Lignany – jejich zdroje a účinky – na co jsou dobré?

Lignany – jejich zdroje a účinky – na co jsou dobré? Zdroj: Profimedia.cz

Lněné semínko i olej jsou cenově dostupné, chutné, snadno upravitelné a navíc považované za zdravé potraviny. I proto jsou v poslední době při přípravě pokrmů poměrně populární. Odborníci jsou ale s jejich chválou opatrní.

Ve lněných výrobcích, zejména semínkách a oleji, je vysoký obsah vitamínů B, E, minerálních látek i omega 3 mastných kyselin. To jim vyneslo v poslední době populární označení superpotravina, které se vžilo spíše jako marketingový termín pro potraviny s vysokým obsahem látek, které by měly být prospěšné pro zdraví.

I když je přítomnost vitamínů a minerálních látek v produktech ze lnu nezpochybnitelná, jejich pozitivní vliv a účinky na lidské zdraví nejsou dosud do detailů prozkoumány.

Méně je více

Aby byly v nich přítomné vitamíny pro zdraví skutečně prospěšné, museli bychom lněných výrobků konzumovat větší množství.

To se ale vzhledem k řadě možných nežádoucích účinků (například vyrážky) spojovaných právě s vyššími dávkami nedoporučuje.

„Nemá smysl se zabývat jejich obsahem vitamínů, neboť lnu nebo lněného oleje nesmíme požít mnoho, jinak běda. Alergie jsou časté,“ uvedl pro Euro.cz specialista na výživu Jiří Hotzký.

Co škodí více? Cholesterol, nebo léky na jeho snižování?
Lignany – jejich zdroje a účinky – na co jsou dobré?

Dodal, že o pozitivních ani negativních účincích lnu toho ještě příliš nevíme.

„Omega 3 mastné kyseliny ve lněném oleji jsou, ale jejich přeměna na skutečně účinné látky omega 3 kyseliny je velmi složitá a probíhá v našem organismu jen s malou pravděpodobností – nejvýše do tří procent,“ uvedl odborník s tím, že využití zdraví prospěšných látek ze lnu i semínek je velmi malé a navíc závisí na konkrétním člověku.

Klíčové je u potravin ze lnu pečlivě hlídat zkonzumované množství. Například zvýšená konzumace lněného oleje se může projevit průjmy, žaludečními křečemi či apatií, u lněného semínka jsou nežádoucí účinky ještě „pestřejší“.

Dvě lžíce a dost

Podle lékaře a foodblogera Martina Kuciela jsou rizikovým faktorem například ve lněném semínku se vyskytující kyanidové sloučeniny. Za bezpečnou dávku lněných semínek lze podle něj v této souvislosti považovat asi dvě polévkové lžíce (60 gramů) denně.

Dlouhodobá konzumace lněných semínek s sebou nese ale i další rizika, například snížení koagulační schopnosti a s ní související možnosti vyvolání krvácení. Těhotné a kojící ženy by lněné semínko neměly konzumovat zejména kvůli přítomnosti lignanů, látek, které v těle podobně jako fytoestrogeny imitují funkci estrogenů.

Za superpotravinu by lněné semínko neoznačila ani nutriční terapeutka Hana Střítecká.

„Já si pod pojmem superpotravina představuji něco, co obsahuje vše pro tělo potřebné a ne jen některou složku, byť ve vysoké koncentraci. Raději volím pojem zdraví prospěšné potraviny.

Mezi ně určitě lněné semínko patří,“ uvedla pro redakci s tím, že v semínku najdeme jak omega 3 nenasycené, tak jejich příbuzné a velmi prospěšné omega 6 mastné kyseliny.

Pokud si podle ní dopřejeme lněné semínko například v podobě jedné kávové lžičky denně na zpestření jogurtu či salátu, nežádoucích účinků se nemusíme obávat. „Kdo by se však měl nejen lněným, ale i jiným semínkům vyhnout a volit je formu oleje, jsou osoby, které trpí zánětlivým onemocněním střev,“ doplnila odbornice.

Je sója zdravá? Jak pro koho, ovlivňuje totiž hormony

Lignany – jejich zdroje a účinky – na co jsou dobré?

Právě v případě lněného oleje se podle ní není třeba obávat zdravotních rizik. Zvýšená krvácivost a další negativní důsledky by prý mohly hrozit až při předávkování, nikoliv při běžných dávkách získaných z potravy.

Stejně tak je tomu podle Střítecké u zácpy.

K té by sice konzumace lněných výrobků přispět mohla, pouze však v kombinaci s dalšími faktory, například na vlákninu a další nestravitelné složky stravy bohatým jídelníčkem a nedostatkem tekutin a pohybu.

Pozor na původ

U všech výrobků ze lnu je potřeba hlídat nejen zkonzumované množství, ale také jejich původ, balení a skladování. Semínka bychom měli kupovat pouze celá, tedy nikoliv drcená, a v nezapařeném sáčku, v němž by hrozil vznik plísní či žluknutí.

Při nákupu lněného oleje bychom si zase měli vybírat ten, který je uchováván v tmavých, neprůhledných skleněných lahvích a skladován ideálně i v obchodě v chladu.

Dále čtěte:

Lepek není jed. Může ochránit před cukrovkou i dalšími chorobami

Lignany – jejich zdroje a účinky – na co jsou dobré?

Masem a mléčnými výrobky proti infarktu. Kardiologové překvapili novou studií

Revoluce z vládní pekárny: stát rozmělní definici kváskového chleba

Nenápadná a výživná potravina budoucnosti. Obyčejné žaludy

Lignany – jejich zdroje a účinky – na co jsou dobré?

MSM – Účinky, dávkování, zdroje

MSM (methylsulfonylmethan) je oxidovaná forma dimethylsulfoxidu, organické sloučeniny síry z lignanu.  Jedná se o organickou sloučeninu obsahující síru, která se nachází v potravinách včetně ovoce, zeleniny, zrnech, mléku a dalších. 

MSM je zdrojem síry, která je důležitou složkou bílkovin, kolagenu, keratinu, hormonů a enzymů. Je důležitá například u  imunitních funkcí, snížení zánětu a regeneraci tělesných tkání.

MSM poskytuje biologicky aktivní síru, která je čtvrtým nejvíce hojným minerálem v těle a je potřeba pro mnoho klíčových tělesných funkcí každý den. MSM je ve vodě rozpustný prášek s obsahem síry ve výši asi 34% hmotnosti.

Dávkování

Studie ukazují, že 1-3 gramy denně rozdělené ve 2 až 3 dávkách se zdají být bezpečné a dobře tolerované.

Doplňování MSM má tendenci být užíváno až na 3000 mg denně, což se zdá být účinné při snižování příznaků osteoartrózy a poskytnutí určité antioxidační ochrany tělu. Není jasné, zda-li jsou vyšší dávky než 3 000 mg více účinné, proto je dobré zůstat spíše konzervativní u dávky cca 3 g MSM denně.

Methylsulfonylmethan je dobrým prostředkem, jak odstranit nedostatek síry v těle, s vedlejšími benefity jako zlepšením syntézy kolagenu a zlepšení antioxidačních enzymů (glutathion).

Teoreticky je možné tuto dávku dosáhnout ze stravy bohaté na bílkoviny (prostřednictvím příjmu cysteinu a methioninu).

Zdroje MSM

  • Zdroje MSM zahrnují :   • Mléčné výrobky v koncentraci cca 0,6-0,8 % na ml • kuře (játra a pojivová tkáň) • Vojtěška • Červená Řepa  • Zelí • kukuřice  • Rajčata • Čaj • pivo  • Káva  
  • Methylsulfonylmethan (MSM) se přirozeně vyskytuje v mnoha různých potravinářských výrobcích, ačkoli množství v těchto potravinách je mnohem nižší než u doplňků stravy a většina potřebného MSM tak bude pravděpodobně syntetizována spíše z příjmaných proteinů, hlavně cysteinu a methioninu.
  • Síra bývá v těle uložena v nejvyšších koncentracích v játrech, srdci, ledvinách, slezině, varlatech, mozku, očích, kůži a kostích.
  • MSM byl také detekován v možkomíšním moku, v nervové tkáni a studie na potkanech zjistily, že MSM snadno prochází hematoencefalickou bariérou.

Zdroj síry

Síra je součástí chrupavky a její poskytování osobám se špatným příjmem síry v potravě má ochranný účinek na chrupavku jako nezávislý prediktor zdraví kloubů.

Budete mít zájem:  Kdo teď sází rajčata, dobře dělá

Poskytování sýry se jeví jako hlavní bioaktivní činidlo MSM a tyto přínosy tak mohou být teoreticky napodobeny jinými sloučeninami obsahujícími síru, jako jsou aminokyseliny obsahující síru cystein a methionin, glukosamin sulfát, či N-acetylcystein, popř. česnek a cibule(v menším množství).

Svalová bolestivost

Výzkum naznačuje, že MSM se může chovat jako přirozené analgetikum, které pomáhá předcházet a léčit svalové bolesti, otoky a současně zlepšuje pohyb a mobilitu. Bylo zjištěno, že pomáhá obnově svalů po cvičení, úrazech a po operacích – a zdá se, že je obzvláště přínosné při použití ve spojení s jinými protizánětlivými prostředky.

MSM také obnovuje pružnost a propustnost buněčných stěn ve svalech, což znamená, že živiny mohou procházet tkáněmi snadněji, usnadňují opravy a odstraňují kyselinu mléčnou. Výsledkem je kratší doba potřebná k regeneraci a snížený tlak, bolestivost a křeče.

Jaký vliv mají fytoestrogeny na naše zdraví

Fytoestrogeny přirozeně obsažené v potravinách rostlinného původu

Kolem fytoestrogenů v potravinách bývají hodně bouřlivé diskuze. Někdo je neřeší nebo v nich vidí benefity, jiní se jim vyhýbají a potraviny, které je obsahují, tak raději vůbec nekonzumují. Nicméně toto je problematika, která rozhodně není černobílá a je trochu náročnější ji správně pochopit.

V následujícím článku se budeme zabývat fytoestrogeny přirozeně se vyskytujícími v potravinách a jejich vlivem na člověka.

Jedná se o složité látky, které se běžně vyskytují v přírodě a jejich forma není stálá – to znamená, že se mohou při trávení, fermentaci a vstřebávání změnit na jiné chemické sloučeniny, které můžou mít nevýznamný, nebo naopak silnější účinek na organismus.

Velmi důležitá je terminologie. Takže si pojďme vysvětlit, co je co.

ESTRADIOL – nejvýznamnější ženský pohlavní hormon ze skupiny estrogenů. Estrogeny jsou ženské steroidní hormony (dle chemické struktury). Vzniká v Gráfových folikulech vaječníků.

Působení estrogenů v cílových orgánech je stimulace a růst – především nárůst děložní sliznice v první fázi menstruačního cyklu, a mají za následek také spuštění ovulace. Jejich působení se projevuje i na prsní žláze.

Během těhotenství dochází k postupnému zvyšování koncentrace estradiolu.

FYTOESTROGENY – přirozeně se vyskytující látky rostlinného původu, které mají podobný účinek jako estradiol. I když nemají chemickou strukturu steroidů, tak přesto mají schopnost aktivovat estrogenní receptory. Jejich vliv na estrogenních receptorech je ale mnohem slabší než v případě přirozeného estradiolu.

V rostlinách je jejich funkcí ochrana před mikroorganismy a živočišnými škůdci. Vyskytují se v mnoha druzích rostlin (jetel, hrách, fazole, vojtěška, obiloviny, jablka, třešně, kokosové ořechy, arašídy, mrkev, petržel, brambory, česnek aj.), nejvyšší koncentrace se objevují v sóji.

 Fytoestrogeny jsou často dobrými antioxidanty a protizánětlivými činidly (zvláště genistein a resveratrol).

Chemicky se fytoestrogeny dělí na několik skupin:

  • Izoflavony
  • Prenylované flavonoidy
  • Kumestany
  • Lignany
  • Stilbeny

Izoflavony

Izoflavony se vyskytují převážně v luštěninách, významným zdrojem je sója. Dále je můžeme najít v semenech máku, slunečnice, v pícninách (jetel), amarantu, moruších, červeném rybízu či v žitě.

Známých je přes 1000 izoflavonů, ale nejdůležitějšími izoflavony jsou daidzein, genistein a formonetin. Izoflavony jsou přímo i nepřímo zodpovědné za snižování cholesterolu v krvi, zmírňují menopauzální symptomy u žen.

Jsou i výzkumy, které prokázaly u žen po menopauze inhibici ztráty kostní hmoty a naopak lepší ukládání vápníku do kostí při konzumaci izoflavonů.

Je to z toho důvodu, že estrogeny zvyšují syntézu vitamínu D–kalcitriolu a přímo, nezávisle na vitaminu D ovlivňují vstřebávání kalcia ve střevě. (Ženám po menopauze přirozeně ubývá kostní hmota, právě kvůli poklesu estrogenu.) Izoflavony vykazují také určitou protikarcinogenní aktivitu.

Jak už bylo zmíněno, nejvýznamnější obsah izoflavonů má sója. Dva základní izoflavony sójových bobů jsou genistein a daidzein. Pro představu syrové, sušené sójové boby obsahují 2 až 4 mg izoflavonů na gram.

Většina tradičních sójových výrobků jako je sójové mléko, tempeh a miso jsou bohatými zdroji izoflavonů, kterých dodávají v jedné porci 30 až 40 mg. Pouze dva sójové výrobky izoflavony neobsahují, a to sójová omáčka a sójový olej.

Sójové proteinové koncentráty v závislosti na způsobu zpracování buď obsahují nutričně významné množství izoflavonů, nebo je neobsahují prakticky vůbec. Bohaté na izoflavony jsou naopak texturovaný sójový protein a sójová mouka.

Obsah izoflavonů ve vybraných potravinách:

produkt Genistein (mg/100 g) Daidzein (mg/100 g) Celkové izoflavony (mg/100 g)
Sójové kojenecké mléko 13,5 6,32 26,3
Syrové zelené sójové boby 22,6 20,3 48,9
Miso 23,2 16,4 41,5
Silken tofu 8,4 9,2 18
Běžné tofu 13 9 23
Texturovaná sójová mouka 89,4 67,7 172,6
Sójový protein (sójový izolát) 57 31 91
Červený jetel 10 11 21
Celozrnný chléb 0,2 0,2 0,4
Zelený čaj 0,02 0,01 0,02
Syrová brokolice 0,00 0,04 0,25

Hodnoty izoflavonů (a obecně fytoestrogenů) v potravinách se mění s ohledem na období (v jakých podmínkách surovina vyrostla, odrůda, půda, …) či značku potravin (mírně odlišný způsob zpracování).

Prenylované flavonoidy

Prenylované deriváty vznikají prenylací izoflavonů nebo flavonoidů.

Prenylované izoflavony se nacházejí v luštěninách, prenylované flavonoidy pak ve zralých samičích šišticích chmele a dostávají se tak do piva.

Estrogenně nejúčinnější jsou prenylnaringeniny, které vznikají až po konzumaci piva činností střevní mikroflóry nebo jater. Nejvýznamnější prenylovaná sloučenina v pivu, xantohumol, estrogenní účinky nemá.

Kumestany, lignany, stilbeny

Kumestany, z nichž nejvýznamnější je kumestrol, vznikají v rostlinách z izoflavonů jako reakce rostliny na stres. Nejvyšší koncentrace jsou v klíčících semenech. Jedná se o látky, které jsou typické pro luštěniny a pícniny (vojtěška, jetel).

Lignany patří mezi složité dimerní fenolické sloučeniny. Ve formě glykosidů se nacházejí hlavně v semenech – v sezamovém a lněném, v celozrnných cereálních výrobcích, rýži, luštěninách, ořeších, ovoci a zelenině.

Nejznámější ze skupiny stilbenů je resveratrol, který je obsažen ve slupkách červené vinné révy. Najdeme ho tedy ve víně či rozinkách. V bílé vinné révě není zastoupen v takovém obsahu.

Sója

Sója obsahuje velmi kvalitní bílkovinu s velmi dobrým složením aminokyselin. Také obsahuje tuk, kde je mimo jiné zastoupen třeba lecitin, který má pozitivní vliv na lidský mozek. Nicméně její součástí je i celá řada antinutričních látek, mezi které se řadí právě i fytoestrogeny.

Rostlina si antinutriční látky vytvořila sama během evoluce a mají sloužit k odpuzení parazitů, konzumentů a mikrobů. Zkoušeli jste už někdy pozřít zralý syrový sójový bob? Je dost tvrdý a hořký. Dokonce vám začne i lehce pěnit na jazyku (za to můžou saponiny).

Při konzumaci syrové sóji se mohou dostavit zdravotní obtíže, proto je nutná její úprava a snížení množství antinutričních látek.

Budete mít zájem:  Polední a odpolední spánek u dětí či batolat – co jim přináší?

Toho se dosáhne několika různými způsoby, popřípadě jejich kombinací: máčením ve vodě, tepelnou úpravou (vaření), extruzí (vysoká teplota, ale poměrně krátký čas), či fermentací.

V asijských zemích se sója konzumuje již po staletí a mají mnohem nižší výskyt kardiovaskulárních onemocnění, nepříznivých projevů menopauzy, osteoporózy, rakoviny prsu, diabetu a obezity, než je tomu u západní populace. Toto vedlo ke vzniku tvrzení, že konzumace sójových produktů snižuje rizika těchto onemocnění.

Značná pozornost se přikládá právě fytoestrogenům a vědecké studie se zabývají jejich vlivem na zvířata a člověka. Vstřebávání a následný vliv na organismus do značné míry ovlivňuje i střevní mikroflóra. Jsou patrně rozdíly v případě vegetariánů, kteří umí lépe metabolizovat izoflavony a lépe využít jejich benefity.

Nicméně fytoestrogeny – zejména izoflavony – svými chemickými vlastnostmi odpovídají charakteristice sloučenin, které způsobují změny endokrinního systému – narušení tvorby mateřského mléka a krmení mláďat, načasování puberty, schopnost produkovat životaschopné potomstvo, předčasné reprodukční stárnutí či specifické sexuální chování. U skupin zvířat (savců), které byly dlouhodobě krmeny stravou bohatou na fytoestrogeny, docházelo k některým výše popsaným jevům.

Náhražka mateřského mléka na bázi sóji

Sójové kojenecké mléko bylo vyvinuto pro kojence s alergií na mléko. Nicméně mnoho rodičů k tomuto mléku sahá často z preventivních důvodů nebo kvůli veganskému životnímu stylu. Odhaduje se, že v USA je takto krmeno asi 25% dětí. Tyto umělá mléka na bázi sóji se často vyrábí ze sójového izolátu, který obsahuje až 90% sójového proteinu.

Izoflavony mohou přecházet z už matky na plod skrz placentu. Hodnoty, které byly zjištěny v pupečníkové krvi a plodové vodě se rovnaly hodnotám, které byly zjištěny v krvi matky. Tyto hodnoty ale jsou podstatně nižší, že u dětí, které jsou krmeny výhradně sójovým mlékem.

Původně se vědci domnívali, že trávicí trakt malých dětí není dostatečně vyvinutý na to, aby byl schopen izoflavony absorbovat, nicméně se objevily další studie, které dokazují, že kojenci do 4 týdnů mohou strávit, absorbovat a vylučovat izoflavony stejně jako dospělý. Hodnoty izoflavonů v krvi jsou navíc řádově vyšší u kojenců, než u dospělých.

Tito kojenci měli hodnoty fytoestrogenů až 22 000 krát vyšší než hladiny vlastních estrogenů, až 100 krát vyšší než hladiny estradiolu u těhotných žen a 3000 krát vyšší než hladiny estradiolu v době ovulace. Při studii v USA bylo zjištěno, že hodnoty izoflavonů v krvi u běžně kojených dětí byly 4,7 ng/ml.

U dětí krmených umělým mlékem na bázi sóji byly hodnoty, které se blížily až k 1000 ng/ml.

Len

Len je bohatým zdrojem lignanů.

Z liganů, které jsou obsaženy ve lnu je nejvýznamnější  sekoisolariciresinol diglykosid (SDG), který je ve střevech pomocí střevní mikroflóry metabolizován na enterodiol a enterolakton, které jsou buď vyloučeny stolicí, nebo se vstřebají do krevního oběhu. Obsah SDG se pohybuje v rozmezí od 11,7 do 24,1 mg/g v odtučněné lněné mouce a od 6,1 až 13,3 mg/g v rozemletém lnu.

Studie prokázaly, že SDG dokáže zachytit volné radikály a chová se jako silný antioxidant a má evidentně protinádorovou aktivitu. Bylo také zjištěno, že hrají důležitou roli při snižování cholesterolu, hypertenze, diabetu a arteosklerózy. Chování lignanů závisí na hladinách estrogenového hormonu.

Při normálních hladinách estrogenu v krvi vykazuje antagonistickou aktivitu, ale v postmenopauzální fázi, kdy je hladina estrogenu nízká, tak působí jako slabý estrogen. Svou slabou estrogenní aktivitou dokáže působit proti vzniku nádorů u typů rakoviny, která je spojená s hormonální aktivitou.

Význam fytoestrogenů ve výživě člověka

Jsou studie, které prokazují, že konzumace fytoestrogenů v přiměřených dávkách je pro člověka prospěšná.  Fytoestrogeny pomáhají snižovat cholesterol v krvi, působí příznivě proti diabetu, arteoskleróze, a hypertenzi.

U žen po menopauze nahrazují fytoestrogeny chybějící estradiol a v přiměřených dávkách vedou ke snížení rizika kardiovaskulárních chorob a osteoporózy. Zkoumá se jejich vliv na protinádorové působení a je prokázána spojitost, že konzumaci fytoestrogenů se snižuje riziko karcinomu prsu a prostaty.

Nesmíme ale zapomínat i na benefity, které nám přináší konzumace samotných potravin, které fytoestrogeny obsahují. Bývají totiž zdrojem kvalitních bílkoviny a tuků, vlákniny, minerálních látek a vitamínů.

Toxické účinky fytoestrogenů

Jak už bylo zmíněno, účinky fytoestrogenů na organismus se liší podle toho, zda se jedná o muže či ženy a zda jsou ženy v reprodukčním období, nebo již po menopauze.

Obecně dochází po konzumaci vysokých dávek u plodných žen k hypertrofii dělohy, mléčné žlázy, u mužů k feminizaci. Tyto změny jsou obvykle reverzibilní a mizí několik týdnů po přechodu na dietu, která neobsahuje  fytoestrogeny.

Stejně jako u jiných látek jako je alkohol nebo kofein existuje i u fytoestrogenů mnoho výhod a nevýhod. Spotřebitelé by si měli být vědomi, že především sója a len obsahují sloučeniny narušující endokrinní systém. Pro běžného spotřebitele není nutná nějaká panika, stejně tak jako si nelze myslet, že konzumace sójových nebo lněných výrobků vyléčí všechny vaše neduhy.

Nicméně ženy, které jsou těhotné, kojící nebo plánují otěhotnět, by měly sójové potraviny a len konzumovat s opatrností a uvědomit si, že to nemusí být nejlepší volba pro jejich děti.

Byla provedena celá řada studií na zvířatech, kdy potomci, kteří byli vystaveni vysokým hladinám fytoestrogenů vykazovali v dospělosti nějaké defekty, ať už metabolické nebo defekty spojené s endokrinním systémem.

Naopak pro starší jedince, zejména ty, které trápí vysoký cholesterol, může být konzumace sójových výrobků přínosná – mezi benefity patří třeba zlepšení zdraví kostí, zlepšení stavu kardiovaskulárního systému či snížení rizika karcinogeneze. Je klíčová umírněnost konzumace těchto výrobků a především začlenění skutečných potravin namísto doplňků stravy či potravin s přidaným sójovým proteinem.

Autoři: Mgr. Ing. Magdaléna Navrátilová, Mgr. Eva Hájková, MPH, MBA

Zdroje:

Flaxseed—a potential functional food source, Kajla, P., Sharma, A., Sood, D.S., J.Food Sci Technol. 2015 Apr; 52(4): 1857–1871.

Fytoestrogeny v potravě a jejich ztah ke vzniku rakoviny prsu a pohlavních orgánů, Petra Čapková (2012)

Lněné semínko a účinky – jak prospívá zdraví?

Mezi pozitivní účinky lněného semínka na naše tělo patří zejména: podpora zdraví srdce, zlepšení trávení, kardiovaskulární zdraví, působí protizánětlivě, obsahuje antioxidanty, které bojují s volnými radikály, podporuje zdraví naší krve a působí preventivně proti ucpávání cév.

Lněné semínko (Linum usitatissimum) je užíváno již tisíce let. Známky používání lněného semínka sahají až do doby kamenné.

Jsou ta malá hnědá semínka, která se konzumují celá nebo se drtí na prášek. Často se konzumuje také ve formě lněného oleje. Často je lněné semínko nazýváno super potravinou a to právem. Lněná semínka obsahují spoustu vitamínů a minerálů, jako je například: měď, hořčík, fosfor a thiamin (vitamín B1). Semínka jsou zcela bezlepková, takže je mohou konzumovat i lidé s intolerancí na lepek.

Budete mít zájem:  Chronické nemoci a sex: Nebojme se o tom mluvit

Lněné semínko obsahuje také lignany, které příznivě působí proti volným radikálům. Dále jsou v semínku tzv. fytosteroly, které pomáhají snižovat cholesterol.

10 pozitivních účinků lněného semínka:

1. Antioxidanty

Antioxidanty obsažené v lněném semínku podporují ničení volných radikálů, které mají v našem těle za svědomí oxidací a tím pádem i rychlejší stárnutí. Lněné semínko obsahuje i tzv. lignany, které patří také mezi antioxidanty a hlavně působí pozitivně jako prevence proti rakovině a dalším civilizačním chorobám.

2. Vysoký obsah vlákniny

Lněné semínko je výborným zdrojem vlákniny. Obsahuje rozpustnou i nerozpustnou vlákninu, která je pro naše trávení zcela zásadní. Lněné semínko snižuje vstřebávání cukrů do krve a je tedy vhodné pro lidi trpící cukrovkou.

3. Ucpané cévy

Lignany pozitivně působí na snížení zanesení našich cév. Špatnou stravou se naše cévy zanáší a časem se tak snižuje průchod krve a to má na svědomí řadu nemocí.

4. Snižuje pocit hladu

Lněné semínko nám díky vysokému obsahu vlákniny pomáhá snižovat pocit hladu. Stačí jedna čajová lžička lněných semínek a hned se nám zmírní chuť k jídlu. Menší pocit hladu je dán i tím, že se zpomalí trávení a to má vliv na hormony, které regulují chuť a pocit nasycení.

5. Kvalitní zdroj bílkovin

Lněná semínka jsou také dobrým zdrojem bílkovin. Lněná semínka obsahují aminokyseliny jako je arginin. Tyto semínka tak mohou být dalším zdrojem bílkovin, pokud nejíte maso nebo mléčné výrobky.

6. Lněná semínka a hubnutí

Lněná semínka obsahují vlákninu, která je pro hubnutí zásadní. Vláknina nám pomáhá udržet déle pocit nasycenosti a udržuje také hladinu cukru v krvi.

Zdravé tuky, spousta vlákniny, antioxidanty, to vše obsahují lněná semínka, které jsou s hubnutím úzce spojeny.

Je dobré mít na paměti, že pouhou konzumací lněného semínka nezhubnete, ale budete potřebovat celou škálu kvalitních potravin a hlavně zdravý pohyb.

7. Působí protizánětlivě

Omega 3 kyseliny společně s lignany mohou působit protizánětlivě. Lněné semínko působí preventivně také proti psoriáze, artritidě a lupénce.

8. Pomáhá snižovat krevní tlak

Lidé, kteří mají problém s vysokým tlakem by měli přidat do své stravy lněná semínka, jelikož napomáhají snižovat tlak (Omega 3 kyseliny a vláknina nám ho pomáhají snižovat).

9. Prevence proti rakovině

Antioxidanty a lignany, které jsou součástí lněného semínka bojují proti rakovině.  Antioxidanty bojují proti oxidaci buněk, což je dobrá prevence proti rakovině.  Podle této americké studie lněná semínka pomáhají v boji proti rakovině prostaty, díky vysokému obsahu lignanu.

10. Kardiovaskulární zdraví

Fytosteroly, které lněná semínka obsahují, napomáhají zlepšovat zdraví srdce.

Díky omega 3 kyselinám v lněném semínku se snižuje špatný cholesterol LDL a naopak se zlepšuje ten dobrý HDL.

Omega 3 také snižují počet triglyceridů v naší krvi a tím se zlepšuje zdraví srdce. Lněné semínko tak může být dobrým zdrojem omega 3 kyselin pro lidi, kteří nejí ryby ani žádné maso.

Co lněné semínko v těhotenství?

Lněné semínko se během těhotenství nedoporučuje, jelikož obsahuje fytoestrogeny, které se mohou chovat jako ženský estrogen. V menších porcích je lněné semínko při těhotenství téměř neškodné, ale určitě je dobré během tohoto období snížit příjem semínek. Podobně jsou na tom i sójové produkty, které nejsou v těhotenství doporučovány.

Jak konzumovat lněné semínko?

Vede se hodně debat, jak konzumovat správně lněná semínka. Je ale pravdou, že pokud není lněné semínko rozemleto nebo nerozkousáno poctivě, tak projde naším trávícím traktem bez zpracování.

Mezi dobrý způsob je nechat lněná semínka trochu rozemlít nebo rozmačkat lžící a přidat do bílého jogurtu na snídani.

Pro zdravého člověka bude dostačující jedna lžička lněného semínka denně.

Lněné semínko a nutriční hodnoty na 100 g:

Energie 6,96
Bílkoviny 18,3 g
Sacharidy 29 g
Vláknina 27 g
Vápník 255 mg
Hořčík 392 mg
Draslík 813 mg
Železo 5,7 mg
Fosfor 642 mg

Lignany – Wikipedie

Vzorec jednoho z lignanů – sekoisolariciresinol

Lignany jsou velkou skupinou nízkomolekulárních polyfenolů vyskytujících se v rostlinách, zejména v semenech, celých zrnech a zelenině. Jsou součástí stěn rostlinných buněk, zejména jejich vnější vrstvy. Patří k nejrozšířenějším metabolitům v tělech rostlin, kde zajišťují ochranu proti patogenům nebo se účastní na kontrole růstu rostliny. Název je odvozen z latinského slova dřevo.

Lignany jsou prekurzory fytoestrogenů. Mohou se tak v lidském organismu chovat jako fytoestrogeny nebo antioxidanty.

Vzorec jednoho z lignanů – justicidin A

Struktura lignanů

Lignany jsou podobnou sloučeninou jako lignin, ale liší se od něj molekulovou hmotností. Lignany mají nízkou molekulovou hmotnost a jsou rozpustné ve vodě. Ligniny jsou vysokomolekulární polymery a jsou nestravitelné.

Obě látky jsou polyfenolové sloučeniny, většina lignanů jsou difenoly. Lignany dělíme do osmy tříd: furofuran, furan, dibenzylbutan, dibenzylbutyrolakton, aryltetralin, arylnaftalen, dibenzocyklooktadien a dibenzylbutyrolaktol.

Potravinové zdroje

Vysoké množství lignanů obsahují lněná semena a sezamová semínka. Mezi další potraviny obsahující lignany patří obiloviny (žito, pšenice, oves a ječmen), luštěniny, sója, tofu, brukvovitá zelenina (brokolice a zelí) a některé druhy ovoce (meruňky a jahody).  Dobrým zdrojem lignanů je také čaj.

Vzorec jednoho z lignanů – pinoresinol

Trávení lignanů

Většina lignanů je metabolizováno střevní mikroflórou savců. Pomocí bakterií v tlustém střevě jsou lignany přeměněny na dvě jednoduché fenolové látky, enterolakton a enterodiol.

Tyto látky se označují jako savčí lignany, protože se nacházejí pouze v těle savců. Vysoký obsah rostlinných lignanů ve stravě způsobuje vysokou hladinou enterolaktonu v krevním séru.

Proto lignany slouží jako biomarker vysokého obsahu vlákniny v potravinách.

Účinky lignanů

Savčí lignany prokázaly řadu významných fyziologických efektů. Obě látky vzniklé v savčím těle, enterolakton a enterodiol, zvyšují hladiny pohlavních hormonů estrogenů a androgenů. Lignany také působí jako antioxidanty a mohou isnižovat hladinu lipidů. Byl prokázán i jejich nepřímý vliv na snížení rizika kardiovaskulárních chorob a některých typů karcinomů.

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Lignany na Wikimedia Commons

Tento článek byl převzat z anglické wikipedie

Autoritní data

  • PSH: 6035
  • MA: 2781264555

Portály: Biologie | Chemie | Rostliny

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lignany&oldid=20208768“

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector