Hyperaktivita a lehká mozková dysfunkce nepominou s dětstvím

Termín lehká mozková dysfunkce je souhrnným názvem pro mnohé
lehké odchylky mentálního vývoje dítěte na základě
oslabení funkce centrální nervové soustavy (CNS). Těmito poruchami často
trpí děti průměrně až nadprůměrně inteligentní, u nichž se
projevují poruchy učení a chování.

K oslabení funkce CNS může dojít již v těhotenství,
při porodu anebo i časně po porodu. Za
toto onemocnění nemůže ani dítě ani rodina ba ani škola, a proto nemá
smysl na někoho svalovat vinu.

Tyto dysfunkce se však dají vhodným
výchovným působením pozitivně ovlivnit.

Léčbě může napomoci
i samotný přirozený vývoj dítěte, při kterém dochází
i k uzrávání centrální nervové soustavy a některé negativní projevy
v chování se mohou časem ztlumit a popřípadě úplně vymizet.

Rizikové faktory lehké mozkové dysfunkce

Jako jeden z prvních rizikových faktorů můžeme dozajista určit
dědičné predispozice (vlohy), které dítě může zdědit
po svých rodičích nebo blízkých příbuzných. Dědičnost se na vzniku LMD
podílí v 50-70%.

V roce 1998 byl objeven gen, který zapříčiňuje
dyslexii.

Tento gen je umístěn na chromozomu, který má na
starosti řízení imunitního systému, což by vysvětlovalo fakt, že
pacienti s LMD jsou mnohem více náchylnější k alergiím a různým
infekcím.

Častější výskyt LMD se také nachází v rodinách, které příliš
nedbají na výchovu dětí a které nemají pevné zázemí. Značný
pozitivní vliv má na dítě ranná psychická a sociální stimulace.

Další riziko s sebou mohou nést faktory, které působí na
budoucí matku v průběhu těhotenství, např. virové infekce,
úrazy, psychický stres a šok, rizikové těhotenství, konzumace alkoholu a
kouření tabákových výrobků.

Vznik LMD mohou způsobit také komplikace při porodu,
např. hypoxie (nedostatečné krevní zásobení mozku novorozeněte), při
použití porodních kleští, při bilirubinémii (poporodní žloutenka) apod.
Tyto komplikace s sebou přinášejí 20-30% riziko vzniku LMD.

Rizikové mohou být činitelé, které ovlivňují dítě po narození. Mezi
tyto faktory můžeme řadit vysoké horečky v prvních letech života,
encefalitidu, meningitidu nebo úrazy hlavy.

Prevence lehké mozkové dysfunkce

Studie prokázaly, že zrání mozkové aktivity může již v průběhu
těhotenství ovlivnit specifická stimulace. Jedná se o tzv.

prenatální učení, kdy přesnou zvukovou stimulací jsou
aktivovány nervové buňky (neurony) nenarozeného plodu, což způsobuje
posilování aktivity mozku.

Takto stimulované děti se pak rodí s vyšší
porodní hmotností a začínají dříve mluvit i chodit než jejich
vrstevníci.

Příznaky a projevy lehké mozkové dysfunkce

Hned na začátku je nutno dodat, že LMD není nemoc s jednou jedinou
příčinou a příznakem.

Jde totiž o onemocnění, pod které spadá mnoho
symptomů, které mají společný původ, a to v oslabení funkcí centrální
nervové soustavy (pozor, nejedná se o žádné vážné neurologické
poruchy).

V podstatě můžeme konstatovat, že kolik můžeme nalézt
mentálních funkcí, tolik jejich dysfunkcí můžeme definovat.

Při onemocnění LMD je pozorováno snížené množství mozkové
tkáně (tj. šedé a bílé hmoty) ve frontálních
oblastech mozku.

• Z neuroanatomického hlediska se při LMD vyskytují rozdíly od
  normálního uspořádání neuronových spojení.
• V tomto případě mozkem protéká méně krve než obvykle, a proto jsou
  neurony (nervové buňky) nedostatečně zásobovány kyslíkem, což dále
  způsobuje odchylky v elektrické aktivitě mozku.
• Tyto výše vyjmenované symptomy pak způsobují celkovou
  neschopnost pacienta udržet pozornost, bdělost a koncentraci
  a zhoršují paměť a proces učení, zapříčiňují
  poruchy motorické aktivity, hyperaktivitu,
  vývojové vady řeči apod.
• Jak již víme, LMD má mnoho podob, které můžeme podle jejich příznaků
  dělit do mnoha kategorií, jež jsou vymezené jednotlivými diagnózami
  Mezinárodní klasifikace nemocí.

Prvním významným symptomem může být porucha
pozornosti. Tato neschopnost dlouhodobé koncentrace se může
projevovat ve škole, zaměstnání i ve všemožných společenských
situacích. Osoby, u nichž se tento příznak projevuje, často dělají chyby
z nepozornosti a jejich vykonaná práce bývá nepromyšlená, neuspořádaná
a celkově chaotická.

Můžeme je charakterizovat jako zbrklé,
rozlítané a je pro ně typické, že často nedotáhnou
rozpracované úkoly až do konce.

Tito nemocní jsou značně
nespolehliví, rozhodně nemají organizační schopnosti,
jejich pracovní morálka je zmatečná, snadno se nechají rozptýlit děním
okolo a často se jejich roztěkanost projevuje i při hovoru s ostatními,
kdy nejsou schopni držet se daného tématu, nezřídka kdy od něj odbíhají,
nevnímají to, co jim druzí vyprávějí atd.

Další symptom je zastoupen poruchami chování, které
jsou charakteristické značnou impulsivností a hyperaktivitou.
Impulsivnost je ve své podstatě netrpělivost.

Impulsivní
lidé nejsou schopni počkat, až na ně přijde řada, skáčí ostatním do
řeči, překřikují je, neposlouchají pokyny, sahají na předměty, na
které by sahat neměli, občas ostatním lidem kradou různé předměty
z ruky, vrhají se do riskantních a nebezpečných situací, aniž by
zvážili jejich důsledky atd.

