Infikované klíště přesídlilo z lesů do měst. Kdo je v ohrožení?

18. červen 2019
| Oddělení epidemiologie infekčních nemocí a RNDr. Kateřina Kybicová, Ph.D., Národní referenční laboratoř pro lymeskou borreliózu

Hyalomma marginatum je klíště, které se běžně vyskytuje v jižní a jihovýchodní Evropě. Ojedinělý výskyt je hlášen kromě Německa i z Maďarska, Rakouska, Finska, Nizozemska nebo Velké Británie. Jelikož je toto klíště běžným ektoparazitem ptáků a hospodářských zvířat, za nejpravděpodobnější způsob zavlečení do uvedených států je považován přelet či transport klíštěte spolu s těmito hostiteli.

Na rozdíl od našeho nejrozšířenějšího klíštěte, Ixodes ricinus, je Hyalomma marginatum větší, po nasátí může dospělá samice dosáhnout délky až 2,5 cm, má pouze dvouhostitelský vývojový cyklus, kdy je prvním hostitelem malý savec (nejčastěji z čeledi ježkovití a zajícovití) či pták a druhým velký savec nejčastěji kopytník.

H. marginatum nevyhledává místa s vysokou vlhkostí, naopak jeho typickým biotopem jsou stepi a savany, tedy lokality s nižší vlhkostí a vyšší teplotou.

Co se týče epidemiologie, je klíště H. marginatum považováno za vektor přenosu krymsko-konžské hemoragické horečky či rickettsióz.

Výskyt tohoto klíštěte na nových územích však ještě neznamená i výskyt daných patogenů.

K tomu, aby se na novém území šířil i nový virus či bakterie, je nutná přítomnost rezervoárových hostitelů a splnění dalších podmínek pro koloběh patogenu mezi přenašeči a hostiteli.

V České republice doposud neexistuje záznam, který by výskyt tohoto klíštěte potvrdil.

Navíc, díky nízkým zimním teplotám a absenci preferovaných míst výskytu je usídlení tohoto druhu v současnosti považováno za nepravděpodobné.

Na druhou stranu, vzhledem k opakovaným suchým teplým létům, mírným zimám a opakovaným náhodným výskytům těchto klíšťat v Německu, je třeba situaci sledovat a monitorovat, zda se nevytvořila jejich stabilní populace.

Zdroj: ECDC, https://ecdc.europa.eu/en/disease-vectors/facts/tick-factsheets/hyalomma-marginatum

Výskyt Hyalomma marginatum v Evropě, leden 2019 (ECDC, EFSA)

Výskyt Hyalomma marginatum v Evropě, duben 2017 (ECDC, EFSA)

Aktualizovano dne 24.6.2020

Před třiceti čtyřiceti lety jsme se před klíšťaty, potažmo nemocemi, které přenášejí, chránili jen dlouhým oblečením při cestě do lesa.

Dnes je třeba mít se na pozoru před klíšťaty i v městských parcích a dlouhé kalhoty už mnohdy nestačí. Dokonce už ani neplatí, že klíšťatům se nejvíce daří na jihu Čech a jen ve vysoké trávě.

Docent Rastislav Maďar, člen Evropské pracovní skupiny pro klíšťovou encefalitidu, vysvětluje, kdo a proč by se měl před klíšťaty chránit.

Chránit se musíme víc než kdy jindy

V osmdesátých letech byly v ČR dvě hlavní endemické oblasti klíšťové encefalitidy, jižní Čechy a Jeseníky. Z posledních dat Státního zdravotního ústavu ale vyplývá, že vysoce rizikové oblasti najdeme i na Vysočině a v severních Čechách. Klíšťata obecná, tedy ta, která jsou rozšířená na našem území, už přitom nejsou doma jen v lese, jak tomu bývalo.

