MUDr. Jana Contreras Šklíbová 20.07.2021 3 minuty čtení
- Období po porodu je pro většinu žen emocionálně velmi náročné.
- Tento stav je ovlivněn mnoha faktory, z nichž za nejvýznamnější lze považovat hormonální výkyvy a nedostatek spánku.
- Vliv mají i genetické dispozice, životospráva a kvalita vztahu s partnerem.
Vytvořeno ve spolupráci s Další články odborníka MUDr. Jana Contreras Šklíbová Další články odborníka Zakladatelka a majitelka společnosti ProGyn s.r.o. Specialistka s dlouholetou praxí v oboru gynekologie a porodnictví, porodnické analgezie a urogynekologie. Členka České lékařské komory, České gynekologicko-porodnické společnosti, Společnosti soukromých gynekologů ČR, Mezinárodní společnosti pro ultrazvuk v gynekologii a porodnictví a Mezinárodní společnosti pro klimakterium. Zakladatelka a majitelka společnosti ProGyn s.r.o. Specialistka s dlouholetou praxí v oboru gynekologie a porodnictví, porodnické analgezie a urogynekologie. Členka České lékařské komory, České gynekologicko-porodnické společnosti, Společnosti soukromých gynekologů ČR, Mezinárodní společnosti pro ultrazvuk v gynekologii a porodnictví a Mezinárodní společnosti pro klimakterium.
Související články
Nutriklub stále roste. Děkujeme vám za důvěru.
Chci se zaregistrovat
20+
Odborníků se zapojilo do tvorby obsahu
100 000+
Spokojených maminek a tatínků
350+
Článků od odborníků
25 000+
Zodpovězených dotazů v naší poradně
Chci se zaregistrovat
Poporodní blues
K životní realitě čerstvé matky patří mastné vlasy, neuklizený byt a šestinedělní pofňukávání. Není nic neobvyklého, když se maminka po porodu cítí smutná, mívá občas úzkosti a někdy trpí nespavostí. Reklamní obrázky zářivé maminky s usmívajícím se miminkem patří do zcela jiného světa.
Přitom je úplně normální, že matka ke svému dítěti hledá cestu a mateřství není zpočátku tak veselé.
Celá rodina se raduje z narození potomka a nikoho nenapadne, jaké změny probíhají v těle maminky.
Ještě donedávna byly porodní deprese považovány za tabu a radši se o nich nemluvilo, ale na „nemoc rodiček“ se umíralo už před sto lety.
Poporodní stavy
Vědecky je dokázáno, že třetí den po porodu reagují téměř všechny mámy bez výjimky více či méně postnatální depresí.
Jakmile žena přijde do jiného stavu, začne její tělo produkovat hormony, které se jinak v těle nevytvářejí vůbec, nebo jen v minimálním množství.
A to, jak bude žena reagovat na porod a poporodní stav, vůbec nezávisí na tom, s jakým nadšením své dítě očekává. Po porodu tělo vytváří a vylučuje jiné látky než v těhotenství, protože placenta, která tyto hormony produkovala, už v těle není.
Ta mohla i za to, že se v ní vytvářel progesteron – uklidňující hormon i estrogen, který zase udržoval těhotenství v tom správném stavu. Když žena porodí, automaticky poklesne hladina těchto hormonů, a to dokonce pod úroveň před těhotenstvím.
V této chvíli musí ženský organismus vykonávat náročnou práci, aby se přizpůsobil druhé velké hormonální změně. A ještě nesmíme opomenout hormony, které působí na zavinování dělohy a tvorbu mléka. Některá žena to zvládne rychle, jiná potřebuje pomoc.
Narození dítěte je často idealizováno, mnozí se domnívají, že přináší jen radost. Ve skutečnosti ale není výjimečné, že zpočátku prožívá žena jakousi melancholii. Většina novopečených maminek (50 až 80 %) si prožije tzv. baby blues, smutek, úzkosti, podrážděnost, občas se bez motivu rozpláčou.
Souvisí to s uvedenými hormonálními změnami, které právě prožívají. Matky se také mohou cítit „opuštěny a ochuzeny“, protože už nenosí své dítě v bříšku. Opravdové poporodní deprese postihnou jen okolo 10% šestinedělek.
Zhruba polovina žen s tímto problémem však nevyhledá odbornou pomoc, protože ani ony, ani jejich rodina poporodní deprese nerozpozná.
Pokud máte pocit, že poporodní blues dostihlo i vás, nestyďte se o svých pocitech mluvit s okolím, především se svým partnerem. Pokud se vám nepodaří vaše negativní pocity minimalizovat, musíte prostě zajít za odborníkem. Nestačí-li rozhovor, jsou na řadě antidepresivní léky, které jsou účinné a v dnešní době už nejsou ani návykové.
U většiny žen odezní tento stav po dvou třech dnech. Podle statistiky je většina žen dva až tři týdny po porodu v labilním tělesném i duševním stavu, u 10 až 12% matek tento stav začíná až po několika týdnech, někdy měsících a často přetrvává dlouho.
Laktační psychóza
Opravdová poporodní deprese či laktační psychóza se projevují tak, že žena začne být netečná, nemá zájem o dění kolem sebe, trpí nechutenstvím, pocity viny, je stále unavená, trápí ji pocity beznaděje, mívá noční můry, v těžších případech trpí halucinacemi, nemá zájem o děťátko a může to vyvrcholit až sebevražednými pokusy.
Výrazným poznávacím znamením tohoto onemocnění je ztráta kontaktu s realitou – maminka s laktační psychózou neví, jaký je den, kolik je hodin, jak se jmenuje, bojí se běžných předmětů, jako je kartáček na zuby.
Je velice důležité, aby si rodina maminky s laktační psychózou uvědomila, že bez jejich pomoci to sama nemůže zvládnout a že je opravdu velmi vážně nemocná.
Léčba
Stav lidově zvaný „laktačka“ propuká většinou tak čtvrtý den po porodu, tedy v době, kdy se odchází z porodnice domů. Při odchodu z nemocnice však příznaky velké deprese či psychózy ještě nemusí být vyvinuty. Pokud nepodchytí maminku s laktační psychózou ženský lékař při odchodu z porodnice, měla by to udělat dětská lékařka při návštěvě novorozence.
Dobrý dětský lékař totiž přijde na první návštěvu k vám domů, aby okoukl nejen miminko, ale i vás.
Většina maminek se snaží s laktační psychózou vyrovnat doma a nikoho s ní neobtěžovat. Berou to totiž jako důkaz své slabosti, že na péči o své dítě nestačí a že jsou k ničemu. Je jim trapné se někomu s touto neschopností přiznat, a zvlášť psychiatrovi.
Bohužel důsledky takové samoléčby mohou být tragické jak pro matku, tak pro dítě.
Laktační psychóza se u nás léčí hospitalizací, někdy i v psychiatrické léčebně. Dosavadní praxe, které znamená oddělení matky od dítěte a nasazení psychofarmak, jež vylučují kojení, není pro všechny matky ideální. Existují ale i psychofarmaka, při jejichž užívání lze i nadále kojit.
Ženy navštěvují specializované psychoterapeutické programy, léčba spočívá v užívání ženských pohlavních hormonů estrogenů či antidepresiv. U těch se však dostavuje efekt léčby až za dva tři týdny.
Léčení by mělo trvat nejméně šest měsíců. Velmi důležitá je problematika kojení.
Obecně se doporučuje, aby i depresivní ženy své děti kojily, protože hladiny antidepresiv v mateřském mléce jsou pro novorozence v neškodném, téměř neměřitelném množství.
V případě laktační psychózy neexistuje riziková skupina. Není to choroba dědičná, takže ani v rodině ji nemůžete vysledovat.
Je jen větší pravděpodobnost, že propukne u žen, které mají potíže s duševním zdravím, první dítě ve vyšším věku, tak ke čtyřicítce, které jsou přehnaně úzkostné, o dítě dlouho usilují nebo několikrát potratily.
Riziko, že se laktační psychóza bude s dalším dítětem opakovat, je vysoké, proto lékaři další těhotenství nedoporučují.
Laktační psychóza
Správné označení pro tuto nemoc by mělo být poporodní psychóza, jelikož nemoc není vyvolaná tvorbou mléka a kojením (laktací), jak se dříve domnívalo. Z toho vyplývá, že poporodní psychózou mohou trpět jak ženy kojící, tak i nekojící.
Poporodní psychózou trpí cca 0,1-0,2% žen po porodu. Příznaky se objevují obvykle druhý až třetí den po porodu, ale bohužel se může vyskytnout i měsíc po něm. Žena sama většinou problém nevidí a závažnost stavu si neuvědomuje. Onemocnění je často podceňováno a bráno na lehkou váhu, ale jedná se o velmi závažný až život ohrožující stav, který je nutný ihned řešit.
Příčinou rozvoje laktační psychózy je soubor více faktorů nastupujících s porodem. Příčinou není samotný porod, ale celkové fyzické a psychické vypětí po něm.
Hlavní roli hraje také nerovnováha vnitřního prostředí ženy a ta je následně vystavena rozsáhlým hormonálním změnám a velkému náporu ji neznámým emocí.
Dříve se předpokládalo, že větší náklonnost ke vzniku psychózy mají ženy, které již před otěhotněním nebo v průběhu těhotenství trpěly nějakou psychickou poruchou. Podle posledních studií je však zřejmé, že více jak polovina onemocnění vzniká u žen, které předtím nikdy netrpěly duševním onemocněním.
Rizikové faktory
O rizikových faktorech se stále spekuluju a předpokládá, že mají podíl na rozvoji onemocnění:
- genetická predispozice
- výskyt poporodní psychózy v minulém šestinedělí
- zhoršený psychický stav ženy již před otěhotněním
- nedostatek spánku před samotným porodem (fyzická vyčerpanost)
- socio-ekonomický status ženy (finanční, majetkové, rodinné zabezpečení)
- traumata během těhotenství (autonehody, úmrtí v rodině apod.)
- traumata z předešlého porodu (bolestivý porod, porod mrtvého dítěte, potrat, neprofesionální přístup zdravotníků)
- vyšší věk prvorodičky (nad 35 let)
- nechtěné těhotenství
- opuštění partnerem během těhotenství
Příznaky
Mezi první příznaky patří:
- podrážděnost
- neklid
- poruchy spánku (pozdní usínání a brzké vstávání)
- úzkost
- obviňování z vlastní neschopnosti, pocit viny
Pozdějšími příznaky jsou:
- dezorganizovanost (domácnosti, péče o dítě, denního režimu)
- deprese
- zapomnětlivost
- nechutenství
- mánie
- halucinace (zrakové: záblesky, mžitky před očima, sluchové: našeptávání „cizích“ hlasů)
- bludy (pocit, že ji a její dítě někdo sleduje nebo kontroluje, zda dělá vše tak, jak má)
- ztráta kontaktu s realitou (neví, co je za den, kolik je hodin, jak se jmenuje)
- vražda dítěte (asi ve 4% případů) nebo sebevražda (asi v 5% případů)
Diagnostika
Diagnostika poporodní psychózy je velmi obtížná jelikož neexistuje objektivní metoda jak nemoc prokázat. Zdravotníkům mohou pomoci členové rodiny a blízcí lidé, kteří jsou s ženou často v kontaktu. Častou jsou to právě oni, kdo ženu převede k odborníkovi.
Jedna z metod, která se dá v diagnostice využít je Edinburská škála postnatální deprese – EPDS (Edinburgh Postnatal Depression Scale), jedná se o formu dotazníku, který má deset otázek a každá otázka nabízí čtyři různé odpovědi. Z odpovědí ženy se pak dělá skóre a usuzuje se na poporodní psychózu. Nevýhodou této metody je fakt, že ne každá žena je ochotná spolupracovat, protože „ona přece žádný problém nemá“
Léčba
Při léčbě tohoto onemocnění záleží na závažnosti stavu, který posoudí erudovaný psycholog/psychoterapeut.
- U lehčích forem žena dochází na psychoterapeutické programy.
- Při těžších formách je nezbytná farmakologická léčba, která zahrnuje antidepresiva a vhodné hormony. Kojení je z důvodu farmakologické léčby obvykle pozastaveno.
- U závažných stavů, kdy jsou u ženy známé i suicidální (sebevražedné) myšlenky je nezbytná hospitalizace v psychiatrické léčebně. Léčba zahrnuje jak psychoterapii, tak farmaka, plus intenzivní dohled nad bezpečím ženy.
U všech forem onemocnění je důležitá také spolupráce s rodinou. O stavu ženy by měli být informováni jak manželé/partneři, ale také rodiče ženy, aby věděli, jak být ženě oporou.
Měli by dbát na ženinu bezpečnost, podporovat ji v psychoterapiích, na které dochází a kontrolovat užívání léků. Důležitá je v rodině komunikace, naslouchání, empatie a získávání důvěry.
V neposlední řadě je důležitá částečná nebo úplná péče o dítě.
Ženy by měly být o této problematice informovány na oddělení šestinedělí co nejdříve po porodu. Informace o prevenci této nemoci by měly být co nejrozsáhlejší, jelikož je vždy lepší prevence než již vzniklé onemocnění. S problematikou by měli být seznámeni i muži těchto žen, z toho důvodu, že nejčastěji oni jsou těmi, kdo pozná, že „není něco v pořádku“.
Žena po propuštění domů by měla dodržovat zásady šestinedělí, aby jí povinnosti „nepřerostly přes hlavu“. Maminka by měla dostatečně spát a přes den odpočívat i s dítětem. Není nutné, hlavně v šestinedělí, bazírovat na perfektní domácnosti, když se na úklid necítí.
Pokud nezvládá nápor návštěv, nestydět se je odmítnou nebo přesunout na později. Vhodné je rodinu zainteresovat do péče o miminko a tím si značně ulevit od povinností. Vhodné je, aby si maminka udělala někdy čas jen pro sebe.
Věnovala se svým koníčkům, zájmům, vyrazila ven do přírody nebo navštívila kamarádku, zajímala se o nové věci, o které se vždy zajímat chtěla a zaměstnala tak svoji mysl i jinými věcmi než jen starostmi o dítě.
Studie totiž ukazují, že čím více je mysl zaměstnaná jen jednostranně, tím větší je sklon k psychickým problémům až k rozvoji poporodní psychózy.
Autor: Klára Šedová
Poporodní psychóza: příznaky, léčba (Laktační psychóza)
Duševním poruchám po porodu byly věnovány již mnohé studie
psychiatrů, gynekologů, ale i endokrinologů světa.
Poporodní psychické
změny popisoval už ve starověku Hippokrates, Galén a postupně v každém
století se až do současnosti touto problematikou lékařská věda zabývala.
Je známo, že poruchami netrpí jen ženy již dříve psychiatricky léčené
(i když jsou k tomu náchylnější), ale stejně tak i zcela psychicky
zdravé ženy, které nikdy předtím neměly duševní problémy.
Poporodní stav je pro ženy doba velkých změn životních
i změn v jejím organismu a pro ženu je to psychicky asi
nejnáročnější období v jejím životě.
Podílí se na tom
jednak nepříjemný prožitek z porodu, sociální
situace rodiny, vztahy s partnerem a příbuznými,
ale také zásadní změna života ženy, která musí od té chvíle vše
podřídit svému dítěti.
Matka bývá často po porodu velmi fyzicky
vyčerpaná a v jejím těle nastávají dramatické hormonální
změny.
Účinek kolísání hladiny hormonů je známý i v běžném
životě ženy jako premenstruační syndrom, kdy také
dochází k psychickým změnám několik dní před nástupem menstruace. Tyto
změny hormonálních hladin jsou ale jen malé ve srovnání s tím, co se
děje po porodu, kdy obsah hormonů v krvi klesne opravdu drasticky.
V minulosti se všechny psychické změny v období po porodu shrnovaly pod
název laktační psychóza. Podle nových poznatků však
příčina těchto poruch netkví v kojení a tento název se již přestává
používat.
Někteří odborníci však tvrdí, že přerušení kojení změní
hormonální stav v organismu a potíže mohou ustoupit.
Dnes poporodní
psychické poruchy rozdělujeme do několika skupin podle závažnosti,
nejčastěji do tří: Poporodní blues, poporodní deprese a poporodní
psychóza.
Poporodní blues
Poporodní blues se považuje za spíše normální stav a
vyskytuje se asi u 80% matek. Jedná se o krátkou a
přechodnou záležitost, která netrvá déle než dva týdny.
Většinou
začíná přibližně třetí den po porodu, místo radostného naladění je
matka skleslá a smutná. Někdy začne být plačtivá,
přecitlivělá, může mít i pocity zlosti či osamělosti.
Situace se však obvykle velmi brzy urovná i bez léčebného zásahu,
důležitá je podpora okolí, která urychlí uzdravení.
Pozdní poporodní deprese
Pozdní poporodní deprese je daleko závažnější stav než poporodní
blues, může nastat i delší dobu po porodu. Postihuje přibližně
10% matek. Matka je obvykle vyčerpaná, dlouhodobě unavená,
pesimistická a zažívá pocity úzkosti z různých důvodů.
Někdy začne
neustále přemýšlet, jak zabezpečí své dítě, zda bude dobrá matka a
všechny její myšlenky mohou být orientovány na to, že se nedokáže
o dítě správně postarat. Může trpět výčitkami svědomí a poruchami
spánku.
V tomto případě je již nutné vyhledat odbornou
lékařskou pomoc, je zde totiž určité riziko
sebevražedných tendencí.
Poporodní psychóza
Nejzávažnější stav je však poporodní psychóza, kdy žena zažívá
pocity silného rozrušení, extrémní výkyvy nálad, výpadky paměti,
poruchy soustředění (neschopnost číst, sledovat film), změněné
vnímání času.
Matka ztrácí kontakt s realitou (někdy
ani neví, jak se jmenuje, jaký je den), často trpí bludy, zrakovými a
sluchovými halucinacemi a ztrácí schopnost pečovat
o dítě. Ne vzácně bývá přítomen tzv.
„Capgrasův
příznak“, kdy je matka přesvědčená, že vlastní dítě jí
bylo vyměněno, ke kojení jí bylo doneseno cizí dítě, podobné vlastnímu.
Psychóza se často se vyskytuje hned po porodu, ale může se objevit i do
dvou měsíců po porodu.
Tento nejtěžší stav již vyžaduje
hospitalizaci matky a její léčbu, jinak hrozí riziko, že ublíží sobě a
svému dítěti.
Je známo mnoho případů, kdy matka odešla
z neznámých příčin s dítětem z domu a provedla nějakou neočekávanou
věc, často se sebevražednými úmysly (k vraždě novorozence dochází ve
4 % případů, k sebevraždě matky pak v 5 %). Důležité však je, že
matka často dělá věci automaticky a hlavně svůj stav si
neuvědomuje! Poporodní psychóza se vyvine asi jen u 0.1%
žen, což je naštěstí relativně vzácně.
Rizikové faktory poporodní psychózy
Nejvyšší riziko onemocnění poporodní psychózou je první
měsíc po porodu a je vyšší u pětatřicetiletých a
starších prvorodiček.
Vyšší pravděpodobnost, že onemocnění propukne, je u žen, které již
dříve trpěly nějakým psychiatrickým onemocněním, například
depresí.
Také pokud již žena prodělala podobný stav u předešlého dítěte,
hrozí, že se situace u dalšího dítěte bude opakovat. Je proto potřeba,
aby na to rodina byla připravená a byla schopná při příznacích včas
pomoci, či vyhledat lékařskou pomoc.
Příčiny poporodní psychózy
Podle nejnovějších výzkumů téměř polovina prvorodiček, u kterých
se vyvinula poporodní psychóza, nikdy předtím netrpěla psychickou nemocí,
kvůli které by musely být v minulosti hospitalizovány na psychiatrii.
Onemocnění tedy vzniká i u duševně zcela zdravých žen.
Jako hlavní příčiny se uvádí hormonální změny způsobené
porodem, fyzické vyčerpání a velice silné neznámé emoce, která
žena po porodu prožívá.
Prevence poporodní psychózy
Matka by měla dostatečně spát. Když dítě usne, měla
by všeho nechat a jít si lehnout s ním.
Dodržování tříhodinového
intervalu kojení je v tomto případě otázkou, někdo naopak preferuje
nenarušovat dítěti buzením spánkový cyklus, a proto pokud se matka cítí
unavená a nevyspalá a dítě jinak dostatečně často pije, není nutné
tento interval vždy přesně dodržovat a radši se více vyspat.
Samozřejmě že je nutné opatření zavedená z vlastní iniciativy vždy
konzultovat se svým lékařem.
Není nutné mít domácnost pořád v perfektním stavu. Návštěvy je
možno odmítnout nebo je případně zaúkolovat, ať s něčím pomohou.
Pokud začne mít matka pocit, že péči o dítě a o domácnost nezvládá,
raději by se měla svěřit partnerovi nebo nejbližší rodině, aby měl
někdo její stav pod kontrolou. A případně ji včas odvedl za
odborníkem.
Léčba poporodní psychózy
V případě lehčích forem poporodní psychózy ženy docházejí do
specializovaných psychoterapeutických programů. Při tom užívají léky,
většinou hormonální léky či antidepresiva. V případě, že psychóza
pokročí do těžšího stádia, léčí se hospitalizací v psychiatrické
léčebně.
Jak si pomoci sama
Důležité je nepodceňovat vážnost situace a včas,
třeba i za pomoci okolí, vyhledat odbornou pomoc. Podpora
okolí je pro uzdravení zásadní a partner by měl postižené poskytnout
základní oporu a být jí v nejtěžších chvílích nápomocen.
Komplikace poporodní psychózy
Komplikace rozvinuté psychózy mohou mít tragické následky, kdy matka
v nejhorším případě může ublížit sobě nebo i dítěti.
Sebevražedné sklony nejsou ojedinělé a je proto třeba
včas zasáhnout a vyhledat lékařskou pomoc. Hospitalizace matky může těmto
komplikacím pomoci předejít.
O poporodní
psychóze najdete informace i na eMimino.cz
Diskuse o poporodní psychóze
Další názvy: Laktační psychóza, Postnatální psychóza
Co je to laktační psychóza? / Rozhovory, články
Pro přehled uvádím tři druhy poporodních stavů rozlišovaných odborníky včetně laktační psychózy, z nichž první je velmi častý: poporodní blues, pozdní poporodní deprese, laktační psychóza.
Poporodní blues
Poporodní blues se považuje za spíše normální stav a vyskytuje se asi u 80% matek. Jedná se o krátkou a přechodnou záležitost, která netrvá déle než dva týdny.
Většinou začíná přibližně třetí den po porodu, místo radostného naladění je matka skleslá a smutná. Někdy začne být plačtivá, přecitlivělá, může mít i pocity zlosti či osamělosti.
Situace se však obvykle velmi brzy urovná i bez léčebného zásahu, důležitá je podpora okolí, která urychlí uzdravení.
Pozdní poporodní deprese
Pozdní poporodní deprese je daleko závažnější stav než poporodní blues, může nastat i delší dobu po porodu. Postihuje přibližně 10% matek. Matka je obvykle vyčerpaná, dlouhodobě unavená, pesimistická a zažívá pocity úzkosti z různých důvodů.
Někdy začne neustále přemýšlet, jak zabezpečí své dítě, zda bude dobrá matka a všechny její myšlenky mohou být orientovány na to, že se nedokáže o dítě správně postarat. Může trpět výčitkami svědomí a poruchami spánku.
V tomto případě je již nutné vyhledat odbornou lékařskou pomoc, hrozí zde totiž určité riziko sebevražedných tendencí.
Laktační psychóza
Pojmem laktační psychóza je označována duševní porucha matky po narození dítěte, někdy i později a nemá nic společného s laktací (tvorbou a vylučováním mateřského mléka), tak, jak se dříve myslelo, a proto se v současné době stále častěji užívá pojem poporodní psychóza. Tato nemoc se vyskytuje pouze přibližně u 1% žen a často se stává, že ji laická veřejnost zaměňuje za běžné poporodní stavy jako jsou přecitlivělost, předrážděnost, neschopnost se dostatečně radovat z miminka, které jsou přirozené.
Příčiny a prevence
Příčinou vzniku laktační psychózy je oslabení organismu dané ženy porodem (tedy bolestmi, ztrátou krve, únavou, strachem, jak porod dopadne) a poporodními hormonálními změnami. Tato nemoc je porodem vyprovokována a pod velkou psychickou i fyzickou zátěží matky má daleko větší naději se aktivovat.
Svou roli může hrát i předběžná dispozice ke vzniku duševní poruchy daná např. přítomností duševní choroby u někoho z blízkých příbuzných nebo tím, že žena nadměrně pila alkohol nebo brala jiné drogy. Nejlepší prevencí je pohoda nastávající maminky během těhotenství a opora širokého okolí, hlavně těch nejbližších.
Je důležité umět se těšit na všechno pozitivní, co děťátko do života přinese, na druhé straně nedělat drama z pocitů nejistoty a obav, které k tak složitému období v menší či větší míře také patří.
A pokud vás přepadnou těsně po porodu méně radostné nálady a stavy než bezbřehé štěstí a nadšení, vězte, že ani to není žádná katastrofa.
Příznaky
Příznaky laktačních psychóz jsou různorodé a tím je dána také různorodost jejich závažnosti.
Nejčastěji se jako příznak laktační psychózy projevuje deprese – tedy sklíčená nálada, lítostivost, plačtivost, nezájem, úzkost, strach z toho, že žena nezvládne péči o dítě.
O psychóze však lze mluvit až tehdy, když se potíže vystupňují do té míry, že maminka jejich vinou není schopna žádné činnosti, jen pláče, naříká, leží, nebo úzkostně chodí sem a tam a nedokáže se o dítě postarat.
Jindy se může psychóza projevit halucinacemi a bludy, kdy např. slyší (ve skutečnosti neexistující) hlasy, které jí nadávají, pomlouvají, je přesvědčena, že je sledována, že ji někdo chce poškodit, zničit.
Vinou takových vystupňovaných potíží může někdy žena spáchat sebevraždu nebo tzv. rozšířenou sebevraždu a zabít i své dítě ze strachu, že bez ní by byl život dítěte nesnesitelný.
Takové případy jsou ovšem naštěstí extrémně vzácné.
Dalším typem laktační psychózy mohou být stavy zmatenosti, při nichž se žena nedokáže orientovat ve svém okolí a v situaci, v níž se nachází. Často nechápe, co se s ní děje a může nepřiměřeně reagovat na své okolí.
Pokud se u maminky začínají projevovat některé z uvedených příznaků, měli by příbuzní kontaktovat praktického lékaře nebo přímo psychiatra. Sami by pak měli mamince pomáhat v péči o dítě, rozptýlit její obavy v tomto směru a zajistit jí možnost odpočinku.
Léčba
Laktační psychóza může být dlouhodobější záležitostí, než jsou vcelku častější poporodní stavy trvající několik dnů nebo nejvýš během šestinedělí. Přesto je dobré co nejdříve začít obnovovat péči o miminko.
Mnozí odborníci se zasazují i o to, aby i maminka s laktační psychózou byla – pokud to jen trochu jde – s dítětem v každodenním kontaktu. V současné době je řada léků, které odstraňují depresi a úzkost, i řada léků, které odstraňují bludy nebo halucinace.
Podle závažnosti příznaků lze tyto léky podávat ambulantně nebo v lůžkovém zařízení. Pokud se začne léčit laktační psychóza, přerušuje se vždy kojení. Podávají se totiž léky, které přecházejí do mateřského mléka a tlumily by novorozence.
Ukončení laktace (tvorby mléka) také zmírní hormonální změny, které po porodu probíhají, a tím v léčbě pomůže.
Samostatná laktační psychóza je obvykle zvládnuta bez následků. Jinak je tomu ovšem tehdy, když zátěž poporodního období vyprovokuje první projevy schizofrenie nebo tzv. periodické depresivní poruchy (které by u dané ženy vznikly i jindy, provokací jinou zátěží). Tyto poruchy se pak mohou opakovat.
V každém případě – laktační psychóza je vážná záležitost týkající se celé rodiny, která pokud je podporující, může celý průběh urychlit, zmírnit, či dokonce může působit jako prevence. Je podstatné, aby byla veřejnost o této nemoci informovaná a tak i běžný člověk mohl rozeznat příznaky laktační psychózy.
Zdroje: veřejně dostupné zdroje a vlastní zkušenost
Laktační psychóza, její příznaky a léčba
Laktační psychóza neboli poporodní psychóza je velmi závažný duševní stav. Vyznačuje se extrémními výkyvy nálad, depresemi, špatným soustředěním, výpadky paměti, dezorientací v čase a dalšími průvodními jevy. Společným jmenovatelem je náročné poporodní období.
Příznaky laktační psychózy se objevují během prvních dvou týdnů po porodu. Zdroj: Canva
Dříve se všechny tyto závažné duševní změny po porodu shrnovaly pod
název laktační psychóza, ale podle nových poznatků se jejich příčina
neodvíjí od kojení, a proto se tento název postupně přestává používat
a nahrazuje se termínem poporodní psychóza, který lépe odpovídá
popisovanému stavu po porodu, kdy u žen toto vážné onemocnění
vzniká.
Co je poporodní psychóza?
Pro mnohé ženy je stav po porodu velmi náročný. A to nejen na psychiku.
Žena, která trpí poporodní psychózou, strádá nejen psychicky, ale
i fyzicky.
Po porodu bývá žena fyzicky velmi vyčerpaná, v těle navíc
nastávají dramatické hormonální změny.
Všechny tyto náročné změny a
výkyvy spojené s měnícími se hladinami hormonů spolu se zodpovědností
za dítě přirozeně vedou ke zvýšené psychické křehkosti, zvlášť
u některých předchozím duševním onemocněním disponovaných žen.
Poporodní psychózu a částečně i poporodní deprese uzdravené ženy
popisují jako stav naprosté duševní i fyzické bezmoci, jako stav
beznadějného černého smutku, apatie a neschopnosti se soustředit ani na
základní úkony, ať už v péči o dítě, či o sebe samu. Časté jsou
i výpadky paměti.
Některé ženy, přestože onemocněly, si do určité míry ještě
uvědomují vážnost situace i svá omezení, ale již nejsou schopné se
s onemocněním vypořádat a ani nedokážou svému okolí jasně popsat,
čím trpí.
Okolí neznalé problému často nechápe závažnost potíží, a
nemocná se tímto nepochopením, často i odsudky, dostává do začarovaného
kruhu, ve kterém se její stav postupně zhoršuje a ona upadá do stále
větší apatie, a tím do stále většího nebezpečí.
Sebevražedné sklony nejsou v tomto stavu výjimkou.
Včasná diagnóza je proto pro úspěšnou léčbu naprosto
zásadní.
Poporodní psychóza
se vyznačuje psychickým i fyzickým vyčerpáním a poruchami soustředění.
Zdroj: Canva
Jak poznat poporodní psychózu?
- Jak již bylo zmíněno, poporodní psychóza je závažné onemocnění
vyznačující se středními i těžkými depresemi, extrémy ve střídání
nálad, vnitřním zmatkem a dezorientací, duševní apatií spojenou
s fyzickou neschopností vykonávat základní úkony, vnitřním zmatkem až
bludy, ztrátou kontaktu s realitou, velkou únavou, neschopností se
soustředit a uvažovat racionálně. - Důležité je, že nemocná žena si při těžké formě poporodní
psychózy neuvědomuje, že není schopná se o dítě ani o sebe postarat,
proto je včasná reakce okolí zásadní. - Nejčastější projevy a příznaky poporodní
psychózy:
- náhlé změny nálady – enormní návaly štěstí nebo výbuchy
vzteku, - plačtivost,
- úzkost,
- nezvládání péče o dítě,
- poruchy paměti,
- vidiny,
- nezájem o dítě, případně Capgrasův příznak (pocit, že dítě
není moje), - sebevražedné myšlenky nebo myšlenky zabít své dítě.
Capgrasův příznak je projevem poporodní
psychózy, kdy má žena pocit, že jí dítě vyměnili.
Zdroj: Canva
Koho poporodní psychóza postihuje a kdy?
Náročný porod spojený s velkým fyzickým vyčerpáním může vést
k oslabení psýché do takové míry, že žena se ocitá ve stavu zvýšené
citlivosti, ze kterého se může rozvinout duševní onemocnění dříve
nazývané laktační psychóza, nyní poporodní psychóza.
Významné množství žen, které se v minulosti léčily na nějaké
duševní onemocnění, má predispozici k onemocnění poporodní psychózou,
z nich především prvorodičky. Tedy zřejmě existuje jakási
„vnímavost“ k tomuto stavu, daná extrémní vnitřní křehkostí a
nestabilitou, sníženou schopností psýché zvládnout velkou duševní a
fyzickou zátěž v dané situaci.
Pokud se poporodní psychóza projeví, rozhodně nepomáhá konzumace
alkoholu a jakýcholiv drog. Stejně jako u ostatních nemocí duše, tyto
látky situaci naopak zhoršují.
Symptomy poporodní psychózy se objevují nejčastěji 2 týdny po porodu a
mohou trvat až 12 týdnů. Jsou proměnlivé a velmi individuální. Někdy se
situace vyhrotí a dojde k hospitalizaci, protože existují takové rizikové
faktory, které by mohly vést k ohrožení dítěte nebo matky.
Nejvyšší riziko onemocnění poporodní psychózou
je vyšší u pětatřicetiletých a starších prvorodiček.
Zdroj: Canva
Proč poporodní psychóza vzniká?
- Stres z nové životní situace,
- fyzické vyčerpání,
- hormonální změny probíhající v těle ženy,
- obava, zda bude žena schopná se postarat o narozené miminko.
Laktační psychóza může nastupovat pomalu a nenápadně, proto je si
všímejte všech objevujících se příznaků a nezdráhejte se vyhledat
pomoc. Jinak obtíže přetrvávají i měsíce a mohou mít fatální
následky.
Ke zvládnutí poporodní psychózy je potřeba pomoc psychiatra.
Hormonální změny způsobené porodem jsou
spouštěčem poporodní psychózy. Zdroj: Canva
Kde hledat pomoc?
Psychika je po porodu velmi křehká, je důležité na to nezapomínat. Při
prvních příznacích navštivte psychologa, a to i kdyby se tyto příznaky
objevily pouze jednou. Žena si často neuvědomuje svůj problém, proto hraje
klíčovou roli všímavost jejího partnera a okolí.
Zlehčování příznaků nebo odmítání sezení s lékařem může
ublížit ženě i miminku. Partner by se neměl nechat odbýt i přes odpor
ženy – vždy je lepší vyjet k odborníkovi pro jistotu, než zanedbat
vážný stav.
Včasné řešení problému výrazně zkracuje dobu
léčení!
Poporodní psychóza vyžaduje péči odborníka.
Zdroj: Canva
Další nepříjemné stavy po porodu
To, že je žena po porodu plačtivá, neznamená, že trpí psychózou.
Objevit se může několik stavů.
- Poporodní blues – Plačtivost v prvních týdnech
popisuje spousta maminek, mohou za to hormony. - Poporodní deprese – Pokud žena nemá sílu se starat
o dítě, často pláče, pochybuje o sobě jako o matce a rodičovství jí
nepřináší radost, pravděpodobně ji trápí poporodní deprese. - Poporodní psychóza – Nejvážnější stav, kdy jsou
zapotřebí péče psychologa, psychiatra, případně hospitalizace.
Poporodní psychóza nebo poporodní deprese?
Poporodní psychóza v pravém smyslu slova, již jako diagnostikované
onemocnění, je vcelku vzácná, dle dostupných údajů jí trpí necelé 1 %
žen. Kromě onemocnění poporodní psychózou existuje i tzv. poporodní
deprese, která postihuje asi 10 % žen, tedy její výskyt je mnohem
častější, než bychom čistě laicky předpokládali.
Poporodní deprese je stav, kdy matka z důvodu fyzického a psychického
vyčerpání může trpět mimo jiné i výčitkami, že se nedokáže postarat
o své dítě, obviňuje sebe samu z neschopnosti a trápí se pro vše, co
nedokáže udělat dokonale. Tento stav může vést až k depresím, které
vyžadují lékařskou péči.
Poporodní deprese není tak mimořádně závažný stav jako poporodní
psychóza, ale také vyžaduje zvýšenou pozornost okolí a takovou pomoc
matce, aby se tento stav nerozvinul do těžší formy.
Mezi poporodní depresí
a poporodní psychózou je sice velký rozdíl v závažnosti příznaků i ve
způsobu léčby, ale hranice mezi oběma onemocněními je propustná a snadno
může splynout.
Proto je i poporodní deprese považována za vážné
onemocnění.
Pocity samoty jsou během poporodní deprese běžné.
Zdroj: Canva
Poporodní psychóza nebo poporodní baby blues?
Stav nazvaný poporodní blues se vyskytuje u velkého množství maminek,
údajně u více jak poloviny (některé zdroje uvádí, že téměř
u 80 %), a považuje se za spíše normální stav.
Tělo a psychika po porodu
prochází zásadními změnami, například hormonálními výkyvy, extrémně
náročná je i péče o miminko ve dne v noci.
Není divu, že psychika
ženy v tomto období je zjitřená a žena reaguje často přecitlivěle.
Jedná se o zdraví nijak zásadně neohrožující krátkodobý stav,
který odezní obvykle do dvou až tří týdnů od porodu.
Vyznačuje se
typickou skleslostí, plačtivostí, někdy i smutkem, který je ale mírný a
nepřerůstá do deprese.
Péče o miminko je zvládnutelná, fyzicky žena
netrpí, i když časté nevyspání a stres jsou spojené nádoby. K tomuto
stavu přispívá i nedostatek výživného jídla a citové podpory od
rodiny.
Baby blues se projevuje špatnou náladou
u čerstvých maminek. Zdroj: Canva
Jezte zdravě, pomůžete tím nejen sobě, ale i miminku. V čase po
porodu je tělo oslabené a nutričně vyvážená strava mu poskytne tolik
potřebnou sílu a energii. To ostatně platí nejen pro porodní baby blues
stav, ale pro každé náročnější období. Čím náročnější období
prožíváme, tím zdravěji bychom se měli stravovat. O prospěšnosti
citové podpory není třeba diskutovat.
Deprese ve smyslu smutku a obav ze zvládnutí situace je v období
poporodního blues mírná, nevyžaduje žádnou medikamentózní léčbu.
Jakkoli žádné delší období smutku je dobré nepodceňovat, zde se
o depresi jako takovou nejedná, i když maminka trpící tímto syndromem se
tak může cítit nebo tento stav depresí nazývat.
Občas se žena potýká s pocity zlosti, může se cítit osamělá a
nepochopená. Cítí se jako by v sevření povinností a může zažívat
stavy paniky. Okolí tyto nálady vnímá jako typickou poporodní
přecitlivělost, obvykle jim rozumí a navzdory přesvědčení poporodním
blues postižené maminky je chápe, rozumí jim a snaží se mamince
pomoci.
Při poporodním blues je podpora okolí velmi důležitá a zásadním
způsobem urychlí přechod k normálnímu stavu prožívání. Situace se
díky projevenému zájmu znormalizuje, léčba není nutná.
Citová podpora od rodiny je zásadní.
Zdroj: Canva
Zkušenosti žen na eMimino.cz s poporodní depresí
žabička33 píše: „bude to chtít hodně
trpělivosti, protože zotavení po psychóze je běh na dlouhou trať.
Sama
jsem pobyla 14 dní po porodu v psychiatrické léčebně dva týdny, ale
ambulantně se léčím dodnes, synovi je už 16 měsíců. Nakonec všechno
zvládám jen díky velké podpoře manžela, širší rodiny a přátel.
Přeji
hodně sil v péči o miminko, určitě požádejte o pomoc své
okolí.“
anonymní píše: „Já měla taky enormní pocity
štěstí před laktační psychózou, ovšem pozor! To není žádné
štěstí, to jsou příznaky nemoci! Zdravý člověk je šťastný tak nějak
normálním způsobem, ale pokud máte pocit, že jste nejšťastnější
člověk pod sluncem nebo že vám dávají smysl věci, které dřív smysl
nedávaly, že vidíte nějaké souvislosti, které jste dřív neviděli, že
vidíte víc než ostatní, okamžitě se poraďte s nějakým psychiatrem,
protože to není normální, to se u Vás zřejmě rozjíždí nemoc! Jinak
hospitalizace laktační psychózy trvá měsíce (já byla v léčebně
2 měsíce) a i po návratu z léčebny není maminka schopná se o dítě
plně postarat. Já jsem ještě několik měsíců nebyla schopná chodit do
obchodů. Pak mi na LP nasedla deprese, ze které jsem se dostávala asi
2 roky. Nebýt pomoci mojí rodiny, ke které jsem se dočasně přestěhovala,
nevím, jestli bych to zvládla.“
Příběhy maminek a podporu najdete v diskuzi Laktační
psychóza »*.