Na sociálních sítích budí vášně další naprosto běžný krok. Informovaný souhlas. Ten lidé podepisují před tím, než dostanou vakcínu proti nemoci covid-19. Dnes je to přitom běžná součást téměř každého lékařského výkonu. A symbol dobře fungující demokracie, v níž nikomu nepodají nic, o čem by neměl dostatečné informace a s čím by nesouhlasil.
Dezinterpretovaný informovaný souhlas s aplikací vakcíny společností Pfizer a BioNTech se sociálními sítěmi prohnal minulý týden. Doprovázely ho pohoršené komentáře, co že to člověk podepisuje. A chopil se ho jeden z největších dezinformačních webů, Aeoronet.cz.
Že nevíte, proč dezinformační? Protože podává záměrně zkreslené informace. A to anonymně (zkratku „-VK-“ bez aktivního prolinku skutečně nelze považovat za podpis) a bez všech novinářských zásad. Mezi ty hlavní patří především nestrannost a s tím související oslovení všech zúčastněných stran.
Cílem těchto ryze názorových textů je vyvolat emoce a často na jejich šíření vydělat. Třeba za pomocí reklamy, kterou web zobrazuje. Slepá důvěra v takto podané informace bez jasného uvádění zdrojů pak často končí přinejmenším smutně. O obětech konspirátorů jsme psali zde.
Souhlas s vakcínou proti covid-19
Ale zpět k samotnému sdělení. Titulek zmíněného textu, jehož část jsme záměrně využili i v nadpisu našeho článku, hlásá, že:
- (redaktoři Aeronetu) vědí, co před očkováním dostanete k podpisu
- že vakcína COMIRNATY 500 od společnosti Pfizer je „experimentální“
- se očkovaný stává účastníkem testovací fáze
- dva měsíce po vakcinaci by ženy neměly plánovat otěhotnění
- následky výkonu očkování nejsou známy
- jak dlouho potrvá účinnost vakcíny v těle rovněž není známo
- a „papír musíte podepsat, jinak vás nenaočkují!“
Bez jasných souvislostí a vysvětlení mohou tato tvrzení vyvolat tolik kýženou emoci. V tomto případě strach. Strach z neznámého. Emoce pak v člověku vyvolává touhu danou informaci sdílet. Na tom dezinformační weby staví svou „slávu“. Faktem zkrátka zůstává, že informace, která nezaujme, nechá vás v klidu, se mezi lidmi sdílí mnohem méně.
Pojďme se tedy podívat na výše uvedená sdělení trochu střízlivěji. A bez nutných vykřičníků za každou větou.
Co že to tedy dostane člověk před očkováním k podpisu?
Jmenuje se to informovaný souhlas. Přesněji „Informovaný souhlas s aplikací očkovací látky COMIRNATY COVID-19 mRNA Vaccine proti nemoci COVID-19„.
Nebo třeba „Záznam o informovaném souhlasu ss aplikací očkovací látky proti nemoci COVID-19 očkovací látkou COMIRNATY“ (či podobně, dle typu vakcíny a zařízení, která ji aplikuje – znění je víceméně volné).
Obsahuje základní informace o způsobu podávání dané látky a v danou dobu známých souvislostí. Ty se vyvíjejí a upravují spolu s tím, jaké poznatky lékaři o dané látce v daný okamžik mají.
Zatímco tak první verze dokumentu byla velmi opatrná a otevřeně přiznávala malé zkušenosti například co se účinnosti vakcíny týče, postupem času a rostoucími počty naočkovaných po celém světě, a tedy i zkušenostmi, se tyto informace mění a odrážejí nově nabyté poznatky.
Stále si ovšem dokument zachovává minimální míru opatrnosti. Tu lze v nejnovějším znění deklarovat například na tvrzení, že je potřeba dvou dávek očkovací látky. Ukazuje se sice, že by mohla stačit už jen jediná dávka vakcíny proti covid-19, ale jistota je jistota. A tou jsou dávky dvě.
Informovaný souhlas je přitom běžnou součástí moderní medicíny. Pacient tím získává jasné informace o dané látce či zákroku a může se na jejich základě zcela svobodně rozhodnout, zda se zákrokem souhlasí, či nikoli. Lékař na základě tohoto dokumentu získá naopak důkaz, že pacientovi potřebné informace sdělil. I to je důležité, třeba kvůli právním sporům.
Mimo přímé ohrožení života vám zkrátka nikdo nemůže podat nic, o čem nevíte. To je například podstatný rozdíl proti minulému režimu, kdy člověk ani pořádně nevěděl, co v té povinné „tetanovce“ vlastně je… Nebo si snad pamatujete, že jste tehdy něco vy, nebo vaši rodiče, podepisovali?
Je vakcína „experimentální“?
Jedním slovem není.
Experimentálním lékem (vakcínou, preparátem…) se označuje takový, který není finálně schválený, nebo nebyl schválen pro dané použití (některé známé léky mohou fungovat na nově se objevivší nemoci).
Veškeré uváděné vakcíny proti covid-19 ovšem schváleny jsou, i když „podmínečně“. To znamená, že vzhledem k celospolečenské tísni byla jejich registrace lékovými úřady umožněna ve zkrácené lhůtě.
Před tím ovšem musely vakcíny prodělat zcela běžný proces vývoje včetně všech potřebných klinických testů. Díky rozměrům pandemie a potenciálu takové očkovací látky se tento proces jen podařilo zkrátit. A to z několika let na necelý rok.
Je to dáno nejen obrovskými vynaloženými finančními náklady na vývoj, počtem dobrovolníků, ale především tím, že výchozí bod nebyl nula. Výzkumy na podobné vakcíny (jiné typy koronaviru, např.
SARS, MERS…) tu už byly a příchod SARS-COV-2 je jen akcelerovaly.
Stává se očkovaný účastníkem testovací fáze?
To opravdu ne. Zmíněná podmíněná registrace prakticky znamená v prvé řadě včasnou dostupnost vakcíny na trhu, což je za probíhající pandemie velmi důležité.
V té druhé pak znamená povinnost výrobce podávat po další dva roky lékovým úřadům průběžné výsledky z hlavního klinického hodnocení.
To však probíhá paralelně s běžným očkováním, na předem jasně definované, informované a dlouhodobě sledované skupině pacientů.
Podpisem informovaného souhlasu se člověk tedy rozhodně nestává „součástí testovací fáze“. Tu už mají vakcíny dávno za sebou a bez ní by ani nemohly být – byť podmínečně – schváleny k užití. Jak přesně nyní probíhá schvalování vakcín, ukazuje obrázek Ministerstva zdravotnictví ČR níže. Přečíst si rovněž můžete osm nepravd o vakcínách proti covid-19.
Účinnost vakcíny, těhotenství a podobně… Jak to tedy je?
Další výše uvedené body, které se týkají souvislostí vakcíny a těhotenství, její účinnosti či následků očkování pak plně odpovídají výše uvedenému. Tedy že se tyto informace mění na základě aktuálních vědeckých poznatků.
Oproti Aeronetem citované verzi se tak v aktuálně široce užívaném informovaném souhlasu některé informace upřesnily. Mimo jiné proto, aby nedávaly tolik prostoru k dezinterpretacím.Tak například co se účinnosti týče.
Zatímco původní dokument konstatoval, že není známa (což samo o sobě dává abnormální prostor k různým konspiracím), upřesněný správně cituje výsledky klinického hodnocení. V něm dosáhla účinnost aktuálně používaných očkovacích látek zhruba 95 procent.
To sice prakticky znamená, že látka skutečně nemusí být účinná u všech (do sta procent stále zbývá pět procentních bodů), ale také je to mnohem víc než u běžně používaných vakcín. Pro srovnání – ta na běžnou sezonní chřipku dosahuje v průměru 70procentní účinnosti.
A u vakcíny na chřipku ještě chvíli zůstaňme. I tato všeobecně přijímaná očkovací látka totiž cíleně zmiňuje nevhodnost pro těhotné. Není to nic jiného než zcela racionální opatrnost. Ta vychází už z faktu, že nová farmaka se na těhotných zkrátka téměř netestují. Případné negativní vlivy na plod a z toho vyplývající souvislosti si zkrátka nevezme na triko nikdo.
Proto se u všech preparátů – včetně oné běžné chřipkové vakcíny – věnuje těhotenství zvláštní pozornost. Stejně jako případným nežádoucím účinkům, které závisí na tolika proměnných (každý člověk je unikát), že je zkrátka nelze zcela vyloučit nikdy. Z pohledu farmafirem je pak lepší uvést víc, než míň. Co kdyby se na něco náhodou zapomnělo…
A že musíte papír podepsat, jinak vás nenaočkují?
To je samozřejmě velká pravda. A pozitivní! Vzhledem k výše uvedenému by tomu ani nemělo být jinak.
Podpisem informovaného souhlasu se k vám dostávají důležité informace, které mohou potvrdit, či naopak zvrátit vaše rozhodnutí. A chrání se jím i lékař před případnými budoucími postihy.
Vy víte, že máte veškeré dostupné informace, a lékař zas má v ruce důkaz, že vám je podal. Výhody pro obě strany jsou zde víc než zjevné.
I u očkování máte právo být informován
Nyní tedy už víte, proč se daný dokument podepisuje a proč je tak důležitý. Informovaný souhlas se přitom netýká jen očkování, ale například i operací.
V souvislosti s jakýmkoli lékařským zákrokem ho podepisujete vždy, kdy nejste v přímém ohrožení života. Tedy například před operací kyčle. Nebo třeba slepého střeva. Dostanete v něm veškeré informace.
Chrání vás a chrání lékaře. Je to součást vašeho práva být informován.
JE VÁM STÁLE NĚCO NEJASNÉ? ZEPTEJTE SE NÁS V DISKUSI POD ČLÁNKEM, NEBO NÁM NAPIŠTE E-MAIL. RÁDI ODOVÍME!
ČTĚTE DÁLE:
- MediaTek je za rok 2020 mobilní procesorová jednička
- Jak moc září váš smartphone Samsung? Velký přehled SAR napoví
- Siemens staví v Hannoveru privátní 5G síť
- POLOPATĚ: Co je ionizující a noionizující záření? Rozdíl pocítíte na vlastní kůži
- Ivermektin proti covid-19? Jak to je se „zázračným lékem“
4G
5G
5G procesor
5G smartphone
5G smartphony
5G sítě
Apple
Astra Zeneca
Biontech
covid
covid-19
Dezinformace
ericsson
hoax
huawei
iphone
konspirace
Koronavirus
LTE
mediatek
Moderna
Motorola
novinka
O2
očkování
Pfizer
pokrytí
počet nakažených
procesor
přenosová rychlost
qualcomm
realme
rozvoj
samsung
smartphone
snapdragon
statistika
studie
t-mobile
Vakcína
vakcína covid
vakcína mRNA
vodafone
xiaomi
čip
Novinář s patnáctiletou praxí z největších českých médií, technologický nadšenec, absolvent elektrotechnické průmyslovky. Obor Sdělovací technika následně studoval na VUT Brno. Mobilním telefonům, technologiím a tématům s nimi spjatým se věnoval řadu let v předních odborných periodicích. Zobrazit archiv autora: Michal Hron
Informovaný souhlas. Víte co podepisujete?
Veškeré důležité úkony zdravotní péče – operace, složitější vyšetření, ambulantní zákroky – by měly být prováděny s vaším souhlasem. Máte právo být informováni, proč výkon bude proveden, jaké je možno očekávat výsledky, zda neexistuje jiný způsob, jak vaše zdravotní problémy řešit, jaké mohou nastat komplikace. Máte právo si nechat vše podrobně vysvětlit způsobem, který je pro vás srozumitelný. A máte samozřejmě právo konkrétní výkon odmítnout. K tomu slouží tzv. informovaný souhlas.
Informovaný souhlas
Informovaný souhlas (někdy též poučený souhlas) je formou informovaného rozhodnutí, kterým daná osoba vyjadřuje souhlas s určitou skutečností, respektive s provedením určitého úkonu.
S tím se často setkáváme ve zdravotnictví, kde se využívá k vyjádření souhlasu s prováděním léčebných výkonů.
Informovaný souhlas je v právním systému zakotven v Zákoně o zdravotních službách a v Novém občanském zákoníku.
Právo pacienta
Každý pacient musí být srozuměn s každým zákrokem či opatřením, které se ho týká. Má se tak dít nejen s jeho vědomím, ale i s jeho souhlasem. Tato skutečnost by měla být samozřejmostí, ale v minulosti tomu tak vždy nebylo.
Nedodržení tohoto pravidla znamená nerespektování principu pacientovy autonomie. Zdravotní péče musí být až na výjimky poskytována na základě souhlasu pacienta.
Souhlas může pacient kdykoliv odebrat, pokud se již nezačalo s výkonem a ukončení by jej ohrozilo na životě.
Souhlas pacienta musí být
- svobodný – pacient nesmí být pod nátlakem, ani ve stresu
- srozumitelný – souhlas musí být proveden takovou formou, že je jasné, k čemu pacient dává souhlas a za jakých podmínek
- kvalifikovaný
- informovaný – pacient musí být náležitě poučen, tj. musí znát příčinu a původ nemoci, účel, povahu, přínos, důsledky a rizika výkonu, jiné možnosti (včetně alternativ v rámci EU), navazující léčbu, omezení a doporučení ve způsobu života
Formy souhlasu
V každé situaci může být vhodná jiná forma souhlasu (ne nutně písemná) a zvolení špatné formy je chybou lékaře. Uvedené formy se liší důkazním břemenem. U ústního souhlasu se musí provést záznam do zdravotnické dokumentace, že byl pacient poučen. Písemný souhlas se do dokumentace zakládá.
Právní formy souhlasu jsou tři:
- konkludentní (mlčky udělený) souhlas,
- ústní souhlas
- souhlas písemný – podepsaný pacientem
Požadované údaje
Informovaný souhlas musí obsahovat určité údaje. Těmi jsou:
- Poskytovatel zdravotních služeb
- Poučující lékař (u nelékařské služby jiný zdravotník)
- Jméno, příjmení a datum narození pacienta
- Označení zdravotního výkonu nebo služby
- Účel, povaha, předpokládaný přínos zdravotního výkonu nebo služby
- Předpokládané důsledky a následky zdravotního výkonu nebo služby
- Možná rizika spojená se zdravotním výkonem nebo službou
- Informace, zda existuje jiná alternativa, kromě navrženého zdravotního výkonu
- Informace o možném omezení v obvyklém způsobu života, v pracovní schopnosti, zdravotní způsobilosti, po poskytnutí zdravotní služby nebo provedení zdravotního výkonu
- Informace o léčebném režimu, preventivních opatřeních, případně o potřebě poskytnutí dalších zdravotních služeb
- poučení o svém právu klást otázky a svobodně se rozhodnout, zda se zdravotním výkonem souhlasím či nikoli
- vyslovení souhlasu s uvedenými zdravotními výkony
- datum
- podpis pacienta
- podpis lékaře, který informace podával
Jiný informovaný souhlas
I když se nejčastěji informovaný souhlas týká zdravotních úkonů, existují i jiné možnosti, kdy se používá.
Může to být například účast v různých dotazníkových akcích, výzkumném šetření, projektech či účasti na výzkumu.
Vždy se jedná o svobodné rozhodnutí účastníka, který byl náležitě informován a seznámen se všemi aspekty, pozitivy i případnými negativy svého rozhodnutí se do takové činnosti zapojit.
Smyslem a účelem právní úpravy informovaného souhlasu je ochrana práv pacienta.
Pacient by měl být předtím, než svůj souhlas s navrhovaným výkonem vysloví, srozumitelnou formou seznámen s účelem, povahou, předpokládaným prospěchem, následky a možnými riziky výkonu.
Výkon provedený bez souhlasu pacienta či provedený se souhlasem pacienta, jejž dal nedostatečně či mylně poučen, považujeme za výkon provedený v rozporu s právními předpisy.
Zdroj: foto-Photo Express
Klinické studie – Nemocnice Na Homolce
Upozornění:
Vzhledem k epidemiologické situaci COVID-19 Vás prosíme o kontaktování e-mailem, budeme Vás co nejdříve kontaktovat zpět.
Klinické studie se zabývají aktivitami souvisejícími s prováděním výzkumných a klinických aktivit Kardiologického oddělení Nemocnice Na Homolce. Cílem činnosti je příprava a koordinace průběhu klinických studií a ostatních výzkumných projektů probíhajících na našem oddělení.
Klinické studie (klinická hodnocení) slouží k prokázání bezpečnosti a účinnosti nových léčebných přípravků, prostředků nebo postupů v léčbě pacientů, nebo k porovnání dvou již existujících léčebných metod a jsou posledním stupněm náročného výzkumného procesu v medicíně.
Zadavatelé klinických hodnocení z Evropy i USA oceňují dlouhodobou spolupráci a profesionální přístup odborníků NNH provádějících studie týkající se prakticky všech oblastí v tomto dynamicky se rozvíjejícím oboru.
Současná klinická hodnocení se týkají jak léčiv, tak léčebných prostředků, např. pro pacienty trpícími srdečními arytmiemi, dále studie v oboru intervenční kardiologie.
Nemalou částí jsou studie zabývající se arteriální hypertenzí a srdečním selháním.
Klinická studie je přísně sledovaným procesem, který klade největší důraz na bezpečnost a zachování soukromí pacienta. Před jejím samotným zahájením je nutné splnit požadavky vycházející z legislativy ČR a z mezinárodně uznávaných principů správné klinické praxe (Good Clinical Practice/GCP).
Je nutné vypracovat podrobný plán klinické zkoušky, zajistit pojištění, smlouvu mezi zadavatelem studie a nemocničním zařízením, vytvořit Informovaný souhlas pacienta, záznamové listy jednotlivých pacientů (Case Report Form), a mnoho dalších dokumentů.
Splnění těchto požadavků schvaluje, posuzuje a kontroluje Etická komise Nemocnice Na Homolce, Ministerstvo zdravotnictví ČR a Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), případně americký Úřad pro kontrolu léčiv (Food and Drug Administration/FDA).
Před zařazením do klinické studie jsou pacienti vždy pečlivě seznámeni s obsahem a cílem studie. Jsou plně informováni o možných rizicích, alternativní léčbě a podepisují Informovaný souhlas. Údaje získané v průběhu celé studie jsou přísně důvěrné a anonymní. Jsou zaznamenány, zpracovány a uchovávány tak, aby bylo kdykoli možné jejich ověření.
Průběh všech klinických studií je pravidelně a pečlivě monitorován nezávislými organizacemi. Za každou studii je zodpovědný hlavní řešitel (Principal Investigator/PI) – primář oddělení nebo atestovaný kardiolog. Součástí týmu jsou i další spoluřešitelé studií, všeobecné sestry a administrativní pracovníci – koordinátoři studií.
Na řadě studií spolupracujeme s dalšími odděleními.
Umístění: 1.patro Nemocnice Na Homolce Barva výtahu: oranžový, zelený
Nemocnice Jihlava
Co vzít sebou do nemocnice se dozvíte zde . Mezi nejdůležitější patří seznam pravidelně užívaných léků včetně dávkování. U akutních hospitalizací prosíme o dodání seznamu rodinnými příslušníky.
Pacienti k plánované hospitalizaci jsou svým ošetřujícím neurologem objednáni k přijetí na neurologické oddělení na konkrétní den, základní administrativní příjem probíhá 7.30 – 8.30 na informačním centru při vchodu do nemocnice. Poté v průběhu dopoledních hodin probíhá příjem pacienta sestrou a lékařem.
Pacient je tázán na anamnestická data, kam patří především rodinná anamnéza – informace o chorobách rodičů, sourozenců atd., osobní anamnéza – léčené choroby pacienta, proběhlé operace a závažné úrazy, trvale užívané léky, alergie – lékové i ostatní, dieta a vlastní onemocnění.
Poté probíhá klinické vyšetření pacienta s následnou rozvahou o léčebném postupu a plánem potřebných vyšetření.
V rámci přijetí do nemocnice pacient podepisuje informovaný souhlas s hospitalizací.
Informace k specifickým hospitalizacím:
Periradikuloterapie (PRT): jedná se o přijetí pacienta k cílenému obstřiku nervového kořene za asistence počítačové tomografie (CT).
Jedná se o variantu neoperativní léčby dlouhodobých bolestí zad. Je prováděn na oddělení zobrazovacích metod radiologem.
Před aplikací pacient podepisuje informovaný souhlas s podrobným popisem zákroku, který obdrží při přijetí (ke stažení níže).
Lumbální punkce: jedná se o krátkou hospitalizaci s vyšetřením mozkomíšního moku, důvodem vyšetření jsou především různá zánětlivá onemocnění centrálního nervového systému, např. roztroušená skleróza mozkomíšní.
Jedná se o odběr malého množství mozkomíšního moku vpichem v bederní krajině. Vyšetření se ve většině případů provadí atraumatickou jehlou s cílem minimalizovat možné komplikace, jedná se o jehlu se „zaobleným“ hrotem.
Před vlastním výkonem pacient podepisuje podrobný informovaný souhlas s vyšetřením (ke stažení níže).
Informace k nejčastějším neurologickým onemocněním:
Cévní mozkové příhody
jedná se o náhle vzniklou poruchu mozkové funkce, která je způsobená poruchou prokrvení určité části mozkové tkáně – 80% případů a nebo mozkovým krvácením – 20% pacientů.
V diagnostice dominuje zobrazovací vyšetření mozku (většinou je dostačující počítačová tomografie – CT, ojediněle je nezbytné doplnit magnetickou rezonanci), dále provádíme sonografické cévní vyšetření krčních a mozkových tepen. U neobjasněných příčin cévní mozkové příhody je nutné doplnit podrobnější ultrazvukové vyšetření srdce.
Mozková příhoda se může projevit poruchou hybnosti, citlivosti, bolestmi hlavy, poruchou řeči, zraku či závratěmi.
Přímá léčba větší skupiny cévních mozkových příhod vzniklých na pokladě poruchy cirkulace je v akutním stádiu při splnění daných kritérií (především časového okna) možná nitrožilní aplikací látky (trombolytika), která může zprůchodnit ucpanou tepnu – intravenózní trombolýza – metodiku zajišťujeme v našem iktovém centru.
Pro indikované pacienty je další možností mechanické zprůchodnění tepny, ke kterému odesíláme pacienty do některého z brněnských komplexních iktových center. V druhé době je důležitá sekundární prevence, která má za cíl minimalizovat riziko opakování mozkového příhody, sem patří operační léčba zúžených přívodných mozkových tepen, medikamentózní ovlivnění krevní srážlivosti, změna životního stylu apod. U pacientů, u kterých přes veškerou léčbu trvá neurologický deficit, spolupracujeme s naším rehabilitačním oddělením. Rehabilitaci zahajujeme již v akutní fázi choroby na jednotce intenzivní péče.
Epilepsie
Epilepsie je skupina poruch mozku projevujících se opakovanými záchvaty – paroxysmy různého charakteru. Záchvaty jsou způsobeny ložiskem abnormálního dráždění mozkových buněk – neuronů. Klinické projevy těchto paroxysmů jsou různé: poruchy vědomí a vnímání, křeče končetin, vegetativní projevy, psychické příznaky. Klasickým záchvatem je tzv.
grandmal – záchvat s náhlým bezvědomím, křečemi, pomočením, pokousáním. K jiným záchvatům patří absence – zárazy (někdy sotva postřehnutelné okolím), dále záchvaty ložiskové – záškuby v určitých svalových skupinách bez ztráty vědomí, čichové záchvaty aj. Charakter záchvatu závisí na místě, které je v mozku postiženo.
Příčina je někdy neznámá, jindy je důsledkem jiného postižení mozku – např. nádoru, poranění, cévních změn, vrozených vývojových vad. Epilepsie je nejčastější ze všech závažných neurologických onemocnění postihující dospělé i dětské pacienty, postihuje zhruba 0,5-1% veškeré populace.
Onemocnění pacienta velmi obtěžuje, omezuje a limituje, v řadě aktivit výrazně mění jeho život.
Asi 60% postižených prodělá jen několik záchvatů a nebo jsou záchvaty dobře kompenzovány antiepileptickou léčbou s jistou možností jejího vysazení, u 20% postižených lze záchvaty potlačit trvalou životosprávou a trvalou medikamentosní léčbou a zhruba 20% epileptiků se nepodaří kompenzovat ani těmito celoživotními opatřeními a léčbou – ti jsou označováni jako farmakorezistentní. Pro diagnósu epilepsie má velkou důležitost získání anamnestických dat od samotného pacienta, ale i tzv. anamnesa objektivní od svědků paroxysmu, dále základní klinické neurologické vyšetření, laboratorní vyšetření, domácí video, elektroencefalogram – EEG, neurozobrazovací vyšetření CT a MR a celá řada dalších vyšetření např. neuropsychologické, kardiologické a v některých případech také genetické vyšetření. Pro maximální efekt léčby k dosažení dobrých výsledků je nutná nadprůměrná spolupráce pacienta a erudice (důkladné vzdělání a znalost) lékaře. Součástí neurologické ambulance je i specializovaná ambulance zabývající se diagnostikou a léčbou epilepsie, vedená lékařem s licencí epileptologa. Epileptolog může konzultovat nekompenzované (rezistentní) pacienty s epilepsií od kolegů ambulantních specialistů, rozhoduje také o konzultaci takovýchto pacientů na vyšším pracovišti. Tato vyšší pracoviště (zřízená většinou při fakultních nemocnicích – Praha, Brno) pak disponují dalšími rozšířenými diagnostickými metodami, včetně možnosti léčby operační.
Roztroušená skleróza mozkomíšní
jedná se o chronické nevyléčitelné onemocnění způsobené nesprávnou aktivací imunitního systému vůči obalům nervových struktur – myelinu. Příčina není objasněna, diskutuje se nad vlivem vitamínu D, prodělanými infekčními chorobami i genetickou zátěží. Rizikovým faktorem je ale i kouření. Nejčastěji začíná mezi 20-40 lety věku, výrazně častěji u žen.
Mezi typické první příznaky patří zhoršení zraku, brnění končetin, porucha hybnosti končetin, či závrať. V diagnostice dominuje vyšetření magnetickou rezonancí, které může odhalit zánětlivá (demyelinizační) ložiska v mozkové tkáni, dále se provádí vyšetření mozkomíšního moku a zrakové dráhy – VEP.
Léky první volby jsou injekční imunomodulační preparáty s prokázaným pozitivním efektem na vývoj choroby. Při neúčinnosti injekční léčby jsou variantou léky 2. Linie (natalizumab, fingolimod, fumarát). Taktéž důležitou složkou v terapii roztroušené sklerózy je rehabilitace, zde opět spolupracujeme s rehabilitačním oddělením naší nemocnice.
Kompletní léčebné možnosti RS zajišťujeme v našem MS centru.
Vertebrogenní onemocnění
Bolesti zad patří mezi civilizační onemocnění, s kterými se alespoň jednou v životě setká většina lidí. V léčbě je obvykle postačující klidový režim, běžná analgetika a z dlouhodobého hlediska pravidelné cvičení se zaměřením na páteř.
U menšiny pacientů obtíže přetrvávají, objevuje se bolest vystřelující do některé z dolních končetin.
V diagnostice je pak nutné provedení rentgenu páteře, při podezření na výhřez ploténky a úvaze o nutnosti operačního řešení (především v případě oslabení hybnosti či poruše svěračů) pak i magnetické rezonance páteře.
Vyjma operačního řešení se v léčbě uplatňuje i cílený obstřik postiženého nervového kořene za asistence počítačové tomografie – PRT (periradikuloterapie). V rámci léčby vertebrogenních onemocnění spolupracujeme s naším rehabilitačním oddělením.
Extrapyramidová onemocnění
Extrapyramidová onemocnění jsou poměrně širokou skupinou nemocí, při kterých dochází různým mechanismem k postižení tzv. bazálních ganglií. To je oblast v mozku, která je zodpovědná za plynulost pohybu, jeho správnou rychlost a načasování a podílí se na vytváření pohybových stereotypů.
Klinicky se tedy jedná o zhoršení některé z těchto funkcí. Nejvýznamnější podíl mají neurodegenerativní onemocnění, kdy dochází ke ztrátě funkčnosti mozku jakoby „samo od sebe“. Z nich asi nejznámější je Parkinsonova choroba.
Nejvýznamnějšími příznaky jsou třes, svalová ztuhlost a výrazné omezení hybnosti, které postupně narůstají. Existují i nemoci, jejichž příznaky jsou prakticky „zrcadlově“ obrácené. V dnešní době se pomalu zlepšují možnosti léčby extrapyramidových chorob, přibývají léky s lepším cílením a mírnějším nežádoucími příznaky.
Žádoucí jsou zkušenosti s touto léčbou u většího počtu pacientů, proto jsme na podzim roku 2009 otevřeli ambulanci pro extrapyramidová onemocnění, kam dochází pacienti, kteří byli předtím „roztroušeni“ u různých neurologů. Naše ambulance má napojení na centrum s podobným zaměřením ve Fakultní nemocnici Brno U sv.
Anny a na centrum v Praze, kde se podílíme na vyhledávání pacientů vhodných pro tzv. hlubokou mozkovou stimulaci, kdy je do mozku zavedena sonda, která za pomocí elektrických impulsů ovlivňuje činnost zmiňovaných ganglií.
V některých speciálních případech (nehodí se pro každého!) je to jediná možnost, když medikamentózní terapie selhává nebo se nemůže dále podávat. Ambulance funguje každou středu od 13:30 do 15:30 a pacienti jsou objednáváni telefonicky na t.č. 567157652.
Bolesti hlavy
Bolest hlavy (cefalea) je jedna z nejčastějších potíží na neurologické ambulanci. Může být různého původu, proto je důležité odhalit pravou příčinu. Jenom tak se dá problém úspěšně léčit od samého začátku a lze tím dosáhnout zlepšení kvality života pacientů a vyhnout se dlouhé, často nákladné léčbě.
Bolest hlavy se definuje jako bolestivý pocit, který se objevuje na úrovni lebeční klenby, t.j. od očí až po krční páteř. Bolest hlavy ale může v některých případech upozornit na závažnější onemocnění, které ve svých počátcích nemá jiné klinické projevy.
Podle vyvolávající příčiny rozlišujeme různé typy bolestí hlavy: 1/ primární – samostatná chorobná jednotka (migréna, tenzí bolest hlavy) a 2/ sekundární – může být příznakem jiného onemocnění (v rámci cévních onemocnění mozku, poúrazová, bolesti trojklanného nervu….).
Z hlediska diagnostiky je důležitá anamnéza (předchorobí – přidružené nemoci, výskyt nemocí v rodině, u bolestí hlavy pak popis charakteru bolesti hlavy, případné doprovodné příznaky – pocit na zvracení a zvracení, zrakové poruchy; závratě, horšení paměti aj.) a fyzikální vyšetření.
Na základě anamnézy a fyzikálního vyšetření lékař určí další potřebný diagnostický postup: jako např.
RTG (lebky, krční páteře, vedlejších dutin nosních), elektroencefalogram (snímání elektrické mozkové aktivity prostřednictvím elektrod umístněných na určitých místech lebky), rozbor krve a mozkomíšního moku, zobrazovací vyšetření (pomocí počítačové tomografie – CT, nebo pomocí magnetické rezonance – MR).
Správně stanovená diagnóza, prevence a léčba primárních bolestí hlavy dokáže v současné době výrazně zlepšit kvalitu života pacientů. U tzv. sekundárních bolestí hlavy jejich další průběh závisí od základního onemocnění, které je jejich příčinou. Prognóza bolestí hlavy, které vznikají následkem závažnějších onemocnění, bude logicky záviset od jejich průběhu. Naše neurologická ambulance (všeobecná, ale i specializovaná se zaměřením na bolesti hlavy) zajišťuje kompletní diagnostiku a léčbu bolestí hlavy. Léčba pak probíhá mnohdy i ve spolupráci s jinými specialisty (rehabilitační lékař, ORL lékař, oční lékař, psycholog). Z hlediska pacientů je žádoucí zodpovědný přístup a spolupráce.
Jak dokumentovat informovaný souhlas a revers
Jak dokumentovat informovaný souhlas a revers
(článek byl uveřejněn v časopisu ČLK Tempus medicorum)
V zemích západní Evropy je „módou“ a u nás začíná „ přicházet do módy“ podávání žalob nikoli pro chybný odborný postup lékaře, ale pro nedostatek informací, které lékař pacientovi podal před zákrokem, čímž měl zkrátit jeho práva a zasáhnout do práva na ochranu jeho osobnosti.
Nařčení, že lékař náležitě neinformoval pacienta o příslušném zdravotním výkonu nebo zdravotní službě, o zásahu do obvyklého způsobu života, pracovní schopnosti, léčebném režimu, možných alternativách příslušného zákroku a zejména jeho možných rizicích a důsledcích jsou značnou šancí pro toho, kdo nemůže prokázat, že lékař při poskytování zdravotní péče odborně pochybil.
„Dobře, možná odborně nepochybil, ale pochybil právně, zkrátil mého klienta o jeho práva na informace“ – je častá argumentace některých advokátů.
Pokud pak nikoli odborným pochybením či zaviněním lékaře, ale díky riziku výkonu, dopadne některý zákrok nepříznivě, bývá žalobou používáno tvrzení, „kdyby klient obdržel všechny informace na které měl právo, nedal by k zákroku souhlas“, jinými slovy z filmu „Knoflíková válka“ tvrzení, že „Kdybych to byl věděl, tak bych tam nechodil“.
Nejvyšší soud nedávno zaujal stanovisko, že pokud pacient nařkne poskytovatele zdravotní služby, že neobdržel informace na které měl nárok, důkazní břemeno o tom, že pacient náležité informace obdržel, je na straně poskytovatele.
Samozřejmě v takové situaci je písemný informovaný souhlas podepsaný pacientem dobrým důkazem o tom, že pacient náležité informace obdržel. Opakovaně však byl evropskými soudy označen za „nicotný akt“, resp.
„nicotný cár papíru“ písemný informovaný souhlas, byť důkladně vypracovaný, pokud bylo prokázáno, že pacient jej sice podepsal, ale lékař s ním před lékařským zákrokem vůbec nehovořil.
Rozhovor lékaře způsobilého k příslušnému zdravotnímu výkonu, nebo k poskytnutí příslušné zdravotní péče, je nezbytnou součástí informovaného souhlasu. Proto ČLK do navrhovaného vzoru informovaného souhlasu vkládá i větu, kterou pacient výslovně potvrzuje, že s lékařem hovořil, bylo mu umožněno klást otázky a nemá žádné nejasnosti.
Nelékařský zdravotnický pracovník může s pacientem hovořit a předávat mu informace v rámci informovaného souhlasu tehdy, pokud nejde o lékařskou péči a jde o nelékařské zdravotní výkony.
To je typické například u klinického psychologa, klinického logopeda, často u fyzioterapeutů a v rámci ošetřovatelské péče i u všeobecných sester.
Může tomu tak být jistě i u dalších kategorií nelékařských zdravotnických pracovníků, jde-li o nelékařské výkony, nebo nelékařskou zdravotní péči. Jde-li však o lékařské výkony a lékařskou péči, musí s pacientem hovořit lékař.
Jen výjimečně stanoví zákon nebo jiný právní předpis, že informovaný souhlas musí být ohledně některých zdravotních výkonů vyžádán od pacienta písemnou formou.
V naprosté většině případů ponechává na poskytovateli, aby se sám rozhodl, které výkony bude provádět s písemným informovaným souhlasem pacienta a u kterých postačí ústní informace.
Podle zákona o zdravotních službách je však každý poskytovatel zdravotních služeb povinen vést seznam zdravotních výkonů a služeb u kterých bude vyžadovat informovaný souhlas od pacienta písemnou formou.
Pokud by takový seznam poskytovatel zdravotní služby nevedl, hrozí mu citelná pokuta. Poskytovatel, který se rozhodl, že nebude u žádného výkonu, které provádí, požadovat od pacienta informovaný souhlas v písemné formě, by měl toto své rozhodnutí napsat a podepsat pro případ eventuální kontroly.
Každý ředitel nemocnice nebo ředitelem pověřený vedoucí pracovník, by měl pro svou nemocnici schválit a podepsat seznam zdravotních výkonů, u kterých bude jako poskytovatel zdravotních služeb vyžadovat informovaný souhlas od pacientů v písemné formě. Totéž je povinností i každého poskytovatele ambulantní zdravotní péče – soukromého lékaře.
Vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, v příloze č. 1 bod 5 uvádí, jaké údaje má písemný informovaný souhlas s poskytnutím zdravotních služeb obsahovat. V bodě 6 pak uvádí, jaké údaje musí obsahovat záznam o odmítnutí poskytnutí zdravotních služeb – revers.
Na základě této vyhlášky vypracovala právní kancelář České lékařské komory vzor struktury informovaného souhlasu s poskytnutím zdravotních služeb a provedením zdravotních výkonů, struktury záznamu o odmítnutí poskytnutí zdravotních služeb – reversu a totéž v případě, že jde o informovaný souhlas nebo revers u nezletilého pacienta.
Samozřejmě samotný obsah informovaného souhlasu nebo reversu musí již vypracovat poskytovatel zdravotních služeb sám. U informovaných souhlasů s některými zdravotními výkony (koloskopie, gastroskopie, ERCP, různé druhy anestézie, operace, apod.
), může být vypracován předem, ať již odbornou společností, nebo odborníky, kteří se k tomu rozhodnou a může být používán univerzálně, ale vždy by měly být případně doplněny konkrétní údaje s ohledem na aktuální zdravotní stav pacienta.
Ze soudní praxe vím o případu, kdy pacient před operací žlučníku podepsal písemný informovaný souhlas s operací i anestézií, který posléze svědčil proti poskytovateli zdravotní služby. Proč? Tento písemný informovaný souhlas totiž byl obecně pravdivý, ale neplatil v případě konkrétního pacienta, který podle odborného posouzení byl pacientem velmi rizikovým (tzv.
ASA 3-4), zatímco informovaný souhlas s anestézií i s operací, který podepsal, byl formulován tak, že se hodil na pacienta typu ASA 1, tedy v zásadě zdravého u kterého nehrozí přílišné komplikace.
Advokát pozůstalých pak mával oním informovaným souhlasem u soudu jako s důkazem, který svědčí o tom, že pacient před operací dostal zcela chybné informace, platné pro zdravého jedince. Proto v mnohých případech je na místě zvážit, zda text předem připraveného informovaného souhlasu v konkrétním případě nedoplnit o konkrétní údaje vztahující se k individuálnímu zdravotnímu stavu příslušného pacienta.
Struktura informovaného souhlasu vycházející z vyhlášky o zdravotnické dokumentaci i ze zákona o zdravotních službách a Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, kromě identifikačních údajů a informace o účelu, povaze a předpokládaném přínosu příslušného výkonu nebo zdravotní služby, klade důraz na důsledky zdravotního výkonu, které jsou předem známé a víme, že nastanou (např. pracovní neschopnost, omezení v obvyklém způsobu života po určitou dobu, apod.), avšak zásadní důraz je kladen na informaci o možných rizicích spojených se zdravotním výkonem nebo zdravotní službou, která je těžištěm každého písemného informovaného souhlasu. Zde mohou být příslušná rizika vylíčena podobně, jako je tomu v přílohových letácích na léčivé přípravky s tím, že lékař při rozhovoru s pacientem může jeho obavy spíše zmírňovat. Není však vhodné zmírňovat tyto obavy již v samotném písemném textu informovaného souhlasu. Kromě toho má informovaný souhlas obsahovat informaci, zda existuje nějaká jiná alternativa či více alternativ, kromě navržené zdravotní služby, které by bylo možno v daném případě pro léčbu pacienta uplatnit, jaký je jejich možný přínos, důsledky a rizika a pacient by měl být poučen o možnosti sám si zvolit vhodnou alternativu. Lékař mu jistě vysvětlí, z jakých důvodů navrhuje právě tu alternativu, kterou pacientovi doporučil. Konečné rozhodnutí je na pacientovi i když lze předpokládat, že ve většině případů dá na radu lékaře.
Důležitá je informace o léčebném režimu, preventivních opatřeních, případně o tom, jaké další zdravotní služby budou po provedení příslušného výkonu pro pacienta potřebné.
Závěrečné prohlášení o tom, že pacient byl poučen o svém právu klást otázky, svobodně se rozhodnout, zda s navrženou zdravotní službou či zdravotním výkonem souhlasí či nikoli, přičemž prohlašuje, že podaným informacím rozumí, nemá žádné otázky ani nejasnosti a vyslovuje svůj svobodný informovaný souhlas, je podle našeho názoru velmi důležité, protože tím pacient současně potvrzuje, že měl možnost hovořit s lékařem či jiným kompetentním zdravotníkem, klást mu otázky a nemá žádné nejasnosti. Nad rámec vyhlášky i zákona doporučujeme, aby informovaný souhlas obsahoval i dovětek, že pacient současně vyslovuje souhlas s tím, aby byly provedeny i další, zde neuvedené zákroky, výkony a poskytnuty další zdravotní služby, bude-li to potřebné pro ochranu života a zdraví pacienta a nebude-li možné vyžádat si další dodatečný informovaný souhlas.
U zdravotních výkonů a zdravotní péče, kde poskytovatel zdravotní služby rozhodne poskytovat informace pacientovi pouze ústně, je vždy vhodné zapsat alespoň do zdravotnické dokumentace, že pacientovi byly poskytnuty potřebné informace a vyslovil svůj informovaný souhlas. Tento zápis nemusí pacient podepisovat, ale měl by být ve zdravotnické dokumentaci prakticky u každého zdravotního výkonu či zdravotní služby obsažen (snad může být i předem nastaven v počítači).
O tom, jak postupovat v případě odmítnutí poskytnutí zdravotních služeb, pokud pacient je způsobilý k platnému projevu vůle, je schopen chápat podávané informace a přes všechna vysvětlení odmítá poskytnutí lékařem doporučené zdravotní služby jsme již v časopisu ČLK psali.
Písemný revers je zde potřebný vždy, rozhodně nikdy nestačí zápis do zdravotnické dokumentace o tom, že pacient něco odmítá – takový zápis by naopak byl zcela kontraproduktivní „sebeobžalobou“, že ten, kdo jej učinil, porušil zákon.
Záznam o odmítnutí poskytnutí zdravotních služeb – revers, má obsahovat údaje o tom, jaké zdravotní služby či jaké zdravotní výkony jsou potřebné, jaké jsou možné následky odmítnutí těchto potřebných zdravotních služeb pro zdraví pacienta a dále prohlášení, že mu tyto údaje byly dostatečně a srozumitelně vysvětleny, plně jim porozuměl, měl možnost klást doplňující otázky, nemá žádné další otázky ani nejasnosti. Současně prohlašuje, že i přes poskytnuté informace a vysvětlení konkrétní zdravotní služby či zdravotní výkon odmítá s plným vědomím možných následků pro jeho život a zdraví.
V případě, že pacient odmítá příslušnou zdravotní péči nebo zdravotní výkon a současně odmítá podpis, je nutno revers stejně sepsat a podepíše jej vedle zdravotníka, který poskytuje informace ještě jeden svědek, kterým může být samozřejmě i kolega nebo zdravotní sestra.
Rovněž pokud pacient nemůže ze zdravotních důvodů revers podepsat, ale s příslušnými zdravotními výkony nesouhlasí, k čemuž je způsobilý, zaznamená se do dokumentace, že zdravotní služby odmítl, jakým způsobem projevil tuto svou vůli a záznam o tom podepíše poučující lékař či jiný zdravotník a svědek.
Poněkud jinou strukturu má informovaný souhlas a záznam o odmítnutí poskytnutí zdravotních služeb – revers v případě nezletilého pacienta.
Prakticky se mění pouze to, že informovaný souhlas podepisuje zákonný zástupce nezletilého pacienta (podle nově přijaté právní úpravy bude stačit jeden ze zákonných zástupců – rodičů) a jde-li o pacienta, který s ohledem na svůj věk je způsobilý vnímat situaci a tvořit si své názory, měl by podepsat informovaný souhlas i nezletilý pacient.
Rovněž revers – záznam o odmítnutí poskytnutí zdravotních služeb u nezletilého pacienta, podepisuje zákonný zástupce, avšak může tak učinit pouze nejde-li o neodkladnou péči. Jde-li o neodkladnou péči o nezletilého pacienta, poskytne se bez souhlasu zákonných zástupců a revers v těchto případech přijmout nelze.
článek byl zpracován pro časopis ČLK Tempus medicorum
autor: JUDr. Jan Mach
Jak je to se souhlasem s poskytnutím zdravotních služeb pacienta
Souhlas pacienta musí být svobodný, srozumitelný, kvalifikovaný a informovaný. V praxi to znamená, že pacient musí být náležitě poučen, tzn.
musí znát: příčinu a původ nemoci; účel, povahu, přínos, důsledky a rizika výkonu; jiné možnosti řešení (alternativy), existují-li; postup léčby, která bude navazovat; omezení a doporučení ve způsobu života, který bude následovat. Nezbytnou náležitostí každého souhlasu je datum a podpis.
Souhlas není svobodný, pokud:
- pacient souhlasil např. pod nátlakem rodiny, lékaře či byl nucen rozhodnout se ve stavu akutní bolesti a bylo možné souhlas získat dříve, než tato bolest nastala;
- pacient pouze podepsal standardizovaný formulář, (vždy mu musí předcházet rozhovor s lékařem);
- je poučení poskytováno v době, kdy si pacient myslí, že je již vše připraveno a zákrok je neodvratitelný, např. cestou na operační sál;
- byl poučen pod vlivem tlumících léků, návykových látek nebo duševní poruchy – v takovém případě pacient postrádá způsobilost souhlas či nesouhlas udělit.
Již udělený souhlas lze odvolat!
Zákon praví, že pacient může svůj souhlas s poskytnutím zdravotních služeb odvolat.
Odvolání souhlasu není účinné, pokud již byl zdravotní výkon započat a jeho přerušení může způsobit vážné ohrožení zdraví nebo života pacienta.
Odvolání souhlasu přitom může mít jakoukoli formu, i když je pro samotný souhlas obligatorní písemná forma. Je-li odvolání učiněno ústně, provede o tom zdravotnický pracovník záznam do zdravotnické dokumentace.
Co je to skutečně informovaný souhlas
Poskytovatel, a tím i jeho zaměstnanci (lékaři, sestry …), se přijetím pacienta do péče zavazuje pečovat v rámci svého povolání či předmětu činnosti o jeho zdraví.
Péče o zdraví zahrnuje podle občanského zákoníku úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného, a které jsou vedeny snahou zlepšit či zachovat jeho zdravotní stav.
Přestože v tomto vztahu je jistě zkušenější a znalejší právě zdravotník, nic nelze až na výjimky provádět bez souhlasu pacienta (či jeho zákonného zástupce). Důvod je logický a jednoduchý, jde totiž o jeho vlastní zdraví.
A proto jen on je tím, kdo finálně rozhoduje o tom, zda chce, aby mu byly zdravotní služby poskytovány, a jaké. Formy souhlasu jsou různé, v případě odběru krve platí, že pacient nastaví ruku, jindy stačí ústní souhlas, který je zaznamenán do zdravotnické dokumentace. V případě hospitalizace jde však vždy o souhlas písemný.
Pacient musí mít příležitost ptát se a porozumět
Bez dostatku informací si nepůjdete koupit ani nový telefon, natož abyste rozhodovali o svém zdraví. Poskytovatel musí pacientovi srozumitelně vysvětlit, co hodlá dělat, tedy například, v čem bude spočívat zamýšlené vyšetření.
Poté ho seznámí s jeho zdravotním stavem a dalším postupem, který pro péči o jeho zdraví navrhuje. Toto tzv.
poučení musí být učiněno tak, aby pacient informace o svém zdravotním stavu pochopil a také, aby porozuměl navrhovanému způsobu, účelu a nezbytnosti další péče včetně očekávaných následků i možných rizik pro jeho zdraví.
Poučen musí být i ten, kdo není plně svéprávný, a to způsobem přiměřeným jeho schopnosti vysvětlení pochopit, zároveň je však nutní poučit jeho zákonného zástupce. Pacient by měl být poučen v průběhu poskytované péče kdykoli, kdy je to vzhledem k vývoji léčby třeba.
Z výše uvedeného vyplývá, že poučení se nemůže zhostit kdokoli. Tisíckrát můžeme chápat důvody, proč v některých nemocnicích přichází pacienta poučit sestra, a dokonce i to, proč v jiných pacient dostane k podpisu jen standardizovaný dokument.
Ať je sestra maximálně erudovaná a dokument jakkoli podrobný, nestačí to.
Sestra ani papír totiž nemohou být schopny pacienta seznámit přesně s tím, co ho čeká například při plánované operaci, jaké jsou její přínosy, důsledky, rizika, jaké jsou jiné možnosti řešení a proč je lékař nedoporučuje, co bude následovat po operaci apod. A už vůbec nejsou připraveny na případné dotazy.
Může se stát, že pacient informace o svém zdravotním stavu vědět nechce. V takovém případě se může svého práva na ně vzdát, případně může určit, které osobě mají být podány.
Obě skutečnosti musí být zaznamenány, podepsány pacientem a zdravotnickým pracovníkem a být založeny ve zdravotnické dokumentaci.
Vzdát se práva na podání informací však nemůže pacient, který trpí infekční nemocí nebo jinou nemocí, v jejíž souvislosti může ohrozit zdraví nebo život jiných osob.
Bez poučení je informovaný souhlas cárem papíru
Právě tento nedostatek vztahu může být příčinou naprosto zbytečných sporů vedených právníky, na které poukazoval náš lékař z konference na začátku.
Pacientova představa o poskytovaných službách může totiž být úplně jiná, a to především protože dostal kusé, neúplné či dokonce špatné informace, nebo jim správně neporozuměl. A pokud z mylných představ, které si udělá, řekne půlku svým příbuzným, je konflikt často za rohem.
Zákon tedy říká, že povinnost poučit pacienta a vyžadovat od něj informovaný souhlas má zdravotnický pracovník, který bude danou službu poskytovat. Zpravidla je to lékař, může to být ale například i porodní asistentka.
Jestliže je pacient nespokojený s péčí, které se mu dostalo, má právo si stěžovat – nejprve poskytovateli zdravotních služeb, s jehož péčí je nespokojen. Může přitom chtít leccos, od omluvy přes nápravu až po finanční odškodnění.
Jestliže tvrdí, že nebyl dostatečně informován, je na poskytovateli dokázat, že byl náležitě poučen a jeho souhlas byl skutečně „informovaný a svobodný“. Není-li s odpovědí poskytovatele pacient spokojen, může si stěžovat dál u nadřízeného orgánu a také se soudit.
V drtivé většině případů by však bylo možné sporům předejít prostým dodržováním zákona. Abychom se vyhnuli možným reakcím – ano, víme, že vytížení lékařů je enormní a že jsou rádi za každou minutu, kterou ušetří a mohou věnovat léčení pacientů.
Jenže… informovat je a odpovídat jim na dotazy k té léčbě nezbytně patří.
Který lékař má na starost vyřízení informovaného souhlasu pacienta?
Kdo z lékařů by měl podepisovat informovaný souhlas pacienta s výkonem – indikující klinik (např. internista, lékař ARO, apod.), nebo lékař výkon provádějící (např. radiolog, chirurg apod.)? V našem lékařském týmu na to nemáme jednotný názor.
Informovaný souhlas pacienta má podle zákona o zdravotních službách – a rovněž i podle vyhlášky o zdravotnické dokumentaci – s pacientem podepsat ten zdravotnický pracovník, který je způsobilý k provedení výkonu, jehož se souhlas týká. Tedy nikoli ten, který ji objednal, ale ten, který ji vykonává.
Samotný podpis je navíc vázán na předchozí poučení. Souhlasu tedy musí vždy předcházet rozhovor. V něm lékař má pacienta informovat o příčinách a původu problému, který bude výkonem řešen.
Dále pak o účelu, povaze, přínosech, důsledcích a rizikách výkonu, o jiných možnostech řešení, o postupu léčby, která bude navazovat a o případných omezeních a doporučeních.
V případě, že pacient pouze podepsal standardizovaný formulář bez předchozí podrobné informace výkon provádějícím lékařem, není možné považovat souhlas pacienta za řádně udělený.