Hidradenitida: Těžká forma zánětu potních žláz

Zánět potních žláz s nazývá hidradenitida. Potní žlázy jsou lokalizovány v kůži a můžeme je rozdělit na apokrinní, tj. pachové, které jsou hlavně v podpaží, okolí pohlavních orgánů atd., a ekrinní, tj. pravé potní žlázy. Těch je na těle víc.

K zánětu potních žláz dochází nejčastěji v případě, kdy dojde k ucpání (oburaci) vývodu, které poté prasknou, tj. dojde k ruptuře. To se projeví jako zánět v okolí poškozené potní žlázy. Zánět tedy není infekční ani nakažlivý.

Hidradenitis suppurativa:

Hidradenitis suppurativa je chronické onemocnění, které je spojené s výskytem zánětlivých ložisek potních žláz, a to hlavně v oblasti podpaží a třísel, ale třeba také na vnitřní straně stehen, kde dochází ke tření.

Krom zarudnutí se vytváří také bulky, které jsou značně bolestivé. Mohou vznikat také uzly a abscesy.Hidradenitida: Těžká forma zánětu potních žláz

U lehké formy jsou pouze bulky či uzly, které mohou vypadat trochu jako akné. U těžkých forem se vyskytují abscesy, ze kterých vytéká tekutina. Ložiska mohou zapáchat.

  U těžkých forem mohou také uzlíky splývat a vytváří se strunovité pruhy, které jsou hmatné. Ložiska v oblasti stehen mohou bolest i při chůzi. To samozřejmě snižuje kvalitu života lidí se zánětem potních žláz.

Zánětlivá ložiska se mohou infikovat bakteriemi, nejčastějším patogenem, který na hidradenitidu nasedá, je stafylokok.

Dělení hidradenitidy dle tíže podle Hurleyho stupnice:

Stupeň I – vyskytují se izolovaná nepočetná ložiska, po vyhojení se nejizví. Vytvořené bulky a abscesy jsou pevné a mají velikost hrášku. Oblast zánětu bývá zarudlá a celkový obraz připomíná akné, se kterým může být zaměněna, popř. s herpetickou infekcí.

Stupeň II – dochází k recidivám/znovuobjevování zánětlivých útvarů, při hojení dochází k jizvení a vzniku píštělí.

Stupeň III – na těle se objevují mnohočetné zánětlivé útvary, které mohou být velké i jako golfový míček. Útvary mohou být propojené píštělemi. Objevuje se zapáchající hnisavý výtok. Při hojení dochází k tvorbám jizev.

Příčiny zánětu potních žláz:

Přesné příčiny nejsou známé. To rozvoje onemocnění se zapojují imunitní mechanismy, namáhání pokožky, např. používání kosmetických přípravků proti pocení atd.

Diagnostika hidradenitidy:

Diagnózu stanovuje kožní lékař.

Léčba zánětu potních žláz:

Pacienti s hnisavou hidradenitidou nesmí používat přípravky proti pocení a další kosmetiku, která by dráždila kůži. Lehké případy se léčí klidem, přikládají se vlhké teplé obklady. U dlouhotrvajících zánětů se podávají antibiotika celkově, povrchově se aplikují glukokortikoidy.

U těžkých případů je jediným řešením chirurgické odstranění přetrvávajícího ložiska. Následně se musí provést plastika oblasti, z níž byla kůže vyříznutá.

MEDICAL TRIBUNE CZ > Hidradenitis suppurativa: kdo jí trpí, poznal, co je bolest

Hidradenitida: Těžká forma zánětu potních žlázilustrační foto: JupiterImagesMedical Tribune 15/201618.07.2016 13:24 Zdroj: MT

Autor: len

Odborníci ji označují také jako acne inversa a jde o poměrně málo známé chronické autoimunitní onemocnění kůže, které se projevuje nepříjemným a bolestivým zánětem v oblasti paží, třísel nebo pod prsy. Odhaduje se, že celosvětově trpí touto chorobou minimálně jedno procento dospělé populace.

Přesný výskyt však znám není, protože mnoho pacientů se stydí o příznacích nemoci mluvit a zdráhá se vyhledat odbornou pomoc. Když už se k tomu odhodlají, navštíví v průměru pět různých lékařů tří specializací, než jim je onemocnění správně diagnostikováno.

Cesta od prvních příznaků ke správné diagnóze tak trvá v průměru osm let, a přitom nebezpečí z prodlení se s ubíhajícím časem zvyšuje: jestliže zkušený dermatolog hidradenitidu včas nerozpozná a ihned nezahájí odpovídající léčbu, potíže se mohou vracet s narůstající intenzitou a pacient trpí nejen po zdravotní, ale i po psychické stránce.

Není divu: nejen vysoká míra bolestivosti, ale i nadměrná společenská zátěž, které toto onemocnění přináší, mohou být v pokročilých stadiích jen těžko zvladatelné.

„Projevy způsobené hidradenitidou jsou velmi nepříjemné a bolestivé. Často významně snižují kvalitu života pacientů, neboť mají dopad na jejich běžné denní činnosti, pracovní schopnost a uplatnění, fyzické aktivity i psychický stav,“ uvádí doc. MUDr. Monika Arenbergerová, Ph.D., z Dermatovenerologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.

„U tohoto onemocnění je velice důležité neotálet s návštěvou zkušeného dermatologa, který je schopen je správně diagnostikovat a dokáže zvolit vhodnou formu léčby,“ dodává doc. Arenbergerová.

V některých případech se totiž onemocnění může rychle zhoršovat, a pokud není správně léčeno, potíže se mohou vracet s narůstající intenzitou a vést až k těžkým formám a trvalému poškození nejen kůže, ale i hlubších struktur v postižených místech.

Co je hidradenitida

Hidradenitis suppurativa (HS) je chronické onemocnění, při němž vznikají zánětlivá ložiska v tělesných partiích, kde dochází ke zvýšenému tření. Mezi zasažené oblasti tak patří především podpažní jamky, třísla, oblast pod prsy (u žen), vnitřní strana stehen a hýždě.

V propuknutí nemoci hrají významnou roli specifické změny uvnitř vlasových váčků, do nichž ústí apokrinní potní žlázy. V počáteční fázi dochází k ucpání těchto vlasových váčků hyperkeratinovou zátkou. Tím je znemožněn průchod obsahu apokrinní žlázy, váček tak otéká a praská, což může vést ke vzniku abscesů a šíření zánětu.

HS postihuje častěji ženy než muže, rozvinout se může v každém věku, ale nejčastěji se objevuje mezi 20. a 25. rokem života. Incidence onemocnění pak klesá po 50. až 55. roce života. Onemocnění má mnoho projevů, které se navíc mohou u každého člověka lišit.

Lehká forma má podobu bulek, hrbolků nebo cyst, těžší formy se pak projevují opakovaným výskytem abscesů a píštělí, z nichž může vytékat nepříjemně zapáchající hnisavá tekutina.

Přesná prevalence HS není známa

I když onemocnění postihuje kůži, primárně jde o zánětlivou chronickou autoimunitní systémovou poruchu. K rizikovým faktorům, které ji mohou spustit nebo zhoršovat, patří dědičnost, kouření, nadváha či obezita a u žen také hormonální změny.

Zhruba třetina pacientů, u kterých bylo onemocnění diagnostikováno, má jeho výskyt v rodinné anamnéze. Protože se nemoc projevuje nejčastěji v reprodukčním věku, je možné, že určitou roli hrají i pohlavní hormony; přímá souvislost však nebyla prokázána.

Jasné je jen to, že HS není infekční onemocnění a na jeho spuštění nemá žádný vliv nedostatečná hygiena, jak se lidé často mylně domnívají.

Nemoc, která izoluje

Pacienti se shodují na tom, že patrně nejhorším faktorem, který při onemocnění HS zhoršuje kvalitu života, je intenzivní bolest. To potvrzuje i dermatologický index kvality života (DLQI), podle nějž je hidradenitida nejnepříjemnější kožní onemocnění.

Následky bolesti jsou velmi vážné: snižuje pohyblivost, ovlivňuje partnerský a sexuální život a celkově zhoršuje zdravotní stav pacienta. Přesto není intenzivní fyzická bolest to jediné, proč je toto onemocnění považováno za nejnepříjemnější. „Kůže představuje hranici mezi vlastním tělem a vnějším světem.

Je to orgán kontaktu s okolím a jako takový plní mimo jiné i estetickou funkci. Z toho důvodu mají kožní nemoci na život pacienta významný psychosociální dopad,“ vysvětluje psycholožka PhDr. Marta Boučková.

„Typické jsou pocity méněcennosti, úzkost, frustrace, depresivní stavy a zvýšené sebepozorování, což má za následek narušení sociálních vztahů a tendenci k izolaci. Výjimečné nejsou ani sebevražedné úvahy,“ pokračuje dr. Boučková a dodává, že každý pátý pacient s touto chorobou je vystaven depresivním symptomům.

Dopad na společenský život je nejmarkantnější zejména u těžkých forem nemoci, kdy pacienty trápí zapáchající výtoky z ran. Často si proto nemohou najít či udržet práci a musejí vyhledat odbornou pomoc psychologa, který jim pomůže překonat psychický tlak a nepříjemné pocity studu a méněcennosti.

Možnosti léčby

V současné době se HS nedá zcela vyléčit, ale nasadí‑li se léčba správně a včas, nemusí se průběh nemoci zhoršovat. Léčebný postup je vždy individuální a závislý na stadiu onemocnění.

V počáteční fázi se zpravidla uplatňuje lokální terapie pomocí krémů a mastí, poté nastupuje léčba antibiotiky. U pokročilejších forem se nasazují retinoidy, antiandrogeny, krátkodobě také kortikoidy.

„Pro pacienty, kteří trpí středně těžkou až těžkou formou HS a nedostatečně reagovali na konvenční antibiotickou systémovou léčbu, je od letošního roku dostupná také oficiálně schválená léčba biologická, v niž skládají lékaři i pacienti velkou naději.

V pokročilých stadiích onemocnění mohou odborníci uvažovat i o chirurgickém odstranění postižených oblastí kůže, ačkoli tento zákrok nemá vliv na dynamiku průběhu onemocnění,“ vysvětluje doc. Arenbergerová.

Budete mít zájem:  Na co sbalit ženu. A na co ani náhodou

Hidradenitida

Onemocnění hidradenitidou, většinou označuje jako hnisavá hidradenitida, představuje zánět tzv.

apokrinních žláz (apokrinní žlázy patří mezi potní žlázy, které jsou v lidském organizmu lokalizovány v kůži a které produkují pot, u člověka existují dva druhy potních žláz, jednak takzvané apokrinní = pachové, které jsou lokalizovány v podpaží, ušních kanálcích, v okolí pohlavních orgánů a prsních bradavek a dále takzvané ekkrinní = pravé potní žlázy, které se vyskytují na lidském těle v hojnější míře, je jich asi 2-3 miliony). Klinicky se onemocnění hnisavou hidradenitidou projeví zánětem apokrinních žláz s výslednou obturací (tedy ucpáním) a rupturou (tedy prasknutím) vývodů těchto žláz a bolestivým lokálním zánětem v okolí postižených žláz. 

Onemocnění hnisavou hidradenitidou může samozřejmě postihnout každého jedince, ovšem někteří lidé jsou ke vzniku tohoto onemocnění vnímavější více než ostatní, prozatím bohužel z neznámých příčin. Vzniku hidradenitidy může napomáhat používání nejrůznějších kosmetických prostředků proti pocení, ale i vliv jiných dráždících přípravků.

Charakteristický klinický obraz onemocnění hnisavou hidradenitidou u pacienta je představován typickou bolestivostí, fluktuací (jako fluktuace se označuje při fyzikálním vyšetření charakteristický jev, který je příznakem nahromadění tekutiny v ohraničeném útvaru), provalením se obsahu a tvorbou píštělových sinů (tedy dutin).

V chronických případech (tedy při dlouhodobě trvajícím onemocnění) může splývání zánětlivých uzlíků vytvořit hmatné strunovité pruhy v podpaždí. Místa postižených apokriních žláz se v naprosté většině případů objevují v  axile (tj.

v podpažní jamce) nebo v třísle, ale mohou se vyvinout i okolo prsních bradavek nebo anu (tedy kolem řitního otvoru). Místa postižená hidradenitidou se mohou zaměnit s furunkly (tak se označují akutní, citlivé zánětlivé uzlíky v okolí vlasových folikulů – tedy váčků, které jsou vyvolávány stafylokokovou infekcí).

Ale na rozdíl od furunklů mají ložiska postižení hnisavou hidradenitidou tendenci déle setrvávat a diagnostikují se primárně na základě lokalizace a typického klinického průběhu.

Postižení jedince hnisavou hidradenitidou se může dále rozšiřovat i mimo charakteristické lokality na těle, a sice na další oblasti kůže a toto onemocnění může způsobit ve svém důsledku i prácezneschopnění pacienta. V případě těžkého postižení jedince v oblasti pubické a genitální (tedy v oblasti ohanbí, zevních pohlavních orgánů a třísel) může být dokonce obtížná pro pacienta i samotná chůze.

Stanovení správné diagnózy postižení pacienta onemocněním hidradenitidou je založeno na pečlivém klinickém fyzikálním vyšetření postiženého jedince a pátrání po projevech typických klinických nálezů (jak jsou výše uvedeny).

Citliví pacienti k postižení onemocněním hnisavou hidradenitidou se musejí především vyhýbat prostředkům proti pocení a jiným dráždícím přípravkům.

Začínající jednoduché nekomplikované případy léčíme klidem, aplikováním teplých vlhkých obkladů na postižená místa a protrahovaným (tedy dlouhodobějším) podáváním antibiotik celkově.

Použití hormonálního léku ze skupiny glukokortikoidů lokálně, tedy jeho přímým injekčním vpravením do ložiska postižených apokrinních potních žláz, může být účinné pouze při léčbě jednoho izolovaného ložiska postižení.

V některých případech onemocnění hnisavou hidradenitidou, jestliže chorobné ložisko přetrvává, může být nezbytná chirurgická excize (tedy radikální operační vyříznutí celého  ložiska postižených apokrinních žláz) a následná plastická úprava postižené oblasti.

U některých pacientů mívá úspěch podání léku izotretinoinu ústy, je ovšem zapotřebí podávat spíše vyšší dávky tohoto léku (podává se dávka zpravidla až 2 miligramy na jeden kilogram tělesné váhy pacienta denně) a možné recidivy (tedy opakování choroby) jsou mnohem častější než například při postižení akné.

Účinné může být rovněž i podávání léku etretinátu v dávkách o něco nižších než u léku izotretinoinu. Tyto látky se musejí ale podávat velmi opatrně a pouze pod lékařskou kontrolou a až po pečlivém seznámením se s jejich vedlejšími nežádoucími účinky (pozor na teratogenní působení těchto preparátů – tj., že mohou způsobit narušení vývoje orgánu nebo poruchu jeho funkce v průběhu embryonálního nebo fetálního vývoje lidského plodu).

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti. 0 Líbí se mi Odpovědět Nahlásit

[email protected] 10. 2020 5:49:32

Dobry den, v poblasti krku se mi jiz vice jak rok tvori zanetlive pupeny nalite hnisem. Zkousela jsem jericho rostock, a ruzne bezne dostupne prostredky, ale bez vysledku. V soucasne dobe pouzivam zineryt, ale neprijde v podstate bez vysledku. Pupeny se stejne tvori. Vubec nevim co mam delat. Upravila jsem si jidelnicek, jelikoz mi bylo zjisteno malo enzymu na laktozu, ale ani po te se problem nespravil. Na zacatku roku jsem mela test na alergie ale zadna mi nalezena nebyla. Dekuji za radu.

Eva

Komentujte, hodnoťte, ptejte se!

Hidradenitis suppurativa – Wikipedie

Hidradenitis suppurativa, II. Hurleyho stádium

Hidradenitis suppurativa (alternativně Hidradenitida,[1] ve zkratce HS nebo též acne inversa) je chronické kožní onemocnění, které se projevuje tvorbou zánětlivých ložisek ve formě abscesů nebo bolestivých bulek, především v místech zvýšeného kožního tření – pod prsy, na genitáliích, hýždích nebo na vnitřní straně stehen.[2]

HS se může projevovat u každého člověka jiným způsobem. Lehčí formy HS se projevují výskytem ve formě několika cyst nebo bulek. U těžších forem se opakovaně objevují zanícené abscesy, ze kterých může vytékat zapáchající hnisavá tekutina. Tvoří se otevřené rány, které se velmi pomalu hojí a mohou zanechávat jizvy. 

I když je HS kožní onemocnění, není infekčního původu a není způsobena nedostatečnou hygienou. Je potvrzeno, že je způsobena především chybnou funkcí imunitního systému a je autoimunitního charakteru. Přesné příčiny vzniku HS nejsou zcela jasné.

Významnou roli hrají specifické změny uvnitř vlasových folikul. Vlasové váčky se ucpou a potní žlázy apokrinního typu se zanítí, protože ucpaný potní kanálek neumožňuje průchod potu a bakterií na povrch kůže.

Kanálek následně otéká a praská, což vede ke vzniku abscesů.

Přetrvávající léze mohou vytvořit podkožní tunelové propojení abscesů, které se horizontálně šíří (sinusová formace či píštěl). V tomto stádiu kůže většinou nemá schopnost se zcela zhojit.

Progresivita (průběh nemoci) je u HS variabilní. Znamená to, že se nemoc nemusí s postupem času zhoršovat. V některých případech se ale HS může vracet s narůstající intenzitou, pokud není správně léčena. U některých pacientů nemoc může být bez příznaků po několik měsíců až let a u jiných pacientů se HS nelepší a jsou nutné operační zákroky, kdy se vyříznou zanícené léze.

Rizikové faktory k zhoršení průběhu nemoci patři kouření, obezita, stres a hormonální změny. S HS jsou spojována další onemocnění, například artritida,[3] akné, diabetes, Crohnova choroba,[4] různé metabolické poruchy,[5] deprese[6] a další.

Nejčastěji se HS objevuje kolem 20. roku života, ale může se vyskytnout v jakémkoliv věku. Pravděpodobnost výskytu se s věkem snižuje. Spíše se objevuje u žen, ale u mužů má většinou vážnější průběh.

Celkový počet postižených HS není přesně určený, ale odhaduje se mezi 4% až > 0,2%, v závislosti na oblasti a podle určitých etnických skupin. V běžné populaci je prevalence kolem 1%.

Pravděpodobnost výskytu HS u pacientů původem z rovníkové Afriky je mnohem vyšší než u kavkazských pastevců, protože HS je u některých etnických skupin dědičná.[7]

Terminologie

I když je HS známá jako acne inversa, neznamená to, že patří mezi určité formy „klasického“ akné v podobě zvýšené tvorby mazu a ucpaných pórů mazových žláz (mikrokomedony). HS byla poprvé identifikována a popsána v roce 1839 francouzským lékařem Alfredem Velpaudem.[8]

Hidradenitis suppurativa

Diagnostika

Hidradenitis suppurativa

HS není všeobecně známá nemoc. Pro posouzení se tedy běžně navštěvuji spíše dermatologové. Důležité je včasná diagnostika HS i když většinou nemá progresivní průběh. Může se ale s postupem času vracet s narůstající intenzitou, pokud není správně léčena.

Budete mít zájem:  Co se děje s darovanou krví

HS patří „podle dermatologického indexu kvality života (DLQI)“ mezi nejnepříjemnější kožní onemocnění,[9] které zásadně ovlivňuje kvalitu života pacientů, i když není způsobena špatnou hygienou.

Bolestivé příznaky omezují pohyblivost, bolest má vliv na partnerský i sexuální život a celkově zhoršuje zdravotní stav pacienta.

Nejde však jen o fyzickou bolest, kůže je estetickou formou orgánu, a proto postižení kůže má vliv na psychologickou stránku pacienta, který může trpět studem, depresí a mít pocit méněcennosti a izolovanosti.

Příčiny

Přesné příčiny HS jsou doposud neobjasněné, ale onemocnění podléhá vlivu kombinaci několika vnitřních i vnějších faktorů. Nejčastější výskyt zanícených lézí je na tělesných částech, které obsahují vlasové folikuly, obzvláště podpaží, třísla nebo hýždě, díky vlivu:

  • ucpaných nebo špatně funkčních apokrinních (potních) kanálků nebo vlasových folikul
  • nadměrného pocení
  • chybná funkce hormonů (androgenů)
  • genetické predispozice, které mají vliv na strukturu buněk
  • u postpubescentních jedinců je vyšší pravděpodobnost výskytu HS

Spouštějící faktory

Faktorů, které mohou mít vliv na spuštění nemoci je více.

Predispoziční faktory

  • genetické faktory – autosomálně dominantní dědičný znak[10]
  • endokrinní faktory – hormonální změny (u žen během menstruace, po těhotenství nebo po menopauze), dysfunkce androgenu

U některých případů HS byly objeveny mutace v NCSTN, PSEN1 nebo PSENEN genu.

Tyto geny produkují proteiny, které jsou důležitou částí několika buněčných signalizačních cest. Jedna z nich, Notch dráha, je součástí správné funkce imunitního systému a je potřebná pro normální zrání a oddělení buněk vlasových folikul a dalších kožních buněk.

Zdá se, že genetické mutace způsobují špatnou signalizaci u Notch dráhy, jenž pak vede k zvýšenému růstu uzlů a k jejich zánětu.[10]

Vnější faktory

  • obezita, ačkoli se spíše skloňuje k názoru, že je důsledkem nemoci, protože pacienti se kvůli bolesti nemohou hýbat a přibírají tak na váze
  • těsné nebo neprodyšné oblečení
  • kosmetické přípravky – deodoranty, krémy na holení; nebo depilace a holení postižených míst
  • horké a vlhké prostředí
  • hormonální antikoncepce

Stupně závažnosti HS

Projevy a příznaky HS dermatologové obvykle popisují pomocí stupnice – nejčastěji se používá takzvaná Hurleyova škála.

Hurleyova škála je klasifikace stádií dermatologických onemocněních (např. psoriáza, HS, akné) podle klinické závažnosti postižení tkání a je rozdělená do tří stupnic. [11]

Hurleyova škála

Charakteristika

I Ojedinělé nebo málo se vyskytující abscesy bez zánětu a jizev a bez sinusové formace (může být zaměněno za akné).
II Vícečetné abscesy nebo rozšířené léze se sinusovou formací. Zánět se často opakuje, může být nutný i chirurgický zákrok, kdy se vyřízne a odsaje hnisavá tekutina. Léze se hojí jizevnatými proužky, mezi nimiž zůstává normální kůže.
III Vznikají rozsáhlé a propojené abscesy, případně jizvy, které na sebe přímo navazují (není přítomna normální kůže). Abscesy mohou být až velikosti golfového či baseballového míčku. Může vytékat nepříjemně zapáchající tekutina. Obtížná životní funkce pacientů.

Patogeneze

Mezi hlavní patologické charakteristiky HS patří hyperkeratóza (ztluštění kůže) a hyperplázie (nadměrné dělení buněk) folikulárního epitelu, které způsobují prasknutí folikulu a vytvoření abscesu.

Hyperplázie folikulárního epitelu pravděpodobně způsobuje sinusovou formaci (píštělu), která se horizontálně šíří pod kůží. Histologické analýzy prokázaly, že u pacientů s HS chybí, nebo je snížená tvorba mazových žláz.

Tato dysfunkce je způsobena zvýšenou aktivitou žírných buňky, neutrofilů, makrofágů, CD3+ lymfocytů, CD138+ plazmatických buněk a speciální dendritických buněk, které postupně vyvolávají zánět.

S postupem zánětu se v lézích a jejich okolí podstatně zvyšuje přítomnost prozánětlivých cytokinů, které produkují pomocné T-lymfocyty (IL-10, IL-17) a TNF-α. U pacientů v II. a III. Hurleyho stádiu byly zjištěny zvýšené hodnoty sérové hladiny TNF-α. [2] Bakterie zatím nemají potvrzený vliv na vývoj HS a bakteriální infekce jsou spíše vedlejší projevy.[12]

Léčba

V současné době není známá efektivní léčba, protože HS doposud není podrobně prozkoumána a nejsou známy přesné příčiny. Včasná diagnostika a nasazení vhodné a dlouhotrvající léčby, v závislosti na individualitě pacienta a na stádiu onemocnění, však mohou usnadnit snášení bolesti, lepšímu hojení tkání, zabránění tvorby nových lézí a předcházet různým komplikacím.

 U části pacientů léčba z neznámého důvodu nezabírá. Existují různé formy léčebných a podpůrných možností v podobě úpravy životního stylu, některých léků nebo chirurgických zákroků. V počáteční fázi nemoci se uplatňují lokální terapie pomocí krémů a mastí nebo vodoléčby, poté nastupuje léčba antibiotiky. U pokročilejších forem se nasazují lékové formy, viz seznam níže.

Nově se uplatňuje biologická léčba.[13]

Možnosti léčby

Známé možnosti léčby:[14]

Alternativní

  • omezení kouření – kouření má negativní vliv na průběh nemoci
  • různé masti či krémy (konopný krém), antiseptické ubrousky
  • lázně – vodoléčba (hydroterapie) – teplé koupele s roztokem destilovaného bílého octa, balneoterapie, zábaly s octovou vodou
  • volné a prodyšné oblečení
  • zvýšený příjem zinku – možná redukce zánětlivých lézí a prevence prasknutí vředů
  • dezinfekce postižených míst proti zabránění výskytu případných bakteriálních infekcí

Lékové formy

  • topické a orální léky – antibiotika (užívají se spíše díky jejich protizánětlivým vlastnostem než na bakterie, které se spíše nevyskytují v okolí lézí); retinoidy (skupina látek odvozené od vitamínu A)
  • protizánětlivé léky – kortikosteroidové injekce přímo do léze, kde zabraňují rozšíření zánětu, nitrožilní infuze
  • hormonální terapie – antiandrogenová léčba. Hormonální terapie není vhodná pro těhotné ženy, kvůli jejich možnému negativnímu vlivu na plod!
  • imunosupresiva – léky potlačující imunitní systém: infliximab (Remicade), adalimumab (Humira); tyto supresiva prokázaly účinky v léčbě HS, kdy neutralizují TNF (faktor nádorové nekrózy) pomocí jeho inhibice. Tyto imunosupresiva jsou ale stále ve výzkumu a mohou mít nežádoucí vedlejší účinky (zvýšená náchylnost k infekci, srdečním vadám a určitých typů nádorového bujení).[15]
  • analgetika – léky proti bolesti, pokud nezabírají slabší léky, lze nasadit silnější formy (kodein, morfium)

Ostatní možnosti léčby při chronickém průběhu

  • různé chirurgické zákroky v závislosti na rozšíření postižení (odsátí ucpaných kanálků, vyříznutí léze, lokální transplantace kůže (kožní štěpy) apod.)
  • laserové odstranění chlupů

V případě neléčení chronického stádia nemoci se ve III.

stádiu HS mohou objevit různé formy komplikací v podobě epitelových nádorů v okolí análního otvoru, anémie, artritida, amyloidóza (může způsobit selhání ledvin) a další mnohočetné infekce, které mohou vést k sepsi (meningitida, pneumonie, bronchitida).

Reference

  1. ↑ KOLLMANNOVÁ, Anežka. Hidradenitidou trpí od 18, hnisavé a krvácející boule má po celém těle. iDNES.cz [online]. 2016-10-12 [cit. 2018-01-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b WOLLINA, Uwe; KOCH, André; HEINIG, Birgit. Acne inversa (Hidradenitis suppurativa): A review with a focus on pathogenesis and treatment. Indian Dermatology Online Journal. 2013, roč. 4, čís. 1, s. 2–11. PMID: 23439959
    PMCID: PMC3573446. Dostupné online [cit. 2017-09-03]. ISSN 2229-5178. DOI 10.4103/2229-5178.105454. PMID 23439959. 
  3. ↑ BHALLA, R; SEQUEIRA, W. Arthritis associated with hidradenitis suppurativa.. Annals of the Rheumatic Diseases. January 1994, roč. 53, čís. 1, s. 64–66. PMID: 8311560
    PMCID: PMC1005247. Dostupné online [cit. 2017-09-05]. ISSN 0003-4967. PMID 8311560. 
  4. ↑ YAZDANYAR, S.; MILLER, I. M.; JEMEC, G. B. E. Hidradenitis suppurativa and Crohn's disease: two cases that support an association. Acta Dermatovenerologica Alpina, Pannonica, Et Adriatica. October 2010, roč. 19, čís. 3, s. 23–25. PMID: 20976417. Dostupné online [cit. 2017-09-05]. ISSN 1581-2979. PMID 20976417. 
  5. ↑ MILLER, Iben Marie; ELLERVIK, Christina; VINDING, Gabrielle Randskov. Association of metabolic syndrome and hidradenitis suppurativa. JAMA dermatology. December 2014, roč. 150, čís. 12, s. 1273–1280. PMID: 25229996. Dostupné online [cit. 2017-09-05]. ISSN 2168-6084. DOI 10.1001/jamadermatol.2014.1165. PMID 25229996. 
  6. ↑ ONDERDIJK, A. J.; VAN DER ZEE, H. H.; ESMANN, S. Depression in patients with hidradenitis suppurativa. Journal of the European Academy of Dermatology and Venereology: JEADV

Bolestivá chronická kožní choroba Hidradenitida, o které jste možná ještě neslyšeli

„Projevy způsobené hidradenitidou jsou značně nepříjemné a bolestivé. Často významně snižují kvalitu života pacientů, neboť mají dopad na jejich běžné denní činnosti, pracovní schopnost a uplatnění, fyzické aktivity i psychický stav,“ uvádí doc. MUDr. Monika Arenbergerová, Ph.D., z Dermatovenerologické kliniky FN Královské Vinohrady. „U tohoto onemocnění je velice důležité neotálet s návštěvou zkušeného dermatologa, který je schopen jej správně diagnostikovat a dokáže zvolit vhodnou formu léčby,“ dodává docentka. V některých případech se totiž onemocnění může rychle zhoršovat, a pokud není správně léčeno, potíže se mohou vracet  a vést až k těžkým formám a trvalému poškození nejen kůže, ale i hlubších struktur v postižených místech.

Hidradenitida je charakteristická vznikem zánětlivých ložisek, kde dochází ke zvýšenému tření. Zasažené oblasti jsou především podpažní jamky, třísla, oblast pod prsy (u žen), vnitřní strana stehen a hýždě.

V propuknutí nemoci hrají významnou roli specifické změny uvnitř vlasových váčků, do nichž ústí apokrinní potní žlázy. V počátku dochází k ucpání těchto vlasových váčků hyperkeratinovou zátkou. Při znemožnění průchodu žlázy váček otéká a praská, což vede ke vzniku abscesů a šíření zánětu.

HS postihuje častěji ženy než muže. Nejčastěji se objevuje po 20. roce života. Míra výskytu onemocnění klesá po 50. až 55. roce života. Onemocnění se může projevovat u každého člověka jinak.

Lehká forma má podobu bulek, hrbolků nebo několika cyst, zatímco pacienti s těžšími formami trpí opakovanými výskyty abscesů a píštělí, z nichž může vytékat zapáchající hnisavá tekutina.

AUDIO: Co o hidradenitidě říká docentka Monika Arenbergerová.

Nemoc, která izoluje Pacienti  pociťují intenzivní bolest. Bolest má za následek snížení pohyblivosti, ovlivňuje partnerský a sexuální život a celkově zhoršuje zdravotní stav pacienta. Není to však jen o bolesti fyzické. „Kůže představuje hranici mezi vlastním tělem a vnějším světem.

Je to orgán kontaktu s okolím a jako takový plní mimo jiné i estetickou funkci. Z toho důvodu mají kožní nemoci na život pacienta významný psychosociální dopad,“ vysvětluje psycholožka PhDr. Marta Boučková.

„Typické jsou pocity méněcennosti, úzkost, frustrace, depresivní stavy a zvýšené sebepozorování, což má za následek narušení sociálních vztahů a tendenci k izolaci. Výjimečné nejsou ani sebevražedné úvahy,“ pokračuje Boučková a dodává, že každý pátý pacient s touto chorobou je vystaven depresivním symptomům.

Často pacienty zejména  u těžkých forem nemoci trápí zapáchající výtoky z ran. Nemohou si najít či udržet práci a musejí vyhledat odbornou pomoc psychologa, který jim pomůže překonat psychický tlak a nepříjemné pocity studu a méněcennosti.

Proto je pro tyto pacienty důležité dozvědět se o onemocnění co nejvíce informací a mít možnost sdílet své obavy a zkušenosti s jinými pacienty, ať už prostřednictvím sociálních sítí nebo např. pacientské organizace.

Přesná příčina HS není známá Mezi rizikové faktory, které mohou nemoc spustit či zhoršovat, patří dědičnost, kouření, nadváha či obezita a u žen také hormonální změny.

Zhruba třetina pacientů, u kterých bylo onemocnění diagnostikováno, má jeho výskyt v rodinné anamnéze. Protože se nemoc projevuje nejčastěji v reprodukčním věku, mohly by hrát určitou roli i pohlavní hormony. Přímá souvislost však nebyla prokázána.

HS není infekční onemocnění a vliv na ni nemá nedostatečná hygiena, jak se lidé často mylně domnívají.

Možnosti léčby V současné době se HS nedá zcela vyléčit, pokud je ale pacient pravidelně sledován lékařem a vhodně léčen odborníkem, nemusí se průběh nemoci zhoršovat.V počáteční fázi se zpravidla uplatňuje lokální terapie pomocí krémů a mastí, poté nastupuje léčba antibiotiky.

U pokročilejších forem se nasazují retinoidy,antiandrogeny a krátkodobě také kortikoidy. „Pro pacienty se středně těžkou až těžkou formou hidradenitidy, kteří nedostatečně reagovali na konvenční antibiotickou systémovou léčbu, je od letošního roku dostupná také biologická léčba.

Ta je v současné době jedinou oficiálně schválenou léčbou, která přináší pacientům i lékařům naději v léčbě tohoto onemocnění.

V pokročilých stádiích může připadat v úvahu i chirurgické odstranění postižených oblastí kůže, ačkoli tento zákrok nemá vliv na dynamiku průběhu onemocnění,“ vysvětluje doc. Arenbergerová.

AUDIO: Svůj příběh sdělí Martin a co pomáhá nemocným poví psycholožka Marta Boučková.

Diagnóza těchto zdravotních problémů může trvat roky, lidé se bohužel stydí jít k lékaři. Pozdě zahájená léčba přináší fyzické a psychické potíže

Hidradenitis suppurativa (HS), odborníky označována také jako acne inversa, je poměrně málo známé chronické autoimunitní onemocnění kůže, projevující se nepříjemným a bolestivým zánětem v oblasti paží, třísel nebo pod prsy. Odhaduje se, že celosvětově trpí touto chorobou minimálně 1 % dospělé populace. 

Přesný výskyt není znám, protože mnoho pacientů se stydí o příznacích nemoci mluvit a zdráhá se vyhledat odbornou pomoc. Když už lékaře vyhledají, navštíví v průměru pět různých lékařů tří specializací, než jim je onemocnění správně diagnostikováno.

Cesta od prvních příznaků ke správné diagnóze tak trvá v průměru 8 let.  Pokud však není hidradenitida včas rozpoznána zkušeným dermatologem a není zahájena odpovídající léčba, potíže se mohou vracet s narůstající intenzitou a pacient trpí jak po zdravotní, tak po psychické stránce.

„Léze způsobené hidradenitidou jsou velmi nepříjemné a bolestivé. Často výrazně snižují kvalitu života pacientů, neboť mají dopad na jejich běžné denní činnosti, pracovní schopnost a uplatnění, fyzické aktivity i psychický stav,“ uvádí Monika Arenbergerová z Dermatovenerologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.

„U tohoto onemocnění je velice důležité neotálet s návštěvou zkušeného dermatologa, který je schopen jej správně diagnostikovat a dokáže zvolit vhodnou formu léčby,“ dodává doc. Arenbergerová.

V některých případech totiž může mít onemocnění progresivní průběh, a pokud není správně léčeno, potíže se mohou vracet s narůstající intenzitou a vést až k těžkým formám a trvalému poškození nejen kůže, ale i hlubokých tkání a orgánů v postižených místech.

Co je hidradenitida

Hidradenitida, latinsky hidradenitis suppurativa, je charakteristická vznikem zánětlivých ložisek v tělesných partiích, kde dochází ke zvýšenému tření.

Mezi zasažené oblasti proto patří především podpažní jamky, třísla, oblast pod prsy (u žen), vnitřní strana stehen a hýždě.

V propuknutí nemoci hrají významnou roli specifické změny uvnitř vlasových váčků, do nichž ústí apokrinní potní žlázy.

V počáteční fázi dochází k ucpání těchto vlasových váčků hyperkeratinovou zátkou. Při znemožnění průchodu obsahu apokrinní žlázy váček otéká a praská, což může vést ke vzniku abscesů a šíření zánětu.

HS postihuje častěji ženy než muže, přičemž rozvinout se může v každém věku. Nejčastěji se objevuje po 20. roce života. Míra výskytu onemocnění klesá po 50. až 55. roce života.  Onemocnění se může projevovat u každého člověka jinak.

Lehká forma má podobu bulek, hrbolků nebo několika cyst, zatímco pacienti s těžšími formami trpí opakovanými výskyty abscesů a píštělí, z nichž může vytékat nepříjemně zapáchající hnisavá tekutina.

Webová stránka o hidradenitidě www.hsonline.cz, která je určena nejen pacientům, ale také jejich rodinným příslušníkům a široké veřejnosti.

Přesná příčina HS není známá

I když onemocnění postihuje kůži, primárně jde o zánětlivou chronickou autoimunitní systémovou poruchu. Mezi rizikové faktory, které mohou nemoc spustit či zhoršovat, patří dědičnost, kouření, nadváha či obezita a u žen také hormonální změny. Zhruba třetina pacientů, u kterých bylo onemocnění diagnostikováno, má jeho výskyt v rodinné anamnéze.

Protože se nemoc projevuje nejčastěji v reprodukčním věku, mohly by hrát určitou roli i pohlavní hormony. Přímá souvislost však nebyla prokázána. Hidradenitis suppurativa není infekční onemocnění a na spuštění nemoci nemá žádný vliv nedostatečná hygiena, jak se lidé často mylně domnívají.

Možnosti léčby

V současné době se HS nedá zcela vyléčit, pokud je ale pacient pravidelně sledován lékařem a vhodně léčen odborníkem, nemusí se průběh nemoci zhoršovat.

Léčebný postup je vždy individuální a závislý na stádiu onemocnění. V počáteční fázi se zpravidla uplatňuje lokální terapie pomocí krémů a mastí, poté nastupuje léčba antibiotiky.

U pokročilejších forem se nasazují retinoidy, antiandrogeny a krátkodobě také kortikoidy.

„Pro pacienty se středně těžkou až těžkou formou hidradenitidy, kteří nedostatečně reagovali na konvenční antibiotickou systémovou léčbu, je od letošního roku dostupná také biologická léčba.

Ta je v současné době jedinou oficiálně schválenou léčbou, která přináší pacientům i lékařům naději v léčbě tohoto onemocnění.

  V pokročilých stádiích může připadat v úvahu i chirurgické odstranění postižených oblastí kůže, ačkoli tento zákrok nemá vliv na dynamiku průběhu onemocnění,“ vysvětluje docentka Arenbergerová. 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector