Jak se pozná autoimunitní onemocnění?

Lidský imunitní systém je navržen tak, aby chránil tělo před škodlivými látkami, jako jsou bakterie, viry, plísně, paraziti, toxiny v životním prostředí, rakovinné buňky atd.

Autoimunitní porucha nastane, když imunitní systém nedokáže rozlišit mezi vlastními a nevlastními látkami, což vede k ničení zdravých tělních buněk. Ačkoli přesná etiologie autoimunitní poruchy není známa, určité faktory mohou zvýšit riziko vzniku tohoto onemocnění.

Někteří lidé jsou například geneticky náchylní k jeho rozvoji. Jaké jsou možnosti léčby?

Co je autoimunitní onemocnění?

Autoimunitní onemocnění vzniká při neadekvátní reakci imunitního systému na přirozené látky, které by měl běžně snášet bez problémů.

Imunitní systém vytvářejí bílé krvinky, jež chrání náš organismus před škodlivým látkami, neboli antigeny. Ty mohou mít podobu bakterií, virů, parazitů nebo toxinů.

Jakmile některý z antigenů pronikne do organismu, imunitní systém vytváří protilátky, čímž škodliviny ničí.

V případě autoimunitního onemocnění ovšem náš systém nedokáže rozpoznat škodlivé antigeny a likviduje i vlastní zdravé buňky.

Z tohoto důvodu vzniká přecitlivělost organismu na určité podněty, které by za normálních okolností nebyly pro tělo problémem, a dochází k poškozování nejrůznějších části lidského organismu.

Autoimunitní porucha dokáže ovlivnit jeden či více typů tkání a může mít za následek zničení tělesné tkáně, abnormální růst orgánu či změny funkce orgánů.

Oblasti, které postihuje autoimunitní onemocnění

• Cévy
• Pojivové tkáně
• Endokrinní žlázy (jako je štítná žláza nebo pankreas)
• Klouby
• Svaly
• Červené krvinky
• Kůže

Co je příčinou vzniku autoimunitního onemocnění?

Jasné vysvětlení toho, proč autoimunitní onemocnění vznikají, prozatím bohužel neznáme, nicméně se v současné době již objevují určité teorie, které uvádějí pravděpodobné příčiny.

Odborníci se domnívají, že velkou roli při vzniku autoimunitního onemocnění hraje především životní prostředí a genetické předpoklady. Mezi novodobé teorie dále patří tzv.

hygienická hypotéza, podle níž je na vině nedostatečný mikrobiom či nerovnováha mikrobů v organismu, jež mají na svědomí především antibiotika a různé antimikrobní prostředky.

Trpíte autoimunitním onemocněním?

Jaké typy autoimunitních onemocnění existují?

Podle všeho v současné době rozlišujeme již 80 druhů autoimunitních poruch. Ve vyspělých zemích touto poruchou trpí přibližně 8 % populace, přičemž v 75 % případech se s nemocí potýkají ženy. Mezi nejběžnější autoimunitní poruchy řadíme například tyto:

Příznaky autoimunitních nemocí

Jednotlivé nemoci zpravidla mívají své vlastní jedinečné příznaky. Například cukrovka 1. typu způsobuje extrémní žízeň, úbytek hmotnosti a únavu. Crohnova nemoc pak má na svědomí bolesti břicha, nadýmání a průjem. U autoimunitních onemocnění, jako je psoriáza nebo revmatoidní artritida, mohou příznaky přicházet a poté opět odeznít.

Období, kdy příznaky zmizí, se nazývá remise. Někdy se jednotlivé symptomy mohou prolínat, čímž je obtížnější nemoc rozpoznat. Projevy jako únava, bolesti svalů, otoky a zarudnutí mohou být známkou autoimunitního onemocnění. Dalšími příznaky autoimunitní poruchy bývají:

• Bolest kloubů
• Nespavost a únava
• Bílé fleky na pokožce
• Zažívací potíže
• Vypadávání vlasů
• Zarudnutí a svědění
• Vyrážka

Diagnostika autoimunitního onemocnění

Žádný jednotlivý test nedokáže diagnostikovat většinu autoimunitních onemocnění. Lékař k diagnostice musí využít kombinaci testů a fyzické vyšetření vašich příznaků. Laboratorní testy prováděné k diagnostice autoimunitních poruch závisí na konkrétní poruše, na kterou má zdravotník podezření.

Obvykle zahrnují krevní testy na jednu nebo více autoprotilátek, stejně jako testy na zánět, mezi něž patří C-reaktivní protein (CRP, preferovaný test), erytrocyty a sedimentační rychlost (ESR). Test na antinukleární protilátky (ANA) je často jedním z prvních testů, které lékaři používají, když příznaky naznačují autoimunitní onemocnění.

Jaká je léčba autoimunitních nemocí?

Léčba autoimunitních nemocí spočívá v užívání protizánětlivých a imunosupresivních léků, mezi něž patří např. kortikoidy.

Léky nedokáží vyléčit autoimunitní onemocnění, ale mohou kontrolovat nadměrnou imunitní reakci a zmírnit zánět nebo alespoň snížit bolest. Stinná stránka těchto léčiv však spočívá v nežádoucích vedlejších účincích, kterých může být celá řada.

Dlouhodobé užívání imunosupresivní léků navíc snižuje odolnost vůči infekčním nemocem a může vést i ke vzniku rakoviny.

Pokud autoimunitní porucha způsobí snížení důležitých buněčných složek, jako je hormon štítné žlázy, inzulín nebo vitamin B12, mohou lékaři předepsat látky k jejich doplnění. V případě problémů souvisejících s mobilitou mohou být užitečné fyzikální terapie.

K překonání nedostatků současných léčebných strategií se objevují nové terapeutické intervence, které fungují hlavně inhibicí patogenních buněk zapojených do autoimunitních reakcí.

Výživa při autoimunitních onemocněních

Lidem, kteří trpí autoimunitním onemocněním, je doporučováno ve stravě omezit potravinové alergeny, zejména mléčné produkty a obiloviny obsahující lepek. Jídelníček by měl dále obsahovat co nejvíce živin a minimum průmyslově upravených potravin.

Strava by měla být bohatá na ovoce a zeleninu, prospěšná je především fermentovaná zelenina, která nejen že je snadno stravitelná, ale obsahuje především důležité vitamíny a probiotika, která podporují vyvážení mikrobiomu. Některé studie navíc prokázaly, že osoby s autoimunitní poruchou trpí sníženou hladinou vitamínu D, který se významně podílí na správné funkci imunitního systému.

Zdroje: superionherbs.cz, margit.cz, news-medical.net

Autoimunitní nemoc – je léčitelná?

Patří mezi nejzávažnější choroby imunitního systému. Jejich závažnost spočívá v tom, že si člověk sám v sobě nese sebedestruktivní program. Lékař specialista nemá velkou šanci pomocí syntetických léků tento problém řešit. Může jenom reagovat na projevy = následky autoimunitní nemoci. Imunitní systém reaguje neadekvátně, ve snaze bránit se napadení viru, bacilu, toxinu, alergenu… si tvoří protilátky, které pak paradoxně napadají vlastní tkáň. Tedy jde o skutečný sebedestruktivní proces.

Specialista má k dispozici imunologické vyšetření, může s jeho pomocí velmi precizně sledovat stav imunitního systému, jeho reakce, hladinu protilátek, typy antigenů apod. Může si pomocí špičkové techniky zobrazit napadenou tkáň, orgán, sliznici, ale to všechno mu slouží jenom a jenom k zobrazení přítomného stavu, avšak příčinu, proč se tak děje, to nevysvětluje.

A to je základní problém:

Když není pojmenována příčina, léčba nemůže být efektivní a pak jen reaguje na příznaky.

Když se tvorba protilátek zvyšuje, je lékař nucen nasadit imunosupresivní lék, aby poplašenou imunitu zastavil, jinak by došlo ke katastrofě a pacient by se dostal do přímého ohrožení života… Když ani tento krok nedokáže autoimunitní proces zastavit, přistoupí k odstranění napadeného orgánu.

Tímto krokem se zastaví bezprostřední nebezpečí, ale protože neřeší podstatu sebe-destruktivního procesu jedince, je jenom otázkou času, kdy se nemoc přesune na jiný orgán či systém. A celý kolotoč reakcí na následky se opakuje.

Uvedu příklad dětského diabetu I. typu. Stručný princip je tento: Imunitní systém dítěte nezvládne útok třeba viru, toxinu, očkovací látky a začnou se tvořit protilátky, ty obrátí pozornost na beta buňky slinivky břišní a to způsobí, že se přestane tvořit inzulin.

Na nemoc se přijde mnohdy až tehdy, když dítě upadne do komatu z vysoké hladiny cukru – a je stanovena diagnóza diabetes mellitus I. typu. A pro dítě to znamená již do konce života aplikovat inzulin. Jaká smůla pro dítě, pro rodinu a společnost. Díky moderní technice dnes dokážeme nefunkční slinivku nahradit umělým inzulinem.

Existuje perfektně vypracovaný program pro diabetiky, zajištěný dotačním programem státu. Jenže v této souvislosti se zapomíná na hlavní podstatu nemoci. Na prvním místě nejde o cukrovku jakožto metabolické onemocnění, ale jde o poruchu imunity a sebedestruktivní program.

Kdyby imunitní systém správně zareagoval, pak by nemuselo dojít k rozvoji cukrovky a inzulinového programu.

Nebo uvedu ještě jiný příklad.

Tkáň slinivky břišní a tkáň štítné žlázy jsou jako dvě sestry. Jsou to žlázy s vnitřní sekrecí a obě se často stávají terčem protilátek v případě autoimunitní nemoci. Když se tak stane, pak buňky štítné žlázy přestávají tvořit hormon a tělo začne brzy trpět jeho nedostatkem. To vede k poklesu základních životních funkcí.

Specialista sice zjistí autoimunitní podstatu nemoci, ale jeho léčba spočívá jen v substituci = doplňování chybějícího hormonu. Pacient k němu chodí 2x do roka na kontrolu, tehdy mu změří hladinu hormonu. Když jej pacient pravidelně bere, je při odběru konstatováno, že hladina je normální a pacient je ujištěn, že je vše v pořádku.

Ale to není pravda. Stav není v pořádku, jen hladina je normální, protože je doplňována umělým hormonem, ale autoimunitní podstata, tedy útok protilátek na buňky štítné žlázy pokračuje a životní funkce slábnou stále více.

Specialista pak jen zvyšuje hladinu hormonu, a když hrozí nebezpečí, že definitivně zničené buňky štítné žlázy mohou přejít v rakovinné, je orgán odstraněn…

Od 80. let minulého století se ve vědeckých kruzích ví o tzv. biologických metodách, které se pokoušejí o jiný přístup k autoimunitním nemocem. Snaží se učit imunitní systém správně reagovat. Ví se o možnostech receptorové imunologie, která posouvá diagnózu a následnou léčbu o stupínek výše směrem k objasnění příčinné podstaty, ale budeme si muset ještě počkat, než se dostane do praxe.

Smyslem toho článku není ukazovat na bezmocnost klasického léčení, ale, jak bylo naznačeno již v úvodu, chce se zamýšlet nad větou o tom, že si člověk sám v sobě nese sebedestruktivní program. V databázi 210 klientů, kteří trpí některou formou autoimunitní nemoci, jsem vypozoroval tyto opakující se skutečnosti:

• V dětství to byly hádky rodičů, rozvod rodičů a situace spojené s ponižováním, pokořováním, zesměšňováním, ztrapňováním ze strany sourozenců, spolužáků a blízké společnosti – tehdy jim vznikl základ nízkého sebevědomí a programu sebe-destrukce.
• V období puberty, zvláště u dívek, jsem zaznamenal nápadnou přítomnost mentální anorexie. I zde byla podkladem nízká sebedůvěra, snaha uplatnit se, falešný vzor v podobně celebrity, modelky, útěk z domova…
• V době dospělosti konflikty s partnerem, jejich vlastní rozvody a ztráta zaměstnání…

A dále vyjmenuji častěji se vyskytující prvky: reakce na očkování, virová, bakteriální a plísňová onemocnění, užívaná hormonální antikoncepce, často podávaná antibiotika, kouření.

S mnoha jsem diskutoval a vedl rozhovor a při analýze vyšel najevo velmi zvláštní fenomén, který se dotyčný pacient různou formou snažil maskovat.

Nemoc jim poskytuje podvědomý ochranný plášť, dovoluje jim získávat od svého okolí pozornost, soucit a vlastně jejich vnitřním přáním není uzdravení. Řada lékařských studií prokázala, že stres, strach a jiné negativní pocity a duševní programy narušují funkci imunitních buněk.

U lidí, kteří prošli stavy chronické úzkosti, dlouhými obdobími ponižování, pesimismu, nepřerušovaného napětí či nelásky, bylo zjištěno dvojnásobné riziko vzniku některých chorob včetně astmatu, artritidy, bolestí hlavy, srdečních onemocnění, autoimunitních chorob.

Negativní duševní stavy jsou obdobně ohrožujícím faktorem jako např. kouření nebo vysoká hladina cholesterolu v případě kardiovaskulárních chorob.

V knize Léčení – zázrak v nás (Heilung – das Wunder in uns) tvrdí německý dokumentarista a publicista Clemens Cuby: “Pokud medicína nebere v úvahu, že každý člověk disponuje přirozeným samo-léčícím potenciálem, staví tím bariéru mezi sebe a své pacienty a podceňuje jeden z nejvýznamnějších faktorů možného uzdravení.

“ (Sám se vyléčil z ochrnutí způsobeného přerušením míchy a nyní využívá toho, co se během let dozvěděl o procesech samo léčení a o svém vlastním uzdravení. To, co po dvě desetiletí považoval za zázrak, nyní rozšifroval a rozvinul v metodu, která ukazuje i ostatním lidem cestu k jejich vlastním samoléčebným silám.

)

“Samo-léčící schopnosti lidského organizmu nejsou ani magií, ani zázrakem,” říká Cuby a dodává: “Jejich podstata tkví ve složitých a jemných procesech, které nazývám koncentrovanou prací s lidským vědomím.

Všichni, kteří svou nemoc nebo svůj úraz dokázali přijmout jako výzvu, vám potvrdí, že právě zdravotní potíže byly důvodem k tomu, aby se dokázali zastavit a zadívat na svůj život z jiné perspektivy.

Bez ohledu na to, zda se nakonec uzdravíme či nikoliv, můžeme díky nemoci získat novou kvalitu citlivosti pro vlastní duševní prožívání, které nám umožňuje přehodnotit minulost a novýma očima spatřit budoucnost, a to dokonce i tehdy, když budoucnost znamená blížící se konec života. Každou bolest, každou nemoc i každý úraz bychom z tohoto pohledu měli vnímat s pokorou a usilovně přemýšlet, proč do našeho života přišly.”

Domnívám se, že tímto citátem jsem dospěl k hlavní myšlence, podstatné pro řešení autoimunitní nemoci: “Dokud se neuvolní v mysli pacienta, jenž trpí autoimunitní chorobou, jeho chybný program a nebude nahrazen jiným a lepším, pozitivním, pak je pramalá naděje, že se jeho situace zlepší.”

12 příznaků autoimunity, její příčiny a co dělat, pokud se u vás vyskytne

Problémem je, že navzdory svému onemocnění o něm mnoho lidí ani netuší, zjistí to až pozdě, když už onemocnění stihlo napáchat v organismu mnoho škod.

Existuje více typů autoimunitních nemocí, jako například:

• cukrovka typu 1
• revmatoidní artritida
• lupus
• onemocnění štítné žlázy
• roztroušená skleróza
• psoriáza

Je důležité, abyste znali symptomy různých nemocí, které mohou vyvolat odezvu imunitního systému a napadnout vlastní tkáně.

12 příznaků autoimunitních onemocnění.

1. ztráta na váze (občas i přibrání)
2. nespavost
3. bolesti kloubů, svalů a jejich ztuhlost
4. neschopnost soustředit se
5. únava
6. bolesti břišní dutiny, průjem nebo krev ve stolici
7. vypadávání vlasů
8. objevování se bílých fleků na pokožce nebo v ústech
9. suché oči, pokožka nebo ústa
10. zvýšená srážlivost krve
11. vícenásobné spontánní potraty
12. přecitlivělost na teplo nebo chlad

Jak identifikovat příčiny autoimunitních onemocnění?

Identifikace příčin, stejně jako správná diagnóza onemocnění nejsou lehké. Projevy jednoho typu onemocnění má často identické projevy jako jiné autoimunitní onemocnění.

Avšak jedním z nejúčinnějších působit je eliminování těch druhů jídel, které způsobují v těle záněty.

Týká se to hlavně obilovin aluštěnin. Ty by měly být z vašeho jídelníčku odstraněny kvůli jejich obsahu lektinů, o kterých se věří, že způsobují uvedené autoimunitní onemocnění.

Užitečným je také test stolice, ve které se bude zkoumat množství prospěšných bakterií. Pokud máte propustné střeva nebo jsou v nich záněty, s velkou pravděpodobností trpíte autoimunitní onemocnění.

Ujistěte se, že podniknete adekvátní kroky pro vyléčení svých střev, abyste zvrátili toto onemocnění.

A konečně, nechte si udělat vyšetření krve na protilátky a také, zda se v ní nenacházejí rtuť, mykotoxiny a další typy toxinů.

Co dělat pokud se u vás vyskytnou tyto příznaky?

• Pokud máte podezření, že trpíte autoimunitní onemocnění, první věc, kterou zřejmě uděláte, je návštěva lékaře.
• Bohužel, většina lékařů se zaměřují pouze na potlačování projevů onemocnění, ne odstranění jeho příčin.
• V případě autoimunitních onemocnění vám budou předepsané léky na potlačení imunity (imunosupresiva), steroidy nebo protizánětlivé léky.
• Taková léčba je sice efektivní na snížení bolesti, případně příznaků zmíněných výše, ale nezaměřuje se na prvotní příčiny, že proč imunitní systém funguje nesprávně.
• Proto nejlepší, co v dané situaci můžete udělat, je snažit se pochopit příčiny vašeho onemocnění.
• Řešení vyplývající z pochopení příčin (psychosomatika), je z dlouhodobějšího hlediska efektivnější než konzumace léků, které pomohou jen na chvíli.

Kromě toho se nedoporučuje užívání imunosupresiv delší dobu. V takovém případě se totiž zvyšuje riziko propuknutí mnohem horších infekcí a dokonce i rakoviny.

Zdroj: http://www.badatel.net/12-priznakov-autoimunitnych-ochoreni-ktore-sa-zvyknu-prehliadat/ www.ireceptar.cz

Autoimunitní onemocnění aneb sám sobě nepřítelem

Svět zahalila epidemie lidí s nadledvinovou únavou, hormonální nerovnováhou, autoimunitními nemocemi a chronickými zánětlivými problémy. Takovou nerovnováhou imunitního systému trpí více než 250 milionů lidí po celém světě a mnoho dalších trpí širokou paletou chronických zánětlivých stavů. Autoimunitní onemocnění jsou onemocnění imunitního systému.

Autoimunitní choroby vznikají proto, že imunitní systém nedokáže rozlišit cizí a vlastní a nesprávně identifikuje nebezpečí – dochází k situaci, kdy systém považuje vlastní tkáně a orgány za vetřelce. V důsledku toho je napadá, což vede ke vzniku nejrůznějších chorob.

V závislosti na typu konkrétní nemoci mohou protilátky napadnout spojivové tkáně, jako je kůže nebo kloubní chrupavka, nervový systém nebo žlázy.

V současné době je těchto chorob 80-100 a 40 dalších nemocí má autoimunitní základ. Každá z těchto nemocí má své specifické symptomy.

Mezi společné příznaky většiny těchto onemocnění patří únava, bolesti svalů, otoky, zarudnutí, nízká horečka, necitlivost a brnění v rukou a nohou, ztráta vlasů nebo kožní vyrážky.

Nejznámější autoimunitní onemocnění – roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, celiakie, Sjögrenův syndrom, Crohnova choroba, diabetes mellitus, Alzheimerova choroba, fibromyalgie, zánětlivé onemocnění střev, roztroušená skléroza, autoimunitní onemocnění štítné žlázy, myasthenia gravis, psoriáza, systémový lupus, vitiligo, polymyalgie…

Imunita se dělí na protilátkovou imunitu a buněčnou imunitu. Buněčná imunita je představována zejména Lymfocyty T. Důležitou funkcí Lymfocytů T je rozpoznat a zlikvidovat viry nebo nádorové buňky. Pokud je schopnost imunitního systému narušena, může se stát, že Lymfocyty T viry nebo nádorové buňky neidentifikují jako škodlivé, a ty pak mohou dál růst.

Protilátkovou imunitu tvoří Lymfocyty B a jejich protilátky. Zjednodušeně lze říct, že lymfocyty B rozeznávají bakteriální infekci. Zbraní lymfocytů B jsou protilátky nazývané imunoglobuliny.

V případě poruchy imunitního systému, která vede ke vzniku autoimunitního onemocnění, se mohou uplatňovat obě složky imunity. V případě poruchy buněčné imunity lymfocyty T napadají vlastní buňky, jakoby byly infikovány viry a ničí je.

Příkladem takového onemocnění je autoimunitní diabetes mellitus nebo revmatoidní artritida. V případě protilátkové imunity lymfocyty B produkují protilátky zamířené proti vlastním tkáním. Příkladem takové choroby je idiopatická trombocytopenická purpura.

Faktorů, které se podílí na vzniku onemocnění, je více. Sklon k autoimunitním chorobám je v některých rodinách větší, což svědčí pro genetickou složku. Neznamená to ale, že když má autoimunitní chorobu matka, musí ji mít nutně i její dítě.

Pro vznik autoimunitních onemocnění je nutná přítomnost rizikových faktorů, které působí u jednotlivce současně – genetické, imunitní (defekt IgA nebo komplementu), hormony (estrogeny) a faktory u vnějšího prostředí.

Lékaři se shodují, že kromě toho, že je člověk geneticky náchylný k autoimunitním onemocněním, často existuje nějaký spouštěč, který onemocnění vyvolá.

Může to být infekce, určité potraviny (například lepek), chemická expozice, léky, extrémní fyzický stres nebo fyzické trauma.

Přestože genetické faktory upozorňují na riziko vzniku autoimunitní choroby v rodině, rozdíly v hladině hormonů a vnější faktory vyprovokují u jednotlivých členů rodiny různou autoimunitní chorobu. I když mají lidé genetický předpoklad, onemocnět vůbec nemusí, protože v sobě mohou mít další genetické faktory, které je chrání proti autoimunitě.

Autoimunitní choroby mohou postihovat jen jeden orgán nebo systémově více orgánů. Obě kategorie mají tendenci se kombinovat u jednoho jedince. Většina chorob postihujících jeden orgán jsou onemocnění, která se vyvíjí v důsledku působení buněčných mechanismů imunity, zatímco u systémových jde o působení autoprotilátek. Další podezřelým spouštěčem je „západní“ strava. Jídlo s vysokým obsahem tuku, cukru a vysoce zpracovaných potravin je spojeno se zánětem, který by mohl zapříčinit imunitní odpověď. Tato hypotéza však nebyla prokázána. Další teorií je hygienická hypotéza. Vzhledem k vakcínám a antiseptikům nejsou dnešní děti vystaveny tolika bakteriím, jako byly v minulosti. Nedostatek expozice by mohl způsobit, že jejich imunitní systém bude nadměrně reagovat i na neškodné látky. Jinou skupinou faktorů, které přispívají k autoimunitním chorobám, jsou poruchy v imunitním systému samotném. Existují různé druhy protilátek (imunoglobuliny) První protilátka, která vzniká po setkání s infekcí, se nazývá IgM. IgM je přední linie ochrany při infekci a má malé rozlišovací schopnosti. V druhé linii se objevují protilátky IgG, které infekci zasahují cíleněji. Třetí typ protilátky je IgA, je v krvi a chrání sliznice a povrchy. Protilátka je důležitá při obraně proti zevním útokům na obrovské ploše. Přibližně jeden člověk ze 600 má deficit IgA. Obvykle se jedná o zdravé jedince, ale tyto osoby mohou mít vyšší sklon ke čtyřem typům onemocnění – alergiím, častým infekcím, autoimunitním a nádorovým chorobám. Proč právě sklon k alergiím? IgA zabraňuje pronikání různých alergenů a cizorodých látek do organismu. V případě deficitu IgA se alergeny snáze dostávají do organismu a mohou způsobit nežádoucí imunitní reakci. Děti s deficitem IgA mají častější infekce dýchacích cest. Deficit IgA je častější u pacientů s různými druhy nádorových chorob. Vysvětlením může být fakt, že kvůli nepřítomnosti IgA se dostává dýchacím a zažívacím systémem více karcinogenních látek do organismu.

Poslední skupinou chorob vyskytujících se ve zvýšené frekvenci u osob s deficitem IgA jsou právě autoimunitní choroby. I v tomto případě se předpokládá, že IgA zabraňuje průniku různých substancí, které mohou aktivovat imunitní systém. Jevu se říká molekulární mimikry.

Je to jeden z mechanizmů, které mohou aktivovat imunitní systém. Do organismu pronikne látka, která má podobnou strukturu jako nějaká vlastní tkáň. Vzhledem k tomu, že se jedná o cizí látku, vyvine proti ní imunitní systém reakci.

Taková imunitní reakce ale může reagovat i se strukturálně podobnými vlastními tkáněmi, což vede k jejich poškození.

Deficit IgA je klasickým příkladem, který způsobuje, že imunitní systém poškozuje vlastní buňky a tkáně.

V oběhu máme malé množství fyziologických autoprotilátek, jejichž funkcí je očišťovat organismus od zbytku mrtvých buněk. Naše tělo kromě toho obsahuje ještě regulační protilátky, které přirozené autoprotilátky udržují v rovnováze.

Z ne zcela známých důvodů mají pacienti s autoimunitním onemocněním defekt právě v těchto regulačních autoprotilátkách, což vede k vzestupu koncentrace nebezpečných autoprotilátek a poškození tkání. Jednoznačná příčina této nerovnováhy není známá.

Křehká nerovnováha se může narušit bakteriální nebo virovou infekcí, léky nebo také stresem.

Většina autoimunitních onemocnění postihuje častěji ženy než muže a často v reprodukčním věku (12-45 let). Patří mezi ně lupus, biliární cirhóza, poruchy štítné žlázy a Sjogrenův syndrom. Onemocnění postihují ženy v reprodukčním věku, což ukazuje na důležitost hormonálního vlivu na funkci imunitního systému a také to, že ženské hormony autoimunitu podporují.

Účinky estrogenu na ženský organismus jsou kompletní. V důsledku toho je ženský imunitní systém efektivnější než mužský. Ženy jsou odolnější vůči infekcím a jejich imunitní systém je robustnější. I proto jsou náchylnější k autoimunitním onemocněním, protože pokud výkonnější imunitní systém omylem zasáhne vlastní organismus, je destrukce účinnější.

Další hypotézou je, že za autoimunitními onemocněními je syndrom zvýšené propustnosti střev. S tímto onemocněním se potýká milion lidí, a to bez toho, že by znali příčinu.

Střeva jsou velmi důležitým orgánem našeho těla. Jsou polopropustná a dochází zde k trávení potravy. Když pracují v pořádku, jsou prospěšné vitaminy a minerály, které přijmeme ze stravy, transportovány do krevního oběhu. Naopak toxiny a nestrávené jídlo do tohoto procesu zařazeny nejsou.

Jak ale název vypovídá, syndrom zvýšené propustnosti střev znamená, že střeva propouští i látky, které by neměla. Pokud tímto syndromem trpíte, znamená to, že se mezi jednotlivými buňkami střevní sliznice vytvořily velké prostory – větší než u zdravého jedince. Pronikat do krevního oběhu tak mohou toxiny, bakterie a nestrávené části potravin. Pro naše tělo to samozřejmě není přirozené a brání se, což vyčerpává náš imunitní systém.

Poznat syndrom propustnosti střev není vůbec jednoduché. Může způsobovat symptomy, jako je nadýmání a bolest kloubů, potravinové alergie, únavu a různé potíže s pokožkou (nejčastěji akné a ekzém).

Léčba autoimunitních nemocí většinou nezasahuje podstavu problému, jen tlumí zánět. Pomocí nesteroidních antirevmatik, kortikosteroidů nebo imunosupresiv lze však projevy nemocí potlačit. Průlomem je použití cílené biologické léčby, u které se experti setkávají se skvělými výsledky – například u pacientů s Crohnovou chorobou. Jediné autoimunitní onemocnění, u kterého s jistotou známe vyvolávající faktor a které jeho odstraněním umíme také dobře léčit, je celiakie. Vyvolávajícím faktorem je tu lepek, což je bílkovinná složka pšeničné mouky. Lepek u dědičně náchylných pacientů spustí autoimunitní reakci proti buňkám vlastního tenkého střeva. Po jeho vysazení ze stravy je ale reakce zastavena a střevní sliznice se upraví k normálu.

Takovéto štěstí bohužel ostatní pacienti s autoimunitními chorobami nemají, a musejí tak být léčeni léky s často velmi závažnými vedlejšími účinky.

Většina nemocí postihuje více orgánů v těle, protože je napadána jejich společná stavební jednotka, například cévy nebo pojivová tkáň. Nazýváme je systémová onemocnění pojiva nebo také kolagenózy a vaskulitidy.

U nich bývají současně postiženy například ledviny, plíce, kůže a podobně.

Dále existují i autoimunitní onemocnění více zacílená na jednotlivé orgány, například na klouby, játra, ledviny, plíce, štítnou žlázu nebo beta buňky slinivky břišní. Patří sem revmatoidní artritida, autoimunitní hepatitida, glomerulonefritida, intersticiální plicní nemoci, dětská cukrovka (inzulindependentní diabetes mellitus), zánět štítné žlázy ( autoimunitní tyreoiditida ) a další.

Léčba všech těchto nemocí je složitá, dlouhodobá, většinou celoživotní, obvykle s výraznými vedlejšími účinky. Základem takové léčby je potlačení nadměrné imunitní reakce.

Nezřídka však i při léčbě dojde ke zničení postiženého orgánu a k selhání jeho funkce.

Potom je jedinou možností doživotní náhrada funkce, jako je tomu například u dětské cukrovky, kdy jsou autoimunitním zánětem zničeny buňky tvořící inzulin, nebo u selhání ledvin, kdy je řešením dialýza. Další možností je transplantace orgánu – ledviny, jater, plic.

Moderní medicína a imunologie však činí stále větší pokroky a léčba autoimunit se tak dostává stále blíže k jejich podstatě, prognóza pacientů se stále zlepšuje a vedlejší účinky moderních léčebných postupů jsou menší a menší. Diagnóza autoimunitního onemocnění tedy nemusí vždy znamenat tragédii, vyhlídky pacientů jsou v současnosti velmi optimistické a kvalita jejich života je většinou také velmi dobrá.

Jak přirozeně léčit autoimunitní onemocnění? Autor: Jana Divinová

Autoimunitní onemocnění aneb sám sobě nepřítelem. Tyto nemoci se nemusí projevit dlouhé roky. Imunitní systém napadá vlastní tkáně a buňkyZdravá výživa

Jak poznat autoimunitní onemocnění a pomůže úprava jídelníčku?

Když imunitní systém nefunguje tak, jak má, začne napadat zdravé buňky. Jaký dopad to má na celý organismus a co se s tím dá dělat? Lze přehnané řádění naší imunity ovlivnit či zcela zastavit pomocí stravy? Co bychom měli jíst a čeho se raději vzdát?

Proč jsme nemocní?

Zdraví máme jenom jedno. Je velmi křehké a musíme si ho chránit. Za některé problémy si lidé mohou svým nestřídmým způsobem života sami, za jiné ne.

Může jít o různé genetické poruchy nebo selhání imunity, která začne atakovat svoje vlastní zdravé buňky. Na vině mnoha takovýchto nemocí je stres, který bývá nejčastějším spouštěcím faktorem.

Svou roli ale hraje i dědičnost, životní prostředí a samozřejmě náš vlastní životní styl.

Autoimunitních onemocnění obecně stále přibývá. Někdy není vůbec jednoduché je diagnostikovat, natožpak je léčit. Lékaři si s nimi ještě stále nedovedou spolehlivě poradit.

A  jak tyto nemoci vznikají? Imunitní systém, který nás chrání před nemocemi, se z nějakého důvodu zblázní a začne napadat naše zdravé buňky a tkáně.

Výsledkem jsou pak třeba revmatoidní artritida, poruchy štítné žlázy, Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, roztroušená skleróza, celiakie, lupus, myasthenia gravis a další vážné diagnózy.

Příznaky autoimunitního onemocnění

Autoimunitní onemocnění mívají dlouhodobé a plíživé symptomy, které se někdy obtížně rozeznávají. Podstatou většiny z nich bývá chronický zánět, který v organismu způsobuje nějakou paseku.

Příznaky mohou být podivné a různorodé.

Může jít například o dlouhodobou únavu, která může být až extrémní, kloubní a svalové bolesti, celkovou slabost, zvětšené uzliny či výraznější změny váhy – úbytek nebo přibírání.

Dále to mohou být poruchy spánku, neklid, nervozita nebo deprese, trávicí obtíže nejrůznějšího druhu, migrény, kvasinkové infekce, alergie, astma, kožní problémy, poruchy paměti nebo třeba silný premenstruační syndrom.

Někdy se může objevit i dlouhodobě lehce zvýšená teplota. Člověk si může myslet, že všechno tohle je jen dočasné kvůli stresu, pak třeba symptomy zase zmizí a objeví se za půl roku. Pokud se vám ale něco takového stává, buďte v pozoru.

Může jít o skutečné příznaky autoimunitního onemocnění.

Roztroušená skleróza. Jak rozpoznat rané příznaky?

Jak na chronický zánět v těle?

Ať už prokazatelně nějakou autoimunitní chorobou trpíte a byla vám diagnostikovaná, anebo máte nejrůznější výše zmíněné příznaky, dobrou zprávou je, že s tím lze skutečně něco dělat. Obecně se ví, že autoimunitní onemocnění obvykle bývají na celý život a jsou chronické povahy, často vážné a nevyléčitelné.

V rámci přesně stanovené léčby vašim ošetřujícím lékařem, je možné vyzkoušet cokoli, co by mohlo pomoci zastavit progresi onemocnění a nastolit relativní klid. Obvykle to bývají kortikosteroidní hormony, imunosupresiva a mnohé další možnosti léčby dle konkrétní diagnózy.

Co je ale možné doporučit téměř ve všech případech, je úprava životosprávy a změna jídelníčku.

Pokud vám diagnostikují vážnou nemoc, je třeba se zastavit a přehodnotit celý svůj život. Vždy je nutné ledacos změnit a snažit se co nejvíce eliminovat stres. Právě změna stravy bývá často tím prvotním, co člověk udělá.

Spoustu autoimunitních nemocí způsobují potravinové alergie a nesnášenlivosti, například může jít o celiakii, Crohnovu chorobu a ulcerózní kolitidu. Úprava jídelníčku výrazně pomáhá i při revmatoidní artritidě.

Je už prokázáno, že lidem nejvíce škodí kravské mléko a lepek.

Seznam zakázaných potravin

Vhodná dieta může vždy pomoci zlepšit jakýkoliv stav. Ne nadarmo se říká, že jsme to, co jíme. Člověk se skutečně může vyléčit i razantní změnou svých stravovacích návyků.

Důležitá je však velmi pevná vůle a disciplína. Každá z těchto pozitivních změn zpomaluje progresi onemocnění, mírní příznaky a zvyšuje kvalitu života.

Pokud chcete pro sebe něco udělat, buďte na sebe přísní a snažte se o maximální dodržování nové životosprávy.

A co si napsat na seznam zakázaných potravin? V prvé řadě byste se měli vzdát alkoholu, návykových látek a kouření. Zapomeňte na polotovary, smažená jídla, sladké perlivé limonády, několik káv denně s cukrem a mlékem, sedavé zaměstnání, vysokou míru stresu, nedostatek pohybu, proflámované a probdělé noci, nedostatek čerstvého vzduchu, přemíru sladkostí a utápění se v sebelítosti.

Vyhněte se emulgátorům, sladidlům, barvivům, analgetikům, rafinovanému cukru, živočišným tukům, kravskému mléku a pálivému koření. Upřednostňujte pouze žitný kváskový chléb, zbavte se alergenů, omezte hůře stravitelné luštěniny, ořechy a semena. Pokud trpíte chronickým zánětem střev nebo celiakií, je nutná bezezbytková dieta a absolutní vyloučení všech potravinových alergenů a lepku.

U všech autoimunitních onemocnění byste měli spát 8 – 10 hodin, pravidelně odpočívat, chodit na procházky do přírody, plavat a přiměřeně cvičit doporučená cvičení. Nevystavujte se větší fyzické zátěži a ani extrémním výkyvům teplot.

Co jíst při autoimunitním onemocnění

Co se týká stravy, upřednostňujte kvalitní ovoce a snad všechny druhy zeleniny, kterou můžete i lehce tepelně upravit, například dušením nebo vařením v páře. Nesmažte ji a též nevařte dlouho ve vodě – dochází tím k velkým ztrátám vitamínů.

Klidně můžete sáhnout po bylinkách a koření, které nedráždí žaludek. Dbejte na dostatečný příjem bílkovin, obzvláště v případě, pokud jste ze stravy vyloučili veškeré mléčné a vaječné produkty, nebo jestliže držíte bezlepkovou dietu.

Bílkoviny volte v podobě kvalitního libového masa, například může jít o krůtu nebo ryby.

Občas si dejte i houby, ale raději si je přidejte do polévky – nesmažte je a nikdy znovu neohřívejte. Velice zdravé jsou mořské i sladkovodní řasy, probiotické a fermentované potraviny.

Pokud je dobře snášíte a netrpíte histaminovou intolerancí, dopřávejte si je ve větším množství.

Dnes existuje i spousta zakysaných veganských alternativ, ale opatrně v případě sóji, obzvláště když ji nesnášíte dobře.

Autoimunitní onemocnění – PharmDr. Margit Slimáková

Imunitní systém můžeme zjednodušeně popsat jako armádu bílých krvinek, která chrání naše tělo před cizími škodlivými látkami. Cizí škodliviny se nazývají antigeny a mohou jimi být bakterie, viry nebo toxiny. Po vniknutí antigenů do organismu vytvoří imunitní systém protilátky, které antigeny ničí.

Při autoimunitních onemocněních (AO) není organismus schopen správně identifikovat škodlivé vetřelce a imunitní systém ničí i buňky vlastního těla. Výsledkem je přecitlivělost podobná alergiím, při které reaguje imunitní systém na přirozené látky, které by měl běžně přehlížet. U autoimunitních onemocnění systém napadá nejrůznější části vlastního organismu.

Proč autoimunitní onemocnění vznikají?

Příčiny vzniku AO jsou povětšinou neznámé. Experti nedokáží jednoznačně vysvětlit, proč není imunitní systém schopen rozlišit vlastní buňky od antigenů, a proto doposud nemáme stanoveny jisté metody terapie ani prevence.

Velmi pravděpodobně mají svůj podíl na vzniku AO genetické vlivy a životní prostředí. Jednou z nejnovějších (a podle mého úsudku nejzajímavějších) teorií je tzv.

hygienická hypotéza, která přisuzuje rostoucí výskyt moderních nemocí mikrobiálnímu nedostatku anebo nerovnováze, kterou způsobuje dlouhodobé (několikaleté) selektivní vybíjení mikrobů antibiotiky a nejrůznějšími antimikrobními prostředky.

V souvislosti s hygienickou hypotézou se diskutuje o možném nedostatku parazitů v organismu moderního člověka, který může narušit mikrobiální rovnováhu a stát za narušenou funkcí imunitního systému.

Často se uvádí i přítomnost tzv. vyvolávajícího faktoru, který patologickou reakci spustí. Může jím být banální viróza, může být neznámý.

Jak se AO léčí?

Konvenční terapie AO spočívá v tlumení imunitního systému za použití protizánětlivých léků a léků imunosupresivních (potlačujících imunitu), jako jsou např. kortikoidy. Užívání těchto léků s sebou nese celou řadu nežádoucích reakcí a zvyšuje riziko onemocnění infekčními nemocemi.

Co vše postihují AO?

Podle druhu napadené tkáně dnes rozeznáváme až 80 autoimunitních onemocnění.

K nejběžnějším patří diabetes prvního typu, při kterém je postižena slinivka břišní, dále roztroušená skleróza, při které jsou napadeny nervy, Crohnova nemoc, jež postihuje tlusté střevo, revmatoidní artritida, která zasahuje klouby, lupénka, která postihuje kůži a klouby, celiakie, která postihuje tenké střevo.

Ve vyspělých zemích postihují AO asi 8 % populace. Až 75 % ze všech AO postihuje ženy a všechny AO lze částečně regulovat stejnými pravidly výživy a životního stylu.

Jakou roli hraje zánět?

Chronický zánět je přítomen u mnoha AO a doposud není jednoznačně jasné, jestli je zánět příčinou, nebo důsledkem AO.

Výživa

Na internetu je možné najít desítky nejrůznějších a často i protichůdných doporučení terapie AO. Většina z nich není doposud podporována exaktními studiemi, ale přesto moc doporučuji vyzkoušet několik základních pravidel, která se často opakují a která mohou každému z nás jen prospět.

To nejzákladnější výživové pravidlo říká, že máme konzumovat stravu s maximálním obsahem živin a minimálním obsahem potenciálně škodlivých látek. Většinou prospívá také jídelníček, který omezuje příjem běžných potravinových alergenů, tj. kravského mléka a lepku. Výskyt AO mohou podporovat i běžně známé zátěže, mezi které patří těžké kovy, potravinové alergie anebo chronické infekce.

Některé studie našly u postižených s AO nižší hladiny vitamínu D. Výskyt AO, jako jsou sklerosa multiplex a diabetes 1. typu, je mnohem častější dále od rovníku. Vitamín D (mimo spousty dalších funkcí) podporuje správnou funkci imunitního systému, např. cestou potlačení produkce prozánětlivých cytokinů.

Všechna AO jsou (podobně jako mnohá chronická onemocnění) provázena zánětem. Cílem dietních doporučení je proto potlačení zánětu. Doporučení neřeší specifika jednotlivých AO, jedná se o obecně vhodné zásady. Kromě nápomoci v odstranění AO téměř jistě prospějí celému organismu.

Výživová doporučení ve zkratce

• Pětka k vyloučení
• Ze svého života vylučte průmyslově upravované potraviny, omezte obiloviny (s důrazem na lepek), běžné mléko a mléčné produkty, stres a toxické chemikálie.
• Pětka, která prospívá
• Do každého dne zařaďte konzumaci bio ovoce a zeleniny (zpravidla obsahují více živin a méně pesticidů), konzumaci fermentované zeleniny, která je dobře stravitelná a obsahuje probiotika a vitamín K2, dále omega-3 mastné kyseliny z potravin (omega-3 mastné kyseliny jsou základní protizánětlivou živinou), vitamín D a slunce. 

Nic z uvedeného nezaručuje vyléčení AO, dokáže však zlepšit celkový zdravotní stav a napomoci organismu v nápravě postižených buněk a tkání. Detailnější popis doporučení najdete v první pomoci.

Ilustrační foto, zdroj: http://bit.ly/pmFOTO