30.09.2013 | Jsou biopotraviny zázračným produktem a všelékem na neduhy stravování civilizovaného světa, nebo jsou jen chytrým marketingovým tahem?
Biopotraviny jsou kontroverzním a často diskutovaným tématem mezi jejich zapřisáhlými příznivci a tvrdošíjnými odpůrci. Každá skupina má pro svá tvrzení řadu relevantních argumentů a zmatený spotřebitel často neví, na kterou stranu se přiklonit. Dá se říci, že pravda leží někde uprostřed – biopotraviny mají řadu nesporných výhod, ale také nedostatků.
Biopotraviny jsou potraviny rostlinného či živočišného původu vyrobené z bioproduktů vypěstovaných na ekologicky hospodařících farmách. Zemědělec, který chce na trh dodávat bioprodukty, musí svou farmu zaregistrovat do systému evidence a kontroly, v současné době jsou takových zemědělců v ČR necelé čtyři tisíce.
Minimálně jednou ročně jsou oni i výrobci biopotravin podrobeni kontrole prostřednictvím jedné ze čtyř certifikovaných organizací (KEZ, ABCERT, BIOKONT, Bureau Veritas).
Pouze takto certifikovaný výrobek má právo používat logo BIO, které zaručuje kontrolu od vypěstování, úpravu a zpracování až ke konečnému spotřebiteli. „Prezentovat potraviny jako bio lze jen v případě, že daný certifikát mají.
V opačném případě se jedná o klamání spotřebitele i porušování zákona a prodejci hrozí velmi vysoké pokuty,“ říká Kateřina Nesrstová, manažerka PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců.
V ČR moc netáhne
Biopotraviny pravidelně kupují jen 4 % Čechů, občas si je koupí 37 % lidí, naopak 17 % je nikdy nevyzkoušelo a ani je vyzkoušet nechce.
Více než tři pětiny respondentů v průzkumu společnosti KPMG uvádějí jako hlavní důvod odmítání biopotravin jejich vysokou cenu, téměř polovina Čechů podle průzkumu biopotravinám nevěří a nevidí rozdíl v jejich kvalitě oproti běžným potravinám.
Jejich důvěryhodnost narušují mimo jiné výzkumy z poslední doby, ze kterých vyplývá, že biopotraviny nejsou zdravější než potraviny vyráběné konvenčním způsobem.
Žádný průzkum zatím seriózně nepotvrdil, že by konzumenti biovýrobků byli zdravější než ti, co holdují konvenčním potravinám, tvrzení o jejich zdravotním přínosu jsou tak často spíše intuitivní: „Pro mne jsou biopotraviny automaticky nutně zdravější proti konvenčním potravinám, protože jejich produkce je bez mnoha chemických látek a aditiv, které se v konvenčním zemědělství i výrobě potravin běžně používají,“ říká Jan Zeman, majitel společnosti Biopekárna Zemanka.
- Zásady produkce biopotravin
- – jsou zpracovávány z kontrolovaných výrobků ekologického zemědělství
- – neobsahují syntetická barviva, aromatické a konzervační látky, ochucovadla, emulgátory a podobné přídatné látky
- – při jejich výrobě se nepoužívají nepovolené postupy
- – neobsahují geneticky upravené organismy
Měsíc biopotravin
Záři je tradičně Měsícem biopotravin a ekologického zemědělství. Jeho hlavním cílem je zvýšit informovanost spotřebitelů o biopotravinách a ekologickém zemědělství a představit výhody biopotravin.
„Letošním heslem se stalo Ručíme za bio, čímž chceme naznačit, že celý řetězec produkce, zpracování i prodeje je kontrolován a garantován státem i EU,“ vysvětluje vedoucí oddělení ekologického zemědělství MZE Jan Gallas.
Bio je dobře kontrolováno
Jak zaručeně poznáme biopotravinu? Proč jsou tyto produkty většinou výrazně dražší? Jsou všechny produkty z populárních farmářských trhů v biokvalitě? Na tyto otázky nám odpovídala Kateřina Nesrstová, manažerka PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců.
Jaké procento z celkového množství prodaných potravin tvoří biopotraviny?
Trh s biopotravinami každoročně roste. Ne sice závratnou rychlostí, ale téměř bez výjimky stabilně a celosvětově. Tuzemské biopotraviny činí více než 1 % celkové spotřeby potravin.
Jaká kategorie spotřebitelů bioprodukty nejvíce nakupuje?
Jsou to lidé, kteří přemýšlejí o tom, co jedí. Škatulkování dle vzdělání nebo podle příjmové skupiny zde neplatí. Mezi konzumenty biopotravin najdete jak studenty, tak důchodce. Dávno už neplatí, že bio kupují jen lidé s vysokými příjmy, matky s malými dětmi, vegetariáni nebo lidé z velkých měst.
Jsou všechny produkty, se kterými se setkáváme na farmářských trzích, bio?
Bohužel stále panuje mylný dojem, že vše, co se prodává na farmářských trzích, je bio. Certifikovaných biopotravin je v České republice na farmářských trzích v nabídce poměrně málo. Některá tržiště si na výběru dodavatelů zakládají a snaží se, aby byl poměr bio-nebio produktů alespoň trochu vyvážený. Ovšem zvláště v menších městech je bioproduktů na farmářských trzích minimum.
Jaká je nejprodávanější kategorie výrobků v bio kvalitě?
Obecně jsou velmi oblíbené mléčné biovýrobky, a to i kvůli ceně, která se příliš neliší od kvalitních konvenčních produktů. V obchodech se zdravou výživou jsou populární suroviny pro vegetariány, a na farmy si lidé postupně zvykají jezdit za nákupy biomasa, ale třeba i biozeleniny.
Kde nejčastěji spotřebitelé bio produkty nakupují?
Vzhledem k tomu, že v České republice je velmi hustá síť supermarketů, které téměř bez výjimky biovýrobky nabízejí, je logické, že podstatná část nákupů je realizována tam.
Je nutno dodat, že tuzemské bio je zde v menšině. Co se týče českých biopotravin, je potřeba se poohlédnout do malých obchodů, nebo se obrátit přímo na farmáře.
V posledních letech stoupá podíl biopotravin, které se prodají přímo na farmách.
Jaké jsou hlavní výhody biopotravin?
Certifikované biopotraviny zaručují zákazníkům jistotu, že byly vyrobeny v souladu s nařízeními, která se vztahují k ekologickému zemědělství. Jejich výroba je velmi pečlivě a důkladně kontrolována. S tím souvisí podstatná fakta, mimo jiné to, že se do výrobního řetězce biopotraviny nemohou dostat geneticky modifikované organismy nebo nepovolené chemické látky.
Jak zákazníci poznají zaručeně biopotravinu?
Každá certifikovaná biopotravina je označena logem Produkt ekologického zemědělství. V České republice je užívána tzv. biozebra, nebo lze na výrobcích najít evropské logo pro biopotraviny.
U každého z log je umístěn kód složený z čísel a písmen, podle kterého se dá snadno najít ten, kdo danému bioproduktu certifikát udělil.
Navíc zákonná nařízení pamatují i na ty, kteří by se chtěli pokusit logo či označení bio zneužít, s milionovými pokutami.
Čím je dána vyšší cena biopotravin oproti konvenčním?
Na výsledné ceně biopotravin se podílí zejména používání kvalitních surovin z ekologického zemědělství, ale také často třeba i podíl ručního zpracování. Nesetkáte se zde s náhražkami. Navíc v ekologickém zemědělství panují přísnější podmínky, což se promítá zejména do cen živočišných produktů. Bohužel však často přehnanou cenu tvoří i vysoké marže prodejců.
Každoročně je také vyhlašována Biopotravina roku. Tímto titulem se pro rok 2013 může pyšnit výrobek Černíkovické beraní rohy z produkce Miloše Kurky.
Kdo s koho: bio versus nebio. Co je zdravější?
Rok od roku přibývá lidí, kteří vkládají do biopotravin naději v to, že je možné se najíst a přitom se vyhnout chemikáliím, které našemu zdraví škodí. Pro jiné jsou biopotraviny i jejich konzumenti terčem posměchu. Kdo má blíž k pravdě?
Podle statistik ministerstva zemědělství utratili předloni Češi za biopotraviny 3,33 miliard korun. Oproti roku 2016 jde o nárůst o rekordních 30,5 procenta.
Stále to ovšem není moc – odpovídá to hodnotě 314 korun na obyvatele a jde o něco přes jedno procento všech výdajů na potraviny a nápoje. Podle průzkumu provedeného Centrem pro výzkum veřejného mínění v roce 2017 se o biopotraviny zajímá necelá třetina Čechů.
Často je ovšem kupuje jen každý desátý z nás. Tu a tam po nich sáhne 43 procent spotřebitelů. Vůbec nikdo z 983 dotázaných neodpověděl, že biopotraviny kupuje vždy, naopak 42 % účastníků výzkumu je nekupuje vůbec (zbývajících pět procent odpovědělo, že neví).
Nejčastějším důvodem, proč Češi biopotraviny kupují, je skutečnost, že nebyly chemicky ošetřeny (takto odpovědělo 44 % dotázaných).
Lichotivé výsledky
Zemědělci produkující biopotraviny musejí dodržovat dlouhou řadu předpisů, například nesmějí používat umělá hnojiva, chemické pesticidy a herbicidy a geneticky modifikované plodiny. Zvířata musejí chovat ve výbězích nebo na pastvě a kromě dalšího se jim nesmí podávat stimulátory růstu.
„Regulace plevelů se provádí hlavně mechanicky, např. prutovými bránami. K ochraně rostlin je povoleno používat jen omezené množství přípravků a ty jsou obvykle přírodního původu.
Použití mědi a síry je povoleno jen do trvalých kultur. Hnojí se statkovými hnojivy nebo se pěstují luskoviny, které poutají vzdušný dusík,“ vysvětluje Pavlína Samsonová, ředitelka společnosti Bioinstitut, o. p. s.
, která se rozvojem ekologického zemědělství zabývá.
To vše má spotřebitelům zaručovat poživatiny prosté nežádoucích látek. Jsou ale biopotraviny opravdu zdraví prospěšné? Dosud se u nás asi největší mediální pozornosti dostalo studii provedené v roce 2009 na žádost Britského úřadu pro kontrolu potravin (FTA) výzkumníky z London School of Hygiene and Tropical Medicine.
Badatelé v jejím rámci shromáždili a porovnali celkem 169 jednotlivých studií, které se zabývaly obsahem živin v potravinách a jež byly publikovány za předchozích padesát let. Studie dopadla na první pohled pro biopotraviny docela lichotivě. Biopotraviny podle ní obsahovaly více minerálních látek a méně dusičnanů.
Výsledný verdikt studie přesto zněl, že zdravotní přínos potravin nebyl prokázán. Proč? Výsledky pro jednotlivé živiny nebyly statisticky prokazatelné. Buď se opíraly o příliš malý počet studií, nebo nebyl rozdíl mezi bio- a běžnými potravinami dostatečně velký.
Jak už to tak bývá, výsledky studie posílily jak zastánce, tak odpůrce biopotravin ve víře ve svou pravdu.
O něco později, v roce 2011, vyřkl svůj ortel nad ekologickým zemědělstvím také spolek českých skeptiků Sisyfos. Ten udělil posměšnou cenu „stříbrný Bludný balvan“ výše zmíněné společnosti Bioinstitut. „Nákladná, s různými riziky spojená výroba biopotravin bývá zdůvodňována smyšlenými fámami o ochraně zdraví,“ uvádí Sisyfos ve svém zdůvodnění.
V roce 2014 byly v časopise British Journal of Cancer publikovány výsledky takzvané „Studie milionu žen“. Ve skutečnosti se týkala „pouze“ 623 000 Britek středního věku, ale i tak jde o úctyhodný vzorek.
Byly sledovány po dobu delší devíti let.
Studie nejenže neprokázala, že by byly biopotraviny zdravější, ale v případě rakoviny prsu na tom byly vyznavačky zdravé stravy dokonce hůře než jejich lhostejnější krajanky.
Kdo je zdravější?
Autoři studie milionu žen nicméně připouštějí, že za vyšší výskyt rakoviny zřejmě nemůže strava, ale odlišný styl žen, které kupují biopotraviny. Ty mají v průměru vyšší vzdělání, a tím pádem také méně dětí a větší spotřebu alkoholu než ostatní ženy (ano, je tomu tak – magistry a doktorky pijí více než dělnice a uklízečky). Právě tyto dva faktory významně zvyšují riziko rakoviny prsu.
Podrobněji se celé věci podívaly na kloub Julia Baudryová, Karen Assmannová a Mathilde Touvieorá z univerzity v Paříži, které své výsledky publikovaly loni v časopisu JAMA Medical Journal.
Studie se zúčastnilo 69 000 lidí, kteří byli požádáni o vyplnění velmi podrobného dotazníku. Většina z nich (78,5 %) byly ženy. Účastníci museli udat své zaměstnání, stupeň vzdělání, výši přijmu, zda kouří, kolik váží, jaký byl výskyt rakoviny v rodině a další podrobnosti.
Následně byly po dobu pěti let sledovány jejich stravovací návyky a zdravotní stav.
Po zohlednění uvedených faktorů vyšlo najevo, že ti největší příznivci biopotravin trpí o 76 % méně výskytem lymfomů (v případě Non-Hodgkinova lymfomu šlo dokonce o 86 %) a o třetinu méně výskytem rakoviny prsu rozvinuté po menopauze. Celkově pak lidé, kteří horovali pro biopotraviny nejvíce, měli o čtvrtinu nižší výskyt rakoviny než ti, kteří je nekonzumovali vůbec.
Že by se přece jen vyplatilo zlomit hůl nad chemicky ošetřenými plodinami a dávat přednost těm, které pochází od organicky hospodařících zemědělců?
Zmíněné výsledky napovídají, že pokud nahradíme konvenční potraviny těmi s přídomkem bio, svému zdraví tím skutečně prospějeme. Je zde ovšem jeden důležitý háček. Biopotraviny jsou dražší, takže můžeme mít tendenci jich kupovat méně. Je logické, že luxusní zboží si člověk dopřeje méně často než to laciné.
Ovšem pokud místo jedné papriky denně sníme jen jednu za týden a podobně omezíme spotřebu veškerého ovoce a zeleniny, sníme kvůli tomu méně vitaminů, minerálů a přírodních antioxidantů a v součtu si tak nakonec možná ublížíme.
Nikdo bohužel neřekne, zda je lepší jedno biojablko či dvě chemicky ošetřená (srovnání by vycházelo pro každého z nás úplně jinak).
Profesor Zdeněk Opatrný z Přírodovědecké katedry Univerzity Karlovy je dlouhodobým kritikem přesvědčení o přínosu biopotravin a ani zmíněná studie podle něj není přesvědčivá. „Kdyby to byla ‚vědecky-odborná pravda‘, tak po celém světě stojí ústavy a nadnárodní firmy produkující tato ,biokanceropreventivika‘,“ komentuje výsledky výzkumu.
Boj mezi biopotravinami a konvenčními produkty probíhá ještě na jedné frontě. Tou je kontaminace plísněmi a nebezpečnými bakteriemi. Odpůrci biopotravin tvrdí, že kvůli vynechání většiny používaných pesticidů a fungicidů bývají biopotravinami častěji napadeny.
Příznivci oponují, že organicky pěstované plodiny disponují lepší přirozenou imunitou vůči parazitickým organismům. Friedrich-Karl Lücke proto v roce 2017 shromáždil a porovnal výsledky studií, které se týkaly obsahu toxinů a nežádoucích bakterií v rostlinných i živočišných produktech.
Zjistil, že studie zabývající se výskytem salmonely a E. coli, toxoplasmy a campylobactery při chovu hovězího dobytka, vepřů a drůbeže dávají nejednoznačné výsledky. Nalezl zhruba stejný počet těch, které vyznívaly ve prospěch biopotravin, jako těch s opačným výsledkem a studií nerozhodných.
Pokud se zaměřil pouze na bakterie rezistentní vůči antibiotikům, ve většině případů lépe dopadlo maso z biozemědělských chovů.
Mezinárodně uznávanou odbornicí v oboru kvality a bezpečnosti potravin je profesorka Jana Hajšlová z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Ta se v tiskové zprávě z roku 2011 vyjádřila k obsahu plísní v biopotravinách.
Tvrdí, že „mýty o vyšší úrovni kontaminace biopotravin mykotoxiny nejsou průkazné.
Naopak, aplikace některých fungicidů ze skupiny strobilurinu mohou vést ke zvýšení produkce toxických sekundárních metabolitů v důsledku chemického stresu, kterému je plíseň při postřiku vystavena.“
Kudy se vydat
Pokud uvažujete o zlaté střední cestě, může stát za úvahu omezit alespoň ty plodiny, které obsahují největší množství škodlivých látek. Obsah pesticidů v jednotlivých druzích ovoce a zeleniny měří společnost Enviromentální pracovní skupina (EWG).
Ta se snaží o důkladný rozbor, takže zkoumá množství vzorků s pesticidy, počet nalezených druhů pesticidů i množství každého z nich. Každoročně vydává přehled dvanácti nejvíce zasažených plodin.
Její výsledky se týkají amerického trhu, mohou ale sloužit jako inspirace.
Za rok 2018 byly coby nejvíce rizikové vyhodnoceny jahody (třetina ze zkoumaného vzorku obsahovala deset a více druhů pesticidů), následované špenátem a nektarinkami.
Tucet nejvíce stříkaných plodin doplňují jablka, hroznové víno, broskve, třešně, hrušky, rajská jablka, řapíkatý celer, brambory a kapie. Není snadné si tento žebříček zapamatovat a kromě toho se každý rok mění.
Jednodušší je mít v hlavě poučku, že náchylnější k vystavení pesticidy budou plodiny, které mají na jednotku objemu velký povrch. Tedy bobule a listová zelenina.
Naopak nejvíce bezpečné jsou plodiny, které mají velký objem a jsou chráněny tlustou kůrou či slupkou, například avokádo, ananas či mango. Podle EWG bývá z tohoto hlediska bezpečná také třeba cibule a zelený hrášek. Některé plodiny mohou obsahovat méně pesticidů díky tomu, že samy obsahují látky, které škůdce odpuzují. Sem patří zelí a opět cibule.
Umýt nebo loupat?
Jenže třeba jablka jsou u nás nejobvyklejším druhem ovoce a těžko se jich jen kvůli pesticidům vzdát. Pak lze použít některý ze způsobů, jak obsah škodlivin alespoň o něco snížit.
Nejjednodušší je vydrhnout povrch plodu pod tekoucí vodou měkkým kartáčem. Účinnost se zvýší použitím vody s trochou rozpuštěné jedlé sody.
Ještě lepší je oloupání, uvaření či blanšírování (krátké povaření a následné vložení do studené vody), ovšem těmito způsoby se nechtěně zbavíme i části vitaminů.
Tvrzení, že biopotraviny nemají žádný zdravotní přínos se zdá neudržitelné, což je dobrá zpráva jak pro producenty, tak pro příznivce biopotravin. Kromě toho je organické zemědělství šetrnější pro krajinu, protože nezatěžuje půdu a vodní zdroje agrochemickými látkami. Takže hurá, vyražme na trh pro organicky pěstovanou mrkev a papriku.
Avšak ouha – v posledních letech bylo zpochybněno i toto tvrzení. Ne, že by výroba biopotravin nebyla šetrnější k přírodě, dává však výrazně menší výnosy. Kritici proto tvrdí, že k vypěstování stejného množství organických plodin je zapotřebí větší plochy zemědělské půdy.
A protože se biopotravin pěstuje méně, musejí často za spotřebitelem cestovat ještě z větších dálek, než je tomu u „obyčejné“ potraviny.
Kdo chce podpořit své zdraví a zároveň pomoci přírodě, měl by podle všeho do jídelníčku biopotraviny zařadit, ovšem spíše jen ty nepocházející z příliš vzdálené oblasti. A jistě se vyplatí sledovat budoucí publikované studie, protože výzkum účinků biopotravin se ukázal být přinejmenším doposud oblastí, kde o překvapení a napětí není nouze.
Z regálů drogerie DM zmizí kvůli rodinnému sporu biopotraviny Alnatura – iDNES.cz
Obiloviny, těstoviny, müsli, pomazánky a další ekologické produkty se zelenočerným logem na obalu z regálů „déemka“ postupně mizí již delší dobu. Rehn však počítá s tím, že v nejbližší době stáhne DM z prodeje i poslední dvacítku výrobků.
„Zbývá tam maximálně dvacet produktů Alnatura. Myslím, že to směřuje k úplnému vylistování,“ řekl Rehn listu Mannheimer Morgen. Alnatura má přitom v nabídce kolem 1 200 položek.
Podle Jiřího Peroutky, manažera komunikace DM v Česku, se to týká i tuzemských prodejen. Peroutka to zdůvodňuje tím, že se drogerie chce soustředit na vlastní privátní značku dmBio. V regálech tak potřebuje více místa. „Toto rozšíření je realizováno na úkor značky Alnatura, kterou v současné době od tohoto dodavatele dále neodebíráme,“ prohlásil Peroutka.
Spolupráce obou firem přitom úspěšně fungovala od osmdesátých let. Podle serveru magazínu Spiegel to byl právě Werner, kdo Rehnovi doporučil zaměřit se na výrobu tehdy nedostatkových biopotravin. Sázka na bio se ukázala být správná a profitovaly z ní obě strany. Díky vzájemné spolupráci měla Alnatura zajištěný odbyt a drogerie spolehlivého dodavatele.
Právě bioprodukty do značné míry určují i image řetězce. V Česku sice není poptávka po ekologických výrobcích nijak vysoká, v Německu však podle společnosti GfK mají už více než pětiprocentní podíl na celkovém trhu s potravinami a jde o lukrativní miliardový byznys.
Zlom přišel pravděpodobně před třemi lety, údajně kvůli neshodě na novém kontraktu. DM zareagovalo právě vytvořením vlastní řady bioproduktů, které postupně začaly v prodejnách nahrazovat výrobky Alnatura.
Místo DM Billa a internet
I když konec značky v řetězci znamená podle Rehna velkou ztrátu, společnosti se podařilo najít jiné odběratele. V Česku jejich výrobky od loňského podzimu nabízí například Billa.
Nemalou část zajišťuje internetový prodej a také vlastní značkové prodejny, které po vypuknutí sporu začaly rychle přibývat.
Růst tržeb kvůli výpadku klíčového zákazníka společnosti sice zpomalil, ale nezačal klesat.
V současnosti vedou obě firmy proti sobě dva soudní spory. V prvním jde o starou smlouvu z osmdesátých let, která DM dává spolurozhodovací pravomoc při výběru obchodních partnerů.
Ta podle Rehna přestala platit poté, co DM začal jeho výrobky vyřazovat z regálů. Ke konci minulého roku mu dal soud v Darmstadtu za pravdu. Řetězec se však odvolal, a tak zatím nemusí platit ani 2,3 milionu eur, které si jednostranně strhl z faktur.
Mnohem důležitější je však druhý proces. V něm si Werner spolu s dalším obchodníkem Wolfgangem Gutberletem nárokuje samotnou značku Alnatura. Argumentují tím, že pouze díky DM Alnatura vyrostla do dnešní velikosti.
Právě značka je přitom nejdůležitější částí firmy a pokud by ji mohlo používat i DM, znamenalo by to pravděpodobně konec. Také v tomto případě však soud první instance rozhodl ve prospěch Rehna.
Zpracování bioproduktů a výroba biopotravin – Asociace soukromého zemědělství ČR
Analýza českého trhu s biopotravinami obsahující data z ročenky Český trh s biopotravinami 2007, kterou vydala agentura Green marketing. V roce 2006 se zvýšil počet výrobců biopotravin o 27, celkově tedy bylo ke konci roku 2006 v České republice certifikováno 152 podniků pro výrobu biopotravin.
Přestože se lepší dostupnost biopotravin denní potřeby, jako jsou např.
pečivo či mléko, a to zejména díky supermarketům, které je zařadily do své nabídky (Billa a Interspar nabízely vlastní dopékané pečivo, mléčné výrobky nabízejí všechny řetězce, hovězí maso většina), základní potraviny v bio kvalitě nejsou stále běžně dostupné – ; a to zejména vejce, ovoce a zelenina, sýry či drůbeží maso.
Zlepšila se situace v oblasti bio vajec. Do maloobchodní sítě je dodávají dvě farmy, Abatis a Pavel Kýr, obě však zdaleka nestačí pokrýt aktuální poptávku. Za rozšíření ekologických chovů nosnic v České republice a zpřístupnění bio vajec spotřebitelům získaly obě farmy čestné uznání v soutěži Česká biopotraviny roku 2006.
Soutěž Česká biopotravina roku, kterou do loňského roku vyhlašovala Nadace Partnerství, do značné míry ukazuje, jak se v České republice vyvíjí výroba biopotravin.
V loňském roce bylo do soutěže nominováno 20 biopotravin, což na jedné straně ukazuje na vzrůstající zájem výrobců o „bio“ segment (v předešlých ročnících se počet nominací pohyboval okolo 15), na druhé straně podtrhuje žalostný stav v oblasti výroby biopotravin v ČR.
Titul Česká biopotravina roku 2006 získala Mlékárna Valašské Meziříčí za Bio kysaný nápoj s probiotickou kulturou. Nejen porota ale i zákazníci oceňují výbornou chuť, praktické balení vhodné ke svačině, vkusný obal a širokou dostupnost a nápoj se prodává velmi dobře. Mlékarna Valašské Meziříčí přidala na začátku roku 2007 ochucenou variantu – jahody.
Rostoucí poptávka po biopotravinách byla v roce 2006 z 65 % kryta dovozy. Na zájem o biopotraviny samozřejmě reagují maloobchodníci a svým zákazníkům chtějí nabízet především domácí, české výrobky.
Právě zájem obchodních řetězců zlepšuje možnosti odbytu biopotravin a nabízí možnosti výroby ve větších šaržích, což dosud nebylo možné. Výroba biopotravin tak nabízí nové podnikatelské příležitosti a velký potenciál růstu.
Někteří velcí konvenční výrobci již na trend reagují a rozšiřují svůj sortiment o „bio“ novinky (Olma, Emco, Kostelecké uzeniny, Hamé, Polabské mlékárny, Jizerské pekárny).
Mezi nově certifikované výrobce biopotravin z českých bio surovin patří například MOŠTOVNA LAŽANY, výroba nápojů, spol. s r.o., která na přelomu roku uvedla na trh jablečný mošt, a dále Biopekárna Zemanka-Jan Zeman, výrobce slaných a sladkých pekařských výrobků.
Jen nepatrná část ze 152 certifikovaných výrobců biopotravin, okolo 20, představuje „výrobu biopotravin na farmě“, neboli faremní zpracování bioproduktů. Právě nedostatek výrobců biopotravin je příčinou stálého nedostatku biopotravin českého původu – na celkové spotřebě biopotravin se domácí produkty podíleli v roce 2006 jen 44 %.
Málo rozvinuté zpracování bioproduktů v České republice je dlouhodobě slabým článkem českého ekologického zemědělství. Značná část bio produktů, zejména obilí a zástavový skot, je exportována na úkor rozvoje zpracování pro domácí trh.
Tento stav kontrastuje například se sousedním Rakouskem, kde značná část z přibližně 20 000 ekologických farem také bioprodukty sama zpracovává a uvádí na trh. Co je příčinou tohoto stavu?
Příčiny nedostatku českých biopotravin
Od roku 1992 začíná silný tlak (vliv EU) na zmenšení rozsahu českého zemědělství a zejména snížení zornění, které bylo relativně vysoké. Pro vývoj zemědělství se stávají určujícími dva trendy – vlastní útlum zemědělské produkce vyplývající z transformačního procesu a politický tlak EU na snížení objemu české produkce (zejména v některých komoditách).
Dotace na zatravnění a nestabilita podnikatelského prostředí a ekonomická ztrátovost chovu dojnic vedly k tomu, že řada podniků zejména v podhorských a horských oblastech provedla masivní, resp. totální zatravnění své půdy a převedla chov skotu na chov krav bez tržní produkce mléka – KBTPM (v prvních letech dokonce nebyla podpora zatravnění vázána na chov zvířat).
Dalším výrazným impulsem k přechodu na pastevní způsob hospodaření byl vstup do EU a zavedení Agroenvironmentálních opatření v rámci Plánu horizontálního rozvoje venkova.
Dotační platby na plochy s TTP měly za následek výrazný nárůst extenzivního chovu dobytka, který umožnil podnikům výrazně racionalizovat výrobu (razantní snížení nákladů, zejména pracovních).
Počet chovaných dojnic klesl na jednu třetinu stavu roku 1989.
Relativní snadnost přechodu z extenzivního „rančerského“ způsobu chovu KBTPM na ekologický chov byla hlavní příčinou nárůstu počtu ekofarem a výměry českého EZ od roku 1998 do současnosti.
Ani výrazné rozlišení sazeb dotací podle kultur od roku 2004 nepřineslo očekávaný efekt a podíl TTP na celkové výměře zemědělské půdy obhospodařované v EZ se trvale pohybuje okolo 90 %.
Dle struktury farem v přechodném období nelze očekávat v nejbližších letech změnu tohoto trendu.
Malá výměra orné půdy je výraznou slabinou českého ekologického zemědělství – limituje produkci zrnin, na níž je závislá produkce nejen pečiva, těstovin a dalších biopotravin rostlinného původu, ale také na trhu chybějícího drůbežího masa, vajec a vepřového masa.
Na produkci vepřového masa pak závisí výroba masných výrobků z hovězího masa (na trhu je pouze výsekové hovězí maso; hospodaří pouze jeden větší chovatel prasat).
Paradoxem je, že v České republice chybí jatečný skot, protože naprostá většina zvířat je z rančerských ekofarem prodávána jako zástavová do konvečního výkrmu nebo vyvážena (důsledek výborné ceny za zástavová zvířata a snahy zbavit se mladých zvířat před zimním obdobím).
Hlavní zpracovatelé biomléka (OLMA a. s. a Polabské mlékárny Poděbrady a. s.) se trvale potýkají s nedostatkem suroviny a musí krátit dodávky výrobků svým odběratelům nebo bio mléko dovážet. Obě firmy zaznamenávají výrazný nárůst poptávky a rozšíření sortimentu výrobků je závislé na množství suroviny.
Dalo by se usuzovat, že převis poptávky vytváří ideální podmínky pro rozvoj ekologického chovu dojnic, produkci bio mléka a odbyt mléčných výrobků. Přesto nelze předpokládat, že v nejbližších letech dojde ke zlomu a ekofarmy s chovem KBTPM obnoví nebo přejdou na chov dojnic.
Takový krok totiž vyžaduje masivní investice do ustájení, dojení a mléčnice a zejména znamená problémy se zaměstnanci pro ošetřování zvířat a dojení a zvýšení pracovních nákladů (mzdy a povinné pojištění). Minimální investice do faremního zpracování při dodržení všech hygienických a veterinárních předpisů se odhaduje na 1 až 1,5 mil Kč. Další investice je nutná na nákup mléčných kvót (8 Kč/litr).
Za období 2005 – 2006 poklesl počet ekofarem s chovem dojnic o 33 % a tři z významných dodavatelů biomléka oznámili úmysl ukončit chov dojnic a přejít na chov KBTPM. Kromě toho je 40 % produkce biomléka prodáváno jako konvenční (do konvenčních mlékáren).
Příčinou je roztříštěnost produkce – ekofarmy jsou příliš vzdálené od svozových tras biomlékáren (neúnosné náklady na svoz mléka, minimální objem pro který si mlékárna přijede je 500 litrů mléka, což vyprodukuje obden 20 dojnic).
Na trhu sice citelně chybí žervé sýry, které jsou vhodným výrobkem pro zpracování mléka na ekofarmách, ale kravské mléko takto zpracovávají pouze tři ekofarmy, z nichž jedna oznámila, že chov dojnic a zpracování mléka ukončí.
Za posledních šest let nezahájila zpracování kravského mléka žádná ekofarma, ani žádná ekofarma ze sledovaného souboru nesdělila, že získala nebo požádala o dotaci na záměr faremního zpracování a odbytu vlastní produkce mléka. Příčinou byla obtížná dostupnost, resp. nedostupnost dotací (nastavení bodovacích kritérií znevýhodnilo malé podniky).
Další příčina poklesu počtu chovatelů dojnic a produkce bio mléka vyplývá z teoretického přepočtu příjmu dotací na pracovníka. Farma s TTP o rozloze 1000 ha a 7 zaměstnancích by podle navržených dotací v PRV získala 378 571 Kč na jednoho zaměstnance. Výrobce mléka, farma o rozloze 35 ha s 5 zaměstnanci, by na 1 zaměstnance získala dotaci ve výši 50 890 Kč.
Přísné veterinární a hygienické požadavky na zpracovatelské provozy jsou (při ortodoxním výkladu odpovědných úřadů) další příčinou, která odrazuje malé podniky od záměru faremního zpracování mléka.
Podstata problému nespočívá v rozdílech legislativních požadavků acquis communitaire a české právní úpravy výroby potravin, ale v tom, že nesmyslně přísné požadavky českých odpovědných úřadů na technické naplnění veterinárních a hygienických požadavků na faremní zpracování jsou (ve srovnání s praxí např.
v Rakousku nebo v SRN) příčinou, která odrazuje malé podniky od záměru faremního zpracování a tato alibistická praxe objektivně poškozuje rozvoj výroby potravin a podnikání na venkově.
Dalším důvodem nedostatku zpracování bioproduktů na farmách je postavení zemědělců ve vztahu ke státní správě při vyřizování dotací.
Farmáři jsou tvrdě postihováni za jakékoliv byť drobné nebo formální chyby (nezřídka v důsledku nejasného výkladu), přestože smysl (účel) daného opatření naplnili. Dokonce i v případech, kdy sami chybu nezavinili, jsou jim zdržovány výplaty dotací.
Z pohledu farmářů je konečné rozhodnutí správního orgánu mnohdy nepředvídatelné a v čase neomezené, rovněž tak vyplácení dotací, což reálně znemožňuje plánování s dotačními prostředky.
- Plošné dotace na EZ ani při navržené výrazné diferenciaci v Programu rozvoje venkova pravděpodobně nepřinesou v následujících letech významnější změnu ani ve struktuře zemědělské půdy obhospodařované v EZ , ani nebudou mít vliv na zvýšení podílu orné půdy.
- 10 největších výrobců biopotravin dle obratu v roce 2006 (řazeno abecedně)
- Největší společnosti byly vybrány na základě výše tržeb z obchodní činnosti na Českém trhu za rok 2006.
Zdroj: ÚZPI, 23.05.2007