„Pokud děti sportují, musí vždy používat přilbu nebo chrániče,“ upozornila mluvčí záchranářů Barbora Zuchová.
Za loňský rok zasahovali záchranáři v kraji u tisícovky dětí a mladých do dvaceti let. Lékaři na brněnské dětské klinice ve fakultní nemocnici ošetřili kolem patnácti tisíc dětí. Zhruba pětinu v zimním období.
„Mezi nejčastější úrazy patří nárazy při jízdě na lyžích či bruslích.
Při nich si lidé mohou poranit mozek, utrpět zlomeniny v oblasti lebky či zlomit kosti,“ sdělil přednosta kliniky dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie Ladislav Plánka.
Od prosince do února se stane asi dvacet procent dětských úrazů z celkového počtu za rok. „Vždy je důležité si uvědomit, že děti nejprve jednají a teprve potom přemýšlejí. My dospělí, kteří za ně odpovídáme, musíme tedy přemýšlet i za ně,“ sdělil lékař.
Podle něho mají rodiče vybírat takovou sjezdovku, kterou dítě zvládne sjet samotné. „Ale i tak ho musí mít stále pod dohledem,“ zdůraznil Plánka.
Mezi další zimní radovánky patří bruslení. I tady hrozí nebezpečí. „U dětí je nejdůležitější, aby byly vždy v doprovodu rodičů nebo dospělého člověka. Nikdy by na led neměly chodit samotné,“ sdělil mluvčí brněnských strážníků Jakub Ghanem. Právě oni měří tloušťku ledu v přírodních nádržích po celém Brně. Za bezpečnou stanovují tu, která má přes patnáct centimetrů.
Někomu se může zdát, že je led pevný, ale uprostřed, kam nevidí, můžou být vodní víry, které led zeslabí. „Proto by se lidé měli na přírodních nádržích i rybnících pohybovat u okrajů a nejezdit do středu. U dětí to platí dvojnásob, protože jsou malé. Když se propadnou, skončí kvůli jejich výšce pod hladinou,“ varoval Ghanem.
Pokud někdo ucítí, že pod ním praská led, je důležité, aby si na něj lehl břichem a tím rozložil váhu. Postupně by se měl pomalu posunovat ke břehu.
Jihomoravští záchranáři se snaží úrazům předcházet preventivními akcemi. Pravidelně chodí také do škol.
Preventivní programy nepodceňuje ani brněnská Základní škola Palackého. „Děti při nich obcházejí různá stanoviště. Na jednom cvičí například první pomoc, na druhém zkoušejí obvázat zraněného. Také máme půjčenou umělou pannu, na které děti trénují oživování,“ vyjmenovala zástupkyně ředitele Lenka Herzová.
Zachránili život
Jak jsou takové akce důležité, dokazuje i případ z loňského prosince v Hrušovanech u Brna. Dva žáci osmé třídy základní školy v Židlochovicích zachránili život muži, který zkolaboval na ulici. Při záchraně života, kdy muže oživovali až do příjezdu hasičů, použili znalosti ze školy.
Žáci se učí, jak poskytnout první pomoc i v brněnské Základní škole Heyrovského. „Je to součást výuky. Letos se s žáky sedmých tříd chystáme na lyžařský zájezd do Beskyd. Předtím, než vyjedou na svah, budou mít přednášku s horskou službou, která je poučí, jak se chovat na svahu i jak předejít nebezpečí,“ sdělila zástupkyně ředitele Alena Fialová.
Nejčastější dětské úrazy. Jak jim předejít a jak dát správně první pomoc?
V rodinách s malými dětmi všichni dobře vědí, že na prvním místě je zdraví a bezpečí dítěte před dokonalým pořádkem a stylovým zařízením bytu dle našich představ.
Riziko úrazů u dětí je vysoké vždy, nejen venku v přírodě, ale také doma. Proto je důležité se postarat o to, abychom toto riziko minimalizovali.
Jak tedy zařídit byt či dům, ve kterém se prohání zvídavé batole a co dělat, když už se něco stane?
Děti a úrazy. Co mohou udělat rodiče?
Zvídavé děti jsou schopny prolézt každý kout a všechno důkladně prozkoumat. Na nás rodičích je, abychom předcházeli úrazům u dětí, a také případně znali zásady první pomoci pro situace, kdy se něco přihodí.
Každé dítě nezůstane sedět tam, kam jej posadíme, ale vydává se prozkoumat terén. Vzhledem k dispozicím a povaze dítěte je potřeba zabezpečit jeho prostředí tak, aby pro něj bylo co nejbezpečnější.
Víme sice, že člověk musí v dětství a mládí také nasbírat zkušenosti na vlastní kůži, aby pochopil, o čem je život. Nemůžeme však riskovat vážné úrazy u dětí.
Snad každá matka svého drobečka úzkostlivě střeží a jakmile jen zakopne o přezůvku a upadne, už k němu běží jako o závod.
Některé maminky ale nechávají děti pohybovat se v jejich přirozeném prostředí bez úzkostné ochrany, aby si malí drobečkové osahali okolní svět a vyzkoušeli, že něco také bolí.
A aby si děti zvykly na to, co není úplně příjemné a naučily se i samy tomu předcházet. Říká se, že když dítě sáhne na plotnu nebo na žehličku a spálí se, zapamatuje si to a již to neopakuje. Ale neplatí to vždy.
Dětských pádů také bývá nespočet a ne každý může dopadnout dobře, přestože se říká, že děti mají ještě mladé a pružné kosti, které se nelámou. Je jisté, že dítěti nikdy nemůžeme zajistit 100 % bezpečí a sterilitu. A ani by to nebylo vhodné – to bychom jej dobře nepřipravili na budoucí život. Ale základy bezpečné domácnosti jsou nutné.
Domácí lékárnička rodičů malých dětí. Co všechno by měla obsahovat?
Batole v domácnosti – pozor na ostré hrany a opaření
Dokud ještě dítě leží v kolébce, je to zatím všechno v klidu. Vy si můžete většinou bez obav jít po své práci, když dítě spí nebo si prohlíží ručičky v postýlce. Jakmile se však začne přetáčet, nemůžete miminko nechat bez dozoru na gauči nebo na posteli – hrozí mu pád na zem.
Když se dítě staví v postýlce, nemělo by se mu nic stát, pokud ovšem nemá na dosah něco, co by na sebe mohlo strhnout – například vaše horké kafe ze stolku. Zvykněte si dávat všechno z dosahu dítěte pryč.
I kdyby batole cokoliv rozházelo, není to nic proti tomu, kdyby se například opařilo vroucím nápojem.
Až vaše dítě začne chodit, budete muset mít oči – jak se říká – i vzadu. První zásadou je zajistit domácnost tak, aby se dítě nemohlo poranit o žádné ostré hrany. Aby nic na sebe nemohlo strhnout či převrhnout – může jít o těžké, ostré nebo horké předměty. A aby se nedostalo k plotně nebo vroucí vodě a neopařilo se.
Pokud se vám dítě opaří, například na sebe převrhne vroucí vodu, okamžitě zavolejte rychlou záchrannou službu. Do jejího příjezdu dítěti chlaďte popáleninu vlažnou vodou. Voda by neměla být ledová proto, aby nedošlo k šoku organismu. Pokud zjistíte, že se něco nachází v ráně, neodstraňujte to a vyčkejte příjezdu záchranné služby. 1 % popáleniny odpovídá velikosti dlaně.
Když si dítě jen spálí prstík – například sáhne na plotnu nebo žehličku, neplašte a ručičku mu chlaďte pod proudem vlažné vody. Později můžete místo mazat měsíčkovou nebo heřmánkovou mastí.
Pád z výšky a riziko poranění
Jakmile dítě začne lézt a chodit, stává se z něj kamzík. Pokud vám vyleze na židli u otevřeného okna v pátém patře, nebude to ideální.
Spadnout by mohlo ale odkudkoliv – a s pády se pojí spousta zranění u dětí, včetně ohrožení života. Nemotorné batole, které se teprve učí chodit, může samozřejmě zakopnout i na zemi, třeba o zbytečný malý kobereček.
Ale spadnout se dá i z pořádné výšky, kam se malý kamzík bez dozoru snadno dostane.
Zlomeniny u dětí
Kosti u dětí jsou sice pružné a teprve se vyvíjej, ale přesto může docházet ke zlomeninám, a to často i k takovým, kterých si možná ani nevšimnete. Některé aktivní děti ani neví o tom, že si něco zlomily. Proto je potřeba na to dávat velký pozor. U malých dětí patří k nejčastějším zlomeninám zlomenina klíční kosti, lokte nebo zápěstí, například po pádu z kola.
Pokud vaše dítě spadne a poraní se, nebo si nejste jistá, zda si něco nezlomilo, vždy byste s ním měla navštívit lékaře. Při riziku zlomeniny po pádu končetinu zafixujte a ihned s dítětem odjeďte k lékaři. Vyhledání lékařské pomoci platí i v případě poranění hlavičky – třeba po pádu na ostrou hranu. U vážných případů zachovejte klid a okamžitě volejte záchranku.
Jak na rozbité koleno a co dělat, když se odřenina nehojí
Vyražený dech u dítěte
Malé děti si také často jen po pádu vyrazí dech. V tomto případě stačí dítě uklidnit a promasírovat mu záda, stažená křeč dýchacích svalů povolí a dítě začne opět dýchat.
Dítě v bezvědomí – co dělat?
Dítě v bezvědomí se můžete pokusit resuscitovat, a to tak, že mu provedete masáž srdíčka. Bezvědomí dítěte nastává nejčastěji právě po nějakém úrazu nebo vdechnutí cizího tělesa, proto je potřeba i vpravit do jeho krevního oběhu kyslík.
U dospělých většinou bývá bezvědomí následkem zástavy srdce, například kvůli infarktu nebo mrtvice, proto stačí začít s masáží srdce bez předchozího vdechnutí.Bezvědomí dítěte nastává nejčastěji právě po nějakém úrazu nebo vdechnutí cizího tělesa, proto je potřeba i vpravit do jeho krevního oběhu kyslík.
U dospělých většinou bývá bezvědomí následkem zástavy srdce, například kvůli infarktu nebo mrtvice, proto stačí začít s masáží srdce bez předchozího vdechnutí.
U miminek a batolat se masáž srdce neprovádí dlaněmi, ale pouze dvěma prsty. Dítěti se zakloní hlavička a provede se 5 vdechů, protože u něj často chybí v dýchacích cestách kyslík.
Je třeba také zjistit, zda nemá dítě uvíznutý nějaký předmět v dýchacích cestách, pokud vůbec nevíte, co se mu stalo. Poté se může začít s masáží srdce. Opakujte 15 stlačení srdce a 2 vdechy v pravidelných intervalech celkem 5 krát.
Teprve poté volejte linku 155 a řiďte se jejich instrukcemi.
Spolknutí malých částí u batolete
Pryč se všemi nevhodnými hračkami, šroubky, matičkami, korálky, mincemi, neuvařenými luštěninami a podobně. Batole všechno strká do pusy, aby to důkladně prozkoumalo. Hrozí mu, že ledacos nevhodného spolkne, anebo se tím začne dusit.
Jaké jsou vhodné domácí práce pro děti podle věku? Zapojte je dle Montessori vzdělávání
Pokud se vám dítě začne dusit, například když vdechne malou částici nebo mu něco uvízne v krku, osvědčuje se úder mezi lopatky, který můžete provést i opakovaně. V tu chvíli musíte jednat rychle.
Když to nepomůže, vyzkoušejte takzvaný Heimlichův chvat. Ten se doporučuje provádět při ohrožení života u dětí starších jednoho roku. Dítě chytnete zezadu, pažemi mu obejmete břicho a jedna ruku sevřete v pěst a druhou ji uchopíte.
Pak několikrát silně stlačíte nadbřišek směrem k bránici.
Nejrizikovější místnosti v bytě
Mezi nejrizikovější místnosti v bytě patří bezesporu kuchyně a koupelna. Právě tam musíte být nejopatrnější. Dítě nesmí mít v dosahu nic, co by mu mohlo ublížit.
A že by toho bylo! Samozřejmostí je, že nebudete nechávat v koupelně na zemi čistící prostředky, otevřenou krabici s práškem na praní, nebo v kuchyni ostré nože. Zkuste si to představit jako rodiče sami.
Je totiž jen na vás, jaké hranice pohybu svému zvídavému, a zároveň i zvědavému, batoleti v bytě vymezíte.
Když se vám dítě pořeže – například ostrým nožem, či jinak poraní, nejprve musíte zastavit krvácení. U vážných případů musíte pevně stisknout tepnu nebo pevně zavázat obinadlem místo nad ránou směrem k srdci přes jednu kost. To znamená, že pokud jde třeba o zranění lýtka, pevně obvážete místo až nad kolenem. Mezitím by měl někdo rychle zavolat záchranku.
U drobných poranění a rozbitý kolen stačí důkladně omýt a vydezinfikovat ránu. Odřená kolena nechte raději dýchat a nezavazujte je.
Úrazy elektrickým proudem
Úrazy elektrickým proudem jsou velmi nebezpečné a pokud máte doma malé dítě, v prvé řadě si zajistěte zásuvky kryty. Fén u napuštěné vany, ve které se koupete byste snad určitě nenechali, že ne?
Otravy a poleptání
Některé ekologické domácnosti doma žádné jedy, kyseliny a hydroxidy nepřechovávají. Ale občas se přece jen něco může vyskytnout. Ať už jsou to léky od babičky nebo třeba hydroxid sodný na čištění zanesených odpadů. Všechno, co může být pro dítě nebezpečné dejte pryč! Batole se nesmí dostat k žádným čistícím prostředkům, k žádným chemickým látkám a lékům – ani kdyby to byly vitamíny.
Pozor na domácí mazlíčky!
Jestliže v domácnosti chováte některá zvířata nebo máte domácí mazlíčky, je potřeba také své zvědavé batole ochránit před nimi – a na druhou stranu také zvířátka před dětmi.
Kontakt dítěte se zvířetem by měl být pouze pod dozorem dospělého! Nezřídka byly vážné případy pokousání dítěte psem z vlastní domácnosti – snad kvůli žárlivosti psa.
Psa i kočku by vaše batole nemělo nijak dráždit, zlobit, tahat za uši a ocas, i taková rozzlobená kočička může vaše neposedné dítko pořádně škrábnout přes obličej nebo těsně vedle oka.
Další věc je třeba volný přístup dítěte k použitému kočičímu záchodku. Je to sice možná legrace, ale určitě nechcete, aby se dítě třeba pustilo do kočičích výkalů a chytlo nějaké parazity. Takže udělejte jediné – zamezte kontakt dítěte s těmito předměty a umožněte mu pouze rozumný kontakt s domácím mazlíčkem pod dozorem.
Audioarchiv Českého rozhlasu
- “ Dodejme, že generál Alois Eliáš byl šest dní před Beranovým přelíčením popraven.Dne 21. dubna roku 1947 stál Beran před československým soudním tribunálem a opět bojoval o život. Poválečné Československo ho obvinilo z kolaborace.
- Ivanu jako milovnici zvířátek a ochránkyni jejich práv upoutala zpráva o tom, že na australském venkově našli farmáři dlouho ztraceného berana, kterému během doby, kdy byl na útěku, dorostlo přes 35 kilogramů vlny. Beran, jemuž dali zachránci zábavné jméno Baarack, tak stanovil nový rekord, kterým předčil i slavnou novozélandskou ovci jménem Shrek.
- Profesor Jiří Beran je uznávaným vakcinologem. S onemocněním covid-19 má nejenom odbornou, ale i osobní zkušenost.
- Beran nastoupil ve čtyřech z posledních pěti utkání v základní sestavě. V lize má na kontě 12 startů a jeden vstřelený gól. Potenciál do budoucna Beran je odchovancem Slovácka, poté v mládeži krátce působil ve Slavii a v Bohemians 1905. „Michala jsme sledovali dlouhodobě, celou uplynulou sezonu.
- Vedoucí lékař Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové Jiří Beran ve Speciálu Plus tvrdí, že z pohledu epidemiologa by nově přijatá opatření mírnil. „Jsou mírně přehnaná. Myslím, že opatření nazvaná jako preventivní jsou víceméně represivní,“ řekl ve Speciálu Plusu.
- Jiří Beran Ministerstvo zdravotnictví podle Berana nemělo laboratořím dovolit, aby se výsledky testů dostávaly k nemocných a hygienikům do dvou dnů. „Laboratoře jsou schopny vyrobit výsledky do 24 hodin, a aby na to měly 48 hodin, je špatně,“ myslí si. Kdyby je měli k do jednoho dne, tak do dvou dnů už byly zmapovány všechny jejich kontakty.
- Pozvání do studia přijal šermíř Jiří Beran, mnohonásobný mistr ČR a dlouhodobě nejúspěšnější český kordista posledních patnácti let a představil nám tenhle zajímavý sport.
- Epidemiolog profesor Jiří Beran vám poradí, jak to udělat, abyste mohli navštívit své nejbližší a přitom byli v klidu, že setkání neohrozí vaše ani jejich zdraví.
Chat s osobností
Záznam chatu ze středy 30. srpna 2006 od 14:00
Jája: Kdo ste a co vlastně děláte???
Robert Kostner: Přeji dobré odpoledne. Jsme nestátní nezisková společnost Dětství bez úrazů a snažíme se učit děti, rodiče a všechny ostatní dospělé, jak úrazům dětí předcházet, jak minimalizovat riziko, že se úraz stane, případně jeho možné následky.
Terčka: Ahoj,zaptám se tě,kdo vymyslel projekt „Dětství bez úrazu“
Robert Kostner: S myšlenkou, že je zapotřebí děti chránit, přišel někdy koncem devadesátých let jeden moudrý pán, doktor Ladislav Pelech, ze Státního zdravotního ústavu. Zpracoval tehdy se svými kolegy vůbec první průzkum toho, jak to s úrazy dětí u nás vypadá.
Výsledky byly neradostné, zjistil, že ve srovnání například se Švédskem nebo Německem je u nás úrazů moc, hlavně těch smrtelných a těžkých.
Už tehdy jsme se orientovali na oblast zdraví a zdravého životního stylu, takže jsme ve spolupráci s ním a s dalšími odborníky začali vymýšlet projekty a pomůcky k prevenci úrazů dětí.
misu: dobry den, muzu se vas zeptat kolik se odhaduje urazu rocne v cz. dekuji moc
Robert Kostner: Ročně se u nás stane cca 450.000 úrazů dětí, které musí ošetřit lékař (čili takové ty nejdrobnější úrazy jako škrábnutí, odření nebo malé říznutí tam nejsou). Bohužel na následky úrazů u nás umírá ročně téměř 300 dětí (v roce 2004 to bylo 247 úmrtí dětí na úraz), pro cca 2 – 3 tisíce dětí končí úraz nějakým trvlým postižením.
Gaspoda: Jsou nějaká statistická čísla, která ukazují, že prevence snížila počet úrazů?
Robert Kostner: Moc čísel k dispozici není, bohužel u nás zatím nefunguje národní registr úrazů. Máme čísla z Ústavu zdravotnických informací a statistiky o počtu úmrtí dětí na úrazy z let 1997 – 2004.
V roce 1997 na úrazy zemřelo 421 dětí, v roce 2004 jich bylo 247. To znamená pokles o 41%.
Podíl na tom mají určitě všichni, kdo v této oblasti působí: záchranáři a lékaři, kteří se starají o zraněné dětí, ale i všichni další, kteří se angažují v prevenci – nejenom náš projekt, aktivity v tomto směru vyvíjí celá řada dalších lidí a organizací jako policie, hasiči, jednotlivá města, školy, a spousta dalších. Média mnohem dřív než víc informují jak o úrazech, tak o tom, že je možné jim jednoduše předejít, je k dostání řada ochranných pomůcek, zpřísnily se některé zákony, atd.
Áďa: Dobrý den Děkuju vám,že se nám snažíte pomoct. Jenom se vás zeptám:
myslíte si,že díky vám doopravdy už nebude tolik dětských úrazů?
Robert Kostner: Není zač děkovat, děti a jejich zdraví by měly být pro všechny dospělé tím nejdůležitějším. Úrazy asi budou vždy, ale ze zkušeností ze zahraničí víme, že se určitě dá snižit množství těch nejtěžších a smrtelných.
I já jsem se nesčetněkrát odřel a říznul, to se zahojí, člověk se poučí a jede dál. Ale když se nějaké dítě zraní tak, že po úrazu zůstane na vozíku nebo s jizvami po velkých a těžkých popáleninách, nebo dokonce umře, už se s tím nic dělat nedá.
A přitom stačí strašně málo, aby se právě tyhle těžké úrazy nestávaly.
LUCKA: Kde se můžu informovat o projektu Dětství bez úrazů?
Robert Kostner: Určitě na webových stránkách www.detstvibezurazu.cz.
Pavel: Dobré odpoledne,Roberte, vážím si Vašich osvětových aktivit,zaměřených právě na děti a mládež.
Zajímalo by mne proto,ze statistického hlediska,s četností kterého typu úrazů se potýkáte a která jsou riziková místa-oblasti lidské činnosti,kde mohou takové kolize nastat,resp.nastávají.
Pořád se ještě objevují i pochybné experimenty s pokoutně míchanými třeskavinami ? Přeji hodně zdaru v rámci Vaší činnosti.A nejlépe /paradoxně/ ,abyste mohli v klidu ukončit celý projekt,protože by se konečně naplnila vize „Dětství bez úrazů“ ! Přátelsky pozdravuje Pavel
Robert Kostner: Děkuji moc za podporu :-). Ono se liší podle věku dětí. U těch nejmenších jsou nejčastější úrazy doma – tam, kde by měly být děti nejvíc v bezpečí. Nejhorší jsou v této oblasti asi popálení a opaření, otravy a pády. Nevěřil byste, jak rodiče podceňují nebezpečnost varné konvice, horkého čaje, kávy, polévky, a to jak při vaření, tak při jídle. Stejně tak si neuvědomují, že i pád z relativně malé výšky na něco tvrdého a ostrého může znamenat doživotní postižení. U větších dětí pak hrozí úrazy spíše při aktivitách venku, rozhodně vřele doporučujeme veškeré možné ochranné pomůcky při sportu, jízdě na kole, bruslích, lyžích, atd.
Třaskaviny a výbušniny také stále přetrvávají, nejsou nebezpečné jen ty pokoutně připravované, ale i volně prodejné. Tyto věci se dětem vůbec do rukou dostat nemají, teenageři by měli znát rizika svého konání a měli by si uvědomit, zda jim chvíle vzrušení a adrenalinu stojí za vypálené oči nebo utžené prsty.
áňa: myslíte si,že děti jsou zranitelnější??
Robert Kostner: Určitě. Děti jsou menší, křehčí, mají jemnější pokožku, takže i to, co by dospělému třeba udělalo jen malý puchýř, může dítěti způsobit těžkou popáleninu.
natalie: ahoj chtěla sem se tě zeptat jestki za tebou chodí hodně dětí!!jinak mě se stává přes prázdniny hrozně moc odřenin a je to daleko ještě horší!!třeba v zimě sem měla zlomené prsty!!to sem si udělala v tělocviku!!jinak sem se vás chtěla ještě zeptat jestli máte nějaké děti!!děkuji za odpovět!!
Robert Kostner: Já zatím žádné děti nemám, ale určitě si nějaké časem pořídím. Když pro děti pořádáme akce – třeba Dětské dny bez úrazů, tak je tam spousta dětí a všechny jsou moc fajn. Jinak děkuju za otázku, Natálko, dávej na sebe velký pozor.
Líba (víš která?): Ahoj Roberte, moc Tě pozdravuju a přeju hodně štěstí. Chystáte se někdy do Vodňan?
Robert Kostner: Děkuju moc, už jsme se od školy dlouho neviděli, co? Do Vodňan přijedeme rádi v budoucnu, zatím jsme se snažili navštěvovat spíš největší města. Měj se krásně.
Vile: Dobrý den. Chtěla bych se vás zeptat jak by se mohl sehnat sponzor pr vodácký klub?
Robert Kostner: Hledat sponzory je těžké. Zkuste nějakého výrobce lodí nebo vodáckých potřeb, nebo nějakou fimru nebo prodejnu u vás v okolí. Můžete jim nabídnout nějakou formu propagace nebo reklamy – na vašich lodích, dresech, vestách, atd. Hodně štěstí.
áňa: proč je vaším partnerem ČT???
Robert Kostner: Spolu s Českou televizí jsme připravili již několik pořadů, ČT vysílá spoustu věcí pro děti, i pro celé rodiny, v rámci takzvaného „charitativního panelu“ umožňuje neziskovým organizacím oslovit veřejnost. To je velká pomoc, neziskovky nemají zdroje na to zaplatit si reklamní kampaň, která by upozornila na důležité problémy. Za tento příspěvek patří ČT náš velký dík.
Marek: V TV jsem viděl spot na Dětství bez úrazu kdo je jeho autorem? Děkuji za odpověď a přeji hodně štěstí ve vašem snažení.
Robert Kostner: Spot byl vyroben jako sestřih z hotového dokumentu Úraz není náhoda. Autorství bych přisoudil našemu kolektivu interních a externích spolupracovníků, od synopse přes scénář až po výsledný střih.
Klejnová: Máte nějaké informace o tom, jak to vypadalo s dětskými úrazy o letošních prádninách? Děkuji
Robert Kostner: Zatím nemáme, bohužel chybí ona národní databáze úrazů. O čem víme, že v poslední době přibylo, jsou těžké úrazy elektrickým proudem u kluků, kteří lezou na odstavené vagóny na nádražích. Bohužel si neuvědomují, že není nutné se trolejí přímo dotknout, výboj zasáhne člověka klidně až na dva metry.
František: Přeji Vám dobrý den, v ČR, pokud vím, neexistuje žádná konkrétní právní úprava zahrnující prevenci dětských úrazů. Proto mám na vás dotaz, zda bude v tomto směru podnikat nějaké kroky? Děkuji za odpověď
Robert Kostner: Skutečně konkrétní zákon přímo o dětských úrazech a jejich prevenci neexistuje, ale např. přijetm nového silničního zákona je rozhodně krok kupředu.
Ne vše se dá asi uzákonit, ale určitě by se dalo pokračovat i v dalších oblastech – např.
povinné nošení přileb na lyžích a na vodě alespoň pro malé děti, regulace pohybu psů bez náhubku a bez vodítka, eventuálně postihy jejich majitelů… Určitě se v těchto směrech budeme snažit.
Adam: Ahoj, jak si strávil letošní léto? Jinak přeji pěkný den 🙂
Robert Kostner: Psaním projektů a žádostí o penízky na ně. Ale částečně i maroděním, odpočinkem, normálně :-). Taky přeju krásný den.
Makisa: chtela bych se zeptat na to jestli se take zabivate otehotnení deti již jim ješte nebylo 18 let a co se pak deje?? a kdo nejmladší mel díte dekuji
Robert Kostner: Tak tím se nezabýváme. Určitě to není ideální situace, ale určitě je celá řada odborníků, kteří poradí a pomohou, i anonymně. Myslím, že kterýkoli doktor nebo doktorka vědí, co a jak. Rekordy v téhle oblasti bohužel neznám :-).
anetka: dobry den ja sem se chtela zeptat co obsahuje a co presneji delate ve zamestnani…a jestli mi vysvetlite co je to koordinator mockrat dekuji
Robert Kostner: DObrý den. Koordinátor je takový člověk, který dává dohromady další lidi a spolu s nimmi vymýšlí, jaké akce se budou dělat, jak a kde a kdy a co je k tomu všechno potřeba a co ještě chybí a kdo to zařídí… 🙂 Spolu s kolegy a kolegyněmi například vymýšlíme pomůcky pro školy, pořádáme semináře pro učitele, akce pro děti.
hot: Dobrý den jak se máte?????
chtela bych se zeptat jestli se mohou děti zranit u počítače a jak tomu tředcházet?????
Robert Kostner: Mám se fine, díky za optání. Zranění u počítače nejsou nijak častá, ale počítače na úrazy rozhodně vliv mají. Jednak děti dlouho sedí a nehýbají se, jsou méně obratné a pak i při běžné aktivitě je tu úraz hned.
Další kapitolou jsou takové bojové hry a filmy, děti zkoušejí různé kopy a rány při praní a mohou se tak vážně zranit navzájem.
Snažíme se také dětem vysvětlovat, že tu spoustu životů a snadnou možnost uzdravení má právě jen postava v počítači, ve skutečnosti to tak není.
Marika: Dobrý den, začíná školní rok, budete také nějak spolupracovat se školami – diskuse, promítání, programy informujicí o prevenci apod.?
Robert Kostner: Se školami spolupracujeme průběžně už několik let – dodáváme jim pomůcky pro prevenci úrazů – videokazety, pracovní listy, metodiky, plakáty, náměty na hry, atp.
Pořádáme také školení pedagogů, na podzim začne cyklus seminářů v Praze.
Spolu s dalšími partnery i sami pořádáme v jednotlivých školách Dětské dny bez úrazů – takové soutěžní dny, kde se děti formou her a soutěží učí rozpoznávat rizikové situace, používat ochranné pomůcky a poskytovt první pomoc.
Marika: Vydáváte také pro veřejnost nějaké publikace o prevenci před úrazy? Kde se dají případně sehnat?
Robert Kostner: Všechny pomůcky jsme zatím vydávali v souvislosti s našimi projekty. Nicméně některé z nich jsou ke stažení na našich webových stránkách www.detstvibezurazu.cz, ke koupi jsou také videokazety s programy jak pro děti, tak pro dospělé. Nejlépe nás kontaktujte přes e-mail: [email protected].
Vasil: Co považujete za svůj největší úspěch v branži?
Robert Kostner: Je moc dobře, že téma úrazů dětí zakotvilo ve společnosti, v médiích, mezi dětmi i rodiči. Většina prevence totiž spočívá v dobré informovnosti a samozřejmě bezpečném chování. Také nás těší pokles počtu smrtelných úrazů dětí, i když si nemyslíme, že je to jen naše zásluha, naopak: jedině díky společnému úsilí všech můžeme dosáhnout dlouhodobých úspěchů.
Marika: Děkuji Vám za odpovědi. Ještě jednu otázku bych měla, jak dostáváte informace o prevenci k rodičům dětí? Tam je, myslím, největší kámen úrazu.
Robert Kostner: Já děkuji za otázky :-). Máte pravdu, že dostat informace k rodičům je moc důležité. V tomhle moc pomáhá právě Česká televize, která odvysílala už několik dokumentů na toto téma, vysílá naše osvětové spoty.
Kdykoliv také nějakým způsobem komunikujeme s dětmi, dáváme jim materiály, které mají za úkol vzít domů – například protiúrazové pexeso, které si mohou s rodiči zahrát, různé letáčky.
Bohužel v dnešní informační době by byla potřeba masivní a dlouhodobá reklamní kampaň, ale sama víte, kolik taková kampaň stojí.
Ivan: Dobrý den, na Vašich stránkách jsem se dozvěděl, že budete také pořádat veřejnou sbírku. Pořádáte ji poprvé? Na co přesně využijete peníze ze sbírky?
Robert Kostner: Veřejnou sbírku už pořádáme v Praze. Pořádáme ji poprvé a zatím byla využita část prostředků právě na střih spotů a na výukové pomůcky pro školy. Na ty půjde zřejmě nejvíce peněz, připadá nám to jako nejefektivnější způsob – pomůcky ve škole slouží řadě dětí několik let.
Marika: Máte tedy i nějakou zpětnou vazbu, reakci z řad rodičů? Mají snahu se třeba také sami zapojovat a nabízet svoji pomoc v projektech? Jaké máte celkově ohlasy na Vaše projekty?
Robert Kostner: Reakce od rodičů máme, z akcí, které pořádáme. Ohlasy jsou v naprosté většině kladné, občas se ozve někdo i s nabídkou pomoci nebo žádostí o informaci, za obojí jsme velice rádi. Díky moc za otázky a za zájem, přeju hodně sil a štěstí do všeho. Krásný zbytek léta a pro všechny děti i dospělé dětství i celý život bez úrazů.
RK
Ivan: To znamená, že výukové pomůcky poskytujete školám bezplatně?
Robert Kostner: Ano, školám předáváme tzv. balíčky pomůcek s videokazetami, plakáty, pracovními listy, metodikami, ochrannými pomůckami a řadou dalších materiálů – vše zdarma díky našim partnerům a sponzorům. Bohužel pro letošní rok jsou tyto sponzorované balíčky vyčerpané.
Ivan: Umíte odhadnout, kolik škol se do projektu už zapojilo?
Robert Kostner: Od roku 1998, kdy projekt vznikl, už nějakých 1500 – 2000 základních a mateřských škol, domů dětí a mládeže a dalších organizací. Díky moc, těším se někdy nashledanou.
RK
Nejdůležitější způsob jak zabránit úrazům dětí je prevence
Dětské úrazy jsou a budou součástí normálního každodenního života. S tím, jak se mění prostředí a výchova, mění se i spektrum úrazů, jejich počty a případné následky. Přesto jsou stále nejčastější příčinou úmrtí u dětí.
Podle údajů zdravotnické statistiky je ročně v ambulancích ošetřeno s úrazem více než půl miliónu dětí a mladistvých do 19 let věku. S těžšími úrazy je hospitalizováno 35 tisíc dětí, častěji se jedná a chlapce, kteří jsou rovněž náchylnější k závažnějším úrazům než dívky To platí pro všechny věkové kategorie kromě kategorie 0 -1 rok.
Nejčastější příčiny úrazů jsou pády, dopravní nehody, působení neživotné síly, opařeniny a popáleniny. Prevence je nejdůležitější způsob, jak úrazům předejít a jak snížit jejich počty.
Nejčastější úrazy vyskytující se v domácnosti a nejbližším okolí domova jsou pády, řezné rány, spáleniny a opařeniny. Dále to bývá vdechnutí cizího tělesa a tonutí, časté jsou i otravy. Prevencí je uskladnění léků a chemikálií v uzamykatelných skříňkách, případně v takové výšce, kam dítě nedosáhne.
Důležitá je rovněž ochrana zásuvek například záslepkami, zkrácení kabelů elektrických spotřebičů, aby nedocházelo ke stržení spotřebiče nebo vedení delších kabelů za nábytkem. Nábytek v domácnosti by měl být stabilní, pokud možno s kulatými rohy, případně opatřen ochrannou rohů.
Skla by měla být netříštivá a nemělo by se zapomínat ani na zábrany proti vypadnutí z okna nebo na nalepení protiskluzových pásů na schody.
Malé děti často padají z přebalovacích ploch, židlí, postelí, kočárků, odrážedel a chodítek. Z tohoto důvodu by měly být pod neustálým dohledem dospělé osoby. Dítě do tří let věku by nemělo být ponecháno bez dozoru tam, kde hrozí možnost utonutí, a to venku či v koupelně přestože je pod dohledem staršího sourozence. Už 10 cm vody může znamenat nebezpečí utonutí.
Starší děti utrpí úraz nejčastěji při sportu, například pádem z kola a bruslí, při lyžování apod., pádem na dětském hřišti a při dopravních nehodách.
Při sportech je důležité vybavit dítě ochrannými pomůckami – přilbou, ochranou zápěstí, kolen, loktů, páteře, atd. I starší děti potřebují dohled při pohybu v dopravním prostředí.
Vyplatí se neustálé vyžadování správného přecházení, rozhlížení, odhadu vzdálenosti jedoucích aut i výběr místa pro bezpečné přecházení.
Velice důležité je dítě přiměřeně k jeho věku naučit, jak zavolat pomoc, jak kontaktovat tísňovou linku a co říci.
Pokud máte nějaké další dotazy k úrazům , zkuste našeho Lékaře na telefonu. K dispozici je nepřetržitě – 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce. K dispozici jsou erudovaní lékaři, vyřídí dotazy týkající se zdraví, zdravotního stavu, nemocí a jejich příznaků, diagnostiky, prevence a léčby.
Domácím úrazům se dá účinně předcházet
V loňském roce navštívilo některou z chirurgických ambulancí kvůli úrazu více než 1,8 milionu lidí.
Příčinou těchto úrazů byly podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky nehody sportovní, pracovní a dopravní, ale více než milion dospělých a dětí přišlo proto, že se zranili v domácnosti nebo při provozování svých koníčků.
K nejohroženějším patří senioři Zatímco třeba dvacetiletý člověk stráví v nemocnici po úraze průměrně necelé čtyři dny, osmdesátiletý člověk si poleží přes dva týdny. Léčba starších lidí bývá zdlouhavá a nákladná a mnohdy nastartuje sérii pobytů v nemocnicích.
„S přibývajícím věkem postupně klesá schopnost vyrovnat se například se změnou těžiště, rozpoznat rizika, senioři jsou také náchylnější k pádům,“ vysvětluje profesorka Eva Topinková, přednostka Geriatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Lidem v pokročilém věku hůře slouží zrak, sluch i čich, může se jim stát, že neucítí kouř nebo plyn. Také se stává, že přeceňují své schopnosti. „Nejčastější jsou úrazy u lidí, kteří jsou relativně fyzicky zdatní, nedocení však riziko a přeceňují své síly,“ dodává profesorka Topinková.
Pro některé osmdesátileté důchodce není zdánlivě překážkou ani mytí oken na nestabilních štaflích nebo vysoké stoličce. Jenže případný pád pro ně může znamenat nejen dlouhou hospitalizaci, ale i komplikace, které s ní bývají spojené.
A kde úrazy a nehody seniory nejspíše potkají? „Nejčastěji se starší lidé zraní při vaření, při úklidu nebo v koupelně. Má to nejenom své zdravotní, ale i sociálně-ekonomické důvody. Senioři totiž žijí v bytech, které nejsou vhodně vybavené,“ doplňuje Topinková.
- Některé pomůcky může starším lidem hradit pojišťovna, například nástavec na záchodovou mísu, ale o zajištění bezpečnosti se musí postarat důchodce spolu s rodinou především sám.
- Měly by se odstranit všechny volně položené koberečky, opravit nerovnosti či díry v podlaze, koupelnu, záchod i schody opatřit madly, do sprchy koupit protiskluzovou podložku.
- Drobné úrazy ošetříte sami Těžké nehody v domácnosti, jako třeba opaření horkou vodou nebo pád s poraněním hlavy, nejsou vzácné, mnohem častěji se však člověk jen řízne nebo lehce spálí při vaření nebo ho štípne včela.
- V první chvíli může zpanikařit, ale všechny tyto nehody stačí vyřešit vlastními silami – říznutí vydezinfikuje, popáleninu zchladí proudem studené vody, a pokud není alergik, jen potře okolí ranky po včelím žihadle gelem určeným speciálně pro hmyzí bodnutí.
Pro takové případy je dobré mít dobře vybavenou lékárničku a návod k jejímu použití. Pokud rána hodně krvácí, noha po včelím útoku otéká a na popálenině vyskákaly puchýře, je na místě dojít si k lékaři, nejlépe ke svému praktickému.
Ten totiž ví, jaké choroby jeho pacienta obvykle provázejí. Se zlomeninami nebo podezřením na zánět slepého střeva se musí na chirurgii, se zapadlým předmětem v nose na krční-nosní-ušní apod., není však rozumné volat hned rychlou záchrannou službu, ta je určena pro stavy, které ohrožují člověka na životě.
„Je řada situací, kdy by se lidé měli umět ošetřit sami, dojít si k lékaři nebo k němu dojet taxíkem. Záchranku by měli volat jen tehdy, když jde o ohrožení života,“ říká Zdeněk Schwarz, ředitel Záchranné služby hlavního města Prahy.
- „Například ve Švýcarsku musí každý volat nejdříve svého praktického lékaře, který rozhodne o dalším postupu a případně zavolá i sanitku,“ uvádí Schwarz.
- Naučte se dávat první pomoc Byt už je kompletně vybaven pro život s malými dětmi nebo seniory, lékárnička zakoupena, seznam lékařů na telefonu vyvěšen, přesto se člověk může ocitnout v situaci, kdy jeho duchaplná a správná reakce může zachránit někomu život.
- Mnohdy se stává, že až v takovém případě si dotyčný uvědomí, že mu z hodin civilní obrany v paměti zůstaly jen mlhavé útržky a že vlastně neví, jak by mohl své babičce v bezvědomí pomoci.
Právě proto je dobré se přihlásit do některého z výcvikových kurzů, které pořádá Český červený kříž v 77 městech po celé republice. Školit se mohou již žáci třetích tříd, pro dospělé jsou určeny kurzy o několika desítkách hodin.
Pro správné provádění srdeční masáže nestačí pouze si nastudovat literaturu, předpisy pro první pomoc se totiž často obnovují. Navíc jen při praktickém výcviku si může zájemce na figuríně vyzkoušet, zda zná správné místo pro masáž a zda masíruje dostatečně silně.
O nejbližším středisku Českého červeného kříže se informujte na www.cck-cr.cz nebo na telefonu 251 104 111.