I odborníci potřebují péči terapeuta

I odborníci potřebují péči terapeuta

Lepší zdraví

4 minuty čtení

Rok 2020 přinesl řadu výzev a mnoho odvětví zaznamenalo rapidní pokles. Jsou ale obory, které naopak minulý rok popohnal kupředu a díky technologii a zvýšené poptávce na trhu prošly zásadní inovací. Jedním z nich je i psychoterapie. Obor, ve kterém byly ještě donedávna běžné měsíční čekací termíny.

A to i přesto, že si málokdo dokázal přiznat, že by odbornou pomoc potřeboval, ačkoliv jsou podle statistik v Česku více než tři miliony lidí, kteří se psychicky necítí dobře. Toho si všimla platforma Hedepy, která běžná sezení přenesla do online světa pomocí videohovorů a nyní sdružuje přes padesát ověřených psychoterapeutů.

Ti od září s klienty absolvovali téměř dva tisíce sezení a nyní přichází na trh s dalšími novinkami, které budou pro terapii ve 21. století zásadní. Tady je předpověď CEO a spoluzakladatele Hedepy Lukáše Krčila, ve které popisuje, jak bude rok 2021 v oblasti psychoterapie vypadat.

Odborníka bude hledat až třetina společnostiČeská společnost se dlouho stavěla k psychické pomoci jako k něčemu, o čem se nemluví a co je ve veřejné diskusi částečně tabu. Možná i proto podle statistik ještě v roce 2019 využilo pomoc odborníků pouze deset procent obyvatel.

I odborníci potřebují péči terapeuta
Průzkum široké veřejnosti týkající se využití psychoterapeutických služeb

Loňský rok však dostal řadu lidí do mimořádně psychicky vypjatých situací a do popředí se dostala technologie, která cestu k psychoterapii usnadnila.

Podle celostátního výzkumu, který jsme s Hedepy provedli v lednu 2021, vyhledalo už minulý rok odborníka 22,3 procenta lidí a dalších 11,1 procenta tuto pomoc zvažuje – tedy dvojnásobek oproti minulému roku.

Letos očekáváme pokračování tohoto trendu až na jednu třetinu populace.

Terapie online se stane standardem na trhu 

Minulý rok ukázal, že psychická pomoc skrze videohovor může fungovat stejně dobře jako sezení tváří v tvář. Za čtyři měsíce fungování platformy Hedepy jsme zaznamenali téměř dva tisíce sezení a jsou i klienti, kteří se se svým psychoterapeutem tímto způsobem setkali více než dvacetkrát. Online tedy bude tento rok dále posilovat, protože umožňuje terapeutům i klientům flexibilitu.

Je najednou jedno, kde bydlíte a kde se nachází terapeut. Nemusíte si vybírat odborníky jen ze svého okolí a díky absenci dojíždění může sezení probíhat i v brzkých ranních či pozdějších večerních hodinách. Online sezení se tak podle mě v roce 2021 dostane na stejnou úroveň a četnost, jako tomu bylo dříve u sezení tváří v tvář.

Technologie vybere vhodného terapeuta do 5 minut 

Pryč jsou doby, kdy klienti prožili první kontakt s psychoterapeutem až v jeho kanceláři. Tím bylo často první sezení poznamenané takzvaným oťukáváním a řada lidí na psychoterapii zanevřela jen proto, že jim kvalitní terapeut zkrátka nesednul svým přístupem.

Proces výběru terapeuta se však začíná zásadně měnit. Klienti dnes u nás mohou terapeuty porovnávat dle profilů, kde najdou fotografii, video a doporučení, čímž mají dobře nastavená očekávání dopředu.

I tento způsob párování se bude v roce 2021 posouvat o úroveň dál. Společně s odborníky z Masarykovy univerzity jsme na Hedepy zpřístupnili diagnostický test, který porovná preference klientů a terapeutů.

Po zodpovězení pár otázek je schopný téměř okamžitě navrhnout a zdůvodnit vhodné propojení.

To se může hodit v případě, kdy má klient například depresi a nemá náladu procházet padesát terapeutů a hledat ideální fit.

I odborníci potřebují péči terapeuta
Tým Hedepy, zleva Martin Zdražil, Lukáš Krčil, Žaneta Krčilová, Roman Zámečník

Tento způsob hledání terapeuta je velmi pohodlný a šetří čas, proto se pravděpodobně v tomto roce stane trendem. Naším cílem je také provést letos výzkum, jestli automatizované párování lidem s výběrem terapeuta skutečně pomáhá a zda má vliv na větší spokojenost.

Péče o duševní zdraví bude proplácena zaměstnavateli

Minulý rok mimo jiné ukázal, jak klíčové je psychické zdraví z pohledu zaměstnavatelů i jejich zaměstnanců. Zaměstnavatelé si začínají uvědomovat, že musí pomoci svým lidem tuhle dobu zvládnout a nezbláznit se.

Korporacemi proto rezonuje téma well-being, tedy zaměření se nejen na prevenci a správné rozpoznávání psychických potíží, ale i na možnosti mít se kam obrátit. Tento rok tak ve větší míře začnou přidávat k poukázkám do sportovních zařízení i možnost mít svého psychoterapeuta hrazeného zaměstnavatelem. 

I odborníci potřebují péči terapeuta
Novinka v Hedepy, která vám na základě vašich preferencí sama poradí vhodného terapeuta. Diagnostický test vychází vychází z Cooper-Norcrossovy škály preferencí. Algoritmus pro párování vznikl ve spolupráci s Centrem pro výzkum psychoterapie (MUNI). 

Zdravotní pojišťovny začnou ve větší míře přispívat na psychoterapii 

Možnost psychoterapie hrazené pojišťovnou není novinka. Počet psychoterapeutů byl ale do podzimu minulého roku výrazně omezený, takže čekací doby se pohybovaly v řádu týdnů až měsíců.

V průběhu covidových opatření se však postoj vlády a pojišťoven začal měnit. Nyní je možné využít pilotu VZP, která zapojila dvě stovky dalších psychoterapeutů – nejen klinických psychologů, ale také nezdravotních pracovníků s ověřeným psychoterapeutickým výcvikem.

Pojišťovna u těchto specialistů v pilotním režimu proplácí zpětně 700 korun za konzultaci, a to až do výše deseti sezení na klienta. Předpokládáme, že pilot bude vyhodnocen pozitivně a ostatní pojišťovny se v průběhu roku přidají.

Časté otázky – BeharCenter – pražský psychologický institut

  • Časté otázky
  • Kontakt >>

Co je psychoterapie? Co je psychologické poradenství? Jak poznám, že potřebuji pomoc? Jak mohu vědět, jestli mi terapie pomůže? Co mohu od terapie očekávat? Má se při terapii ležet na lehátku? Jak vypadá terapie v praxi? Kolik stojí psychoterapie Co znamená diagnostika nebo psychologické hodnocení?

CO JE PSYCHOTERAPIE?

Pod pojmem psychoterapie rozumíme řadu přístupů, pro které je společné používání psychologických prostředků ke snížení psychického utrpení a podpora osobnostního růstu.

Diagnostický a statistický Manuál mentálních poruch (DSM IV-TR) definuje psychické trápení jako mentální poruchu.

Citujeme z manuálu: „V DSM IV je každá z mentálních poruch koncipována jako klinicky významné behaviorální či psychologické trápení (např. bolavý symptom) nebo neschopnost (např.

nezpůsobilost v jedné nebo více důležitých oblastech fungování) nebo výrazně navýšené riziko úmrtí či prožívání bolesti, neschopnosti nebo významné ztráty osobní svobody.“

Široké pásmo psychoterapeutických metod se dá kategorizovat podle formy (např. Individuální, skupinová nebo Děti/Rodina), techniky (např. relaxace, drama, bilaterální stimulace, přesycení, atd.

), nebo vysvětlující teorie (např. psychoanalýza, Gestalt, behaviorismus, kognitivní věda, terapie zaměřená na klienta, atd.).

Kvalita a úspěch (či neúspěch) terapie závisí také na kvalitách terapeuta jako osobnosti a na úspěšném souladu osobních kvalit klienta a terapeuta.

Velmi často je dobré v rámci terapeutického programu kombinovat více metod. Může obsahovat i medikaci. Jako mnoho jiných profesí, tak i psychoterapie vyžaduje od terapeutů, aby prošli dlouhodobým standardním výcvikem, práci podle etického kodexu a příslušnost k odborné organizaci, která umožňuje sledovat jejich schopnosti, úspěchy a neúspěchy.

  1. CO JE PSYCHOLOGICKÉ PORADENSTVÍ?
  2. JAK POZNÁM, ŽE POTŘEBUJI POMOC?
  3. JAK MOHU VĚDĚT, JESTLI MI TERAPIE POMŮŽE?

Psychologickém poradenstvím se občas rozumí psychoterapie. My se ale spíše shodujeme s většinou odborníků v tom, že psychologické poradenství se od psychoterapie odlišuje: • jde o řešení problému. Klient má problém a poradce mu/jí poradí – na osobní schůzce nebo i telefonicky. • naslouchání („Debriefing“) je další způsob, jak porozumět tomu, co je obsahem psychologického poradenství. Jde o to, poskytnout klientovi příležitost mluvit. V této podobě je poradenství velmi často používáno během, ale především po krizi, jako fáze vedoucí k psychoterapii. Níže uvedené problémy se považují i v mírné formě za takové, které vyžadují k svému řešení odbornou pomoc. Odborná pomoc nemusí vždy znamenat psychoterapii. Někdy postačí konzultace. Pokud se ve vašem životě objeví jedno nebo více z těchto zauzlení, doporučujeme nejdříve navštívit svého osobního lékaře, abyste porozuměli tomu, jakou roli mohou zdravotní problémy hrát ve vašem stresu. Zároveň Vám doporučíme kontaktovat odborníka na psychické zdraví. • Pokud je harmonie ve vaší rodině nebo vztahu narušena (i v případě ukončeného vztahu). • Pokud Vám v delším časovém období působí problémy prožívat radost. • Pokud jste neustále unaveni nebo máte problémy s usínáním (částečně způsobené zdravotními, pracovními problémy nebo posunem časových pásem). • Pokud cítíte, že máte již nějakou dobu špatnou náladu. • Pokud cítíte bezmoc nebo beznaděj, pokud se cítíte špatně sami se sebou; nenávist, pocity viny, pocit, že chcete „se vším skoncovat“. • Pokud jste často rozčílení nebo Vám to lidé říkají. • Pokud máte pocit, že ztrácíte kontrolu (křičíte nebo se příliš zabýváte tím, co jiní lidé dělají nebo říkají nebo pokud býváte nařčeni z přehnaného kontrolování. • Pokud se u Vás často projevuje určité chování, které není součástí vaší práce nebo jinak objektivně nutné. Takovéto chování se může projevovat například uklízením, při jídle nebo pokud velmi často myslíte na jednu určitou věc, jako je jídlo nebo to, jak vypadáte. • Pokud Vám lidé říkají, že máte problém s pitím nebo cítíte, že se pomocí alkoholu zbavujete problémů. To samé platí pro jiné chemické látky. • Pokud cítíte, že občas míváte problémy se soustředěním nebo pokud jste jen velmi obtížně produktivní v určitém časovém období. • Pokud často cítíte vnitřní tenzi, ať psychickou (např. být ve střehu nebo úzkostní) nebo fyzickou (např. tenzi ve svalech, bolesti hlavy, nevolnosti, potíže s dýcháním), která nemusí být způsobena pouze jasně definovanými potížemi jako je například srdeční onemocnění. • Pokud občas máte pocit, že „se zblázníte“, nebo pokud míváte pocity extrémního strachu spojené s určitou událostí (i v případě, že nebezpečí je reálné). • Pokud jste zažili nějakou traumatickou událost (i menší traumata). • Pokud se slova „neúspěch“, „chyba“ nebo „vina“ často objevují ve vašem životě či myšlenkách. • Pokud se vy nebo někdo Vám blízký chová způsobem, který je zkrátka divný. • Pokud občas míváte pocit jakoby vaše myšlenky „běžely fantastickým způsobem“ a nezastaví se, i když jste vyčerpaný. Velmi často dokáže terapie lidem pomoci, pokud se jedná o jednu ze záležitostí uvedených pod Jak poznám, že potřebuji pomoc. Více relevantní otázkou proto je, jak mohu vědět, zda terapie bude praktikována způsobem, který mi pomůže? Doporučujeme Vám, abyste získali informace od vašeho (budoucího) terapeuta ohledně jeho přístupu (můžete to porovnat s informacemi uvedenými v Jak vypadá terapie v praxi Pokud Vám jejich přístup připadá seriozní a jejich osobnost se Vám zdá profesionální a chápavá, máte dobrý důvod očekávat, že terapie Vám pomůže.

  • CO MOHU OD TERAPIE OČEKÁVAT?
  • MÁ SE PŘI TERAPII LEŽET NA LEHÁTKU?
  • JAK VYPADÁ TERAPIE V PRAXI?
Budete mít zájem:  Alergie Na Mlecny Cukr?

Dobře praktikovaná psychoterapie mívá často dva výsledky. První je, že důvod, proč jste původně do terapie nastoupili je do značné míry vyřešen (např. bolavé obtíže se výrazně snížily nebo zmizely). Druhý možný výsledek se týká osobnostního růstu. Dobře provedená terapie má obrovský potenciál navodit naději, lepší pocity ze sebe sama i světa kolem a posunout minulé záležitostí do správné perspektivy. Ne, nemusí. Ležení na lehátku je součástí legendy o psychoanalýze. Většina psychoterapeutických metod používaných v současnosti se odehrává v sedě na křeslech (dvou nebo více). Výjimky jsou například dramaterapie a relaxační techniky. Většina metod má určité elementy společné. Většinou se jedná o několik fází: Fáze I: úvodní kontakt. V této fázi si již možná uvědomujete potřebu profesionální pomoci. Kontaktujete terapeuta a domluvíte si datum a čas první schůzky. Před začátkem terapie se doporučuje projednat s terapeutem některé záležitosti. Získejte informace o jejich odbornosti a zázemí, seznamte je se svým problémem a nezapomeňte se zeptat na strukturu terapie a ceny. Fáze II: Tato fáze se většinou odehrává v ordinaci terapeuta a trvá jednu nebo více schůzek. Cílem je, seznámit terapeuta s Vašim problémem a vytvořit plán terapie. Někdy se můžete domluvit na tom, že Vás terapeut předá jinému odborníku zaměřenému na specifické problémy nebo na kombinaci více metod. Na této úrovni již můžete být seznámeni s druhy nabízené terapie a cítit se dobře informováni. Vaše šance na úspěch může velmi zvýšit zjištění, zda nabízená terapie patří mezi ověřené. Získejte informace od vašeho terapeuta. Fáze III: Od druhé nebo třetí schůzky začíná terapie. Často je poměrně strukturovaná – pravděpodobně jedna hodina týdně. Prakticky veškerá terapeutická práce se odehraje v této fázi. (Fáze IV): Poslední fáze je obvykle méně intenzivní (např. schůzky jednou za dva týdny, případně jednou za měsíc) a jsou cílené na prevenci návratu původních problémů. Někdy je po několika měsících nebo letech po ukončení terapie zapotřebí terapie nové. Důvody mohou být různé. Pokud se to stane, neznamená to, že je to vaše vina.

Psychiatrická péče se často s tímto obrazem překrývá. Nicméně odlišnosti se mohou vyskytnout.

Standardní postup psychiatrické péče: Úvodní schůzka je věnována celkovému psychiatrickému vyšetření, které obvykle trvá nejméně 1,5 hodiny. Probere se podrobná osobní anamnéza a současné i minulé psychické problémy. Poté se stanoví diagnoza a probere se s klientem. Navrhne se plán terapie. Je-li třeba, předepíše se vhodná medikace. Mohou být nabídnuty i alternativní a nefarmakologické postupy, případně předání klienta odpovídajícímu terapeutovi. Další schůzky obvykle trvají kolem jedné hodiny a jejich délka se postupně zkracuje v souvislosti se zlepšováním příznaků. V závislosti na povaze problému je terapie založena na medikaci, pychoterapii, případně jejich kombinaci. Progres terapie je průběžně probírán s klientem, tak, aby mohla terapie být flexibilně přizpůsobována.

KOLIK STOJÍ PSYCHOTERAPIE?

Standardní cena padesátimunutové schůzky v Behar Center je 1200 Kč.

CO ZNAMENÁ DIAGNOSTIKA ČI PSYCHOLOGICKÉ HODNOCENÍ?

Pod pojmem psychologické hodnocení (nebo diagnostika) rozumíme úsilí vedoucí k získání informací o klientově chování, psychickém a emočním stavu, osobnosti, způsobu myšlení, mezilidských vztazích, současných problematických oblastech a psychosociální situaci. Informace se mohou dále týkat klientovy minulosti, rodinné historie, historie problémů a klientových plánů do budoucnosti.

Diagnostika je důležitá k získání informací nezbytných k úspěšné terapii a vhodné pomoci. K tomu se používá několik různých metod.

Kontakt Pokud chcete vědět víc, nebo pokud byste si chtěli domluvit schůzku, můžete mi buď zavolat kdykoliv na +420 724 240 160, nebo mě také můžete kontaktovat pomocí emailového formuláře a odpověď dostanete velmi brzy.

Psychoterapie bez vzdělání?

Bohužel stav, který v České republice momentálně panuje, podobným nezodpovědným pomatenostem nahrává. Jak to? Protože mimo zdravotnictví, které má jasná kritéria pro to, kdo může vykonávat psychoterapii a kdo ne, neexistují zákonné regulativy.

Zjednodušeně to znamená, že slova psychoterapie, psychoterapeut a psychoterapeutka může mimo zdravotnické zařízení (při přímé platbě) zneužívat kdokoli, kdo má chuť a nemá soudnost. Existuje však určitá shoda odborné psychoterapeutické obce, která vymezuje jasněji, kdo si smí říkat psychoterapeut. I v těchto kruzích se však o tématu vedou neustále diskuse a absolutní jednota neexistuje.

Pop‑psychologické mýty jsou velmi rozšířené. Ujasněme si, jak vznikly, čím škodí a co s nimi: 7 mýtů pop‑psychologie

Pokusím se stručným popisem nutné kvalifikace ukázat, co skutečný psychoterapeut musí splňovat, aby bylo možné ho uznat jako člověka, u kterého je slušná šance, že ví, co dělá. Nejde mi o podání vyčerpávajícího přehledu všech možných variant, ale popsání základních parametrů. Snad to některým pomůže odlišit odborníka od nekvalifikovaného podfukáře.

  • Základním požadavkem pro kvalifikaci psychoterapeuta je ukončené vysokoškolské studium. K následnému vstupu do psychoterapeutického výcviku je akceptovatelné vzdělání nejen v psychologii, ale též v oborech humanitních a sociálních věd.
  • Velmi důležitou součástí vzdělání psychoterapeuta je absolvování komplexního psychoterapeutického výcviku, který bývá několikaletý (nejčastěji kolem pěti, šesti let). Studenti se v jeho rámci učí pod vedením zkušených lektorů psychoterapeutické postupy, techniky i teorii. Celkově výcviky nezřídka přesahují 600 hodin vzdělávání.

Volbou určitého výcviku se zájemce začíná profilovat z hlediska budoucího terapeutického směru. Techniky, teorie a pojmosloví tohoto zaměření budou nadále určovat způsob jeho práce s klienty. Dnes je poměrně běžnou praxí tzv. eklektický přístup, kdy terapeut využívá i technik či přístupů náležících k jiným směrům, než je jeho původní výcvikové a teoretické zaměření.

Od jistého stupně výcviku se předpokládá určitá míra kompetence jeho frekventantů. Proto pro další zdokonalení mohou někdy pod intenzivním supervizním dohledem již začít pracovat s klienty.

Supervize je nepostradatelnou pomůckou terapeutů, která slouží k udržování či zlepšování profesního úsudku a celkových kompetencí po celou kariéru.

V začátcích je splnění kolem 100 hodin supervize jedním z nezbytných předpokladů k získání certifikace o úspěšně dokončeném psychoterapeutickém vzdělání.

Potřebuje psychoterapeut vysokou školu?

Psycholog a psychoterapeut Jay Haley na konferenci Vývoj psychoterapie v roce 1985 referoval o své zkušenosti, kterou zažil v 60. letech v rámci práce se sociálně slabými vrstvami. Byl tehdy postaven před problém, jak najít dost schopných terapeutů, aby mohl poskytnout terapeutickou péči více zájemcům o ni. Zvolil dvě cesty.

  • Ta první spočívala v tom, že učil terapeuty ze středních vrstev porozumět chudým.
  • Druhá cesta vedla přes učení chudých terapii v psychoterapeutických výcvicích.

Podle Haleyho závěrů mnoho znalostí, které byly v té době (a troufám si říct, že i dnes) považovány za zásadní v práci psychoterapeuta, v praxi nebylo nutných.

Filozofické, psychologické i jiné akademické vzdělání se v případě možnosti důkladné supervize a vedení těchto lidí z ulice jevilo jako nepodstatné.

Svůj příspěvek na toto téma uzavřel na konferenci slovy, že ať už je terapie čímkoli, evidentně může být terapeut vycvičen rozmanitým způsobem, aby se jevil jako kompetentní a dosahoval slušných výsledků.

Média jsou plná omylů. Ale kdyby jen to. Psychologické bludy pouštějí do světa vědci, univerzity i sami psychologové, varuje Dalibor Špok ve videosemináři Jak nepřemýšlet o psychologii

Jay Haley nebyl nějakým neznámým terapeutem. Patřil k významným odborníkům především v oblasti rodinné terapie a jeho zkušenost má svou váhu. Sám znám několik kolegů, kteří vykonávají psychoterapeutickou (či tomuto zaměření blízkou) práci i bez vysokoškolského vzdělání, nebo vysokou školu mají, ale její zaměření je technické, nikoli humanitní.

Vím, že svou práci dělají dobře, a plně jim důvěřuji. Znám je ze supervizí, kde mám možnost sledovat způsob, jakým o svých klientech uvažují, vím, že dokážou rozeznat (aspoň ne méně než ostatní), na co stačí a na co ne. Své dovednosti a respekt si vysloužili dlouhými lety praxe, které jejich „vysokoškolský dluh“ víceméně kompenzují.

A také znám mnoho těch, kteří disponují plným vysokoškolským vzděláním typu pro psychoterapii vhodného, ale důvěra v ně mi chybí. Rozdíl mezi těmito kolegy podle mého názoru spočívá v osobnostní vyspělosti, schopnosti přijímat připomínky a kritiku, dále v životní zkušenosti a především v dispozicích, které jsou k výkonu práce psychoterapeuta podstatné.

Přes výše popsané bych u těch, kdo usilují o možnost být psychoterapeutem, dnes na vysokoškolském studiu trval. Proč? Protože výjimečné dispozice umožňující psychoterapeutickou práci dělat správně jen na základě citu jsou v populaci zastoupeny podle mého jen okrajově.

S nárůstem informací kolem nás klesá jejich přehlednost. Vytvořit si utříděný přehled je bez vedení kompetentními pedagogy obtížné.

Kombinace nadání – či dokonce talentu – a psychoterapeutického výcviku už je pro praxi akceptovatelnější. Ani vhodná dispozice, ani výcvik nám ovšem neposkytne ucelený a logický přehled základních teoretických znalostí. Někdo může namítnout, že teorie v praxi potřebujeme jen malé množství a většina znalostí, které se během studia tváří tak důležitě, stejně z paměti zmizí.

Ano, většinu teorie úspěšně zapomeneme po zkoušce, která se jí týká. Ovšem něco zůstává. Je to pocit, kdy tušíme, že jsme v praxi na tenkém ledě, a máme potřebu otevřít jakousi knihu, kterou jsme k té (s odřenýma ušima složené) zkoušce byli donuceni přečíst.

