Po více než desetileté věrnosti jablečným produktům jsem se letos na jaře stal ovocným kacířem a svět nakousnutého jablka úplně opustil. Proč jsem tak učinil a jak to celé probíhalo? O tom je následující článek.
Původně jsem chtěl dopsat tuto „případovou studii“ přechodu od jablka k robotovi již po dvou měsících práce s novým nejablečným zařízením. Nakonec jsem si dal čas. Mé zkušenosti šly trochu jako vlny a narazil jsem i na takové problémy, které se zdály nepřekonatelné. A proto jsem čekal, až se vše usadí, abych mohl dopsat toto pojednání s jasným závěrem.
Vím, že různých příspěvků tohoto typu se v poslední době objevilo více, nicméně doufám, že tento bude trochu jiný. Budou se v něm prolínat jak postřehy a poznámky, které spíše souvisí s tím, co bychom mohli pojmenovat filozofií obou platforem, ale bude také obsahovat pár konkrétních postřehů z mých každodenních rutin a popis problémů, na které jsem narazil, včetně jejich řešení.
Je mi jasné, že tyto rutiny může mít každý jiné, a tak je možné, že pro některé čtenáře jejich popis příliš přínosný nebude, ale pro jiné postřehy z nich plynoucí přínosné budou. V žádném případě však nepůjde o konkrétní hardwarové porovnávání dvou telefonů. Zmíněny budou pouze obecné, čistě mé subjektivní postřehy, které souvisí třeba s ergonomií vybraných zařízení.
Proč?
První část bych rád věnoval otázce, proč, a to trošku v širších souvislostech. Mé odcházení trvalo rok a rozhodně mne k němu nevedla nějaké momentální emoce, ale byl to dlouhodobý proces.
Proces, který není však v posledních letech ojedinělý.
Jako člověk, kterého živí ICT, a zároveň ho zajímají technologie, o kterých i občas píše, sleduji dlouhodobě ty nejznámější americké YouTube infuencery, kteří se různým gadgetům věnují.
Ilustrační obrázek
Mnoho z nich za poslední léta od Applu odešlo. A to většinou v pořadí – nejprve MacBook a následně vše ostatní. Má cesta byla stejná.
O návratu k PC jsem loni napsal článek s názvem Probouzení z jablečného snu. Letos jsem se pak odhodlal odložit i iPhone a iPad (AirPody jsem odkládat nemusel, ty po dvou letech přestaly fungovat samy).
Důvody samotné by se daly rozdělit do tří, potažmo čtyř oblastí.
Inovace, cenová politika, hodnotová politika a nuda 🙂
Apple byl vždy leaderem a inspirátorem v oblastní ICT technologií. Ano, člověk si vždy náležitě připlatil, ale věděl za co. Za své peníze dostal to nejlepší a nejspolehlivější, co se v daném segmentu dalo pořídit. Ještě v roce 2015 neexistoval pro profesionály, a to i pro ty, kteří pracovali s Windows, lepší notebook než MacBook Pro.
Pro běžné uživatele tu byl naprosto nadčasový MacBook Air. Když jsem kdysi přecházel na jablečný telefon – iPhone 4, neexistoval v tomto segmentu mobil, který by uměl fotit, byť jen náznakem stejně kvalitně, jako iPhone. Odložil jsem tenkrát definitivně svůj Canon Powershot a konečně začal fotit 🙂
Konkurence zkrátka funěla Applu na záda z velké dálky. Bohužel, Apple si ve své sebezahleděnosti nevšiml okamžiku, kdy už mu začala dýchat do zátylku a absolutně ignoroval okamžik, kdy jej v mnoha oblastech předběhla. Dnes prodává notebooky, které jsou čtyři roky úplně stejné, z čehož až do letošního jara to byly kvůli špatným klávesnicích ty nejporuchovější stroje ve svém cenovém segmentu.
Nevím o žádné jiné značce, která by takovou dobu byla schopná za neskutečné peníze prodávat přístroje, o kterých se vědělo, že je prakticky jen otázkou času, kdy si budete muset nechat vyměnit klávesnici. Sám jsem to zažil po pár měsících používání u Pro modelu z roku 2016. A nebyla to zdaleka jediná vada na kráse těchto strojů. O tom je však můj předchozí článek, na který odkazuji o pár odstavců výše.
Apple je jediná značka na světě, která ještě letos prodávala za cenu přesahující 40 000 Kč počítače osazené plotnovým diskem s 5 400 otáčkami (ty disky asi nakupovali někde v muzeu).
Apple je jediná značka na světě, která vezme tři roky starý telefon, který má rámečky na displeji tlusté jako Aligator, nacpe ho novými vnitřnostmi a prodává ho jako novinku.
Apple je jediná značka na světě, která své Pro modely telefonů prodávala tři roky se stejným designem atd.
iPhone 12 Pro
Jaké je míra inovací v této společnosti demonstruje příklad, kdy před pár měsíci Apple slavnostně zavedl pro uživatele jejich iCloudu možnost sdílet složku. Nedělám si legraci. To vše se stále prodává za peníze, které řádově převyšují konkurenci.
A já už nějak nechci být součástí komunity, která je schopná polemizovat o tom, jestli nová klávesnice k tabletu, za deset tisíc korun (také si nedělám legraci) přece jenom už není trochu moc, ale nakonec si jí s posvátným výrazem na tváří stejně koupí.
No, a protože v mezičase Apple vydal i nové dvanáctkové řady svých telefonů, lehce je tu zmíním. Revoluce se opět nekonala. Za velké plus lze určitě označit po mnoha letech změnu designu, ale tím to tak nějak končí.
Technologicky Apple pouze dohání konkurenci. Vyjma nejrychlejšího procesoru na trhu a nadprůměrně kvalitní video kamery nenajdete nic, čím by nová řada oslnila. V některých oblastech dokonce stále velmi zaostává.
Ukázkou může být absence 120 Hz displeje. Za úplný úlet lze označit historický, a do současného technologického portfolia, a to dokonce ani do toho jablečného, naprosto nepatřící proprietární Lightning kabel.
No a ta hra s ekologií v podobě balení bez nabíječky je prostě trapná. Zvláště v kombinaci s novou nabíječkou MagSafe. Ta má integrovaný kabel, takže po zlomení kabelu (a že je v tom Apple expert) si půjdete ekologicky koupit celou novou nabíječku.
Tedy, celou taky ne, protože vám bude chybět ten nedodaný adaptér.
iPhone 12 Pro s MagSafe nabíječkou
Protože, pokud budete chtít s MagSafem nabíjet na nejvyšší dostupnou rychlost (15W), budete si muset koupit také nový 20W adaptér od Applu, protože ho doma prostě ze starších verzích iPhone mít nemůžete. Tohle je bohužel přesně ten případ, kdy se za líbivým marketingem neskrývá nic jiného než tahání dalších peněz z kapes uživatelů.
KDYŽ DO ŽIVOTA VSTOUPÍ PŘEDČASNÁ MENOPAUZA
Klimakterium je z fyziologického hlediska přirozené a dříve či později čeká každou ženu.
Ke klasické menopauze zpravidla dochází v období mezi 45-55 lety, kdy dojde k výrazným změnám hormonálních hladin, jež způsobí ztrátu menstruace, vyhasnutí vaječníků a tím pádem zastavení plodného života.
Menopauza se však čím dál častěji týká mnohem mladších žen, které se zrovna nachází v období, kdy uvažují o rodině. V tu chvíli se ale nejedná o přirozený přechod, ale o nepříjemnou diagnózu, kterou je předčasná menopauza.
Ze statistik vyplývá, že předčasná menopauza se týká zhruba 1 % žen, jejichž počet bohužel pomalu narůstá. Nejčastěji se objevuje kolem třicátého až čtyřicátého roku. Výjimkou ovšem nejsou ani ženy, které předčasnou menopauzu prodělají již kolem dvaceti let, kdy už se však jedná o předčasné ovariální selhání.
Jak probíhá předčasná menopauza?
Předčasná menopauza je nepříjemný stav, který se od běžného přechodu výrazně odlišuje tím, že nastupuje před čtyřicátým rokem věku ženy. Tedy ve fertilním období, kdy bychom něco takového čekaly nejméně.
Stejně jako u přirozeného klimakteria dochází k zastavení produkce ženských pohlavních orgánů. Menstruace se již nedostavuje, aktivita vaječníků vyhasíná, tělo trpí nedostatkem estrogenů a hormonální hladiny jsou v podstatě totožné jako u běžného klimakteria.
Podobně je to také s příznaky, které jsou v obou případech velmi podobné.
Předčasná menopauza se obvykle projevuje:
- Vynecháním menstruace (amenoreou) nebo nepravidelným menstruačním cyklem bez ovulace
- Vaginální suchostí
- Návaly horka
- Častým nucením na malou i samovolným únikem moči
- Nočním pocením
- Nevolnostmi
- Snížený libidem
- Poruchou nálad a nespavostí
- Bolestivostí pohybového aparátu
- Problémy s kůží, vlasy i nehty
Příznaky spojené s předčasnou menopauzou se objevují v důsledku poklesu estrogenu. Pokud ho tělo postrádá, dojde k hormonální nestabilitě. Tinktura JUKL Jetel luční, obsahuje jetel luční, který napomáhá Menopauzální komfortu
Proč k předčasné menopauze dochází?
Ne vždy se podaří odhalit přesnou příčinu předčasné menopauzy. Je ale zřejmé, že jejímu vzniku podstatně nahrává špatná výživa, velmi nízká tělesná hmotnost, dědičná i autoimunitní onemocnění, genetická zátěž, poškození vaječníků z důvodu infekcí a chirurgické odstranění vaječníků. Důvodem ale mohou být také vedlejší účinky způsobené léčbou nádorových onemocnění.
Je možné při ní otěhotnět?
Velký problém nastává především tehdy, pokud se předčasná menopauza objeví ve věku, kdy žena touží po miminku.
Předčasná menopauza je bohužel (stejně jako ta běžná) nezvratný stav, který zastaví menstruační cyklus a tím zabrání ženám v přirozeném otěhotnění.
Naštěstí se ale objevila metoda, která může dopřát miminko i ženám, kterým do života vstoupila předčasná menopauza. Řešením totiž může být brzy transplantace vaječníků, která již byla provedena také u nás.
Léčba předčasné menopauzy je velmi důležitá
Pokud na sobě začnete pozorovat projevy, které by mohly značit předčasnou menopauzu, s návštěvou lékaře určitě neotálejte. Lékař se nejprve bude snažit vyloučit jiné příčiny obtíží. Odebere vám krev, díky kterým změří hladinu estradiolu, jehož nízké hodnoty svědčí pro vyhasínání vaječníků. Dost zásadní je také hladina FSH, která stojí za produkcí estrogenu a růstu vajíček.
Pokud se předčasná menopauza na základě vyšetření potvrdí, je určitě dobré nepodceňovat léčbu a to nejen z důvodu nepříjemných příznaků. Je nutné si uvědomit, že předčasná menopauza není přirozený stav vůči tělu, tudíž jakožto neléčená může způsobit celou řadu další onemocnění. Nedostatkem estrogenu může nastat špatné fungování kardiovaskulárního systému i zvýšená lomivost kostí.
Bylinky jsou při projevech menopauzy velkým pomocníkem
Velkou oporu můžeme nalézt také v bylinkách, které pomáhají řešit různé neduhy.
Maca peruánská dle herbáře upravuje hormonální nerovnováhu, pomáhá k její udržitelnosti, potlačuje návaly a podrážděnost, zmírňuje projevy stárnutí.
Upravuje nepravidelnou menstruaci, vyrovnává hormonální hladinu, podporuje funkčnost vaječníků, vyživuje ženské pohlavní orgány, zvyšuje sexuální aktivitu, působí proti frigiditě.
ZDROJ:
https://www.womenshealth.gov/menopause/early-or-premature-menopause
https://www.webmd.com/menopause/guide/premature-menopause-symptoms#1
Jak takový GSM Alarm vlastně funguje a popis jeho součástí
Centrální jednotka je prostřednictvím ovládacích klíčenek, popřípadě SMS na dálku uváděna do požadovaného stavu, nazýváme jej zajištění a odjištění, popřípadě zastřežení a odstřežení.
Chytré alarmy navíc umožňují takzvané částečné zajistění, ve kterém jsou sledována jen některá čidla, tato funkce je zajímavá tím, že můžete zajistit třeba jen příchodovou chodbu a ve zbytku bytu se normálně pohybovat.
V zajištěném stavu jednotka při příjmu informace z pohybového detektoru předává informaci přes GSM modul na naprogramovaná telefonní čísla, SMS nebo volání, ve většině zařízení je toto nastavitelné, u těch lepších zařízení je možné definovat text zprávy a to pro každý detektor zvlášť, takže víte, kde poplach vznikl.
Centrální jednotka by měla být umístěna na co nejskrytějším místě ! Když pachatel zneškodní PIR detektory tolik se nestane, protože ukrytá centrální jednotka již o poplachu ví a může ho zasílat uživatelům.
Programovaní – nastavení centrální jednotky
Každý alarm je nutné nastavit k obrazu uživatele. I u těch nejjednodušších je nutné nastavit minimálně telefonní čísla příjemců. Možnosti jsou následující – SMSkou v nějakém předepsaném tvaru, zavoláním s DTMF volbou, počítačem pomocí USB kabelu nebo nejpohodlněji z počítače a webového prohlížeče pohodlně na dálku.
Napájení centrální jednotky
Napájení GSM alarmů je většinou řešeno síťovým adaptérem, zálohování akumulátorem by mělo být u alarmu samozřejmostí. Výhodou je možnost informace o výpadku a obnově síťového napětí, popřípadě vybitém záložním akumulátoru. Zde stojí za zmínku, že selhání libovolné části GSM Alarmu způsobí celkovou nefunkci zařízení.
A je až neuvěřitelné, kde všude dokážou dnes někteří výrobci šetřit, ano i na tak základní části jako je síťový zdroj. Uvědom me si, že alarm je zařízení, které je trvale pod proudem a proto i síťový zdroj je neustále zatěžován a proto by měl být kvalitní.
Dnešní moderní spínané zdroje jsou sice krásná věc (jsou lehké a malé), ale když výrobce v nich zašetří například na filtračních elektrolytických kondenzátorech má to na životnost zdroje fatální následky.
Pohybové detektory
Nejběžněji se pro zabezpečovací systémy používají pohybové PIR detektory – PIR čidla (Passive InfraRed Motion Sensor). Ty detekují změnu teplot, pohybující se osoba v objektu je právě pohybujícím se „tělesem“ s jinou teplotou než je teplota v objektu a proto je detektorem zachycena.
Spolehlivé čidlo se vyznačuje tím, že nezpůsobuje falešné poplachy. Celkově alarm s falešnými poplachy je alarm k ničemu.
Právě pro eliminaci falešných poplachů se používá digitální zpracování signálu z vlastního detektoru mikroprocesorem, který dle často patentovaných algoritmů (rychlost změny velikost změny atd) rozhodne zda se jedná o pohyb v místnosti či nikoliv.
Pro informaci uvádíme graf, jež ukazuje závislost poklesu napětí na vyčerpané kapacitě z baterie, z grafu vyplývá jednoznačná výhoda použití DC-DC měniče 
Další velmi důležitou funkcí bezdrátového čidla je pravidelný test stavu baterie a pravidelné spojení s centrální jednotkou, ta tak ví, že komunikace funguje a čidlo je funkční, pokud je baterie slabá upozorní o tom uživatele třeba SMSkou. Tyto funkce bohužel u velké řady těch levnějších GSM alarmů chybí úplně a přitom jsou elementárně důležité!
Každý detektor tvoří takzvanou hlídací smyčku. Dokonalý alarm umožňuje nastavit zda se má jednat o smyčku zpožděnou, okamžitou vnitřní nebo plášťovou či 24H.
Z názvů je jasné k čemu která smyčka je, zpožděná smyčka dovoluje vstoupit do objektu a vklidu odhlídat (zasílání poplachu je zpožděno o příchodové zopoždění), okamžitá smyčka se volí pro takovou místnost, kam nelze uživatelem vstoupit aniž by neprovedl odhlídání.
Rozlišení vnitřní a plášťová smyčka slouží pro možnost částečného zahlídání (již zmiňováno výše), při kterém se střeží jen plášťové smyčky, běžný příklad použití je když v domě spíte v 1.patře a chcete zahlídat třeba přízemí.
Za zmínku stojí i vlastnost, jak je čidlo schopno „vyždímat“ baterii, dobrý konstruktér osadí čidlo tkzv.
DC-DC Step Up konvertorem, který je schopen běžet i když má sada baterií jen 1V, levný PIR detektor bez takového obvodu přestává pracovat když je v bateriích ještě 50% energie, což má pak samozřejmě vliv na interval výměny baterií, obzvláště když se jedná o čidlo s pravidelnými testovacími přenosy.
Siréna
Dalším článkem je siréna, která má svým spuštěním při poplachu přilákat pozornost na napadený objekt a případně vyrušit pachatele. Siréna se často připojuje k alarmům kabelem, protože se často instaluje v blízkosti centrální jednotky.
Při tomto řešení vzniká základní nevýhoda a to sice v tom, že pachatel ji dle zvuku najde a při jejím zneškodňování může poškodit i centrální jednotku, která má za úkol v tuto chvíli odesílat poplachy! Proto pro GSM alarmy je idealní opět bezdrátová siréna s vlastním napájením, která je instalována na jiném místě než centrální jednotka a jejím poškozením nedojde ani k poškození ani k prozrazení umístění centrální jednotky a ta tak může v klidu zasílat poplachové SMS.
Jsou uživatelé jež ani sirénu neinstalují s tím, že chtějí pachatele spíše nechat polapit nebo jsou názoru, že ji stejně nikdo neuslyší.
SIMka
Jelikož v GSM alarmu je vlastně mobilní telefon, tak musí mít v sobě SIM kartu a tím své telefonní číslo. Lze používat jak SIM předplacenou, tak sim tarifní.
Dnes už je výhodnější používat tarifní SIM s nějakým minimálním či nulovým tarifem, různé partnerské SIM karty apod.
Předplacená karta má základní nevýhodu v takzvané časové expiraci, tím tlačí většina operátorů své zákazníky kartu pravidelně dobíjet. Z praxe to znamená, že se vám tam hromadí kredit.
Není Alarm jako Alarm i když „obsah krabice“ vypadá stejně..
Jako konstruktéři a vývojáři jsme si samozřejmě vyzkoušeli a podívali se do řady konkurenčních zařízení různých cenových relací.
Například zjištění, že výrobce použije čip, jehož katalogové napájecí napětí je 3-5V a zařízení (PIR detektor) běží na dvě tužkové baterky bez dalšího DC-DC konvertoru (cca 1USD navíc) je více než zarážející.
Pro Vás méně technické – dvě tužkové baterie mají po několika týdnech provozu v zařízení rozhodně méně než 3V (napájení čipu je mimo hodnotu předepsanou výrobcem!) a navíc jmenovitá kapacita baterií je určena dle katalogu výrobce často až pro konečné napětí 1.
6V (počítáno na dva seriové články), pak o nějaké spolehlivosti a stabilitě zařízení nemůže být moc řeč, nehledě na to, že přestane čidlo pracovat, když jsou baterie vybité teprve z jedné poloviny a jste nuceni je vyhodit, pak zase nemůže být řeč o moderním „zeleném“ produktu. Jak asi může vypadat Firmware v centrální jednotce od takovéhoto výrobce?
Největším paradoxem je to, že takové zařízení ani neumí dát uživateli vědět nejen o tom, že bude baterie brzy vybitá, ale uživatel se ani nedozví, že je nefunkční celé čidlo, funkce testu přenosu s čidlem prostě chybí úplně.
Jak se taková chyba v dnešní době může vůbec vyskytnout ? Jedná se o základní neznalosti konstruktérů či dokonce snaha vyrobit něco co nějak chvilku funguje ? Nebo je to útok na lákavě nízkou pořizovací cenu, za kterou samozřejmě zaplatí zákazník v lepším případě častou výměnou baterií, v tom horším nespolehlivou nebo žádnou funkcí takového zařízení. A co na to naše zeměkoule?
Utvrdilo nás to nejen v tom, že především zkušenosti a pečlivá práce tvoří perfektní výrobek, nikoliv touha ušetřit každý haléř v nákladech na výrobu. Pro nás to byla také odpověď na to, jak je možné že takové zařízení lze koupit hotové zabalené v barevné krabici téměř za podobnou sumu peněz, jež my jsme schopni ho vyrobit! Akorát, že už nemůže být řeč o stejném zařízení.
Nákup GSM Alarmu a posouzení zda výrobce vámi vybraného alarmu měl dostatek zkušeností při vývoji nebo zda nějak vyvinul jen aby se něco prodávalo, ba dokonce snad jediným jeho cílem byla nízká cena a funkce až na posledním místě, necháme na Vás. Podobně jako to, zda si koupit zabezpečovací systém od opravdových odborníků nebo od obchodníka, kterému je ve skutečnosti úplně jedno jestli prodává zabezpečovací techniku nebo krmivo pro pejsky.
Nepříjemné návaly v létě: Jak je zvládnout i bez léků?
Červené tváře, nepříjemné horko po těle, pocení i zrychlený tep. Ve vysokých letních teplotách se s podobnými obtížemi občas setká každý. Až pětasedmdesát procent žen v menopauze ale trápí tyto nepříjemné symptomy i několikrát během dne a noci.
Už vám nic neunikne!Přidejte si web na hlavní stránku Seznam.cz.
To ve svém komentáři radí uznávaný gynekolog Pavel Turčan.
Zase ty návaly…
Mezi pětačtyřicátým a pětapadesátým rokem života se drtivá většina žen setká s některými z příznaků menopauzy. Může to být vše od přibírání na váze přes suchou kůži po deprese a úzkosti. Mezi nejčastější symptomy se ale rozhodně řadí návaly horka a noční pocení.
Problémy s regulací teploty trpí podle americké studie North American Menopause Society až 75 % všech žen v přechodu. Může za to snížená produkce hormonů estrogenu a progesteronu a nerovnováha v hypothalamu. Právě nerovnováha v našem mezimozku, který je zodpovědný za regulaci tělesné teploty, způsobuje výkyvy a nepříjemné vlny horkosti.
Sledujte příznaky
Ženy, které už přechodem procházejí, se často letního období obávají. V horkých dnech mohou být totiž návaly až nesnesitelné. A ztěžují jak pracovní, tak společenský život.
Ještě větší problém však nastává u žen, které si nadměrné pocení a horkost v těle s menopauzou nespojí a zaměňují je za běžné problémy spojené s horkými letními dny. Ty mohou symptomy snáze přehlédnout a podcenit, čímž si ještě víc přitíží.
Pokud například zanedbají pitný režim, mohou počet i intenzitu návalů nevědomky ještě navýšit.
Co pít, když je horko (nejen) z návalů
Jedním ze základních opatření, jak tělu v létě alespoň trochu ulevit, je dostatek studené vody. Ženy v přechodu potřebují v létě pitný režim obdobný jako je u aktivních sportovců.
Míra jejich pocení je totiž naprosto srovnatelná. Každý den by proto měly vypít alespoň dva litry čisté vody. Neměla by ale být ledová, ačkoli k tomu počasí svádí.
Studenou vodou přímo z lednice si totiž mohou lidé přivodit potíže od bolestí zubů po bolesti v krku.
Pro zpestření je možné vodu doplnit o pár kapek citronu, čerstvé bylinky či trochu ovoce. Vhodné jsou i neslazené čaje. Právě čaje a odvary mohou pomoci nastolit rovnováhu v těle a celkově zmírnit příznaky přechodu.
Od návalů horka může ulevit čaj z červeného jetele, který obsahu přírodní estrogeny. S projevy menopauzy pomohou i doplňky stravy nejlépe právě s výtažky z červeného jetele.
Osvěžit a zchladit pak pomůže čaj ze šalvěje, máty či zelený čaj.
Naopak kávu, kofeinové nápoje, slazené šťávy a alkohol je lepší z pitného režimu vyřadit. Tyto nápoje tělo ještě více odvodní a zatíží. Kromě horka se pak ženy musí potýkat i s dehydratací, bolestmi hlavy či nespavostí.
Příjem tekutin v teplém počasí pomohou doplnit i vodnaté typy ovoce a zeleniny. Vychlazený šťavnatý meloun ke svačině či okurkový salát k večeři doplní vodu a pomohou snížit tělesnou teplotu. Ochlazující efekt mají i mléčné výrobky. Nepříjemný nával tak zpříjemní například jogurt s ovocem.
Jednoduché a rychlé ochlazení
Chladná voda osvěží nejen zevnitř, ale zmírní i vnější příznaky. Proto je vhodné zařazovat v létě studené sprchy či plavání v bazénu. Pro ty, kteří nemají po ruce bazén nebo se nemohou například v práci osprchovat, je příjemnou alternativou lavor se studenou vodou. Stačí do něj na dvacet minut ponořit nohy.
Tento jednoduchý způsob ochlazení je zdravější než například klimatizace. Při návalech horka z důvodu menopauzy je tělo ženy pokryto studeným potem, pobyt v podchlazené místnosti tak může způsobit nachlazení nebo i angínu. Navíc klimatizace často způsobuje podráždění a vysychání očí, a násobí tak vysychání sliznic, které trápí ženy v klimakteriu.
Zdroj: TZ SanVita
Autor článku: Ivana Koutná
Co přinese masová migrace? České univerzity těžko shání peníze na výzkum
Na srbsko-chorvatském hraničním přechodu Berkasovo-Bapska, kudy procházejí uprchlíci, pomáhají dobrovolníci z takzvaného Czech Teamu. Snímek z 30. října
•
ZDROJ: ctk
Stále více fakult vysokých škol se přidává k podpoře dobrovolnických aktivit z řad studentů. Vyplácí jim tzv.
dobrovolnické stipendium, které částečně hradí náklady na cestu na Balkán či Řecka, kde pomáhají uprchlíkům zmírnit akutní příkoří.
Výjezdy studentů jsou ale paradoxně tím hlavním způsobem, jak se nyní může akademická sféra s průběhem migrační krize seznámit „v terénu“. Na dlouhodobý výzkum mají univerzity problém sehnat příslušné granty.
Koncem loňskému začala Masarykova univerzita (MUNI) podporovat humanitární aktivity studentů. Nejčastěji spočívají v pomoci migrantům, někteří studenti ale vyjeli také do Ghany poskytovat lékařskou péči. Během tří měsíců MUNI rozdělila necelých 55 tisíc korun mezi 13 studentů.
Přidala se i pražská Univerzita Karlova, a to konkrétně fakulty Humanitních studií (FHS) a Sociálních věd (FSV), které umožňují získat studentům zvláštní stipendium. To však pokryje jen část nákladů na cestu a ani v případě UK nedosahuje více než několika tisíc korun vyplacených jednorázově.
„Chceme podpořit aktivity studentů, které jim umožní vidět složité společenské problémy v reálném světě. Učí se tedy v praxi, ne z učebnic,“ uvedl proděkan Fakulty sociálních věd Petr Soukup.
Současnou migraci dle vlastních slov nevnímá jen jako negativní jev. Škola však prý přesto sleduje výsledky všech zahraničních studií a analýz.
Ty by mohly napomoci souvislosti a důsledky současného přistěhovalectví lépe pochopit.
„Neplatí však, že by humanitární pomoc, veřejné diskuse a vědecký výzkum byly ve vzájemném protikladu a instituce se musely rozhodovat, čemu dát přednost“
Složitost problému si navíc uvědomují i sami dobrovolníci. Jan Piňos, jeden z jejich českých koordinátorů, loni na podzim pro Respekt uvedl: „My zatím děláme čistou humanitární pomoc.
Neřešíme, jaké jsou možnost Evropy, kolik je schopná absorbovat uprchlíků. Jsme samozřejmě kritičtí ke středoevropským vládám, že nechtějí přijmout uprchlíky. Podle mě ale nikdo neví, jaká je absorpce Evropy.
To ukáže až praxe.“
Tuzemská akademická sféra však odpovědi na Piňosem nastíněnou otázku zřejmě hned tak nepřinese. Pokud se tedy migrační krize výrazně „nepřelije“ i do Česka.
„Zabýváme se migranty, kteří jsou už tady, přestože detenční zařízení s výzkumníky příliš nespolupracují.
Na dlouholetý výzkum v zahraničí ale jen těžko seženete granty, nemůžete si navíc dovolit přestat publikovat a přednášet,“ vysvětluje Petra Ezzeddine z katedry obecné antropologie FHS UK.
„Není o to ani příliš zájem ‚shora‘, přestože by tento druh výzkumu pomohl nastavit dlouhodobou migrační politiku země,“ dodává badatelka.
„My coby antropologové navíc nepracujeme ani tolik se statistikami či dotazníky, jako sociologie či politologie, ale provádíme hlavně zúčastněná pozorování přímo v terénu. O to je těžší grant získat a výzkum uskutečnit,“ doplňuje Ezzeddine.
Kristýna Brunclíková z oddělení pro vědu a výzkum na FHS ale dodává, že nějaká forma dalšího vědeckého zájmu o téma migrace je ze strany zmíněné fakulty velmi pravděpodobná.
Počítá se i účast ve veřejné debatě
Výzkum podnícený aktuální migrační krizí ovšem zatím neprobíhá na Univerzitě Karlově ani na katedrách zmíněné sociologie a politologie.
Akademické instituce se přesto snaží v tématu migrační krize angažovat nejen humanitárně, ale i vědecky.
Česká asociace pro sociální antropologii chce propojovat příslušné experty či pořádat semináře a debaty, Sociologické nakladatelství vydává sborník textů věnovaných migraci s názvem „Pohyb a začlenění. Francouzská perspektiva.“
Neplatí však, že by humanitární pomoc, veřejné diskuse a vědecký výzkum byly ve vzájemném protikladu a instituce se musely rozhodovat, čemu dát přednost.
Zákon o vysokých školách vymezuje jejich úlohu tak, že vedle pěstování vědeckého poznání „hrají aktivní roli ve veřejné diskusi o společenských a etických otázkách, při pěstování kulturní rozmanitosti a vzájemného porozumění, při utváření občanské společnosti a přípravě mladých lidí pro život v ní.“ Finanční prostředky určené na výplatu humanitárních stipendií navíc univerzity čerpají z fondů na podporu studentských aktivit
K tomu, aby mohly dostát nejen ve společenské, ale i vědecké úloze, by mohly podle akademiků přispět hlavně změny financování výzkumu, jejichž nutnost zdůraznila například i kauza tzv. predátorských vydavatelství.