Jak přežít poprvé na vodě

Pokud se Vám článek líbí, oceňte ho!

Líbí se mi to! Už se mi to nelíbí!

Parné dny, sluníčko, táborák – a voda. Vsadila bych se, že každý máte aspoň jednoho kamaráda nebo známého, který se každoročně chystá na vodu. Celý rok básní o tom, jaká je to pohoda, nádherná příroda a relax od běžného života.

Co vám budu povídat, má pravdu. A pokud jste ještě nikdy na vodu nevyrazili, tak letos byste určitě vyrazit měli. Úplně si nevybavuju, kdy jsem byla na vodě poprvé. Ale asi od 17 jezdím každý rok. Nejdříve jsme jezdili se školou, pak s partou kamarádů. A těším se, až náš prcek trošku povyroste, abychom ho taky mohli vzít. Se správnými lidmi je to totiž dovolená lepší než u moře.

Jak přežít poprvé na vodě Jak přežít poprvé na vodě

Tak jo, jedu na vodu. Ale jak se tam neutopit?

Když jsem poprvé držela pádlo, měla jsem to jednodušší. Táta i brácha dělali vodní slalom a já od nich ze břehu leccos odkoukala. Když jsme ale jeli s gymplem, kde měli do lodí usednout i úplní nesportovci, říkala jsem si, jestli to všichni přežijeme. A hádejte co, přežili jsme a na zážitky z vody budeme vzpomínat celý život.

Jak přežít poprvé na vodě

Ovládání lodi totiž není nijak složité, většinou stačí pár záběrů a zjistíte, jak na to. A české řeky zvládnou i začátečníci. Má to ale jedno velké ALE. Pokud jedete úplně poprvé, ujistěte se, že ve vaší vodácké skupině budou minimálně dvě zkušené posádky.

„Na co pozor? No důležité je dobře si rozplánovat čas, aby vodáci nedojížděli do kempů po tmě. Hlavně peřeje a jezy vždy skautovat. Prohlédnout si je, aby věděli, co můžou čekat. A jestli nebude lepší v nějakém úseku loď přenést,“ radí dvojnásobný mistr světa ve vodním slalomu Jiří Prskavec.

Ostřílení vodáci budou mít jistě zmapovanou celou cestu, budou kontrolovat množství vody, budou vědět, které jezy jsou sjízdné a kde je naopak bezpečnější lodě přenést. Jednoduše řečeno –  budou mít trasu už několikrát najetou a včas rozpoznají případné hrozící nebezpečí. Vy se na ně můžete spolehnout a směle vyrazit.

Čím míň věcí, tím lehčí loď…

Lodě, pádla, vesty i barely, které chrání všechny vaše věci před nechtěným namočením, si u sjízdných řek půjčíte téměř na každém rohu. Ale co na sebe?

Jak přežít poprvé na vodě Jak přežít poprvé na vodě

Pokud nespíte na jednom místě a nemáte domluveného známého, který vám každý den bude z kempu do kempu převážet věci autem, povezete si všechno s sebou na lodi. Včetně stanu, karimatky, spacáku.

Takže platí pravidlo: Čím méně věcí, tím lehčí a ovladatelnější loď.

 A z toho plyne – s oblečením na to musíte rozumně, protože kromě něj potřebujete zmíněnou karimatku, spacák, navíc jídlo, vařič atd.

Jak vybrat oblečení?

Určitě si nezapomeňte plavky a dvoje boty – do vody a na souš. Pak stačí pár triček (pár znamená tak maximálně 3, ne 10 :-), kraťasy, něco teplejšího na večer a něco na spaní.

Taky nezapomeňte kšiltovku, klobouk nebo něco na hlavu, sluneční brýle, opalovák a repelent, protože voda rovná se komáři. A pláštěnku, kdyby pršelo.

Jak přežít poprvé na vodě Jak přežít poprvé na vodě Jak přežít poprvé na vodě

Když je pěkně, je to jednoduché. V lodi můžete buď chytat bronz a pádlovat v plavkách, nebo přes sebe hodit triko, abyste si nespálili ramena, k tomu kraťasy a na nohy boty, které neuplavou. Staré kecky nebo neoprenové boty do vody. A je to.

Ale když je škaredě? Ideální je termotričko, termokalhoty a na to nepromokavé šusťáky a nepromokavou bundu – s kapucí. Přesto pak můžete klidně hodit ještě pláštěnku. Možná se vám ráno do lodi nebude chtít, ale věřte, že i v nepěkném počasí to může být legrace. Jedny z nejlepších dní na vodě jsem zažila právě, když pršelo.

Voda je totiž většinou teplá a když se dobře oblečete, rozhodně vám nebude zima. Déšť celému výletu přidá zase trochu jinou atmosféru. A navíc – i když je škaredě, jste v tom všichni spolu.

Háček, zadák, šlajsna, vracák…

Vodácké hantýrce aby čert rozuměl. Během prvního dne se určitě začnete chytat, ale abyste měli alespoň něco do startu…

Jak přežít poprvé na vodě Jak přežít poprvé na vodě

Nejdůležitější je vědět, kdo je háček a kdo zadák. Říká se tak posádce dvoumístných kánoí, na kterých se vyráží nejčastěji. Zadák je kormidelníkem lodi – poznáte ho tak, že sedí vzadu a dává rozkazy. Háček je vepředu, je motorem lodi a poslouchá.

Začátečníci často zastávají pozici háčka. Ten totiž „jen“ pádluje dopředu a hlásí kameny v řece – především ty, které nejdou moc vidět. Zadáci většinou moc nepádlují, za to se starají, aby loď jela rovně a v pořádku dojela do dalšího kempu.

Vodáci si často dělají ze všeho legraci, a tak není divu, že i z tohoto vodáckého vztahu. Na vodě totiž platí pravidlo, že háček by se měl starat o svého zadáka, měl by poslouchat všechny jeho rozkazy a pokud hrozí utopení, měl by se utopit jako první. Jen se podívejte na „háčkovo desatero“.

Háčkovo desatero berte s nadhledem. 🙂 Jeho kompletní znění najdete na povoda.cz, odkud ho také citujeme:

  • Háček je na lodi v pořadí důležitosti na posledním místě, proto nikdy nemluví do řízení lodi.
  • Háček v přítomnosti kormidelníků mluví jen, je-li tázán.
  • Háček se chová uctivě ke svému kormidelníkovi, při provinění se omlouvá slovy: ,,Libějí vodpustit.“
  • V dopravních prostředcích kormidelníkovi uvolňuje místo k sezení.
  • Při zakotvení se háček stará o všechno, nevybírá však místo k táboření…
  • …zato vybírá vodu z lodi.
  • Při přistávání háček vyskočí a kormidelníkovi podrží loď.
  • Ráno háček vstává první za účelem přípravy snídaně. Chová se přitom tiše, v nutných případech budí kormidelníka něžným způsobem.
  • Háček se nevzdaluje od lodi ani z tábora.
  • V případě přetížení plave háček za lodí.
  • Háček může za vše nedobré, co se na lodi i v okolí (zejména kormidelníkovi) přihodí.

Jako několikaletý háček vám ale musím říct, že tohle je třeba brát s nadhledem a úsměvem. Když si vyberete správného zadáka, nechá vás v klidnějších částech řeky i odpočívat a opalovat se.

Chcete lépe porozumět vodácké hantýrce a pobavit se? Poslechněte si 3. díl CzechCanoeSlalom Podcastu. Poslechněte si, jak je to u těch, kteří pádlují denně. Co znamená lopnout, vysmahnout nebo cochcárna.

Háček i zadák mají ale stejný cíl – rozhodně se nechtějí udělat. Neboli převrátit se. U nás třeba platilo, že posádka, která se udělala, platila všem ostatním večer v kempu pití. No a stačí špatně najetá šlajsna (umělý průjezd jezu), pár jezů nebo blbej vracák (protiproud) a může vás to přijít pěkně draho.

Kam v Česku na vodu?

Napoprvé se nechte vést, nechte si poradit – jen nasávejte vodáckou atmosféru.

Inspiraci ale můžete najít na www.vodackanavigace.cz. Najdete tam řeky, aktuální sjízdnost, navolíte trasy, kde jsou vyznačené kempy, půjčovny, jezy – vše, co byste mohli na vodě potřebovat.

Pokud se na vodu chystáte poprvé, možná vás překvapí, že už existuje spousta kempů, kde není nouze o teplou vodu ve sprchách, splachovací záchody a občerstvení, kde se člověk lusknutím prstu nají teplého jídla. Divočejší kempy bez tohoto „luxusního“ vybavení mají podle mě ale také své kouzlo a hlavně v nich bývá mnohem větší klid.

Co Čech, to vodák

U nás v Česku se prý každý třetí považuje za vodáka. Tak se ani nedivím, že ve vodním slalomu jsme nejlepší na světě. Víte, že vodní slalom je náš 2. nejúspěšnější olympijský sport? A že čeští kajakáři vyhráli v loňském roce 2019 vše, co mohli? Světovým šampionem a celkovým vítězem světového poháru se stal Jiří Prskavec, evropským šampionem zase Vít Přindiš.

Letos je a i ostatní slalomáře a slalomářky čeká boj o jediné olympijské místo v každé kategorii. Jestli do Tokia nebo Evropy pojede kajakářský mistr světa, můžete sledovat i vy: 1.–2. srpna v pražské Troji. Pokud budete mít chuť, přijďte se podívat, jak to na vodě rozjíždějí ti nejlepší.

Tak ahóóój! Třeba na Vltavě. 🙂

Pes vodákem aneb jak se správně (ne)utopit

Kanoistika vždy byla populárním českým sportem. Pokud se letos chystáte opět na vodu a napadlo vás, co kdybyste vzali i vašeho hafíka, připravila jsem pro Vás deset bodů, které si před vyplutím musíte ujasnit. A také pár postřehů a zkušeností, které při tomto sportu chtě-nechtě nasbíráte.

Jak přežít poprvé na vodě

Chvíle harmonie a pohody na Metuji.

10 pravidel, které byste měli vědět, než se pustíte poprvé na vodu

  1. Pes, který neumí plavat, nikdy v životě vodu neviděl nebo z ní má v očích smrt, tomu nepomůže ani plovací vestička, ani neoprenové botičky.
  2. Vzít do lodě desetiletého psa, který v ní nikdy neseděl a který váží tolik co vy, není váš nejbrilantnější nápad v životě.

  3. Kdokoli vám bude tvrdit, že stupeň obtížnosti vody je zaručeně I až II, přidejte vždy nejméně o stupeň výš. Víc jak I totiž znamená, že zaplavete.
  4. Pes, který stále vyskakuje z lodi, protože přeci musí ohlídat celou kolonu kanoí, je skvělý hlídač dětí, ale zatraceně špatný vodácký pes.

  5. Pes, který vodu miluje a stále se chce koupat, nevadí, ale nečekejte, že z vody sám vyleze zpátky do lodi.
  6. Pozor na leklé ryby podél vody aneb když ji nesežere, tak se o ni aspoň vyválí.
  7. Jestli pes utýraně štěká po celou dobu plavby:
    1. Nesnáší vodu a tohle jste mu udělali prostě naschvál.

    2. Nechcete ho pustit se vykoupat.
  8. V peřejích a s labradorem na špičce lodi naberete vodu vždy, ať děláte, co děláte.
  9. Pes může běžet po břehu vedle lodi, dokud nezjistí, že mu v cestě stojí plot. Teprve pak vám začne pravé peklo, pokud pádlovat proti proudu není váš koníček.

  10. Jestli psa strhne proud, buďte v klidu, někde u břehu vyplave.

Jak začít

Jestli vám pes sedí v klidu a vzorně vyhlíží, blahopřejte si, jste šťastlivci a hrdí majitelé budoucího vodáckého psa.

Budete mít zájem:  Volně Prodejné Léky Na Žaludek?

V lodi jsou vhodnější menší psi, kteří nejen že nezabírají tolik místa, ale především tolik neváží.

Nejlepší místo k sezení psa je uprostřed lodi, za „háčkem“, proto se nejspíš budete muset zbavit barelu a koupit si do zádi tzv. loďák.

Pes si nejdříve sedne do lodi na břehu, a pokud se nebojí, můžete vyplout. Pes by měl několikrát naskočit na místo, kam mu ukážete (tedy nejlépe do středu kanoe).

Poté jeden psa uklidňuje a chválí a druhý začne pádlovat. Jako skvělé prvopočáteční tlumení strachu se mi osvědčily pamlsky schované v kapse mojí vesty.

Po chvíli zkusíte začít pádlovat a nechat psa v klidu sedět. Pes si v lodi nejspíš nelehne, i když by to bylo krásné. Neměl by si stoupat a každou chvíli přebíhat z jedné strany na druhou.

Avšak jestli moc neváží, ucítíte jen lehoučké pohupování.

Největší problém nastává, má-li si pes sednout do vody na spodku kanoe, jelikož kdo by si chtěl dobrovolně namočit svoji prdelku? Pak nezbývá než ho nechat a doufat, že co nejdříve objevíte břeh, na kterém by se dalo přistát a zbavit se nepřátelské vody.

Krizové situace a jak je zvládat

Jak přežít poprvé na vodě Jak přežít poprvé na vodě Jak přežít poprvé na vodě Jak přežít poprvé na vodě

Samozřejmě zbývá ještě ověřit, že až se s vámi loď převrhne, nebude zmatkovat a vyplave na břeh. I kdyby se snažil zachránit vás i loďák přivázaný ke kanoi, nevadí. Křikněte na něj, ukažte ke břehu a v klidu se nechte vyplavit. Příště už pochopí, že se zas tolik nestalo a koupání se stane nutným zlem, které bude muset přežít.

Po namáhavém dni pro vás i vašeho hafana pak usedněte k táboráku, opečte si buřty a pochvalte sebe i psa, neboť jste přežili a to je důvod k opravdové radosti.

Moje šílená labradorka celkově vodáctví příliš nepochopila. V úporné snaze ohlídat všechny členy třicetičlenné skupiny se rozhodla trumfnout Michaela Phelpse a myslím, že ona by za ten víkend také na několik olympijských medailí dosáhla. S heslem „když to nejde po souši, půjde to po vodě“ plavala v čele naší kolony.

Její tempo bylo úžasné, ale na rychlost lodi prostě nedosáhla. Zkuste si ale předjet psa, který musí být vždy první. To prostě vždy skončí tím, že ho nakonec necháte vás doplavat a vytáhnete ho za kšíry do lodě. Nutno podotknout, že za jeden den asi třicetkrát, takže kdo utrácí za posilovnu, mám pro vás alternativu.

A na závěr drobná rada: Nenechte se napoprvé odradit, neboť opakování je matka moudrosti a co se nepovedlo dnes, může se povést jindy. Doufejme 🙂

Čtěte dál

  • Polsko
  • Anglie
  • Rakousko – zimní
  • Švýcarsko

Lodní deník I. – Jak přežít

Tahle věc. Tahle věc, na kterou nás nikdo nepřipravil. Je tu s námi chvíli a už se nám vkrádá do snů, ze kterých se budíme s křikem. Pro mnoho z nás je to v životě poprvé od chvíle, co nás z tábora vezli s rezavým hřebíkem v noze na úrazovou pohotovost v nejbližším okresním městě, kdy zažíváme pocit skutečného ohrožení. Poprvé se musíme nějak výrazněji omezovat.

Ať jste autor, autorka či civil, určitě se hodí být připravený na extrémní situace. Proto vám přinášíme několik tipů z Rukověti přežití speciálních jednotek britské armády SAS (Special Air Service). Možná jste také četli knihu Choice od Edith Eger, kde líčí své pohnuté osudy během druhé světové války a po ní.

Mimo jiné píše, jak po měsících hladovění a těžké práce v koncentračním táboře dostali zásilku Červeného kříže – plechovku sardinek, kterou neměli čím otevřít. A tak s ní prostě chodili každý večer spát. Krutost a ironie té události mě pronásleduje i ve snu.

Kdyby si nešťastní vězňové bývali přečetli Rukověť přežití SAS, věděli by, že plechovka se dá otevřít setrvalým třením o beton.

Únik z nebezpečí sice zpočátku vyžaduje extrémní fyzické úsilí, přežití je ale zejména duševním cvičením. Po počátečním vzrušení a návalu adrenalinu je k přežití potřeba velkého duševního odhodlání. To, co nás pohání, je základní instinkt, který lze nejlépe popsat jako vůli přežít. Tento pevný základ pyramidy přežití je tím, na čem stavíme a o který pečujeme.

Čím jsme civilizovanější, tím víc se tento základní instinkt oslabuje. Znamená, že se bez ohledu na situaci nikdy nevzdáváme. Je posilující vědět, že neexistuje situace, kterou bychom nedokázali vyřešit, a že na zemi neexistuje místo, kde bychom nedokázali přežít. Pokud dodržíme základní principy, budeme připraveni a využijeme své vůle k přežití, nic nás nezastaví.

Můžete mít všechny znalosti i vybavení světa, ale bez vůle přežít ztvrdnete jako veka. Zvládnete to? Budete muset.

Další dvě úrovně vaší pyramidy přežití, bez kterých se neobejdete, jsou tedy znalosti a vybavení.

Pár těch základních faktů si teď osvěžíme:

Sada pro přežití (safety kit, u nás lépe známá pod zkratkou KPZ, tj. krabička poslední záchrany): to je krabička, bez které byste v podstatě neměli opouštět domov. Použijte nejlépe plechovku od tabáku.

Obsahovat by měla následující položky: zápalky, svíčku, křesací kámen, lupu, jehly a nit, rybářský háček a vlasec, kompas, krystal vydávající světlo (beta light, v podstatě k nesehnání, lol, lze nahradit malou LED diodou), 60–90 cm drátu (na kladení ok, ale i další účely), skládací pila, lékárnička, nejméně dvě skalpelové čepele, fixační náplasti steri strip k fixaci ran, náplasti, kondom (výborný jako nádoba na vodu, pojme až 1 litr). Prostor mezi předměty vyplníme vatou, aby v krabičce nerachtaly, a nevydráždily tak medvěda nebo naši neurózu – vatu lze zužitkovat i při rozdělávání ohně.

Nůž je nejdůležitější prostředek přežití. Skutečný dobrodruh má nůž vždycky u sebe. Pamatujte: jste jen tak ostří, jak ostrý je váš nůž. Noste svůj nůž vždy nabroušený, aby byl stále připravený k použití.

V přírodě ho nejlépe nabrousíte pískovcem, křemen a žula vám ale taky dobře poslouží. Nikdy se nožem netrefujte do kmenu stromů ani do země.

Mějte ho vždy čistý, a pokud ho zrovna chvíli nehodláte používat, naolejovaný a uložený v pouzdře.

Sebevědomí je výsledkem dobrého výcviku a solidních znalostí. Ty musíte získat, než se dostanete do situace, kdy jde o život. Skutečnost, že čtete tenhle text, je dobrým indikátorem, že to nemůžete myslet vážně. Vaše chyba.

Fyzička je důležitá. Čím jste zdatnější, tím lépe se vám podaří přežít. Možná se budete muset obejít beze spánku, abyste se dostali na bezpečné místo, nebo dlouho jít nebezpečným prostředím.

Nečekejte se zjištěním, jestli zvládnete nespat, do chvíle, než k tomu budete donuceni. Natrénujte si to předem!Bolest a horečka jsou varováním, upozorněním na zranění či onemocnění.

Samy o sobě nejsou nebezpečné, jakkoli mohou být nepříjemné.

Bolest lze kontrolovat a překonat! Její biologickou funkcí je ochrana zraněné části těla před dalším používáním, ale toto varování lze ignorovat, pokud existuje riziko dalšího zranění či smrti. Je známo mnoho případů lidí s vícečetnými frakturami, kteří by zcela jistě zahynuli, kdyby prostě na místě čekali na pomoc, ale doplazili se do bezpečí z izolovaných oblastí na dlouhé vzdálenosti.

Voda Buďte obezřetní v případě zdroje vody, který není obklopen zelení, nebo se v jeho blízkosti nacházejí zvířecí kosti! Vodu můžete získat kondenzací; obalte zelenou větev stromu, případně celý strom nebo keř či i ořezanou vegetaci igelitovým sáčkem a po čase posbírejte vodu nashromážděnou na stěnách igelitu, nebo ji nechte stéct do připravené nádoby. Můžete si obalit kotníky hadry a projít se mokrou trávou, vodu pak z hadrů vyždímat a vypít. Budete možná pár kilometrů muset nachodit. Nikdy nepijte mořskou vodu ani moč! Obé ale lze požít po destilaci. Dobrým zdrojem vody jsou oči zvířat (ano, vysát).

Lidé Pro každou expedici je třeba vybrat lidi, kteří mají kompatibilní osobnosti, dobrou fyzičku, výcvik i zkušenosti. Někdy ale tuto možnost nemáte; občas se v krizové situaci ocitnete s neznámými lidmi, které byste si sami nevybrali.

Ani kurva za milion, znáte to, že? Co je dobré vědět? Mimina sice vypadají křehce, ale ve skutečnosti jsou nesmírně odolná. Staří lidé jsou většinou duševně odolní a mohou mladším dodávat útěchu, musejí být ale udržováni v teple a pravidelně krmeni.

Často se potvrzuje, že ženy zvládají nouzové situace mnohem lépe než muži a mnohem snáze dokážou přijmout odpovědnost za ostatní.

Potrava Na zemi je jen málo míst, kde by se nenacházela žádná vegetace. Téměř všude se dá něco najít – keře, liány, popínavky, kytky, trávu či lišejníky lze jíst a získat z nich živiny. Jen v Evropě se nachází přes 10 000 jedlých druhů divokých rostlin. Když si nejste jisti, vyzkoušejte je následovně.

Prohlédněte je: neměly by být červivé ani slizké. Očichejte je: rozdrťte malou část rostliny. Pokud je cítit po hořkých mandlích či broskvích, zahoďte ji. Poté otestujte podráždění kůže: trochu šťávy z rostliny naneste na citlivou část pokožky. Pokud kůže oteče nebo se osype, rostlinu zahoďte. Poté můžete provést postupný test rty-jazyk-ústa.

Položíte si malou část rostliny postupně nejdřív na rty, pak mezi tvář a čelist, na špičku jazyka, pod jazyk a nakonec rozžvýkejte. Pokud v jakékoli fázi pocítíte podráždění, brnění či pálení, rostlinu zahoďte. Pak můžete malou část rostliny spolknout. Počkejte pět hodin, aniž byste konzumovali cokoliv dalšího.

Pokud se nic nestane, lze rostlinu bezpečně jíst.

Určitě vás ve škole neučili, jak si poradit s chobotnicí. Chytíte ji na háček s návnadou; když chobotnice zabere, rychle vytáhněte. Nejlepší způsob, jak obezdušit chobotnici, je obrátit ji naruby.

Vsuňte ruku do masité hlavy, chyťte vnitřnosti a prudce vytáhněte. Nejdřív to ale zkoušejte na malé chobotnici! Než to dokážete jako profík, chvíli to potrvá.

Budete mít zájem:  Léčba Streptokoka V Pochvě?

Proto do té doby můžete chobotnici tradičním způsobem bodnout mezi oči nebo s ní mignout o kámen. Není zač.

Pro ty, kdo se zdráhají jíst chobotnici, jsou tu ještě larvy a brouci. Jsou bohatí na živiny a snadno se loví.

Příště si povíme, jak si vyrobit šípy a pasti, sestrojit vor a provést tracheotomii v přírodě.

Blog pro ukrácení dlouhé chvíle v karanténě vychází ve spolupráci s Asociací spisovatelů, jejíž členové a členky zdarma přispívají krátkým zamyšlením či úryvkem nepublikovaného díla.

Do mrazu jen v triku a šortkách? Dobrý způsob, jak se připravit na ledovou vodu

Jak dlouho se věnujete otužování, respektive zimnímu plavání? Kdy přišel první impuls, který vás k tomu přivedl? První podnět přišel asi před dvaceti lety. Vyplynulo to z jiných sportovních aktivit, protože jako majitel a provozovatel plavecké školy jsem byl ve vodě velmi často.

Triatlonisté po mně chtěli zdokonalit svůj plavecký výkon, a protože závodí i v časném jaru nebo pozdním podzimu, tak plavou v chladné vodě. To mě přimělo k tomu, abych s nimi k té vodě šel, protože plavání v teplé vodě v bazénu je od plavání v chladné venkovní vodě naprosto rozdílné.

Začal jsem se otužovat, abych mohl provádět výuku právě například triatlonistů, ale i jiných sportovců.

Jak dlouho vám to trvalo, než jste se odhodlal vlézt do studené vody? Tak pět minut, těch posledních (smích).

Ale připravovat jsem se začal už v časném jaru, tedy někdy koncem března, začátkem dubna.

A potom nepřetržitě dvakrát týdně až do Silvestra toho roku jsem za každého počasí, ať pršelo, nebo bylo horko, ať přišly plískanice, pokaždé jsem nejméně na těch deset patnáct minut do té vody vlezl.

Přečíst článek ›

Asi nejde se hned ponořit do ledové vody. Jak se musí člověk připravovat, aby to dokázal? Je to tak. Kdo chce najít odvahu a začít, tak po každém osprchování teplou vodou by se měl pak ještě osprchovat studenou vodou, takzvaně vyklepat.

Začít třeba dvaceti sekundami a postupně přidávat na minutu, minutu a půl.

A až si na toto zvyknete – po nějakých dvou třech týdnech – potom je čas začít s nějakými dvaceti či třiceti sekundami ve venkovní vodě, která má teplotu někde zhruba mezi osmi až dvanácti stupni.

Pomůže také otužování na chladném vzduchu. Rozhodně, velmi to urychlí zvykání.

Například teď v zimních měsících ten, kdo je trošku odvážný a není přecitlivělý na chladno, tak v těchto mrazech je velmi příjemné ráno nebo odpoledne, třeba na chvíli po pracovní době, na půl minuty nebo minutku vyběhnout někde na zahradu jen v šortkách a triku a třeba se i proběhnout na chvilku bosý ve sněhu. Toto je velmi šikovná a prospěšná forma otužování předtím, než vlezete do vody.

Vy sám to praktikujete? Dělám to pravidelně. Venku je třeba minus deset, ale vysvléknu se do šortek a jdu se na chvilku proběhnout.

Pokud chce někdo v otužování pokročit a dostat se až k zimnímu plavání, jaká jsou základní pravidla? U tohoto, řekněme extrémního plavání v ledové vodě, platí zásadní pravidlo, že nikdy nemůžete jít k vodě sám. Vždycky minimálně ve dvojici, lepší je větší skupinka. A vždy plavat tak, abych svého kolegu, pokud by se náhodou něco stalo, ho přitáhl za ruku a pomohl mu na břeh. Takže určitě neplavat třeba sto metrů od břehu.

Přečíst článek ›

Na jaká další úskalí byste upozornil? Hlavní je nepřehánět. Poznáte to ve velmi studené vodě podle toho, že se vám začnou odkrvovat periferní části těla, to znamená uši, konečky prstů, rty. Při zimním plavání odchází nejvíce tepla z těla hlavou, která je nad vodou. Zní to nelogicky, ale je to tak.

Proto je velmi dobré si pořídit plaveckou čepici na zimní plavání. Není to ta klasická plavecká čepice ze silikonu, která je určená do bazénu, ale je vyrobená z neoprenu. Tloušťka je dva až pět milimetrů, výborně tepelně izoluje a pobyt ve vodě se pak naprosto odlišuje v tom, že vydržíte víc a necítíte diskomfort.

Při zimním plavání také platí pravidlo neponořovat hlavu do vody, pokud to nevyžaduje způsob závodního plavání.

Jak ovlivnil zimní plavání koronavirus? Tady u nás v Zábřehu funguje klub zimního plavání, máme tady partu, která pořád chodí plavat a snažíme se udržet v kondici, ovšem kvůli koronavirovým omezením se letos nekonaly žádné závody v zimním plavání.

Přečíst článek ›

Sezona je tím pádem asi odpískaná… Je odpískaná, protože každá zimní sezona začíná už v říjnu, kdy se proplavává řeka Punkva, která má trvale – v zimě i v létě – teplotu kolem sedmi až osmi stupňů Celsia. To jsou první závody, které otvírají sezonu. Pak bývaly každou sobotu až do dubna závody, ovšem ty jsou teď z epidemiologických důvodů zakázané a je velmi těžké předpokládat, že by se do závěru sezony situace změnila.

Vlastníte plaveckou školu a nabízíte i kurzy zimního plavání. Najdou se zájemci o tento druh sportu? Zájemci jsou, ale horší je to právě vzhledem k epidemiologické situaci. Lidé mají strach, že někde chytí virus.

Vliv mají i další koronavirová opatření, protože vzít jednoho člověka a jet s ním někam, kde potom na dvacet třicet vteřin vleze do vody, je náročné časově i finančně.

Je to efektivní jenom tehdy, pokud naložíte do auta dva nebo tři takové zájemce, ale to bohužel současná situace neumožňuje.

Další texty k otužování a zdravému životnímu stylu najdete ZDE

Vyrážíme na vodu. Čím se vybavit?

Ilustrační foto
Foto: Pavel Orholz, Právo

Ostřílení vodáci by vám jistě řekli, že sbalit si na vodu není žádná věda, ovšem pokud vyrážíte poprvé, může se stát, že jejich optimismus nebudete tak docela sdílet. Co rozhodně neopomenout?

Začněme nejprve samotným plavidlem. Lodí, která se na českých řekách objevuje nejčastěji, je kánoe. Obvykle se do ní vejdou dvě osoby, ale většinou není problém přibrat do ní třetího pasažéra. V minulosti byl tradičním materiálem pro kánoe laminát, ten se však dnes vyskytuje spíše u starších lodí a výrobci ho opouštějí. Jeho roli tak převzal plast.

Plastové kánoe jsou rychlé, takže se tolik nenadřete při pádlování, nicméně na úplného začátečníka, který nemá s vodou žádné zkušenosti, by mohly být až příliš živé.

Pokud by to byl i váš případ, můžete zvolit kánoi nafukovací. Sice budete na vodě pomalejší a víc si „zapádlujete“, nicméně riziko cvaknutí je minimální.

Nezapomínejte u nafukovacích lodí na potřebnou výšku hladiny, setkání s ostrým dnem by totiž taková kánoe nemusela přežít.

02_kveten_Zbozi_Vyrazime na vodu_1

Druhou z lodí, s nimiž se na řece můžete setkat, je kajak. Ten už vyžaduje větší míru obratnosti než kánoe. Zato je ale lodí velmi rychlou a svižnou. Úplní začátečníci mohou být ale zaskočeni, že jim bude nějakou dobu trvat, než se kajak naučí opravdu ovládat (není od věci nechat si poradit od zkušenějších vodáků). Také tuto loď seženete ve variantě plastové a nafukovací.

Třetím typem, který zmíníme, je raft.

Na českých řekách ho sice nepotkáte tak často, nicméně řada vodáků ho volí kvůli jeho stabilitě, relativní bezpečnosti (neznamená to však, že na něm nehrozí žádné riziko – bohužel už byly zaznamenány i případy utonutí) a také kvůli faktu, že na něm může „cestovat“ více lidí najednou (čtyři až deset, podle typu). Nezřídka si jej pořizují či půjčují rodiny s dětmi.

U raftu musíte počítat s tím, že je poměrně pomalý, a především na českých řekách budete muset hodně pádlovat (na divokých řekách má však skvělé jízdní vlastnosti).

K lodi budete samozřejmě potřebovat i pádlo.

Při výběru záleží především na tom, s jakou lodí hodláte řeku sjíždět, dále pak na technice pádlování a také na sumě peněz, již jste ochotni do pádla investovat (obecně platí, že kvalita stoupá s cenou).

Délka pádla se řídí výškou vaší postavy a také tím, zda máte loď nafukovací, nebo plastovou (pamatujte, že na nafukovací lodi sedíte výš nad hladinou a pádlo by mělo být delší). O výběru pádla se raději vždy poraďte v obchodě či půjčovně.

02_kveten_Zbozi_Vyrazime na vodu_2

Kvůli bezpečnosti byste si měli pořídit také plovací vestu. Samozřejmostí by měla být pro lidi, kteří neumí plavat, a také pro děti.

Při výběru dbejte na to, aby vám vesta seděla (nesmíte z ní vypadnout), měla by mít bezpečnostní hrudní popruh (pro snadnou záchranu) a neměla by vám bránit v pohybu. Vztlak vesty musí odpovídat vaší hmotnosti.

Na divočejších řekách, případně pro děti, je dobré investovat také do helmy.

Další z bezpečnostních prvků, který na vodě oceníte, je takzvaná házečka (házecí pytlík). Ta v případě potřeby pomůže vytáhnout vodáka z řeky. Důležitým parametrem při výběru je délka lana házečky – pamatujte, že příliš krátké lano nemusí na vytažení člověka stačit a příliš dlouhé je zas obtížnější na manipulaci (většinou se doporučuje lano délky 20 metrů).

Posledním, zcela nezbytným kouskem vybavení je lodní pytel. Do něho uložíte na lodi vše, co si berete s sebou. Je proto nutné, aby byl zcela nepromokavý. Tradičně se vozil plastový barel (dostanete ho i ve většině půjčoven), jeho alternativou může být nepromokavý vak (je nutností u kajaků, ale jeho oblíbenost stoupá i u kanoistů).

02_kveten_Zbozi_Vyrazime na vodu_3

Nyní se konečně dostáváme k tomu, co je třeba sbalit do barelu či vaku. Především si sbalte dostatečné (ale umírněné) množství oblečení.

Trička s krátkým či dlouhým rukávem (záleží na předpovědi), jedny kraťasy a jedny dlouhé kalhoty, něco na spaní, spodní prádlo, plavky a ponožky.

Pamatujte, že se vyplatí mít vždy možnost převlečení v případě, že se vymácháte ve vodě. Vyplatí se rovněž přibalit nepromokavou větrovku (případně pláštěnku) a mikinu.

Budete mít zájem:  Léky Na Snížení Cukru V Krvi?

Na nohy patří pohodlné boty (přibalte kromě těch do lodi také nějaké pro pobyt na břehu). Na hlavu pak nezapomeňte čepici (oceníte ji jako ochranu proti slunečním paprskům i při nepřízni počasí) a na oči sluneční brýle. Množství oblečení se samozřejmě odvíjí od délky vašeho vodáckého pobytu.

Jestliže vyrážíte na kajaku, vyplatí se investovat do neoprenového oblečení, samozřejmostí jsou neoprenové boty (na břehu v nich ale moc nechoďte). Pokud byla na kánoi helma pouze „volitelnou“ položkou, u kajaku je nutností.

Dá se předpokládat, že během svého vodáckého pobytu budete přespávat v kempu, a proto přibalte stan, spacák, karimatku a další kempingové vybavení. Nezapomeňte ani na peníze či doklady uložené v samostatném nepromokavém obalu.

Dále se vybavte základní lékárničkou (ideálně s repelentem a opalovacím krémem) a hygienickými potřebami. Hodit se vám jistě bude baterka (či čelovka), multifunkční nůž a zásoba igelitových pytlů či sáčků. Rozhodně přibalte také provaz – oceníte ho nejen při přetahování lodi přes jez.

Tento článek podporuje službu Zboží.cz.

Hlavní zprávy

Jedeme poprvé na vodu aneb základní znalosti každého vodáka

Jedeme poprvé na vodu aneb základní znalosti každého vodáka.

Na vysvětlenou:

v textu jsou slengová slova používaná mezi vodáky. Ke každému takovému slovu je v závorce udělán komentář s vysvětlením.

První základní věc:

vodáci se zdraví AHOJ a tykají si. Pokud se rozhodnete vyrazit na vodu, musíte si nejprve vybrat řeku, zjistit si její vodní stav, sehnat partu lidí a potřebné vybavení. Doba vlastnoručně vyráběných pramic již minula (ale to byla jízda), a tak asi pojedete na nějaké kánoi či raftu ve dvou. Jestli jste v tomto sportu úplnými začátečníky, měli by jste na vodu vyrazit s někým zkušenějším a volit řeku raději mírnější (max. WW I) a postupně sbírat zkušenosti. Důležité je také zjistit aktuální stav vybrané řeky, protože nadprůměrný stav činní řeku těžší (o jeden až dva stupně), zatímco podprůměrný stav zase neumožňuje řeku sjíždět. Tak, máme vše potřebné a vyrážíme. Vlak nás dopravil na příslušné nádraží (nebo alespoň do jeho okolí) a nastává shánění lodí, které jste poslali dříve, neboť loď nemůže jet jako spoluzavazadlo (pokud Vaše loď neváží pod 15kg). Po třech dnech snad seženete všechny lodě i jejich zbytky a rychle se je pokoušíte vyléčit z ran, které utržily cestováním.

Lodě máme připraveny, pádla také (zde jen upozorňuji na velmi častou záměnu slov, používáme

pádla, nikoli vesla) a připravujeme se na první plavbu. Je nutné se před ní řádně do lodi obléknout, ne však tak, aby vás oblečení při cvaknutí (udělání, převrhnutím) tížilo ke dnu a špatně se v něm plavalo. V chladnějším počasí je nejlépe použít neoprénový oblek nebo kombinaci teplého spodního prádla s pogumovaným oblekem, ne však tepláky a holínky. Dále pak je nezbytnou součástí plovací vesta, která nejenom chrání před utopením, ale i zmírňuje šok ze studené vody a navíc na lodi zahřeje (tím nemyslím, že v ní budete mít láhev s rumem). Na náročných úsecích řek je vhodná i přilba, protože rána do hlavy o kámen není zas taková vyjímka. To Vám vypnou proud a ani nemrknete.

Jedna příhoda z natáčení: jednou, tuším 13. března, jsem vzal svoji přítelkyni (dnes již manželku) poprvé na vodu. Bylo tenkrát zrovna vody akorát, slunce svítilo, ale 13 stupňů je 13 stupňů, a tak se na to řádně oblékla. Já ji nechal v tom oblečení (teplá zimní bunda, kozačky atd…), protože řeka nebyla těžká a jsem pře

ci už nějaký vodák. Jedeme krásně bez potíží a po hodině jízdy byl před námi jez. Zastavili jsme a šli jsme se podívat, jestli se to nedá jet. Zdálo se mi to sjízdné, jen jedna vlna se asi bude snažit zalít loď z boku, ale vzhledem k obtížnému přenášení jsem rozhodl, že riskneme. Chyba! Jen co jsme najeli do jezu, boční vlna nás zalila a šli jsme. V tu chvíli to bylo velmi nebezpečné. Neměli jsme vesty, byl velmi silný proud, hluboké koryto, že se nedalo postačit a přítelkyně kdesi pod vodou stahována dolů. Ještě štěstí, že jsem ji zahlédl a stačil po ní šáhnout a udržet ji nad vodou až na mělčinu. Myslím, že v tom oblečení by neměla šanci se sama udržet nad vodou. Naštěstí ji tento zážitek neodradil od vodáctví a nadále spolu jezdíme.

Tak nasedáme do lodi. P

rvní jde kormidelník (zadák, kormidlo) a háček (ten vpředu) drží loď. Až je zadák připraven, háček odráží loď, naskakuje a vyplouváme. Teď si musíme vysvětlit pozice obou vodáků. Háček má velmi důležitou povinnost, kromě pádlování – rozhoduje totiž o směru jízdy. K tomu ale potřebuje jisté znalosti a pokud je nemá, musí tento úkol zastávat na mírnější vodě zadák. U těžších řek je nutná perfektní spolupráce háček – zadák. Zadák má kromě buzerace háčka také na starost bezpečnou, a pokud možno plynulou jízdu. Jak může zadák buzerovat háčka? Jednoduše. Zadák, díky té vymoženosti, že řídí loď, je pánem a rozdává rozkazy.

  • vpřed, pádluj, makej – zn. háček by měl začít pádlovat
  • kontra, vzad – zn. pokyn pro pádlování vzad
  • lego – zn. velmi oblíbený u háčků, málo používaný u zadáků – nepádluj, pauza
  • přitáhnout – zn.pokyn pro přitáhnutí špice lodě
  • odlomit – zn. pokyn pro odlomení špice
  • Poslední dva používají většinou již zkušení vodáci. Neuposlechnutím těchto rozkazů se háček vystavuje nebezpečí, že bude vykoupán, popřípadě dokonale postříkán. Háček si to však většinou nenechá líbit a začíná ten pravý vodní boj. Pak se do toho připletou i ostatní lodě a je o zábavu postaráno.

    No, jsme řádně vykoupaní a plujeme vpřed. Najednou je olej (voda skoro neteče a vy musíte pádlovat). Tento nepříjemný stav nastává tehdy, když se blíží jez (splav, šlajsna, retardéra …) nebo prudké peřeje. A hned je důvod k radosti, ale je třeba být i opatrný. Vždy je nutno zarazit v bezpečné vzdálenosti od jezu a jít se na něho podívat ze bř

    ehu. Nespoléhejte se, že vystoupíte v blízkosti jezu, protože řeka může mít regulované břehy, které Vám nedovolí u jezu zarazit. Při výstupu z lodě zastavujeme vždy tak, aby loď byla proti proudu, totéž platí i pro nástup, a háček vyskočí první z lodě, aby ji podržel pro výstup zadáka. Jdeme se podívat na jez, abychom zjistili, jak se voda chová pod ním. Pokud tvoří vlny, je to dobré, pokud jen tiše mizí a nad hladinou jsou pouze výpary, je důvod k obavám. Tyto jezy většinou nejsou velké (1-2 m) a právě proto bývají podceňovány. Takové jezy nejsou sjízdné, protože voda, která přepadne pres jez, je dole válci hnána zpět pod přepad a cesta od jezu vede jen spodem dna. Pokud člověk zazmatkuje a tuto skutečnost si neuvědomí, začne plavat nahoru, ale válce ho budou stahovat zpět. Pomoc převržené posádce lodi je zde téměř nemožná.

    Nezapomeňte, že přistát a prohlédnout si obtížný úsek není žádná zbabělost, protože vy nemáte možnost se uprostřed jezu zastavit a říci si: „na to nemám, to nejedu“ a obrátit to zpátky. Tedy občas to skoro jde – viz. fota.

    To tak jedete na raftu jez, který je zakončen jako hřeben (střídá se pilíř s mezerou), a najednou zjistíte, že jste zapadli mezi dva pilíře a nemůžete se hnout. Čím více sebou v lodi hážete, tím více se člun zařezává.

    Jo

    , na laminátové lodi by se mi to nestalo.

    Pokud se nejedná o válce, je nutné vyhodnotit spád splavu a peřeje pod ním a rozhodnout se, zda to pojedeme v jednom (zadák pouze) nebo ve dvou nebo vůbec. Pokud ano, vždy je lepší vyndat všechny věci a přenést je, protože člověk nikdy neví a určitě máte v loďáku nějakou dírečku a namočí se Vám ta nejdůležitější věc. Jez můžeme překonat i jinými způsoby, než přenáš

    ením či splutím. Můžeme spustit prázdnou loď po jezu a držet ji přitom za koníčkovací (dlouhý provaz) šňůru na přídi a zádi a tím ji řídit.

    Rozhodli jsme se, že to sjedeme a již vjíždíme do jezu, první vlna nás zalévá a už je to jasné. Udělali jsme se (překlopili, převrhli). Pokud máme vestu a nejsme zrovna někde pod lodí, máme zčásti vyhráno. Voda nás nese a my se snažíme držet své pádlo v jedné ruce a lodi rukou druhou.

    Plujeme vždy s nohama mírně pokrčenýma dopředu, protože náraz do hlavy či hrudníku může mít tragické následky. Nesnažíme se loď nikterak obracet či jinak s ní manipulovat, jedná se totiž o zbytečnou námahu a navíc to ani nepůjde. Voda si s Vámi i lodí v silném proudu udělá, co bude chtít.

    Doplavali jsme do zátoky, odložíme pádlo (pokud ho n

    emáme, tak ho asi budeme obtížně hledat – rádo se ztrácí) a jdeme vylévat loď. Jeden si stoupne k přídi lodě, druhý k zádi a stále obrácenou loď dnem vzhůru postupně zvedá jeden, druhý ji drží dole, a pak druhý zvedá a první ji drží dole. Je to taková houpačka – jeden dole, druhý nahoře a obráceně. Je to nejrychlejší způsob vylévání lodí.

    No, to je tak asi vše, co by měl začínající vodák vědet před tím, než vstoupí na loď. Jen doufám, že jsem Vás tím moc neodradil. Myslím, že sjíždění řek je velmi krásné, působivé, napínavé a teď právě mě došla ta správná slova pro vyjádření té radosti z jízdy. Je jen představa, která se ale nedá napsat.

    Hodně zdaru přeje

    Racek

    Diskuze

    Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

    Adblock
    detector