Snažíte se být vstřícní a pomáhat, přitom se sami často cítíte mizerně? To známe: Postiženi potřebou lásky

Je to vědomí, že přes zdánlivou logiku našich závěrů existuje vlastnost lidské psychiky skládat si zážitky do smysluplných scénářů, a to dokonce zpětně a nepřiléhavě k realitě.

Budete mít zájem:  Zánět Močových Cest Jaký Lékař?

Je to fakt, že víme, k jakému učiteli se obrátit pro radu, když netušíme prakticky, kudy kam. Něco prostě zůstane v nás, i když se může špatně hledat slovy, o co vlastně jde.

Bez systematického vysokoškolského studia je obtížné pochopit, co je třeba znát.

Mnoho dovedností se musí pěstovat a kultivovat na základě informací o smyslu určitých postupů.

Tam, kde jeden člověk uspěje se svou intuicí a citem, musí druhý uspět až na základě důkladného studia, bez kterého by nevěděl, kudy kam.

Jistě je pravda, že zvláště dnes, kdy je dostupnost informací snazší, než bývala dřív, můžeme mít dojem, že pro nabytí určitého stupně sečtělosti nepotřebujeme studovat školy, ale můžeme se vzdělávat sami.

Problém takového přístupu spatřuji v tom, že s nárůstem informací kolem nás klesá jejich přehlednost. Vytvořit si utříděný přehled je bez vedení kompetentními pedagogy obtížné.

  • Jak poznáme, co pro práci terapeuta potřebujeme?
  • Do jaké míry musíme znát vývojovou psychologii?
  • Jak moc musíme být obeznámeni s psychoterapeutickými směry a jejich teoriemi?
  • Co musíme znát z biologie, abychom dokázali přemýšlet nejen v psychologické dimenzi, ale též v duchu psychosomatiky, tedy s vědomím propojení procesů mezi tělem a duší?

Setkal jsem se s několika lidmi, kteří neuznávali vysokoškolské vzdělání a učili se sami. Byli inteligentní a svým způsobem sečtělí. Ovšem jejich znalostem chyběla jistá hloubka a propojenost mezi rozdílnými součástmi oboru, o který se zajímali.

Čestně přiznávám, že svému studiu na vysoké škole jsem mohl dát mnohem víc. Až nyní v praxi rozumím, jaký smysl měly vyučované předměty a proč bylo důležité se jim věnovat tak, jak po nás učitelé chtěli. Až nyní rozumím logice, podle které byl poskládán náš rozvrh. Bez vysokoškolského vedení bych byl v množství informací, které dnes považuji za cenné, ztracen.

Nezbytnost výcviku

Vysoká škola je zaměřena především na teoretické znalosti. Něco z teorie se vyučuje i v psychoterapeutických výcvicích. Ty však svůj důraz většinou kladou na práci s vlastní osobností a výuku psychoterapeutických postupů, obecná teorie není jejich hlavní náplní.

Výcviky vnímám společně se supervizí v procesu vzdělávání psychoterapeutů jako zásadní. Kdybych se měl rozhodnout, čeho by se mohli psychoterapeuti během profesní přípravy vzdát, byla by to spíše vysoká škola než výcvik. Naštěstí takové rozhodnutí dělat nemusím.

Teoretická základna u výcviků není akceptovatelná univerzálně. Každý výcvik vede své frekventanty zejména v duchu svých uznaných postupů, vycházejících z teoretické báze specifické pro ten který směr. V návaznosti na vzdělání z vysokých škol je to přes své nedokonalosti slušně propracovaný systém vzdělávání, který by však sám o sobě podle mého názoru nebyl dostatečný.

Jsou terapeuti, kteří nesplňují zcela to, co se odborníky považuje za kompletní vhodné psychoterapeutické vzdělání, a svou práci dělají dobře.

Dokonce jsou takoví lidé na základě individuálně posouzených kritérií (zejména délky praxe a osobní zkušenosti s prací těchto terapeutů) někdy přijímáni do profesně sdružujících organizací, které si na odbornosti a důvěryhodnosti svých členů zakládají.

Zkuste se zeptat těch, kteří nemají popsaná kritéria splněna, pokud na ně narazíte, zda do nějaké takové organizace patří. Nebo jestli takovou vůbec znají. I to může leccos napovědět. Obecně je nutná obezřetnost při výběru psychoterapeuta a odpovídající vzdělání a psychoterapeutický výcvik je vhodné očekávat a vyžadovat. Nekompetentních dobrodruhů je zkrátka příliš mnoho.

VZP bude nově přispívat klientům na psychosociální podporu – VZP ČR

Všeobecná zdravotní pojišťovna bude prozatím jako jediná zdravotní pojišťovna u nás nabízet finanční příspěvek pro klienty starší 18 let, kteří nově potřebují psychosociální intervenci a absolvují ji u vybraných odborníků v určitém časovém rozsahu. Pojišťovna tak reaguje na dopady epidemie covid-19 a souvisejících opatření na duševní zdraví občanů.

Pracovní skupina Rady vlády pro duševní zdraví iniciovala šetření v oblasti dopadů probíhající epidemické krize na duševní zdraví obyvatel v České republice.

Dle studie Národního ústavu duševního zdraví stoupl v této době výskyt duševních onemocnění z 20 % na 33 %.

Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR proto připravila spolu s Ministerstvem zdravotnictví ČR a Radou vlády pro duševní zdraví pilotní projekt „Zvýšení dostupnosti psychosociální podpory“.

V souvislosti s výše zmíněným zařazuje VZP do nabídky benefitů z fondu prevence finanční příspěvek pro své klienty, kteří nově absolvují intervenci u vybraného odborníka (soukromého terapeuta s patřičnou kvalifikací) v určitém časovém rozsahu. Intervence může být poskytnuta jak prezenčně, tak on-line formou. Jedná se o půlroční pilotní režim. Pokud budou splněna nastavená kritéria a program se ukáže jako efektivní, bude příspěvek zařazen do stálé nabídky benefitů VZP.

„Našim klientům nabízíme příspěvky na aktivity, které souvisí s péčí o zdraví, a rozhodli jsme se mezi ně zařadit i příspěvek na psychosociální podporu.

Kromě duševní hygieny, která je nedílnou součástí zdravého životního stylu, je právě včasná intervence, tedy rychlé rozpoznání a řešení psychických obtíží, zásadním krokem prevence rozvoje duševních onemocnění,“ vysvětlil náměstek ředitele VZP pro služby klientům Ivan Duškov. „Doufáme, že tímto příspěvkem pomůžeme klientům, kteří se v současné době potýkají s psychickými obtížemi a váhají, zda navštívit psychoterapeuta. Návštěva u těchto odborníků bývá finančně náročnější,“ doplnil Duškov. Odkládání pomoci v této oblasti může vyústit až v chronické obtíže. Je tedy důležité, aby lidé pečovali o své psychické zdraví a své problémy řešili včas.

Odborníci byli o pilotním projektu informováni prostřednictvím České asociace pro psychoterapii, z. s. (ČAP), Unie psychologických asociací ČR a České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP.

Vybraní odborníci byli na základě kontroly splnění kvalifikačních a kapacitních podmínek zařazeni do „seznamu odborníků“ jejichž platební doklady za intervenci bude VZP akceptovat. „Seznam odborníků“ je zveřejněn na webu pojišťovny.

Celkem se zapojilo 210 terapeutů z různých krajů, kteří garantovali kapacitu až pro 20 nových pacientů s maximální cenou za hodinové sezení 700 Kč. Tito odborníci musí o naplnění svých kapacit pojišťovnu průběžně informovat, aby bylo zřejmé, koho ještě mohou klienti požádat o terapii.

Jak získat příspěvek

Příspěvek může získat klient VZP starší 18 let. Vybere si terapeuta ze „seznamu odborníků“ a prostřednictvím e-mailové adresy [email protected] zažádá pojišťovnu o přidělení finančních prostředků.

Jestliže splní požadovaná kritéria, získá nárok na čerpání příspěvku z programu. U vybraného terapeuta absolvuje vstupní konzultaci, kdy vyplní vstupní dotazník, na jehož základě odborník rozhodne, zda budou v sezeních pokračovat.

Těch musí být maximálně 10 hodin při rozložení optimálně 1 sezení týdně.

K žádosti o příspěvek je klient povinen předložit poukaz Zvýšení dostupnosti psychosociální podpory, který slouží jako potvrzení o splnění požadavků pro čerpání příspěvku.

Součástí žádosti musí být i Přehled návštěv vyplněný terapeutem, včetně tří krátkých dotazníků: vstupní pro klienta, vstupní a výstupní s vyhodnocením pro terapeuta a Průzkum spokojenosti, který vyplní klient po ukončení terapie. Klient k žádosti také přiloží účetní doklady (potvrzení o zaplacení, fakturu apod.) za každé absolvované sezení.

O příspěvek je možno žádat na jednotlivé hodiny, ale také souhrnně. Finanční prostředky budou vyplaceny dle rozsahu absolvovaných hodin, max. ale za 10 hodin, tedy až 7 000 Kč. Veškeré podrobnosti jsou uvedeny na webu VZP v sekci Výhody a příspěvky pro dospělé.

Pilotní projekt je realizován v období od 7. prosince 2020 do 31. května 2021 (nebo do vyčerpání přidělených finančních prostředků). Poté se bude dva měsíce vyhodnocovat. Na základě výsledků může být tento příspěvek zařazen do stálé nabídky příspěvků z fondu prevence. 

Vlastimil Sršeňtiskový mluvčí

Rok on-line terapií. Soukromí psychologové se nesmí potkávat s klienty

Soukromí psychologové mají zakázáno se s klienty potkávat. Pro řadu z nich je to problém. (Video: Zuzana Panchártková, Seznam Zprávy)

Čtyři z pěti psychologů a psychoterapeutů mohou pomáhat jen on-line. Ti soukromí mají totiž kvůli pandemii ze zákona zakázáno ordinovat. Už od jara proto žádá Česká asociace pro psychoterapii o výjimku. Zatím marně.

Kliničtí psychologové nestíhají a čekací doby na ně jsou dlouhé. Ilustruje to příběh manželů z Brna. Bez pomoci odborníka jejich rodinný konflikt skončil tím, že manželka bodla svého muže nožem.

Tuto kauzu má teď na stole advokátka Jana Krouman a dodává: „Klient přišel s tím, že se nejspíš bude rozvádět, protože má konflikty se svou partnerkou. Pak se na nějakou dobu odmlčel a teď se mi ozval s tím, že je zpátky z nemocnice.

A až po tak vypjatém momentu, kdy ho žena bodla nožem téměř do srdce, se konečně rozhodl situaci řešit.“

Situace se mezi manželi vyhrotila i kvůli nedostupné psychologické pomoci. Podle statistik ministerstva průmyslu a obchodu v Česku působí 3 959 soukromých psychologů. K tomu ještě zhruba 1 200 psychoterapeutů. Ti všichni z nařízení vlády aktuálně nemohou poskytovat osobní konzultace. Někteří se tak s klienty setkávají alespoň přes obrazovky počítačů, jiní vůbec.

Osobně se s klienty mohou potkávat jen odborníci pracující ve zdravotnických zařízeních, tedy třeba kliničtí psychologové. Ti jsou ale přehlceni a nestíhají.

„V této chvíli podle našich odhadů přichází o péči 10 tisíc stávajících klientů a možná další tisíce klientů, kteří teď potřebují akutní péči.

Protože právě teď jsou izolováni doma a mají úzkostné stavy,“ popisuje místopředseda České asociace pro psychoterapii Zdeněk Macek.

