Když jídlu chybí láska

Když jídlu chybí láska

Chci Vám nabídnout jiný pohled na vztahy a na to, jak co nejvíc uspokojit toho/ tu/ ty, které milujeme. Současně si můžete udělat malý test, jak na tom jste Vy sami. Existuje 7 podob lásky v závislosti na tom, která čakra miluje. Někteří věří tomu, že láska je jen to, co umí 4. čakra. Naopak jiní vidí lásku ve všem. Když se naučíme rozeznávat 7 podob lásky (ve skutečnosti je jich samozřejmě podstatně víc), uvidíme lásku nebo potenciální lásku skutečně téměř ve všem.

Když miluji někoho láskou 1. čakry, chci se o něj postarat. Materiálně ho zabezpečuji, dávám mu bezpečí. Pokud to umím, dávám i emocionální bezpečí. Starám se o jeho základní životní potřeby.

Příklad lásky 1. čakry: Já ji miluji, ona studuje, takže samozřejmě platím nájem, jídlo a vše ostatní. Pracuji i proto, aby ona a později naše děti měly vše, co potřebují.

Příklad nezdravé lásky 1. čakry: Dej si ještě jeden knedlík, i když už nechceš (protože můj emocionální program mi říká, že když se nepřecpeš, hrozí Ti smrt hlady).

Co nejvíc potěší toho, kdo má nedořešenou 1. čakru (jednař): Když se postarám o jeho materiální potřeby dokonce i tam, kde se objektivně nic neděje a mám představu, že už by si to jako dospělý měl dořešit sám.

Kdo má kompletně vyřešenou 1. čakru, je v bezpečí i tam, kde pro jiné lidi existuje nebezpečí. Svým klidem a mírem projde v bezpečí i bojovou linií a dokonce může jen svou přítomností zastavit nebezpečnou situaci. (Prosím nezaměňujte za pocit falešného bezpečí způsobený nepravdivým pozitivním myšlením).

Když chybí láska 1. čakry Úkolem 1. čakry je přinášet člověku bezpečí. Kdo má nedořešenou 1. čakru, necítí se v bezpečí. Kdo má nedořešenou lásku 1.

čakry (dále jen jednař), může umět milovat, ale dříve nebo později jeho partner procítí, že lásce jednaře něco chybí. Neumí dát bezpečí sobě ani druhému. Když je jednařem žena, bude nacházet partnery, kteří dle ní neumí dát bezpečí.

Dokud si neuvědomí, že skutečným problémem je, že ona bezpečí neumí přijmout, bude se motat v bludném kruhu.

Zkušenosti z konstelací na toto téma ukazují, že jednař používá jako svůj orgán bezpečí (čímž by měla být 1. čakra) nějakého člověka, nejčastěji rodiče, se kterým má neuzdravený vztah. Např. žena, postavila zástupce za 1. čakru. Najednou bylo zřetelné, že to není orgán bezpečí, ale člověk.

Když se mu podívala do očí, uviděla svého tátu, kterého se bojí. Klientka touží se k němu přiblížit, ale současně se ho nesmírně bojí. Vědomá část klientky jde k tátovi a současně její jiná část se od táty o to víc odtahuje. Když toto vidíme, je jasné, že taková žena se nemůže cítit v bezpečí.

Odmítá svůj orgán bezpečí.

Nebudeme se divit, že člověku, který odmítá dýchat (=používat svůj orgán dýchání), chybí kyslík. Stejně tak se nemůžeme divit, když chybí bezpečí člověku, jehož podvědomí se bojí používat svůj orgán bezpečí.

Řešením není hromadit majetek, stavět bezpečnostní ploty, pojišťovat se nebo si najmout bodyguarda.

Všechna tato řešení jsou dočasně dobrá (na zvládnutí akutní krize), ale když je používáme dlouhodobě bez skutečného řešení, musí nakonec selhat.

Naopak když se podíváme, koho vidíme, když se díváme na svůj orgán bezpečí, máme šanci si s ním napravit vztah a pak uvidět skutečnou 1. čakru a pak ji začít používat.

I nadále má smysl používat vnější bezpečnostní opatření, ale ta teď nebudou muset být tak silná a budou o to lépe fungovat.

A když nebude možnost je použít, bude velká šance, že budete v bezpečí i bez vnějších bezpečnostních opatření, protože budou fungovat ta skutečně důležitá – totiž ta vnitřní.

Až když si člověk pořeší 1. čakru, až tehdy může začít milovat láskou 1. čakry. Kdo tímto procesem projde, najednou cítí daleko víc bezpečí v životě i v lásce. Umí se lépe postavit za své zájmy a pokud má neuzdravenou 3. čakru, může se za ně stavět až příliš. Ale i to je veliký pokrok.

Abychom nakonec mohli přesáhnout své ego, musíme ho nejdříve dobře vystavět. Kdo začne odmítat své ego dřív, než ho vůbec postavil, nedokáže se postavit za sebe nebo/ ani za své blízké. Kdo má dořešenou lásku 1.

čakry, umí svou přítomností dávat láskyplné bezpečí a pokud to ještě partner neumí, může ho to pomalu začít učit. Obzvlášť důležité je přijmout, že láska 1. čakry je stejně důležitá jako láska kterékoliv jiné čakry včetně lásky 4.

čakry (to je ta láska, o které zejména ženy mají tendenci přemýšlet jako o jediné možné lásce). Zatímco ženina láska obvykle začíná jako láska 4. čakry, mužova láska tam obvykle končí.

Když miluji někoho láskou 2. čakry, chci mu působit slast a blaho: Dej si ještě jeden knedlíček, když Ti tak moc chutná (i když na mě už nezbyde). Láska 2.

čakry není omezená na sexuální vztahy, ale lidé s nedořešenou druhou čarou (dvojaři) jsou často schopni zažít blaho jen při sexu a mnozí nikde. Kdo má kompletně vyřešenou 2.

čakru, zažívá blaho téměř v každé situaci. A také ho druhým přináší jen svou přítomností.

Když někoho miluji láskou 3. čakry, posiluji jeho osobnost, jeho autonomii, jeho schopnost řídit svůj život sám za sebe. (Čím uzrálejší je 4. a vyšší čakry, tím je to laskavějším a příjemnějším způsobem). Naopak ten, kdo má nedořešenou 3. čakru (trojař), potřebuje ovládat a dominovat i tam, kde to není vhodné.

Nebo se naopak podřizuje i tam, kde by měl být šéfem. Muž s dořešenou 3. čakrou umí ženu zkrotit (speciální výraz pro schopnost muže uzdravit v ženě to, co ji dělá nešťastnou) a udělat ji šťastnou. Umí nést zodpovědnost nejen za sebe, ale i za větší celek a také se umí podřídit tam, kde je třeba.

A také umí odmítnout nést zodpovědnost za to, co mu nepřísluší. Žena se zdravou 3. čakrou nepotřebuje ovládat svět, je schopna “se rozpustit” v tom pravém muži a díky tomu má pak plný přístup k mocné ženské slabosti.

Díky tomu její děti mají skutečnou mámu, ne jen osobu ženského pohlaví, která se stará o domácnost a „taky” o děti.

Muž i žena s dořešenou 3. čakrou jsou schopni se sklonit před tím, co je větší a postarat se o to, co je menší. Takže jejich děti dostanou vzor, možnost se proti nim prosadit a vyrůst do dospělosti a současně mají plnou oporu, tam, kde je potřeba.

Když někoho miluji láskou 4. čakry, prostě ho miluji. Bezpodmínečně. Sám se někdy divím, jak je možné, že miluji člověka, i když má takovéhle chyby. (Chyby registruje moje mysl, ale nad srdcem má pramalou moc).

Když je přítomna jen láska 4. čakry, prostě jen miluji. Abych se o toho druhého staral, musí být přítomny i jiné druhy lásky (nejčastěji i neuzdravená láska 1. čakry a nebo uzdravená láska 3. čakry.) Abych se s ním chtěl milovat nebo mu působit potěšení, musí být přítomna láska 2. čakry. Samotná láska 4. čakry “jen” miluje. Nic dalšího nedělá.

Kdo má nedořešenou 4. čakru (čtyrař), neumí “jen tak” mít rád. Pro lásku musí mít důvod. Ale protože skutečná láska je na racionálních důvodech nezávislá, ve skutečnosti takový člověk neumí milovat (láskou 4. čakry). Kdyby si to připustil, byly by jeho děti v bezpečí. Ale protože si to takový člověk obvykle nepřipouští, jeho děti se naučí, že si musí lásku zasloužit.

Ale protože lásku (4. čakry) si nelze zasloužit, jsou tyto děti odsouzeny k celoživotnímu utrpení, dokud nepochopí, že kde nic není, ani čert nebere. Jakmile pak přestanou vyžadovat lásku od těch, kteří ji nejsou schopni (zatím) dát, mohou si o to víc užít, že dostali třeba zajištění (lásku 1.

čakry) nebo že se rodiče snažili, aby se jim dobře dařilo (skromnější verze lásky 2. čakry) nebo že je rodiče učili, jak mít moc (neuzdravená verze lásky 3. čakry). Kde není přítomna láska 4. čakry (bezpodmínečná), je obvykle přítomná alespoň podmínečná láska.

Můžeme poděkovat i za ni, protože i když se to zdá málo, jsou lidé, kteří nedostali ani tu.

A podmínečná láska má jednu výhodu: Lidé, kteří vyrostli na převážně podmínečné lásce, často pak v životě hodně dokážou. To lidé, kteří mají dostatek bezpodmínečné lásky nemusí. Takoví lidé také mohou dosáhnout úspěchu, ale stane se jim to spíše mimochodem (ale mají větší radost a uspokojení v životě i bez úspěchu).

Zatímco lidé odkojení JEN podmínečnou láskou, dokážou udělat téměř cokoliv, aby podmínky splnily a díky tomu je jejich život zvnějšku často daleko zářivější, úspěšnější a bohatší. Řešením je poděkovat za to dobré a to, co chybí (to jediné skutečně důležité – proto tolik úspěšných lidí je tak moc nešťastných), získat jinde.

I když se to zdá nemožné, lásku můžeme dostat i jinde, než od rodičů nebo od partnerů.

Kdo má kompletně dořešenou lásku 4. čakry, miluje každého, koho potká. Nemusí souhlasit s jeho chováním, ale cítí k němu lásku. A když má dořešenou i 3. čakru, umí třeba i velmi razantně zakročit proti zlu působícímu chování a současně “pachatele” nakrmit bezpodmínečnou láskou natolik, že potřeba působit, zlo vymizí. Tak byl uzdraven třeba Jean Valjean v Bídnících.

Když někoho miluji láskou 5. čakry, skutečně ho slyším. Jsem schopen mu plně porozumět. Všimněte si prosím, že láska 5. čakry bezprostředně vychází z lásky 4. čakry. Čím více někoho miluji, tím víc mu rozumím.

Čím víc jsem schopen přijmout sama sebe i se svými chybami, tím snadněji porozumím a vcítím se do druhých, i když dělají chyby. Vcítit se do druhého neznamená schvalovat jeho činy.

Spíše to znamená, že chápu, proč to dělá.

Láska 4. čakry miluje i toho, kdo vraždí. Neschvaluje čin, ale miluje i pachatele.

Láska 5. čakry dokáže porozumět, proč to dělá, ale neschvaluje to.

Láska 6. čakry je možná schopna najít způsob, jak ho zastavit. Ale moc bych na to nespoléhal. Jen s pomocí 3. čakry můžeme takového člověka zastavit. Proto se dobrým lidem stávají zlé věci.

Protože milovat (láskou 4. čakry) nestačí. Aby se svět zlepšil, musíme být schopni použít i svou sílu a moc a zastavit zlo. Musíme být schopni se postavit tomu, co nám ubližuje a ukončit to.

Budete mít zájem:  Léčba Hpv U Žen?

A k tomu musíme mít vybudovanou zdravou  sebeúctu, zdravé já (čím víc bojujeme proti egu, tím víc znemožňujeme vytvoření zdravého já), musíme uzdravit (nikoliv zničit) své ego a musíme si uvědomit, že máme právo se postavit za sebe a za ty, kdo potřebují, abychom se za ně postavili.

Kdo má nepořešenou 5. čakru (pětař), neumí obvykle ani komunikovat a rozhodně se neumí vcítit.

Láska 6. čakry souvisí s úctou a schopností vidět “to, co není vidět očima”.

Láska 7. čakry, když je plně vyvinutá, miluje vše, co existuje.

Láska mysli propočítává, kalkuluje, hledá nejlepší řešení, bere v úvahu jen sebe. Většina z nás bude mít problém to vůbec nazvat láskou. Láska těla jen je.

Tělo miluje i toho, kdo si to nezaslouží (dle mysli), tělo má vlastní “inteligenci”, výrazně souvisí se sexualitou, tělo miluje to, co mu prospívá (jako prvok jde instinktivně za potravou, stejně tělo jde instinktivně za teplem, láskou, jídlem a potěšením).

Láska duše se neptá, co mi daný člověk přinese. Spíše se ptá: Jakou lekci se s ním mohu naučit?

Čakry jako orgány Každá čakra představuje ve skutečnosti orgán.

  • 1. čakra je orgánem bezpečí. Kdo nemá uzdravenou 1. čakru, nemůže se cítit v bezpečí, ať pro to on nebo kdokoliv jiný udělá cokoliv.
  • 2. čakra je orgánem blaha.
  • 3. čakra orgánem moci (mocné síly a mocné slabosti) a hierarchie a zdravého sebeprosazení se.
  • 4. čakra vytváří bezpodmínečnou lásku.
  • 5. čakra je orgánem porozumění.
  • 6. čakra je orgánem intuice a vcítění se a možná také úcty.
  • 7. čakra nás spojuje se vším.

Takže čakry máte zdravé, když se cítíte a hlavně i jste v bezpečí, ať se děje cokoliv, cítíte při tom neustále blaho, jste stále ve své moci a skoro pořád cítíte bezpodmínečnou lásku. Rozumíte a dokážete se vcítit do všeho a do všech a jste se všemi a se vším propojeni.

Z tohoto popisu je dost zřejmé, že ti nejzdravější z nás jsou občas „nachlazení zdravím“. A ti ostatní se odlišují jen mírou nemocnosti.

To se samozřejmě týká i mě, jediný rozdíl je, že jsem měl to štěstí, že jsem objevil zdá se poměrně rychlou metodu, jak se postupně uzdravovat.

Zatímco tělo a mysl hledají bezpečí a příjemnou (i když každé jinak), duše hledá růst a pokrok. Hlava, kdyby mohla, by se násilníkovi vyhnula, tělo se od něj instinktivně odklání, ale duše nám nedovolí odejít, dokud se nenaučíme lekci, kterou nám má “náš” násilník dát.

Proto jsou vztahy tak často tak moc komplikované. Dokud tomu neporozumíme, budeme se v tom plácat a topit. Jakmile pochopíme, co je třeba udělat, aby “nezdravý” vztah mohl skončit, máme šanci. Přestaneme utíkat, zvládneme lekci a prostě v klidu odejdeme.

Pro jiné lidi pak může být nadějí i to, že se můžeme naučit, jak se stát přitažlivými pro vztah a pro druhé lidi. Schopnost mít vztah je naučitelná, jen musíme překročit to, co nám v tom doposud bránilo. Čím víc jsem v souladu sám se sebou, tím víc lidí přitahuji.

A najednou si můžu vybírat, komu dovolím do svého života vstoupit, místo toho, abych zoufale hledal kohokoliv, kdo se mnou aspoň chvíli bude.

Přejídání je volání o pomoc, říká terapeutka Kristina Baudyšová | Žena.cz

Lidé, kteří se přejídají, mají něčeho nedostatek. Ano, tento zdánlivý protimluv je základní diagnostickou indicií tohoto problému. O jídle, ale především o sebelásce je tento rozhovor s terapeutkou Kristinou Baudyšovou.

Co nejvíce chybí lidem, kteří se přejídají?Přejídání souvisí s pocitem nedostatku, s pocitem „něco mi schází“. Může to být láska, jistota, bezpečí či pocit klidu. Druhou příčinu přejídání vidím v hledání citové rovnováhy.

Jinými slovy, nejsem v pohodě, jídlo mi pomůže cítit se lépe. Jídlo krátkodobě navozuje pocit uvolnění a pohody či určité slasti. Někteří lidé hledají v jídle vlastní radost. S tím se setkávám často. Od žen slýchávám, že sladkost je jejich jediná denní radost.

Některé ženy se cítí nadměrným tukem chráněné před citovým zraněním, kterého se bojí. Dokonce si během terapie uvědomí, že nechtějí být přitažlivé pro opačné pohlaví. Bojí se bolesti či zklamání, kterou s sebou může vztah přinášet.

Při vizualizaci (představě) sebe jako štíhlé ženy se taková žena může cítit bezbranně či o něco více zranitelná.

Jaké jsou nejčastější „startovací mechanismy“ k přejídání?Nejčastějším spouštěčem bývá pocit nejistoty či pocit vyčerpání. Lidská psychika má však jídlo spojené také s pocitem bezpečí. Jinými slovy plná lednička jídla znamená, máme se dobře, jsme v bezpečí.

Příčina přejídání se však může souviset i s takzvaným rodovým zatížením. Uvedu příklad: Žena má babičku. Babička prožila za druhé světové války hlad a bídu. V určitém období svého života měla strach, že zemře hladem. Její vnučka však může mít podvědomý strach z podobného zážitku.

Zážitky se silným emočním nábojem se přenášejí napříč rodem. Do té doby, dokud se tyto zážitky nestanou vědomé a pochopené. Pak se mohou i uvolnit. Vnučka oné babičky žije v dostatku a bezpečí, přesto dělá velké zásoby jídla anebo se přejídá. „Dělá si zásoby na horší časy.

“ A to z nevědomého převzetí strachu své babičky. 

Lidé, kteří vedou náročný styl života, bývají někdy vyčerpaní nebo vysílení. A pak mohou energii pro sebe také hledat v jídle. Proto se nejčastěji přejídají večer, po celodenním vypětí. Vše zvládli, jsou unavení a teď dočerpají energii a udělají si radost s plným talířem.

Je vlastně přejídání nemoc?Spíše volání o pomoc. Každá část naší bytosti touží po lásce. Být milována. Přejídání ukazuje na nerovnováhu v našem nitru. Jakmile si tuto nerovnováhu uzdravíme, už nebudeme mít potřebu se přejídat.

Jak uzdravit onu nerovnováhu?Člověk potřebuje pochopit svůj vlastní mechanismus přejídání. Chcete-li, položím vám několik otázek, které vám k takovému pochopení dopomůžou. Doporučím vám odpovědi si zapisovat na papír. 

1) Za jakých okolností se nejčastěji přejídám, v jakých je to situacích? 2) Jak se cítím před tím, než se do jídla pustím?(Cítím úzkost, strach, nejistotu, málo energie, či něco jiného?) 

  • 3) Co se vlastně snažím prostřednictvím přejídání získat?
  • 4) Co mohu udělat pro to, abych si tyto pocity, které mi tolik chybí, vnesla do svého života i jinou cestou? 

(Pocit jistoty, bezpečí, sílu, nebo něco jiného?)

To znamená, že když mi vyšla odpověď, že si přejídáním doplňuji pocit pohody a klidu, tak se ptám sama sebe: Jak jinak mohu tuto pohodu a klid vnést do svého života? Co pro to mohu udělat? Může vás napadnout spousta věcí, které je dobré si i zapsat na papír. 

Zodpovězením těchto otázek člověk více pochopí sám sebe. Nechci tím říci, že se člověk druhý den přestane přejídat. Cesta ke štíhlosti a lásce ke svému tělu může vést více cestami. Stojí však za to se na ni vydat. Je to cesta sama k sobě. 

Změní se pak člověku i jeho vztah k vlastnímu tělu? Člověk, který se přejídá, mívá otupenou citlivost vůči svému tělu. Tato citlivost se postupně v léčebném procesu obnovuje.

Člověk vnímá, že již nechce ubližovat tělu jídlem, které mu škodí. Naopak, získává ke svému tělu i životu přátelský vztah. S větší pečlivostí volí potraviny, které jí. Přirozeně začíná odmítat nezdravá jídla.

To vše se děje bez tlaku, bez diet, naopak s citem a úctou sám vůči sobě. 

Do jaké míry jsou účinné diety, které se na nás valí ze všech stran?Jak se člověk vlastně cítí, když drží dietu? Obvyklou reakcí psychiky i těla je pocit stažení. Dočasně něco nesmím. Lidská psychika však reaguje na zákaz pravým opakem. Zakázané ovoce nejvíce chutná. Nedávno jsem četla statistiku, že 97 % lidí, kteří drží dietu, se po čase vrací k původní váze. 

Jak tedy k hubnutí přistoupit tak, aby bylo efektivní? Dokážete si představit, že jste přirozeně štíhlá? Pokud ano, máte z poloviny vyhráno. Můžete si představovat, jak vypadáte v novém oblečení.

Nebo jak se díváte spokojeně do zrcadla a cítíte se hezky. Zeptejte se sama sebe, jaký pocit chcete díky štíhlé linii získat. Je to pocit lehkosti, radosti, či cokoliv jiného? Tato odpověď je velmi důležitá.

Toto je ve skutečnosti magnet, který vás dovede k cíli! A to tím, že tuto postrádanou kvalitu (například radost) začnete vnášet do různých okamžiků svého života. Začnete vařit s radostí. Začnete myslet pozitivněji.

Začnete si uvědomovat pocit vděčnosti za vše hezké, co váš život obsahuje. Postupně se odlehčíte od takzvané tíhy života, která se často projevuje v tlustých stehnech. 

Jaký životní styl by si lidé, kteří se přejídají, měli nastolit?Když si řeknete, že byste měla jíst zdravě, abyste byla štíhlá, jaký z toho máte pocit? Není v tom obvykle radost ani nadšení. Je to ale jiné, když si řeknete, že se cítíte dobře ve štíhlém těle.

Anebo že se vám líbí pocit lehkosti a pružnosti. A proto volíte zdravý životní styl. Vnímáte tu změnu? Když zaměříte svoji pozornost na to, že něco nesmíte a něco jiného naopak musíte, nepřináší to dlouhodobé změny ani pocit spokojenosti.

Když však svoji mysl zaměříte pozitivním směrem a ukážete jí i výhody té cesty, povede vás vaše mysl k cíli. 

Proč většinu z nás tak lákají sladkosti?Sladkosti neboli cukr jsou spojené s pocitem milovanosti. S láskou. Cítíme-li se nemilovaní v nějaké oblasti svého života, vyhledáváme cukr.

Děti jsou v tomto ohledu velmi čitelné. Sahají po cukru v okamžiku znejistění. Děti, které jsou odstřižené od rodičovské lásky, můžou mít doslova závislost na sladkém.

Mohou si cukr či jiné sladkosti schovávat pod polštář, dělat si zásoby sladkého. 

Budete mít zájem:  Léky Zneužívané Jako Drogy?

Co všechno nám tenhle bílý jed, jak se s oblibou cukru říká, bere?

Při zvýšeném příjmu cukru se v těle přemnoží kvasinky neboli Candida albicans. Je to přirozený druh houby, který žije v každém těle od narození. Kvasinky jsou neškodné, dokud se nepřemnoží. Aby udržely toto přemnožení, potřebují další a další cukr.

Proto zmíněné buchty, sladké jogurty, bílé pečivo. Čím více jíme sladké, tím více vzrůstají naše chutě na další sladké, a přitom jen nevědomky přikrmujeme Candidu. Kvasinky mají schopnost ovlivňovat naše chutě, podsouvat nám, co máme jíst, viz neovladatelná chuť na sladké.

Jsou nebezpečným patogenem, který ovlivňuje mimochodem i naši psychiku. Pocity úzkosti či neklidu mohou souviset s touto překrmenou houbou v našem organismu. Cukr nám dává chvilkový pocit nárůstu energie, či dokonce i chvilkový pocit slasti.

Bere nám ale naše zdraví a zkracuje nám náš život. 

Jak by měl vypadat vyvážený jídelníček a je vůbec někdo schopen ho dodržovat?

Každý člověk je jedinečný. A každému tělu prospívají jiné potraviny. Někdo se obejde bez masa. Jiný člověk bez něj naopak zeslábne. Nejsem zastáncem vyvážených jídelníčků, tím spíš, pokud jsou sestavené měsíc dopředu. Věřím, že si naše tělo každý den říká, co potřebuje. Dnes jsou to luštěniny, ale zítra třeba ryba.

Tělo nám to rádo řekne, zejména když se ho ptáme. Prošla jsem dvouletou zkušeností s takzvanou živou stravou. Po dvou letech mi začala selhávat střeva, vnesla jsem do svého těla příliš mnoho chladu. Tato zkušenost mě dovedla k tomu, abych naslouchala svému tělu a důvěřovala mu více než tomu, co si někde přečtu.

 

Proč někdo tloustne kolem břicha, jiný kolem zadku nebo stehen?

Jakým způsobem se tuk ukládá v našem těle, souvisí s druhem zranění, které člověk v sobě nese. Vzhled postavy i držení těla dokáže terapeutovi mnoho napovědět o základních zraněních a postojích jeho klienta. Například rovnoměrně tlusté tělo bez viditelného pasu vypovídá o určitém druhu ponížení či pocitu pokoření. Takoví lidé mají rádi tučná jídla a čokoládu.

Větší zadek, široké boky, silnější stehna souvisejí s pocitem zrady ze strany rodiče opačného pohlaví. Tohle se obvykle datuje do dětství a zároveň tam bývá pocit určité neukotvenosti v životě. Tuk ukládající se ve spodní části břicha u ženy vypovídá o potřebě ochrany ženských orgánů. Může to souviset i se strachem ze zranění ze strany muže.

Velice hezky o tom píše kanadská terapeutka Lise Bourbeau.

Takže ono známé rozdělení ženské postavy na „hrušku“ (útlý pas, větší boky, silnější stehna) a „jablko“ (pneumatika kolem pasu, ale štíhlé nohy) má až takový psychologický přesah?

To, jak naše tělo vypadá, je odrazem naší psychiky. Našich myšlenek, postojů k sobě a k životu. Jsou to naše myšlenky, které tvarují naše tělo. Mají vliv na naše zdraví. Mám zkušenost, že příčinu veškerých onemocnění lze dohledat v psychice – tedy v myšlenkách člověka.

  Video Mohlo by Vás také zajímat: Husité budili hrůzu, jako teroristé si ale počínali i jejich protivníci, říká Čornej | Video: Martin Veselovský

Desatero fungujícího vztahu: Takhle vám láska vydrží navždy

Foto: Y Photo Studio, Shutterstock.com

Jsou lidé, kteří se k sobě zjevně hodí, a přesto jim to nevyjde. Naopak jsou páry, jimž nikdo mnoho šancí nedával a jsou spolu třeba desítky let. Ve vztahu totiž nejde jen o lásku a vzájemnou chemii. K tomu, aby vám to vydrželo, je toho potřeba víc.

Hodně lidí si myslí, že láska a vzájemná přitažlivost stačí. Že díky tomu spolu vydrží navždy. Jenže po pár společných letech mohou být nepříjemně zaskočeni. Láska a chemie jsou super, ale to je jen začátek. Co je klíčem ke spokojenému partnerství, které vydrží do toho pomyslného „dokud nás smrt nerozdělí“? Základem úspěchu je následující desatero fungujícího vztahu.

Vzájemná důvěra je základní pilíř vztahu. Jakmile přijdete o důvěru, soužití se zbortí jako dům z karet. Když s někým žijete, musíte mu věřit. Pochybnosti, nejistota, podezřívavost nemají ve spokojeném vztahu co dělat. Máte se spolu cítit bezpečně. Pokud si však nevěříte, žijete v podstatě v neustálém stresu a to nemůžete dlouhodobě vydržet.

S důvěrou velmi úzce souvisí věrnost. Odborníci se shodují, že vztahy, které nikdy nenarušila nevěra, mají mnohem větší šance vydržet. Tak se snažte. Vážně chcete kvůli krátkému sexy románku přijít o něco tak hodnotného? Tady opravdu více než kdy jindy platí: Dvakrát měř, jednou řež.

Foto: George Rudy, Shutterstock.com

Jste životní parťáci, proto si musíte věřit

Nemůžete čekat, že když s někým budete žít desítky let, nikdy vás nenaštve, neudělá něco, co vás zabolí a podobně. Všichni děláme chyby. A ty je potřeba umět odpouštět.

Velkorysost a shovívavost k chybám a nedokonalostem druhého patří k věcem, kterými se trvalé vztahy mohou chlubit.

Vše má samozřejmě své hranice a jsou věci, které odpustit nelze, případně jen jednou a nikoli opakovaně, ale nechtějte od svého protějšku dokonalost. Ta totiž neexistuje.

Ve vztahu platí i další pořekadlo: Každý chvilku tahá pilku. Jste dvě samostatné jednotky, takže nemůžete mít vždy na vše stejné názory a nemůžete se na všem přesně shodnout. V těchto chvílích je potřeba umět najít kompromis, slevit ze svých představ, trochu se vzájemně přizpůsobit. Ústupky ale nesmí dělat jen jeden, stále to musí být vyrovnané.

Foto: Voyagerix, Shutterstock.com

Hádat se je normální, ale kouzlo je umět najít kompromis a řešení, které bude dobré pro oba

Je to tisíckrát omílané, ale nelze to vynechat. Bez komunikace nepřežije žádná láska. Musíte spolu mluvit! Když vám něco vadí, je nutné to tomu druhému sdělit. Když od partnera něco chcete, opět je potřeba si o to říct. A stejně tak děkovat, chválit, oceňovat snahu. Musíte se naučit být k sobě upřímní. Nikoli však krutí! I nepříjemné věci lze přece říct tak, aby druhého nezranily.

Vzpomeňte si, jak to vypadalo na začátku vztahu. Stále jste něco podnikali, zkoušeli nejrůznější věci, vyráželi za zábavou… Tohle si musíte alespoň v nějaké menší míře udržet i po třiceti letech manželství. Společné zážitky vás posilují. Vytvářejí mezi vámi jakési neviditelné pouto, dělají z vás tým. Navíc zahánějí nudu, která dokáže napáchat hodně velkou vztahovou neplechu.

Foto: George Rudy, Shutterstock.com

Hlavně se spolu nesmíte nudit

Bez společných představ o budoucnosti nemáte šanci. Když je vám pětadvacet, chcete stavět domek za městem nebo společně procestovat svět.

Když je vám čtyřicet, plánujete, jak děti odrostou a vy třeba vyrazíte na dovolenou, kterou si teď nemůžete dovolit. A když je vám šedesát, říkáte si, že je potřeba vymalovat hostinský pokoj, aby to tam měla vnoučata hezké.

Bez ohledu na to, kolik vám je a jak dlouho jste spolu, stále před sebou musíte mít společnou vizi, cíl, ke kterému se budete přibližovat.

Vztah není jen otázka sexu, ale podceňovat tenhle aspekt se nevyplácí.

Po dvaceti letech to mezi vámi nebude jiskřit jako na začátku, ale intimnosti jsou součástí vztahu, a je-li jich málo (nebo dokonce žádné), je to špatné znamení.

Nejde jen o potřebu ukojit fyzické potřeby, ale sex partnery spojuje i po duševní stránce. Jsou to chvíle, kdy jste jen vy dva a dáváte si nejen tělesné potěšení, ale i lásku a emoce.

Foto: George Rudy, Shutterstock.com

Sex je ve vztahu velmi důležitý

Kdo se umí společně smát, má napůl vyhráno. Společný smysl pro humor, schopnost druhého po letech rozesmát i umění udělat si legraci sám ze sebe a zasmát se vlastním chybám, to je jeden z klíčů ke spokojenému partnerství.

Jste partneři, žijete spolu, ale za své osobní štěstí odpovídáte každý sám. Doufat, že vás ten druhý učiní šťastnými, není fér. Žádné „až si mě vezme, budu šťastná“, „až postaví dům…“, „až přestane dělat to či ono“ a podobně. O svém štěstí rozhodujete vy! A váš partner může být jeho součástí, ale nic víc.

Napadá vás ještě něco, bez čeho se fungující partnerství neobejde?

Láska a váha. Přibíráme, nebo hubneme, když milujeme?

Není to tak jednoznačné. Když se zamilujete do extrémního sportovce a každé rande trávíte na kole, vaší figuře to nejspíš pomůže. Ale naopak znám dost lidí, kteří díky častým večeřím v restauracích, popíjení vína a čokoládovým dárkům nějaké to kilo nabrali.

Zamilovanost vám může pomoct pár kilo shodit, na druhou stranu se ve spokojeném vztahu snadněji tloustne. Kila navíc se však objevují i u nešťastně zamilovaných, kteří negativní emoce zajídají. Láska tedy s naší váhou čaruje víc než dost.

Čím to je?

Zamilovanost s příměsí serotoninu

Podle některých vědeckých poznatků publikovaných v časopise Obesity je trávicí systém protkán neurony. Mezi naším mozkem a žaludkem se navíc nachází velké množství emotivních spojení, a právě ta mohou ovlivňovat to, jestli pociťujeme hlad, či nikoliv. Například zamilovaný člověk hlad obvykle nepociťuje.

Pozitivní emoce, jako je romantická láska, zvyšují hladinu serotoninu v těle. Tento úžasný hormon funguje jako chemický posel. Dokáže potlačit chuť k jídlu, výrazně ovlivňuje naši náladu, energii, hmotnost, pozornost, a dokonce i bolest či sexuální život.

 A jak se vznášíte na obláčku lásky, tak si na čokoládový dort, který jste si dávala ke kávě po obědě, ani nevzpomenete. Šťastně zamilovaný člověk z vědeckého hlediska má o váhu postaráno.

Pokud se tedy časté romantické večeře neskládají z pěti vysokokalorických chodů a nepatříte mezi čerstvě zamilované páry, které mají spíše potřebu trávit čas jen spolu. Tráví čas v posteli, sledováním televize či mluvením o společné budoucnosti – mnohdy s dobrým jídlem a lahví vína.

Chcete namítnout, že přebytečnou energii mohou zamilovaní spálit sexem? Pokud jsou fyzicky zdatní a zvládnou alespoň hodinu intenzivního milování, pak možná ano. Lepším spalovačem kalorií bude dozajista společný sport nebo dlouhé romantické procházky.

Nešťastná láska je hladová

Pokud jste však vystresovaná, smutná nebo truchlící, potřeba jídla se může zvyšovat. A platí to nejen pro osamělé, ale i nešťastně zamilované nebo pro ty, kteří žijí v permanentním strachu z toho, že budou opuštěni. „Tito lidé častěji podléhají potřebě utěšit se tabulkou čokolády nebo jiné sladkosti. Slouží jim totiž jako ochranné křídlo.

Budete mít zájem:  Adhd V Dospělosti Příznaky?

Bohužel se pro ně zvýšená touha po sladkém či celkově přejídání se jídlem stává drogou ohrožující nejen jejich hmotnost, ale celkové zdraví a psychickou pohodu,“ varuje Ing. Michaela Ryglová, odborná garantka výživy za společnost Bonavita. V takovém případě je dobré si uvědomit, v jakých situacích jíte.

Když jste doma sama a užírá vás žárlivost, s kým a kde váš přítel je, když ne s vámi? Nebo pokaždé, když svého bývalého potkáte s novou přítelkyní, padnou dva pytlíky brambůrků? Naučte se proto odlišit skutečný hlad od „emočního“ hladu.

Poslouchat správně své tělo vyžaduje trpělivost, ale jakmile to dokážete, snadněji vyhodnotíte, jestli vás honí pouze chutě, chcete zajíst stres, nebo jde o opravdový hlad.

Po pár měsících randění to se vztahem vypadá stabilně a vy už nelítáte jak zběsilá, stahovací prádélko už pomalu odkládáte a s druhou polovičkou si rádi dopřejete klidnější večery i víkendy. U vašich zadaných kamarádů je to podobně a mužům začínají růst bříška a ženám pozadí. Není to pravidlem, ale spokojený vztah vám kila může přinést.

Přibírání na váze ve spokojeném partnerském vztahu může totiž pramenit jednak z toho, že tzv. usneme na vavřínech, ale stejně tak mohou být důvodem špatně nastavené společné návyky. „Nebezpečí zvyšující se hmotnosti skutečně hrozí i v případě, že máte dlouhodobě dobře fungující partnerský vztah.

Během společného soužití si totiž páry vytvářejí různé rituály kolem jídelního stolu a ne vždy se jedná o zdraví prospěšné návyky, zvlášť má-li pár zálibu v dobrém jídle a pití,“ vysvětluje odborná garantka výživy Ryglová.

Někteří si například vypěstují návyk dávat si pokaždé skleničku vína na dobrou noc, nějakou sladkost po milování nebo si společně dají vydatné jídlo před sexem. A s příchodem dětí jsou kila zaručena.

Zamilovaná nebo ne, chce to pravidelný režim

Bez ohledu na to, jestli se nacházíte ve fázi největší zamilovanosti, nebo vás trápí nešťastná láska, je dobré si vytvořit pravidelný, a především zdravý režim. Pravidelná strava zabrání přejídání, nezvladatelným chutím a slouží i jako prevence emočního jedení.

To, jak si svůj režim nastavíte, je přitom čistě jen na vás, protože někomu vyhovuje například pět až šest menších porcí jídel denně, jiný se spokojí se třemi většími porcemi. Abyste měli to, co jíte, pod kontrolou, zamyslete se nad tím, jaká je vaše aktuální situace.

Odpovězte sami sobě na to, kolik a co jíte, jestli jíte pravidelně a jestli je vaše strava pestrá.

„Důležité je také to, jaký máte vztah k jídlu, po jakých potravinách sáhnete, když jste ve stresu, nebo jestli dokážete říct jídlu ne,“ uzavírá myšlenku nad stravovacími návyky všech lidí bez ohledu na množství lásky v jejich životě Michaela Ryglová.

Diskuze Chybí mi láska

Velikost písma:

Já bych z našeho vztahu teda rozhodně pláchnout nechtěla, protože
ačkoliv už se sice manžel nechová jako zamilovanej a zrovna už moc
„nevrkáme“ , tak ale to, že je spolehlivej,
hodnej, nepije, dobrej taťka, nelže a hlavně má slovo chlapa a pravda, že
sex nás pořád baví, je to s nim krásný a máme ho většinou vcelku často.
Tak to, že už za mnou nechodí s kytičkou a denně mě nepíše zamilovaný
smsky a necukruje, mu úplně v pohodě promíjím
Je to skvělej člověk, takže se na něj za to nezlobím, ale pravda, že
kytičkou jen tak, by mě udělal radost velikou 

Já nemám z čeho utéct. Jsem sama s dítětem. A životního partnera,
co by mě miloval bych hrozně ráda. Trápí mě to. Vystačím si sama,
všechno zvládnu, péči o dceru, o domácnost, má spustu koníčků,
zájmů. Nezastavím se, ani nemám čas se tím moc trápit.

Ale tenhle týden
to na mě nějak padlo. Nemám se s kým podělit právě o hezké zážitky
z výletů a trávení volného času. Ani jsem neměla s kým vyrazit na
dovolenou. Tak pořád nad sebou přemýšlím, jestli se to někdy změní.

A táhne mi na 35, tak taky nejsem zrovna nejmladší, kdybych chtěla dceři
ještě pořídit sourozence. Ale ten chlap v nedohlednu.
To jsem tě asi moc nepodpořila. Je to komplikované. Ty musíš vědět, zda
má cenu s ním být.

Já byla osm let s tátou mé dcery a pak jsem dospěla
k tomu, že nám bude lépe bez něj. Taky jsem citově strádala. No a teď
jsem sama.

No u nás je to tak napůl, nikdy jsem do něj nebyla úplně blázen, sex
jen občas a puberta ho často chytá taky, ale je hodnej i ty kytky nosí a
pomáhá a je skvělej táta. Takže i pocity jsou tak mezi. Ráda bych to
nějak vylepšila.

No u nás stejně není s kým jet na dovču, neb chlapa to nebaví. To je
snad horší než ho nemít, teda v tomhle, v jiných věcech je zas lepší
ho mít.

@Anonymní píše:
Jako taky na druhou stranu je hodný, nechodí nějak po hospodách, nekouří
(zatím co já teď začala tak nějak z nervozity). Ale vadí mi to, že jsme
vždycky na druhém místě. Ani malému nijak zvlášť nevěnuje čas. Ráno
vstane tak kolem půl 11, zapne telku, pojí, jde do práce a jak se vrátí,
pojí a jdem spát. Když má ranní, tak jde většinou odpoledne k rodičům,
vrátí se tak kolem osmé, pojí a opět jdem spát. Nepotřebuju zamilované
SMSky, ty mi tolik neřeknou jako dotek. Kytky taky nečekám a dárky už
vůbec ne (potom co mi na Vánoce daroval pásek co našel venku ). Jde mi prostě více o to fyzično jako
takové a hezké slůvko k tomu…

No přijde váš vztah zvláštní, jak on chodí vždy z ranní
k rodičům a přijde až večer, to je dost děsný.

Tak takhle jsem se cítila kdysi taky. Manžel přišel domů a vyměnoval si
místo u televize s místem u PC. Taky jsem se cítila sama. V podstatě
jsme jednu dobu žili vedle sebe a né spolu. Já jsem ale trochu
vznětlivější povahy – jsem totiž znamení Lev No a když nezabralo takové to postýskání
si, že se mi vůbec nevěnuje atd. atd., začala jsem to řešit trochu
razantním způsobem. Tak třeba jsem mu nadala že místo tlemění na TV nebo
do PC aby mi raději pomohl, a mohli jsme se věnovat sobě. Že me nebaví
kolem něho lítat jak kolem malého dítěte a jestli se míní takhle chovat,
že se můžu sebrat a jít. Ale říkám já jsem vznětlivé povahy, a tak
někdy jednám s velmi horkou hlavou Ale pomohlo to.

@Hellísek No a proto
je potřeba udžovat chlapa v permanentní bdělosti Já to tedy tak dělám, jak vidím, že už to
s tou láskou zase začíná „flákat“, proberu ho jedna dvě. Ale je pravda, že těch situací už není
tolik, co dříve. Komunikace, komunikace a zase komunikace – to je jediné
pravidlo, které zaručuje funkčnost vztahu. A je jedno v jakém duchu ta
komunikace probíhá  

Samozřejmě že jsem taky už bouchla a rázně jsem mu řekla, že to
takhle prostě nejde, že já chci chlapa pro rodinu a pokud to takhle půjde
dál a já už to nedám, tak ať se mě pak neptá proč… Na to mi odpoví,
že to všecko dělá pro nás, což je úplná blbost – nevím co mi pomůže,
že má tchán pokosenou trávu a my ji doma máme po kolena, nebo že mají
v zimě čím topit… Ale je mi trošku lépe, dala jsem si horkou
vanu a tatranku 

No vidíš a hned máš pro něj argumentaci. Nesmíš se nechat uchlácholit
těmi kecičkami, o tom jak to dělá pro vás blá blá blá. Přesně jak jsi
to psala tak bych mu to i vmetla.

Co dělá pro vás to že pomáhá rodičům
a na svou rodinu kašle z vysoka?? Že když má odpolední směnu vstává
o půl jedenácté?? Kdyby pro Vás něco skutečně dělal, tak vstává už
tak v 8 a věnuje se třeba prckovi, k rodičům by chodil minimálně a
věnoval se kolem domu.

Já třeba osobně bych mu řekla něco v tom smyslu –
„nechci být nějaká stíhačka, nebo nějaká sedmihlavá saň, ale pokud
budeš s rodiči trávit více času než se mnou a svým dítětem, budu
nucena ti k rodičům zakázat jezdit. A to bych velice nerada.“ Ještě
bych mu řekla ať si srovná v hlavě kdo je pro něj důležitější –
jestli ty a dítě nebo rodiče.

Je to dost drsné ale někdy to bohužel jinak
nejde řešit. Vím o čem mluvím – vzala jsem si benjamínka (to je něco
jako jedináček). Tahle bych postupovala já. Ale každý jsme jiný a každý
reagujem jinak. A ještě se zeptám – ty mu třeba chystáš jídlo
nebo tak??

Jo jěště – poduk by ti třeba argumentoval, že k rodičům jezdí třeba
proto, že pak dostane nějaké peníze, tak bych mu odpověděla, že raději
budu bez peněz, ale šťastná rodina, než s penězi a bez rodiny.

@werajsik Na rovinu
jsem mu řekla, že nebýt maličkého, tak bych s ním nebyla, že prostě jen
chci, aby měl malý úplnou rodinu nejen papírově.

A pokud se to nezmění,
jednoho dne mi dojde trpělivost a vztah půjde do kytek… Jen se vždycky
akorát pohádáme, což jsem se zařekla, že před naším chlapečkem nikdy
nebudu dělat, no a výsledek je opět stejný…
Krom snídaně, o kterou nestojí, a svačiny do práce, za kterou se stydí,
mu jídlo chystám. Ikdyž zase občas, jak má náladu, tak třeba ohřeje
párky na večeři 

No tak teď jsi na to kápla, normálně jako nedostává peníze, jen jak
jdou do lesa a prodají dřevo. Ale to už jsme taky řešili, že radši ho
budu mít doma a těch pár tisíc, ikdyž pomůžou, tak oželím.

Na tohle
většinou vyrukuje s tím, ať si pak nakupuju za co chci, že nebude na to,
na to a na to. Ale to jsou peníze max. 1 do roka.

Jako říkala jsem, že
rodičům může OBČAS chodit pomáhat, ale co je moc to je moc.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector