejich urolog.
Anebo píšou, když nerozumí lékařské zprávě, kterou dostali. Také se ptají na léčbu, tedy že jim jejich doktor něco doporučil, a oni nyní chtějí vědět, jaká tam jsou rizika, zda je to jediná možnost, či zda existuje i jiná léčba.
Třetina dotazů je od žen, pokud bych se měl vrátit k tomu, co jsme probírali na začátku rozhovoru. Vždy také radím, že si lidé mají své dotazy před návštěvou lékaře předem psát. A klidně si s sebou mohou vzít někoho blízkého.
Ten, protože nebude dost možná tak rozrušen, se dokáže lépe ptát, lépe si bude vše pamatovat a také poslouží jako podpora.
i60.cz: Proč muži nechodí k lékaři? Prý si poradí se vším sami
Ilustrační foto: ingimage.com
15. 7. 2017
Znáte ten vtip? Jaká je nejtěžší mužská nemoc na sedm písmen? No přece rýmička! Jenže skutečnost je taková, že zatímco z nachlazení se muži hroutí, když jde o skutečně vážné nemoci, podceňují je. Především chodí k lékařům mnohem méně než ženy. Dokazují to statistiky, a tím se také vysvětluje, proč muži umírají v průměru o sedm let dříve než ženy.
Pro začátek si dáme příběh, který dost možná bude připadat povědomý mnoha ženám. Devětapadesátiletý Josef byl půl roku mrzutý, málo jedl, v noci často chodil na toaletu. „Nebylo s ním k vydržení, jak byl protivný,“ vypráví jeho žena Jana.
„Kdykoli jsem se zeptala, co s ním je, pohádali jsme se. Po půl roce z něj vylezlo, že umírá na rakovinu, protože má ve stolici krev. Zároveň však tvrdil, že kvůli tomu nikdy nebyl u lékaře, že to prostě ví.
Měla jsem pocit, že se zbláznil,“ vypráví.
Šla se tedy poradit k obvodní lékařce, muž k ní ovšem dál tvrdošíjně odmítal jít. Po strašných scénách se konečně vypravil k lékaři, ovšem jinému, podmínkou bylo, že bude mluvit jedině s mužem. Zjistilo se, že má hemeroidy. Nepříjemná nemoc, ale rozhodně ne smrtelná. Kdyby šel k lékaři hned, když zjistil první obtíže, byl by bez problémů a jeho žena by neprošla obdobím strachu.
Výjimečný případ? Ale naopak, když jde o nemoci, muži prostě strkají hlavu do písku jako pštrosi.
Nemoc jako slabost
Podle výzkumu Ústavu zdravotnických informací a statistiky chodí k praktickému lékaři ženy téměř dvakrát častěji než muži, ke specialistům dokonce více než dvakrát častěji. To se týká například zubařů. Zatímco ženy běžně chodí na prohlídky do gynekologických ordinací, kdo kdy viděl, že by si muž jen tak preventivně zašel k urologovi, že?
Podobný výzkum prováděli lékaři z britské organizace Fórum pro mužské zdraví. Došli k závěru, že čtyři pětiny mužů odkládají návštěvu u lékaře až na dobu, kdy je jim opravdu hodě špatně. Když jde o problém, se kterým by měli jít na urologii, oddalují to běžně až rok, jen čtvrtina hledá pomoc po půl roce obtíží.
„Je to tím, že muži berou nemoc jako slabost, jako selhání,“ říká psychoterapeutka Jana Veselá. „Mají pocit, že problém nemají dávat najevo a sami si jej musí vyřešit.
Když jde o nemoc, ocitají se v začarovaném kruhu, protože jde o problém, který samozřejmě sami řešit neumějí a nemohou, ale odmítají si to přiznat,“ míní.
„Ženy se o své zdraví více zajímají, uvědomují si rizika civilizačních chorob, důležitost preventivních prohlídek, více čtou témata týkající se zdraví,“ doplňuje psycholog Martin Kořán.
Pět minut po dvanácté
Tady máme další skutečný případ. „Manžel měl delší dobu zažloutlé oční bělmo a připadalo mi, že má divnou barvu pleti,“ vypráví paní Vladěna. Bylo to právě v době, kdy se s manželem chystali do penze.
„Já plánovala, jak přebudujeme zahradu, protože se na to Pavel hodně těšil, ale on byl celý skleslý. Najednou nic neplánoval, nic nedělal.
Když jsme mu řekla, že má špatnou barvu, rozzlobil se a řekl mi, že takhle si penzi nepředstavoval, že do něj pořád jen rýpu a stále se mi na něm něco nelíbí.“
Jenže Vladěna tráví hodně času na internetu, a tak si našla různé informace. Získala podezření, že manžel má problém s játry. Ušila na něj boudu. Poprosila ho, aby pro ni přišel do restaurace, kde seděla s přáteli. Jeden z nich je lékař.
Přišel, povídali si a doktor, jak bylo domluveno, začal vyprávět o kamarádovi, který zemřel na rakovinu jater, protože zanedbal preventivní prohlídky. Pavel se lekl a další den lékaři sám volal. Ten mu domluvil návštěvu u specialisty a bylo to. Dozvěděl se, že si touto prohlídkou zachránil život.
Jeho nemoc byla velmi vážná. „Donesl mi za to kytku, blázen jeden,“ podotýká Vladěna.
Je to na partnerkách
Stačí se také podívat do čekáren ordinací praktických lékařů. Ženy nad muži výrazně převažují. Také urologové mají nepříjemnou zprávu. Nejčastějšími návštěvníky jejich ordinací jsou muži ve věku nad padesát, kteří už mají vážné potíže s prostatou. Vážné proto, že je dlouho přecházejí, neboť vyšetření oddalují.
Britské Fórum pro mužské zdraví udělalo ze svého průzkumu závěr, že každý desátý muž se bojí jít k doktorovi proto, že si myslí, že jej hned pošle do nemocnice. Téměř pětina mužů v průzkumu odpověděla, že se o svých problémech prostě stydí mluvit. Takže, je to jasné.
Ženy, které se nechtějí svých partnerů zbavit, by si měly dát za úkol dostat je čas od času k lékaři. A mimo to si všímat jejich změn nálad, chování i vzhledu. Tak trochu si hrát na doktora.
Jedině tak se možná aspoň trochu změní smutný fakt, že muži odcházejí a nechávají po sobě čím dál více vdov.
- Nic jiného dámám nezbývá, protože myslet si, že muži svůj přístup k prevenci změní, je podle psychologů zcela naivní představa.
- Pět nejčastějších důvodů, proč muži nechodí k lékaři
- – Správný chlap nedává najevo bolest- Každou nemoc vyléčí citron, česnek a slivovice- Nechci své ženě přidělávat starosti- Nemám čas vysedávat u lékařů
- – Ještě počkám, je to jen banalita
Hodnocení: (5 b. / 2 h.)
Pro hodnocení se musíte přihlásit
Zpět na homepage
9 věcí, na které jste se chtěli zeptat svého zubaře
Přitom díky správné péči se nejen vyhnete stomatologickým zákrokům a bolesti s nimi spojené, ale navíc ušetříte za ošetření.
Moderní stomatologie dnes nabízí řadu možností, jak zuby opravit nebo třeba vybělit a s tím souvisí i celá řada otázek. Možná jste se i vy chtěli na něco zeptat svého zubaře, jen zatím jaksi nebyla příležitost.
My jsme trochu vyzpovídali zkušeného stomatologa MUDr. Vadyma Shermana z kliniky Mediestetik Praha. Možná níže najdete odpověď i na své otázky.
Existuje mnoho rad, jak mít zdravé a krásné zuby. Některé se opravdu zakládají na pravdě a je dobré se jimi řídit. Jiné ale můžeme považovat za holý nesmysl. Vybrali jsme 7 nejčastějších mýtů týkajících se zubů, které si podle nás zaslouží uvést na pravou míru.
Fakt: „Zdravý zářivý úsměv sice v očích lidí symbolizuje již od pradávna zdraví, úspěch a postavení ve společnosti. Zářivý úsměv ale neznamená zdravý organismus ani neovlivňuje důsledky dědičného faktoru nebo stresu. Dědičný faktor může vyvolat cukrovku, revma, revmatoidní artritidu, Parkinsonovu nemoc atd.,“ říká MUDr. Rafael Chajrušev z Rafael dentální kliniky Zlín.
1. Bělení zubů
Pane doktore, co byste řekl na domácí bělení zubů? Na internetu se vyskytují rady jako například čištění jedlou sodou smíchanou s citronovou šťávou. Je tenhle způsob k zubům šetrný a je vůbec účinný?
Domácí bělení pomocí speciálních nosičů vyrobených stomatologem každému pacientovi na míru je skvělým řešením korekce barvy zubů nebo doplňkem ordinačního bělení.
Díky jeho personalizaci, tedy vyrobení pro každého pacienta individuálně, je zaručeno, že se bělicí gel dostane přesně tam, kde je potřeba, a nehrozí, že by stékal na dásně.
Samozřejmě existují i různé jiné metody, od těch profesionálnějších až například po citron nebo jedlou sodu, s nimiž je ovšem často spjato určité riziko. Například citron či jedlá soda totiž při opakovaném používání narušují zubní sklovinu a zvyšují tak citlivost zubů.
Nejefektivnějším bělením zubů je to profesionální ordinační prováděné stomatologem. U nás na klinice nabízíme například ten úplně nejšetrnější dostupný profesionální systém bělení, tzv.
ZOOM3, při němž se používá gel s pouhými 6 % karbamid peroxidu, což je zhruba třikrát nižší koncentrace této látky, než jakou nabízejí mnohé konkurenční systémy.
Bělicí gel je při tomto typu bělení aktivován plazmovou lampou a dokáže zuby vybělit až o 6 odstínů.
Co když pacient kouří, pije kávu nebo červené víno? Má i pro něj smysl zuby bělit?
Určitě má, takovíto pacienti ovšem musí počítat s tím, že jim výsledky nevydrží stejně dlouho jako pacientům, kteří nepijí kávu ani nekouří. Bezprostředně po bělení zubů navíc všem našim pacientům doporučujeme dodržovat alespoň týden tzv. bílou dietu. To znamená vyhnout se právě kouření, kávě a červenému vínu, ale také černému čaji, tmavým omáčkám anebo džusům.
- Jak takové bělení dlouho vydrží?
- Když pacient dodržuje všechny pokyny a o svou ústní dutinu se správně stará, výsledky profesionálního bělení zubů vydrží zhruba rok a půl i déle.
- Co říkáte na bělící pásky, které si spousta lidí objednává z internetu?
Takové pásky příliš nedoporučuji, protože je třeba je přilepovat přesně na sklovinu zubu. Proto pokud pásku přilepíte třeba jen trochu na dáseň, riskujete zánět dásně. Často tyto produkty navíc poškozují zubní sklovinu nebo nefungují tak, jak slibují.
Bělení zubů bylo i tématem jednoho z našich online chatů. Odpovědi na vaše otázky si můžete přečíst ZDE.
2. Krvácení dásní
Lidé často podceňují krvácení dásní. Na co by si měli dát pozor?
Vždy je třeba nejprve zjistit příčinu krvácení a tu potom řešit. U více než 70 % případů způsobuje krvácivost dásní zubní kámen, a proto důsledně doporučuji navštěvovat stomatologa nebo zubního hygienistu dvakrát ročně. Dalšími důvody, proč dásně krvácejí, mohou být zubní kazy, ostré okraje zubů, které se dásní dotýkají, nebo i amalgámové výplně, které mají převislý okraj a dáseň dráždí.
3. Čištění zubů
Je podle vás lepší mezizubní niť nebo mezizubní kartáček?
Záleží na tom, jak velké jsou mezery mezi zuby. Pokud jsou velmi malé a zuby jsou těsně u sebe, pak je nejlepší používat zubní niť. Pokud jsou větší, nebránil bych se mezizubním kartáčkům.
Je důležité používat po vyčištění ústní vodu?
Důležité to rozhodně je, protože ústní voda příznivě působí na ústní dutinu. Doporučuji ji používat dvakrát denně, stačí i naředit s vodou v poměru 1:1.
Je třeba čistit zuby víc než dvakrát denně?
Dvakrát denně to úplně stačí. Když si čistíte zuby víckrát, můžete v některých případech i poškodit sklovinu nebo zubní krčky.
4. Amalgámové plomby
Jaký na ně máte názor?
Na naší klinice tento typ výplní vůbec nepoužíváme. Jednak protože nejsou kvalitní a navíc také protože obsahují rtuť, která může být pro organismus škodlivá. Používáme bílé výplně, a to buď fotokompozitní, anebo keramické, které jsou nejkvalitnější.
Při plombování nejprve zub naskenujeme pomocí robotického systému CEREC, který pak zhruba během třiceti minut vyfrézuje z keramického bločku výplň šitou pacientovi na míru. Celé ošetření se samozřejmě provádí při jediné návštěvě, takže není pacient vystaven žádnému nepohodlí.
Keramická výplň má navíc tu výhodu, že má stejnou pevnost jako zubní sklovina.
5. Uražený zub
Jak přistupujete k pacientovi s uraženým zubem?
V zásadě existují dva způsoby, jak řešit uražený zub. Nejčastější bývá fotokompozitní dostavba. Když má pacient zub jen lehce naštípnutý, je nejlepší variantou keramická fazeta, která ho nejen zachrání, ale také zabrání jeho případnému tmavnutí.
6. Zuby moudrosti
Zuby moudrosti způsobují některým lidem velké problémy, ale lidé si je nechávají vytrhnout i preventivně. Je to v pořádku?
V dnešní době postihují potíže se zuby moudrosti až 90 % lidí. Tyto třetí stoličky přitom už vůbec nepotřebujeme, protože se naše čelist vývojově zmenšuje a pro tyto zuby v ní přestává být místo. Každému pacientovi bych proto doporučoval, aby se svým stomatologem konzultoval možnosti jejich extrakce.
Osobně se přikláním k systému, který je dnes už naprosto běžný v USA, a to sice, že stomatologové snímkují už osmi nebo desetileté děti, a zjišťují, zda jsou u nich zuby moudrosti v dásni správně položeny nebo nikoliv.
Pokud začínají růst špatně, jsou extrahovány už tehdy, aby pak v dospělosti nepůsobily žádné další zbytečné potíže.
7. Děti a strach z vrtání zubu
Co dělat, když má dítě kaz v zubu, ale vrtání se velmi bojí?
Pokud je kaz v počátečním stádiu, tedy pokud je jen v zubní sklovině, můžeme použít metodu ICON, což je léčení zubního kazu bez vrtání, bez anestezie a bez potíží. Pro kazy v zubovině už tato metoda bohužel vhodná není, a proto bych rodiče důsledně nabádal k tomu, aby kontrolovali, zda si jejich děti čistí zuby správně. Správná péče o chrup je totiž nejlepší prevencí zubního kazu.
8. Rovnátka
Jaké existují typy rovnátek a které jsou vhodné pro děti a které naopak pro dospělé?
Rovnátek existuje mnoho druhů. V případě, že má dítě špatný skus, doporučují se snímatelná rovnátka, která představují v raném věku nejlepší variantu nápravy. Navíc nejsou drahá a mají dobré výsledky. Dospělí, kteří mají pevnější kost, už snesou rovnátka kovová, tedy nesnímatelná.
Existuje také varianta, kdy stomatolog provede otisk horní i dolní čelisti a pomocí speciálního počítačového programu vytvoří snímatelné průhledné nosiče. Pacient v tomto případě obdrží celou sadu s instrukcemi, kdy které nosiče a na jaká místa používat.
U této metody je ovšem zapotřebí, aby pacient ponechal nosiče na zubech alespoň 23 hodin denně. Snímat se mohou jen při jídle, kdy se vypláchnou, ústní dutina se řádně vyčistí a nosiče se pak opět nasadí.
Aby byl efekt této varianty stoprocentní, musí být pacient velmi zodpovědný a nesmí nosiče sundávat na delší dobu, než jak je doporučeno.
9. O co je největší zájem
Jaké služby vyhledávají vaši klienti v poslední době nejvíce?
Jsou to jednoznačně implantáty. Často k nám na kliniku přicházejí pacienti, kterým jiní stomatologové nedokázali pomoci, případně kteří už nemají zájem o klasické zubní můstky, ale chtějí větší komfort.
Vzhledem k technologickému vybavení vysoké kvality, kterým naše klinika disponuje, a to včetně moderního implantologického centra, a vzhledem k různým novodobým metodám, které provádíme – například užití obohacené plazmy pro urychlení hojení – probíhá samotná implantace i přijetí implantátu tělem velice dobře, 99 % našich pacientů nemá žádné další problémy.
MUDr. Vadym Sherman
Vedle klasické stomatologie se věnuje hlavně moderním postupům v záchovné ale i estetické stomatologii. V současné době pracuje na pražské klinice Mediestetik.
V moderní stomatologii je pro něj velmi důležitá kvalitní anestezie, která pacientovi usnadňuje celý proces a jemu výrazně ulehčuje práci, a kvalitní materiály, bez kterých ani sebevíc šikovný zubný lékař nemůže odvést špičkovou práci.
Každý pátý Čech se bojí zubaře. Lidé kvůli tomu odkládají preventivní prohlídky
Kde se nacházíte: iROZHLAS.cz / Životní styl a společnost / Zdraví | Související témata: zdraví zubař zubaři lékaři zdravotnictví
Zubní vrtačku slyšíme obvykle přes dveře až do čekárny a někteří ji poslouchají i při své prohlídce. V mnohých vyvolává strach, paniku nebo dokonce vzpomínky na nepříjemnou návštěvu u dentisty.
Váš prohlížeč nepodporuje přehrávání audia.
Češi se bojí zubařů
Prohlídek se bojí téměř každý pátý člověk. Alespoň to vyplývá z průzkumu Českého statistického úřadu. Lidé i kvůli strachu preventivní prohlídky oddalují nebo k zubaři raději nechodí vůbec.
„Preventivní kontrola u zubaře je doporučena alespoň dvakrát ročně. Ženy se tomuto limitu těsně blíží. V průměru absolvují 1,9 kontroly chrupu za rok. Muži však navštíví stomatologa jen 1,7krát za rok,“ vysvětluje pro Radiožurnál Michaela Jirková z Českého statistického úřadu.
Zubařka Michaela Saberová dodává, že se snaží, aby její pacienti chodili na preventivní kontroly dvakrát do roka.
Nevzhledný, toxický a škodí přírodě. Budou muset zubaři v Česku skončit s amalgámem?
Číst článek
„Jsou lidi, kteří si to hlídají, pravidelně chodí. Není to rozhodně takové množství, jak bychom si přáli, ale většinou se jednou do roka zastaví. Pak jsou případy (lidí), kteří se objeví jednou za několik let. Ženy mají větší tendenci si to hlídat. Tím, že často chodí s dětmi, chodí společně, ale často sebou objednají i muže.“
Saberová říká, že někteří pacienti z prohlídek strach mají. „Záleží na psychice, někdo třeba má traumatický zážitek z dětství a nese si to sebou. Dělá mu problém, i když se mu všechno vysvětlí a on i sám ví, že vlastně ho nic dramatického nečeká. Dnes jde téměř všechno udělat bezbolestně, všechno se dá umrtvit, tak je většinou vidět, že s každou návštěvou strach opadá.“
Zubařka dodává, že důležitý je přístup dentisty. Když je lékař pozitivní, pacientovi vše důkladně vysvětlí a dopředu ho připraví na to, co ho čeká, lidé prohlídku snášejí mnohem lépe.
Další články
Nejčtenější
Koronavirus, MS hokej 2021, Parlamentní volby 2021, Výsledky voleb v obcích, Film, Koronavirus v Česku, Statistika nehod, Můj rozhlas, Vinohradská 12, SK Slavia Praha, Petra Kvitová, Euro 2020, Počasí, Miloš Zeman, Andrej Babiš, Seznam ministrů, Zprávy z domova, Zprávy ze světa, Datová žurnalistika, SPORT – rychlé zprávy, Fotbal online, Hokej online, KLDR, Předvolební průzkumy, Afghánistán, Rychlé sportovní zprávy, Gabriela Koukalová, Sýrie, Bramborový salát, Bitcoin, Ester Ledecká, EURO 2020, ZŠ Plynárenská Teplice, Sucho, Izrael, Real Madrid, Kim Čong-un, Donald Trump, Nemocnice na Bulovce, Andrea Vrbovská, Tomáš Horáček, Zuzana Čaputová