Ne všem klientům soukromých psychologů konzultace on-line vyhovují. To potvrzuje například předseda Unie psychologických asociací ČR Michal Walter. „Existuje i část klientů, pro které je ta on-line terapie nedostupná z technických důvodů, ale i třeba z osobních důvodů. Třeba pokud je žena s dětmi doma a potřebuje terapii, tak tam na to nemá klid.“

I kvůli tomu už od jara minulého roku bojují asociace psychologů a psychoterapeutů za výjimku, která by jim umožnila setkávat se s klienty osobně. „My jsme psali už na jaře ministru Vojtěchovi, na podzim ministru Prymulovi a teď společně s psychology jsme psali ministru Blatnému. Bohužel zatím jsme tu výjimku nedostali,“ popisuje marný boj Zdeněk Macek.

Budete mít zájem:  Jak na odvodnění organismu efektivně?

Ministerstvo zdravotnictví kontaktovala i redakce Televize Seznam. Vyjádření jí poslala mluvčí resortu Barbora Peterová: „Ministerstvo zdravotnictví se v současnosti touto otázkou intenzivně zabývá. Bohužel vzhledem k legislativně nejasně ošetřenému poskytování psychosociální podpory, psychologického poradenství a dalších terapeutických intervencí v rámci OSVČ není snadné nalézt řešení.“

Ministerstvo již dříve argumentovalo tím, že by klienti při cestování za svým psychologem mohli šířit koronavirus. Na otázku, proč jedni mohou ordinovat a druzí ne, ministerstvo mlží a neodpovídá jasně.

Zástupci ministerstva to asociacím vysvětlují tak, že v ordinacích lze dodržet hygienická opatření, což prý u soukromých psychologů nejde. To ale vyvrací Michal Walter.

I soukromí psychologové podle něj mohou zajistit, aby bylo pracoviště uzpůsobeno přísnějším hygienickým opatřením.

Pandemie nyní obnažila problém, který v Česku už dlouhou dobu je. Psychoterapeutů i psychologů je totiž i v normální situaci nedostatek.

Ve srovnání s podobně lidnatými zeměmi Evropské unie, jako je třeba Rakousko nebo Řecko, jsme na tom s počtem odborníků podstatně hůř.

V Česku je soukromých psychologů kolem 4 tisíc a například v Řecku jich je 10 tisíc. Přitom u nás poskytují soukromníci asi třetinu veškeré psychologické péče.

Psychiatr, kouč, terapeut? Na koho se obrátit, když už nemůžete dál

Psycholog – absolvoval na univerzitě obor psychologie, může mít titul Mgr. nebo PhDr. Není to tedy doktor medicíny a nepředpisuje léky. Může se věnovat vědecké činnosti nebo pracovat nejrůznějších oborech, firmách, školách i nemocnicích. Mnoho psychologů má vlastní praxi. Klinický psycholog pomáhá s diagnostikou a léčbou psychicky nemocných, může poskytovat poradenství nebo se věnovat terapii.Psychoterapeut – může jít o psychiatra, psychologa nebo absolventa příbuzného oboru, který získal terapeutické vzdělání na jednom z akreditovaných institutů. Poskytuje terapeutické služby, to znamená, že dlouhodobě a systematicky vede rozhovory s klienty, kteří řeší vážnější nebo méně vážné psychické potíže. Může fungovat také jako poradce při osobním rozvoji.Poradce – například rodinný, manželský nebo pedagogický. Jedná se většinou o psychologa, který se v dalším vzdělávání soustředil právě na poradenství. Většinou řeší konkrétní situace, které vyvstaly v daném prostředí (škola, rodina, partnerský vztah), a to buď s jedním, nebo více klienty zároveň.Kouč – nemusí mít odborné akademické vzdělání, ale měl by mít akreditovaný výcvik. Nepracuje s psychicky nemocnými, ale s lidmi, kteří se chtějí osobně nebo profesně rozvíjet. Obvykle se s nimi nevrací do minulosti, ale zaměřuje se na přítomnost, budoucí cíle a kroky, které k nim můžou vést, pomáhá klientům odhalovat vlastní silné stránky. Je to prostě takový osobní trenér pro duši.

Identifikovat v každodenní rutině, že naše tělo trápí nějaká zdravotní potíž, může být nesnadné. Identifikovat nemocnou psychiku bývá ještě těžší.

O to hůř, že muži odmala slýchávají, že kluci nepláčou, ženy zase, ať se nemračí, a tak se rodí tendence si emocionální trable nepřipouštět, což nápravě rozhodně nepomáhá. Navíc se o problémech duše pořád nepíše a nemluví tak otevřeně jako o těch fyzických.

Máme málo informací, takže často netušíme, s kým je probrat, kam zajít a kdy už vlastně nastává potřeba je řešit.

Jednoznačný recept na to neexistuje, ale pár vodítek přece jen ano.

„Obecně se dá říct, že odborníka je vhodné vyhledat, když se déle než tři týdny až měsíc necítíte ve své kůži a nejsou vám známy nějaké příčiny, proč by to tak mělo být,“ vysvětluje psycholožka Marta Boučková.

„Druhou takovou indicií by mohl být fakt, že vám vaši blízcí a lidé, jimž věříte, začínají klást na srdce, že byste si s psychologem nebo psychiatrem měli promluvit.“

Psychiatrické kolečko

Za kým tedy vyrazit? Za psychiatrem, který je klasickým lékařem a může vám předepsat léky, nebo za psychologem, který diagnostikuje především z hlediska humanitního vědeckého vzdělání? „Myslím, že je v zásadě jedno, zda se nejdříve obrátíte na psychiatra nebo psychologa – oba by měli být schopni zhodnotit, zda budete potřebovat pouze jejich péči, nebo naopak péči toho druhého. Případně se dozvíte, že by bylo žádoucí svěřit se do péče obou,“ říká Boučková.

Rozhodující je podle ní hlavně to, aby člověk sebral odvahu a na odborníky se skutečně obrátil. Pro někoho je nejjednodušší kontaktovat nejprve psychiatra (například na nejbližší poliklinice nebo přímo v léčebně), někdo jiný třeba dostane tip na psychologa od známých. Hlavní je začít.

Pokud si nevíte rady, můžete nejprve navštívit svého praktického lékaře, který vám dá další doporučení. V žádném případě se nebojte, že odborníci vaše obtíže vyhodnotí jako „málo vážné“ a pošlou vás domů. Žádný dobrý psychiatr ani psycholog nebude to, co mu říkáte, brát na lehkou váhu.

Úkolem psychiatra pak rozhodně není jen napsat recept. Při první návštěvě vás vyzpovídá, vyhodnotí vaše potíže, a pokud to uzná za vhodné, napíše vám doporučení na psychoterapii, kterou pak může proplácet pojišťovna.

Případně navrhne způsob medikace. „Pokud se vám závěr jednoho lékaře nezdá, navštivte druhého, abyste získali ještě jeden úhel pohledu. Jde přece o vaše zdraví nebo váš pocit životní pohody,“ upozorňuje Marta Boučková.

Terapie pro všechny

Když už máte doporučení k psychoterapeutovi v ruce, stojíte před úkolem najít toho „svého“. Terapeuti, kteří pracují částečně nebo výhradně na pojišťovnu, mají obvykle více pacientů než ti soukromí, a tak se může stát, že se do jejich rozvrhu nevejdete nebo pro vás budou mít jen sporadické termíny. Nevěšte hlavu a hledejte dál.

Alternativou jsou samozřejmě terapeuti, kteří mají soukromou praxi a obvykle volnější program, takže vám budou schopní nabídnout sezení třeba po jednom nebo dvou týdnech.

U placených terapeutů nepotřebujete žádný „papír“, za přibližně hodinové sezení například v Praze zaplatíte od 600 do 1 000 korun, v menších městech jsou částky obecně nižší.

Je jich samozřejmě víc, ale základní přehled těch nejznámějších se může hodit, když při výběru terapeuta tápete. Mějte na paměti, že mnoho terapeutů pracuje s eklektickými metodami, které tradiční směry kombinují.Psychoanalýza – klasická škola, která navazuje na poznatky Sigmunda Freuda a Carla Gustava Junga. Jako terapeutická metoda se noří do psychiky jednotlivce, její minulosti a vývoje, pátrá po hluboko zakořeněných emocích a příčinách problémů, které nejsou na první pohled zřejmé. Vyžaduje hodně času i úsilí, může však být velice efektivní.Existenciální analýza, humanistická terapie a logoterapie – obory a metodiky, které se částečně překrývají. Z velké části si kladou za cíl překonat existenciální frustraci, pocit prázdnoty a chybějícího smyslu života. Pomocí různých metod se snaží s nadhledem hodnotit prožitky a zkušenosti klienta, motivovat ho a dát mu pocit smysluplnosti, užitečnosti.Kognitivně-behaviorální terapie – používá se například při léčbě úzkostí nebo fobií. Klienti se při ní učí rozpoznat, pojmenovat a změnit svoje vzorce chování. Pracuje se s různými tréninkovými technikami, terapeut vytváří „zkušební“ situace, úkoly a výzvy. Terapie je krátkodobější a vede ke konkrétnějšímu cíli: klient by si měl nacvičit zvládání konkrétních situací, které mu dělaly problémy. Může probíhat individuálně i ve skupině.Gestalt terapie – probíhá jako rozhovor, při kterém se klient a terapeut zaměřují na to, co se děje tady a teď. Nehledá hluboko zakořeněné příčiny ani nesměřuje ke konkrétnímu řešení. Cílem je (sebe)uvědomění, všímavost k přítomnému okamžiku, pojmenování a přijetí osobních zkušeností a pocitů. Jak negativních, tak pozitivních. V tom má gestalt blízko k východním filosofiím, především k zen-buddhismu.Systemická terapie – spíše krátkodobá metoda, při které terapeut pomáhá klientovi identifikovat problematické situace a vytvářet řešení do budoucna. Nedává mu samozřejmě žádná ultimáta, ale pomůže vytyčit cíl a sestavit kroky, které k němu můžou vést. Klient by si měl s jeho pomocí utřídit myšlenky, převzít zodpovědnost a v dobrém slova smyslu si nakonec „pomoci sám“.

Terapie může být prospěšná i v případě, že vaše problémy nejsou přímo případ pro psychiatrii.

K nutričnímu poradci taky nechodí jen obézní či jinak nemocní lidé, ale i ti, kterým záleží na prevenci nebo si chtějí s pomocí odborníka prostě vylepšit jídelníček.

Terapeutickou nebo poradenskou praxi klidně vyhledejte v případě, že by vám prospěla třeba úprava životních návyků nebo si chcete osvojit nové, účinné dovednosti, se kterými například lépe zvládnete pracovní stres, doporučuje Marta Boučková.

„Nejlepší je hledat někoho, o kom můžete získat nějaké reference nebo koho vám doporučí třeba známý,“ myslí si psycholožka. S psychoterapeutem si nemusíte sednout na první dobrou.

Pokud vám způsob, jakým jsou sezení vedená, tak docela nevyhovuje nebo máte po delším čase pocit, že se vaše situace vůbec nezlepšila, nestyďte se to říct. Třeba vás odkáže na kolegu či kolegyni s přístupem, který vám bude bližší. Nečekejte však zázraky po prvních několika sezeních.

Počítejte s tím, že v závislosti na metodě můžou vaše návštěvy trvat pár měsíců, ale také celé roky. (Více o psychoterapeutických metodách a školách čtěte v boxu.)

S koučem za úspěchy

Když máte to štěstí, že vás netrápí závažné psychické obtíže, ale přesto byste rádi ve svém životě něco změnili nebo se osobně či profesně rozvíjeli, můžete kromě klasického terapeuta vyhledat i kouče.

Tento „životní poradce“ nemusí mít akademické vzdělání, ale určitě by za sebou měl mít specializovaný kurz nebo ještě lépe kurzy. I tady při výběru platí, že není nad doporučení někoho, komu důvěřujete, pomoci může i pohled na internetové stránky kouče nebo koučky.

Na první schůzce si pak můžete vyzkoušet, jak se vám s daným člověkem komunikuje. Úvodní konzultace je často zdarma, za běžné sezení zaplatíte většinou od tisíce korun výš.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector