Když vás spraví vlastní tuk

 

Když vás spraví vlastní tuk

Máme březen, měsíc tuku. Myslím si, že se nemusíme věnovat jen tukům na talíři, ale i těm, které nosíme uvnitř v těle.

Tak tedy, v těle máme tuk dvojího typu. Jeden je uložen pod kůží a nazývá se tuk podkožní. Druhý typ tuku se ukládá v dutině břišní a nazývá se tukem viscerálním nebo útrobním či břišním.

Tuk podkožní

Tuk podkožní tvoří většinou zhruba 80 % našich tukových zásob.

Chrání nás před chladem, před poškozením těla při pádu, slouží jako zásobárna vitamínů a energie na horší časy či pro naše potomky (příprava na těhotenství, těhotenství, kojení).

Tento tuk se (až na výjimky) jen velmi málo podepisuje na našem zdravotním stavu! Vnímáme jej tedy převážně jako estetický problém.

Tuk viscerální

Tento tuk už je ale naprosto jiná liga. Přímo obklopuje naše orgány a prorůstá i dovnitř, čímž přímo ovlivňuje jejich (ne)funkčnost. Orgány jsou hůře prokrvovány, vyživovány a deformovány, tedy jejich funkce postupně selhávají. Tento tuk je metabolicky aktivní a podporuje zánětlivé procesy v těle. Je tedy jasné, že tuk viscerální přímo ohrožuje naše zdraví.

Hubeňouři pozor!

I na oko hubení lidé nemající velké množství podkožního tuku mohou mít přebytek viscerálního tuku. Podle výzkumů je až 50 % žen s normálním BMI uvnitř obézních. V angličtině se používá zkratka TOFI (thin on the outside, fat on the inside).

Na druhou stranu asi 20 % obézních netrpí žádnými metabolickými onemocněními, jsou naprosto zdraví. Proč? Protože nemají přespříliš viscerálního tuku.

Tuk rozhodně potřebujeme

  • „Nejvyššího věku se dožívají lidé s BMI 27 kg/m2.“
  • „Lidé s malým množstvím podkožního tuku umírají dříve.“
  • Závěry studií jednoznačně dokládají, že nějaké procento tuku musíme mít!
  • Ženy mají mít ideálně 20-30 % tuku v těle, muži 10-20 %.

Jak zjistit množství viscerálního tuku?

Budete se možná divit, ale nepotřebujete žádný zázračný či extra drahý přístroj. Pomůcku máme snad všichni doma.

Nejlepší je totiž krejčovský metr! Čím větší obvod pasu máme, tím je větší pravděpodobnost, že máme i větší množství viscerálního tuku a tím vyšší riziko metabolických a kardiovaskulárních komplikací.

Když vás spraví vlastní tuk

U žen by měl být varovným signálem obvod pasu nad 80 cm, u mužů nad 94 cm.  

Obyčejný krejčovský metr vám tedy prozradí o vašem zdravotním stavu mnohem více než vaše váha nebo index BMI.  

Vyřeší váš problém s kilogramy navíc liposukce?

Tímto procesem se odstraňuje pouze tuk podkožní. Skupina žen byla sledována před liposukcí a po ní. Jejich metabolický stav se po zákroku nezměnil, ačkoliv průměrný úbytek byl 10 kg tuku. A po přečtení článku jistě chápete proč. 🙂

Sdílet:

Tohle je poveze z Asie domů! Dobrodruzi už našli tuk-tuk

Oba dopravní prostředky si přitom pořizují až na místě. Jak se jim necelý měsíc od odletu vede? Rodák z Řepčic Martin Měchura pravidelně zasílá redakci z bláznivé expedice zápisky a fotografie. Jejich cestu tak můžete sledovat i vy!

„Tak už ho máme. Mazlíka. Na fotografii (níže) je ještě nemocný a tak se veze. Nikdy by mě nenapadlo, že se tuk-tuk dá vozit takhle. Navíc je přivázaný něčím jako gumou od trenek.

Není lepší pocit, než když se vezete v tuk-tuku a na každém semaforu se na vás zezadu přátelsky tulí ten váš.

Teď přemýšlíme, jak tu potvůrku pojmenovat,“ napsal Martin deset dní po příletu do Bangkoku, kde mají aktuálně třicetistupňová vedra i v noci.

Tuk-tuk, který cestovatelé pro svůj plán sehnali, má dvoutaktní dvouválec o objemu 356 ccm. „Pravděpodobně. To je maximum, co jsme z těch thajských nudlí vyčetli,“ dodal nový majitel vozítka. Pár dní poté už přidal první zkušenosti z jeho řízení.

Když vás spraví vlastní tuk

„S tuk-tukem jsme měli obrovské štěstí. Ještě před odjezdem se mi povedlo kontaktovat člověka, který po Asii v tuk-tucích jezdil.

Po téhle srandě mu zůstal i jeden (ten náš), který ještě před nedávnem brumlal. Ke stroji jsme dostali originální doklady, kterých je v Thajsku jako šafránu.

Bez Johna bychom nejspíš nebyli schopni stroj s doklady sehnat nebo jen velmi draze. Takže děkujeme,“ napsal Martin Měchura.

A jak probíhají opravy? „Asi takhle. Přijde se k opravářovi a ten se na to mrkne odhadne cenu a že prý se do toho dá na druhý den. Druhý den do odpoledne stihne sundat kryt motoru a vyndat svíčky. Super. V naší přítomnosti ukáže, že je v háji přední kolo. Jde se do obchodu, kde nám poručí, co koupit.

Vše se vymění, a když už to začíná vypadat slibně, tak se pomocí tkaničky od bot tuk-tuk odtáhne na benzínku, kde se natankuje plyn (ekologicky je to trochu sporné, když se do dvoutaktu nacpe plyn a hustě se to zalije olejem), a už to vrčí. Pak se koupí lahev rumu a už se spravujeme i my.

Je jasné, že zatímco stroj se pomalu vylepšuje, s námi je to horší a horší. První rozjezd musíme nechat na další den.

Řízení je silně o zvyku. Řazení je přímo mezi nohama a vzhledem k tomu, že plyn je jako u motorky na řidítkách, tak probíhá levou rukou. Spojka a brzda jsou na podlaze. Do toho má tuk-tuk spoustu čudlíků.

Moje první zkušenost s touto mimozemskou technologií podle toho vypadala. Řazení levačkou není nejplynulejší a do toho kolem provoz, jako když celá ČR vyráží najednou na dovolenou do Chorvatska.

Větší ulice má alespoň 4 pruhy v jednom směru a průměrně 3 vozidla na pruh s mumrajem připomínajícím klubko hadů spíš než uhlazené evropské popojíždění. Řízení na levé straně silnice tomu taky nepřidá. A občas to díky speciálně vyladěnému volnoběhu chcípne přímo na křižovatce. Do toho se mě pokouší stopnout babča.

Zachránil jsem jí život tím, že jsem nezastavil. Při startování si vozítko zas pořádně střelí do výfuku. Náš tuk-tuk tak získal novou přezdívku: Prďoch.“

Když vás spraví vlastní tuk

Tukový polštář na břiše není právě sexy. Víte však, že může být i hodně nebezpečný?

Když vás spraví vlastní tuk
Ilustrační foto

V nedávném článku „Cholesterol. Kdy se ho bát…“  jsme se zmínili o triacylglycerolech. Zatímco lidé vědí, že cholesterol si je nutno hlídat, o existenci těchto látek nemají v podstatě ani tušení. Jejich vysoká hodnota však vážně ohrožuje lidské zdraví, protože zvyšuje pravděpodobnost srdečně cévních onemocnění, např. infarktu a mrtvice. Právě obvod v pase nás může varovat před hrozícím rizikem, které je o to zrádnější, že nebolí a přichází pozvolna.

K čemu triacylglyceroly slouží

Triacylglyceroly (zkratka TAG) jsou necholesterové tuky, které se vyšetřují zpravidla s hodnotami cholesterolu. Společně s jeho hodnotami dávají přesnější informaci o tom, jestli se naše cévy nacházejí ve stavu ohrožení.

TAG podobně jako cholesterol patří mezi látky, bez nichž se náš organismu neobejde. Přijímáme je prostřednictvím potravy. Jsou pro nás významné, protože patří mezi nejdůležitější zdroje energie. V případě potřeby tělo přemění část z nich na okamžitou energii.

Zbývající část se uloží do tukových buněk jako zdroj energie pro případ nouze v budoucnu. Zde však, jak správně tušíte, nastává problém.

Pokud tuto uskladněnou energii nespotřebujeme fyzicky náročnou prací či sportem (protože hladovění nám naštěstí nehrozí), pak zůstane uložena v tukových tkáních a to hlavně pod kůží a kolem životně důležitých orgánů.

Hlavní příčinou vysokých TAG nejsou tuky ve stravě

Na první pohled by se zdálo, že viníkem zvýšených TAG jsou tučná jídla. Pravda je překvapivě taková, že nejvyšší podíl viny nenesou tuky, ale jednoduché cukry.

Odborníci proto varují před pravidelnou větší konzumací slazených nápojů typu koly, fanty, ovocných džusů a také dalších skrytých cukrů, např. ovocná smoothies atd.

Zrádným nápojem je ovšem také alkohol (včetně piva) ve větším množství.

Ohrožuje vás vlastní tuk? Změřte se v pase!

Konzumujeme-li příliš mnoho cukrů, je jen otázkou času, kdy začneme tloustnout. Tuk se v těchto případech velmi často hromadí na břiše (nejen pod kůží, ale také mezi vnitřními orgány). Právě tento typ tuku představuje významný rizikový faktor u onemocnění srdce a cév.

Jaké hodnoty v pase by vás měly varovat? U žen se za hraniční považuje 80 cm, přičemž 88 cm už znamená zvýšené riziko. U mužů je hraniční obvod 94 cm v pase, přičemž rizikový obvod je již od 102 cm.

Pokud při těchto mírách máte navíc hodnotu TAG zvýšenou nad 1,7 mmol/l, pak rozhodně není radno tuto skutečnost podceňovat a je nejvyšší čas změnit jídelníček a do denního programu zařadit pravidelný pohyb. Dobrou zprávou totiž je, že hodnoty TAG jsou naštěstí dobře ovlivnitelné pohybem a racionální stravou.

Spasí vás liposukce?

Když vás spraví vlastní tuk Ilustrační foto – Vedoucí lékař oddělení plastické chirurgie II. chirurgické kliniky FN v Olomouci MUDr. Pavel Hart odsává tuk v oblasti hýždí u pacientky pomocí nového přístroje italské firmy ALSA(liposukce) ČTK/Galgonek Vladislav

Ať se snažíte, jak chcete, polštářků na břiše, stehnech či zadečku se ne a ne zbavit. A co hůř, nepomáhá ani dieta, ani cvičení. Vaší poslední nadějí je, zdá se, odsátí tuku. O liposukci jste toho už ale slyšely! Někdo ji haní, jiný chválí. Tak jak to vlastně je?

Pomůžeme vám spolu s předním českých plastickým chirurgem, MUDr. Svatoplukem Svobodou z pražského Alfa- Centra lékařské kosmetiky a léčebné rehabilitace rozšifrovat, co je pravda a co nikoli.

  • 1. Není pravda:
  • odsátí tuku mě rychle a lépe než všechny diety, které stejně nemám vůli držet, zbaví přebytečného tuku.
  • Pravda je:

liposukce není náhradou diety. Při jednom zákroku lze odsát maximálně dva litry tuku. Jednorázové odstranění většího množství by znamenalo určitá rizika, kromě jiného i možnost nepravidelného rozložení podkožního tuku.

Navíc by se kůže nestačila přizpůsobit tak velkému úbytku objemu a zůstala by volná. Mnoho žen, které přijdou s žádostí o liposukci, musí tedy nejprve alespoň trochu zhubnout.

Dobrý plastický chirurg takové pacientce dokonce sám doporučí redukční jídelníček a bude kontrolovat její úspěchy.

  1. 2. Není pravda:
  2. liposukcí se zbavím tukových buněk, takže nebudu už nikdy tloustnout!
  3. Pravda je:

tato operace pomáhá pouze ke zformování postavy v místech, které jsou na usazování tuku nejvíce náchylné. Nemáte-li však po zákroku vůli držet dietu a budete-li se nadále přejídat, můžete si být zcela jista, že budete navzdory liposukci znovu tloustnout.

Budete mít zájem:  Když česnek smrdí a vy s ním

Je faktem, že v místech, kde jste si nechala tuk odsát, nebude vaše přibírání tak viditelné. ale všude jinde, kde vám zbyl „plný počet“ tukových buněk a další se vinou vašeho života a stravování vytvoří, tam bude vaše tloušťka pochopitelně větší.

Z toho plyne, že znovu ztloustnout i po liposukci tedy klidně můžete, a navíc dost nehezky.

  • 3. Není pravda:
  • když budu chodit na liposukci třeba každé dva měsíce, žádné tukové buňky mi přece v těle už nezbudou.
  • Pravda je:

docela určitě by vám ještě nějaké tukové buňky zůstaly. A navíc na liposukci tak často chodit nemůžete – uvědomte si, že je to zákrok, který se provádí v narkóze! Žádný dobrý plastický chirurg vám především z tohoto důvodu, ale i z mnoha jiných, nedoporučí další zákrok dříve než za půl roku.

  1. 4. Není pravda:
  2. pomocí zásahu plastického chirurga mohou „hubnout“ jen mladé ženy a například čtyřicátnice už mají smůlu.
  3. Pravda je:

nejvhodnější věk pro liposukci je do 35 let. V té době je totiž kůže ještě dostatečně pružná a dokáže se snadno přizpůsobit novým poměrům. Samozřejmě ji ale mohou absolvovat i starší ženy, kterým nevadí drobné kožní nerovnosti a touží se jen zbavit tukových polštářů, nápadných v každém oblečení. V některých případech lze navíc přebytečnou kůži odstranit.

  • 5. Není pravda:
  • odsátí tuku bolí.
  • Pravda je:

samotný zákrok necítíte, protože při něm „spíte“ – je prováděn v celkové anestézii. Později však místa, ve kterých byl prováděn zákrok, „přijdou k sobě“ a jsou bolestivá. Většina lékařů vám proto nabídne tzv.

tumescenci, to znamená, že odsávaná místa napustí speciálním znecitlivujícím roztokem, který ničí tukové buňky a stáhne cévy, takže při operaci pak tolik nekrvácíte a chirurg má lepší přehled.

Tumescenci lze kombinovat s jakoukoli liposukcí, kterou vám může v současnosti lékař nabídnout.

Jsou celkem tři – mechanická, vibrační a ultrazvuková. Mechanická spočívá v tom, že veškerý pohyb kanylou, která vás zbavuje tuku, provádí lékař vlastní rukou. Ve vibrační je kanyla navíc rozkmitávána. Tuk se rovnoměrněji odsává a celý zásah je šetrnější. Výhoda ultrazvuku pak spočívá v tom, že „rozbíjí“ tukové buňky a s kanylou se pak snáze pracuje, má však některá nebezpečná úskalí.

  1. 6. Není pravda:
  2. po liposukci je třeba nosit speciální prádlo, které se vůbec nesmí několik týdnů sundat, tudíž je znemožněná nebo velmi omezená osobní hygiena.
  3. Pravda je, že:

po operaci opravdu dostanete speciální dlouhé či krátké elastické návleky, které obepnou vytvarovaná místa a pomohou kůži, aby se snáze přizpůsobila novým podmínkám. (Objednávají se na míru už před zákrokem).

Zhruba za týden až deset dní vám chirurg vyjme stehy. Elastické návleky budete opravdu nosit ještě několik týdnů, ale nebojte se, kvůli hygieně ho svlékat můžete. Zhruba další měsíc či dva si ho pak budete oblékat jen občas – např.

když půjdete sportovat.

7. Není pravda:

všechny plastické operace, tedy i liposukce, jsou vyhrazeny pouze pro ty movitější.

Pravda je: to už dávno neplatí. Liposukci či jinou operaci plastické chirurgie si může dovolit každý. Stačí trochu šetřit – třeba jako na dovolenou.

Ale zůstaňme u liposukce: odsává-li se tuk jen v jedné oblasti, zaplatíte zhruba deset tisíc korun, při větším zásahu se však cena může vyšplhat i na třicet tisíc. (Ceny se ale na jednotlivých klinikách liší).

Navíc dnes lze získat na zákrok plastické chirurgie i úvěr.

Jak se odsává tuk a co vás potom čeká?

1. Nejprve si chirurg nakreslí na tělo oblasti, kterých se zákrok týká.

2. Potom vytvoří malé řezy dlouhé zhruba 6 mm. Těmi zavede do těla kanylu, pomocí které tuk odsaje. V případě břicha se podle doktora Svobody dělají řezy v oblasti pupku, při operaci boků v místech, které zakryje spodní prádlo či plavky.

Pro tuk ve stehnech se lékaři dostávají z třísel a v okolí kolen se odsává z podkolenní jamky. Nechává-li si žena dělat hezčí zadeček, musí se smířit s nepatrnými jizvičkami v podhýžďové rýze. Zákrok je samozřejmě možné provést na více místech najednou.

Nejčastěji se kombinuje liposukce břicha a boků nebo vnitřních stehen a kolen.

3. Na zašití řezů stačí zpravidla jeden jediný steh.

4. Hned po operaci je žena obléknuta do speciálních dlouhých či krátkých elastických kalhot, které sahají k pasu nebo pod prsa – podle oblastí, na kterých byla liposukce prováděna.

5. Pacientka může domů většinou už druhý den po operaci.

6. Zhruba týden až deset dnů po operaci (v té době se také vyjímají stehy) by pacientka měla být co nejvíce v klidu a měla by i málo chodit. Elastické kalhoty musí nosit několik týdnů. Svléká je jen na dobu nezbytně nutnou k osobní hygieně.

Asi po týdnu by měla žena také operovaná místa masírovat válečky a preventivně ošetřovat speciálními krémy a mastmi, které zabraňují možnému vzniku celulitidy. Probíhá-li vše bez komplikací, přijde žena na kontrolu asi po čtyřech týdnech.

Elastický oblek by však měla nosit ještě jeden či dva měsíce, a to zejména při pohybu a zátěži.

  • Autor: magazín Paní domu extra

Jak je důležité mít špeky: Konečně výhody! | Žena.cz

Ne všechny tukové buňky jsou „zlé“, kazí nám postavu a poškozují zdraví! Možná budete rádi, že je máte, protože vám postavu naopak mohou vylepšit! Které to ale jsou a jak je využít? Víte to?

Dosud byly známy jen dva typy tukových buněk – hnědé a bílé. Hnědé buňky se v dětství podílejí na regulaci a tvorbě tepla a v průběhu života se ztrácejí. Bílé tukové buňky fungují jako zásobárna energie a jsou v těle celý život. Jejich velikost a množství souvisí s bilancí energie a životosprávou.

Tuk umí spálit tuk. Dejte mu šanci!

Průměrně by dospělý člověk měl mít asi 12 až 15 kg tuku. Tukové tkáně jsou také hormonálně aktivní – ovlivňují fyziologické funkce a mohou být příčinou civilizačních chorob.

Vědci však nedávno objevili objevili  tzv. béžové tukové buňky, které jsou svojí funkcí výjimečné. Energii v sobě totiž nehromadí, ale naopak ji spalují a pomáhají tak hubnout. Za určitých okolností se některé bílé buňky mohou změnit na béžové.K tomu je však třeba, aby se v těle vytvořil hormon irisin, který vzniká pouze v průběhu cvičení.

Doporučujeme: Kolik (vás) stojí hubnutí? >>

„Hormon irisin vzniká na povrchu svalových buněk. Jeho vlivem se některé bílé tukové buňky změní na energeticky aktivní béžové, které využívají energii uloženou v tukových tkáních,“ vysvětluje odbornice na výživu Gabriela Knosová z brněnského Institutu redukce a prevence nadváhy kompliment.

Cvičení a jídelníček jsou základem

Hladina irisinu závisí na trénovanosti, proto nestačí nárazové cvičení či krátkodobá svalová aktivita. Na to, aby se dosáhla a udržela potřebná koncentrace irisinu, je třeba cvičit pravidelně.

Výrazný nárůst tohoto hormonu byl zaznamenán po 30 minutách silového tréninku, ale dvojnásobné zvýšení jeho koncentrace bylo naměřeno až po 10 týdnech pravidelného vytrvalostního tréninku, který souvisí s nárůstem svalové hmoty.

Bez správného stravování to nejde! Na něm totiž závisí, jak intenzivně budou béžové buňky spalovat tuk a využívat tukové rezervy. Vhodné vybrané potraviny a jejich správné dávkování dokáží podpořit aktivitu béžové tukové tkáně a spalování extra kalorií i po cvičení. 

„Pokud zvolíme vhodnou metodiku cvičení a správný cvičební program, dosáhneme cílený úbytek tuku právě tam, kde je ho nejvíce. Klientům v Institutu kompliment proto vždy sestavujeme plán s ohledem na tělesné proporce a jejich individuální osobitost,“ vysvětluje odbornice na výživu a zdravý životní styl.

Vlastní tuk pro hezčí prsa

Vlastní tuk se také uplatní v plastické chirurgii  jako „nový“ výplňový materiál. Má totiž skvělé vlastnosti.

Tuková tkáň je snadno dostupná, cenově výhodná a pro organismus pacienta představuje velmi malou zátěž.  Navíc pooperační efekt je velice přirozený a relativně trvalý.

 Nejčastěji se jedná o výplně v obličeji, zvětšování prsou a modelace hýždí.

Náš tip: Plastiky: Co řešit ve kterém věku? Radí chirurg >>

„Nejčastěji se přenáší tento tělu vlastní materiál tam, kde je třeba doplnit objem nebo konturovat nějakou asymetrickou oblast,“ vysvětluje vedoucí lékař Perfect Clinic MUDr. Roman Kufa.

Podle něj se tuk uplatňuje v možnostech anti-aging medicíny pro omlazení pleti, ale stále častěji se využívá v plastice pro zvětšování.

  Kombinuje se s chirurgickými zákroky, jako jsou facelifting nebo operace víček.

Zázračné tukové buňky

Tuk navíc obsahuje některé výjimečné buňky, které se svými vlastnostmi podobají kmenovým buňkám. Ty jsou spojovány s budoucností v medicíně, protože mají schopnost se po správném působení růstových a regulačních faktorů přeměnit na jakoukoliv buňku lidského těla, takže by mohly být využity k léčbě  i náhradě takřka všech orgánů.

„Na rozdíl od běžných tukových buněk jsou tyto tzv. preadipocity obdařené schopností dělit se, růst a projevovat větší životaschopnost. Přítomné jsou v každém odsátém tuk při liposukci.

Existují technologické postupy, jak je koncentrovat a obohacovat jimi aplikovaný tuk. Tím se zajistí jeho větší životnost,“ popisuje plastický chirurg MUDr. Lukáš Frajer z Perfect Clinic.

Tato procedura je bohužel velmi cenově náročná. Ale i  bez ní jsou tyto výjimečné buňky přirozeně přítomné v každém přenášeném tuku a tím ho zkvalitňují, i když bez garance stability. Úbytek pak bývá v desítkách procent.

Jak se stát dárcem tuku?

Pro tukové výplně nelze použít tuk od dárce, ale pouze vlastní. Jedinou výjimkou je dárcovství mezi jednovaječnými dvojčaty, která mají shodnou DNA. I tuto operaci si již lékaři v Perfect Clinic v loňském roce vyzkoušeli.

„Prováděli jsme zvětšení prsů tukem. U ženy, která toužila po plnějších ňadrech, ovšem chybělo dostatečné množství vlastního tuku k odběru. Pomohla jí její sestra – dvojče, které jsme tuk odebrali z břicha,“ uzavírá další z lékařů Perfect Clinic MUDr.

Jiří Paděra, který tuto operaci přímo prováděl.

Na klinice loni využili tuk při 51 operacích ( o rok dřív to bylo jen 11) a četnost jeho využití podle odhadů v následujících letech určitě poroste. „Tuk doplnil a v některých případech zcela nahradil některé výplňové materiály, ponejvíce obličejové, a je cenově příznivější. Takže jej určitě můžeme považovat za platný materiál budoucnosti,“ míní doktor Frajer.

Budete mít zájem:  Smrtící koronavirus se tváří jako obyčejný kašel

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

  • Hubnutí je stres, nejdřív řešte psychiku, říká lékařka
  • Mladí nic nevydrží. Jsou víc nemocní než důchodci
  • Nevěru je lepší ututlat, říká dcera Magdy Vašáryové

Vstoupit do galerie | 9 9 jídel proti stresu: Funguje to!
  Video Mohlo by Vás také zajímat: Zavřené školy jsou nesmysl. Ohnisko se dělá z jednoho nakaženého, říká Pecková | Video: Daniela Drtinová, Martin Veselovský

Tomáš Vejmola dojel tuk-tukem z Thajska až na Moravu

Dojet thajským tuk-tukem po vlastní ose z Bangkoku až na Moravu by napadlo málokoho. Mladý dobrodruh Tomáš Vejmola ale přesně takovou cestu podnikl. Při své 13 tisíc kilometrů dlouhé výpravě projel 11 států a zažil nespočet adrenalinových zážitků. O svém dobrodružství se rozpovídal pro Garáž.cz.

Thajský tuk-tuk není žádná limuzína. Jedná se o tříkolku s nepříliš výkonným motorem, určenou pro cestování převážně po městě. Kousek, který Tomáš v Bangkoku zakoupil, toho navíc měl již hodně za sebou.

Trasy, které vedly přes vysoké hory nebo obří porce kilometrů po všelijakých cestách každý den, dávaly tušit, že tahle rok dlouhá výprava nebude úplně zadarmo.

A teď nemluvíme o penězích, ale o fyzických a hlavně psychických silách tohoto mimořádně odolného jedince. Však si to poslechněte sami…

Jak vás vůbec tahle dobrodružná cesta napadla? Co vás k tomu vedlo?

Už dříve jsem cestoval na kole nebo pěšky, například 7 tisíc kilometrů do Gruzie a zpátky. A chtěl jsem podniknout nějaké další dobrodružství. V učebnici zeměpisu jsem viděl obrázek thajského tuk-tuku a ten se mi ihned zalíbil, protože ho tady v Evropě vůbec nepotkáte. Líbila se mi zkrátka myšlenka, že si ho sem dovezu a lákala mě také ta cesta přes Indii, Nepál a podobně.

Co nám můžete říct o vašem tuk-tuku?

Je to tříkolka Daihatsu, vpředu jedno kolo a vzadu dvě. Má čtyři kvalty plus zpátečku, maximální rychlost je asi 70 km/h. Má řídítka, plyn je na pravé straně řídítek, spojka je na levém pedálu a brzda na pravém pedálu.

Motor je dvoutaktní o objemu 356 cm3 a výkonu 11 kW a celý tuk-tuk váží kolem půl tuny. Je 170 centimetrů vysoký, 150 centimetrů široký a dá se otočit přibližně na dvou metrech, takže je velmi mrštný.

Ten můj kousek byl konkrétně z roku 1986 a už toho hodně zažil.

Foto: Archiv Tomáše Vejmoly

To je on. Tuk-tuk, se kterým se Tomáš Vejmola vydal na 13 tisíc kilometrů dlouhou cestu

A dosáhl jste s ním vůbec té maximální rychlosti 70 km/h?

Jojo, ze začátku jo. Potom se to ale začalo kazit, zejména karburátor, takže pak už jsem byl občas rád, že to vůbec jede. Chvílemi to jelo i jen na jeden válec, takže těch 70 km/h to zvládlo de facto jen v Thajsku a pak až tady v Česku, když jsem to opravil.

Když jste si tuk-tuk vybíral, čím jste se řídil? Řešil jste nějaké technické parametry toho vozidla?

Musel jsem tehdy zahrát, že tomu rozumím. Kdyby věděli, že o tom nic nevím, tak by mě natáhli. Navíc jsem neměl moc vysoký budget, takže jsem musel dělat, že tomu sakra rozumím, i když ve skutečnosti jsem o tom nevěděl vůbec nic.

Sedl jsem si za řídítka a zkoušel to, a když mi k tomu ti prodejci něco říkali, tak jsem kýval a říkal jsem, že to samozřejmě vím. Ale dělal jsem si předem rešerši, kolik by ten tuk-tuk z druhé ruky měl asi stát, a prohlížel jsem různé nabídky na internetu.

Chtěl jsem určitě starý tuk-tuk, abych ho mohl v Česku přihlásit na veteránské značky, takže nějaký moderní by mi byl stejně k ničemu.

A vzal jste první, který jste viděl, nebo jste dlouho vybíral?

Já jsem chodil a ptal jsem se taxikářů, jestli nemůžu koupit ten jejich. A jim se moje nadšení tak líbilo, že mi pomohli s výběrem. Sami mi ho ale prodat nikdy nechtěli, protože se to nelíbilo jejich manželkám, že by přišli o obživu. Asi po čtyřech dnech jsme nějaký našli a já jsem ho vzal. Stál mě nějakých 25 tisíc korun a dalších asi 5 tisíc za mechanika

Kolik měl tuk-tuk najeto, když jste ho koupil, a kolik kilometrů jste s ním najel vy?

On nemá tachometr, takže je to těžké říct. Motor tam byl určitě už několikrát měněný, ale ten taxikář, od kterého jsem to nakonec kupoval, říkal, že s tím jezdil kolem sta kilometrů denně.

Takže to odhadem vychází na něco kolem milionu ujetých kilometrů. Lidé sice rádi přehánějí, ale tady bych tomu možná i věřil.

A z Thajska domů to pak bylo 13 tisíc kilometrů, potom jsem ještě dva tisíce kilometrů ujel tady doma v Česku.

Foto: Archiv Tomáše Vejmoly

Se svým tuk-tukem najel Tomáš Vejmola už 15 tisíc kilometrů, 13 tisíc po cestě z Thajska a 2 tisíce v Česku

Jak tuk-tuk zvládal cestu? Nedělaly mu problémy třeba dlouhá stoupání ve vysokých horách?

Je to dvoutakt, takže jsem se bál vyšších nadmořských výšek, ale nakonec to zvládl v pohodě i v Nepálu ve více než 3 500 metrech nad mořem. A to jsem s sebou zrovna vezl ještě kamaráda, který má metrák. Jel jsem tam na jedničku, občas na dvojku a jelo to krásně takových 5 km/h. Výšky tomu nakonec tedy tolik nevadily.

Ale když jsem jel přes Barmu, tak to bylo opravdu náročné. Není lehké ji projet, stojí to dost peněz a musíte ji celou přejet do deseti dnů. To je 1 600 kilometrů. Máte přesně vytyčený itinerář, kde můžete nocovat, a když ho nedodržíte, tak dostanete pokutu a vyhostí vás zpátky do Thajska.

Jeden den jsem podle itineráře musel ujet 50 kilometrů, druhý den 100 kilometrů, ale třetí den třeba 400 kilometrů, což je s tuk-tukem peklo. Navíc jejich silnice jsou spíše polňačky, takže jsem musel vyjet třeba ve tři ráno, abych to stihl, a stejně jsem dorazil do cíle v jedenáct večer.

Byl jsem z toho neskutečně vyklepaný a bolela mě strašně třísla, protože máte motor mezi nohama, a musíte tak mít celou dobu rozkročené nohy. Normálně si děláte přestávky každých 30 kilometrů na protažení, ale to tady z časových důvodů prostě nešlo. Ale já rád chodím do extrému, to je pravda.

Foto: Archiv Tomáše Vejmoly

Nejtěžší bylo pro Tomáše překonat Barmu

Netrpěl jsem jenom já, odnesl to taky tuk-tuk. Uškvařil se mi tam píst a kousek se odlomil. Dalších 1 500 kilometrů, než jsem našel servis, jsem tak jel jen na jeden válec, což bylo dost náročné.

A jak jste na cestě řešil technické problémy? Určitě jich muselo být víc.

Problém je, že thajskému tuk-tuku rozumí jen Thajci. Když jsem během cesty volal tátovi, tak ten se mi snažil radit, ale na tom tuk-tuku je všechno jinak. Táta mi do telefonu nevěřil, ale po návratu se přesvědčil sám na vlastní oči.

Takže když jsem opustil Thajsko, kde jsem se toho snažil co nejvíc naučit od místních opravářů, tak tomu už nikdo nerozuměl. Například v Indii mají také dvoutakty, tak jsem si myslel, že to bude v pohodě, ale ono vůbec, je to úplně něco jiného.

Takže jsem se nemohl moc spoléhat na ostatní, mohli mi ale poskytnout alespoň garáž s nářadím a nějakou podporu.

Třeba ti Indové se zrovna vždycky prsili, že zavolají nejlepšího mechanika z celé oblasti. A ten když přijel, tak si s tím nevěděl vůbec rady, i když to byla třeba jen nějaká maličkost.

My Češi jsme ve všem moc šikovní a vždycky si nějak poradíme, ale ti Indové na to byli schopní koukat třeba dva dny a pak jsem jim musel já jakožto laik říct, jak to tam mají přivařit, a bylo hotovo.

Já motorům vůbec nerozumím, ale oproti nim, a to se tím živí, jsem na tom byl ještě dobře.

Ale jinak vám z nesnází tamní lidé pomáhali, ne?

Jo, to jo, byli úplně super. Nepamatuji si, že by mě někdo odmítl, možná tak jednou nebo dvakrát. To je ale úplné nic oproti tomu všemu. Vždycky lidi kolem zastavili a běželi mi pomoct.

Neuměli anglicky, ale to nevadilo, zavolali třeba místního faráře, ten přišel a zavolal někomu kompetentnímu.

Já jsem už dopředu věděl, že v Asii jsou takhle hodní lidé, ale na té cestě mě to až dojalo, jak byli perfektní.

Foto: Archiv Tomáše Vejmoly

S technickými problémy nemohl Tomáš spoléhat na ostatní, ti mu ale vždycky ochotně pomáhali

Z technického hlediska jste se toho během cesty musel spoustu naučit. Stal se z vás částečně automechanik-amatér?

Jestli máte doma tuk-tuk, tak já vám ho opravím. Ale vážně. Dneska už tomu rozumím perfektně, tedy konkrétně tomuhle jednomu stroji, ostatním motorům nerozumím. Jsem takový mechanik asijského typu, tedy že rozumím jen jednomu druhu, ale zbytku moc ne.

Co všechno jste s sebou vezl? Měl jste s sebou například nějaké náhradní díly?

Protože mám rád kontakt s lidmi, tak jsem toho záměrně moc nevezl. V Thajsku jsem měl s sebou jen šroubovák a kombinačky. Všude tam jsou lidi, kteří vám nářadí půjčí. A ty technické potíže vás aspoň donutí s těmi místními mluvit a poznat jejich životy. A to já mám rád. Kdybych měl neporuchové vozidlo, tak mě ta cesta vůbec nebaví.

Nějaké nářadí jsem ale pak postupem času samozřejmě posbíral. Náhradní díly mi nějaké dal mechanik ještě v Thajsku – pár pístů, kroužků – zkrátka to nejdůležitější. Ale jinak jsem to nechal náhodě – co bude, to bude. Tak mě to na cestách baví, to je to pravé dobrodružství.

Jak jste zvládal hektický provoz v asijských zemích? Dokázal jste se vyhnout dopravním nehodám?

Jo, dokázal. Nejtypičtější je pro to asi Indie, tam je milion motorek, nikdo nenosí helmu, občas jich jede na jedné motorce klidně pět a tak podobně. Viděl jsem tam i nějaké ty nehody, ale nikdo to tam moc neřeší.

Budete mít zájem:  Kdo nesmí za volant? Opilec, epileptik ani těžký diabetik

Když motorkář narazí do auta, tak vstane, oklepe se, společně s řidičem auta opraví kladívkem poškozené plechy a jedou dál. Je to živelné, zpočátku to nechápete, ale po chvíli v tom najdete smysl, stačí se to jen naučit.

Všichni například troubí – troubí, že zatáčí, troubí, že předjíždějí, troubí, že podjíždějí – je to zkrátka druh komunikace, aby o sobě navzájem věděli, protože zrcátka oni nepoužívají, často je ani nemají. Nakonec vám to ale přijde všechno logické.

Když jsem pak přijel do Česka a sedl jsem do auta, tak jsem na všechny troubil a všichni mě posílali do háje. Tam ale když troubíte, tak si s lidmi povídáte.

Foto: Archiv Tomáše Vejmoly

Asijský provoz je zážitek sám o sobě

Ve kterém státu se vám jelo nejlépe a kde to bylo naopak peklo?

Ta Indie byla asi nejnáročnější, protože to cestování tam vás strašně unaví. Musíte furt dávat pozor. Ale zase to byl zážitek. Od Iránu dál už je to pak de facto civilizace, nejlíp se mi jelo asi v Turecku, tam jsou široké a přehledné cesty a dobrý asfalt.

Jel jste celou cestu sám, nebo se k vám během cesty na chvíli třeba někdo připojil?

Na chvilku se připojili dva kamarádi v Nepálu, to pro mě byla taková dovolená. Byl jsem na cestě už pět měsíců, takže to bylo příjemné. A pak v Turecku za mnou přijel kamarád, který se mnou byl dva týdny.

Na jednu stranu to byla úleva a trochu odpočinek, na druhou stranu ale také zátěž, protože ne všichni jsou zvyklí na takové extrémy jako já a chtěli by si po cestě víc užívat. Kamarád hledal na mapách kavárny a restaurace, kde si dáme oběd a kafe, ale já jsem mu říkal, že to takhle nejde plánovat.

Nakonec jsme ten den skončili někde na smeťáku a já jsem tam hledal šroubky v odpadkách, abych zprovoznil tuk-tuk a mohli jsme jet dál.

A jak na vás reagovali lidé, které jste cestou potkal? V Asii vás asi nikdo moc neřešil, ale co potom v evropských zemích?

V Asii mě skutečně nikdo neřešil, ačkoliv jsem jel úplně jiným tuk-tukem, než mají třeba v Indii. Zlomilo se to až v Turecku, od Istanbulu dál jsem už budil pozornost, lidé na mě třeba troubili nebo mi mávali.

Neměli s tuk-tukem problém evropští policisté? Předpokládám, že nesplňoval technické parametry pro provoz na evropských silnicích…

Lipofilling

Operace se skládá ze tří kroků. První je odběr tkáně, další příprava materiálu k užití a poslední je samotná aplikace. Podle rozsahu je možné provést operaci buď v místní či celkové anestezii, říká Prof. MUDr. Markéta Dušková CSc.

Odběr se provádí z míst, kde je dostatek, lépe přebytek tuku a která mají i běžně vyšší vrstvu podkožní tukové tkáně. Ideální je, pokud současně odběr splní funkci požadovaného zmenšení určité nadbytečné partie. Proto se tuk nejčastěji odebírá z stěny břišní, stehen nebo hýždí.

Do odběrového místa se nejdříve injikuje roztok, který tuk zpevní a zároveň vrstvu svým objemem zesílí. Potom z malého vpichu se kanylou o průměru 1-3 mm provádí odsávání jako při liposukci.

Rozdíl je v tom, že v tomto případě musí být sací tlak co možná nejjemnější, takže se často neužívá přístroj, ale odběr se provádí z ruky pomocí stříkačky. Nadbytečná tekutina se odstraní.

Malá příměs tělní tekutiny je naopak přínosná, protože obsahuje působky, které zlepšují vhojení štěpu a stimulují tvorbu nových cév.

K otázce tolik diskutované existence kmenových buněk je nutno zdůraznit, že jsou v tukové tkáni i dospělého člověka přítomny, a tedy se přenáší současně s ní. Nejedná se o multipotentní embryonální kmenové buňky, ale o kmenové buňky somatotropní.

Proto je třeba si uvědomit, že tuk je energetickou zásobárnou, a proto se s největší pravděpodobností tyto buňky v oblasti operační rány nemění na tukové zralé buňky ale na typ, který tělo potřebuje k hojení, tedy buňky pro tvorbu vaziva anebo pro stimulaci ke stavbě cév.

V současnosti metody, které kmenové buňky izolují a následně je jimi přenášená tkáň obohacena, neprokazující lepší výsledky.

Prakticky bezprostředně po odběru se štěp aplikuje do místa určení opět pomocí tenké kanyly se stříkačkou.

Aplikace shluků tukových buněk se děje do jemných kanálů, které mohou novotvořené cévy prorůst a tak implantovanou tkáň spojit s krevním zásobovacím systémem. I tak se mohou vhojit pouze celistvé tukové buňky.

Tam, kde došlo při odběru anebo při aplikaci k porušení jejich zevní stěny, díky jejich postupnému odumření a odplavení dojde ke vstřebání.

Předpokládaný efekt je jednak zvětšení objemu oblasti, kam byl tuk implantován, ale také i zlepšení jejího prokrvení díky novotvořené cévní síti. Z toho vyplývají i indikace. Celý výkon trvá od malého rozsahu v délce zhruba jedné hodiny až po několik hodin při objemném a složitém přenosu.

Lipofilling, lipografting: Jak zhubnout a dostat tuk tam, kde nás omladí?

 Autotransplantace tuku není v plastické chirurgii žádnou novinkou. S touto metodou se experimentovalo dokonce už v 19. století, ale s nevalnými výsledky. Tuková tkáň se na novém stanovišti neuchytila, tkáň odumřela a tukový štěp zašel. Změnu přinesl až konec 20. století s moderními technologiemi.

Zájem o přenos vlastního tuku z jednoho místa na těle na druhé však vzrůstal.

Tento zákrok nejen plní dvě funkce (zbaví nás tukové vrstvy v místě, kde si ji nepřejeme, a dodá ji tam, kde bude lépe sloužit), ale velkou výhodou je i fakt, že tuk jako plnicí materiál je tělu vlastní, a proto jej náš organismus dobře snáší.

Svůj k svému

Nehrozí riziko infekce, alergické reakce či odmítnutí implantátu.

V době moderních technologií veřejnost objevila liposukci: Proč se honit v tělocvičně, když si tukové buňky můžeme nechat odsát? Takto získaný tuk se po zákroku vyhazoval.

Nyní už ale plastičtí chirurgové našli způsob jak ho „donutit“, aby se dobře a na dlouhou dobu uchytil v partiích, kde jej s přibývajícím věkem ubývá.

Než se tuková tkáň aplikuje, je potřeba ji vyčistit odstředěním či sedimentací. Její kvalita – a tím pádem i životnost – je závislá také na způsobu získání. Původní klasická liposukce je účinná při tvarování postavy, získaný tuk ale bývá dost rozrušený. Kvalitnější tukový materiál plastický chirurg získá při jemnějším odsátí, tedy metodou Body-jet.

Jde o méně invazivní liposukci, při níž se tuk z těla získává „vymýváním“ pulzujícím vodním paprskem, takže buňky nejsou poškozené a po jejich aplikaci je větší naděje, že se dlouhodobě udrží.

 V obou případech (vlastně ve třech, počítáme-li i liposukci) zákrok probíhá v místním znecitlivění nebo v analgosedaci (pod tišicími medikamenty), takže není nutná hospitalizace.

Tuková buňka stejně jako jiné buňky těla potřebuje ke svému přežití přísun živin a kyslíku. Živiny a kyslík buňky přijímají z okolní tkáně a drobných cév, které do tkáně prorůstají.

Když se částečka tukové tkáně obsahující tukové buňky na některém místě těla odebere a přemístí do jiné části, je její vhojení závislé na velikosti tohoto transplantátu a ploše, kterou na novém místě zabírá.

Čím je autotransplantát menší a jeho styčná plocha s okolím větší, tím více živin a kyslíku může přijímat z okolí. Stoupá tak jeho naděje na přežití. 

Vlastním tukem je možné zvětšit nebo modelovat oblasti, které při procesu stárnutí ztratily svůj původní objem, například vyplnit nosoretní rýhy, propadlé tváře, zvětšit rty, omladit hřbety rukou, vyplnit boky, hýždě, propadlé jizvy nebo prohlubně pod očima (autotransplantace může dokonce nahradit plastickou operaci dolních víček) či zvětšit prsa. Takto lze rovněž dotvarovat lokality případně deformované po předchozí klasické liposukci. 

Jaká bude životnost přenesených buněk a kolik se jich vstřebá, vám bohužel nezaručí žádný odborník. Jisté je, že trvanlivější výsledek je u lipograftingu. Výhodou je, že se zákrok dá libovolně opakovat. 

Co je liposukce? Při tomto zákroku jsou odstraněny zásoby tuku z vybrané části těla (břicho, boky, stehna, hýždě, paže, podbradek), a to jejich rozrušením kovovou kanylou.

Ta je hadicí napojena na přístroj, jenž nejdříve do těla napouští tumescentní roztok a následně vytváří podtlak, takže umožňuje odsátí tuku. Kanyla se do těla vpravuje krátkými řezy, takže jizvy nejsou viditelné.

Liposukce zlepšuje kontury a tvar těla, ale nelze jí řešit velkou nadváhu. 

Co je Body-jet liposukce? Jde o minimálně invazivní způsob liposukce, při němž se tuk vymývá proudem vody, takže získané tukové buňky nejsou tolik poškozené. Po zákroku není nutné nosit kompresní prádlo jako u klasické liposukce a návrat do běžného života je možný okamžitě, protože z drobných řezů nevytéká neodčerpaný tumescentní roztok jako u klasické liposukce. 

Co je lipofilling? Z oblastí těla, kde je větší tuková vrstva (například z břicha, stehen nebo hýždí), se odsaje liposukcí. Takto získaný tuk se upraví a v podobě tukových štěpů injekčně vpravuje v místní anestezii do partie, kde se ho nedostává. Bezprostřední efekt je dobrý, avšak část tuku (50–70 %) se postupně vstřebá a výkon je nutné v budoucnosti znovu opakovat. 

Co je lipografting? I v tomto případě se tuk získá z lokalit, kde je ho nadbytek, a to šetrným způsobem, aby tukové buňky nebyly rozrušeny. Získaný tuk se aplikuje speciálními, na konci zaoblenými tenkými kanylami, takže se neporuší cévy a nervy.

 Kanálky vzniklé po průniku kanylky jsou velmi malé, proto se rychleji uzavřou. A transplantované částečky tuku jsou velmi malé, tudíž spolu nesplývají a nebrání přísunu živin a kyslíku všem buňkám, které pak přežijí, transplantát se celý vhojí a prorostou jím cévy.

Tuk přenesený tímto způsobem má větší životnost a vstřebá se ho výrazně menší množství než v případě lipofillingu.

Pokud vás zajímá, jak pečovat o pleť a vlasy přírodní cestou, podívejte se na video, jak využít kokosový olej:

Pět tipů, jak využít kokos pro péči o pleť a vlasy • VIDEO iStock.cz/mojezdravi.cz/ccmixter.org

Autor: Adéla Nová

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *