Má kilo mouky tisíc gramů? Podle výrobců ne

Nedaří se vám zhubnout? Možná za to může pečivo. Nebo snad ne? Málokterá součást našeho jídelníčku budí takové emoce jako právě pečivo. Ať už to klasické bílé, nebo „zdravé“ celozrnné. Opravdu nám pečivo škodí?

Rohlíky, housky nebo třeba chléb čerstvě vytažený z pece. Jak se konzumace pečiva projevuje na našem zdraví a postavě? Přestože podle údajů Českého statistického úřadu průměrný Čech zkonzumuje přibližně 100 kg pečiva ročně [1], stává se z pečiva novodobý strašák.

Obzvlášť bílé pečivo nemá mezi odborníky právě nejlepší pověst – vzniká totiž z bílé mouky, tedy mouky, jejíž zrno je zbaveno slupky a klíčku. Právě v těchto svrchních vrstvách se ale nachází až 80 % všech cenných látek (jako jsou vitamíny, minerály, tuky a vláknina).

Obzvlášť bílé pečivo nemá mezi odborníky právě nejlepší pověst – vzniká totiž z bílé mouky.„Nedostatek vlákniny může vést ke vzniku rakoviny tlustého střeva. Vznikají také častěji zácpy a pocit sytosti se dostavuje na kratší dobu, což člověka nutí častěji jíst. Následně přibírá na váze,“ vysvětluje například Monika Divišová, odbornice na zdravou výživu [2].

Problém ovšem není pouze v bílém pečivu. Pojďme se na jednotlivá úskalí pečiva podívat důkladněji.

Je pečivo zdravé? aneb strašák jménem lepek

Že pečivo neprospívá celiakům nebo lidem s alergií na pšenici, je dnes všeobecně známé. Jak ale upozorňují například Iva Hoffmanová z 3. lékařské fakulty UK a Daniel Sánchez z Mikrobiologického ústavu, lepek může škodit i lidem netrpícím celiakií. V této souvislosti mluví o takzvané neceliakální glutenové senzitivitě [3].

Ta se projevuje podobně jako celiakie.

Do několika hodin až dnů po konzumaci jídla obsahujícího lepek se u pacientů objevují typické „celiakické“ potíže – problémy s trávením, pocit nafouklého břicha, nepravidelná stolice, ale například i bolest hlavy, silná únava nebo deprese. Naopak k tyto problémy obvykle rychle ustupují. Lidé také po přechodu na bezlepkovou dietu pociťují často úlevu od dalších nemocí souvisejících s imunitou [4], [5].

Čím je to způsobeno? Jak usuzují například Hoffmanová a Sánchez ve svém článku, za vše „může“ náš trávicí trakt. Obiloviny se totiž na našem jídelníčku objevily teprve před 10 tisíci lety. Od té doby se ale lidský trávicí trakt a imunitní systém na příjem specifického obsahu pšenice, ječmena, žita a ovsa nestihl optimálně adaptovat.

Jaké je složení pečiva ze supermarketu?

Problém navíc nespočívá pouze v lepku. Pečivo, které v běžných obchodech seženete, obsahuje řadu látek, které vašemu zdraví ani v nejmenším nesvědčí.

Za vším přitom můžeme, jako obvykle, hledat především ekonomické důvody. To proto, že cílem výrobců i prodejců je, aby se pečivo mohlo prodávat co nejdéle.

Jak toho docilují? Jednoduše – za pomoci konzervantů, které mají trvanlivé pečivo udržet déle čerstvé, respektive alespoň zdánlivě čerstvé [6].

Výrobci také s oblibou pečivo dobarvují, vědí totiž, že „tmavé“ pečivo spotřebitelé často zaměňují za pečivo „celozrnné“ (které vnímají jako zdravější).

Při pěstování obilovin určených k výrobě pečiva a dalších potravin se navíc dodnes používá nebezpečný glyfosát, a to pro pro urychlení dozrávání a vysušení klasů. Jeho přítomnost v pečivu (nebo třeba i pivu) objevily i nezávislé testy [7]. Podle studie autorů z Washingtonské univerzity přitom právě glyfosát zvyšuje riziko rakoviny až o 41 procent [8].

Při pěstování obilovin určených k výrobě pečiva a dalších potravin se navíc dodnes používá nebezpečný glyfosát.

Čerstvé versus rozpečené pečivo

Ani s chutí běžného pečiva to v posledních letech nebývá nejslavnější. Téměř veškeré pečivo, které dnes seženete v supermarketu (i v některých pekárnách), je totiž takzvané rozmrazené pečivo. Co to znamená?

„Výrobky jsou dováženy ze zahraničí, často dlouhodobě skladovány a pak prezentovány jako čerstvé nebo čerstvě dopečené,“ vysvětluje předseda Podnikatelského svazu pekařů a cukrářů Jaromír Dřízal [9].

Výsledek? Rozmrazování pečiva stojí za tím, že jen pár hodin poté, co si pečivo donesete domů, získá konzistenci gumového rohlíku. A rozhodně si na něm příliš nepochutnáte.

Pečivo a hubnutí

Odsuňme teď ale na chvíli chuť a složení stranou a podívejme se na to, co řadu lidí zajímá především – dá se zhubnout, i když si pečivo nedokážete odpustit?

Mnozí lidé tvrdí, že pečivo má ve vyváženém jídelníčku a v rámci pestré stravy svůj význam. Poukazují přitom na vysoký obsah vlákniny (obzvlášť v celozrnném pečivu). Jak je to ale ve skutečnosti?

Je pečivo opravdu nezbytností?

Pravdou je, že role vlákniny ve stravě je nenahraditelná. Laicky řečeno, slouží jako „úklidová četa“ ve střevech, a mimo jiné tak usnadňuje trávení.

Konzumujete-li ale vlákninu primárně z pečiva, musíte za to platit vysokou cenu.

Pečivo je totiž nutričně velmi chudá potravina (podobně jako další výrobky z obilovin, například těstoviny nebo pizza), a kromě vlákniny tak do sebe nedostanete téměř žádné nutričně prospěšné látky – pouze pořádnou porci kalorií [10].

Hledáte-li vhodný zdroj vlákniny, vybírejte tedy raději z čerstvého ovoce a zeleniny, případně z luštěnin (pokud vám jejich konzumace nezpůsobuje problémy [11]).

Vědci z Deakin University v Melbourne navíc prokázali, že konzumace pečiva může snadno vést k přejídání (a tedy i k přibírání na váze).

Jak ve své studii upozorňují, v lidském jazyce existují speciální receptory pro vnímání chuti škrobu a jedinci, kteří jsou na škrob citlivější, jeho chuti extrémně podléhají.

Výsledek? Nemohou se pečiva a obilovin obecně nabažit – což se samozřejmě negativně podepisuje na jejich postavě [12].

Bílé versus celozrnné. Je celozrnné pečivo zdravé?

Navzdory rozšířené představě nemusí ani celozrnné pečivo patřit mezi potraviny, které by vašemu tělu vysloveně prospívaly. Než si ale vysvětlíme proč, pojďme se nejprve podívat na to, jaký je vlastně mezi bílým a celozrnným pečivem rozdíl.

Bílá mouka vzniká z pšenice očištěné od svrchního obalu zrna i od klíčku. Všechno dobré, co obilniny obsahují, z ní mizí: bílá mouka je bez vlákniny, vitamínů, tuků i minerálů. Její výživová hodnota tak je téměř nulová, co ale umí výborně, je „zalepit“ naše střeva.

„Bílé pečivo našemu tělu nic nedodá, pouze oddálí pocit hladu, a to na krátkou dobu,“ upozorňuje například osobní trenér a výživový poradce Radek Pajič [13].

Celozrnná mouka se, naproti tomu, mele z celého zrna, bohatého na minerální látky, vitaminy a vlákninu. Jako bonus má i nižší glykemický index než mouka bílá, a my proto po konzumaci celozrnného pečiva nejsme tak brzy hladoví jako po výrobcích z klasické mouky.

Po konzumaci celozrnného pečiva nejsme tak brzy hladoví jako po výrobcích z klasické mouky.

I celozrnná mouka má však svá „ale“. Látky, které celozrnná mouka obsahuje, totiž mohou organismus velmi zatěžovat.

„Bílý rohlík sice neobsahuje nic, taky ale způsobuje minimum problémů. Celozrnný rohlík toho naopak obsahuje spoustu navíc, ale obsahuje i látky, které problémy způsobovat mohou,“ varuje výživový poradce Petr Havlíček.

Například děti by se proto celozrnnému pečivu měly vyhýbat úplně. Myslete ale při tom na to, že ani klasické bílé pečivo organismu neprospívá, nejzdravější tak je pečivo v jídelníčku výrazně omezit nebo zcela vyřadit.

Jak na skutečně zdravý chléb?

Nedokáže si pečivo odpustit? Zatím ještě nevíte, co jíst místo pečiva? Vybírejte z variant, které vašemu tělu tolik neškodí. Víte-li, jak na to, můžete na takový „zdravý chléb“ narazit přímo v obchodě. Ještě lepší ale je, pokud si zdravější chléb upečete přímo u sebe doma – a to třeba i ve variantě zcela bez mouky.

Jak na to? Přečtěte si naše rady.

1. „Zdravé“ kupované pečivo

Při nákupu se nenechte zmást barvou. I lákavě vypadající tmavý chléb může být ve skutečnosti upečený z bílé mouky. Důkladně proto sledujte složení – zajímat by vás měly chleby z celozrnné mouky, ideálně žitné, s nižším obsahem lepku a v bio kvalitě.

A konkrétně? Dobrý je bezobilný chléb Puretaste. Nenajdete v něm konzervanty ani lepek, navíc obsahuje velmi málo sacharidů, takže ho snadno můžete zařadit i do lowcarb jídelníčku.

Vyzkoušejte bezobilný chléb Puretaste.

Doporučit můžeme také trvanlivý žitný chléb Mestemacherse slunečnicovými semínky. Je celozrnný, dobře chutná a jako bonus – na rozdíl od některých jiných podobných produktů se neláme.

Doporučit můžeme také trvanlivý žitný chléb Mestemacher se slunečnicovými semínky.

Za sebe naopak doporučujeme vyhnout se celozrnnému žitnému fit chlebu od Penamu. Nejenže obsahuje řadu konzervantů, navíc se, alespoň z naší zkušenosti, drobí a často nám začne brzy plesnivět.

2. „Zdravé“ domácí pečivo s moukou

Nechcete být závislí na tom, co vám upečou jiní (a zda se vám to v obchodech vůbec podaří sehnat)? Upečte si svůj vlastní chléb. Je to jednodušší, než se zdá. Domácí chléb navíc můžete upéct na míru tomu, co máte rádi, a ozvláštnit ho třeba dýňovými semínky nebo ořechy.

Navzdory rozšířenému přesvědčení přitom nepotřebujete ani domácí pekárnu – místo toho zadělejte těsto v míse a chléb pak upečte v troubě, buď v pečicí míse, nebo na plechu vyloženém pečicím papírem.

Preferovat byste v ideálním případě měli domácí kváskový chléb z bio mouky s máslem. Myslete také na to, že byste ho na talíři neměli mít každý den, sloužit by měl pouze ke zpestření vašeho jídelníčku.

Upečete si zdravější chléb doma.

3. „Zdravé“ domácí pečivo bez mouky

Rádi byste se mouky ve stravě zbavili úplně, ale pečivo si nechcete odepřít? Jde to. Inspirujte se některými z receptů na zdravé domácí pečivo bez mouky.

• Recept na bezlepkový chléb bez mouky: Připravte si 200gramovou směs oblíbených ořechů a semínek (vhodné jsou například kešu, dýňová a lněná semínka nebo loupaný sezam) a krátce je promixujte. Přidejte 10 gramů psyllia, sůl, kmín, deci vody a lžíci olivového oleje, promíchejte a nechte přibližně 10 minut odpočinout. Pečicí nádobu vyložte pečicím papírem, těsto prohněťte a vložte do nádoby. V troubě rozehřáté na 180 stupňů pečte asi 60 minut.
• Recept na jogurtové pečivo bez mouky: V míse smíchejte čtyři vejce, 150 gramů tučného jogurtu a sůl. Přidejte rozemletá lněná semínka (přibližně pět lžic), 20 gramů psyllia a, pokud chcete, 50 gramů nadrcených ořechů. Vytvořte těstovou směs a nechte pár minut odpočinout. Vytvarujte do podoby bochánku, vložte na plech vyložený pečicím papírem a pečte v troubě rozehřáté na 160 minut přibližně 50 minut. Během pečení troubu neotevírejte, chléb by se vám mohl „propadnout“.
• Recept na lowcarb chléb se sýrem a bez mouky: V míse smíchejte 4 vejce, 200 gramů 45procentního eidamu nastrouhaného nahrubo, 5 lžic psyllia, špetku soli, kmínu, slunečnicových semínek a lžičku prášku do pečiva. Vytvarujte do požadovaného tvaru a na pečicím papíru pečte v troubě vyhřáté na 200 stupňů přibližně 15 minut, poté teplotu stáhněte a dalších 30 minut pečte na 150 stupňů.

Mimochodem, ještě jedna věc, než se pustíte do pečení. Přestože tyto recepty neobsahují mouku, často obsahují mléčné výrobky, například jogurty a tvaroh. Místo pojiva zase obvykle využívají psyllium. Zvažte proto, zda jsou kompatibilní s vaším stylem stravování nebo diety.

Jak přestat jíst pečivo?

Nestojíte o polovičatá řešení? Vyřaďte pečivo z jídelníčku úplně. Zapomeňte přitom na „výjimky“ – dáváte-li si dvakrát týdně k snídani chléb, nejde o výjimku, ale o styl stravování. Konzumace pečiva přitom má na naše zdraví i postavu řadu negativních účinků.

Jak dokládají například Dallas a Melissa Hartwigovi, autoři knihy Jídlo na prvním místě, v porovnání s ovocem a zeleninou nejsou obiloviny na živiny nijak bohaté. Navzdory tomu, jak nutričně chudé jsou, jsou ale zároveň velmi kaloricky vydatné. Výsledek? Živin vám mnoho nedodají, zato se po nich rychle dostavuje další pocit hladu a také nárůstek hmotnosti.

Jak tedy pečivo (a obiloviny) z jídelníčku vyřadit? Jděte na to postupně. Krok za krokem.

• Fáze č. 1: Vyřaďte bílé pečivo.
• Fáze č. 2: Vyřaďte z jídelníčku průmyslově zpracované (většinou kupované) pečivo, začněte péct své vlastní, domácí pečivo z bio surovin.
• Fáze č. 3: Omezte konzumaci pečiva pouze na domácí výrobky z celozrnné mouky.
• Fáze č. 4: Nahraďte pečivo jeho domácími „paleo“ nebo „lowcarb” alternativami bez mouky. Místo domácího lowcarb pečiva můžete sáhnout i po zdravé, kupované variantě – vybírejte například na www.zitnychleb.cz nebo www.lowcarbpekarna.cz.
• Fáze č. 5: Vyřaďte pečivo z jídelníčku úplně.

V jaké jste právě teď fázi? Víme, jak je omezování pečiva alespoň zpočátku těžké. Myslete ale na to, jak moc vám za to vaše postava a především vaše zdraví poděkují.

O NutricBistru: Už víc než pět let vám pomáháme zdravě zhubnout. Jsme první první paleo-veganské bistro v České republice s rozvozem jídla po celé Praze. Chcete se cítit a vypadat lépe, a to bez stresu a bez hladovění, pouze za pomoci kvalitních bio potravin? Ozvěte se nám. Rádi vám pomůžeme vybrat stravovací program na míru.

Důležité zdroje

Odměřujeme a vážíme bez váhy

V každé domácnosti by neměla chybět váha a odměrka na tekutiny, na níž jsou vyznačeny dílky v decilitrech či mililitrech. Všichni víme, že 1kg je 100 dkg a 1000 g, a že 1 l je stejné množství jako 10 dl, 100 cl nebo 1000 ml. Pokud vám ale váha chybí, a přesto byste rádi upekli něco sladkého, přichází pomocník. Nastíním vám gramový obsah lžičky, lžíce nebo hrnku.

Kávová lžička

Kávová lžička rovná může obsahovat

4 g hrubé mouky, 4 g hladké mouky, 3 g krupice, 7 g solamylu, 6 g cukru krupice, 3 g cukru moučky, 8 g soli, 9 g máku, 5 g sádla, másla nebo tuku, 5 g oleje, 4 g vody, 5 g mléka, 18 g medu, 3 g mleté kávy nebo 15 g marmelády.

Kávová lžička vrchovatá může obsahovat

7 g hrubé mouky, 8 g hladké mouky, 7 g krupice, 11 g solamylu, 10 g cukru krupice, 8 g cukru moučky, 9 g soli nebo 15 g sádla, másla či tuku.

Lžíce na polévku

Lžíce rovná může obsahovat

11 g hrubé mouky, 10 g hladké mouky, 10 g krupice, 5 g ovesných vloček, 20 g rýže, 15 g solamylu, 12 g cukru krupice, 12 g cukru moučky, 20 g soli, 17 g máku, 15 g sádla, másla nebo tuku, 11 g oleje, 17 g vody, 18 g mléka, 36 g medu, 6 g mleté kávy nebo 35 g marmelády.

Lžíce vrchovatá může obsahovat

20 g hrubé mouky, 25 g hladké mouky, 22 g krupice, 10 g ovesných vloček, 30 g rýže, 30 g solamylu, 25 g cukru krupice, 25 g cukru moučky, 30 g soli nebo 30 g sádla, másla či tuku.

Obsah některých nádob

Máme spoustu receptů, ve kterých ingredience odměřujeme na sklenice, kelímky, šálky nebo hrnky. Většinou se jedná o hrnek s obsahem 250 ml, často ale autor raději sám uvádí obsah hrnku.

Kolik ale obsahuje 250 ml hrnek gramů?

Je to třeba 170 g hrubé mouky, 135 g hladké mouky, 170 g krupice, 100 g ovesných vloček, 250 g rýže, 145 g máku, 250 g sádla, másla nebo tuku, 230 g oleje, 245 g vody, 250 g mléka nebo 380 g marmelády.

Vrchovatý talíř obsahuje 350 g vody, plný šálek 200 g, vinná sklenka 100 g a sklenice na vodu (ve starších receptech uváděna jako hořčičná) obsahuje 200 g vody.

Váha potravin

Mnohé recepty obsahují i ingredience jako ořech másla. Také se setkáváme s poměrem – kolik váží jeden žloutek, tolik dáme vody. Ale kolik to je gramů?

Všechny hmotnosti jsou přibližné

Ořech másla je 10 g, velká kostka cukru je 10 g, malá kostka cukru je 5 g, žloutek je asi 20 g, bílek je 30 g, malý brambor je asi 60 g, střední brambor je asi 85 g a velký brambor je 200 g.

Veškeré uváděné váhy jsou přibližné a orientační, neboť na lžíce není možné potraviny nikdy přesně odměřit. Váhy sypkých potravin také závisí na jejich vlhkosti a nakypření.

Přesto věřím, že některé informace vám přijdou vhod a hlavně vám usnadní přípravu pokrmu.

Hrníčkové recepty najdete tady 

Další skvělé recepty bez vážení 

TOP 14 receptů na hrníčkové moučníky

Nejlepší hrnkové recepty na buchty, koláče i bábovky – vše bez vážení, aby příprava byla co nejjednodušší.

Nestačí ani vychladnout! Vděčný hrníčkový recept na borůvkový koláč

Recept na hrníčkový borůvkový koláč s drobenkou, po kterém se hned po upečení jen zapráší. Je totiž vláčný, jemný, na surovinách nešizený a úžasně chutná!

Recept na hrnkový jogurtový koláč s čokoládou krok za krokem

Tentokrát si připravíme moučník vonící po čokoládě. Je velmi snadný na přípravu a na odměření surovin nám bude stačit hrnek. Fotorecept krok za krokem.

Foto: Profimedia

Má kilo mouky tisíc gramů? Podle výrobců ne

Zvláště o Vánocích mnozí kuchaři, kteří doma pekli cukroví ve velkém, zjistili, že není kilo jako kilo. Zkoušeli jste někdy převážit suché potraviny, které máte doma? Opravdu výrobce do sklenic uzavře 200 gramů kávy, jak deklaruje na obalu? A co mouka, je jí skutečně tisíc gramů? Zkusili jsme převážit běžné domácí potraviny. S výsledky vás seznámíme v galerii:

„Před Vánoci jsem potřebovala poslat poštou pět balení instantní kávy. Nechtěla jsem však platit váhu sklenic a příjemce neřešil, jestli je káva otevřená. Rozhodla jsem se tedy obsah vysypat do pytlíku a poslat kávu jen tak. Když jsem ale doma obsah pěti balení zvážila, nestačila jsem se divit.

Váha ukazovala o cirka 150 gramů méně, než by podle údajů na obalech měla mít,“ napsala nám naše čtenářka Jana Žižková z Liberce. Její příběh se nám stal inspirací pro převážení suchých potravin, které jsme posbírali ve dvou domácnostech.

Je opravdu možné, že v každé sklenici instantního kafe je o třicet gramů kávy méně? 

Čtěte také: Kvalitní chleba nemůže stát 9,90, říká pekař

Co znamená „e“ u hmotnosti výrobku?

Převážila jsem třináct kilo mouky, půl kila ovesných vloček a bulguru, kilo soli, čtyři balení těstovin, tři smetany do kávy, dvě balení máku a čtyři balení kávy. Hned v úvodu kontrolního měření mě zaujalo, že káva a většina dochucovadel má před údajem o váze označení písmenem „e“, ostatní potraviny jsou onoho „éčka“ prosté.

Co toto písmenko znamená, jsme se zeptali mluvčího Ministerstva zemědělství (MZe): „Aby byly balírny oprávněny uvést na trh zboží s označením „e“, musí mít systém kontroly správnosti množství, zajišťující splnění požadavků stanovených vyhláškou, včetně průkazné evidence četnosti a výsledků měření. Jsou zde možné přípustné odchylky v měření,“ řekl nám Jan Žáček.

Čtěte dále: Kdo si mastí kapsu na chlebu? Pekaři to nejsou

Jednoduše řečeno, balírna či dovozce nám písmenem „e“ na obalu poskytuje záruku, že jeho zboží splňuje zákonem dané limity pro odchylky ve váze. „e 250 g“ tedy není žádným závazkem, že kupujete přesné čtvrt kilo kávy. Dle následující tabulky je patrné, že v takovém kofeinovém balíčku můžete mít o devět gramů kávy méně – jak praví příloha č. 1 k vyhlášce č. 328/2000 Sb.

Přesnou váhu potravin nezaručí vůbec nikdo

Jenže většina výrobků ono „e“ u své hmotnosti nemá. Znamená to pak, že výrobce mouky může do pytlíku odsypat jen 750 gramů bez jakéhokoliv postihu? „Záporná hmotností nebo objemová odchylka je považována za klamání spotřebitele,“ říká Jan Žáček. Ale má to háček. Toto by platilo pouze v případě, že pro konkrétní druh potravin nejsou minimální odchylky ve váze nijak právně upraveny.

Jenže ony jsou upraveny snad pro všechny potraviny, které špajz zvládne pojmout. Tabulky přípustných odchylek bez označení „e“ najdete v galerii. „Vzhledem k tomu, že minimální výše hodnot hmotnostních a objemových odchylek byla stanovena zejména v kontextu technické úrovně výrobních a plnících zařízení výrobců, je rovněž velmi obtížné docílit toleranci přesnosti,“ dodává mluvčí MZe.

Čtěte také: Káva v supermarketu je stará

Pátrali jsme i po tom, jestli v naší zemi existuje orgán, který si, stejně jako my, zakoupenou kávu přesype na váhu a zjišťuje odchylky podle uvedených předpisů.

Jan Žáček nás odkázal na ČOI: „Poctivost prodeje z pohledu deklarování množství potraviny na obale je primárně předmětem výkonu dozoru České obchodní inspekce.“ Jana Jelínková z ČOI nám tuto tezi ale vyvrátila: „ČOI se zabývá kontrolou hmotnosti nebalených potravin.

Například, když si koupíte deset kilogramů brambor na váhu a dostanete jen devět a půl, můžete nám dát podnět k prošetření.“ 

Výrobce se hlavně s moukou moc nepředá

Vypadá to tedy, že hmotnost balených výrobků je horký brambor, který nikoho nepálí, ale dobře se přehazuje. Naštěstí je to, alespoň na základě našeho vážení, celkem jedno. Respektive jedno je to v případě, že pečete jednou za měsíc. V případě denního pečení se můžete na výrobce i pěkně rozzlobit. 

Soli nám výrobce dopřál mnohem víc, než zamýšlel, ale na zmiňované mouce a ovesných vločkách nás šetří.

 Když jsme vážili různé druhy potravin od stejných i různých prodejců, běžná kuchyňská váha nevykázala zásadnější rozdíly od výrobcem uvedené hmotnosti. Až na hříšníka z Předměřic. Na dvou kilech jejich mouky jsme zjistili deficit přes 80 gramů.

Na deseti kilech mouky tak můžeme, v případě stejných zjištění, tratit bezmála půl kila. Pokud pečete často a šetříte každou korunu, je to na pováženou.

TEST DNES: I z mouky za osm korun upečete skvělou vánočku a cukroví

Pro MF DNES test připravila iniciativa Vím, co jím a piju. V laboratoři se objevily kilové balíčky od renomovaných výrobců i privátních značek obchodních řetězců.

Testovaly se klasické bílé mouky, celozrnné, špaldové i ty v bio kvalitě. Potravináři mouky zkontrolovali na váze, zjišťovali, jak jsou dobře namleté a kolik obsahují minerálních látek.

Nakonec uhnětli těsto a upekli rohlíky a bulky, které pak z různých hledisek hodnotili.

Výsledek? Velké rozdíly se ukázaly už při nákupu. Nejlevnější mouka K-Classic vyšla na osm korun, dvě nejdražší – od německé značky Küchenmeister – stály téměř devětkrát tolik.

Ještě větší překvapení čekalo testovací tým při vážení. Všechny mouky byly podměrečné! Ne že by výrobci zákazníky záměrně šidili – mouky patří mezi výrobky, které při skladování vysychají a ztrácejí na váze.

Legislativa na to pamatuje a toleruje, když je v kilogramovém balíčku o 30 gramů mouky méně. Jenže polovina výrobků se nevešla ani do tohoto limitu.

Nejhůř na váze dopadla Babiččina volba, hladká pšeničná, které jsme si koupili jen 945 gramů.

Rozdíly mezi moukami se ukázaly i při pečicím testu – ten měl na výslednou známku každého výrobku největší vliv. Pekly se rohlíky a bulky. Testovací tým hodnotil, jak dobře se s jednotlivými moukami připravovalo těsto. Zkoumali především jeho zpracovatelnost a chování během zrání a kynutí.

Odborný tým použil jednotný recept, těsto na rohlíky mělo stejné podmínky pro zrání, kynutí i pečení. Těsto z každé mouky bylo připraveno ručně, na rohlíky bylo odváženo vždy 80 gramů těsta, ty byly tvarovány na rohlíkovém stroji a následně pečeny na děrovaných plechách.Recept na těsto se skládal z 1 000 g mouky, 20 g jodizované soli, 40 g čerstvého droždí Lalemond, 50 g řepkového oleje a 560 g vody.

Když pak pečivo vytáhli z trouby, porovnávali jeho vzhled a charakteristiky povrchu kůrky – tedy barvu, strukturu a praskliny. Prozkoumali samozřejmě i střídu, mimo jiné i její pórovitost a texturu (pružnost a vláčnost). Pomocí objemoměru pak změřili i objem a tvar pečiva a nakonec ohodnotili i jeho vůni a chuť.

Jak to celé dopadlo? Pečicí test jasně ukázal, že nejsnáze se peče z klasické světlé mouky. Je lehčí a nadýchanější než třeba mouka celozrnná. Těsto z ní je vláčnější a samotné pečivo kypřejší a hlavně většinou chutnější.

V našem testu tak zvítězila hladká pšeničná mouka Babiččina volba na kynuté těsto.

Známku za výhodný nákup získala mouka K-Classic – privátní značka řetězce Kaufland, která měla také skvělé výsledky a navíc ještě nejnižší cenu v testu.

Bílá, nebo celozrnná?

„Když vybíráme mouku pro přípravu pečiva z kynutého těsta, je dobré sáhnout po výrobku, který je k tomuto účelu přímo určen deklarací na obalu či názvem, nebo vybírat mouku pšeničnou hladkou světlou,“ radí Marcela Sluková z Ústavu sacharidů a cereálií pražské VŠCHT.

To ovšem neznamená, že máme na ostatní druhy mouky zapomenout. Naopak. Úspěšně lze péct například i z mouky celozrnné, která je díky vyššímu obsahu vlákniny zdravější než ta klasická.

„Vláknina působí preventivně proti zácpě, pomáhá zvýšit pocit nasycení a snižuje glykemický index přijaté potraviny. Díky tomu budeme mít menší výkyvy v hladině cukru v krvi (glykémii) a je pravděpodobnější, že nás méně bude trápit hlad a chuť na sladké. Zařazení celozrnných obilovin pomůže i při snaze o redukci hmotnosti,“ vysvětluje nutriční terapeutka Jitka Laštovičková.

Péct se samozřejmě dá třeba i ze špaldové mouky, která má vyšší obsah bílkovin, některých minerálních látek a prospěšných nenasycených mastných kyselin (rozdíly jsou tedy jen malé). „Navíc je lehce stravitelná, má pozitivní vliv na správné fungování našeho imunitního systému a také velmi příjemnou, lehce oříškovou chuť,“ dodává Jitka Laštovičková.

Vybrat si v obchodě správnou mouku není tak jednoduché. Ta, která se hodí třeba na přípravu těstovin či knedlíků, nemusí udělat velkou parádu při pečení chleba nebo vánočního pečiva.„Při výběru mouky je podstatné si uvědomit, k čemu ji použijete. Pokud si vybíráte mouku pro přípravu pečiva z kynutého těsta, je dobré – a test to i potvrzuje – vybírat mouku, která je k tomu přímo určena a deklaruje to na obalu či názvem,“ vysvětluje Marcela Sluková z Ústavu sacharidů a cereálií pražské VŠCHT. V poslední době jsou populární celozrnné mouky. Chovají se při pečení jinak?Pokud dáváme přednost celozrnným moukám, což je z výživového hlediska správné, musíme počítat s tím, že těsta budou pravděpodobně hutnější než ze světlé mouky a pečivo bude mít nižší objem.Na běžné pečení se tedy nehodí?K tomu, aby se pečení z těchto mouk podařilo, je třeba jistých zkušeností. Je to sice složitější, ale kdo to zvládne, může mít dobrý pocit, že jeho výrobky v sobě nesou i nezanedbatelný zdravotní benefit.A co špaldová mouka? Je to jen módní hit, nebo je vážně lepší?O módní hit jistě nejde, ostatně špalda není u nás nová, spíše se vrací. Pravda je, že se pšenici špaldě někdy přisuzují zdravotní benefity, které nejsou reálné. Velkým nebezpečím jsou mylné domněnky o tom, že špalda neobsahuje lepek.Co to vlastně špalda je?Špalda je druh pšenice s mírně vyšším obsahem bílkovin, lipidů, vitaminů a vlákniny ve srovnání s pšenicí setou, která se u nás většinou zpracovává. Obsah těchto látek se sice zásadně neliší, ale vyšší je. Zejména vlákninu a lipidy obsahující esenciální mastné kyseliny můžeme považovat za nutriční přínos.Má tedy smysl špaldovou mouku používat?Pokud si připlatíme a koupíme si špaldovou mouku, bude pečivo chutnější a ponese v sobě i mírně vyšší obsah uvedených výživově cenných látek, než by tomu bylo u pečiva z běžné hladké mouky.

Jiří Brát, odborný garant Vím, co jím a piju

Kilogram – Wikipedie

Na tento článek je přesměrováno heslo kg. O dalších významech zkratky pojednává článek KG.
Přibližná podoba bývalého mezinárodního prototypu kilogramu

Kilogram (hovorově kilo) je základní jednotka hmotnosti, značka je kg. Odpovídá přibližně hmotnosti 1 litru vody. Podle soustavy SI je kilogram definován pomocí metru a sekundy zafixováním hodnoty Planckovy konstanty na přesné hodnotě 6,62607015⋅10−34 kg⋅m2⋅s−1.

Do 19. května 2019 byl kilogram definován jako hmotnost mezinárodního prototypu kilogramu uloženého u Mezinárodního úřadu pro míry a váhy v Sèvres (Francie). První definice kilogramu pocházela z roku 1875. Tomu předcházelo pověření vědců v dobách krále Ludvíka XVI., aby stanovili jednotky v desítkové soustavě.[1]

Název je odvozen z latinského kořene grámma, plus předpona soustavy SI kilo. Přestože označení jednotky již obsahuje předponu, jedná se o základní jednotku a naopak gram je považován za násobek této základní jednotky. Kilogram je jedinou takovou jednotkou v soustavě SI.[2]

Definice

Kilogram, značka „kg“, je jednotka hmotnosti v SI. Je definována fixací číselné hodnoty Planckovy konstanty h, aby byla rovna 6,626 070 15×10−34, je-li vyjádřena jednotkou J s, rovnou kg m2 s−1, kde metr a sekunda jsou definovány pomocí c a ΔνCs.

Historie

Prototyp kilogramu

Standardní kilogram hmotnosti,kopie č. 4, uložený v Národním institutu pro normalizaci a technologie v USA. Zobrazen jeden ze dvou kusů, které slouží jako oficiální standard pro definování všech jednotek vah a hmotnosti ve Spojených státech. Jedná se o jednu ze 40 kopií, které byly vyrobeny ve Francii v roce 1884. Tento kilogram se liší (lišil) od hmotnosti prototypu kilogramu o 75 mikrogramů.(foto: National Geographic – leden 1915)

Mezinárodní prototyp kilogramu byl válec o výšce i průměru 39 mm vyrobený ze slitiny 90 % platiny a 10 % iridia.[3] Podle něj byly vyrobeny co možná identické kopie, které uchovávají příslušné instituty v různých státech. Těchto kopií bylo vyrobeno celkem 80. V Česku uchovává tento (bývalý) státní etalon (kopie č. 67) Český metrologický institut.[4] Materiál pro zhotovení prototypu byl volen podle následujících kritérií:[5]

• odolnost proti korozi,
• vysoká hustota (omezení vlivu vztlaku při měření ve vzduchu),
• dobrá elektrická vodivost (eliminace vlivu statické elektřiny),
• nízká magnetická vodivost – diamagnetismus (omezení nežádoucích magnetických vlivů – přitažlivosti),
• tepelná stabilita,
• tvrdost (odolnost proti otěru).

Historická definice z roku 1901

Podle rozhodnutí 3 Generální konference pro míry a váhy z roku 1901 byl kilogram definován jako jednotka hmotnosti takto:[6]

• S přihlédnutím k rozhodnutí Mezinárodního výboru pro míry a váhy ze dne 15. října 1887, podle kterého je kilogram definován jako jednotka hmotnosti,
• s přihlédnutím k rozhodnutí obsaženém ve schválení prototypů metrického systému, jednoznačně přijatém Generální konferencí pro míry a váhy dne 26. září 1889
• a vzhledem k nutnosti ukončit nejednoznačnosti, které v současné praxi stále existují ohledně významu slova váha, které se někdy používá pro hmotnost a někdy pro mechanickou sílu,

Konference vyhlašuje, že:

1. Kilogram je jednotka hmotnosti; je roven hmotnosti mezinárodního prototypu kilogramu.
2. Slovo váha označuje kvantitu stejné povahy jako síla: váha tělesa je součinem jeho hmotnosti a tíhového zrychlení; jmenovitě normální váha tělesa je součin jeho hmotnosti a normálního tíhového zrychlení.
3. Hodnota normálního tíhového zrychlení přijatá Mezinárodní službou pro míry a váhy je 980,665 cm/s².

—CGPM, Declaration on the unit of mass and on the definition of weight; conventional value of gn

Problémy definice

Kilogram byl poslední jednotka SI, která byla definovaná pomocí prototypu, a ne fyzikální definicí.

[3] Kilogram byl zvolen tak, aby odpovídal hmotnosti 1 litru vody prosté vzduchu při teplotě, při které má voda maximální hustotu (3,98 °C), při normálním atmosférickém tlaku (760 mm Hg).

Tato původní definice však měla závažné nedostatky, obsahuje totiž kruhovou závislost: jednotka hmotnosti se zde definuje s pomocí tlaku, který je ovšem definován prostřednictvím hmotnosti.

Kvůli těmto problémům byl tedy kilogram v roce 1889 definován na základě prototypu, který byl ovšem vyroben tak, aby kilogram přibližně vyhovoval původní definici. Při výrobě původního standardu však došlo k malé odchylce, která způsobila, že 1 kilogram vody nemá objem přesně 1 litr, ale 1,000 028 l. Definice prototypem měla i další problémy.

Změna prototypu

Z nejasných příčin za posledních 100 let prototyp ztratil přibližně 50 mikrogramů. Jelikož kilogram byl definován jako aktuální hmotnost prototypu, změnila se tím i definovaná velikost kilogramu a znamená to, že objekt, který měl před 100 lety hmotnost 1 000 kg a vůbec se od té doby nezměnil, má dnes hmotnost cca 1 000,000 05 kg.

Jednou z příčin změny hmotnosti mohla být ztráta atomů vodíku, které se do slitiny dostaly jako parazitní příměsi při její přípravě.

Další, i když dovozovanou příčinou byl lidský faktor, kdy při opakovaném, i jemném, čištění prototypu nebo při jeho používání (vážení) v průběhu 100 let byl prototyp prostě odřen, a tím mírně ztratil na hmotnosti.

Toto vysvětlení je však málo pravděpodobné, protože pozorovaná ztráta hmotnosti narůstá v závislosti na čase, nikoli v závislosti na množství operací (čištění, měření atd.) s prototypem prováděných.

Přitom není úplně jasné, jestli se jedná o skutečnou ztrátu hmotnosti právě tohoto hlavního mezinárodního prototypu; situace může být i opačná, kdy z neznámé příčiny narostla hmotnost ostatních národních prototypů (zvažuje se např. vázání atmosférické rtuti na platinu). Do přesnosti měření vstupuje i přesnost tzv. komparačních vah (prototypy nelze vážit absolutně).[7]

Ztráta prototypu

U definice jediným prototypem hrozila teoretická možnost, že by tento prototyp mohl být ztracen nebo zničen. Nová, ryze fyzikální definice, poskytla možnost jej kdykoli a kdekoli znovu vyrobit.

Nemožnost sdělení definice

Definici prototypem nelze předat na dálku, např. v hypotetické situaci, kdy by bylo potřeba kilogram popsat někomu, kdo se nemůže dostat k prototypu (například obyvatelé vzdálené planety). Čistě fyzikální definici je možné prostě odeslat jako zprávu a o realizaci prototypu (případně konverzi na své jednotky) se již adresát postará sám.

Nové fyzikální definice

Kromě výše uvedených problémů byla i z principiálních důvodů definice prototypem považována za neuspokojivou a hledala se definice založená na neměnných vlastnostech přírody.

Problematikou definice jednotky se v lednu 2011 zabývala i mezinárodní konference vědců z Mezinárodního úřadu pro míry a váhy, konaná v budově Královské společnosti v Londýně s úkolem stanovit směry v definování jednotky kilogramu.

Generální konference pro míry a váhy se nakonec přiklonila k definici založené na Planckově konstantě.

Planckova konstanta

Pevným stanovením Planckovy konstanty by s pomocí kvantové fyziky a relativistického vztahu mezi energií a hmotností

E
=
h
f
=
m

c

2

{displaystyle E=hf=mc^{2}}

bylo možno definovat jednotku hmotnosti. Možnou realizací jsou wattové váhy (anglicky watt balance), které porovnávají tíhu tělesa s magnetickou silou. Aby bylo možno tento postup použít, je potřeba dosáhnout relativní nejistoty měření asi 1×10−8, v současné době se dosahuje nejistoty asi 5,2×10−8.[8]

Generální konference pro míry a váhy schválila změnu definice založené na Planckově konstantě na svém 26. zasedání ve Versailles 16. listopadu 2018.

Nová definice kilogramu

Podrobnější informace naleznete v článku Nové definice SI.

Na 24. Všeobecné konferenci pro váhy a míry, která se konala 17.–21. října 2011, byl připraven návrh budoucí revize soustavy SI, ve kterém je definice kilogramu odvozena z Planckovy konstanty. Jelikož však tehdy nebyly splněny požadavky na přesnost jejího měření, nebyla tato revize na tomto zasedání přijata.

[9] K přijetí této definice založené na Planckově konstantě došlo až po splnění všech klíčových podmínek požadovaných pro zavedení.[10] Generální konference pro míry a váhy schválila změnu definice na svém 26. zasedání ve Versailles 16. listopadu 2018.[11] Změna vstoupila v platnost 20. května 2019, tedy symbolicky ve Světový den metrologie, který je výročím přijetí Metrické konvence.

[12]

Násobné jednotky

Předpony lze dávat k základu gram (nanogram, gigagram), nikoli k základnímu kilogramu (tedy nikoli milikilogram, megakilogram). Z praktických důvodů se však užívá také kilotuna a megatuna, viz dále.

Kromě kilogramu se často používají následující jednotky:

Nanogram

Nanogram (značka ng) je jedna tisícina mikrogramu.

Mikrogram

Mikrogram (značka μg) je tisícina miligramu (miliontina gramu, tzn. miliardtina kilogramu). V běžném životě je to příliš malé množství, aby mělo nějaký praktický význam.

Běžně se však používá při sledování výskytu superstopových množství látek v přírodě (například některé vzácné prvky se mořské vodě vyskytují v řádu koncentrací μg/l, doporučená denní dávka vitaminu B12 je 2,5 μg) nebo v jaderné fyzice při udávání obsahu krátkodobě žijících izotopů (μg/kg nebo dokonce μg/t).

Miligram

Miligram (značka mg) je tisícina gramu, tzn. miliontina kilogramu. Používá se nejčastěji v chemii či lékařství, například obsahy běžných kovových prvků jako je měď nebo zinek se v živočišných a rostlinných tkáních pohybují v řádu jednotek až stovek mg/kg. Obsahy alkalických kovů nebo typických aniontů jako uhličitany se v minerálních vodách obvykle uvádějí v mg/l.

Gram

Gram (značka g) je definován jako jedna tisícina kilogramu. Dnes se často využívá jako jednotka pro vážení přísad při vaření a nákupu potravin.

Cena pro potraviny prodávané v menším množství než jeden kilogram bývá běžně uváděna jako cena za 100 g.

Také údaje o obsahu a složení jednotlivých potravin bývají vztahovány k hmotnosti 100 g a tudíž odpovídají procentům hmotnosti. Gram je základní jednotkou hmotnosti ve starší soustavě CGS.

Dekagram

Na tuto kapitolu je přesměrováno heslo dekagram. Možná hledáte: pravidelný hvězdicový desetiúhelník.

Dekagram (oficiální značka v soustavě SI je dag, ale v běžném životě se častěji používá zastaralé označení dkg) je 10 gramů, tedy jedna setina kilogramu.

Je to jednotka používaná převážně v maloobchodě s potravinami. Čech mluvící hovorovou češtinou kupující množství menší než jeden kilogram většinou definuje požadované množství v dekagramech (hovorově deka: např. 20 deka šunky).

Přestože jednotková cena se v maloobchodě zpravidla udává na 100 gramů nebo na kilogram, český zákazník kupuje na deka.

Metrický cent

Hovorově metrák, odpovídá 100 kg. Značí se q.

Podrobnější informace naleznete v článku Metrický cent.

Tuna

Tuna (značka t, někdy Mg) je jednotka hmotnosti, která nepatří do soustavy SI, avšak může se používat spolu s jednotkami SI. Odpovídá 1000 kilogramům a znamená totéž co megagram (Mg, 106g. Pozor! neplést s mg, což je miligram, 10−3g). Vyšší řády hmotností se často vztahují k tuně (kilotuna, megatuna).

Jednotka tuna se používá např. v dopravním značení pro vyjadřování povolené hmotnosti vozidla.

Kilotuna

Kilotuna (značka kt, dle SI gigagram, Gg, 109g) je tisíc tun, čili milion kilogramů.

Megatuna

Megatuna (značka Mt, dle prakticky nepoužívané definice SI teragram, Tg, 1012g) je milion tun, čili miliarda kilogramů. V ekvivalentech kilotun a megatun TNT se obvykle udává energie uvolněná výbuchem jaderné zbraně. Nejsilnější známá jaderná zbraň, sovětská Car-bomba, měla sílu okolo 57 Mt TNT.[1]

Gigatuna

Gigatuna (značka Gt, dle SI petagram, Pg, 1015g) je miliarda tun, čili bilion (milion milionů) kilogramů. Používá se v tématech planetárního měřítka (geologie; klimatologie; biogeochemické cykly – voda, kyslík, uhlík, dusík, síry, fosfor a další; astronomické jevy, např. síla impaktů[13]).

Instituce

Systémem měření a váhami se zabývají následující mezinárodní instituce:

• BIPM (Bureau International des Poids et Mesures) – Mezinárodní úřad pro míry a váhy; sídlí v Sèvres u Paříže.
• CGPM (Conférence Générale des Poids et Mesures) – Generální konference pro míry a váhy
• CIPM (Comité International des Poids et Mesures) – Mezinárodní výbor pro míry a váhy

Odkazy

Reference

1. ↑ BIMP: The name „kilogram“: a historical quirk. www.bipm.org [online]. [cit. 2011-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-14. 
2. ↑ BIMP: The kilogram. www.bipm.org [online]. [cit. 2011-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-07. 
3. ↑ a b BIMP: International prototype of the kilogram
4. ↑ Český metrologický institut: ČESKÉ STÁTNÍ ETALONY
5. ↑ BIMP: Frequently asked questions about the kilogram (1)
6. ↑ BIMP: Resolution of the 3rd meeting of the CGPM (1901)
7. ↑ BIMP: Frequently asked questions about the kilogram (2)
8. ↑ Definice založené na elektromagnetické síle
9. ↑ BIPM: Resolution 1 of the 24th meeting of the CGPM (2011)
10. ↑ RICHARD, Philippe; ULLRICH, Joachim: Joint CCM and CCU roadmap for the adoption of the revision of the International System of Units. Mezinárodní úřad pro míry a váhy, 2018. Dostupné online (anglicky)
11. ↑ BANKS, Michael. Kilogram finally redefined as world’s metrologists agree to new formulation for SI units. PhysicsWorld [online]. IOP Publishing, 16. listopad 2018. Dostupné online. (anglicky) 
12. ↑ Kilogram bude od pondělí těžší. Místo platinového válečku bude odvozen od Planckovy konstanty. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-05-20 [cit. 2019-05-20]. Dostupné online. 
13. ↑ MEEUS, Jean. Astronomical Amusements: Papers in Honor of Jean Meeus

Hmyz je potravinou budoucnosti. Nejen pro lidi, ale nejspíš i zvířata

A také testují jeho využití pro krmení slepic. „Hlavním cílem našeho projektu je zařadit podíl produktů z moučných červů do krmné dávky zvířat, konkrétně brojlerových kuřat a slepic produkujících konzumní vejce, ve formě konkrétních krmných směsí,“ vysvětluje Ondřej Šťastník z Ústavu výživy zvířat a pícninářství agronomické fakulty MENDELU. Vědci zatím provedli dva experimenty.

Momentálně hledají nejvhodnější procentuální podíl hmyzu. Vytvořili krmné směsi, do kterých přidali nula, dva a pět procent moučných červů a krmili s nimi slepice šest měsíců.

Přečíst článek ›

„Vědci sledovali řadu parametrů, například zdravotní stav zvířat. Před zahájením testů museli také vyřešit, jak ze sušených červů vyrobit moučku, kterou pak přimíchali do krmné směsi. Červy nakonec sešrotovali s pšenicí,“ popisuje mluvčí univerzity Filip Vrána.

Nakonec se ukázalo, že pro drůbež je vhodná směs s tím nejvyšším podílem hmyzí složky.

„Na základě našich předběžných výsledků můžeme konstatovat, že použití do pěti procent moučných červů v krmné směsi pro drůbež se jeví jako vhodný podíl, který významně neovlivňuje zdravotní stav zvířat a celkovou kvalitu masa a vajec,“ popisuje Ondřej Šťastník.

Další experiment by se měl naopak zaměřit na přínosy hmyzího krmiva. „Kromě základních parametrů užitkovosti a zdraví kuřat se také zaměříme podrobněji na kvalitu výsledného produktu tedy kvalitu prsní a stehenní svaloviny,“ dodává Šťastník.

Limitem je cena a možná i zákon

V poslední době je velmi diskutovaný problém živočišné výroby. Ozývají se hlasy vědců, kteří varují, že aktuální spotřeba masa a zvyšující se světová populace budou mít přímo devastující vliv na klima.

Pro období 20202029 předpokládá OECD nárůst světové produkce masa o téměř čtyřicet procent. V roce 2029 by se mohlo množství světově vyprodukovaného masa zastavit na 366 milionech tun.

V roce 2050 by mělo na zemi žít devět miliard lidí a oproti dnešku by se spotřeba živočišných produktů zvýšila až o sedmdesát procent.

Přečíst článek ›

Na rozdíl od pšenice, sóji a dalších rostlinných krmiv se kvůli tomu hmyzímu nemusí mýtit deštné pralesy ani měnit na monokulturu druhová skladba českých polí.

„Chov hmyzu produkuje méně skleníkových plynů, spotřebovává méně vody a zabírá menší prostor, než vyžaduje produkce hovězího, kuřecího nebo vepřového masa.

A hmyz je navíc dobrým zdrojem bílkovin, vlákniny a mastných kyselin,“ popisuje Lukáš Bureš, entomolog ze společnosti Grig, která vyvíjí hmyzí suplementy.

Produkce hmyzích potravin nebo i krmiv pro hospodářská zvířata je ale zatím na úplném počátku, limituje ho navíc několik faktorů. Především finanční nákladnost. „Cena za kilogram usušených moučných červů se na podzim 2020 pohybovala kolem 300 korun,“ vypočítává Filip Vrána z MENDELU.

Přidávání hmyzích složek do průmyslových krmiv hospodářským zvířatům zatím neulehčují ani veterinární předpisy a legislativa. Zpracovaná hmyzí moučka se podle sdělení Státní veterinární správy může využívat pro chov zájmových zvířat, takzvaný petfood a v akvakulturách. Není jí možné ale využívat v chovu hospodářských zvířat.

Přečíst článek ›

Oproti tomu využívat a prodávat hmyz jako složku potravin pro lidi nic nebrání. Od roku 2018 zařadila Evropská unie hmyz na seznam takzvaných nových potravin.

Povolených druhů je jen několik

Na světě se podle vědců pohybuje okolo dvou tisíc druhů jedlého hmyzu. Evropská unie ale byla mnohem striktnější, takže pro lidskou spotřebu jsou chovány podle Potravinářské komory České republiky především cvrček domácí, saranče stěhovavá, potemník stájový, potemník moučný, potemník brazilský a bourec morušový.

Víte že…Pro produkci jednoho kilogramu hmyzího masa je nutné využít jeden litr vody. Oproti tomu produkce stejného množství hovězího si vyžádá 22 tisíc litrů vody. Vepřové pak 3500 litrů.

Nejméně vody spotřebuje chov drůbeže, na jeden kilogram masa je potřeba 2300 litrů vody.Podobná situace je i se spotřebou krmiva. Pro kilo masa ze cvrčků je potřeba ho vynaložit 1700 gramů. Na kilo hovězího padne deset tisíc gramů.

(Zdroj: Grig)Až sedmdesát procent všech zemědělských ploch světa je zabráno chovem hospodářských zvířat.

Hmyz se skládá až ze sedmdesáti procent z bílkovin. Obsahuje také všech 10 esenciálních aminokyselin, vitamin B2, vitamin B12 a řadu dalších látek, klíčových pro správný chod lidského organismu. Zdroj: Grig

Libor Svoboda: Hmyz se stal běžnou součástí mého jídelníčku

Zatímco někteří mají noční můry i z toho, že by ve spánku pozřeli pavouka, jsou lidé, kteří hmyzu jako jídlu budoucnosti věří. A konzumují ho s chutí už několik let. Jedním z nich je i Libor Svoboda z Mladé Boleslavi, kterého hmyz zaujal jako zdroj kvalitní stravy.

„Hmyz jsem okusil poprvé někdy v roce 2016, když jsem viděl upoutávku na Start-up české firmy, která vyrábí produkty z cvrčků,“ popisuje.

Přečíst článek ›

„Připadalo mi to jako dobrý nápad na zpestření mého jídelníčku a ochutnání něčeho nového. Líbila se my myšlenka proteinů z dosud ne běžného zdroje, který je však všude kolem nás a má potenciál do budoucna,“ říká. Cvrček jako hmyz rychle roste a není potřeba hledat způsoby, jak jeho růst urychlovat. Což je nešvar průmyslových chovů hospodářských zvířat.

Dodá energii i chuťový zážitek

Pro Libora Svobodu představuje hmyz zdravé zpestření stravy a cvrččí mouka a produkty z ní se staly pevnou součástí jeho jídelníčku.

„Je to pro mě sladká nebo slaná chuťově výborná svačinka, která vám dodá rychle energii a celkem i zasytí,“ popisuje. Konzumuje především proteinové tyčinky či krekry. Zkoušel ale i těstoviny, chléb, nápoje.

Přesto přiznává zdrženlivost ke konzumaci hmyzu v neupravené podobě.

„Je to pro mě výzva. Ale rád poznávám věci na vlastní kůži a až pak si dělám vlastní názor, který jsem potom schopen obhájit. Zkoušel jsem i například smaženého bource morušového a ten mi celkem chutnal,“ usmívá se. Sám si ale hmyz doma nepřipravuje. „Pokud nepočítám mouchy opařené v hrnci s vodou,“ směje se.

Přečíst článek ›

Hmyzí tyčinky si pochvaluje. „Vždycky mi dodá spoustu energie a dobije mi celkově „baterie“, a nejen při sportu, ale také při jízdě autem, kdy se mi během krátké chvíle vrátí bdělost a pozornost. V době před pandemií jsem docela často trávil denně stovky kilometrů řízením auta a opravdu se mi tyto tyčinky moc osvědčily,“ vypráví Libor Svoboda.

Výbava fitness? Činky, gumy, brouci

Na hmyzí produkty jako zdroj kýžených proteinů a doplněk stravy nedají dopustit ani někteří milovníci fitness, kteří si pěstují silné svaly.

„Množství bílkovin ve sto gramech cvrčků je skoro stejné jako ve sto gramech hovězího,“ poznamenává fitness trenér Lukáš Kuklík.

„Samozřejmě se takové množství cvrčků shání jinak než to hovězí, ale po nutriční stránce je to vynikající zdroj proteinů s opravdu malým obsahem tuku. Pro fitness cíle je to ideální zdroj,“ dodává trenér.

Výběr je dobrý

S aktuální nabídkou hmyzích produktů v České republice je Libor Svoboda spokojený. A protože rád cestuje, má i srovnání se světem za hranicemi.

„Při mých cestách po Evropě, jsem nikdy na produkty z hmyzu nenarazil, ale na druhou stranu, jsem je konkrétně nevyhledával.

V jihovýchodní Asii tomu bylo jinak, tam vždy byl hmyzí produkt poblíž, ale mě zas vždy lákala místní tradiční kuchyně a hmyz zůstával stranou mého zájmu,“ uzavírá Libor Svoboda. (min)