Chcete být štíhlí? Jezte středomořskou stravu. Chcete být krásní? Jezte středomořskou stravu. Chcete udělat něco pro své zdraví? Jezte středomořskou stravu. Z mnoha zdrojů právě tato rada na člověka vybafne a tak vás tedy napadne, že byste skutečně měli jíst více ryb.
Ale není ryba jako ryba, některé jíst můžete a jiným byste se měli raději vyhnout, stejně tak jako tomu je s houbami. Některé ryby by se prostě jíst neměly především pro vysoký obsah rtuti, která může být pro člověka poměrně nebezpečná, sní-li ryb příliš.
Jiné ryby byste neměli jíst spíše z etických důvodů, jelikož je jejich populace drancována kvůli masu a nachází se na pokraji vyhubení. Tak které ryby patří do pusy a které spíše do vody?
Dobrá a zdravá ryba: Losos
Lososa rozhodně jezte klidně syrového. Jeho maso je totiž chutné jak tepelně upravené, tak čerstvé. Chuť je výrazná, ale nepáchne rybinou. Jeho aroma by vám nemělo být nepříjemné, pokud páchne výrazně rybinou, není maso v pořádku a neměli byste jej jíst. Losos voní spíše po oceánu. Na trhu se nejčastěji setkáte s lososem královským, lososem nerka nebo lososem kisuč.
Nemusíte za každou cenu požadovat čerstvého lososa, možná budete velmi překvapeni chutí toho zmrazeného. Ke zmrazení často dochází šokově, takže maso bude po rozmrazení delikátní chuti i aroma. Pokud se vám podaří čerstvého lososa koupit přímo u rybáře, tomu se nedá konkurovat ničím, ani šokově zamrazeným lososem.
Losos obsahuje málo rtuti a je dokonce bezpečný i pro těhotné ženy.
Žralok
Raději si rozmyslete: Žralok
Málokterá ryba nahání lidem takový strach jako žralok a co přitom taková kosatka? Ta je hodná? Podle filmu možná, ale ve skutečnosti nikoli.
Ale Čelisti jsou prostě Čelisti a kdykoli se člověk šnorchluje, a podívá se do hlubokých tmavých vod, přepadne jej náhle strach „co kdyby tam byl žralok?“ Někde skutečně být může, zvláště pak na Floridě, Kalifornii nebo v Austrálii, kde se u břehů často žraloci býčí vyskytují. Jsou to prostě obávaní predátoři, kteří dokáží zaútočit i na člověka.
Bohužel však i žraloci jsou loveni příliš, zvláště pak pro jejich ploutve (v čínské gastronomii se využívají žraločí ploutve již více jak 5000 let) a játra. Co se obsahu rtuti týče, i u žraloků panuje obava, že jich obsahují více, než je pro lidský organismus snesitelné.
Krevety
Dobrá a zdravá volba: Krevety
Celý svět krevety miluje a najdete je v mnoha, nejen středomořských, pokrmech. Dají se totiž připravit na tisíce způsobů, ostatně Bubba z Forresta Gumpa by vám je jistě rád vyjmenoval, ale zabralo by to pár hodin času. Krevety mají jemnou vůni, příjemnou texturu a jsou jednoduché na přípravu.
Krevety jsou také velmi zdravé, mají málo kalorií a vysoké procento bílkovin. Značné množství krevet se vyskytuje například Mexickém zálivu, kde se dají sehnat opravdu levně. Mexický záliv je docela z ruky, a proto si musíme u nás za kvalitní krevety připlatit.
Dobrou zprávou je, že i krevety obsahují malé množství rtuti.
Makrela
Raději si rozmyslete: Makrela královská
Lov makrel královských je mezi rybáři velmi oblíbeným adrenalinovým sportem. Makrely královské jsou velmi rychlé, mrštné a dosahují rychlosti až 15 mil za hodinu. Rychle po návnadě zaútočí a snaží se s ní uniknout, přičemž rybáři tento boj s nimi prostě milují.
Stejně tak jak jsou makrely dobré pro sportovní rybaření, nejsou dobré na jídlo. Obsah rtuti v makrelách královských je totiž povážlivě vysoký a také byla evidována u lidí, kteří makrelu královskou požili, ciguatera otrava neboli otrava rybami. Otrava se projevuje nevolností, zvracením a neurologickými příznaky.
Makrely královské totiž často požírají toxické řasy, které otravu způsobují.
Hřebenatky
Dobrá a zdravá volba: Hřebenatka
Hřebenatky mají velmi příjemnou texturu a výtečnou chuť. Obvykle se prodávají již oloupané, tudíž i jejich příprava je velmi jednoduchá, jen si musíte dát pozor, abyste je nepřevařili, což bývá poměrně častou chybou.
Oproti krevetám jsou hřebenatky dražší, ale právě pro jejich chuť a unikátnost se rozhodně vyplatí je koupit, nebo minimálně ochutnat. Jelikož je hřebenatek hodně, není potřeba se bát, že by mohly být zcela vyloveny. Obsahují také jen málo rtuti.
Zakoupit se dají jak čerstvé, tak zmrazené, nicméně na čerstvé hřebenatky nic nemá.
Marlín
Raději si rozmyslete: Marlín obecný
Marlín je rybou rybáři rovněž velmi oblíbenou, zejména pak na Floridě či na Havaji. Není se čemu divit, na nose mají meč a rybáři si možná připadají jako Hemingwayové.
Také mohou dosahovat váhy téměř jedné tuny, mají proto obrovskou sílu a jejich chytání je o to větší adrenalinovou zábavou, nemluvě o tom, že dosahují rychlosti až 60 mil za hodinu, což z nich dělá jedny z nejrychlejších ryb oceánu. Svůj bodák používají k nahánění a nabodávání tuňáků a makrel.
O tento druh ryb se ovšem obávají ochránci zvířat, které trápí jejich nadměrný lov, zejména pak v Atlantickém oceánu. Ani z hlediska vysokého obsahu rtuti by se marlínové neměli spíše konzumovat.
Humr
Dobrá a zdravá volba: Humr
„Ježiš, to je prase…“ tato hláška ze slavné české komedie, kdy se paní inženýrka Gábina cpe červeňoučkým humrem, se mi vybaví vždy, když vidím humra. Humr je znám svou krásnou karmínovou barvou a milovníci ryb je jednoduše zbožňují.
Jelikož nejkrásnější prezentace humra je prostě nijaká, servíruje se netknutý, samozřejmě tepelně opracovaný, společně s nástrojem, kterým rozbijete krunýř. Tito korýši se vyskytují v Atlantickém oceánu a kultovní jsou zejména v Maine.
Humří průmysl je na rozdíl od jiných velmi kupředu, jelikož se stará o to, aby byla populace humrů trvale udržitelná. Například klece na odchyt humrů jsou vyrobeny tak, aby se chytili jen dospělí větší humři, přičemž malí humři mohou z klecí jednoduše uniknout.
Obzvláště velcí humři se nechytají, jelikož ti přispívají k udržení stabilní populace humrů svým rozmnožováním. Míra rtuti v humrech je taktéž velmi nízká.
Mečoun
Raději si rozmyslete: Mečoun obecný
Mečoun obecný je nádherná majestátní ryba, která je velmi žádaná po své lahodné, mírně nasládlé maso. Velmi ohrožená populace mečounů byla v 90.
letech uchráněna legislativou a dnes dosáhli mečouni úspěšně udržitelné úrovně, tudíž je znovu mečouní maso k dispozici chuťovým buňkám milovníků ryb.
Problémem u mečounů tedy není jejich nízký počet, ale ano, hádáte správně, vysoký obsah rtuti.
Tilápie
Dobrá a zdravá ryba: Tilápie
Kde kdo by nad tilápií ohrnul nos, jelikož nepatří k těm nejdražším, ale to neznamená, že ne k těm nejlepším. Právě ve Spojených státech je tilápie v oblíbenosti ihned za tuňákem, lososem a treskou pestrou.
Chuť tilápie je velmi jemná a zatímco milovníkům ryb nemusí vždy právě z tohoto důvodu vyhovovat, zato lidem, kteří ryby obvykle v lásce nemají, může velmi chutnat. Tilápií je dostatek, takže se ani nemusíte strachovat, že byste přispěli k jejich vyhynutí.
Další dobrou zprávou je, že tilápie obsahují jen málo rtuti, a proto je bezpečné ji konzumovat.
Syrový tuňák
Raději si rozmyslete: Tuňák
Existuje mnoho druhů tuňáků, například tuňák žlutoploutvý, atlantský či tuňák pruhovaný. Právě tuňáka pruhovaného velmi často najdete v konzervách.
Dobrou zprávou u tuňáka pruhovaného je, že jejich výskyt není tolik ohrožen a je bezpečné je jíst, ba dokonce jejich konzumaci doporučuje American Heart Association.
S ostatními tuňáky to však tak světlé už není, jednak jsou na pokraji vyhynutí, nebo spíše vychytání a rovněž obsahují vysoké množství rtuti. Opravdu hodně rtuti obsahuje tuňák velkooký, zatímco tuňák obecný je téměř na pokraji vyhubení, takže pro samé dobro tuňáků je dobré je nejíst.
Sushi
Sushi z obchodu
Jste milovníky sushi? Jistě jste v obchodech zaregistrovali již připravené sushi. Jestliže jste neměli odvahu jej zakoupit, dobře jste udělali. Nemůžete ani ve snu očekávat, že bude obsahovat opravdu kvalitní rybí maso.
Není kvalitní a barva masa je často dílem oxidu uhelnatého, který taktéž prodlužuje jejich dobu spotřeby, tudíž se ani nemůžete orientovat podle barvy masa, která vám o kvalitě prodávaného sushi zrovna moc nepoví.
Také musíte počítat s nějakým časem potřebným k distribuci tohoto sushi do řetězců, takže už o to se vám zkracuje doba spotřeby a člověk si jistě rád raději připlatí o pár korun víc za kvalitu a čerstvost.
Syrové maso – pochoutka nebo riziko?
 |
Syrové maso nemá oproti vařenému žádné nutriční výhody. Samozřejmě mluvíme o správně tepelně upravenému masu (nikoli o připáleninách z grilu). „Přestože příznivci syrové stravy tvrdí opak, stravitelnost tepelně upraveného masa je lepší než u masa syrového. V případě tataráku se stravitelnost masa zlepšuje mletím, škrábáním nebo sekáním masa,“ konstatuje MUDr. Václava Kunová.
Jak často si můžeme syrové maso dopřát?
Nelze říci, že by syrové maso bylo lepší. Naopak, je u něj ze zdravotního hlediska vždy určité riziko. Mnoho lidí však láká jeho specifická chuť natolik, že si ho občas dopřejí. Ať už jako „tatarák“ nebo carpaccio či steak připravený na blue rare (zprudka na povrchu opečený, ale uvnitř zcela syrový).
Z hlediska výživy žádné pravidlo neexistuje. Záleží na tom, jaký zdroj masa máme k dispozici. „Někomu se za celý život nákaza z potravin vyhne, jiný zkusí syrové maso jednou a onemocní,“ doplňuje Václava Kunová.
Jaká jsou zdravotní rizika?
Nikdy nelze říci, že je konzumace syrového masa zcela bez rizika, ale k závažným nákazám u nás dochází poměrně zřídka díky pečlivým veterinárním kontrolám. Riziková tak zůstává konzumace masa neznámého původu. Pozor si dejte hlavně na zvěřinu v restauracích, kde nemáte jistotu odkud maso pochází.
Totéž platí pro drůbež a králíky od malých dodavatelů (maso nemusí být syrové, ale stačí, když není dostatečně tepelně upravené). „V případě hovězího masa hrozí nákaza Escherichií coli, Salmonellou, Shigellou, v úvahu přichází i Stafylococcus aureus nebo Listeria monocytogenes.
Tyto nemoci vesměs způsobují nepříjemné zažívací potíže, popřípadě kožní onemocnění,“ upozorňuje Václava Kunová.
Syrové ryby
 |
Ryby se jí často v úpravě na syrovo v podobách jako je sushi, tatarák z lososa, tuňáka nebo jiných ryb a jsou velmi oblíbené. Na jídelním lístku lze občas najít i pokrm zvaný céviche (syrové, většinou bílé ryby marinované v limetové šťávě). Dejte si ale pozor na konzumaci ústřic, které se jedí téměř výhradně zasyrova. Takovouto pochoutku je lepší ponechat si na místo, kde jsou čerstvě vylovené. Tedy například na dovolené u moře. „Při konzumaci syrových ryb také hrozí riziko nákazy (např. Salmonellou), ale v praxi způsobují mnohem méně problémů než syrové maso jatečních zvířat,“ dodává Václava Kunová.
Na co si dát v restauraci pozor
Při výběru restaurace, ve které si chceme dát „tatarák“, je dobré postupovat čistě dle selského rozumu. Restaurace by měla být důvěryhodná svojí úrovní hygieny hned od počátku.
Čistota stolů, toalet a inventáře nás do značné míry bude informovat o pravděpodobném stavu hygieny v kuchyni. Zvažte tedy sami, jestli chcete riziko podstupovat.
Pokud by náhodou maso na talíři zapáchalo nebo mělo netypickou barvu, platí to dvojnásob.
Jsou ryby více zdravé nebo nebezpečné ?
Publikováno: 16.04.2012 Autor: Neznámý
Že jsou ryby zdravé asi všichni víme, ale máme se jim vyhýbat kvůli obsahu toxických látek ? Infografika přiložena.
Rady v oblasti výživy jsou obvykle jednoznačné. Měli bychom jíst více zeleniny, ovoce, celozrnných výrobků. Měli bychom jíst méně tuků s trans-mastnými kyselinami, méně cukru, méně solit. A pak jsou tu ryby. Měli bychom jich jíst více, protože mají zdravé omega-3 tuky. Ale údajně jich máme jíst méně, protože jsou plné znečišťujících látek.
Rovnováhu mezi riziky a prospěšností je těžké nastavit dokonce i pro lékaře a vědce na tomto poli. Například losos: podle souhrnného upozornění, vydaného FDA ( Úřad pro potraviny a léčiva) a agenturou na ochranu životního prostředí znamená losos nízké znečištění rtutí a je bezpečný i pro těhotné ženy.
Zatímco Fond na obranu životního prostředí prohlašuje, že všichni dospělí – nejen těhotné ženy – mají omezit konzumaci divokého lososa (s výjimkou aljašského) na jednu porci za měsíc, a lososa z farem nejvýše dvě porce za měsíc, z důvodů znečištění PCB (polychlorovanými bifenyly).
Tento rozpor nastoluje dvě otázky: Co víme o rybách, a co víme o radách, které ohledně ryb dostáváme? Samozřejmě víme, že jíst ryby je zdravé. Samozřejmě víme, že jíst kontaminovanou potravu je riskantní. Výhody jsou většinou připisovány dlouhým řetězcům omega-3 polynenasycených mastných kyselin v rybích tucích, a téměř výlučně jen v nich.
Nejvíc uznávaným prospěchem pro zdraví je snížené riziko srdečních chorob a v případě těhotných žen zlepšení vývoje nervové soustavy u plodu a u malého dítěte. Dalším zmiňovaným užitkem je nižší riziko mozkové mrtvice a zlepšení nálady. Rizika se týkají rtuti a polychlorovaných bifenylů, PCB, obojí jsou vedlejším produktem průmyslové činnosti.
(V USA jsou PCB zakázány od r. 1979. Jejich množství v životním prostředí přetrvává, ale postupně se snižuje.) Tyto znečišťující látky se ukládají v rybí tkáni. Čím větší ryba- dravec, tím vyšší koncentrace znečišťujících látek v tkáni, jak postupně větší ryby polykají ty malé. Ryby jsou jediní predátoři, které člověk jí pravidelně.
Dlouhožijící predátoři jako je mečoun mají v těle vysoký stupeň znečištění. Ryby jsou také kontaminované dioxiny, které vznikají jako vedlejší produkt spalování odpadů. Více dioxinů však přijímáme z masa, mléka a mléčných výrobků než z ryb.
Riziko versus užitek
V posledních letech se některé vědecké instituce snažily zvážit rizika konzumace ryb ve srovnání s výhodami.
Dvě významné skupiny, Institut medicíny v roce 2007 a FAO, Organizace pro potraviny a zemědělství při Spojených národech, spolupracující se Světovou zdravotnickou organizací, v roce 2010, vytvořily tým odborníků pro otázky výživy, toxikologie a epidemiologie. Odborníci měli za úkol vyhodnotit data a matematicky je zpracovat.
Obě skupiny vydaly doporučení pro těhotné ženy a ostatní dospělou populaci, a jejich rady se výrazně podobaly. Pro těhotné ženy je jejich doporučení v souladu s velmi známým souhrnným upozorněním, vydaným FDA/ EPA v r.
2004: Jezte nejvýše 340 g ryb týdně, se zaměřením na ryby s nízkou koncentrací rtuti, a vyhýbejte se nejvíce kontaminovaným druhům: mečounům, žralokům, královským makrelám. Pro ostatní dospělé lze radu shrnout těmito slovy: Jezte ryby.
Takže proč všichni nejíme ryby a o víc se nestaráme? Kvůli takovým varováním jako přicházejí z Fondu ochrany životního prostředí . Jejich příručka o konzumaci ryb uvádí seznam 21 rybích druhů, které se nedoporučují jíst dospělým osobám více než jednou za měsíc, za „předpokladu, že nejedí žádné jiné kontaminované ryby.
“ Povolené maximum za měsíc je jedna porce platýze, okouna nebo černoploutvého tuňáka a po zbytek měsíce je vaše volba omezena na nejméně kontaminované ryby jako halibut, mořský jazyk nebo žlutoploutvý tuňák.
Proč si Fond ochrany životního prostředí protiřečí s Institutem medicíny a Světovou zdravotnickou organizací a Organizací pro potraviny a zemědělství při OSN? Protože na rozdíl od těchto organizací Fond ochrany životního prostředí započítává pouze rizika: porovnává úrovně znečištění ryb s limity danými FDA a EPA (Federálním úřadem pro potraviny a léky a Agenturou pro ochranu životního prostředí USA), a podle toho dává rady. Timothy Fitzgerald, který vypracoval příručku Fondu ochrany životního prostředí, ví, že tento návod nezkouší vyvážit rizika a pozitiva. Říká:“ Neexistuje žádný všeobecně uznávaný způsob, jak rovnováhu docílit, a my jsme pracovali velmi tvrdě na tom, abychom nenastavili naše vlastní nová pravidla. Mozaffarian nesouhlasí s dosaženým výsledkem. Říká: „Máme skvělé vědce s dobrým myšlením, kteří však byli vzděláváni v rámci toho, jak posuzovat riziko. Tento rámec je špatný , protože vy nejíte pouhou kontaminující látku, vy jíte rybu, a nemůžete jít jen do rizika, aniž byste získali také užitek. “
Nastavení limitů
Existuje další problém s radami vycházejícími pouze z rizika: záležitosti kolem bezpečných limitů FDA a EPA pro rtuť a polychlorované bifenyly (PCB). Pro rtuť je stanoven limit 0,1 ug / kg hmotnosti člověka na den. Pro člověka, který váží 68 kg, to znamená méně než 7 ug na den.
Jedna z nejvíce kontaminovaných ryb, mečoun, může mít ve 110-ti gramové porci 100 ug rtuti, což představuje povolené množství za 14 dnů. Pro PCB se uvádí komplexní výpočet rizika rakoviny, nazvaný růstový faktor rakoviny. Obě tato čísla zhoršují problémy.
Limit pro rtuť byl vypracován s ohledem na nervovou soustavu při vývoji plodu a je nastaven na úroveň, doporučenou těhotným ženám, které jsou nejzranitelnější skupinou populace. Limit pro PCB byl stanoven v r.1997 z výsledků pokusů na krysách. Od té doby pak výzkumníci hledali cestu aplikace výsledků na rizika pro lidi, a v r.
2003 v přehledu všech dostupných výzkumů došli k závěru, že „ váha důkazů nepodporuje příčinnou souvislost mezi PCB a rakovinou u lidí“. Tento závěr byl také zopakován v následné studii z roku 2009.
Dariush Mozaffarian z Harvardské školy veřejného zdraví, člen FAO /WHO , mezinárodní skupiny expertů ze Světové zdravotnické organizace a Organizace pro potraviny a zemědělství při OSN, shrnuje stav vědeckého poznání o konzumaci ryb: „Pokud nejste těhotná žena, existují důkazy, že rovnováha vždy směřuje k prospěšnosti ryb.
“ Ačkoliv je teoreticky možné, že ryby mohou být velmi kontaminovány a mohou obsahovat málo omega3- mastných kyselin, což by nadělalo více škody než užitku, žádná taková ryba nebyla dosud nalezena. Dokonce jestli jíte rybu víc než 2x týdně, nejíte však stále stejný druh a tudíž nekonzumujete tytéž znečišťující látky stále znovu.
Takže nejen varování Fondu ochrany životního prostředí selhávají v informování o prospěšnosti konzumace ryb, ale navíc i výčet rizik může být přehnaný.
A není to jen tato organizace: Rada na ochranu přírodních zdrojů, Lékaři za sociální zodpovědnost a další skupiny poukazují na stejná varování, a limity dané Fondem ochrany životního prostředí jsou základem pro mnohé publikace o konzumaci mořské potravy.
Akvárium v zálivu Monterey používá hodnocení Fondu ochrany životního prostředí, aby v seznamu označil ryby, jejichž konzumace by měla být omezena „z důvodů obav ze rtuti a dalších kontaminantů.“ Také mnoho států uveřejňuje podobná varování.
Studie z roku 2008, zabývající se těmito doporučeními, říká, že ani jediný z nich nezdůrazňuje užitek z konzumace ryb oproti rizikům, a čtvrtina všech doporučení nezmiňuje vůbec žádný užitek. Fitzgerald zdůrazňuje, že data z posuzovaného výzkumu neříkají o riziku celou skutečnost .
Existuje důkaz pro neurologické problémy po požití rtuti: většinou drobné neurologické problémy zahrnující zhoršené periferní vidění, nedostatečnou koordinaci pohybů a svalovou slabost. A odborníci na obou stranách souhlasí, že je teoreticky možné dostat otravu rtutí z konzumace ryb, ve kterých je velké množství rtuti.
My nevíme, jak mnoho je „velké množství“, ale je to víc než běžný americký zákazník obvykle sní. Ale nejen konzumace ryb je nebezpečná.
Jak Mozaffarian a jeho kolegové z Harvardského institutu zdůrazňují, mezi lidmi, kteří vůbec nejedí olejnaté ryby víckrát než jednou či dvakrát týdně, je o 50 % vyšší riziko úmrtí na srdeční choroby než mezi lidmi, co je jedí víckrát než jednou či dvakrát týdně. Protože průměrný Američan sní kolem 7 kg ryb a mořských plodů za rok , zdá se být větší hrozbou jíst příliš málo ryb.
A to je hrozba, kterou by měla taková doporučení, hovořící pouze o riziku a zrazující lidi od konzumace ryb, také brát v potaz. Jay Shimshack, profesorka ekonomie na Tulane University v New Orleans, se zabývala odezvou zákazníků na rady ohledně ryb, zvláště v roce 2001, kdy FDA varovala před obsahem rtuti v rybách a následkem toho došlo k neplánovanému poklesu konzumace veškerých ryb: ne jenom mezi těhotnými ženami, a ne jenom druhů ryb s vysokým obsahem rtuti. Přestože jsou rady a doporučení pečlivě formulována a vyvážena užitkem ryb jako jídla, lidé to vnímají jako zprávu o nebezpečí. Profesorka Shimshack říká: „Můj výzkum uvádí, že lidé jsou až moc zaměřeni na negativní hlediska a nikoli na užitek.“ Mozaffarian poznamenává, že lidé mají tendenci být vystrašeni hrozbou škody než aby byli povzbuzeni příslibem prospěšnosti. „Lidé jsou zmatení. Dostali špatnou zprávu.“ Skupiny, které informují pouze o rizicích, používají tyto nástroje k ochraně lidského zdraví, ale možná že rady a doporučení mají doposud opačný účinek. To je jasné svědectví nepřiměřenosti těchto informací, které nejsou pojaty komplexně. Zatímco čekáme, až se rady a doporučení zlepší, nejlepší radou je jednoduše jíst ryby. Údaje ukazují, že užitek převažuje nad rizikem. Jestliže jste těhotná, sledujte návody, vydané FDA/EPA. Pokud nejste, střídejte druhy ryb a dbejte, abyste kupovali i ryby tzv.na konci potravního řetězce. Jestliže jste rybář, lovící na udici, informujte se u místních úřadů o stupni znečištění tam, kde rybaříte, a omezte konzumaci ryb ze znečištěných lokalit.
Zdroj: FAO/WHO, Washington post
10 mýtů o sushi
Přestože se povědomí o sushi zvyšuje, tyto fámy stále přetrvávají. Některé mají reálný základ, jiné jsou úplně nesmyslné.
1. Sushi je jen pro dobrodruhy
Spousta lidí bere sushi jako svého druhu dobrodružství a možnost, že by jim třeba mohlo být špatně dodává sushi ten správný adrenalin. Tyto lidi musím bohužel zklamat.
Ryby, u kterých je zdravotní riziko (například losos), procházejí všechny hlubokým zmražením (ano, to o čerstvých rybách je další mýtus) a tím se zbaví všech choroboplodných zárodků. Může se stát, že během přípravy kuchaři něco zanedbají a ryba přesto bude zkažená.
To se ale může stát i při přípravě jakéhokoliv jiného jídla. S tím rozdílem, že to u syrové ryby poznáte vy i kuchař velmi snadno.
2. Těhotné ženy by neměly jíst sushi
Neexistuje jediný důvod, proč by těhotné ženy neměly jíst sushi. Strach z parazitů a bakterií je pochopitelný (ač zbytečný, viz bod 1.), ale nakonec neexistuje ani důvod, proč by těhotné ženy musely jíst sushi. Pokud ale těhotná jste a máte sushi ráda, není důvod si ho v těhotenství odpírat.
Kromě bakterií a parazitů se jako důvod často uvádí obsah rtuti v mase mořských ryb. To je reálný problém, na který je potřeba dát pozor jak v těhotenství, tak při výživě malých dětí.
Týká se to ovšem i tepelně upravených ryb a ryb z konzerv.
Takže obecně se doporučuje hlídat si v těhotenství celkový příjem mořských ryb (neměl by přesáhnout 0,3 kg týdně) a malé děti do dvou let je nemusí jíst vůbec.
3. Sushi = syrové ryby
Základem sushi je rýže. Bez ryb stále můžete mít sushi, bez rýže ne. Z historického hlediska vzniklo jídlo sushi úplně jinak a jinde než sashimi, tedy pojídání syrových ryb. Sushi rýže se s plátkem syrové ryby setkala poměrně nedávno (o tom bude jeden z příštích článků).
Samozřejmě, sushi často jíme kvůli rybám, ale rýže je základem pro to, aby jejich chuť opravdu vynikla a zážitek byl dokonalý. Správně připravená rýže je alfa a omega, což dost provozoven podceňuje a ztrácí tím body.
4. Na sushi by se neměly používat mražené ryby
Ano, jsme srdcem Evropy. Nemáme moře. Ale i kdybychom moře měli, pravděpodobnost, že se k nám na stůl dostane čerstvě zabitá mořská ryba je mimo rybářské vísky téměř nulová. Jen si to spočítejte.
Než se ryby po výlovu dostanou na burzu do přístavu, kde se rozprodávají dodavatelským firmám, trvá to cca den a půl. Poté se ryba naloží do auta a pokračuje do skladů, kde se ryby bourají a přeprodávají místním velkoobchodníkům.
Ti tyto ryby opět naloží do aut a rozvážejí je do maloobchodů nebo restaurací a provozoven. I kdyby všechny tyto procesy probíhaly bez prodlev (což tak nikdy není), stejně nemáte šanci mít rybu na stole do tří dnů od výlovu. Proto většina ryb bývá již na lodi zmražená na velmi nízkou teplotu.
Tím se ryba konzervuje a zároveň zbaví parazitů a bakterií. Na chuť to při správném provedení nemá vliv.
5. Sushi by mělo držet tvar
To je chyba, kterou dělá spousta kuchařů. Považují vzhled sushi za prioritu a proto při přípravě sushi vše velmi důkladně utahují a patlají k sobě, „aby to drželo“. Výtvarná úprava sushi je důležitá, ale mnohem důležitější je chuť.
A konzistence rýže chuť sushi ovlivňuje velmi. Je to podobné jako u vánočního cukroví, když je tvrdé, není to ono. Pokud sushi vypadá pěkně na talíři a během konzumace se vám rozpadne, není to chyba kuchaře, ale vaše.
Pravděpodobně neumíte jíst sushi.
6. Kvalitní ryba zaručí úspěch
Málo lidí si uvědomuje, že i u syrových ryb hraje důležitou roli jejich zpracování. Základ je používat celé ryby.
Průmyslově bourané ryby mívají potrhané maso a mnohdy jsou i ošetřené nějakým tím konzervantem.
To, jak je ryba naporcovaná hraje velkou roli, nakonec když vám mezi zuby zalézají šlachy a nemůžete rybu ukousnout, žádný velký zážitek to není.
7. Čím čerstvější ryba, tím lepší
Teď se asi chytáte za hlavu, ale i toto je mýtus. Čerstvé rybí maso nemá výraznou chuť. K tomu, abychom si rybu vychutnali, je nutné nechat jí trochu uzrát. Během tohoto procesu dojde k postupnému rozštěpení bílkovin a maso tím získá výraznější chuť.
V dnešní době tomuto napomáhá i mražení a to, že ryba je nějakou dobu v lednici, než se dostane na náš talíř.
V dobách před lednicemi a mrazáky spočívala velká část umění sushi kuchaře v tom uchování ryby v poživatelném stavu dostatečně dlouho, aby získala výraznější chuť a v odhadnutí ideálního času, kdy je ryba bezpečně poživatelná, ale zároveň uzrálá.
My to v dnešní době máme zjednodušené lednicemi a mražením, takže nikdo z kuchařů už toto umění ovládat nemusí, nicméně to, že čerstvě zabitá ryba je nejlepší na sushi stále neplatí.
8. Japonci jedí sushi pořád
V Japonsku najdete celou řadu levných fastfoodových provozoven, ale pokud se bavíme o luxusním sushi z tradičního sushi baru, a nic jiného Japonci za sushi nepovažují, je to jídlo pro zvláštní příležitost. Pravé tradiční sushi je v Japonsku velmi drahé a nepředstavitelně dobré, rozhodně to není něco, co by si Japonci dopřávali každý den.
9. Sushi je zdravé a hubne se po něm
Ano, toto platí, ale ne obecně na všechno sushi. California maki nebo jiné uramaki se spoustou sýra Philadelphia, nebo sushi se smaženými krevetami a majonézou není zrovna vrcholem zdravé výživy.
Sushi je dobrá volba, pokud hledáte kvalitní jídlo bohaté na minerální látky a „hodné“ tuky. Ale pozor. V jedné porci (6ks) hoso maki je cca 80 až 100 gramů rýže. Standardní porce rýže jako přílohy je 150 gramů.
Stačí tedy sníst 9 malých kousků maki sushi, nebo 6 až 7 kousků nigiri a hned v sobě máte celý oběd.
Ryby jsou sice velmi zdravé, ale například losos a tuňák mají kalorickou hodnotu srovnatelnou s prorostlým hovězím masem, obsahují velké množství tuku.
Takže ano, sushi ve své čisté a tradiční podobě je velmi zdravé, ale je potřeba brát ho jako plnohodnotné jídlo, které má určitou kalorickou hodnotu.
10. Sushi pochází z Japonska
Jak jsem psala výše, o historii sushi chystám podrobný článek. Původ jídla zvaného sushi, které se od dnešního sushi velmi lišilo, byl vystopován do jihovýchodní Asie. Toto téma je nicméně celkem komplexní a proto se mu budu věnovat zase příště.
Mohou psi jíst syrové ryby? – Jak vytvořit šťastný domov pro svého mazlíčka
Prosí váš pes při vaření o chuť ryb? Možná jste v pokušení hodit svému psovi kousnutí syrové ryby, když připravujete jídlo. Ryby jsou běžnou součástí krmiv pro psy a psi často milují její chuť. Má vysoký obsah bílkovin a je bohatý na omega-3 mastné kyseliny, které jsou pro psy zásadní. Je však pro psy bezpečné jíst syrové ryby? Krátká odpověď je někdy.
Je surová ryba bezpečná pro psy?
Obecně může být nejlepší zabránit vašemu psovi v tom, aby jedl jakýkoli druh syrové ryby – zvláště pokud byste nejedli syrové ryby. Syrové ryby mohou obsahovat škodlivé patogeny, jako jsou bakterie a paraziti. Může také obsahovat nebezpečné těžké kovy a kosti. Kterákoli z nich může způsobit psy a lidi nemocným.
I když váš pes není ovlivněn patogeny u syrových ryb, existuje možnost, že křížová kontaminace rozšíří patogeny na vás nebo jiné lidi. Lidé a psi s oslabeným nebo narušeným imunitním systémem by se měli držet dál od syrových ryb. Kromě toho jsou velmi mladí nebo velmi starší lidé a zvířata více ohroženi onemocněním patogeny v syrových rybách.
Bakterie
Ryby mohou obsahovat potenciálně škodlivé bakterie, jako je salmonella a listeria. Některé psy nebudou bakteriemi ovlivněny. To je částečně způsobeno krátkým trávicím systémem psa. Navíc některé z jejich imunitních systémů jsou schopny chránit psy před bakteriemi. Ačkoli někteří psi mají
Paraziti
Syrové ryby mohou obsahovat parazity. Zatímco někteří paraziti jsou schopni neškodně projít psem, jiní způsobí, že pes bude velmi nemocný. Losos a další ryby, které plavou proti proudu, mohou mít smrtícího parazita, zejména volně žijícího lososa uloveného v tichomořském severozápadním regionu USA. Pokud se neléčí, může dojít k otravě lososem, což může vést ke smrti.
Přečtěte si více Liver Shunt u psů
Těžké kovy
Ryby obsahují těžké kovy jako olovo a rtuť. Konzumace velkého množství syrových nebo vařených ryb může způsobit nahromadění těchto těžkých kovů v těle, což může vést k toxicitě nebo jiným zdravotním problémům po silnici.
Kosti
Malé kosti v rybách mohou někdy žvýkat a trávit psy, ale existuje také riziko, že se tyto drobné kosti chytí na cestě do žaludku. Pes může dusit rybí kosti nebo utrpět zranění jícnu a žaludku. Jakmile jsou v žaludku, jsou kosti obvykle změkčeny žaludečními kyselinami a pak tělem tráveny. Někteří psi však budou mít potíže s trávením rybích kostí.
Kolik surových ryb mohou psi jíst?
Pokud chcete být v bezpečí, je nejlepší krmit svého psa jen malým množstvím vařené ryby bez přidaného tuku, omáčky nebo koření. Pokud však váš pes zná potravinovou alergii nebo citlivost, je nejlepší se zcela vyhnout přidání nové složky do krmiva pro psy..
Pokud chcete svého psa nakrmit syrovou rybu, ujistěte se, že je vyčištěna a považována za bezpečnou pro lidskou spotřebu. Vyvarujte se krmení surových volně ulovených ryb, které plavou proti proudu (jako losos), protože mohou obsahovat smrtícího parazita.
Syrové rybí přípravky, jako jsou sushi, sashimi a hrabavé mísy, nejsou zcela bezpečné. Zatímco obyčejné, syrové ryby sushi jsou obvykle v malém množství v pořádku, ostatní složky v těchto pokrmech mohou být škodlivé.
Obyčejná bílá rýže je bezpečná. Některé druhy ovoce a zeleniny jsou bezpečné v malém množství, ale některá jídla jsou pro psy toxická.
Kromě toho by jakékoli části těchto jídel, které dáváte svému psovi, měly být bez soli, koření, omáček a přidaných tuků.
Ať už je vařené nebo syrové, je nejlepší krmit ryby jako doplňkové léčivo nebo jako součást kompletní a vyvážené domácí stravy. Nezapomeňte, že dobroty, dokonce i ryby, by nikdy neměly tvořit více než 10 procent běžné stravy psa.
Přečtěte si více Jakou zeleninu mohou psi jíst?
Co dělat, když váš pes onemocní ze syrových ryb
Mnoho psů je schopno tolerovat syrové ryby, ale někteří psi onemocní. Pokud se u vašeho psa objeví nějaké příznaky nemoci po jídle syrové ryby, nezapomeňte kontaktovat svého veterináře.
Pokud se domníváte, že váš pes snědl syrového lososa z tichomořského severozápadu, kontaktujte svého veterináře ještě předtím, než váš pes projeví známky.