Klíšťová encefalitida je infekční virové onemocnění napadající mozek a mozkové blány. Virus je přenášen prostřednictvím klíšťat na zvířata, přenos infekce na člověka je možný nejen po přisátí infikovaného klíštěte, ale výjimečně i požitím tepelně nezpracovaného mléka od infikovaného zvířete.

Jak vysvětluje docent Maďar, blíž k lidským obydlím, do zahrad, městských parků a do blízkosti městských center se nakažená klíšťata z typicky přírodních lokalit dostala prostřednictvím volně se pohybujících zvířat.

Nakazit se od infikovaných jedinců můžeme prakticky kdekoliv. Jedna z nejoblíbenějších lokalit je pro ně vlhká spodní část vysoké vegetace. Po ní mohou vylézt a natahovat se za svou „kořistí“.

„Díky tomu se klíště dostane blíž i k větším jedincům než jen z nízkého porostu.

A když vnější teploty klesnou pod pět stupňů Celsia nebo je příliš horko a sucho, zase zalezou níž, kde mají podmínky k přežití vhodnější,“ říká Rastislav Maďar.

V určitém ohrožení jsou všichni

Infikovaná klíšťata mohou ohrozit každého, kdo se pohybuje v přírodě. Mezi tyto osoby patří např.:

zahrádkáři, sadaři,
rybáři, houbaři,
lidé, kteří v přírodě pracují, například dělníci těžící dřevo, lesníci či myslivci,

turisté, cyklisté, vodáci či milovníci raftingu, kteří se pohybují po březích řek a kempují v táborech,
ti, kdo se do přírody vydají jen na procházku, nebo si udělají výlet do lesa,
děti na výletech či školách v přírodě.

Rizikovou skupinou jsou dále podle lékařů pejskaři či majitelé koček, které mají volný přístup ven. Zvířata totiž klíště mohou přinést domů na své srsti, a pokud z nich klíště spadne, je člověk jeho snadným cílem.

Nejčastěji nakažení: děti a senioři

Podle dat Státního zdravotního ústavu (SZÚ), která u nás mapují výskyt klíšťové encefalitidy v posledních dvaceti letech, byly klíšťovou encefalitidou nejčastěji nakaženy děti a senioři. Ve skupině dětí bylo v minulých dvou desetiletích maximum nemocnosti u šesti- až devítiletých.

V roce 2016 se však nemocnost postupně zvyšovala spolu s rostoucím věkem, a to od věkové skupiny jeden až čtyři roky až do skupiny patnácti- až devatenáctiletých.

„Onemocnění v dětském věku, konkrétně příznaky poškození nervů, přetrvávají v některých případech řadu měsíců, únavnost, bolesti hlavy, podrážděnost, neschopnost soustředění a poruchy paměti negativně ovlivňují jejich psychosomatický vývoj,“ uvádí SZÚ.

1–4 roky
6–9 let

15–19 let

Druhý vrchol nemocnosti je ve skupině dospělých osob šedesáti- až čtyřiašedesátiletých. Vysoké riziko ve věkových skupinách starších čtyřiceti pěti let zdravotníci považují za varující.

Zejména u starších pacientů bývají zvýšené obtíže během akutního průběhu onemocnění, vyžadují větší počet dnů léčení na jednotce intenzivní péče.

Jak se vyjádřili odborníci ze Státního zdravotního ústavu: „Nejzávažnější je forma bulbocervikální (jsou postiženy segmenty krční páteře a prodloužené míchy), kdy může dojít k selhání životně důležitých center a bez intenzivní terapie může onemocnění skončit úmrtím.

U starších osob bývá závažnější průběh akutního onemocnění a větší nebezpečí komplikací včetně dlouho (řadu měsíců) přetrvávajících problémů neurologického charakteru (hrubý třes rukou, parézy apod.).“

Budete mít zájem: Češi jsou v sexu spokojení. Na délce penisu jim nesejde

Na klíšťovou encefalitidu platí očkování

Proti klíšťové encefalitidě existuje specifická prevence očkováním. K dispozici jsou očkovací látky určené pro očkování dětí i pro dospělé.

„Toto očkování je stále málo využíváno, průměrná proočkovanost populace se pohybuje pouze kolem dvaceti procent, zatímco například v sousedním Rakousku se blíží devadesáti procentům,“ uvedla ve svém varování před klíšťovou encefalitidou Krajská hygienická stanice Moravskoslezského kraje. Očkování je částečně hrazeno některými zdravotními pojišťovnami.

Odborná spolupráce:

Doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., MBA, FRCPS

Vedoucí Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví LF Ostravské univerzity. Působí jako odborný garant center Očkování a cestovní medicíny Avenier, předseda Koalice pro podporu očkování, předseda redakční rady časopisu Očkování a cestovní medicína a předseda International Humanity.

Klíšťová encefalitida

Klíšťová encefalitida neboli klíšťový zánět mozku je infekční virové onemocnění napadající nervový systém. Klíšťová encefalitida je typickou nákazou s přírodní ohniskovostí. V České republice je mnoho ohnisek, kde jsou dobré podmínky pro život klíšťat.

Nakažená klíšťata se vyskytují ve všech krajích České republiky, aktivní jsou již od 5 °C. Upřednostňují vlhká místa. Česká republika je zemí s nejvyšším výskytem onemocnění. Každoročně je hlášeno několik set onemocnění klíšťovou encefalitidou a jejich počet se zvyšuje.

Výskyt je hlášen i v řadě jiných evropských zemí – v Rakousku, Švýcarsku či v Pobaltí.

Máte zájem o očkování a chcete příspěvek? Připravili jsme pro vás rychlý přehled příspěvků pojišťoven.

Klíšťová encefalitida se přenáší na člověka ze zvířat především infikovaným klíštětem.

Méně častý způsob přenosu je konzumací syrového mléka a nepasterizovaných mléčných výrobků od nakažených zvířat (kozy, krávy, ovce) nebo při neopatrném vytahování infekčního klíštěte např. domácímu zvířeti.

K přenosu nákazy dochází již po dvou hodinách od přisátí infikovaného klíštěte. Nákazu přenáší i drobné nymfy, které mohu být pouhým okem lehce přehlédnutelné.

Zdroj nákazy

Zdrojem nákazy je infikované klíště. Po nasátí infikované krve zůstává klíště trvale infekční a přenáší virus i na své potomstvo.

Na této stránce jsou odborně garantované informace. Můžete se také přímo objednat na očkování do některého z očkovacích center.Upozornění: Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Odbornou konzultaci Vám poskytnou lékaři v centrech Očkování a cestovní medicíny Avenier.

Inkubační doba je obvykle 1–2 týdny, ne však déle než 4 týdny.

Příznaky

Onemocnění často probíhá dvoufázově, ale může proběhnout jen jedna fáze onemocnění nebo i bezpříznakově. První fáze trvá obvykle 3–5 dní, projeví se necharakteristicky – bolesti svalů, kloubů, zvýšená teplota, bolest hlavy, únava, nechutenství. Po několika dnech zlepšení může přijít druhá fáze onemocnění klíšťovou encefalitidou – již rozvinutý zánět mozku a mozkových obalů.

Objeví se vysoká horečka, ztuhlost šíje, kruté bolesti hlavy, zvracení, světloplachost. Mezi další příznaky patří třes, závratě, dezorientace. Ve vážných případech dochází k obrnám končetinových či dýchacích svalů. Dlouhotrvajícími až trvalými následky mohou být např.

chronické bolesti hlavy, poruchy spánku, poruchy soustředění, deprese, třes, poruchy rovnováhy nebo obrny svalů končetin.

Specifická léčba neexistuje, léčba je pouze symptomatická. Nejvhodnějším způsobem prevence před tímto onemocněním je očkování proti klíšťové encefalitidě.

Ideální je zahájit očkování ještě před nástupem teplých měsíců, nicméně i v období jara a léta je možné se očkovat – lepší pozdě než vůbec. Klíšťata přenáší i jiné nemoci, proti kterým očkování není.

Proto je vhodné se při pobytu v přírodě chránit vhodným oděvem (světlé oblečení, kde je klíště lépe vidět, dlouhé kalhoty, rukávy) za současného použití repelentů.

Prodělané onemocnění v mladším věku nemusí být zárukou celoživotní imunity, doporučuje se za 20–30 let zkontrolovat hladinu protilátek v krvi a zkonzultovat situaci s lékařem. Pokud je onemocnění proděláno ve středním a starším věku, předpokládaná imunita je dlouhodobá až doživotní. 

Domácí zvířena v ohrožení

Nejenom lidé jsou v ohrožení při napadení klíštětem. Také jejich zvířecí miláčci přitahují klíšťata i s nemocemi, které přenášejí. Klíšťová encefalitida není u domácích zvířat vážný problém, jiná situace je u Lymeské borreliózy.

Nejenom lidé jsou v ohrožení při napadení klíštětem. Také jejich zvířecí miláčci přitahují klíšťata i s nemocemi, které přenášejí.

Klíšťová encefalitida není u domácích zvířat vážný problém. V celé Evropě se vyskytlo jen několik případů u psů a koček a nemoc se projevovala neurologickými problémy. Proti klíšťové encefalitidě vakcinace pro zvířata neexistuje. Drobná zvířata jako například morčata a králíci encefalitidou většinou neonemocní, ale mohou sloužit jako rezervoár pro virus této nemoci.

Jiná situace je u Lymeské borreliózy, kterou může onemocnět i většina domácích zvířat. Nemoc se projevuje širokou škálou zdravotních potíží, mezi nimiž dominuje skleslost, neochota k pohybu, bolestivost kloubů a snížený příjem potravy.

Léčba pomocí antibiotik bývá sice u většiny zvířat úspěšná, ale řada případů se může stát dlouhodobým a obtížně řešitelným problémem. Na rozdíl od lidí je možné nechat psy a kočky proti této nemoci očkovat.

Budete mít zájem: Nedostatek Vitamínu B12 Příznaky?

U menších zvířat se však vakcinace standardně neprovádí.

Další problém, který může způsobit přisáté klíště zejména u koček, je klíšťová paralýza (ochrnutí). Vyvolává ji látka obsažená ve slinách klíštěte.

Infikované zvíře vykazuje známky paralýzy asi týden po přisátí klíštěte. Typickým příznakem je ztráta kontroly nad končetinami, která většinou začíná na zadní části těla a postupuje dopředu.

Naštěstí po odstranění klíštěte tyto problémy většinou rychle vymizí.

Aby se zabránilo nebezpečí, které je s klíšťaty spojeno, je nutná vhodná prevence (předcházení kontaktu s infekcí). Pro tyto účely existuje celá řada veterinárních přípravků s repelentním účinkem. Je dobré poradit se s veterinářem, který přípravek je pro vaše domácí zvíře ten nejvhodnější.

Infikované klíště na zvířeti představuje samozřejmě riziko i pro lidi. Proto je nutné dodržovat při jeho odstraňování všechny hygienické zásady.

(hop)

Objednejte se na očkování právě teď

Lymská borelióza

V minulém článku jsem se zaměřila na autoimunitní onemocnění a jedno z mnoha tipů pro vás, které jsem zmiňovala bylo, abyste se nechali vyšetřit na borrelie. Právě tato spirochéta může být jedním z příčin „spuštění“ autoimunit.

Co je Lymská borelióza?

Lymská borelióza je onemocnění způsobené baktérií Borrelia burgdorferi, které přenášejí klíšťata, v podezření z přenosu je i krev sající hmyz, jako komáři nebo muchničky. V porovnání s klíšťovou encefalitidou se v Česku vyskytuje v daleko vyšším počtu.

Infekci nepřenáší pouze dospělá klíšťata, ale i jejich mladší vývojová stádia, kterých si mnohdy ani nevšimneme. Životní cyklus klíštěte totiž zahrnuje tři stadia: larvu, nymfu a dospělé klíště. Z vajíček se vylíhne larva, která je velmi malá.

Měří asi 0,7 mm a má jen tři páry nohou. Larvu na těle často objevíme až když je nasátá krví a místo už začíná svědit, což je obvykle dva dny po přisátí. Napitá larva vypadá jako kulatá špendlíková hlavička a často je považována za stroupek.

Snadno ji seškrábneme nebo oholíme aniž jsme ji postřehli, což vede k případům onemocnění boreliózou takzvaně bez klíštěte.

Lymskou boreliózu přenášejí klíšťata na člověka i na zvířata. Bakterie borelie přežívají ve střevě infikovaného klíštěte a v okamžiku přisátí klíštěte k postiženému se přemísťují do slinných žláz klíštěte a pak do těla postiženého. Přenos bakterie vyžaduje delší čas, proto je riziko infekce vyšší, čím delší dobu bylo klíště přisáto.

Prevalence borelií u českých klíšťat

V roce 2017 státní zdravotní ústav (SZÚ) provedl analýzu klíšťat z pražských parků a lesů, aby zjistil prevalenci borelií a zjistili, že čtvrtina klíšťat je infikována.1

Projevy nemoci

Po přisátí infikovaného klíštěte je typickým projevem onemocnění lymskou boreliózou zarudnutí v okolí místa, kde bylo klíště přisáto tzv erithema migrans. Toto zarudnutí má většinou přesně ohraničený tvar s bílým bodem ve středu.

Dalšími příznaky je horečka, malátnost, únava a nevolnost. U části postižených se nemoc může vyvinout až do zánětu kloubů, šlach, kožních problémů nebo může lymská borelióza napadnout i nervovou soustavu postiženého.

Stádia se klasifikují do třech fází.

stadium – Erythema Migrans vykazuje cca 25% postižených, v tomto stádiu působí ATB velmi efektivně.

stadium – Bolesti kloubů, svalů, únava, nechutenství, stěhující se artritida a menigitida.

stadium – Těžké neurologické symptomy, silná únava, oslabení paměti, silné bolesti, deprese a psychózy.

Mezi 2. a třetím stádiem mohou proběhnout léta nebo i desetiletí. Proto je těžké spojit původ nemoci s hmyzím kousnutím. Vidíme vždy akutní stresory, které vedou k probuzení infekce do vážného stavu.

V časných fázích se může vytvořit tzv. boreliový lymfocytom, který není až tak známý, což je tuhá papula či uzel, který se nachází zejména na ušním boltci, prsní bradavce, nosním křídle či skrotu. Dalším symptomem je diseminovaná kožní forma lymské boreliózy, která se projevuje mnohočetnými červenými skvrnami. Počet skvrn kolísá od dvou po desítky.

Vzhledově se neliší od lokalizované formy erythema migrans, pouze jejich rozměry bývají většinou menší. Kloubní potíže se mohou objevit již krátce po nákaze. Zpočátku jde jen o subjektivní stesky na migrující artralgie, fyzikální nález na pohybovém aparátu je normální.

Objektivně zjistitelný kloubní zánět – lymská artritida – vzniká za řadu týdnů a měsíců po infekci.

Další možná úskalí spojená s LB

O čem se mluví již méně jsou tzv. koinfekce, což jsou další bakterie nebo paraziti, kteří mohli být přeneseny přisátím klíštěte. Klíšťata jsou do značné míry zatížena spoustou různých patogenů. Existují tedy specifické infekce, na které je třeba nezapomínat (Ehrlichioza, babesioza, bartoneloza, Riketsiosa, Mykoplasma, Toxoplasmoza, tularemie, viry apod).

Jak diagnostikovat?

Zlatým standardem českých laboratoří je tzv. ELISA test (Enzyme-Linked ImmunoSorbent Assay), Tato metoda je založena na jednoduchém principu vazby mezi antigenem a příslušnou protilátkou, tedy se měří hladina protilátek proti boreliím.

Bohužel stanovení diagnózy je velmi kontroverzní a to, že nemáte dle ELISA testu zvýšené protilátky ještě neznamená, že borelie nemáte a také množství zvýšených protilátek ještě neznamená, že průběh nemoci je horší než u těch s nízkými hodnotami.

Posuzování změny hladiny protilátek v různých odběrech je bezcenné.

Dnes je známo přes 300 různých kmenů boreliózy s přes 100 známými imunologicky relevantními antigeny. Borelie neustále tyto antigeny mění.

V prvních šesti až osmi týdnech po infikování neprobíhá v organizmu prakticky žádná tvorba protilátek.

Na tomto místě se doporučuje LTT-Eli-spot test, který může být pozitivní již po 14 dnech po kontaktu. V této době jsou IgM protilátky stále ještě negativní.

Přesnějším testem je tzv. Western blot (také znám jako imunoblot), který se ve většině případů dělá, jen když je ELISA test pozitivní. Oproti metodě ELISA je Western blot sice časově náročnější a dražší, ale citlivější.

Budete mít zájem: Vitamín E – jeho funkce v těle a zdroje

Existuje vyhláška upravující diagnostické postupy pro lymskou boreliózu a kterou by lékaři měli respektovat (přece jen se jedná o vyhlášku, ne o zákon). Případně si ji můžete vytisknout zde (strany 4050 – 4052) http://www.szu.cz/uploads/sb103_10_1_novela.pdf a předat vašemu ošetřujícímu lékaři. Důležitou informací v této vyhlášce je, že pokud jste měli přisáté klíště a jevíte symptomy boreliózy, lékař může nasadit antibiotickou léčbu bez toho, aniž by měl pozitivní laboratorní testy. Laboratorní vyšetření se v diagnostice erythema migrans rutinně neprovádí, výjimkou jsou klinicky nejasné stavy. Léčba se zahajuje na základě klinického zhodnocení a bez zbytečného odkladu. Pak také říká, že v klinicky sporných případech by měl lékař použít právě Western blotu k potvrzení infekce. Tedy pro vás to znamená, že tento test můžete vyžadovat! Ideálně Sérologické testy nemohou poskytnout informace o délce trvání nákazy, aktivitě a závažnosti infekce, účinku léčby ani o prognóze onemocnění. Jejich opakování po léčbě a při následné dispenzarizaci je většinou neúčelné, posuzování změny titrů protilátek v různých odběrech je bezcenné.

Další důležitou informací pro vás je, že pokud jste byli, nebo jste infikováni boreliemi, nedoporučuje se darovat krev, ani kostní dřeň po dobu nejméně dvou let!

Jak Lymskou boreliózu řeší klasická medicína?

K léčbě se využívá škála antibiotik a léčba trvá mezi 14-28 dny dle klasifikace fáze nemoci. Problém však nastává, pokud se nemoc neidentifikuje včas a borelióza přechází do tzv.

pozdní fáze, která se může projevovat nejrůznějšími symptomy.

Tím, že je velmi oslaben imunitní systém, vidíme například v testech střevního mikrobiomu přemnožené bakterie, plísně, či parazity, se kterými si zdravý imunitní systém lehce poradí.

Mnohdy antibiotická léčba pomůže ze začátku, symptomy se však vrací a člověk se cítí hůře.

Tzv. Post-Lyme Disease Syndrome (PLDS) je mnohými zpochybňován a těmto lidem jsou předepisovány antidepresiva a jsou posíláni k psychologům.

Jak tedy řešit PLDS?

Tohle je velmi dobrá otázka! Co víme je, že v těchto stádiích antibiotická léčba není účinná, a navíc velmi oslabuje již tak oslabenou imunitu.
Zde je třeba se zaměřit na to, jaká je skutečná příčina toho, že infekce přešla do PLDS, která již nelze účinně léčit antibiotiky a trvá déle než šest měsíců. Zdá se, že může souviset s následujícími faktory:

Sníženými buněčnými funkcemi a ochranou
Oslabenou imunitou

Systémovými bakteriálními infekcemi (koinfekcemi)
Environmentální faktory včetně expozice plísním a parazitům

Může se jednat pouze o jeden z výše uvedených faktorů anebo více. Odpovědí tedy logicky je, posílit imunitní systém natolik, aby si s chronickými formami poradil.

Pro každého budou intervence samozřejmě vypadat jinak. Zde máte několik několik tipů:

Zjistěte, zda máte výše zmíněné koinfekce. Pokud například z testů identifikujete kandidu, ze střevního mikrobiomu určité parazity, zaměřte se primárně na ně.
Zaměřte se na protizánětlivou stravu, plnou antioxidantů a omega 3 nenasycených mastných kyselin (tmavě listová zelenina, kvalitní tuky, fermentované potraviny, vývary z masa a kostí, potraviny bohaté na hořčík!) Omezte obiloviny, veškeré průmyslově zpracované potraviny, pečivo, trans tuky, uzeniny, alkohol, průmyslově zpracované cukry (ovoce je v pořádku, pokud netrpíte kandidózou).

Exprese genů (viz můj článek o nutrigenomice) může také hrát roli při tom, jak daný jedinec bude na lymskou boreliózu reagovat. Jedinci s určitými geny, jako jsou HLA DRB1 15, DQ 6 nebo jiné HLA geny, mohou být mnohem citlivější na neurotoxiny. Mezi tyto neurotoxiny patří plísně, houby, toxiny produkované bakteriálními infekcemi, těžké kovy, látky znečišťující životní prostředí, toxické látky z kosmetiky, hygienických prostředků, z vody apod. Zde doporučuji identifikovat všechny možné toxické látky, které by mohly oslabovat imunitní systém.
S bodem 3 pak úzce souvisí podpora detoxikačních mechanismů těla. Samozřejmě, že detoxifikujeme neustále, každopádně problém nastává, pokud máme detoxikační mechanismy přetíženy, což je v dnešní době velmi běžné. Důležitá je tedy podpora detoxikačních systémů těla a to zejména jater, kde rozdělujeme dvě fáze. Pro podporu obou fází mohou být velmi účinné části bylin a jejich extrakty, jakými jsou například semena ostropestřce mariánského, kořen pampelišky, lékořice a dále také N-acetylcystein, podporující tvorbu guatathionu.

Dále detoxikační mechanismy můžete podpořit teplými koupelemi v epsomské soli. Pokud vám nedělají dobře koupele, můžete si v epsom soli namáčet alespoň chodidla.
Pokud identifikujete vetší zátěž těžkými kovy, určitě se do detoxifikace nepouštějte sami, je dobré chelatační protokol provést se zkušeným lékařem!

Některé nové výzkumy poukazují na výhody éterických olejů při boji s boreliemi.

Vědci z Johns Hopkins University zjistili, že mezi 34 esenciálními oleji testovanými při různých koncentracích proti Borreliim, tři se projevily s podobnou nebo lepší účinností než antibiotická terapie.

Těmito třemi oleji jsou: oregánový olej (konkrétně karvakrol), dále skořicový olej a hřebíčkový. I když se jedná o data in vitro (buněčná kultura), výsledky jsou velmi slibné.

Dalšími vhodnými prostředky při eliminaci Borelióry mohou být, po důkladné detoxikaci hlavně toxických kovů a glyfosátu, artemisia anua, cistus incanus, samento (kočičí dráp), křídlatka, ozonizované oleje podle Dr. Steidla, stevia a propolis.

Základní prevencí je pak co nejvíce snížit riziko přisátí klíštěte pomocí výběru vhodného oblečení, používáním repelentů a dalších ochranných pomůcek.

Zdroje: