Kyfóza (hyperkyfóza) – mimořádně velké konvexní zakřivení páteře – jaké cviky pomohou?

Kyfóza dostala své jméno z řeckého slova „kyfos“, což značí přední ohyb, což je to, co kyfóza je : ohnutí či zaokrouhlení páteře. Hrudní obratle (vertebrae thoracicae) jsou složeny z 12 obratlů ( Th 1 – Th 12), tyto obratle jsou připevněny na žebra. Páteř má řadu přirozených křivek, kde můžeme mluvit o neutrální poloze, kde jsou obratle, klouby a svaly ideálně komprimovány. Tyto křivky tedy pomáhají lépe absorbovat zatížení aplikované na naši páteř. Krční páteř ( krk ) a bederní páteř ( spodní část zad ) mají svou přirozenou lordotickou polohu, tedy zakřivení dovnitř. Hrudní páteř (Horní část zad) má svou přirozenou polohu kyfotickou.Hrudní kyfóza je přirozenou křivkou, která se rozvijí již od narození. Z počátku je málo výrazná, v pozdějších letech se již fixuje. Tedy problém není kyfóza jako taková, problém nastává, když se tato určitá část začne zvětšovat a prohlubovat, což ovlivňuje celé tělo. Zde mluvíme o zvětšené kyfóze či hyperkyfóze.

Jaké jsou příznaky hyperkyfózy?

Mezi nejčastější příznaky u pacientů s abnormální kyfózou je vzhled vadného držení těla s výrazným hrbem na zádech, tedy ohybem v horní části zad a protrakcí ramen. Často je vše doprovázeno předsunem hlavy.

Tento hrb provází následná změna i krční a bederní páteře, vznikající bolestí zad, svalovou únavou, ztuhlostí zad v daném segmentu. Souvisejícími symptomy je zhoršené dýchání, tedy zhoršená činnost bránice.

Z hlediska toho, že na dolní hrudní obratle se upíná i transverzus abdominis, nám vychází i následné propojení i s naším jádrem těla(core).

V závažnějších případech, kdy se kyfóza dále rozvijí, může docházet ke stlačování míchy s neurologickými příznaky, včetně výrazné slabosti, ztrátě citlivosti, ovlivnění činnosti vnitřních orgánů jako jsou střeva, močový měchýř a především srdce či plíce. To může vést až k bolestím na hrudi a dušnosti.

Hyperkyfotické držení těla se sice rozvijí v určitém segmentu na horní části zad, tělo však funguje jako jeden celek. Tedy tato příčina postihuje další oblasti na celém těle. My si popíšeme především prvky v posturální kyfóze, tedy získané.

Krk: Častý je předsun hlavy vpřed, kdy se dostávají do hypertonického stavu Sternocleidomastedius a m.scaleni, horní trapézový sval a levator scapula, naopak do hypotonického stavu hluboké krční svaly jak na přední, tak zadní šíjové části.

Dýchání:Hyperkyfotické držení svým držením způsobuje, že bránice má horší schopnost dostat se do dolního sektoru. Dýchání je tedy často horního typu a dost mělké. U sportovců to může vést ke snížení dechového objemu a tedy ovlivnit sportovní výkon.

    Ramena: Správná mobilita a síla svalů na hrudní páteři je nezbytná pro optimální stav funkce ramen. Hyperkyfóza nemusí být nutně podpořena zkráceností prsních svalů a přední části ramen, k protrakci ramen však dochází automaticky při změně polohy páteře.

Pokud dojde v hrudní páteři k hyperkyfóze, lopatky se musí pohybovat ve špatně nakloněné poloze vpřed, což vede k mikrotraumatu na supraspinatus a následně způsobuje bolest ramene.

Bederní páteř:Zvětšující se hrudní kyfóza také následně způsobuje hyperlordozu, protože spodní část zad je značně přetěžována, kdy pracuje stále v nevhodné poloze. Značně posturální segment bederní páteře musí kompenzovat následný stav v pohybu a tudíž se oblast zkracuje a komprimuje. To vše zvyšuje riziko zatížení obratlů a plotének.

Jaké jsou druhy hyperkyfózy ?

Existují tři hlavní typ abnormální kyfózy: Posturální kyfóza, Scheuermannova kyfóza, a kongenitální (vrozená) kyfóza. Zkráceně by se dali rozdělit jen na vrozené a získané.

Posturální kyfóza je nejběžnější typ kyfózy. Mnohdy označované též jako kulatá záda. Zvětšené vyklenutí hrudní páteře, jsou nejčastějším typem vadného držení těla, v období rychlého růstu kolem 12. roku života či nejčastěji lidí se sedavým zaměstnáním nebo těch, kteří se nějakým způsobem přetěžují.

Projevuje se zvětšeným ohnutím hrudní páteře. Vrchol kyfotického zakřivení páteře bývá tak mezi 6.-8. hrudním obratlem. Hrudník bývá plochý až vpáčený, dýchání mělké, břišní stěna ochablá a vyklenutá, hlava bývá vychýlená a předkloněná, vytočená ramena vpřed a dovnitř a odstávající lopatky. To je způsobeno špatném držení těla, zkrácením určitých svalů na přední a zadní části a oslabení svalů a vazů na zádech. Obratle jsou obvykle v normálním tvaru. Tuto zhoršující se kyfózu můžeme cvičením ovlivnit, jde o pomalý rozvoj, vše se zhoršuje časem. Příčinou je porušená rovnováha na přední a zadní straně trupu.

Scheuermannova kyfóza je mnohdy zjištěna již v průběhu dospívání. Tento typ kyfózy je výsledkem strukturální deformity obratlů. Je častější v kombinaci se skoliózou ( kyfoskolióza ). Tito lidé často trpí chronickými bolestmi a blokádami. Scheuermannova nemoc je formativní porucha páteře, kdy v určitém věku předstihnou mechanické nároky a zatížení páteře její vyzrávání.

 Nemoc postihuje chlapce 5x častěji než dívky a kritické období je u chlapců 14-16 let, u dívek 12-15 let. U nemocných je nejprve nápadné špatné držení těla. Normální zakřivení hrudní páteře konvexně dozadu (kyfóza) se viditelně zvětší, přičemž vrchol zakřivení není uprostřed hrudní páteře, nýbrž pod lopatkami.

Při pokročilém onemocnění se ve spodní třetině hrudní páteře vytvoří malý hrb. V té době ještě postižený necítí žádné obtíže. Jen asi 20% nemocných si stěžuje na snadnou únavu, např. při sportu, a na občasné bolesti zad. Později se ale objeví větší či menší omezení pohybu.

Tato nemoc končí deformitou páteře( přestavba obratle na klínovitý tvar a tím zúžení meziobratlových prostor ), která je trvalá a může vyvolávat trvalé bolesti.

Kongenitální (Vrozená) kyfóza, je nejméně častým typem abnormální kyfózy. Vrozené kyfózy vznikají na podkladě deformity obratlů. Ta je způsobena během vývoje dítěte ještě před narozením, kde došlo k abnormálnímu vývoji obratlů, kdy některé obratle např. srostou do sebe.

Příčiny posturální hyperkyfózy?

Jak jsme již zjistili, člověk může získat zvětšenou hrudní kyfózu z řady důvodů, nejčastějším důvodem však jsou špatné posturální návyky a chybné pohybové stereotypy. Sami si většinou vytváříme tento hrb na zádech, i když to samozřejmě není naším cílem.

Nejčastější příčinnou je již stále opakovaná práce u počítače v kanceláři, kdy sedíme z valné většiny ve flexi bez jakékoliv nápravy či změny pozice. Jízda autem či čtení v poloze, kde jsme ve flexi, spánek ve špatné poloze, zvedání předmětů či umývání nádobí nebo uklízení, práce na zahradě a v práci.

Delší pohyb v ohnuté pozici jsou nejčastější příčinou. Většinu našich dnů vše provádíme ve flexi, což si málokdo uvědomuje. To přetěžuje naše obratle na páteři, které na to reagují, tedy se adaptují na tuto pozici či pohyb. Člověk se stává v hrudní páteři stále více nemobilní a to ovlivňuje další segmenty na těle.

Následně začínají toto omezení kompenzovat další části na těle, což může být pro sporty, kde hraje např. rotace důležitou roli, dost nebezpečné.

      Dalším problémem je cvičení jako takové, které když je nevhodně aplikováno a je jednostranné, nám vytvoří či zhorší naše držení těla.

Mezi nejhorší bych jmenoval trénink, kde je převaha cvičení tlaků a přední části těla, a mnohé cvičení do flexe, které především pro lidi z kanceláří či ty, co inklinující k flexi v běžném životě, jsou zcela nevhodné.

Tedy různé hluboké předklony, sedy lehy, sklapovačky a zkracovačky tento člověk ani není schopen udělat správně, natož aby mu pomohli.

Problémem mohou být následně i veškeré pozice v předklonech, často opakované s výdržemi, nekompenzované, cvičení podporová, zvláště dlouhotrvající vzpory, dlouhodobá cvičení visová (houpání na kruzích), často opakované kolébky vzad a kotouly bez předchozí či následné kompenzace, náročná kondiční cvičení s nepřiměřenou zátěží, různé skoky do hloubky, přetahování, přetlaky, zvedání a nošení těžkých předmětů.

Jak hyperkyfozu diagnostikovat?

Základní diagnostická metoda je pohledem (Aspekce), kdy zjistíme chybné držené těla v dané oblasti. Jak poznat toto správné držení těla? Jde o stoj, při kterém nohy mají být rovně u sebe, kolena a kyčle nataženy, pánev má být v takové poloze, aby se těžiště trupu nacházelo nad spojnicí středů kyčelních kloubů.

Páteř má být plynule zakřivena, ruce volně spočívají podél těla, lopatky jsou přiloženy k hrudníku a hlava je vzpřímená. Při zvětšené kyfóze je u držení těla zvětšené vyklenutí hrudní páteře. Typicky dochází k protrakci ramen a předsunutému držení těla. Dobré je pracovat jak ve stoje, v poloze na čtyřech, v sedu apod.

  Celkem známým dynamickým testem může být také propad v hrudní páteři při postupném předklonu, kdy by se měla správně páteř postupně rozvíjet. Další pokročilejší diagnostické palpační či dynamické metody či svalové testy bych nechal terapeutům či odborně specializovaným trenérům.

Jak aktivně zlepšit hyperkyfózu?

Hlavním úkolem je normální zakřivení páteře, tzv. snaha o její neutrální polohu a to jak ve cvičení, tak v běžném životě. I když je pro posturální kyfózu důležité protažení prsních svalů, přední části ramen a zkrácených krčních svalů, velice důležité je zlepšení samotné mobility hrudní páteře.

Na co se také zapomíná, je také protažení bederních vzpřimovačů a celkové uvolnění páteře, abychom dokázali kýženého výsledku. Tyto dva úseky totiž spolu úzce souvisí a tedy pojmy jako horní zkřížený syndrom se nedají brát jako nějaký přesný model. Další bodem, na který bych upozornil, je pracovat nejdříve na mobilitě a až poté na stabilitě.

Posilování fixátorů lopatek jsou sice chvályhodná záležitost, ale mnohdy jsou mezilopatkové svaly spíše spasmatické, tedy prvotní posilování není vhodná záležitost, ale musí navazovat na uvolnění. Vhodná jsou tedy primárně cvičení pro správné držení hlavy, krku a ramen, cvičení pro správné postavení pánve, cvičení se středem úsilí v hrudní části páteře a mezi lopatkami. Jsou-li kulatá záda spojená s bederní hyperlordózou, volí se cvičení působící na obě oblasti. Velice často se stává, že někdo sice i dobře cvičí nápravná cvičení na oblast hrudní páteře, ale u jiných druhů cvičení správné držení těla nedodržuje a ani se nedokáže vhodně nastavit do potřebné polohy. Nebo přijde poté do práce a sedí 8hodin shrbený u počítače. Tak se tak vše stává jalovou prací bez skutečných výsledků. Tedy veškerý trénink a celý den je třeba myslet na náš problém, abychom ho napravili. To je možná efektivní cesta.

Vhodná jsou primárně dýchací cvičení a cvičení pro zlepšení mobility v hrudní oblasti. Naučit se, a zlepšit izolovaně pohybový rozsah v hrudní páteři, aniž bychom pohybovali krční či dokonce bederní páteří je velice důležité. Důležité je začlenit cvičení ve všech možných pohybech a pozicích, včetně rotace, extenze a protažení.

•  Po zlepšení mobility je třeba se následně věnovat posílení svalů, které zlepší postavení hrudní páteře, obzvlášť hrudních vzpřimovačů, na které se většinou naprosto zapomíná či se cvičí nevhodným způsobem.
• V příštím díle se budeme věnovat praxi, tedy vhodným cvikům na mobilitu hrudní páteře a jejím vhodném posilování.
• (Autor: Martin Snášel)
• Zdroje:

www.businessinsider.com

www.fitnessnetwork.com

www.biowellmed.de

Vertebrogenní poruchy – zvětšená hrudní kyfóza (Mgr. Vendula Kopřivová)

Scheuermannova nemoc – juvenilní kyfóza

Máte ve svém okolí či v rodině dospívajícího, který se stále nápadně hrbí? Ve většině případů je ono „hrbení se“ skutečně jen otázkou vadného držení těla. Příčinou ovšem může být i Scheuermannova nemoc (nazývaná také juvenilní kyfóza).

Scheuermannovo onemocnění se objevuje nejčastěji mezi 12. a 17. rokem života, přičemž chlapci jsou postiženi až 5× častěji než dívky. Výskyt tohoto onemocnění je velmi vysoký – uvádí se až 20 %.

Scheuermannova nemoc je strukturální vadou páteře, která nejčastěji vzniká v období zrychleného růstu. Příčina vzniku není jasná, nejčastěji se uvádí porucha růstu obratlů v období konce růstu.

Postupně dochází ke klínovité deformaci obratlových těl, snížení meziobratlových plotének a u téměř poloviny případů vznikají tzv. Schmorlovy uzly (výstupky meziobratlových plotének do těl obratlů).

Postupně se zvětšuje zakřivení hrudní páteře dozadu (kyfóza) ve chvíli, kdy mechanické nároky a zatížení páteře předstihnou její vyzrávání. Páteř zareaguje zahnutím do oblouku (kyfózy) a fixací tohoto stavu.

Na obrázku si můžete prohlédnout normální prohnutí páteře (kyfóza, obr. 1) a nadměrné zakřivení hrudní páteře směrem dozadu (hyperkyfóza, obr. 2).

Nejvážnější důsledky pro statiku a dynamiku páteře má tzv. nízká forma nemoci, kdy je vrchol kyfotické křivky na přechodu hrudní a bederní páteře, kde vzniká kompenzačně hyperlordóza (nadměrné prohnutí v bederní oblasti páteře), která zvyšuje riziko výhřezu ploténky v oblasti přechodu beder a kříže.

Jak rozeznat Scheuermannovu nemoc od vadného držení těla

U pacientů nacházíme zvýšenou hrudní kyfózu, která je plynulá. Bolesti jsou spíše výjimečné – přicházejí až později s rychlejším nástupem degenerativních změn. Pacient má zkrácené prsní svaly, což vytváří obraz ramen vystrčených vpřed směrem k hrudníku.

Scheuermannovu chorobu od vadného držení těla rozeznáme, pokud pacienta položíme na břicho na tvrdou podložku. U vadného držení těla dochází se zakřivení vyrovná, ale u Scheuermannovy nemoci kyfotizace (ohnutí) hrudní páteře přetrvává.

Pro zhodnocení stavu jsou nutná RTG (rentgenová) vyšetření, která se provádí ve stoje, v boční projekci. Na snímcích hodnotíme klínovité deformity těl obratlů nad 5°, kdy za pozitivní nález považujeme deformity 3 a více obratlů nebo kyfózu nad 40°. Dále sledujeme nepravidelnosti krycích ploch a vytvoření Schmorlových uzlů. Bývají zúžené meziobratlové ploténky.

Toto onemocnění se projevuje nejprve špatným držením těla. Postupně se zhoršuje a vrchol zakřivení není uprostřed hrudní páteře, ale pod lopatkami.

V té době ještě postižený necítí žádné obtíže, později se však ale objeví větší či menší omezení pohybu. V této době je nutné vyhledat pomoc ortopeda či fyzioterapeuta a zjistit, zda se jedná o deformitu – Scheuermannovu chorobu či jen o vadné držení těla.

Při pokročilejší fázi onemocnění se ve spodní třetině hrudní páteře vytvoří malý hrb, který je jasným příznakem tohoto onemocnění.

Terapie

Při léčení je nutné v kritickém období – v době rychlého zhoršení křivky páteře – výrazně snížit zatížení páteře, zejména u výkonnostních sportovců.

V případě, že se stav právě nezhoršuje, není třeba zátěž omezovat. Po zhodnocení kostního růstu a odhadu celkové výšky je možné posoudit pravděpodobnost dalšího zhoršení stavu.

Jestliže do ukončení růstu chybí méně než 5 %, nemusíme se již obávat zhoršení křivky páteře.

Aktivním cvičením se snažíme o ovlivnění stávajících svalových dysbalancí a dosažení svalové rovnováhy.

Zásadním prvkem v terapii těchto klientů je nácvik segmentální hybnosti v hrudní páteři. Pro terapii využíváme vedle manuálních technik zejména techniky na neurofyziologickém podkladě.

Klient by si měl z předvedených cviků časem vytvořit vlastní sestavu, kterou bude pravidelně cvičit doma.

U těžších forem, které nelze zvládnout pouze cvičením je doporučena korzetoterapie.

Videoukázka protažení prsního svalu

Autor: FYZIOklinika fyzioterapie s.r.o., Praha

Kyfóza

Kyfóza způsobená Scheuermannovou chorobou

Kyfóza (z řeckého κυφός kyfos, hrb) je mimořádně velké konvexní zakřivení páteře (směrem ven, dozadu) v hrudní a křížové části.[1] [2] Abnormální konkávní (směrem dovnitř) lordotické zakřivení krční a bederní oblasti páteře se nazývá lordóza. Kyfóza může být důsledkem jiné degenerativní nemoci plotének; vývojové abnormality, nejčastěji Scheuermannovy choroby; osteoporózy s kompresními zlomeninami obratle; mnohočetného myelomu nebo zranění (traumat).

Normální hrudní páteř sahá od 1. do 12. obratle a měla by mít mírný kyfotický úhel v rozsahu od 20° do 45° (úhel mezi rovinou spodní plochy posledního krčního obratle (C7) a rovinou vrchní plochy křížové kosti (S1)).

Je-li tento úhel v důsledku ‚vyklenutí‘ hrudní páteře větší než 45°, mluvíme o kyfóze nebo ‚hyperkyfóze‘. Klasickou formou hyperkyfózy je Scheuermannova kyfóza, způsobená klínovitými obratly, jak se vyvinuly během dospívání.

Příčina není v současné době známa, stav se jeví jako multifaktoriální a je častěji pozorován u mužů než u žen. [3]

Ve smyslu deformity jde o patologické zakřivení páteře, při němž části páteře ztrácejí část nebo celý svůj lordotický profil. To způsobuje ohnutí zad, shrbenou postavu.

Zatímco většina případů kyfózy je mírná a vyžaduje pouze rutinní monitorování, závažné případy mohou pacienta oslabovat.

Vysoké stupně kyfózy mohou způsobit silnou bolest a nepohodlí, potíže s dýcháním a trávením, kardiovaskulární nepravidelnosti, v závažnějších případech významně zkrácenou délku života.

Tyto stupně zakřivení typicky nereagují na konzervativní léčbu a téměř vždy vyžadují operativní ztužení části páteře, jež může přirozený stupeň zakřivení těla obnovit.

Jedna studie spojuje kyfózu u dětí s nosohltanovou obstrukcí.[4]

Prezentace

Komplikace

Riziko závažných komplikací při operaci páteřní fúze u kyfózy se odhaduje na 5 %, což je podobné rizikům chirurgického zákroku při skolióze. Mezi možné komplikace patří zánět měkkých tkání nebo hluboké zánětlivé procesy, poruchy dýchání, krvácení a poranění nervů. Podle nejnovějších důkazů může být skutečná míra komplikací podstatně vyšší.

Dokonce i z těch pacientů, kteří netrpí závažnými komplikacemi, jich 5 % vyžaduje reoperaci do pěti let po zákroku a obecně není jasné, co lze od operace páteře očekávat v dlouhodobém horizontu.[5] [6] S ohledem na to, že znaky a symptomy deformace páteře nemohou být změněny chirurgickým zákrokem, chirurgický zákrok zůstává kosmetickou indikací.

[5] [7] Kosmetické účinky chirurgického zákroku nejsou bohužel stabilní.[5]

Diagnóza

Klasifikace

Rozlišujeme několik druhů kyfózy (v závorce kódy ICD-10):

• Posturální kyfóza (M40.0), nejběžnější typ, obvykle přisuzovaný hrbení, se může vyskytnout jak u starých,[8] tak u mladých osob. U mládeže je reverzibilní, ve starém věku to může být případ hyperkyfózy a takzvaný ‚hrb‘. Asi třetina nejtěžších případů hyperkyfózy u starších lidí má zlomeniny páteře.[9] Obecně má stárnoucí tělo sklon ke ztrátě svalové a kosterní integrity [10] a hyperkyfóza se může rozvinout v důsledku stárnutí.[9] [11]
• Scheuermannova kyfóza (M42.0) je významně horší kosmeticky; může způsobit různé stupně bolesti a také ovlivnit různé oblasti páteře (nejčastější je střed hrudního prostoru). Scheuermannova kyfóza je považována za formu juvenilní osteochondrózy páteře a běžně se nazývá Scheuermannova choroba. Vyskytuje se převážně u teenagerů a představuje významně horší deformitu než posturální kyfóza. Pacient trpící Scheuermannovou kyfózou nemůže držení těla vědomě korigovat.[12] [13] Vrchol zakřivení je v hrudních obratlích a je poměrně tuhý. U tohoto vrcholu může pacient pociťovat bolest, ještě zhoršovanou fyzickou aktivitou a dlouhým stáním nebo sezením. To může značně poškozovat jeho život, neboť jeho aktivita je omezena jeho stavem; může se cítit izolován nebo nejistý mezi dětskými vrstevníky, v závislosti na úrovni deformity. Zatímco u posturální kyfózy se obratle a ploténky jeví jako normální, v Scheuermannově kyfóze jsou nepravidelné, často herniované a klínovitě tvarované alespoň na třech sousedních úrovních. Únava je velmi častým příznakem, s největší pravděpodobností z důvodu intenzivní svalové práce, kterou musí pacient vynaložit, aby správně stál či seděl. Zdá se, že tento stav se dědí. Většina pacientů, kteří podstoupili operaci k nápravě kyfózy, má Scheuermannovu nemoc.
• Vrozená kyfóza (Q76.4) může vzniknout u kojenců, jejichž páteř se v děloze nevyvinula správně. Páteře mohou být deformované nebo srostlé a mohou časem způsobit další progresivní kyfózu, jak se dítě vyvíjí. [14] Chirurgická léčba může být nezbytná ve velmi rané fázi a může pomoci udržet normální křivku v koordinaci s důsledným sledováním změn. Rozhodnutí pro operaci však může být velmi obtížné vzhledem k možným rizikům pro dítě. Vrozená kyfóza se také může náhle objevit v dospívání, častěji u dětí s dětskou mozkovou obrnou a jinými neurologickými poruchami.
• Nutriční kyfóza může být důsledkem nutričních nedostatků, zejména v dětství, jako je nedostatek vitamínu D (produkující křivici), který změkčuje kosti a vede k zakřivení páteře a končetin pod tělesnou hmotností dítěte.
• Gibbusova deformita je forma strukturní kyfózy, často následek tuberkulózy.
• Posttraumatická kyfóza (M84.0) může vzniknout v důsledku neošetřených nebo neúčinně léčených vertebrálních fraktur.

Třídění

Měření sagitální rovnováhy. [15]

Kyfóza může být klasifikována dle závažnosti podle Cobbova úhlu. Lze také měřit sagitální rovnováhu. Sagitální rovnováha je horizontální vzdálenost mezi středem C7 a horním okrajem koncové destičky S1 na laterálním rentgenovém snímku. [15] Posun více než 2,5   anteriorně nebo posteriorně se považuje za abnormální. [16]

Léčba

Diagnóza kyfózy se obvykle provádí pozorováním a měřením. Idiopatické příčiny, jako například vertebrální klín nebo jiné abnormality, mohou být potvrzeny rentgenovým zářením. Osteoporóza, jako další možná příčina kyfózy, může být potvrzena skenováním kostní hustoty.

Posturální hrudní kyfóza může být často léčena reedukací držení těla a soustředěnými posilovacími cvičeními. Idiopatickou kyfózu hrudníku způsobenou vertebrálním klínem, zlomeninami nebo vertebrálními abnormalitami je obtížnější zvládnout, protože správné držení těla nemusí být možné vzhledem ke strukturálním změnám obratlů.

Děti, které nedokončily svůj růst, mohou s dlouhodobým cvičením vykazovat dlouhodobá zlepšení. Cvičení mohou být předepsána ke zmírnění nepohodlí spojeného s nataženými zádovými svaly. Různá místa podporovaná gravitací nebo jemná trakce mohou minimalizovat bolest spojenou s nárazem nervového kořene.

Chirurgický zákrok může být doporučován pro těžkou idiopatickou kyfózu.

Korzet

Moderní ortéza pro léčbu hrudní kyfózy. Ortéza je konstruována pomocí zařízení CAD / CAM. [17]

Tělesné výztuhy vykazovaly přínos v randomizované kontrolované studii. [18]

Milwaukee ortéza je jedna konkrétní ortéza těla, která je často používána k léčbě kyfózy v USA. Moderní CAD / CAM braces se používají v Evropě k léčbě různých typů kyfózy.

Ty se mnohem nosí mnohem snáze a mají lepší korekci v podpěrách, než je uvedeno u ortézy Milwaukee.

Protože existují různé křivky (hrudní, thoracolumbar a bederní), používají se různé typy ortézy s různými výhodami a nevýhodami. [17]

Moderní ortéza pro léčbu bederní nebo thoracolumbar kyfózy. Ortéza je konstruována pomocí zařízení CAD / CAM. Hlavním cílem je obnovení bederní lordózy. [17]

Fyzikální terapie

V Německu je standardní léčbou jak Scheuermannovy choroby, tak bederní kyfózy Schrothova metoda, systém fyzikální terapie skoliózy a příbuzných deformit páteře. [19] Při ní je třeba ležet na zádech, umisťovat polštář pod lopatkovou oblast a následně natahovat krční páteř.

Chirurgická operace

Chirurgická léčba může být použita v závažných případech.

U pacientů s progresivní kyfotickou deformitou způsobenou kolapsem obratle může postup zvaný kyfoplastika zastavit deformitu a zmírnit bolest.

Kyfoplastika je minimálně invazivní postup[20], který vyžaduje pouze malý otvor v kůži. Hlavním cílem je dosáhnout toho, aby se poškozený obratel vrátil co nejvíce ke své původní výšce.[21]

Osoby postižené kyfózou

• Markéta Bavorská (1442–1479)
• Şehzade Cihangir (1531-1553), osmanský princ
• Benjamin Lay (1682-1759), americký kvaker a abolicionista
• Mahmud I. (1696-1754), osmanský sultán
• Georg Christoph Lichtenberg (1742-1799), německý fyzik. matematik a aforista
• Charles Proteus Steinmetz (1865-1923), německo-americký elektroinženýr

Literární postavy

• Victor Hugo, Hrbáč z Notre-Dame (Quasimodo)
• Giuseppe Verdi, Rigoletto
• Günter Grass, Plechový bubínek

Příbuzná témata

• Ehlers-Danlosův syndrom
• Loeys-Dietzův syndrom
• Pottova nemoc

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kyphosis na anglické Wikipedii.

1. ↑ Fon GT, Pitt MJ, Thies AC. Thoracic kyphosis: range in normal subjects. AJR. American Journal of Roentgenology. May 1980, s. 979–83. DOI:10.2214/ajr.134.5.979. PMID 6768276. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
2. ↑ Voutsinas SA, MacEwen GD. Sagittal profiles of the spine. Clinical Orthopaedics and Related Research. September 1986, s. 235–42. PMID 3757369. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
3. ↑ Dostupné online. 
4. ↑ Šidlauskienė M, Smailienė D, Lopatienė K, Čekanauskas E, Pribuišienė R, Šidlauskas M. Relationships between Malocclusion, Body Posture, and Nasopharyngeal Pathology in Pre-Orthodontic Children. Medical Science Monitor. June 2015, s. 1765–73. DOI:10.12659/MSM.893395. PMID 26086193. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
5. ↑ a b c Hawes M. Impact of spine surgery on signs and symptoms of spinal deformity. Pediatric Rehabilitation. 2006, s. 318–39. PMID 17111548. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
6. ↑ Weiss HR, Goodall D. Rate of complications in scoliosis surgery – a systematic review of the Pub Med literature. Scoliosis. August 2008, s. 9. DOI:10.1186/1748-7161-3-9. PMID 18681956. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
7. ↑ Hawes MC, O'Brien JP. A century of spine surgery: what can patients expect?. Disability and Rehabilitation. 2008, s. 808–17. DOI:10.1080/09638280801889972. PMID 18432439. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
8. ↑ Milne JS, Lauder IJ. Age effects in kyphosis and lordosis in adults. Annals of Human Biology. July 1974, s. 327–37. DOI:10.1080/03014467400000351. PMID 4419577. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
9. ↑ a b Kado DM, Prenovost K, Crandall C. Narrative review: hyperkyphosis in older persons. Annals of Internal Medicine. September 2007, s. 330–8. DOI:10.7326/0003-4819-147-5-200709040-00008. PMID 17785488. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
10. ↑ Keller TS, Harrison DE, Colloca CJ, Harrison DD, Janik TJ. Prediction of osteoporotic spinal deformity. Spine. March 2003, s. 455–62. DOI:10.1097/00007632-200303010-00009. PMID 12616157. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
11. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2019-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-09-27. 
12. ↑ Dostupné online. 
13. ↑ Dostupné online. 
14. ↑ McMaster MJ, Singh H. Natural history of congenital kyphosis and kyphoscoliosis. A study of one hundred and twelve patients. The Journal of Bone and Joint Surgery. American Volume. October 1999, s. 1367–83. PMID 10535587. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
15. ↑ a b TEBET, Marcos Antonio. Conceitos atuais sobre equilíbrio sagital e classificação da espondilólise e espondilolistese. Revista Brasileira de Ortopedia. 2014, s. 3–12. ISSN 0102-3616. DOI:10.1016/j.rbo.2013.04.011. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
16. ↑ Cavanilles-Walker JM, Ballestero C, Iborra M, Ubierna MT, Tomasi SO. Adult Spinal Deformity: Sagittal Imbalance. International Journal of Orthopaedics. 2014. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
17. ↑ a b c Dostupné online. 
18. ↑ Pfeifer M, Begerow B, Minne HW. Effects of a new spinal orthosis on posture, trunk strength, and quality of life in women with postmenopausal osteoporosis: a randomized trial. American Journal of Physical Medicine & Rehabilitation. March 2004, s. 177–86. DOI:10.1097/01.PHM.0000113403.16617.93. PMID 15043351. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
19. ↑ LEHNERT-SCHROTH, Christa. Three-Dimensional Treatment for Scoliosis: A Physiotherapeutic Method for Deformities of the Spine. Palo Alto, CA: The Martindale Press, 2007. S. 185–187 and passim. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
20. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2019-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-30. 
21. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2019-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-04. 

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kyfóza&oldid=17701318“

Skolióza páteře – příznaky, léčba a vhodné cviky

• Skoliózu nejspolehlivěji odhalí rentgen. Tento konkrétní snímek porovnává podobu páteře před operací (vlevo) a po ní (vpravo).
• Vliv na vznik skoliózy může mít i špatná matrace nebo přílišná podpěra hlavy během spánku.
• Rehabilitační cviky jsou nepostradatelnou součástí léčby.
• Korzet je určený pro ty jedince, jejichž úhel vybočení páteře překročil hranici 40 stupňů.
• Plavání představuje pro pacienty se skoliózou ideální pohybovou aktivitu.
• Vznik skoliózy mohou rodiče malých dětí podpořit tím, že je budou nutit sedět před tím, než se k tomu dítě odhodlá samo.

Skolióza je jedním z nejznámějších ortopedických onemocnění. Jedná se o trvalé vychýlení páteře do stran, kdy se jednotlivé obratle pootočí kolem své osy. Nejčastěji bývá nemoc diagnostikována dětem kolem deseti let, přičemž dívky postihuje zhruba třikrát častěji. Způsob léčby závisí na stupni skoliózy.

Lehké formy se řeší rehabilitací, u těžších je nutná operace.

Skolióza je ortopedické onemocnění, jehož důsledkem je zakřivení páteře. Ta v tomto případě vybočuje do boku, současně ale může být prohnuta dopředu (lordóza) či dozadu (kyfóza).

V případě skoliózy dochází k dvěma typům zakřivení, a to konkrétně do písmena C (c formní skolióza) či S (s formní skolióza).

Podle toho, na jakou stranu je páteř vychýlena, mluvíme také o dextroskolióze (zakřivení doprava) a sinistroskolióze (zakřivení doleva).

Skoliózu páteře můžeme dělit také podle věku, ve kterém se u pacienta objeví, a to na:

• Infantilní skoliózu, kterou dítě prodělá kolem třetího roku života. Tato skolióza se častěji týká chlapců.
• Juvenilní skoliózu, která se objevuje kolem osmého roku života a trpí jí dívky i chlapci přibližně stejnou mírou.
• Adolescentní skoliózu, jejíž počáteční hranicí je nástup puberty. Zde jasně převažují dívky.

Příčiny skoliózy páteře

Nemoc může být v některých případech vrozená, častěji ji však pacienti získávají v průběhu života. Zhruba u 80 % z nich ale neexistují žádné specifické příčiny. V takovém případě mluvíme o idiopatické skolióze.

Podle odborníků za vybočení páteře může nerovnoměrný růst páteřního svalstva i jednotlivých orgánů. Jedna strana například roste rychleji než druhá, což má za následek vychýlení celé páteře.

Opakem idiopatické skoliózy je funkční skolióza. V tomto případě je degenerace páteře způsobena jinými chorobami, konkrétně se může jednat o:

• Záněty obratlů
• Nádory obratlů
• Osteoporózu
• Onemocnění svalů, nervů a pojiv
• Dětskou obrnu

Příznaky nemoci

Zejména v počátečním stádiu, kdy pacienti ještě neregistrují žádné potíže, je těžké skoliózu rozpoznat. K její diagnostice tak často dochází zcela náhodně, a to nejčastěji mezi desátým a dvanáctým rokem života, většinou na základě rentgenového vyšetření. Včasné odhalení nemoci je přitom základním předpokladem úspěšné léčby.

Prvním příznakem bývá bolest. Zakřivením páteře jsou totiž svaly nepřirozeně namáhány. Pacienti si tak zpravidla stěžují na bolest bederní páteře, a to hlavně po dlouhém sezení nebo stání, a následné ztuhnutí téže oblasti. Kromě zad mohou mít nemocní také problémy s bolestí hlavy, kolen a dalších kloubů dolních končetin.

Ačkoli je bolest velmi častým příznakem, její přítomnost nemusí být podmínkou. Skolióza páteře se může projevovat pouze samotným zakřivením zad a od pohledu špatným držením těla, kdy pravé rameno bývá častěji výš než levé. Vychýlené může být také držení hlavy.

Stupně skoliózy

Podle rozsahu a povahy zakřivení lze skoliózu rozdělit do čtyř skupin:

1. Lehká skolióza – zakřivení do 40°
2. Středně těžká skolióza – zakřivení mezi 40° a 60°
3. Těžká skolióza – zakřivení mezi 60° a 80°
4. Velmi těžká skolióza – zakřivení nad 80°

Skolióza páteře u dospělých

Ačkoli se nemoc nejčastěji objevuje v dětském věku, může být diagnostikována i v dospělosti. „Výhodou“ dětské verze však je, že dětský organismus na rozdíl od toho dospělého stále roste, páteř se neustále vyvíjí a je o poznání flexibilnější.

Takže kromě toho, že skolióza v dětském věku téměř nebolí, je mnohem lépe léčitelná. Léčba si obvykle vystačí s rehabilitací.

Při skolióze v dospělosti je mimo jiné často nutné nasadit také vhodné léky, které uvolní zádová svalstva a bolest potlačí.

Léčba

Není-li zakřivení páteře příliš velké, je menší než 20°, léčí se skolióza pomocí rehabilitace. Podstatnou roli zde hrají cviky na skoliózu páteře, které jsou zaměřeny na posílení zádových svalů. Ty díky tomu mají lépe vyrovnávat páteř, která má tendenci vybočovat.

Metod, které se k tomuto účelů využívají je více, obecně velmi úspěšná je třeba Vojtova metoda. Její výběr i samotné cvičení je ale vždy nutné konzultovat s rehabilitačním specialistou. Spolupráce pacientů s odborníkem je v tomto případě opravdu nutná.

Pozitivních výsledků lze při tomto onemocnění dosáhnout jen každodenním cvičením.

U středně těžké formy se řeší skolióza korzetem či speciálním sádrovým lůžkem. Aby se docílilo správného efektu, je však často nutné nosit korzet na skoliózu po celý den, někdy dokonce i v noci.

V tomto ohledu je nutné myslet také na samotné dítě. Zvláště puberťáci korzet obvykle nepřijímají zrovna s nadšením. Obávají se posměšků ze strany svých spolužáků.

Tento fakt může mít negativní dopad na jejich psychiku.

Zda korzet opravdu plní svou funkci můžete zjistit snadným testem. Po sundání pomůcky zkontrolujte, zda jsou obě ramena i lopatky ve stejné úrovni, a to bez rotace a posunu. Pokud tomu tak není, nechte si výrobek zkontrolovat odborníkem. Pamatujte také na to, že korzet nesmí nikde tlačit a musí být dostatečně vyztužen.

Operace skoliózy, kdy se napravení páteřní křivky provádí pomocí titanových tyčí, je obvykle nutná v momentě, kdy je zakřivení páteře větší než 40°.

Při takto pokročilé skolióze totiž hrozí utlačování a následné poškození orgánů. Aby však mohla být operace provedena, musí být úplně dokončen růst páteře.

V opačném případě by totiž bylo nutné zákrok později opakovat. Operaci také není vhodné podstupovat před těhotenstvím a plánovanými porody.

Skolióza a vhodné cviky

Při skolióze se doporučuje kombinovat cviky určené pro:

• napřímení trupu
• zvýšení mobility páteře a žeber
• vyrovnání svalových dysbalancí
• posílení hlubokého stabilizačního systému

Léčba přizpůsobená dětem

U dětí je největší motivací k léčbě zábava. Je tedy nutné vést ratolesti ke cvičení tak, aby je rehabilitace bavila. Toho lze docílit například obměnou jednotlivých cviků. Ty by měly být vždy přizpůsobeny aktuálnímu stupni skoliózy, věku dítěte, zdravotnímu stavu i náladě.

Počítejte s tím, že vměstnat cviky do každodenního života vytíženého školáka nemusí být jednoduché. Dítě by totiž mělo cvičit 15 až 20 minut ráno a stejně tak i večer. Tato skutečnost si tak zpravidla žádá oběť v podobě ranního vstávání.

Nedoporučuje se však dítě do cvičení nutit za každou cenu, zvláště pak je-li dítě unavené. I přesto, že si tato činnost žádá pravidelnost, je lepší čas od času od cvičení upustit, než riskovat úplnou ztrátu motivace.

Cvičení s unavenou nervovou soustavou se nedoporučuje ani z toho důvodu, že by ho dítě neprovádělo správně.

Dítě ve školním věku by mělo vzhledem ke svému onemocnění dodržovat některá opatření. Místo židle se doporučuje používat velký míč, a to jak doma, tak ve škole.

Dále je dobré se s učiteli domluvit na dvojím vydání učebnic, jedno na doma a druhé do školy, aby se školák vyvaroval nošení těžké aktovky. Ta by přesto měla mít pevná záda.

Vhodné jsou také pohybové kroužky, ideálně alespoň třikrát týdně, pokud jsou učitelé vstřícní, je možné rehabilitační cviky zařadit také do hodin tělocviku.

V případě, že dítě musí nosit speciální korzet, doporučují ho někteří odborníci na cvičení sundat. Stejně tak by se mělo učinit na večer, a to z toho důvodu, aby se odlehčil tlak na vnitřní orgány a dítě si v noci dostatečně odpočinulo. Záleží ale na stavu dítěte a domluvě s odborníkem. Obecně vzato na obratle vleže ale nepůsobí vertikální tlak působený gravitací.

Komplikace

Kromě faktu, že člověk s těžkou skoliózou páteře má omezené možnosti pohybu, může být v některých případech omezena i funkce některých důležitých orgánů. Ty jsou totiž vlivem zakřivení zmáčknuty.

Musí si tedy najít nové místo. Často se tak stává, že srdce doléhá na bránici a plíce bývají stlačeny, což způsobuje, že se nemocný snáze unaví. Po fyzické námaze navíc může mít vážné dýchací obtíže.

V takovýchto případech je nutná operace.

Prevence

Jak už bylo řečeno, velmi podstatnou roli hraje při skolióze včasná diagnostika. Takže pokud máte jen podezření na špatné držení těla vašeho dítěte, obraťte se raději na specialistu.

Vhodnou prevencí je také fyzická aktivita, při které dochází k posilování zádových svalů. Velice prospěšné je v tomto ohledu plavání. Pozor naopak na sporty, které páteř silně zatěžují.

Těmi jsou například:

• Squash
• Umělecká gymnastika
• Skok do výšky

Špatné zakřivení páteře se u dítěte může začít formovat už od velmi brzkého věku. Ke skolióze takto malým dětem navíc mohou pomoci i sami rodiče, a to například tím, že:

• Ho posazují i přesto, že si dítě samo od sebe zatím nesedlo
• Vodí ho za ruku, i když už dítě samo chodí
• Nekupují mu kvalitní obuv či později aktovku do školy s pevnou podpěrou zad
• Pořizují mu nekvalitní matraci

Pozor také na to, pokud dítě trpí rozdílnou délkou nohou. Rozdíl je nutné vyrovnávat pomocí ortopedických vložek a tím zmírnit zátěž páteře.