Komplex méněcennosti
Komplex méněcennosti je poměrně častým problémem. Nejspíš každý člověk by našel něco, s čím na sobě není spokojen – to je přirozené. Ovšem pokud situace přeroste v jistou zranitelnost a nepříjemné psychické napětí, jedná se už o problém. Pak už ho můžeme nazvat komplexem méněcennosti, který se negativně projevuje na kvalitě života člověka i na mezilidských vztazích.
Jako většina komplexů, má i komplex méněcennosti svůj základ již v dětství. Mnoho rodičů totiž u svých dětí potlačí jejich sebedůvěru – děti jsou pak často ponižovány, shazovány, podceňovány. A tehdy je zaděláno právě na komplex méněcennosti.
Čtěte také:
A jak lze s tímto problémem bojovat? Člověk by se měl zaměřit především na své úspěchy a z nich se těšit. Ideální je pak v tomto případě také podpora rodiny či partnera. Od nich je dobré slyšet slova uznání či pochvaly. Naopak je potřeba vyhnout se urážkám nebo přehnané kritice. Sám člověk trpící pocitem méněcennosti by měl zapracovat na posílení své sebedůvěry.
Oidipův komplex
Tento pojem zavedl do psychoanalýzy známý Sigmund Freud. Oidipův komplex v sobě zahrnuje milostný vztah syna k matce, který se mnohdy pojí se strachem z trestu. Pojmenování komplexu odkazuje na příběh o Oidipovi. Ten měl zabít svého vlastního otce, aby se mohl oženit se svou matkou.
Tento komplex se může projevovat různě. Sigmund Freud tvrdil, že každé dítě jednou dospěje do fáze, kdy začne brát svého rodiče stejného pohlaví jako sexuálního soupeře, což představuje zcela přirozený vývoj.
S tímto komplexem také podle Freuda souvisí fakt, že si člověk vybírá svého partnera podle svého rodiče opačného pohlaví.
Kainův komplex
Adam a Eva měli syny Kaina a Ábela. Podle Bible měl starší Kain zabít svého mladšího bratra Ábela. Proto je komplex spojený s negativním vztahem mezi sourozenci označen jako Kainův.
Kainův komplex, to je pojem označující špatný vztah mezi sourozenci, rivalitu, agresivitu či závist mezi nimi. To často vyústí i ve špatný vztah mezi rodiči a dětmi, v jejich vzájemné odcizování.
Komplex Petra Pana
Říká se, že každý muž je tak trochu malý chlapec. Mnoho dospělých mužů má například zálibu v počítačových hrách. Na tom není nic špatného, pokud to ovšem člověk s únikem do reality nepřehání. Pak se dá hovořit o komplexu Petra Pana. Pro ten je typická neochota dotyčného vnímat odpovědnost dospělého člověka.
Člověk trpící tímto komplexem odmítá prakticky všechny povinnosti či starosti dospělého jedince. Takový člověk je pak značně nevyzrálý a nedospělý, což se projevuje například v častém střídání partnerských vztahů.
Žít s takovým člověkem ve vztahu je těžké, protože muž vnímá partnerku prakticky jako svou matku, která se o všechno postará.
Komplex je pojmenován podle pohádkové postavy Petra Pana, který žije ve světě, kde nikdo nestárne, a nemá tak starosti dospělého člověka.
Thersitův komplex
Tento komplex je nazván podle muže jménem Thersités, který měl být podle antické legendy nejošklivějším mužem, který bojoval v trojské válce. Údajně měl křivé nohy, neforemnou postavu a hlavu. Thersitův komplex označuje vlastně strach člověka z vlastní ošklivosti.
Lidé trpící tímto komplexem jsou přesvědčeni o tom, že jsou oškliví, z čehož pramení jejich problémy v běžném životě. Nemohou se zbavit myšlenek na své nedostatky, nemohou se na sebe podívat do zrcadla, mají odpor ke svému tělu.
Není divu, že lidé s tímto komplexem mají problémy i v sexuálním životě.
Komplex Dona Juana
Kdo by neznal fiktivní postavu Dona Juana – muže, se kterým je spojen nevázaný sexuální život, hypersexualita a promiskuita. Tuto literární postavu uvedl v 17.
století ve známost španělský dramatik Tirso de Molina, operu o něm pak napsal Wolfgang Amadeus Mozart. Komplex Dona Juana je vlastní mužům, kteří věří tomu, že dokáží svést každou ženu.
Tito muži mají přehnaně vysoké sebevědomí, které ještě roste s počtem svedených žen. Nutno podotknout, že se vůbec nemusí jednat o muže pohledné.
Napoleonský komplex
Napoleonský komplex je poměrně známý. Postižené jedince trápí jejich malá výška nebo jiná fyzická indispozice. Název komplex získal podle Napoleona Bonaparte, který byl malého vzrůstu. Je však pouze hovorový, v odborné literatuře bychom se s napoleonským komplexem nesetkali.
Komplex se častěji objevuje u mužů, kteří se v důsledku nespokojenosti (nejčastěji) se svým vzrůstem chovají útočně až agresivně a jsou nepřátelští vůči svému okolí. U některých lidí se komplex projevuje tak, že když nemohou být vysocí fyzicky, snaží se alespoň dosáhnout vysokých cílů.
A to nemusí být na škodu, pokud to ovšem člověk nepřežene a nechová se příliš arogantně.
Tenzní bolest hlavy: Viníkem bývá dlouhodobý stres. Jak se jí zbavit?
Autor: istock.com
Víte, co je tenzní bolest hlavy? Pokud vás trápí, tak určitě ano. Jde o tupou bolest, která probíhá jakoby po pásu kolem hlavy a zahrnuje přitom i temeno a krk. Trvá třicet minut, ale třeba i týden. Některé lidi hlava nejvíc bolí ve spáncích nebo v oblasti čela, většina má ovšem prostě nejasný pocit, že v hlavě má tlak, a převládající pocit je, jako by byla sevřená v obruči.
Někdy se stává, že pacienty bolí spolu s hlavou svalstvo krku i ramen a bolest vystřeluje ze zátylku do očí. Pak problémy přičítají očím, ale není to pravda. Narozdíl od migrény tenzní bolest obvykle není spojená s nevolností a přecitlivělostí na světlo. Je to spíše výjimečné.
„Na rozdíl od migrény nastupují pozvolna a nebývají tak silné.
Člověk tedy nemusí, jako při migréně, zanechat veškerých aktivit a ulehnout, nicméně i tak jsou to bolesti obtěžující a nepříznivě ovlivňující kvalitu života.
Kvůli délce svého trvání a častému opakování omezují člověka v běžných denních aktivitách,“ říká MUDr. Marek Hakl, primář Kliniky algeziologie a preventivní péče Medicinecare v Brně.
Pozor na závislost na lécích
Tenzní bolesti si lidé léčí běžnými léky proti bolesti, z nichž většina je volně k dostání v lékárně. Nejčastěji jde o typ s obsahem ibuprofenu nebo jejich kombinace.
Někdo nedá dopustit na ty s obsahem paralenu, ale rozhodně nelze říci, že by byla univerzální rada pro všechny. Problém je, že pacienti si často zvyšují dávky a kombinují preparáty do všelijakých koktejlů.
A to je cesta do pekel – hrozí totiž, že se stanou na lécích závislí.
„Kromě tlumení bolesti je však na místě řešit i stres, který bolest hlavy vyvolal. Především dlouhodobý stres není radno podceňovat. Zatímco krátkodobý stres může díky vyplaveným hormonům člověka aktivovat, a připravit ho tak na překonání určité zátěžové situace, dlouhotrvající nebo často se opakující stres působí na zdraví jednoznačně negativně,“ upozorňuje MUDr. Hakl.
Vedle bolesti hlavy snižuje chronický stres imunitu a podílí se na rozvoji řady fyziologických, ale i psychických onemocnění, mimo jiné například i depresí. Je proto nutné se soustředit na prevenci a nespoléhat pouze na potlačení už vzniklé bolesti obvyklým práškem.
Někdy je třeba psychoterapie
Pravděpodobnost vzniku tenzní bolesti lze zmírnit relaxačním cvičením, které slouží k odčerpání psychického napětí a k uvolnění bolestivě stažených svalů. Velmi vhodné je také cvičení aerobní – například běh, plavání nebo jízda na kole.
Tím se totiž zlepšuje výkonnost oběhového a dýchacího systému, a tudíž i celková fyzická kondice. Člověk pak dokáže snáze zvládat stejné množství každodenní námahy s většími fyzickými rezervami.
Cvičit je ovšem třeba pravidelně a dlouhodobě, nepřestávat ve chvíli, kdy potíže s bolestí hlavy ustoupí.
Pacienti, u kterých jsou rozhodujícím faktorem nemoci nejen nahromaděný stres, ale také nevyřešené problémy v zaměstnání či v rodině, musí vyhledat i pomoc psychoterapeuta. Nejdůležitější totiž je, aby si uvědomili příčinu bolesti.
Ta tkví ve způsobu myšlení, chování a rovněž v tom, jak odpočívají, a ve zvládání náročné situace.
Psychoterapie a změna životního stylu sice nepřinášejí výsledky ihned jako polknutí tablety, zato je však jejich pozitivní vliv zásadní a dlouhodobý.
Autor: Alžběta Javorková
Audiokniha Jak se zbavit starostí a začít žít – Dale Carnegie
Perfektně zpracováno. Inspirativní příběhy. Hodí se to jako audiokniha. Je to obdobné jako druhá kniha od stejného autora. Doporučuji.
Priznám sa, nemám veľmi rada knihy tohoto typu, ale táto, práve na základe recenzií ma nejak zaujala, tak som si povedala, že skúsim… A neoľutovala som…
Celý svoj život som ako hromozvod na problémy, možno práve preto som sa rýchlo naučila sa vyhrabať, otriasť a začať znova…ale posledná rana ma fakt zrazila na kolená.
Nevravím, že príbehy v knihe sú niečím novým, mnohé som už počula/čítala predtým. Ale keď si knihu vypočujete v te… více
Všetky pravdy už niekto niekedy vyslovil. Kniha staršieho dáta, no pravdy časovo univerzálne, každopádne kniha je obsiahla a nie všetky typy sa hodia pre každého. Nech si každý vyberie, čo sa jemu najviac hodí. Určite ale kniha posunie člověka ďalej. Odporúčam
Stále to isté dokola 🙂 Čítam a počúvam veľa podobných kníh a aj napriek tomu, že vo všetkých je v podstate to isté, je to vždy trošku iné. Kniha sa dobre počúvala a celkom rýchlo som ju zhltol 😉
Knihy jako tato určitě patří do toho nejlepšího co se nechá přečíst/vyposlechnout. Přesah témat je prakticky do všech oblasti, které ovlivňují pocit vnitřního štěstí, spokojenosti i úspěšnosti. Vřele doporučuji jako základní učebnici, a tak jak i autor uvádí, k opakovanému studiu/poslechu, který je velmi příjemný.
Urcite odporucam tuto knihu kazdemu. Je to typ knihy ktory vas urcite obohati a myslim si ze ju je mozne poucvat stale dookola a stale si tam clovek nieco nove najde. Urcite sa chystam si ju pustit o par mesiacov znovu.
Riesi viacere aspekty ako uvazovat nad zivotom a co robit aby sa mal clovek „lepsie“. Treba si to vypocut, je sice trochu dlhsia a ku koncu uz podla mna menej zaujimava a opakujuca sa ale zase obsah je kvalitny a…
více
Túto knihu som čítal dávnejšie a zámerne som si odložil napísanie recenzie na neskôr. Skutočne musím povedať, že ma ovplyvnila a odporúčam ju teraz každému, koho stretnem.
Najviac ma na knihe oslovili príbehy konkrétnych ľudí, ale tiež to, že sa nevenuje len samotným starostiam. Sú tam aj duchovné rady a tiež celá kapitola o relaxácii.
Prejav Jana Hyhlíka sa ku knihe hodí, je pokojný, ale neuspáva. Na knihe ma nič nerušilo, žiadna hudba… více
Začátek knihy jsem hltal a čekal, kdy přijdou užitečné rady. Jak si nedělat starost byla hlavně vysvětlována na příbězích a ty mě někdy nebavily. Kniha není přímo návodem jak si nedělat nikdy starosti- však kdo bude potřebovat, dobré rady zde najde. Chraplavý přednes mi moc neseděl, zněl mi jako ustaraný 🙂 musím říct, že hlavně jednu radu používám a je nad zlato.
Zejména začátek knížky mi sednul a přišel velmi vhod a byl jsem z jednotlivých rad a životních citátů nadšený. Později mi už však knížka přišla celkem monotematická a začala se dost točit kolem víry a duchovna.
Občas bylo znát, že už je to nějakou dobu, co byla poprvé vydaná. Pár rad mi už přišlo překonaných. Ale jinak se mi líbila, myslím si, že mi v dost ohledech otevřela oči. Mnohé příběhy a rady byly dost poučné.
Zejména že si člově… více
Jedna z nejlepších audioknih.
Je zajímavé, že to bylo psané před tak dlouhou dobou a je to stále aktuální. Napsala jsem si spoustu poznámek a k poslechu se ještě vrátím. Poučné, zajímavé a také mě to párkrát dojalo.
Kniha sa dobre pocuvala, dobre myslienky, dobre si to vypocut aj viackrat, ked sa clovek zamysli pri kazdej kapitole, tak je to prospesne. Recenziu by som nikdy nenapisal, ale po vypocuti tejto knihy napisem, lebo ma uz netrapi, co si o nej pomyslite 🙂 Zbavil som sa starosti aspon na chvilu. Ked zase pridu, zase si to vypocujem.
Jedna z nejlepších knih na toto téma, které jsem kdy poslouchal. Pokud chcete žít bez stresu, tak doporučuji! Hodně sem si z ní sám vzal. Naučí Vás, jak správně ke stresu a starostem přistupovat tak, abyste v budoucnu zvládli cokoliv.
Carnegie je klasika osobnostního rozvoje. Všichni znají jeho knihu Jak získávat přátele a působit na lidi. Tato je absolutně neprávem v jejím stínu.
Bez ní Vám totiž ta první fungovat nebude, protože s ubrečenou sesypanou troskou se nikdo nový kamarádit nebude.
Pravidla v této audioknize jsou tak geniálně nadčasová, že pokud by to měla být jediná kniha, kterou za život přečtete, tak Vám to bude do smrti stačit. Jo. Až takový je to nářez… více
Veľmi dobre sa mi táto knižka počúvala. Je síce staršieho dáta a niektoré myšlienky mi pripadali na dnešnú dobu už (bohužiaľ pre tento svet!) trošku naivné, ale určite si v nej každý nájde niečo, kvôli čomu sa k nej rád po čase vráti. Je nabitá pozitívnou energiou a optimizmom, malo by si ju povinne vypočuť čo najviac ľudí. Svet by bol určite zas o kus lepším miestom pre život…
Fantastická kniha. Mám tlačenú verziu,no k tejto audioknihe sa môžem vrátiť vždy, keď mám telefón pri sebe. Každé ráno sa mi ľahšie vstáva vďaka technikám, ktoré kniha obsahuje a málo problémov je takých veľkých, že by som sa nimi mal vôbec zaoberať. Dale Carnegie si skutočne dal záležať na tejto knihe a odhalil v nej veci, ktoré by ma ani nenapadli, pokiaľ by som o nich nepočul.
Kniha je skvělá. Obsahuje spoustu informací, některé věci mi přišly hrozně jednoduché a divila jsem se, že mě samotnou nikdy nenapadly. Jiné mi připadaly neuvěřitelné. Ačkoliv je kniha docela obsáhlá, poslouchala jsem jí s pozorností a napětím. Skvělé jsou shrnutí na konci každé části knihy. Interpretace příjemná, nahrávka kvalitní. Tahle kniha má u mě určitě jedničku.
Komplexu méněcennosti se můžete zbavit
Pocity méněcennosti nevznikají ze zkušeností a faktů, ale z našeho hodnocení zkušeností a faktů. Já jsem například špatný vzpěrač a špatný tanečník. To ovšem neznamená, že jsem méněcenný člověk. Paul Anderson a Arthur Murray jsou špatní chirurgové, nejsou však méněcenní lidé. Všechno závisí na tom, podle jakých měřítek se posuzujeme.
Vědomí, že jsme v něčem horší než druzí, není příčinou komplexu méněcennosti. Příčinou jsou naše pocity méněcennosti. A naše pocity méněcennosti jsou zapříčiněny tím, že se neposuzujeme podle svých měřítek, nýbrž podle měřítek druhých. Kdykoli to děláme, skončíme vždycky na druhém místě.
A protože věříme, že bychom se měli vyrovnat někomu jinému, cítíme se mizerně a máme pocit, že s námi není něco v pořádku.
Tento zmatený myšlenkový proces nás logicky vede k závěru, že si nezasloužíme úspěch a štěstí a že není na místě, abychom vyjadřovali své vlastní schopností, aniž bychom se za to styděli a omlouvali.
To všechno je důsledkem toho, že jsme se nechali zhypnotizovat naprosto mylným názorem: „Měl bych být jako někdo jiný“ nebo „Měl bych být jako všichni ostatní“. Nesmyslnost druhého názoru je zjevná, neboť když o tom přemýšlíme, neexistují žádná měřítka společná „všem ostatním“. „Všichni ostatní“ se skládají z jedinců, z nichž každý je jiný.
Člověk s komplexem méněcennosti si svůj problém ještě zhoršuje tím, že se snaží být nadřazený. Jeho pocity vyplývají z mylného předpokladu, že je méněcenný. Na tomto předpokladu pak staví strukturu „logického myšlení“ a cítění.
Jestliže se cítí špatně, protože je méněcenný, vyléčí se tím, že se pokusí být tak dobrý jako všichni ostatní, a aby se cítil ještě lépe, pokusí se být lepší než ostatní. Tato snaha být lepším než ostatní ho dostává do problémů a někdy dokonce vyvolává neurózu.
Pak je na tom ještě hůř než předtím a „čím víc se snaží“, tím je to horší.
Méněcennost a nadřazenost jsou opačné strany téže mince. Léčení spočívá v tom, že si uvědomíme, že sama tato mince je falešná. Pravda je prostá: Nejste méněcenní. Nejste nadřazení. Vy jste prostě vy.
Jako osobnost nesoutěžíte s žádnou jinou osobností z toho prostého důvodu, že na světě není žádný jiný člověk, který by byl stejný jako vy. Jste jedinci. Jste jedineční. Nejste „jako“ nikdo jiný a nikdy „jako“ nikdo jiný být nemůžete. Neočekává se od vás, že budete jako všichni ostatní a od nikoho se neočekává, že bude jako vy.
Bůh nestvořil „normalizovaného“ člověka a neřekl „tohle je on“. Stvořil všechny lidi jedinečnými, stejně jako stvořil každou sněhovou vločku jedinečnou.
Bůh stvořil malé a velké lidi, dlouhé a krátké lidi, hubené a tlusté lidi, černé, žluté, červené a bílé lidi. Nikdy nedával přednost jedné velikosti, barvě ani tvaru.
Abraham Lincoln kdysi řekl: „Bůh musel milovat obyčejné lidi, neboť jich stvořil takové množství.“ V tom se však Lincoln mýlil. Neexistuje totiž žádný „obyčejný člověk“ – žádný normalizovaný vzor.
Bylo by bližší pravdě, kdyby byl řekl: „Bůh musel milovat neobyčejné lidi, neboť jich stvořil takové množství.“
„Komplex méněcenností“ lze vyrobit na objednávku v psychologické laboratoři. Nemusíte udělat víc než stanovit „normu“ a přesvědčit pokusný subjekt, že se jí nevyrovná. Jeden psycholog chtěl zjistit, jak pocity méněcennosti ovlivňují naši schopnost řešit problémy. Dal svým studentům běžný test.
Ale pak slavnostně prohlásil, že průměrný člověk by měl test dokončit přibližně za pětinu doby, kterou test skutečně vyžadoval.
Když v průběhu testu zazvonil zvonek oznamující, že doba vyžadovaná „průměrným člověkem“ vypršela, někteří nejinteligentnější studenti začali být nervózní a opravdu neschopní, neboť se začali považovat za imbecily.
Psychiatr Norton L.
Williams řekl nedávno na jedné lékařské konferenci, že pocity úzkosti a nejistoty vyplývají z nedostatečného „sebeuvědomění“ a že vnitřní jistotu můžeme nalézt, když „v sobě najdeme individualitu a jedinečnost odpovídající myšlence, že jsme stvořeni podle obrazu Božího“. Řekl také, že sebeuvědomění dosáhneme tím, „že věříme ve vlastní jedinečnost, hluboce chápeme všechny lidi a věci a konstruktivně ovlivňujeme druhé prostřednictvím své vlastní osobnosti“.
Zdroj: Maxwell Maltz – Psychokybernetika, nakladatelství Pragma
Jak bojovat s vlastními pocity méněcennosti
Já už na to vážně nemám. Pořád jenom dělám nějaké chyby. Na co sáhnu, to pokazím. Neustále mě dohání výčitky svědomí a opakovaně doplácím na chyby z minulosti. Celý život se snažím dělat věci jinak – přesně tak, jak si to přejí lidé v mém okolí. Jenže teď zjišťuju, že už nemůžu dál. Že to prostě nedokážu. Představám druhých ani svým vlastním se zkrátka nikdy nevyrovnám…
Provází váš život podobné pocity? Nosíte si za sebou stín v podobě pocitů méněcennosti? Pak věřte, že v tom nejste sami. Nároky, které klade dnešní společnost, ale také ideály a hodnoty, které předkládá jako něco, co musí každý dodržet, ovlivňují každého z nás. A tak není divu, že pocity beznaděje a vlastního selhání přepadnou čas od času každého z nás.
Pochybnosti a přesvědčení, že nedosahujeme stejných kvalit jako lidé okolo nás, provází naše životy obvykle již od raného dětství. První představy o sobě samých si totiž utváříme podle reakcí rodičů. S nálepkou, kterou dostáváme, se nevědomky ztotožňujeme. Reakce širšího okolí nás pak v pozdějším věku v našem přesvědčení ještě utvrzují.
A tak pokud se malému dítěti někdo začne posmívat, že je nešika, jenom proto, že se mu jednou něco nepovedlo, malé dítě tuto informaci obvykle přijme jako fakt. Začne tomu samo věřit, a tak se roztáčí kolotoč pocitů, které si s sebou nese obvykle po zbytek života. Oč horší situace pak nastává v případě týraných nebo šikanovaných dětí.
Při snaze vměstnat se do ideálů, které jsou nastavené ve společnosti, často zapomínáme na vlastní individualitu.
Dětstvím to ale všechno teprve začíná. V období, kdy dítě přichází do puberty, si postupně vytváří hodnoty a ideály, na nichž staví představy o svém budoucím životě. A zde je často zakopaný pes.
Všichni totiž chceme být oblíbení a lidmi v našem okolí přijímaní. A tak se většina z nás snaží vměstnat do ideálů, které udává nastavení společnosti, ve které žijeme.
Zapomínáme při tom ale na vlastní individualitu.
Dívky obvykle uvěří tomu, že obstojí jen tehdy, budou-li štíhlé, krásné a společenské. Kluci zase chtějí být schopní, vydělávat dost peněz, jezdit skvělým autem a mít kolem sebe neustále dost dívek, které o ně budou projevovat viditelný zájem. A pokud do těchto ideálů z nějakého důvodu přesně nezapadáme, přirozeně to v nás vyvolává pocity méněcennosti. Jak s nimi bojovat?
Je přirozené, že některé pocity v našem životě přicházejí a zase odcházejí. Jak postupem času získáváme určité životní zkušenosti, začínáme se opírat o zcela jiné hodnoty. Ženy s překvapením zjišťují, že se mohou líbit, i když jejich míry nejsou zrovna 90-60-90.
Muže zase udivuje fakt, že pro mnohé ženy není nejdůležitější tučné konto. Tato zjištění vedou k tomu, že si začínáme věřit, přestože se v mnoha věcech vymykáme společenskému ideálu. A není výjimkou, že se situace zcela otáčí a ve svých odlišnostech nacházíme i jisté výhody.
Právě to, že jsme jiní, z nás totiž dělá jedinečné osobnosti.
Proto pamatujte, že to, co vás dnes neuvěřitelně tíží, vám zítra může připadat jako malichernost. Je naprosto přirozené propadat panice, pokud stojíte před nějakým velkým úkolem nebo problémem. Jakmile ale toto období pomine, strach a velké oči rychle zmizí.
Jenže ne každý má takové štěstí, že ho pocity méněcennosti v určitém období nadobro opustí. Prostředí, ve kterém žijeme, a lidé, kteří nás ovlivňují, se mnohdy podepíšou na tom, jak v dětství i v dospělosti nahlížíme na sebe samé.
Pochybnosti nelze dlouhodobě ignorovat. Pokud se jich toužíte nadobro zbavit, čeká vás cesta postavená na několika základních pilířích:
- Umět své pochybnosti pojmenovat.
- Zjistit, kde vznikly.
- Naučit se s nimi pracovat.
Chcete-li ovládnout vlastní pocity méněcennosti, budete se je muset naučit ovládat. K tomu vám pomůže určitý životní nadhled. Zamyslete se: Skutečně hraje konkrétní dovednost ve vašem životě tak důležitou roli, jak si myslíte, nebo jste si jen stanovili příliš vysoký cíl?
Navíc pokud dlouhodobě trpíte komplexy, pravděpodobně vám nedělá problém vidět své slabé stránky. Abyste se ale mohli stát vyrovnaným člověkem, neobejdete se ani bez hledání silných stránek.
Vaše mysl je nejspíš nastavena tak, aby je ignorovala. Naučte se vnímat své hodnoty. Pracujte s nimi a važte si jich.
Na slabé stránky si tak mnohem snáz zvyknete a nejspíš zjistíte, že na nich skutečná hodnota vaší osobnosti nestojí.
Se svými pocity se můžete zkusit vyrovnat sami. Pokud je ale budete dlouhodobě držet pod pokličkou, mohou se pro vás časem stát neúnosné.
Pokuste se ve svém okolí najít někoho, s kým můžete o svých pocitech viny otevřeně mluvit – někoho, komu doopravdy důvěřujete. Upřímný hovor vás přiměje specifikovat své pocity, pojmenovat je a odhalit jejich příčiny.
Nejspíš vám to pomůže vidět věci v jiném, příznivějším světle. A tím se často přirozeně otevře cesta k řešení vašich pocitů.
Možná jste dlouhodobě vystaveni tlaku svého okolí. Někdo vás šikanuje nebo ve vás vyvolává pocity méněcennosti už jen tím, že je.
Snažte se si i v takovém okamžiku uvědomit, že jsou ve vašem okolí stále lidé, kterým na vás skutečně záleží. Vaše srdce je možná natolik zlomené, že je pro vás těžké uvěřit tomu, že pro někoho máte skutečnou cenu.
V takovém případě vám mohou dodat vnitřní klid konkrétní činnosti, které pozitivně působí na vaši mysl:
- Pište si deník.
- Přečtěte si zajímavou knížku.
- Začněte se věnovat novému koníčku, který jste dlouho odkládali.
- Poslouchejte hudbu, která ve vás vyvolává pozitivní emoce.
- Vyhledávejte činnosti, o kterých víte, že vám dávají vnitřní sílu jít dál.
- Začněte dělat něco pro druhé.
Klára Kubáčková |7 minut čtení
Klára Kubáčková |5 minut čtení
Psychické zdraví je pevně spojeno s tím fyzickým. Zlepšit své sebevědomí vám proto může pomoci i péče o vlastní kondici. Choďte na pravidelné procházky. Věnujte se nějakému druhu cvičení. Stravujte se zdravě a dbejte na to, abyste měli dostatek spánku. Každé zlepšení po fyzické stránce může přinést viditelné výsledky i na vaší psychice.
Člověk se stává tím, čemu věří. Budete-li věřit tomu, že vaše osobnost má své silné stránky, změní se i váš přístup k sobě samým.
Nesnažte se nikomu ve svém okolí a ani sobě dokazovat svou hodnotu. Spíše se ji naučte sami vnímat. Pracujte na tom, abyste si uvědomovali vlastní jedinečnost. Tomu, že v něčem skutečně vynikáte, ale musíte i uvěřit.
Člověk se totiž stává právě tím, čemu věří. S vlastními pocity se časem ztotožňuje. Budete-li tedy věřit vlastním hodnotám, stanete se přirozeně silnějším člověkem.
A vaše přesvědčení o sobě samém už vám nikdo nikdy nedokáže vzít.
S tím souvisí i to, že byste sami sobě neměli ve svých dovednostech nastavovat příliš vysokou laťku. Udělejte si čas od času revizi vlastního uvažování. Mít v životě určité cíle a nechat se jimi vést je jistě prospěšné. Tyto cíle ale nesmí být nesplnitelné. Pravidelně si připomínejte, že nemusíte být nejlepšími, ani se nemusíte snažit být druhým stále na očích, aby si vás vážili.
Stejně tak se snažte, abyste i vy měli zdravý náhled na lidi ve svém okolí. Máte tendenci vidět na druhých jen to dobré? Vyvolává to ve vás pocity vlastní bezcennosti? Pak vám zřejmě uniká, že i ostatní mají své slabé stránky. Učte se hledat výhody i nevýhody různých povahových rysů a uvědomovat si, že každý z nás s něčím bojuje.
Nedovolte druhým, aby vás vtlačili do své vlastní představy o tom, jak byste měli vypadat nebo se chovat. Pokud cítíte, že něco nechcete, stůjte si za tím.
Vaše pocity méněcennosti vás možná i tak čas od času doženou.
Budete-li mít ale v hlavě správně poskládané hodnoty a argumenty, dokážete si stát za svým a zároveň vás nebude tížit pocit, že musíte všem okolo sebe neustále něco vysvětlovat.
Cítíte, že ve vás jednání druhých vyvolává nepříjemné pocity? Nebojte se jim to říct. Neuchylujte se k arogantnímu jednání, ale v klidu a laskavě je poproste, aby s vámi nemluvili zraňujícím způsobem. Vysvětlete jim, jak to na vás působí.
A pokud se situace nezmění, můžete vyzkoušet změnit prostředí. Odstěhujte se dál od rodičů. Změňte práci. Najděte si nové přátele. Zkrátka se vyhněte se těm, kteří vás mají trvale zaškatulkované v krabičce, do které nechcete patřit, a obklopte se lidmi, kteří vás budou podporovat.
Ovládnout komplexy méněcennosti není nemožné. Přesto se může stát, že výše uvedené rady jste už vyzkoušeli a vaše pocity jsou stále stejné.
Ubírají-li se vaše myšlenky dlouhodobě negativním směrem, neváhejte vyhledat odbornou pomoc. Nevnímejte to jako další prohru.
Naopak – požádat o pomoc psychologa či psychiatra vyžaduje notnou dávku odvahy a je prvním krokem k uzdravení vaší pošramocené duše.
Stín méněcennosti
Ano, minulost nás podle mě dožene. Ne proto, že by se nešlo stínu zbavit, ale protože my se ho pořád držíme. Každá situace, kterou člověk v životě potká, se nás dotkne. Každé prožité trauma tu s námi zůstává. Je chybou tvářit se, že ne. Moje trauma spočívá v tom, že nechci být sama, nechci být zavrhnuta lidmi. Bojím se, aspoň občas, že se to tak stane. Že se mnou druzí nevydrží.
Na základce jsem to znala moc dobře. Doma mi říkali: „Chovej se jinak, vždyť se s tebou nikdo nebude kamarádit.“ Takže jsem byla sama a podle toho, co mi řekli doma, důvod byl ve mně. To já byla důvod. Ostatní se tak taky tvářili. Já jsem byla jiná a špatná a měla se změnit – pak by doma i ve škole byli všichni spokojení.
Měli jste fajn dětství a milující rodiče, a přesto s vámi něco není v pořádku? Jak nás zdeformovaly pochvaly rodičů
Zní to tak triviálně. Tak jasně: já jsem ta špatná, nejsem dost dobrá. Méněcennost, to je můj stín. To je má minulost.
Nesnažím se dostatečně dobře, to já se blbě oblíkám, moc čtu, málo mluvím, neumím se bavit bez zábran. Takže za to, že si s někým nerozumím, mohu vždy já. Na jednu stranu ano, ale na druhou stranu ne.
Moje minulost, která mi jasně říkala, jaká jsem, mne dohnala a zároveň jsem ji i sama potvrdila.
Čas přestat dávat
Ano, mohla jsem za to. To já jsem jim to všechno dovolila. Neměli to dělat, ale já jsem jim všechno vnutila s takovou vervou, jakou mají studenti, když rozdávají letáky u vstupu do metra. Jako bych se postavila před lynčující dav a zařvala „Tak si se mnou dělejte, co chcete.“ Neuhnula, když po mně házeli rajčata. Jen stála.
Ve vztahu k lidem mě minulost dohnala: snažím se jim za každou cenu vyhovět a pomáhat. To bych neměla – nejsem ten, kdo spasí svět, není to můj úkol a nikdy taky nebude. Ale je to moje trauma a drží se mě.
Co s ním? Jak stát víc za svým názorem? Jak říct myslím si to a to a tak to taky udělat? Nevím. Mám v sobě potřebu lidem pomoct a vyhovět. Nezmění se to. Asi. Ale pouze míra toho, jak moc toho pro druhé udělám, bude jiná, vždy si ji musím určit sama.
Co tím chci říct? Mám svůj stín, a nejspíš se mnou půjde celý můj život. Má cenu se s ním prát? Neustále bojovat a snažit se být někým jiným, než po mně stín chce? Asi se toho nezbavím, ovlivnilo mě to dostatečně, asi to tu vždy bude, ale možná je to moje výhoda. Víte, i ve vašem stínu si můžete najít něco, co vás posune dál.
Co dal stín mně? Udělal ze mě jedince, který se vždy bude držet svých morálních hodnot. A zároveň kamarádku, která nezradí. Lidé jsou v mém životě hodně důležití. Udělám pro ně hodně, ale taky si musím uvědomit hranici. Hranici, kdy je čas přestat dávat a být tu pro každého.
Koule na noze, nebo přítel?
A co máte ze své minulosti v hlavě vy? Co vás dohání? Ublížili jste někomu? Někdo ublížil vám? Museli jste být perfektní, nebo od vás vlastně nikdo nikdy nic neočekával? Starali si o vás doma moc, nebo naopak málo? Každý v sobě máme něco, co nás ovlivnilo. Něco takového zásadního. Nepotlačujme to.
Jako děti jsme jasně vnímali své potřeby. O tuto schopnost mnohé z nás připravila výchova: Oběť v dospělém těle
Prostě si naplno přiznejme, že tomu tak je. Stalo se nám něco zlého, a kvůli tomu jednáme určitým způsobem. Já jednám tak, že mám tendenci se lidem ve všech možných ohledech zavděčit. Když to neudělám, tak mě nepřijmou. Jednoduchá rovnice, kterou jsem si ze svého dětství přinesla.
Mohu změnit to, že si myslím, že to tak je? Upřímně nevím – vždy asi budu mít spíše tendenci lidem pomoct, ale určitě s tím musím umět pracovat. Stejně jako vy, kdo se podceňujete, protože vám ostatní říkali, že na to nemáte, s tím budete mít problém.
Ano, něco si z minulosti v sobě neseme. Když se na to snažíme zapomenout, neustále se to k nám vrací, jako bumerang.
Co nejlepšího můžeme udělat? Místo těžké koule na noze můžeme mít dobrého přítele, který nás občas může stáhnout, kam nechceme. Jenže je to přítel, a tomu už dokážeme říct ne a udělat to jinak. Zároveň ho přijměme a uvědomme si, kde bychom bez něj byli. I stín nám pomáhá – i když to pro bolest, kterou způsobuje, občas nevidíme.
Ela, čtenářka Psychologie.cz
Chcete se i vy podělit o své myšlenky nebo příběh formou článku? Napište na mail [email protected]
Komplex menejcennosti sa nachádza v hlave. Ako sa ho zbaviť?
Komplex menejcennosti pramení z vedomia závislosti od iných ľudí a je spojený so snahou túto závislosť, menejcennosť prekonať získaním istej sociálnej pozície. Tento pocit vedie k tomu, že veľa ľudí cíti, že nie sú dosť dobrí alebo že im niečo chýba. Spomínaný pocit vzniká v hlave. Dajú sa prekonať tieto nereálne predstavy?
Komplex menejcennosti sa vo väčšine prípadov buduje už v detstve. Chybou viacerých rodičov totiž je, že pocity a vnímanie svojho dieťaťa podceňujú. Preto ho môžu niekedy nazvať “hlupákom”, “lenivcom” a podobne. Vypočuť si niečo takéto od svojich rodičov nie je príjemné pre nikoho. Komplex menejcennosti sa však výnimočne môže vyvinúť aj v dospelosti.
Vo väčšine prípadov ho môže vyvolať náročné životné obdobie sprevádzané jedným alebo viacerými životnými neúspechmi ako napríklad rozchod, strata práce, neúspešný štart podnikania a podobne. Najlepší spôsob ako sa vysporiadať s problémom je to, že spoznáte jeho pôvod a viete ho pomenovať.
Niekedy za váš pocit menejcennosti môže vaša myseľ a to, že sa príliš kritizujete, inokedy môže byť problém v ľuďoch okolo vás. Pocity menejcennosti sa môžu sa dotýkať i vzhľadu, intelektu, finančnej situácie, sociálneho postavenia a podobne. Všetky tieto pocity sú ovplyvnené hlavne tým, ako vnímame svet, od sebareflexie, od vnímania vlastnej sebahodnoty, osobných cieľov a podobne.
Prirodzeným predpokladom vývoja zdravej osobnosti je okrem iného aj to, s akými reakciami ľudí v okolí sa stretávame. Niekedy si ľudia priveľmi všímajú reakcie iných a kvôli tomu sa ich pocity zakomplexovanosti zbytočne stupňujú. V takejto situácii má človek zvýšenú citlivosť, zveličuje situácie a veci vidí ináč, aké sú.
Často myslí na to isté, nevie sa zbaviť nutkavých myšlienok a jeho trápenie sa len zvyšuje. Má pocit, že sa nachádza v začarovanom kruhu. Niekedy môže ísť napríklad o takéto nutkavé myšlienky:
- študenta trápi, že má nemoderný mobil,
- nevážim si sám seba preto, lebo zarábam menej ako kolega,
- som nula a nikdy sa to nezmení,
- ja sa mu nevyrovnám, nemám vzdelanie ako on,
- cítim sa biedne, lebo som sám/sama, má o 10kg navyše, nemám tetovanie, mám horšie auto ako sused, nebol som na dovolenke lietadlom…
Ako sa vysporiadať s komplexom menejcennosti?
Existuje niekoľko účinných stratégií, ktoré vám môžu pomôcť vyrovnať sa s komplexom menejcennosti.
Uvedomte si, kto ste
Ak chcete prekonať pocit menejcennosti, musíte vedieť, aké sú vaše schopnosti, talenty a vaše chyby. Ak sa akceptujete aj v dobrom aj v zlom, podporíte vlastné prijatie a prezentujete lepšie svoju osobnosť. Každý človek je svojím spôsobom originálny, jedinečný, unikátny a neopakovateľný.
Každý prochádza na svet s určitým poslaním. Stačí ho objaviť a práve toto vám môže pomôcť získať na seba reálny pohľad.Ľudia niekedy prepadajú komplexu menejcennosti kvôli tomu, že majú pocit, že nerobia nič výnimočné. Tu je potrebné si uvedomiť, že aj malé veci sú veľmi potrebné a užitočné.
Práve bez týchto jednoduchých vecí by svet nemohol fungovať.
Neporovnávajte sa
Každý človek má sklon porovnávať sa s druhými — niekedy s tými, ktorí majú menej než my a častejšie možno s tými, ktorí sú silnejší, bohatší alebo nadanejší než my. Účinok je v každom prípade negatívny. Mylne sa domnievame, že hodnota človeka závisí od toho, čo má alebo čo všetko dokáže.
Môže sa v nás tiež vyvinúť závisť či duch súperenia. Porovnávame sa neustále. Všímame si, aké má kto auto, byt, dom, akú má kto v práci funkciu, akú máme postavu, manžela, partnerku, aké sú naše deti úspešné v porovnaní so spolužiakmi. Neustále sme zvyknutí všetko a všetkých porovnávať.
A hlavne porovnávame seba s ostatnými. Tento neustály kolobeh porovnávania sa automaticky prenáša na deti a kolotoč sa nedá zastaviť. Pri tom si treba však uvedomiť, že práve kvôli spomínanému porovnávaniu sa často cítime smutní, nenaplnení, neúspešní a nešťastní.
Odchádza z nás životná sila, sme bez energie a prichádza pocit menejcennosti.
Rozvíjajte si nové schopnosti
Dnes ukončením školy a získaním diplomu učenie nekončí. Práve naopak. Veľa vecí začína. Nech pracujete kdekoľvek a na akejkoľvek pozícii, je nevyhnutné sa sústavne vzdelávať. Keď pracujte v odbore, ktorý vás baví a napĺňa, tak neustále vzdelávanie sa pre vás stáva radosťou a dokáže meniť váš život k lepšiemu.
Takto neustále napredujete a máte zo seba dobrý pocit. Vaše dni sa postupne stávajú krásnejšími a zmysluplnejšími. Ľudia sa často za každú cenu pokúšajú vyhnúť zlyhaniu. Zvyčajne sa zapájajú do činností, v ktorých sa cítia byť dobrí a radšej nevychádzajú zo svojej komfortnej zóny kvôli strachu, aby nevyzerali hlúpo.
V detstve to však tak nebolo. Keď sme sa niečo učili, opakovali sme to aj stokrát, hoci sme sa občas udreli. Najväčšie mozgy v histórii si udržali túto detskú zvedavosť po celý svoj život. Thomas Edison, pravdepodobne najväčší tvorivý vedec všetkých čias, zápasil ťažšie než ktokoľvek iný, aby vynašiel žiarovku.
Neuspel viac ako 10 000 krát. Keď sa ho pri jednom rozhovore opýtali, ako sa cítil počas svojich zlyhaní, bez zaváhania odpovedal: „Ešte som nezlyhal. Práve som vynašiel 10 000 spôsobov, ktoré nebudú fungovať.“ A preto nebuďte smutní, keď sa vám občas nedarí. To nevadí, dôležité je, že kráčate po ceste a hľadáte niečo nové.
Najhoršie je zostať stáť na jednom mieste.
Obklopujete sa správnymi ľuďmi
Ľudia dokážu ovplyvniť veľa v našom živote. Prečo si teda chcete znepríjemňovať život prítomnosťou ľudí, ktorí si vás nevážia a nepodporujú vás? Vo svojom živote potrebujete pozitívnych ľudí, ktorí do neho prinesú isté hodnoty. K takýmto ľuďom si vytvorte zdravý vzťah a nesnažte sa byť od nich závislí.
Hľadajte skutočných priateľov. Jedným z najcennejších prejavov priateľstva je čas. Priateľ dokáže opustiť teplo svojej izby, dokáže v mraze precestovať autobusom 20 kilometrov a príde vás navštíviť, keď to veľmi potrebujete.
Vie odložiť bokom mobil, keď ste spolu, dokáže sa za vás prihovoriť, vie prijať pochvalu aj kritiku, nie je stále zaneprázdnený a unavený, keď sa potrebujete o niečom porozprávať. Viem, možno chcete oponovať, že priateľ je predsa aj ten, kto vám aspoň zavolá alebo napíše.
Nečakajte, že niekto prvý osloví vás alebo vás navštívi. Buďte vy iniciátorom stretnutí. A sústreďte sa na tých ľudí, s ktorými vám je naozaj dobre a cítite sa uvoľnene. Uvedomte si, že žiaden človek vo vašom živote nemá právo vás súdiť a kritizovať. Iba vy mu dávate moc nad sebou. Nedovoľte to.
A rovnako, ak príliš premýšľate a analyzujete svoje chyby, v ničom vám to nepomôže.Ak sa obklopíte správnymi ľuďmi, určite vám to pomôže vymazať zo svojho života pocity menejcennosti.
Hovorte si pozitívne veci
Ak čelíte pocitu menejcennosti, mali by ste svoju myseľ začať prestavovať. Pomocou môžu byť aj pozitívne slová vo vašej hlave. Skúste si vytvoriť pozitívnu vetu o tom, kto chcete byť a opakujte si ju vždy, kedy treba. a emóciami. Pocity a emócie vedú k činom, ktoré sa prejavia v živote.
Slová sa rodia z ľudských pocitov. A pocity neexistujú bez predstáv. Ak by neexistovali slová, nebolo by možné komunikovať a tvoriť. Práve slová vyvolávajú predstavy a pocity z hlbín nášho podvedomia. Tieto predstavy by však mali byť pozitívne a tvorivé, plné života, inak môžu naše dni znepríjemňovať.
Ak človek nedáva pozor na to, čo hovorí, môže sa postupne dostať do problémov. Slová sú myšlienky vyslovené nahlas. To, čo vyslovíte, najprv formulujete v myšlienkach. Ak chce človek žiť v pokoji a v pohode, jeho slovník by mal tomu zodpovedať. Čím menej budete používať nevhodné slová, tým je to lepšie pre váš život.
Slová totiž majú v sebe buď kladnú, alebo zápornú energiu.
Veľa dávajte a pomáhajte
Odborníci už dávno zistili, že radostný a šťastný život sprevádzajú prosociálnosť, altruizmus, empatia, nezištná láska, vďačnosť a odpustenie. Prosociálnosť – z lat. slova socius – spoločník, priateľ, je schopnosť urobiť niečo dobré pre druhého človeka bez toho, aby sme za to očakávali bezprostrednú odmenu alebo protislužbu.
Prosociálny je človek, ktorý sa k ostatným ľuďom správa ako k potenciálnym priateľom, čiže zachováva tzv. zlaté pravidlo mravnosti: „Čo chceš, aby robili tebe, rob aj ty druhým. Čo nechceš, aby robili tebe, nerob ani ty druhým.“ Keď budete dávať iným, pomáhať im a odpúšťať, vôbec vám nezostane čas na to, aby ste premýšľali nad svojím pocitom menejcennosti.
Veľakrát sú negatívne pocity a tiež pocity menejcennosti zapríčinené tým, že sa príliš zameriavame na negatívne aspekty nášho života. Tento pocit môžete okamžite zastaviť tým, že začnete bezpodmienečne dávať iným. Podeľte sa o svoje zručnosti s ľuďmi, ktorí sú okolo vás. Ak niekto hľadá radu, poraďte mu. Neváhajte a ani nepochybujte o svojej užitočnosti.
Dokonca aj tie najmenšie gestá alebo zdieľané myšlienky môžu znamenať posun v pohľade iného človeka.
Komplex menejcennosti v manželstve
Komplex menejcennosti môže značne ovplyvniť aj manželské spolunažívanie.
Ak niektorý z manželských partnerov trpí týmto deštruktívnym pocitom, obyčajne je submisívny, podriaďuje sa vôli druhého manželského partnera a po čase sa uňho môžu objaviť aj negatívne črty a vlastnosti ako škriepnosť, zádrapčivosť, úsilie triumfovať, nanútiť mu svoj spôsob správania i konania a aby mal istotu, že jeho manželské právo nebolo narušené, patologická žiarlivosť. Z niektorých, takto postihnutých jednotlivcov sa stávajú diktátori, neznesiteľní tyrani a veľmi nepríjemní manželskí partneri.