Tato impulsivnost může způsobit různé nehody a poranění. Kdežto
hyperaktivita se projevuje jako neustálý neklid. Můžeme ji
pozorovat např. u dětí, které se stále vrtí na židli, poposedávají,
pobíhají kolem dokola atd. Tito jedinci jsou jakoby neustále drážděni
k vykonávání všemožných činností a nekonečnému mluvení.

V řadě příznaků pokračujeme se specifickými poruchami
učení. To znamená, že dítě má problémy s určitým předmětem
nebo skupinou předmětů (např.

plave v matematice, ale naopak vyniká
v humanitních předmětech). Slovo „specifická“ označuje fakt, že za
problémy v procesu učení nemůže intelekt.

Tyto poruchy
jsou příčinou, proč ve škole zaostávají i děti s průměrným nebo
dokonce nadprůměrným intelektem.

Mezinárodní klasifikace nemocí definuje následující poruchy učení:
dyslexii (porucha v nácviku čtení, neschopnost rozlišovat
a správně řadit písmenka, poskládat je v jeden celek a správně je
vyslovovat), dysgrafii (porucha psaní),
dysortografii (porucha pravopisu) a
dyskalkulii (porucha matematických dovedností).

Další oslabení mozkových funkcí může způsobit i vývojové
vady řeči. Mějme však na paměti, že za všechny vady řeči
nemůže pouze LMD. Děti s touto poruchou začínají vyslovovat první slova
o něco později než jejich vrstevníci (zhruba po půl druhém roce života).

Mezi zjevné příznaky patří zadrhávání,
zaváhání před každým slovem, hledání
slov a jejich následné převedení do plynulé řeči,
poruchy artikulace (výslovnosti) atd.

Tyto projevy jsou
způsobeny pravděpodobně nízkou elektrickou aktivitou v řečovém
centru.

1. Do výčtu poruch lze zařadit i poruchy motoriky, které
   mohou být spojené s poruchami intelektu.
2. Jednotlivé diagnózy se mohou navzájem překrývat, z čehož plyne, že
   u těch, co trpí jednou mozkovou dysfunkcí, je pravděpodobné, že se
   u nich projeví i dysfunkce další.
3. Je také možné, že takovéto oslabení funkcí CNS nepostihuje pouze
   vyšší mentální schopnosti, ale i city a nálady, což může u pacientů
   vyvolat úzkosti a deprese.

Léčba lehké mozkové dysfunkce

V případě LMD se častěji hovoří o nápravě než o léčbě,
poněvadž používané postupy mají jednak charakter léčby, rehabilitace,
učení a jednak cvičení.
Takováto náprava může oslabení mozkových funkcí i zcela vrátit do
pořádku.

Při léčbě se užívá farmakoterapie, EEG-biofeedback, různé nápravné
postupy (např. logopedie, poradenská psychologie, speciální
pedagogika atd.).

Farmakoterapií se odborníci snaží vrátit mozku jeho
dostatečnou aktivitu. Nemocným jsou podávána tzv.

nootropika, která v podstatě vyživují mozkovou tkáň,
zajišťují větší průtok krve mozkovými cévami, a tím tak vyšší
přísun kyslíku a glukózy nervovým buňkám.

Tyto medikamenty nemají
žádné vedlejší nežádoucí účinky, nevyvolávají návyk a organismus je
obecně dobře snáší.

Jako další léčebný prostředek se využívá Piracetam
(Piracetam AL 800). Jedná se o jakýsi přirozený vitamín pro mozek. Jedná
se o derivát tzv.

kyseliny gamaaminomáselné (GABA), což je přirozený
neurotransmiter, který vede vzruchy z jedné nervové buňky na druhou.
Doporučená dětská dávka je 800mg 3× denně, u dospělých a
vážnějších případů se doporučuje dávka dvojnásobná.

Tento účinný
lék je v lékárnách volně dostupný a je hrazen pojišťovnami.

Kromě Piracetamu má na nervovou soustavu a její prokrvení také vliv
Encephabol, Enerbol a Ginko
Biloba. Ginko Biloba se užívá jako doplněk stravy, je volně
prodejná, ale jen z části hrazena pojišťovnami.

Blahodárné účinky na nervovou tkáň mají samozřejmě vitaminy, a to
zejména vitaminy skupiny B, např. vitamin B6 (tzv.
Pyridoxin), který je obsažen hlavně v obilných klíčcích. Mezi další
posilňující látky můžeme zařadit i lecitin (výtažek
ze sóji) a ženšen.

Dále jsou doporučovány minerály, poněvadž když se to
tak vezme, tak elektrická aktivita mozku je závislá na iontech hořčíku,
vápníku, draslíku, sodíku a chloru. Dostatek těchto látek přináší
nervové tkáni rovnováhu. Můžeme například zmínit, že hlavně
hořčík je doporučován pro zklidnění
hyperaktivních dětí.

Ve farmakoterapii se též užívají tzv.
psychostimulancia, která dokáží zásadně ovlivnit činnost
centrálního nervového systému tím, že tlumí symptomy oslabených funkcí
CNS, např. nepozornost a hyperaktivitu.

Tyto velice účinné léky mají však
mnohé vedlejší účinky, na příklad inhibují růstový
hormon, což způsobuje nižší tělesný vzrůst a hmotnost, nemluvě
o riziku návyku. Proto se tyto medikamenty u nás užívají
jen v opravdu těžkých případech.

Jako zástupce můžeme zmínit tzv.
Ritalin.

Do řady léků pomáhajících při léčbě LMD můžeme řadit i tzv.
thymoleptika, jež zvyšují hladinu serotoninu
(neurotransmiteru, který je zodpovědný za duševní rovnováhu a pohodu)
v mozku. Tyto léky jsou též nazývány jako tzv.
antidepresiva, která mimo jiné tlumí hyperaktivitu. Do této
skupiny patří Seropram a Deprex (Prozac).

Kromě farmakoterapie se při léčbě LMD užívá také tzv.
EEG-biofeedback, který pro zlepšení duševního stavu
používá regulaci frekvencí mozkové elektrické aktivity (tzv. mozkových
vln).

Tato metoda je velice efektivní, a to zejména pro posílení aktivace
nervového systému, pozornosti, koncentrace, sebeovládání, sebekázně a
progresivity, co se intelektu týče.

Tento způsob též pozitivně ovlivňuje
poruchy spánku, noční pomočování (enuresa), vývojové vady řeči a
specifické poruchy učení.

Dále se při léčebné terapii užívají také poradenské
nápravné postupy, které mají pro každou specifickou dysfunkci svou
metodu, např. vadami řeči se zabývá logopedie, při
poruchách chování se upravuje denní režim dítěte a používá se tzv.
autogenní trénink, při poruchách učení dítě podstupuje
různé speciální nápravné postupy apod.

Jak si mohu pomoci sám

Je důležité si s dítětem promluvit a vysvětlit mu,
že jeho problémy nemají příčinu ani v jeho povaze nebo morálce, ale
v biologické (přesněji řečeno v psychoneurofyziologické) poruše, za
kterou nemůže. Proto dítě s LMD nelze převychovávat, ale naopak je
potřeba ho svěřit do rukou odborníků.

Je důležité, aby se dítě cítilo milováno a nebylo za své neúspěchy
káráno nebo dokonce trestáno. S vaší trpělivostí, podporou a láskou se
mu budou lépe překonávat překážky a různé úkoly. Snažte se dítě
vychovávat v pozitivním směru, oceňujte dítě za to, co mu jde a v čem
se mu daří, i když může jít pouze o maličkosti, a nevytýkejte mu
věci, které nejsou jeho silnou stránkou.

Pokud dojde na kárání, vždy přesně zdůrazněte, co dítě udělalo
špatně a neobracejte se na něj s napomínáním, že pořád jen zlobí,
protože nakonec se může stát, že vám dítě dá za pravdu a přestane se
o cokoliv snažit.

Snažte se dítěti připravovat pestrou stravu, která je bohatá na ovoce a
zeleninu. Naopak se vyvarujte stravě plné dráždivých chemikálií,
umělých přísad, vůní, příchutí, barviv, umělých sladidel, cukrů
a tuků.

Komplikace lehké mozkové dysfunkce

Toto onemocnění je komplikované už jen tím, že může postihnout více
mozkových funkcí, které při špatném fungování zabraňují člověku, aby
žil plnohodnotným osobním i společenským životem. Všechny případné
komplikace, které by při onemocnění LMD mohly nastat, jsou již výše
zmíněny u příznaků této nemoci.

Diskuse

Další názvy: LMD, ADHD – Attention-Deficit Hyperactivity Disorder, ADD – Attention Deficit Disorders

Lehká mozková dysfunkce

PhDr. Václav Mertin

Navážu-li na motto: „Diagnóza v psychologii a pedagogice představuje pokus, který je třeba neustále prověřovat a dále zkoumat. Podstatná je samozřejmě aktivita, která na každou diagnostickou hypotézu navazuje“.

Mou snahou a cílem je předestřít konkrétní možnosti na konkrétní poruchy, které se u dětí předškolního věku, ale především u školních dětí v důsledku ADD a ADHD syndromu vyskytují.

Existuje poměrně široké spektrum metod, kompenzačních a vzdělávacích programů (dnes již s nezvratnými a prokazatelnými výsledky), které umožňují dětem, které trpí některou z vyjmenovaných poruch, tyto různými testy nejen včas diagnostikovat, ale především je pomocí rozmanitých technik ovlivnit a přiblížit se tak k tomu co nazýváme normou.

Zde je vhodné asi podotknout, že většina těchto metod byla k nám „dovezena“ po roce 1989 a přesto, že se ani jedna nemůže pyšnit 100% úspěšností, jsou v současné době nástrojem, díky kterému může za určitých podmínek dojít u dětí s LMD k podstatnému zlepšení.

Oněmi podmínkami jsou myšleny možnosti, schopnosti, vůle, ale mnohdy i finanční zázemí rodiny, neboť téměř u všech metod je vyžadována aktivní účast jednoho z rodičů a v mnoha případech je tato péče poskytována za úhradu, neboť naše legislativa není schopna v současné době „meziresortní integrace“ pedagogické postupy hodnotit jako terapeutické, tedy hrazené zdravotní pojišťovnou.

To je myslím i důvod, proč se v pedagogicko-psychologických poradnách, kam jsou tyto děti směrovány o nich buďto neví, nebo nemluví a proto nejsou dosud v povědomí širší veřejnosti.

Příčiny LMD – lehké mozkové dysfunkce, nověji ADD – syndrom deficitu pozornosti a ADHD – syndrom deficitu pozornosti spojený s hyperaktivitou.

Jedná se o děti s poruchami chování a učení v rozsahu od mírných po těžké, které jsou spojeny s odchylkami funkce centrální nervové soustavy. Tyto odchylky se projevují různými kombinacemi oslabení ve vnímání, tvoření pojmů, řeči, paměti a v kontrole pozornosti, popudů nebo motoriky.

Příčiny

Syndrom lehké mozkové dysfunkce vzniká většinou drobným, minimálním poškozením centrální nervové soustavy v raných vývojových obdobích.

Jedná se tedy většinou o syndrom vrozený, který vzniká pomocí působení určitých negativních vlivů v době prenatální, perinatální a postnatální, vlivem dědičnosti, nebo kombinací obou předchozích faktorů, za které dítě nemůže, a které zpočátku i těžko může samo ovlivnit. Přesto, že se, ale jedná o projevy vrozené, můžeme na ně vhodnými výchovnými a reedukačními zásahy působit a korigovat je.

Částečně nám pomáhá i sám vývoj dítěte, protože jak dítě dospívá, zraje i centrální nervová soustava, a některé projevy v chování dítěte ztrácejí na intenzitě (popř. vymizí).

Projevy

Ve vývojovém období kojence, je ještě obtížné lehké mozkové dysfunkce rozpoznat. Někdy bývají tyto děti neklidnější než ostatní, mívají poruchy biorytmu– spánku a bdění, hůře sají, často a zdánlivě bez příčiny pláčí.

Ve vývojovém období batolete bývají tyto děti zvýšeně pohyblivé, jakoby bez zábran, trpí častěji různými úrazy, můžeme u nich pozorovat přeskočení, či vynechání některého z vývojových stadií vertikalizace – (nejčastěji lezení), nedokáží se déle soustředit na hru. Je možné již pozorovat zvýšenou neobratnost, neohrabanost. Dále se mohou dostavovat první afektivní výbuchy (zlost – agresivita), ty můžeme v tomto vývojovém období pozorovat i u ostatních dětí, ale u dětí s LMD se projevují nezvykle silně.

Často můžeme následně pozorovat i opožděný vývoj řeči a i celkově opožděný, nebo nerovnoměrný vývoj – často ve školních předmětech v některém vynikají oproti jinému (matematika), a v jiném jsou naopak podprůměrní (např. čj.).

Rozsah syndromu je poměrně široký – u dětí v předškolním věku a školním věku pak pozorujeme zejména:

• poruchy motoriky
• emoční poruchy a poruchy chování
• poruchy koncentrace pozornosti a paměti
• poruchy řeči, vnímání a myšlení

Poruchy v oblasti motoriky spočívají v poruše procesu vzruchu a útlumu (hyperaktivita, hypoaktivita). Projevuje se rovněž zvýšenou unavitelností, ale s neadekvátním reagováním – (hyperaktivní dítě je ještě hyperaktivnější, hypoaktivní se zase více propadá do hypoaktivity; obě formy jsou ale provázeny zvýšenou dráždivostí).

Dále se projevuje v poruše hrubé a jemné motoriky, což se projevuje v celkové motorické nebo grafomotorické neobratnosti.

Emoční poruchy – emoční labilita se projevuje střídáním nálad, sklonem k afektivitě až agresivitě. Změny nálad se také odráží ve výkyvech ve výkonnosti – a tak např. tentýž úkol zvládá dítě s velmi rozdílnými výsledky.

Děti s tímto syndromem často jednají velmi impulsivně – co je v tu chvíli napadne, to okamžitě a bez rozmyslu vykonají a nedovedou domýšlet důsledky svého jednání. Tyto děti mývají také nízkou tzv.

frustrační toleranci – podněty, které jiné děti přejdou bez větších problémů a nevyvedou je z míry, dokáží děti s LMD dovést až k afektivnímu výbuchu. Reagují tak neadekvátně na příliš slabé podněty.

Ač jsou tyto děti velmi citlivé a reagují někdy až přecitlivěle, mívají obtíže ve vcítění se, (empatii), vžití do pocitů ostatních lidí a dětí. Často tak ostatním svým chováním ublíží a přitom nevědí čím.

Protože jsou pro své chování většinou svým okolím nepřijímány, snaží se upoutat pozornost, a protože to jinak nedovedou, opět negativním způsobem – předvádějí se, vykřikují, „vytahují se“ a tím uzavírají kolem sebe začarovaný kruh.

Poruchy pozornosti – špatná koncentrace pozornosti ta je nevýběrová, kolísavá s výkyvy ve výkonnosti, nebo ulpívavá.

Pro tyto děti bývá typické, že jsou roztěkané, nesoustředěné, nepozorné. Snadno se dají vyrušit z činnosti jakýmkoliv podnětem.

Často zapomínají nejen pokyny, ale i své věci, stále něco ztrácejí a hledají, nepamatují si, kam co daly, proč šly právě tam, kam šly a co tam chtěly udělat.

Stejně jako pozornost i paměť často ulpívá na jedné vzpomínce, od které se dítě dlouho nedokáže odpoutat a stále se k ní vrací. Celkově je porušen proces zapamatování, vštípení informace, její podržení v paměti a pozdější vybavení.

Poruchy řeči, vnímání a myšlení se projevují ve zpomaleném až opožděném vývoji řeči, časté bývají poruchy a vady výslovnosti – dyslalie.

S poruchou motoriky mluvidel souvisí artikulační neobratnost potíže s vyslovováním delších, náročnějších slov. Bývá porušena tvorba pojmů, tím je chudší a omezenější slovní zásoba to se odráží v poruchách myšlení, neboť myšlení úzce souvisí s řečí.

Myšlení bývá nepružné, ulpívavé, kdy dítě lpí na jedné myšlence a nedokáže se od ní odpoutat, stále se k ní vrací. Dochází k poruchám sledu myšlenek, děti hůře vnímají souvislosti. Poruchy myšlení zvl. později logického, poruchy v tvoření pojmů, ve vnímání posloupnosti a prostorové orientace výrazně ztěžují výuku zejména matematiky.

Dále tyto děti trpí ve velké míře poruchami vnímání, a to jak sluchového, tak zrakového. Jde zde o poruchu funkce (špatná percepce a diferenciace), ne orgánu. V oblasti zrakového vnímání jde např. o špatné rozlišování (diferenciaci) podobných tvarů při čtení např.

písmen tvarově podobných: b-d, d-p, q-b, a-o-e, m-n…, dále se projevují poruchy orientace v prostoru a pravolevé orientace, dítě nerozlišuje, nebo jen s obtížemi pravou a levou ruku a stranu, rovněž se hůře orientuje v čase. Také sluchově může hůře rozlišovat např. podobné zvuky.

Pokud se mu to nedaří, nebo jen částečně objevují se chyby v napsaných slovech.

Porucha v této oblasti také podstatně snižuje schopnost naslouchat hlasu učitele a nenechat se při tom rušit jinými, vedlejšími zvuky. Poruchy v akustické oblasti jsou nápadnější, než v optické také proto, že tyto děti hůře mluví. Mimo poruch akustického a zrakového vnímání zde spolupůsobí porucha analyticko syntetické činnosti tzv.

intermodality. Pro tyto děti je problém vybudovat spojení mezi optickými a akustickými signály, tzn. propojit mezi sebou obsahy různých smyslových oblastí: (při diktátu uslyšet, umět si představit, napsat) – znamená, že např. zvuk „ A“ má svůj písemný výraz v obraze písmena A, a ten má nejméně čtyři varianty: A. a.

v psaném a tištěném písmu.

Intermodalita umožňuje člověku rozpoznat např. A, které viděl i prostřednictvím sluchu, resp. naopak A, které slyšel, rozeznat pomocí zraku.

Výše uvedené poruchy mají přímou souvislost se vznikem specifických vývojových poruch učení : Dyslexie, dysortografie, dysgrafie, dyskalkulie na bázi LMD.

Na závěr tohoto výčtu je nutné říci, že každé dítě s LMD nemusí trpět všemi výše uvedenými příznaky a poruchami, stejně tak míra symptomů může mít velmi široký rozsah a se zráním CNS se mohou mnohé minimalizovat. Často dítěti pomůže i pouhé odložení školní docházky o jeden rok.

Podle statistik trpí některou z forem LMD téměř 40% dospělých. Dá se předpokládat, že u dětí je v současné době toto číslo ještě vyšší.

V důsledku zvýšených nároků ve škole, změnou životního prostředí a návyků se LMD více projevuje, více ovlivňuje školní výsledky a tím i pocit úspěšnosti a spokojenosti školáka. Pokud má dítě oslabení vnímání mírného rozsahu, je možné že se to projeví jako problém teprve s nástupem povinné školní docházky.

Někdy se dítěti daří najít možnosti kompenzace svých oslabení – závisí velmi podstatně na jistotě, resp. na nejistotě toho kterého dítěte. Pokud se, ale problémy kumulují, vedou často ke ztrátě důvěry ve vlastní schopnosti a bývají příčinou poruch chování těchto dětí. Ty jsou pak agresivní, neukázněné, drzé.

Rodiče jejichž děti se chovají tímto způsobem, mívají díky nim časté konflikty se svým okolím, mnohdy i přímo v rodině. Děti jsou považovány za zlé, nevychované, líné, hloupé. Jejich rodiče bývají zase obviňováni, že své děti špatně vychovávají, že je nezvládají.

Někteří rodiče si pak často se svým dítětem opravdu neví rady, protože u něj selhávají běžné výchovné postupy, takové, jaké rodiče znají ze svého dětství a okolí.

Výchova

Při výchově takovýchto dětí je dobré řídit se zásadami, které přijdou snad každému víceméně samozřejmé, ale ne každý je schopen je alespoň z části dodržovat.

Vytvořit klidné, citově propletené rodinné prostředí.
Dát dítěti najevo lásku, aby si mohlo být jisté, že ho máme rádi.

Rodič by se měl snažit zůstat klidný a vyrovnaný pokud možno i ve vypjatých situacích, neboť nervozita rodiče se na dítě přenáší a afekt se ještě zhoršuje.

Dát dítěti najevo, že v rodičích bude mít vždy oporu, že rodina mu poskytne zázemí, bezpečí a jistotu, že rozumí jeho problémům.

V rodinném soužití stanovit řád.
Dítě by si mělo zvyknout na pravidelný režim dne – někdy až velmi stereotypní. Mělo by vědět co se od něj v rámci rodiny očekává.

Pravidla soužití by měla být jasně vymezena, aby dítě vědělo, kdy je překračuje, a kdy ne. Svět dítěte by měl být přehledný, jasně uspořádaný.

Řád je důležitý také proto, že dítěti chybí jeho vlastní „vnitřní řád“, mívá v něm chaos, a tak se mu vše ostatní může jevit jako chaotické.

Jednou z nejdůležitějších zásad ve výchově je důslednost.
Důslednost ovšem neznamená teror a dril, naopak. Rozhodně se vyplatí postupovat laskavě a velmi, velmi trpělivě. Avšak na tom co řekneme musíme trvat a případné plnění, či neplnění úkolu je třeba dostatečně kontrolovat.

Vidíme-li, že úkol je nad možnosti dítěte a stává se pro něj více než obtížným je dobré mu s ním přiměřeně pomoci, někdy stačí pouze psychicky podpořit.

Častější, nenásilnou kontrolou dosáhneme toho, že si dítě požadované činnosti zautomatizuje a „zvnitřní“, a tak se posléze nutnost kontroly stává méně podstatnou.

Na předchozí zásadu navazuje požadavek sjednocení výchovy.

Je-li jeden rodič ve výchově důsledný a druhý ne, jeden požaduje to a druhý ono, uvádí takové jednání dítě opět ve zmatek a výsledkem je, že se dítě naučí využívat „slabšího“ rodiče, případně neposlouchat ani jednoho z nich.

Důležité je také sjednotit výchovu, nebo vše alespoň probrat s prarodiči a dohodnout se na přesných pravidlech a především v mezích možností sjednotit výchovné postupy i se školou. Nejednotnost ve výchově prakticky vždy vede k prohloubení problémů dítěte.

Soustředit se na kladné stránky osobnosti dítěte, neboť časté prožívání neúspěchu vede k negativním reakcím a neadekvátnímu chování.
Umožníme dítěti prožít úspěch.

Negativní chování spíše ignorujeme (pokud to jde), pochválíme pouze to, co dítě udělalo správně. Je lépe dítě chválit, než trestat.

zásoba trestů se brzy vyčerpá a také si na ně dítě zvykne natolik, že nakonec nepůsobí.

Důležité je usměrňování aktivity dítěte.
Zvýšená aktivita těchto dětí jim ztěžuje nejen schopnost soustředit se na více úkolů na jednou, ale zároveň usměrnit svou energii správným směrem, a tak je vhodné jeho aktivitu nepotlačovat, ale nechat ji „vybít“ ve chvílích, kdy to jde, případně ji využít nějakým pozitivním způsobem.

Kope-li dítě při čtení nohama a vrtí se, nekáráme jej za to, neboť ono není schopno soustředit se na více, než na jednu činnost a tou je v tuto chvíli čtení, které je v tuto chvíli důležité; kdyby se soustředilo na ovládnutí pohybů těla, přestalo by správně číst.

Je důležité poskytnout dítěti dostatek příležitosti k pohybovému uvolnění a to i při práci, kdy tohoto docílíme střídáním činností, možností změny polohy při práci.

Přívod přiměřených podnětů platí nejen pro učení, ale i pro výchovu u dítěte zahlceného podněty, které se na něj hrnou ze všech stran, množstvím příkazů a zákazů často nejasných, ve kterých má chaos, což může být také příčinou afektivních reakcí a negativního chování.

Nejvíce těmto dětem vyhovují jednoduchá, jasně formulovaná a pro ně přiměřená, pochopitelná pravidla.

Toto jsou zásady, které je myslím dobré dodržovat i při výchově dětí tzv. bezproblémových. U dětí se syndromem ADHD jsou však životní nutností, zvláště chceme-li si zanechat možnost na tyto děti vůbec nějak působit.

ADHD – Wikipedie

ADHD na PET

ADHD (zkratka anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“) – hyperkinetická porucha (HKP), porucha pozornosti s hyperaktivitou, patří mezi neurovývojové poruchy. Tato porucha se projevuje již od raného dětství, nejvíce však ve školním věku, kdy postihuje 3–7 % dětí. Ve 40–50 % případů symptomy přetrvávají do dospělosti. Spíše než hyperaktivita se v tomto období objevují pocity vnitřního neklidu, převládá impulzivita a poruchy pozornosti.[1]

Pro ADHD se dříve používaly diagnózy LDE (lehká dětská encefalopatie) či LMD (lehká mozková dysfunkce), které se snažily vystihnout etiologii. Aktuálně používané označení syndromu vychází z popisu projevů této poruchy.[2]

Na vzniku ADHD se přibližně ze 75 % podílí dědičnost.[3] Je přibližně třikrát častěji diagnostikována u chlapců než u dívek. U dívek jsou symptomy často přehlíženy, jelikož se mohou lišit od těch, které vykazují chlapci, a nebyly dostatečně prozkoumány. [4] Prozatím bylo objeveno již několik genů spojených s poruchou.

V ostatních případech při vzniku poruchy přispívá různou měrou problémové těhotenství, prenatální vystavení alkoholu a tabákovému kouři,[5] předčasný porod s výrazně nižší vahou novorozence, expozice olovu[5] a poranění prefrontální kůry v mozku po porodu.

Podle některých názorů má na vznik a rozvoj hyperaktivity vliv nadměrné užívání přídatných látek, zejména brilantních barviv, jako je např. tartrazin (E 102) nebo chinolinová žluť (E 104) (od 20.

 července 2010 mají výrobci v ČR povinnost uvádět v případě, že výrobek obsahuje tato barviva, na obalu upozornění „může nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí“[6][7]). Nadměrné sledování televize nebo špatné zvládání dítěte rodiči nejsou výzkumem potvrzeny jako příčiny.

[8] Symptomy ADHD se mohou prohloubit u dětí užívajících léky na epilepsii v důsledku vedlejších účinků, které jsou však napravitelné.[9] ADHD je porucha typická neurovývojovým opožděním s odchylkami ve vývoji centrální nervové soustavy a porušenou regulací na úrovni neurotransmiterových systémů (noradrenergního a dopaminergního).

Tím jsou pak ovlivněny všechny kognitivní funkce. Vyšetření MRI (magnetickou rezonancí) prokazuje zmenšený objem mozku, mozečku, bazálních ganglií vpravo a corpus callosum vpravo. ADHD jsou také vysoce rizikovým faktorem pro vznik dalších psychiatrických poruch.[10]

ADHD patří mezi nejprobádanější duševní a emocionální poruchy.[11] Existuje pro ni více léčebných postupů účinnějších pro větší počet lidí než v kterékoliv jiné oblasti psychiatrie.[12]A vždy je nutné řešit skutečné příčiny jako jsou raná traumata, přetrvávající primární reflexy, unilaterální fungování mozku.[13]

Výskyt a projevy

Projevy

Jako základní vlastnosti typické pro lidi s ADHD je možné uvést:

• Deficit pozornosti – krátké intervaly zaměření na jednu věc, chybí reflexe času (Russell Barkley uvedl: „Čas je nepřítelem každého s ADHD!“), problém s opakovanými nebo nudnými (nutnými) úkony, poruchy motoriky (často se mluví o narušení „harmoničnosti“ pohybů – jemná i hrubá motorika).
• Impulzivita– rychlé, neadekvátní reakce, špatné porozumění vlastním pocitům (často i neschopnost je verbalizovat), často také nižší sebehodnocení, vztahovačnost.
• Hyperaktivita – neúčelné, nadbytečné pohyby (často si hrají s věcmi a pohybují se bez ohledu na okolí a situaci), zvýšený řečový projev (jak hlasitost, tak množství, své činnosti často doprovázejí zvuky a komentují je).

Často pak může být ADHD doprovázena jevy, jako jsou noční děsy, deprese a úzkost, neuznávání autorit atd.

ADHD je soubor symptomů projevujících se ve škole i v domácím prostředí či při volnočasových aktivitách. Mezi příčiny řadíme přetrvávající primární reflexy, unilaterální fungování mozku, oslabení v prefrontálním kortexu, deficity v seriálním vnímání a zrakovém a sluchovém vnímání.

Mezi příčiny patří i špatný spánkový režim, kdy nedostatečně vyplavovaný melatonin může působit horší regeneraci organismu, nedostatečně vyšetřená oční vada (porucha binokulárního vidění, vizuální stres) nebo sluchová vada, špatná výživa, ale i nadanost, nebo jiná nevyšetřená psychická onemocnění, V zásadě jde o nezralost nervové soustavy a neznalost okolí, jak k těmto dětem přistupovat. Ukazuje se, že přístup zaměřený na krátké pokyny, umožnění zapojení více smyslů ve výuce včetně většího pohybu, důraz na pozitivní aspekty chování, pohyb na čerstvém vzduchu a zároveň nastavení pevných hranic, vede ke zlepšení situace.

ADHD nemá žádnou souvislost s inteligencí jedince (i když v důsledku snížené pozornosti bývají školní výsledky horší). To dokládají například přetrvávající primární reflexy, které brzdí rozvoj vyšších kognitivních funkcí dítěte a při stejném IQ má dítě s přetrvávajícími primárními reflexy horší školní výkonnost.

Přítomnost specifických poruch učení

ADHD se většinou nevyskytuje osamoceně.

Uvádí se, že 44 % dětí s ADHD trpí další psychickou poruchou (například nějakým typem specifické poruchy učení, jako je například dyslexie (porucha čtení), dysgrafie (porucha psaní), dysortografie (porucha pravopisu), dyskalkulie (porucha matematických schopností) atd.) a 32 % až dvěma poruchami.[14] Podstatné na ADHD je, že není specificky zaměřena, ale ovlivňuje celkově veškeré chování a hraje zásadní roli v rozhodovacím procesu.

Možné příčiny ADHD

ADHD je typickým příkladem tzv. multifaktorově podmíněné poruchy. Mezi možné příčiny vzniku se řadí biologické/fyziologické příčiny (mezi nimi např.

zdravotní komplikace v těhotenství matky nebo při porodu, užívání psychofarmak, drog, kofeinu a nikotinu v průběhu těhotenství, vliv se přisuzuje také stravě, znečištěnému životnímu prostředí) a dědičnost.

Molekulární biologie prokázala řadu kandidátních genů podílejících se na vzniku hyperkinetické poruchy, které jsou v současné době podrobně studovány. Zvažovány jsou i některé další možné příčiny.

[15] Mezi další příčiny řadíme přetrvávající primární reflexy[16] a unilaterální fungování mozku a oslabení dílčích funkcí, jako je serialita, intermodální kódování, zrakové a sluchové vnímání.[17] Hovoříme i o raných traumatech a emočních blocích, které se vyskytly během prvních tří let života dítěte.[18]

Vhodné přístupy

Shrnutí ve vztahu ke školní praxi by pak bylo, že dítě s ADHD bývá často inteligentnější, než by odpovídalo jeho studijním výsledkům.

Ohledně přístupu je třeba volit strategie, které pomohou eliminovat nedostatky pozornosti a impulzivitu.

Důležité je nekonfliktní prostředí, podněty pro zapamatovaní, síťovaní poznatků, motivace, spíše kratší úkoly, možnost vybití atd. Další zásady jsou:

• zadávat jednotlivé úkoly (úkoly specifikovat) a důsledně sledovat splnění – motivuje k další snaze, upevňuje sebevědomí, vede k sebekázni a uznání autority-vzoru;
• pravidelnost a režim dne – při úpravě poruch učení je obzvláště nutné dodržet čas určené činnosti, protože vytváříme podmíněný reflex v rámci připravenosti mozku na práci; pomáhá vyššímu soustředění;
• střídat činnosti – po námaze mozku je nutno odreagovat hyperaktivitu organizmu, jinak si dotyčný najde jinou cestu (rušení ostatních ve třídě, komíhání tělem nebo končetinami);
• při poruchách a nižší schopnosti soustředit se na čtení nabízíme komiksy podle věkové úrovně nebo krátké příběhy tištěné velkým písmem (jsou vydávány i knihy pro dospělé);
• spolupracovat s odborníkem – pomůže rozeznat překonané a skryté problémy, doporučí nejvhodnější postupy a je informován o nových metodách, například s využitím počítače.
• řešit příčiny – Metoda PES – pohyb – cvičení neuro-vývojové stimulace v případě přetrvávajících primárních reflexů, cvičení podle vývojové kineziologie dítěte v prvním roce života, cvičení na správné propojení mozkových hemisfér a reagovat tak na unilaterální fungování mozku, emoce – odblokování raných traumat dítěte, cvičení vědomé pozornosti, zajistit bezpečné prostředí při výuce a doma, smysly – cvičit serialitu (posloupnosti krok za krokem), intermodální kódování, řešit oslabené zrakové vnímání (rozlišení zrakové figury na pozadí) a oslabené sluchové vnímání (rozlišení sluchové figury na pozadí) metodou Dílčí oslabení výkonu, trénink rovnováhy na podporu rozvoje rovnovážného (vestibulárního) ústrojí.

Jak postupuje vývoj (jedince) v morální oblasti, kognitivní oblasti a jak se vžívají jednotlivé vzorce chovaní, obvykle se projevy ADHD dostávají pod kontrolu. Nemusí to být ovšem podmínkou.
Martha Lomeland se ve studii ADHD – Substance Misuse and Treatment (2005) zabývá výskytem ADHD mezi zločinci s recidivou a narkomany.

Farmakoterapie

• Atomoxetin (Strattera) – selektivní inhibitor zpětného vstřebávání noradrenalinu[10][19]
• Methylfenidát (Ritalin, Concerta)[20]
• Modafinil (Provigil)[21]
• Bupropion (Wellbutrin)[22]
• Dextroamfetamin (Dexedrin)[23]
• Soli dextroamfetaminu (Adderall)

MKN-10

Podle mezinárodní klasifikace nemocí, verze 10 se porucha ADHD řadí mezi hyperkinetické poruchy (F90). Zde je charakteristika této skupiny obecně, poté konkrétně:

• časný začátek (obvykle v prvních pěti letech života),
• nedostatečná vytrvalost v činnostech vyžadujících poznávací schopnosti,
• tendence přebíhat od jedné činnosti ke druhé‚ aniž by byla jedna dokončena,
• dezorganizovaná‚ špatně regulovaná a nadměrná aktivita.[24]

F90.0 Porucha aktivity a pozornosti

• Nedostatek pozornosti s hyperaktivitou
• Syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou
• Nepatří sem: hyperkinetická porucha s poruchou chování (F90.1)

F90.1 Hyperkinetická porucha chování

• Hyperkinetická porucha sdružená s poruchou chování

F90.8 Jiné hyperkinetické poruchy

F90.9 Hyperkinetická porucha NS [NS = nervový systém]

• Hyperkinetická reakce v dětství nebo v dospívání NS
• Hyperkinetický syndrom NS[24]

Odkazy

Reference

1. ↑ Hyperkinetická porucha/ADHD v dospívání a dospělosti: diagnostika, klinický obraz a komorbidity (Neurologie pro praxi)
2. ↑ Archivovaná kopie. www.pppnj.adslink.cz [online]. [cit. 2009-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-25. 
3. ↑ https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2928252/ – Meta-analysis of genome-wide association studies of attention deficit/hyperactivity disorder
4. ↑ https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0013700608001000 – Structural and functional neuroanatomy of attention-deficit hyperactivity disorder (ADHD)
5. ↑ a b https://web.archive.org/web/20160414031036/http://www.nimh.nih.gov/health/publications/attention-deficit-hyperactivity-disorder-easy-to-read/index.shtml – Attention Deficit Hyperactivity Disorder (Easy-to-Read)
6. ↑ Archivovaná kopie. www.fzv.cz [online]. [cit. 2012-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-16. 
7. ↑ Srov. http://ekonomika.idnes.cz/horcice-je-svetlejsi-a-svetlejsi-vyrobci-se-boji-hyperaktivity-u-deti-1ep-/ekonomika.aspx?c=A120822_150011_ekonomika_neh Archivováno 5. 9. 2012 na Wayback Machine
8. ↑ https://web.archive.org/web/20160322103310/http://www.cdc.gov/ncbddd/adhd/facts.html – Facts About ADHD
9. ↑ Fact Sheet: Attention Deficit Hyperactivity Disorder (ADHD) Topics (Russell A. Barkley). www.russellbarkley.org [online]. [cit. 2012-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-16. 
10. ↑ a b MALÁ, Eva. ADHD – hyperkinetické poruchy. Zdravotnické noviny. 2005 (30. 9.). Dostupné také z: http://www.predys.szm.sk/zdrav_noviny.htm
11. ↑ Taking Charge of Adult ADHD (Russell A. Barkley), ukázka z knihy dostupná na http://www.russellbarkley.org/images/Taking_Charge_of_ADHD_chapter_excerpt.pdf Archivováno 31. 1. 2012 na Wayback Machine
12. ↑ Management of ADHD (Russell A. Barkley)
13. ↑ EMMERLINGOVÁ, Stanislava. Vidím to jinak: skutečné přičiny poruch chování a učení. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-270-7666-6. 
14. ↑ http://kmen.uhk.cz/dvpp/clanky/LMD%20nebo%20ADHD.html
15. ↑ PTÁČEK, Radek; KUŽELOVÁ, Hana. ADHD: variability between mind and body. New York: Nova Science Publishers, ©2015. ISBN 978-1-63321-449-1.
16. ↑ VOLEMANOVÁ, Marja. Přetrvávající primární reflexy, opomíjený faktor poruch učení a chování.. Praha: [s.n.], 2013. ISBN 978-80-905597-0-7. 
17. ↑ POLÁKOVÁ, Petra. Jak rozvíjet pohyb, emoce a smysly. Praha: Grada, 2019. 176 s. ISBN 978-80-271-0760-5. 
18. ↑ EMMERLINGOVÁ, Stanislava. Vidím to jinak – skryté příčiny poruch chování a učení. 2020. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2020. 288 s. ISBN 978-80-270-7666-6. 
19. ↑ http://www.sukl.cz/modules/medication/download.php?file=SPC74739.pdf&type=spc&as=strattera-10-mg-spc
20. ↑ http://www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2010/02/10.pdf
21. ↑ http://mentalhealthdaily.com/2014/03/17/provigil-for-adhd-can-modafinil-help-manage-attention-deficit-hyperactivity-disorder/
22. ↑ http://mentalhealthdaily.com/2014/04/08/wellbutrin-bupropion-for-adhd-and-depression/
23. ↑ Archivovaná kopie. www.dexedrine.com [online]. [cit. 08-02-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 02-02-2011. 
24. ↑ a b Archivovaná kopie. www.uzis.cz [online]. [cit. 2009-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-06. 

Literatura

• BUDÍKOVÁ, Jaroslava; KŘAPKOVÁ, Lenka. Kuliferda a jeho svět : pracujeme s předškolákem s ADHD : pracovní sešit [šest pracovních sešitů; sešity 1–6]. Praha: Raabe, 2014.
• CARTER, Cheryl R. Dítě s ADHD a ADD doma i ve škole. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0621-7.
• EMMERLINGOVÁ, S.: VIdím to jinak – skryté příčiny poruch chování a učení, Praha, 2020: ISBN 978-80-270-7666-6
• GOETZ, Michal; UHLÍKOVÁ, Petra. ADHD : porucha pozornosti s hyperaktivitou : příručka pro starostlivé rodiče a zodpovědné učitele. Praha: Galén, ©2013. ISBN 978-80-7262-630-4.
• HALLOWELL, Edvard M.; RATEY, John J. Poruchy pozornosti v dětství i dospělosti. Praha: Návrat domů, 2007. ISBN 978-80-7255-154-5.
• JENETT, Wolfdieter. ADHD : 100 tipů pro rodiče a učitele. Brno: Edika, 2013. ISBN 978-80-266-0158-6.
• JUCOVIČOVÁ, Drahomíra; ŽÁČKOVÁ, Hana. Metody práce s dětmi s ADHD především pro učitele a vychovatele. 3. vyd. Praha: D + H, 2013. ISBN 978-80-87295-11-3.
• MUNDEN, Alison; ARCELUS, Jon. Poruchy pozornosti a hyperaktivita. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-430-4.
• PELLETIER, Emanuelle. Porucha pozornosti bez hyperaktivity. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0599-9.
• POKORNÁ, Věra. Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-817-3.
• POLÁKOVÁ, Petra. Jak rozvíjet pohyb, emoce a smysly, Praha: Grada, 2019, ISBN 978-80-271-0760-5
• PTÁČEK, Radek; KUŽELOVÁ, Hana. ADHD : variability between mind and body. New York: Nova Science Publishers, ©2015. ISBN 978-1-63321-449-1. Publikace volně ke stažení [1]
• RIEFOVÁ, Sandra F. Nesoustředěné a neklidné dítě. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-728-2.
• TAYLOR, John F. Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0068-0.
• THOMPSON, Alison M. Mé dítě má ADHD. Praha: Portál, 2018. ISBN 978-80-262-1316-1.
• REIMANN-HÖHN, Uta. ADHD a ADD v dospívání. Praha: Portál, 2018. ISBN 978-80-262-1362-8.
• VOLEMANOVÁ, M. (2013) Přetrvávající primární reflexy, opomíjený faktor poruch učení a chování. Praha: Volemanová Marja Annemiek- Red tulip, 2013. ISBN 978-80-905597-0-7

Související články

• Hyperaktivita
• Teorie lovců a zemědělců
• Methylfenidát
• Taare Zameen Par – velkofilm o chlapci s projevy ADHD
• Neurastenie

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ADHD na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo ADHD ve Wikislovníku
• Článek o ADHD na Jsme.cz
• Informace o ADHD na Verywellmind.com (anglicky)
• The History of ADHD: 1798, Alexander Crichton, with pictures of the original works and sources. ADHD och ADD Koncentrerat Digest (anglicky)
• The History of ADHD: 1902 with some original pictures of Sir George Frederick Still and his work. ADHD och ADD Koncentrerat Digest (anglicky)

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
Autoritní data: GND: 4525885-5 | LCCN: sh85063661 | WorldcatID: lccn-sh85063661

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=ADHD&oldid=19403279“