Nový beta-koronavirus, označovaný SARS-CoV-2, je původcem onemocnění COVID-19. Tento virus byl poprvé objeven koncem roku 2019 v čínském Wu-chanu. Onemocnění se rychle rozšířilo a v březnu 2020 bylo označeno za celosvětovou pandemii.
Jelikož zatím není dostupná účinná léčba tohoto onemocnění, je kladen velký důraz na vývoj vakcín, které by mohly pandemii zastavit a onemocnění dostat trvale pod kontrolu. Situace ve vývoji vakcín se neustále proměňuje a je třeba stále sledovat aktuální informace.
První vakcíny by měly být v České republice k dispozici počátkem roku 2021.
V současné době je v určité fázi vývoje více než 270 kandidátních vakcín. Každá kandidátní vakcína musí projít preklinickým a klinickým hodnocením. Laboratorní vývoj a preklinické hodnocení zahrnuje definování fyzikálních, chemických a biologických vlastností kandidátní vakcíny, její základní imunogenitu a bezpečnost.
Ve fázi klinického hodnocení (tj. hodnocení po podání vakcíny lidem-dobrovolníkům) je v současnosti více než 55 vakcín. Klinické hodnocení zahrnuje čtyři fáze.
V prvních třech fázích se mimo jiné hodnotí tolerance vakcíny lidským organismem (místní i celková) a rozšířená bezpečnost, řeší se množství antigenu ve vakcíně, nejvhodnější vakcinační schéma, velikost a počet dávek.
Dále se hodnotí účinnost vakcíny, délka ochrany s případnou nutností přeočkování a interakce s jinými běžně podávanými vakcínami. Čtvrtá fáze klinického hodnocení probíhá až po schválení kandidátní vakcíny a její aplikaci v populaci. Tato fáze je dlouhodobá a hodnotí se například nežádoucí účinky či přetrvávání dlouhodobé ochrany.
Je žádoucí, aby kandidátních vakcín bylo co nejvíce, jelikož se předpokládá, že velký počet z nich některou částí hodnocení neprojde. V současné době jsou proti onemocnění COVID-19 ve vývoji zejména následující čtyři typy vakcín:
- Inaktivované nebo živé oslabené virové vakcíny.
Tyto vakcíny používají formu viru SARS-CoV-2, kde je živý virus oslaben (tzv. živé vakcíny) nebo inaktivován, tedy usmrcen (tzv. inaktivované vakcíny). Takový virus nezpůsobuje onemocnění, ale přesto generuje imunitní odpověď. Mezi živé vakcíny patří například očkovací látky proti příušnicím, zarděnkám nebo spalničkám.
Nevýhodou živé vakcíny je její velmi zdlouhavý vývoj a možnost, že se původci choroby znovu vrátí schopnost vyvolat onemocnění i se všemi nebezpečnými projevy. Z tohoto důvodu se často používají inaktivované vakcíny, kde je původce choroby zneškodněn například vysokou teplotou, chemicky nebo ozařováním.
Inaktivovanými vakcínami se očkuje například proti obrně nebo žloutence typu A. Mechanismus inaktivované vakcíny využívají v současné době i některé týmy pro vývoj vakcín proti onemocnění COVID-19. Mezi tyto výrobce patří například společnosti Sinopharm7,8, Sinovac10 či Bharat Biotech International11.
Masovou výrobu plnohodnotného viru, který je následně inaktivován, je ale třeba dokonale zabezpečit proti úniku.
U živých a inaktivovaných vakcín je třeba vybalancovat riziko, že mohou stimulovat imunitní systém až příliš, a velmi silná reakce v určitém orgánu může příslušný orgán poškodit.
U tohoto druhu vakcín může nastat problém také s vytvořenými protilátkami. Některé z protilátek se vážou na virus ve správných místech a zneškodní ho. Jiné protilátky se mohou navázat na jiných místech a virus nevyřadí z činnosti, ale pouze označí.
Takto označený virus pak přiláká bílé krvinky, které ho pohltí a tímto způsobem uchrání před ostatními složkami imunity. Virus se tak může v bílé krvince množit a vyvolat onemocnění.
Cílem tedy je, aby se po podání vakcíny tvořily zejména zneškodňující protilátky.
- Virové vektorové vakcíny.
Tento druh vakcín používá jiný oslabený nepatogenní virus jako vektor neboli nosič. V případě vakcín proti onemocnění COVID-19 je takovým virem nejčastěji adenovirus, který je upraven a slouží jako vektor potřebné genetické informace.
Geneticky upravený adenovirus se dostane do buněk, které pak na základě vnesené genetické informace produkují proteiny koronaviru. Jako reakci na tyto proteiny začne tělo generovat bezpečnou imunitní odpověď.
Nevzniká tedy onemocnění, ale je stimulována imunitní odpověď, která v ideálním případě chrání příjemce před budoucími setkáními se skutečným virem.
Výhodou vektorových vakcín je, že se dají snadno a relativně levně vyrobit. Vytvořený vektor se dá použít pro různé vakcíny, liší se vždy jen genetickou informací. Rovněž je výhodou skutečnost, že do organismu nepřijde celý virus způsobující dané onemocnění, ale pouze vektor s potřebnou genetickou informací.
Nevýhodou lidských adenovirů je, že mají širokou cirkulaci a mohou způsobit běžné nachlazení/chřipku. Někteří lidé si uchovávají protilátky, které mohou být namířené proti vakcíně, která je pak neúčinná.
Lidské adenovirové vektory jsou použity například u vyvíjené vakcíny CanSino Biologics9. Je zde použit adenovirový sérotyp 5 (Ad5). V jedné studii uvedené v článku na webu The Scientist (odkaz níže) bylo zjištěno, že imunitu proti Ad5 má velký počet účastníků ještě před podáním vakcíny.
Starší účastníci měli na vakcínu výrazně nižší imunitní odpověď, což by znamenalo, že u nich vakcína nebude tak dobře fungovat. Různé populace a různé věkové skupiny budou mít různé úrovně imunity proti Ad5. S věkem také člověk hromadí imunitu vůči více sérotypům. Vakcíny s Ad5 mohou být tedy méně účinné u starších lidí.
Ad5 byl například využit při práci na vakcíně proti HIV.
Pro vývoj vakcíny Janssen Pharmaceutica4 od společnosti Johnson & Johnson se používá vzácnější podtyp adenoviru Ad26. Protilátky proti Ad26 jsou v Evropě a USA neobvyklé (10–20 % populace), častější jsou v jiných částech světa. Vakcíny s Ad26 nebývají potlačeny základními protilátkami proti Ad26 v populaci.
Ad26 byl například využit při práci na vakcínách proti HIV a ebole.
Vakcína Sputnik V5 obsahuje Ad26 i Ad5. Cílem je obejít tímto způsobem nevýhody vakcín s virovým vektorem, kdy po podání první dávky je druhá dávka již méně účinná díky tvorbě protilátek po podání první dávky.
Jako alternativa k lidskému adenoviru je opičí adenovirus. Protilátky proti šimpanzímu adenoviru má asi 1 % lidí, pravděpodobně díky zkřížené reaktivitě. Tento adenovirus používá pro vývoj vakcíny společnost Astra Zeneca1.
Šimpanzí adenovirus byl například využit při práci na vakcínách proti HIV a malárii.
Pokud se tento adenovirus využije ve vakcíně proti COVID-19, nebude pak možno jej využít pro malárii, jelikož lidé již budou mít protilátky proti vektoru. Tuto situaci by mohl vyřešit výzkum dalších opičích vektorů (např. gorilích).
Vakcíny proti COVID-19 s použitím zvířecích vektorů se nabízejí jako řešení především v oblastech, kde je vysoká imunita proti lidskému adenoviru.
Vektorové vakcíny stimulují silnou imunitní odpověď, což je také jedna z jejich nevýhod. V ojedinělých případech mohou následovat i extrémní reakce, horečka a křeče. Děti reagují na vektorové vakcíny silněji než dospělí. U těchto vakcín se vždy hledá rovnováha tak, aby dobře fungovaly a zároveň měly co nejméně nežádoucích účinků.
Ve vývoji vakcín proti COVID-19 se rovněž testuje vektor viru spalniček. Od adenovirových vektorů se odlišuje vektor spalniček tím, že se sám replikuje. Pokud tedy podanou vakcínu zcela nezneutralizují v organismu již vytvořené protilátky, replikuje se pak vakcína sama a tvoří protein koronaviru. Na této vakcíně pracuje společnost Merck, ale vývoj vakcíny je pozadu za ostatními.
- Vakcíny na bázi bílkovin (proteinů)
Vakcíny tohoto druhu používají k bezpečnému vytvoření imunitní odpovědi neškodné fragmenty proteinů nebo proteinových obalů napodobujících virus SARS-CoV-2. Tyto proteinové částice jsou vpraveny do těla a stimulují imunitní odpověď.
Proteinové vakcíny jsou bezpečné, ale mohou být málo imunogenní, tj. nestimulují dostatečnou tvorbu protilátek. Často potřebují ke zlepšení své účinnosti další látky, tzv. adjuvans.
Proteinové vakcíny proti virovým podjednotkám, tedy i podjednotkám viru SARS-CoV-2, vyžadují ke své přípravě metodu rekombinantního genetického inženýrství.
Geny kódující potřebné antigeny jsou klonovány nebo syntetizovány, exprimovány a purifikovány pomocí různých expresních systémů, včetně hmyzích, bakteriálních, kvasinkových či savčích buněk.
Příkladem proteinové vakcíny proti COVID-19 je vakcína vyvíjená společností Novavax6, která má jeden ze svých výrobních závodů v České republice. Další společností, která vyvíjí proti COVID-19 proteinovou vakcínu, je Anhui Zhifei Longcom Biopharmaceutical12.
Vakcíny na bázi virových částic (VLP) jsou podmnožinou proteinových vakcín. V tomto případě se nejedná o oslabené nebo mrtvé viry, ale o jejich napodobeniny, které jsou vyráběny pomocí nanočástic.
VLP obsahují pouze povrchové bílkoviny virů, ale ne jejich geny. Tyto vakcíny tedy nemohou v žádném případě způsobit onemocnění, proti kterému očkujeme. Tento mechanismus se používá například u HPV vakcín proti lidskému papilomaviru.
Ve vývoji vakcín proti onemocnění COVID-19 používá VLP společnost Medicago Inc13.
U těchto vakcín je využívána uměle nasyntetizovaná DNA (deoxyribonukleová kyselina) nebo RNA (ribonukleová kyselina), podle nichž si organismus sám vytvoří příslušné proteiny původce choroby a na tyto proteiny pak vzniká bezpečná imunitní odpověď organismu. Po vniknutí DNA vakcíny do buňky je genetická informace uložená ve dvoušroubovici DNA přepsaná do jednoduché šroubovice RNA, která pak slouží jako matrice pro syntézu potřebných proteinů původce choroby.
U DNA vakcín je problémem, že očkovací látka musí proniknout přímo do nitra buněk, mimo které nefunguje. Ani poté nemusí být imunitní odpověď dostatečně silná a je potřeba imunitní reakci posílit pomocí adjuvans.
RNA vakcíny poskytují přímo matrici pro syntézu bílkovin. Jejich nevýhodou je, že RNA je podstatně křehčí než DNA a v organismu se rozkládá.
RNA tedy potřebuje v těle ochranu, kterou tvoří obal z tukových molekul.
Mechanismus RNA vakcín je uplatňován při vývoji vakcín proti COVID-19 společnostmi BioNTech/Fosun Pharma/Pfizer2 a Moderna/Národní institut pro alergie a infekční onemocnění3.
Výhodou DNA a RNA vakcín je relativně snadná, rychlá a levná výroba ve velkých množstvích a dobrá bezpečnost.
V níže uvedené tabulce jsou zařazeny vakcíny, které jsou ve třetí fázi klinického hodnocení:
| Č. | Výrobce | Označení vakcíny | Typ vakcíny | Počet dávek |
| 1 | AstraZeneca/Oxfordská univerzita (Británie, Švédsko) |
ChAdOxnCoV-19 (AZD1222) | vektorová využívající opičí adenovirus | 2 |
| 2 | BioNTech/Fosun Pharma/Pfizer (Spojené státy, Německo, Čína) |
BNT162 | genetická mRNA | 2 |
| 3 | Moderna/Národní institut pro alergie a infekční onemocnění (Spojené státy) |
mRNA-1273 | genetická mRNA | 2 |
| 4 | Janssen Pharmaceutica (J & J)/BIDMC (Spojené státy, Belgie, Izrael) |
Ad26.COV2.S | vektorová využívající lidský adenovirus Ad26 | 1 |
| 5 | Ústav epidemiologického a mikrobiologického výzkumu Nikolaje Gamaleji (Rusko) |
Sputnik V (Gam-COVID-Vac) |
vektorová využívající lidské adenoviry Ad26 a Ad5 | 2 |
| 6 | Novavax (Spojené státy) |
NVX-CoV2373 | proteinová rekombinantní | 2 |
| 7 | Sinopharm Wu-chanský biologický institut (Čína) |
WIBP/BIBP | virová inaktivovaná | 2 |
| 8 | Sinopharm Pekingský biologický institut (Čína) |
BBIBP-CorV | virová inaktivovaná | 2 |
| 9 | CanSino Biologics/Pekingský biotechnologický institut (Čína) |
Ad5-nCoV | vektorová využívající lidský adenovirus Ad5 | 1 |
| 10 | Sinovac (Čína) |
CoronaVac | virová inaktivovaná | 2 |
| 11 | Bharat Biotech International (Indie) |
COVAXIN | virová inaktivovaná | 2 |
| 12 | Anhui Zhifei Longcom Biopharmaceutical/Čínská akademie věd (Čína) |
proteinová | 3 | |
| 13 | Medicago Inc. (Kanada) |
proteinová VLP | 2 |
Pro ČR jsou plánované vakcíny AstraZeneca/Oxfordská univerzita, BioNTech/Fosun Pharma/Pfizer, Moderna/Národní institut pro alergie a infekční onemocnění, Janssen Pharmaceutica (J & J)/BIDMC, Novavax.
Kromě uvedených vakcín jsou pro ČR plánované také vakcíny od společností Sanofi + GSK (rekombinantní proteinová vakcína) a Curevac (genetická mRNA vakcína), které jsou teprve ve druhé fázi klinického hodnocení.
Závazně jsou nyní objednány dávky vakcín pro 6,9 milionu obyvatel ČR.
Jednou z obav doprovázejících vývoj vakcín proti onemocnění COVID-19 je riziko, že imunitní odpověď na podanou vakcínu může způsobit vlastní onemocnění. Imunopatologie vyvolaná očkováním se může projevit jako akutní odpověď na samotnou vakcínu nebo jako zesílení onemocnění po virové infekci.
Jelikož jsou tyto vakcíny vyvíjeny poměrně rychle, je zcela zásadní zabývat se bezpečností vakcín už v raných fázích procesu vývoje. Z tohoto důvodu je při klinickém hodnocení velká pozornost věnována právě bezpečnosti a účinnosti vakcín. Důležité je rovněž uvažovat o výrobě vakcín v globálním měřítku.
K dosažení kolektivní imunity je třeba zajistit celosvětově dostatečné množství vakcín.
V ČR bude očkování nepovinné a plánuje se postupné očkování podle indikačních skupin 1–6:
- Osoby ve věku ≥ 65 let, a bez ohledu na věk chronicky nemocní pacienti (určitá onemocnění)
- Zdravotničtí pracovníci a pracovníci orgánů ochrany veřejného zdraví
- Pracovníci a uživatelé pobytových a odlehčovacích sociálních služeb, poskytovatelé domácí zdravotní péče
- Pracovníci kritické infrastruktury dle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), a nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury – tj. pracovníci integrovaného záchranného systému, pracovníci energetiky, vláda, krizové štáby, armáda, pedagogičtí pracovníci a další
- Ostatní pracovníci orgánů ochrany veřejného zdraví provádějící výkon státního zdravotního dozoru, zaměstnanci dalších orgánů státní správy vykonávajících kontrolní činnost (např. SZPI, SVS ČR, ČIŽP, ČOI apod.)
- Další pojištěnci, kteří mají zájem o očkování
Na počátku nebudou vakcíny registrovány pro pediatrické použití, jelikož klinické studie probíhají zejména na skupinách dospělých dobrovolníků. Pouhé schválení dané vakcíny neznamená, že bude ihned použitelná pro lidi po celém světě. Pro ČR je důležitá registrace vakcíny pro použití v Evropě a její dostupnost pro náš stát.
Všechny uvedené informace jsou aktuální k datu zveřejnění článku.
RNDr. Martina Šindelková
Praha, 17. 12. 2020
Použité zdroje:
Tregoning J.S., Brown E.S. et al. (2020): Vaccines for COVID‐19. Clinical and Experimental Immunology, 202, 162–192.
https://www.the-scientist.com/news-opinion/vector-based-vaccines-come-to-the-fore-in-the-covid-19-pandemic-67915
https://www.who.int/emergencies/diseases/novel-coronavirus-2019/covid-19-vaccines
https://koronavirus.mzcr.cz/wp-content/uploads/2020/12/Strategie-ockovani-proti-nemoci-covid-19.pdf
https://www.sukl.cz/sukl/prehled-hodnocenych-leciv-na-nemoc-covid-19
https://ceskapozice.lidovky.cz/tema/nejnadejnejsi-vakciny-proti-koronaviru-mohou-narazit-na-vazny-problem.A200811_020928_pozice-tema_lube
Bezpečnost, snášenlivost a účinnost. Tři základní pilíře každé vakcíny
Očkování patří mezi největší medicinské objevy v celé historii lidstva. Od konce 18.
století, kdy ho začal jako ochranu před neštovicemi využívat britský lékař Edward Jenner, vděčí vakcínám za život mnoho milionů lidí.
Co všechno zahrnuje výzkum a vývoj vakcín, jak je náročný a můžeme se skutečně spolehnout na bezpečnost očkovacích látek? Zákulisí očkování poodhaluje jeden z našich nejpovolanějších expertů, docent Igor Kohl.
I. Výzkum a vývoj
Můžete stručně popsat proces vývoje očkovacích látek?
IK: Tento dlouhý a náročný proces začíná výzkumem a preklinickým výzkumem, v jehož raných stádiích se provádějí experimenty na zvířatech. Kromě jiného je velká pozornost věnována toxikologii, genotoxicitě, karcinogenitě a dalším oblastem, protože vakcíny podané lidem nesmí mít negativní dopad na jejich zdraví. Až po úspěšném dokončení výzkumné fáze je možné přejít k vlastnímu klinickému vývoji vakcíny. Následuje licencování a teprve po mnoha letech práce uvedení na trh.
- Který z uvedených kroků je nejnáročnější?
- IK:
Na to je těžké odpovědět, protože každý z nich má svá specifika. Vývoj vakcín má své logické posloupnosti a není možné podceňovat žádnou z jeho fází. Pro představu ale mohu zmínit, že třeba klinický vývoj běžně trvá 8 až 16 let, někdy i mnohem déle a přijde řádově na zhruba 100 milionů amerických dolarů. Vývoj vakcín není nic jednoduchého, rychlého ani levného.
Vakcíny v jejich moderní podobě už lidé používají více než 200 let. Usnadňují tyto dlouholeté zkušenosti vědeckým a výzkumným týmům práci nebo stojí na začátku každého vývoje před řadou neznámých a začínají prakticky od nuly?
- IK:
- Jak konkrétně se při klinickém vývoji zjišťuje, zda je očkovací látka bezpečná a dobře snášena?
- IK:
Dnes už samozřejmě díky zkušenostem dokážeme predikovat nejen to, jak bude lidský organismus reagovat na konkrétní antigeny1 nebo kolik jich bude potřeba, a tušíme, jaké by mohlo být ideální očkovací schéma. To ale neznamená, že bychom se mohli držet nějakých osvědčených postupů. Každá vakcína je připravována unikátně nejen s ohledem na účinnost, ale zejména na bezpečnost a dobrou snášenlivost. Využívají se k tomu dobrovolníci, kterých v první fázi, tedy při prvním podání lidem, bývá mezi 20 a 200. Podmínkou je, že se musí jednat o dospělé či dospívající a zdravé jedince. V této fázi se sledují zejména dopady vakcíny na organismus. Samozřejmě vnímáme i účinnost, ale ta není tak podstatná. Prvořadé jsou snášenlivost a bezpečnost, což jsou rozhodující faktory v celém procesu. V druhé fázi, která má potvrdit záměry celého vývoje, se provádějí testy srovnávací bezpečnosti a snášenlivosti. Zjišťuje se, jaké je ideální množství použitých antigenů a vyhodnocují se nejvhodnější očkovací schémata. Až teprve třetí fáze je zaměřena na zjišťování účinnosti vakcíny a vybraného vakcinačního schématu. I během ní se ale vedle účinnosti podrobně vyhodnocuje bezpečnost podání a místní i celková snášenlivost očkovací látky. Třetí fáze je velmi náročná, protože se do ní obvykle zapojuje 800 až 6 000 dobrovolníků.
Vakcíny se podávají milionům lidí po celém světě. Je tedy počáteční testování na 20 až 200 lidech dostatečné?
IK: Při první fázi to plně postačuje. Jak jsem už ale zmínil, bezpečnost hraje vždy zásadní roli a je jí věnována pozornost nejen při vývoji, ale samozřejmě i po uvedení na trh.
Dozorové orgány navíc mohou doporučit navýšení počtu subjektů (lidí, kteří se účastní testování). V minulosti se tak stalo v USA, kdy vzniklo podezření, že vakcína proti rotavirovým infekcím může způsobovat takzvané vchlípení střev.
Při klinických studiích se mezi 5000 naočkovanými objevily jen jeden nebo dva případy, což nebylo o nic víc než v nenaočkované populaci. Po výskytu více případů vchlípení ale přišel výrobce o licenci a konkurenti byli na možné komplikace ihned upozorněni.
Zároveň dostali doporučení testovat vyvíjenou vakcínu na desítkách tisíců dobrovolníků, aby se testování přiblížilo reálnému životu.
Zmínil jste, že vakcíny se testují na zdravých dospělých jedincích, přitom je většina vyvinutých vakcín aplikována v dětském věku. Je testování na dospělých lidech spolehlivou zárukou, že bude očkovací látka dobře snášena i dětmi?
IK: Ačkoliv je mnoho lidí přesvědčeno o opaku a argumentuje například nevyzrálostí dětského organismu, v podstatě se organismus dítěte a dospělého jedince nijak zvlášť neodlišuje.
Bereme-li v úvahu jistou míru nevyzrálosti dětského organismu, pak je dokonce lepší, když jsou možné nežádoucí konsekvence očkování odhaleny u organismu dospělého jedince. To, že se vakcíny z pochopitelných důvodů netestují na dětech, tedy není překážkou.
Já osobně jsem ale přesvědčen, že v dnešní době věnujeme vyzrálosti organismu až příliš velkou pozornost. Musíme si uvědomit, že každé dítě je v běžném životě vystaveno mnohonásobně vyšší antigenní zátěži, než kterou představuje očkování.
Ochránit před všemi vnějšími vlivy stejně nelze a je to tak dobře. Právě zvýšená antigenní zátěž dokáže vybudit organismus k rozvoji imunitního systému.
II. Bezpečnost vakcín
S očkováním je spojena celá řada mýtů i konspiračních teorií. Jen jejich vyjmenování by zabralo spoustu času. Které z nich jsou podle Vás nejškodlivější a podepisují se na klesající proočkovanosti?
IK: Za velký problém stále považuji podvodnou Wakefieldovu studii. Mezi lidmi přetrvávají obavy z autismu po naočkování MMR, tedy vakcínou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám.
Přitom bylo mnohokrát prokázáno, že mezi touto vakcínou a autismem neexistuje příčinný vztah.
Odmítači očkování také často argumentují nebezpečností formaldehydu, který přitom očkovací látky obsahují jen ve stopovém množství a opět bylo jednoznačně prokázáno, že jeho přítomnost ve vakcínách nijak neovlivňuje stav lidského organismu.
A co často zmiňované a obávané hliníkové soli?
IK: To je stejný případ. Na organismu se nijak negativně nepodepisují. Navíc jsou prakticky neoddělitelnou složkou vakcín. Slouží totiž jako aktivní nosiče a zásobníky antigenů, které postupně uvolňují. Právě díky hydroxidu hlinitému nebo fosforečnanu hlinitému nedochází po očkování k prudkým reakcím. Máme zdokumentován případ vývoje vakcíny bez hliníkových solí, kdy první očkovaní lidé skončili po podání vakcíny v nemocnici s těžkou anafylaktickou reakcí. Imunitní systém se s aplikací antigenů nenavázaných na depot v podobě hliníkových solí nedokázal vyrovnat.
Přesto víme, že hliníkové soli jsou toxické. Nehrozí tedy potíže při opakovaném očkování, kdy se tyto látky hromadí v těle?
- IK:
- Jaký je Váš postoj k množství uváděných možných nežádoucích účinků v příbalových letácích vakcín?
- IK:
Toto je také jeden z častých omylů a nesmyslných argumentů. Realita je totiž právě opačná. Nejbouřlivější reakce se projevují při prvním podání očkovací látky. Pokud k nim dojde, musí lékař vyhodnotit, zda a jak je vhodné v očkování pokračovat. Pokud je potřeba, neočkují se další dávky ambulantně, ale při hospitalizaci ve specializovaných centrech. Pokud ale po prvním podání vakcíny nedošlo k žádným problémům, je velmi pravděpodobné, že už se neprojeví ani při následujících. Jedná se o jeden z důkazů, že zájmem farmaceutických firem je vyrábět bezpečné vakcíny a snažit se při klinickém vývoji odhalit i ta sebemenší rizika. Dříve se do letáku dostávaly jen hlavní nežádoucí účinky, dnes se uvádí i takové, které se projeví u několika jedinců. Když jsme například chystali vakcínu proti meningitidě B, zaznamenali jsme 5 případů Kawasakiho syndromu. Přestože následné testování naznačilo možnou souvislost pouze v jednom případě, je to uvedeno v příbalové informaci. Farmaceutické firmy skutečně dbají na to, aby nedošlo k poškození žádného očkovance. A i kdyby tomu tak nebylo, vakcíny se nedostanou na trh přes autority, které je musí schválit. Naše zdraví je jištěno mnohonásobnou ochranou.
Dnes už se naprostá většina vakcín nevyrábí z živých mikroorganismů. Zvyšuje to jejich bezpečnost?
- IK:
Máte pravdu, s živými mikroorganismy už se v rámci nejrozšířenějších vakcín setkáme jen v té proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím a též ve vakcíně proti tuberkulóze. Ostatní vznikají jako produkt genetického inženýrství a místo oslabených virů obsahují jen antigeny. A i těch je v současných vakcínách naprosté minimum. Příkladem může být známá hexavakcína s 8 až 10 antigeny. Ještě za minulého režimu se přitom očkovalo trivakcínou a třeba jen její složka proti černému kašli obsahovala 3 000 antigenů. Šlo o vakcínu, která byla sice velmi účinná, ale také velmi reaktogenní. Lékaři i rodiče ovšem byli zvyklí, že děti budou mít pár dní po očkování horečku a nijak to neřešili. Důležité bylo, že toto očkování nezanechávalo následky a spolehlivě chránilo před onemocněním. Ve vývoji vakcín jsme v posledních desetiletích udělali velký pokrok a o nadměrné zátěži organismu bych už ve spojitosti s očkováním vůbec nemluvil.
Slovenský lékař MUDr. Peter Lipták se nechal slyšet, že laik by neměl zkoumat složení vakcín. Měl by spoléhat na posouzení medicínských autorit a osvědčení, že jsou pro člověka neškodné. Souhlasíte s tímto názorem?
IK: Pravdou je, že ve finále jde skutečně především o to, aby byla vakcína účinná, bezpečná a dobře snášená. Zároveň bych ale každému doporučil, aby věnoval pozornost příbalovému letáku, který podrobně informuje i o složení vakcín.
Ideální je přečíst si leták ještě před návštěvou lékaře a připravit si na něj otázky. Leták je možné stáhnout ze stránek výrobce nebo z webu Státního ústavu pro kontrolu léčiv.
Příbalové letáky jsou připravované pro laickou veřejnost, takže by nikdo neměl mít problém porozumět jejich obsahu. Také bych rád zdůraznil, že při hledání informací o konkrétním typu vakcíny jsou právě příbalové letáky jediným zaručeným zdrojem informací.
Snažte se vyvarovat internetu a online diskuzním fórům, kde jsou často uváděny neúplné nebo dokonce zavádějící informace.
III. Vakcíny a farmaceutický průmysl
Není žádným tajemstvím, že farmaceutický průmysl patří k těm nejvýnosnějším na světě. Je v zájmu farmaceutických firem vyrábět vakcíny jako na běžícím páse?
IK: Pokud narážíte na tvrzení některých lidí, že vakcíny jsou dobrým byznysem, tak vás musím vyvést z omylu. Vývoj léčiv je obecně velmi dlouhý a finančně náročný proces.
Statistiky ukazují, že z 50 druhů léčiv, které vstoupí do první fáze vývoje, se na trh dostane pouze jeden.
A jen 40 % nových léků dosáhne na takzvaný bod zlomu, kdy si při prodeji pokryje náklady související s výzkumem a vývojem.
Z čeho pak tedy farmaceutické společnosti žijí?
IK: Musí být schopné dobře počítat a predikovat. V praxi to bývá tak, že jeden úspěšný projekt pokrývá ty ostatní, které nevyšly nebo nejsou profitabilní. V tom se farmaceutický průmysl nijak neliší od jiných druhů byznysu.
Dá se dopředu spolehlivě odhadnout, která vakcína bude komerčně úspěšná?
IK: Je to čím dál složitější, protože proti všem dříve velmi rozšířeným a zdraví nebo život ohrožujícím nemocem se už očkuje. Přijít s podobnou vakcínou jakou byla v minulosti třeba ta proti dětské obrně, která mrzačila miliony dětí, má jistě smysl i velký ekonomický potenciál. Úspěšní budou samozřejmě ti, kteří v budoucnu přijdou s očkováním proti žloutence typu C, viru HIV nebo různým typům rakoviny. Další onemocnění ale můžeme vzhledem k četnosti výskytu považovat za marginální a je tedy otázkou, zda se někomu vyplatí investovat do vývoje vakcín proti méně rozšířeným nemocím. Proto se donedávna nikdo nezabýval například očkováním proti ebole, která se vyskytovala jen lokálně a v chudé části světa. Z etického a humanitárního hlediska by takový vývoj jistě více než obstál, ale z finančního bohužel ne. I když po poslední velké epidemii se několik farmaceutických společností zabývá i vývojem vakcíny proti ebole.
- Jak vědci a výzkumníci při práci na nové vakcíně stanovují své cíle a očekávání?
- IK:
- Kdo tedy vlastně přichází s prvními idejemi na vývoj nových vakcín?
- IK:
- IV. Další vývoj očkování
Existují takzvané plány klinického vývoje, které přesně popisují, čeho a proč má být dosaženo, jaké povedou k dosažení těchto cílů kroky a v neposlední řadě parametry, podle kterých se bude posuzovat, zda bylo či nebylo vytyčených cílů dosaženo a bude-li tedy vývoj pokračovat, nebo ne. Tyto parametry jsou pečlivě vyhodnocovány v každé fázi klinického vývoje. Podcenit nebo zanedbat se nesmí opravdu vůbec nic – účinnost, bezpečnost ani žádné další faktory. Osobně jsem byl u toho, když jeden americký výrobce zastavil práce na vývoji vakcíny ve třetí fázi, protože očkovací látka přestala splňovat očekávanou účinnost. V té době už přitom celý projekt stál desítky milionů dolarů. Každý výrobce je tedy více než opatrný a je v jeho vlastním zájmu přicházet s vakcínami bezpečnými, dobře snášenými a zároveň účinnými. Především jsou to samotní výrobci, ale podnět může přijít i z akademické obce nebo od státu a jeho orgánů. Všichni se při svých úvahách řídí epidemiologií dané nákazy.
Jaké nové vakcíny by se v blízké budoucnosti mohly dostat na trh? A jsou nějaké, na které se těšíte Vy osobně?
IK: Jsem rád, že je ve třetí fázi vývoje vakcína proti invazivním meningokokovým onemocněním.
Tato bude působit proti pěti séroskupinám, čímž se zvýší ochrana očkovaných a zároveň lidé nebudou muset podstupovat dvojnásobné očkování jako dnes, kdy se zvlášť očkuje proti séroskupině B a zvlášť proti séroskupinám A, C, W135 a Y.
Dále bych uvítal třeba vakcínu proti alergiím. A myslím, že hodně lidí by ocenilo i očkování proti karcinomu plic nebo odvykací vakcínu proti kouření. I tímto směrem se výzkum ubírá.
Myslíte, že by takové typy vakcín lépe přijali i ti, kteří k očkování mají výhrady?
IK: Ono by záleželo na tom, zda půjde o vakcínu profylaktickou, tedy působící preventivně, nebo terapeutickou, která by se pacientům podávala jako léčivo.
Myslím, že někteří lidé dnes odmítají očkování právě proto, že se jedná o formu prevence a oni nejsou schopní docenit důležitost kolektivní ochrany. Představte si ale, že by existovala léčebná vakcína proti diabetu.
Někoho, kdo si musí pravidelně píchat inzulin nebo má pumpu, je ohrožený slepotou nebo amputací, ten by se takové vakcíně jistě nebránil.
Dokážete odhadnout, jakým směrem se bude ubírat vývoj vakcín?
IK: Do budoucna se určitě bude řešit například forma podání. Kvůli strachu z píchnutí injekce se už desítky let hledají nové cesty. Šlo třeba o podání ve formě geneticky modifikovaných rostlin. Testovaly se banány, kukuřice nebo tabák. Dnes už by ale toto šanci na úspěch nemělo, protože lidé nechtějí konzumovat upravované potraviny.
A propagovat podání látky skrze cigaretu už také patří spíš do říše sci-fi. Mohli bychom se ale posunout dál v orálním podání, což už funguje u vakcíny proti dětské obrně a rotavirovým infekcím. A velkým příslibem do budoucna jsou samozřejmě nanotechnologie, díky kterým by se očkovací látky mohly do těla uvolňovat z náplasti přilepené na kůži.
Nejdůležitější ale je, aby byly nové vakcíny účinné a minimálně stejně bezpečné jako ty dnešní.
| doc. MUDr. Igor Kohl, CSc.Absolvent Lékařské fakulty hygienické Univerzity Karlovy (dnes 3. lékařské fakulty) zasvětil svůj profesní život epidemiologii a vývoji vakcín. Prošel několika celosvětově působícími farmaceutickými společnostmi a stál u vývoje řady vakcín, například známé hexavakcíny, vakcíny proti meningokoku B, pneumokoku, lidskému papilomaviru, hemofilové infekci, chřipce. Je členem České vakcinologické společnosti a Slovenské epidemiologické a vakcinologické společnosti. V současnosti působí jako jednatel firmy věnující se klinickému hodnocení vakcín a dozoruje vývoj dalších tří vakcín. |
1. Antigen je látka, která navozuje produkci protilátek
Očkování proti COVID-19 – co zatím víme o vakcínách?
- Očkování proti COVID-19 probíhá v Canadian Medical v souladu s prioritizací a všemi metodikami nastavenými Ministerstvem zdravotnictví ČR (MZČR).
- Očkujeme pouze zájemce o očkování, kteří mají české veřejné zdravotní pojištění. Nárok na očkování, mají cizí státní příslušníci, v případech, které jsou uvedeny na stránkách MZČR:https://covid.gov.cz/situace/registrace-na-ockovani/ockovani-cizich-statnich-prislusniku
- Od 1. 3. 2021 se můžou osoby starší 70+ let zaregistrovat na očkování prostřednictvím portálu MZČR https://registrace.mzcr.cz, nebo je možné vyčkat na telefonát zaměstnance očkovacího centra, který bude klienty Canadian Medical kontaktovat a pomůže s registrací do systému MZČR.
- Pokud se vám z jakéhokoliv důvodu registraci do Centrálního rezervačního systému MZČR nepodaří dokončit, kontaktujte prosím linku 1221.
- Očkování klientů Canadian Medical proti COVID-19 probíhá pouze v očkovacím centru, které najdete v Praze, na ulici Evropská 859/115a (budova AFI), přízemí, vchod A.
- Očkování bude zajištěno vakcínami Pfizer, Moderna a AstraZeneca.
Schválené typy vakcín proti COVID-19
Během prosince 2020 byly na očkování proti COVID-19 regionálně schváleny inaktivované vakcíny (zatím čínských producentů), živé adenovirové vektorové vakcíny a genetické mRNA vakcíny. Zpočátku ledna 2021 byla jedna z genetických vakcín schválena i Světovou zdravotnickou organizací (WHO), což pomohlo k zahájení celosvětového očkování proti onemocnění COVID-19.
Očkování proti koronaviru v ČR
V České republice máme od konce roku 2020 k dispozici zatím jednu variantu – genetickou mRNA vakcínu s označením Comirnaty, jejímž výrobcem je Pfizer. Jedná se o odlišnou vakcínu, než na jaké jsme dosud byli zvyklí, což může vzbuzovat neopodstatněné pochybnosti o její bezpečnosti.
O vakcínách koluje spousta nepravdivých informací, proto důrazně doporučujeme vždy brát v potaz výhradně informace z ověřených a důvěryhodných zdrojů. Nejpropíranější tématem je, zda podáním této vakcíny může dojít k ovlivnění lidské DNA či RNA.
Vysvětlení je jednoduché – vlastností poslíčkových ribonukleových kyselin (messenger RNA neboli mRNA) ve vakcíně je jejich krátkodobé přežívání v hostitelských buňkách, obvykle se v buňce rozpadnou během 4 až 6 dnů. Tudíž se skutečně není třeba obávat jejich schopnosti, jakkoliv měnit původní lidskou genetickou výbavu.
Více se o mRNA vakcíně, jejích účincích na organismus a funkci dozvíte níže.
Jak a kdy se v ČR očkuje proti koronaviru?
Plošné očkování v České republice probíhá ve více fázích. Jednotlivé fáze jsou dány nařízením Ministerstva zdravotnictví ČR.
Vývoj mRNA vakcín
Technologie mRNA je nová, nikoliv však neznámá – vědci se jejímu vývoji věnují již 30 let.
Tato technologie byla už dříve využita k přípravě vakcín proti různým virům (chřipka, onemocnění virem Zika, vzteklina a cytomegalovirus, dokonce proti některým typům nádorů).Na začátku klinických studií byla sice nestabilní, ale časem ji ke stabilitě, bezpečnosti a účinnosti dovedly technologické pokroky. Mimochodem, vakcinace mRNA je běžně používána např. v onkologii.
Jak funguje mRNA vakcína proti koronaviru?
Genetická vakcína slouží jako prevence onemocnění způsobeného virem SARS-CoV-2 (COVID-19) u osob starších 16 let. Očkování organismus připraví na to, aby byl sám schopný bránit se proti koronaviru.
Vakcína obsahuje jen molekulu známou jako mRNA – ta obsahuje instrukce k vytváření tzv. spike proteinu.
Jde o protein na povrchu viru SARS-CoV-2, který tento virus potřebuje, aby dokázal vstupovat do buněk lidského organismu.
Při podání vakcíny získají některé z lidských buněk instrukce z koronavirové mRNA a budou dočasně vytvářet spike protein na povrchu buněk. Imunitní systém očkovaného tento protein následně rozpozná jako cizorodý, vytvoří proti němu protilátky a aktivuje T buňky (bílé krvinky) pro obranu organismu.
Při setkání s opravdovým virem SARS-CoV-2 pak imunitní systém očkovaného virus rozpozná. Jeho organismus tedy bude připraven se proti němu účinně bránit.
Ale pozor, mRNA z vakcíny v těle očkovaného nezůstává – krátce po očkování se totiž rozloží. Vakcína neobsahuje samotný virus, nemůže tedy vyvolat onemocnění COVID-19.
Očkování se podává ve 2 dávkách, s minimálním odstupem 21 dní (obvykle do svalu v horní části paže).
Jaká je účinnost mRNA vakcíny proti koronaviru?
Rozsáhlé klinické hodnocení ukázalo, že genetická vakcína je skutečně účinná v prevenci vzniku onemocnění COVID‑19 u osob starších 16 let – byla prokázána 95% účinnost.
Dále také přibližně 95% účinnost u očkovaných s rizikem rozvoje závažného onemocnění COVID-19, a to včetně pacientů s astmatem, chronickým onemocněním plic, diabetem, vysokým krevním tlakem nebo vysokým indexem tělesné hmotnosti.
Není dosud doložené, jak dlouho ochrana poskytovaná vakcínou vydrží. Stejně tak není doložené, jaký je vliv očkování na komunitní šíření viru SARS-CoV-2. Takže se zatím přesně neví, kolik očkovaných může nadále vir přenášet. U obou pohlaví a všech rasových i etnických skupin byla prokázána stejná účinnost mRNA vakcíny (cca 95 %).
Kdo (ne)může být očkován mRNA vakcínou
- Osoby, které již COVID-19 prodělaly– ačkoliv zatím neexistují dostatečné údaje předpokládá se, že vakcína bude účinná i v těchto případech. V tuto chvíli platí metodika, že osoby, které prodělaly COVID-19, nejsou očkovány po 90 dní od prokázání onemocnění.
- Děti– vakcína se zatím nedoporučuje pro děti pod 16 let. Existuje však plán klinického hodnocení vhodnosti vakcíny pro děti v pozdější fázi.
- Osoby se sníženou imunitou– údaje jsou zde omezené, ovšem žádné zvláštní obavy ohledně těchto jedinců zatím neplynou. Lze je tedy očkovat i přes jejich stav – právě proto, že u nich může být vyšší riziko vzniku závažné formy COVID-19.
- Těhotné a kojící ženy– studie neprokázaly žádné nebezpečné účinky během těhotenství, ale údaje jsou zde velmi omezené. U kojících se žádné riziko nepředpokládá, ačkoliv žádné konkrétní studie neexistují.
- Osoby s alergií – u osob alergických na některou ze složek vakcíny nemá být vakcína aplikována. Byly zde zaznamenány alergické reakce, dále došlo k velmi nízkému počtu případů anafylaxe. Proto je třeba vakcínu případně podávat pod lékařským dohledem – stejně jako jiné vakcíny.Osoby s akutním infekčním onemocněním– zde očkování aplikovat nelze, je třeba ho odložit na 2 (lépe však 4) týdny po uzdravení.
- Osoby se vzácným genetickým onemocněním– tito jedinci by měly být z očkování vyloučeni z důvodu absence znalostí případné interference vakcinační mRNA.
Přínosy mRNA vakcíny vs. vedlejší účinky a rizika
Vakcína má vysokou úroveň ochrany proti COVID-19, což je momentálně zcela zásadní. Hlavní klinické hodnocení tedy prokázalo její 95% účinnost, přičemž většina nežádoucích účinků je stejná jako u jiných vakcín a odezní v řádu dnů.
Mezi nejčastější nežádoucí účinky tedy patří bolest a otok v místě vpichu, únava, bolest hlavy, svalů a kloubů, zimnice a zvýšená teplota, výjimečně horečka. Méně často se objevilo zarudnutí v místě injekce a pocit na zvracení.
Zřídkakdy se vyskytlo svědění v místě injekce, bolest v končetině, zvětšené uzliny, potíže se spánkem, malátnost, případně opravdu vzácně akutní periferní obrna lícního nervu.
Objevily se také alergické reakce, včetně velmi nízkého počtu případů závažných alergických reakcí (anafylaxe).
Vakcínu je pochopitelně nutné podávat pod dohledem lékaře, ostatně jako jakoukoliv jinou vakcínu.
Přínosy vakcíny tedy převyšují její rizika, a proto byla podmínečně zaregistrována k použití v EU. S postupem času budou další informace a důkazy o tomto přípravku aktualizovány.
Co je adenovirová vakcína a jak funguje?
Dalším typem vakcíny, která je ve schvalovacím procesu, je adenovirová vakcína vyvíjená firmou AstraZeneca ve spolupráci s Oxfordskou univerzitou. Ta je zatím schválena pro užití ve Velké Británii. Její hlavní výhoda tkví ve snáze splnitelných podmínkách pro uchovávání.
Lze ji skladovat při teplotě 2–8 °C. Genetickou vakcínu, kterou je potřeba dlouhodobě uchovávat při nízké teplotě -70 °C, lze skladovat při vyšší teplotě 2–8 °C pouze 5 dní v případě výrobce Pfizer/BioNtech.
Vakcínu MODERNA lze uchovávat při teplotě -20 °C a při teplotě 2–8 °C se může skladovat zhruba 30 dnů.
Vakcína AstraZeneca používá jako přenašeč informace o spike proteinu do buňky lidského těla adenovirus. Do geneticky pozměněného adenoviru je vložená informace pro spike protein, který se po proniknutí do buňky vytváří na povrchu. Imunologická reakce je pak stejná jako při podání mRNA vakcíny.
Očkovat se, či neočkovat?
Očkování proti koronaviru není povinné. Je tedy svobodnou volbou každého dospělého jedince, zda se pro něj rozhodne, či nikoliv. Samozřejmě vyjma zmíněných skupin osob, pro které očkování zatím nepřipadá v úvahu.
Nejdůležitější je ale fakt, že vakcína existuje a výhledově bude možné nechat se očkovat i vakcínou fungující na jiném principu. Máme tedy možnost volby.
A hlavně – není radno zapomínat, že právě očkování je tím jediným, co může stávající situaci změnit.
Vlastním očkováním zvýšíme proočkovanost, tím pádem budou chráněni nejen očkovaní, ale i ti, kteří být vakcinováni nemohou.
Více informací k očkování proti covid-19 najdete zde: https://www.canadian.cz/cs/clanky-a-novinky/informace-k-ockovani-proti-covid-19/.
Máte-li příznaky COVID-19, můžete je konzultovat s našimi lékaři online 24 hodin denně bez nutnosti osobní návštěvy.