Hepatitida C – žloutenka typu C – zákeřná choroba

Ve čtvrtek 28. července 2011 si lidé na celém světě v rámci Světového dne hepatitid připoměli nebezpečí a zákeřnost virového zánětu jater typu B a C. Neléčené onemocnění může poškodit játra a vést k jejich cirhóze, nádoru, jaternímu selhání či smrti..

Hepatitida je obecné označení pro zánětlivé onemocnění jater. Často se v hovorové řeči tento termín zaměňuje slovem „žloutenka“, podle žlutého zbarvení některých nemocných. Podle příčiny onemocnění se odlišuje několik druhů hepatitid.

Úplně nejčastěji se ale s označením hepatitida setkáme v případě zánětu jater vyvolaného viry. Virové hepatitidy pronásledují člověka od nepaměti. Akutní virové hepatitidy jsou nejčastějšími jaterními onemocněními v celosvětovém měřítku a vedou k 1-2 milionům úmrtí ročně.

U některých typů hepatitid je možný i chronický průběh; v takovém případě onemocnění trvá déle než půl roku a projevuje se jako chronická hepatitida, jaterní cirhóza (tvrdnutí jater) či rakovina jater. Následkem chronických forem onemocnění umírá ročně dalších několik milionů lidí.

Neméně důležité jsou i ekonomické ztráty spojené s pracovní neschopností, léčbou i eventuální invaliditou. Virové hepatitidy představují tedy i v 21. století velmi závažný zdravotnický problém.

V současnosti je známo 6 virů, které vyvolávají virové hepatitidy. Rozeznáváme proto virovou hepatitidu A, B, C, D, E a G. V České republice se běžně vyskytují pouze virové hepatitidy A, B a C. Virová hepatitida A nepřechází do chronicity, virové hepatitidy B a C ano, proto jde o mnohem závažnější onemocnění. Proti hepatitidě C navíc neexistuje preventivní očkování.

V důsledku hepatitidy B a C umírá každý rok přibližně 1,5 miliónu lidí. Mnoho nakažených přitom vůbec netuší, že jsou infikováni nebezpečným virem. Hepatitidy postihují v celosvětovém měřítku každého dvanáctého člověka, přibližně 500 miliónů lidí.

V České republice je v posledních letech každoročně diagnostikováno kolem 1500 případů virových hepatitid, z toho asi 1000 nových pacientů se zákeřnou žloutenkou typu C.

U injekčních uživatelů drog byl zjištěn stokrát vyšší výskyt žloutenky C v porovnání s běžnou populací v naší zemi. V průměru je infikováno 35 procent drogově závislých užívajících injekční drogy, u dlouhodobých uživatelů je to dokonce více než 60 procent.

Nebezpečné jsou všechny aktivity, při kterých může dojít k přímému kontaktu s lidskou krví. Vysoce rizikové je použití špatně sterilizovaných nástrojů, které se dostávají do opakovaného styku s krví různých osob – opakované použití jehel při aplikaci nitrožilních drog, piercing, tetování či akupunktura.

Nebezpečné je rovněž používání cizích osobních věcí, jako jsou hřebeny, zubní kartáčky, žiletky a podobně, neboť na nich zaschlá krev může ulpět. U pohlavního styku je riziko přenosu hepatitidy C nízké, nicméně není zanedbatelné.

Při poškození sliznice pohlavního ústrojí (záněty, infekce) nebo u rizikových sexuálních praktik, při kterých hrozí kontakt krve s krví (např. sex při menstruaci), už je riziko podstatně vyšší. Původce hepatitidy C byl objeven až koncem 80. let 20. století a v roce 1992 bylo zavedeno plošné testování dárců krve.

Lidé, kteří dostali krevní transfúzi před tímto rokem, mohou být nakaženi a nemusí si být infekce vědomi, pokud se u nich nerozvinuly příznaky onemocnění. Žloutenka C se nepřenáší při běžném kontaktu jako objímání, líbání, podání ruky, vzduchem či jídlem.

Hlavním úkolem současnosti je aktivní vyhledávání a léčba nemocných s chronickými hepatitidami B a C, dříve než se u nich onemocnění dostane do pokročilých stadií, kdy je již kvalita a délka jejich života výrazně ovlivněna a léčebné možnosti omezeny.

Neléčený, chronicky probíhající virový zánět jater typu C se naplno projeví po dvaceti až třiceti letech a může skončit jaterní cirhózou nebo rakovinou jater. Konečná fáze hepatitidy C je v současné době nejčastějším důvodem pro transplantaci jater.

  • Prevence hepatitidy:
  • Chraňte se – znalost rizikových faktorů a způsobů nákazy hepatitidy B a C je nejdůležitějším krokem v prevenci
  • Nechte se vyšetřit – nechte si udělat test na hepatitidu B a C, je to rychlé a jednoduché, pokud si myslíte, že byste mohli být žloutenkou ohroženi, nechte se vyšetřit okamžitě
  • Nechte se očkovat – před hepatitidou B se lze chránit vakcinací, proti hepatitidě C bohužel žádné očkování neexistuje
  • Začněte se léčit – léčba hepatitidy B a C je v mnoha případech úspěšná

Každý, kdo má i sebemenší pochybnost, zda není nakažen hepatitidou, může každý všední den od 8 do 16 hodin zatelefonovat na anonymní bezplatnou linku tel. 800 33 11 22 a poradit se s odborným lékařem.

Zdrojem informací jsou také internetové stránky www.zloutenka-c.cz.

Kontakt: 
MUDr. Jiří Pešina
tel.: 724 37 00 66

e-mail: [email protected]

Žloutenka zabije ročně až 1,5 milionu lidí na světě

29.6.2018 | #Pojištěnci

ZP 211 přispívá na efektivní prevenci

Hepatitida neboli lidově žloutenka je vážné onemocnění vyvolávající zánět a další postižení jater. Vyskytuje se po celém světě a její následky nejsou zanedbatelné. Jen žloutenka typu B má dle odhadů na svědomí až 1,5 milionu úmrtí ročně.

V ČR jsou každým rokem diagnostikovány stovky nových případů infekce žloutenky. Nejspolehlivější ochranou je očkování.

Žloutenka typu A není, na rozdíl od žloutenky typu B, součástí povinného očkovacího kalendáře, není tedy hrazena státem. Děti se proti typu B v ČR očkují povinně od poloviny roku 2001.

Nicméně na oba typy očkování dětem i dospělým přispívá Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR (ZP 211).

„ZP 211 svým klientům v rámci fondu prevence poskytuje letos příspěvek na očkování proti žloutenkám až 500 Kč. V loňském roce čerpalo příspěvek celkem 8 690 klientů, jimž pojišťovna přispěla částkou 5,2 milionu korun. Oproti roku 2016 jde téměř o 7% nárůst zájmu klientů (i výdajů pojišťovny) o tento typ očkování,“ komentuje Hana Kadečková, tisková mluvčí ZP 211.

Vžitý název žloutenka vychází z jejího častého průvodního příznaku, tj. žlutého zbarvení kůže a sliznic, které způsobuje žlučové barvivo bilirubin.Hepatitidu vyvolává několik typů virů, značených písmeny A, B, C, D a E. Žloutenka je sedmou nejčastější příčinou úmrtí na světě – na pomyslném žebříčku přeskočila např. i HIV/AIDS, tuberkulózu nebo malárii.

Příznaky všech typů se při akutním onemocnění velmi podobají, a proto je lze odlišit pouze cíleným vyšetřením krve. Začátek onemocnění je navíc podobný jako u jiných virových nákaz – únava, nechutenství, bolest břicha, pocit na zvracení, zvracení, průjem, bolesti kloubů, teplota nebo vyrážka.

V ČR bojujeme nejvíce s typem A, B a C

V České republice se nejčastěji vyskytují typy A a C, případně B. Žloutenka typu A je známá jako nemoc špinavých rukou, nicméně nakazit se můžeme i kontaminovanou vodou, ledem v nápojích, zeleninou, ovocem, syrovými mořskými plody či špatně tepelně zpracovaným masem.

Těžší průběh i delší rekonvalescenci mívá žloutenka typu B.Je 100x nakažlivější než AIDS a odhaduje se, že ročně na ni zemře až 1,5 milionu lidí. V České republice se každý rok nakazí žloutenkou v průměru 200 pacientů.

Nejčastěji se přenáší kontaktem s porušenou kůží (poranění rizikovým předmětem, piercing, tetování, akupunktura, zdravotnická zařízení, injekční užívání drog apod.), při sexuálním styku nebo intimním resp.

blízkém styku v rodině (sdílené kartáčky na zuby, ručníky, holicí strojky, žiletky apod.)

Třetím druhem je žloutenka typu C, která většinou probíhá jako mírné onemocnění, nicméně její zákeřnost tkví v tom, že po letech bez příznaků může přejít do chronicity (děje se tak až v 55-85 % případů). Takový člověk je pak ohrožen jaterní cirhózou nebo jaterním selháním, navíc představuje zdroj infekce pro okolí. Na světě jí trpí asi 150–170 milionů osob, u nás jde o stovky nových případů ročně.

 Nejúčinnější zbraní je očkování

Jako u řady jiných onemocnění hraje zásadní roli prevence. Za tu nejefektivnější formu se považuje právě očkování, které však doposud existuje pouze proti typu A a B. Proti typu C sice očkovací látka není, nicméně moderní medicína už dnes umí vyléčit až 95 % pacientů. Samotné očkování má až 98 % účinnost, i přesto je proočkovanost v české populaci stále nízká.

Očkování proti hepatitidě typu B se provádí formou tří injekcí aplikovaných v průběhu šesti měsíců. Ochrana je celoživotní. Pro základní očkování proti žloutence typu A stačí podání jedné dávky, přeočkování jednou dávkou se pak provádí za 6 až 18 měsíců podle použité vakcíny.

Délka ochrany se pohybuje v rozmezí 5 až 10 let.

Očkování se doporučuje zejména osobám cestujícím do oblastí s vysokým výskytem této infekce (Afrika, Asie, Středomoří, Jižní či Střední Ameriky nebo na Střední východ), vojákům vyslaným do výše jmenovaných oblastí a do míst s obecně horšími hygienickými podmínkami, osobám pracujícím v rizikových povoláních (zdravotnický personál, lidé v kontaktu s potraviny nebo odpadními vodami) a dalším rizikovým skupinám (např. osoby s chronickým onemocněním jater, hemofilici, sexuálně promiskuitní, narkomané, osoby pravidelně podstupující transfuzní léčbu apod.).

Hepatitidu C může mít (skoro) každý

16.07.2018 05:45 Rozhovor

Hepatitida typu C přenosná krví není jen chorobou narkomanů sdílejících jednu nakaženou jehlu, ale může ji mít každý, kdo se v 70. či 80. letech dostal do kontaktu se zdravotnictvím. Nemocí objevenou v roce 1989 se nakazily desetitisíce pacientů při transfuzích krve či špatně sterilizovanými nástroji.

Choroba může bez příznaků v těle přežívat desítky let, ale může skončit cirhózou a transplantací jater. Lékaři doporučují nechat se testovat, protože existuje účinná léčba, která raná stadia nemoci spolehlivě vyléčí. V rozhovoru pro Týden odpovídal prof. Petr Urbánek z Ústřední vojenské nemocnice.

Budete mít zájem:  Virový Zápal Plic Léčba?

 

Žloutenka typu C se obvykle chápe jako nemoc feťáků, v čem je nebezpečná pro ostatní?

Jsou dvě populace, konzumenti drog, kteří se infikují používáním společné jehly, pomůcek ke šňupání, nebo se dostanou do styku s nakaženou krví jiným způsobem, virus dokáže jistou dobu přežívat i v zaschlé krvi.

„Céčko“ bylo popsáno v roce 1989 a testy na jeho přítomnost se v Česku na transfúzních stanicích začaly používat až v roce 1992.

Do té doby se nákaza šířila transfuzemi a nedostatečně sterilizovanými lékařskými nástroji, takže se mohly nakazit desítky tisíc lidí.

To je ale třicet let, od té doby se používají jednorázové jehly a nástroje a dárci se testují na hepatitidu typu C…

V nemocnici riziko už nehrozí, ale vyloučit nemůžeme třeba tatérské salony nebo piercing. Zákeřnost této choroby je v tom, že se nemusí projevit desítky let. Pouze únava, mírně zvýšené jaterní testy, ale ani to ne. Pacient dokonce ani nezežloutne.

Nemoc však pomalu ničí tkáň jater, kterou nahradí vazivo, a končí to cirhózou jater a transplantací – to se může týkat až třetiny pacientů. Samotný výkon a péče první rok po operaci vyjde na milion a půl, léčba časnějších stadií, kdy se pacient může úplně vyléčit, stojí třetinu.

A je to mnohem příjemnější pro pacienta, místo operace bere několik týdnů jeden dva prášky denně.

V čem spočívá nová léčba hepatitidy typu C?

Jedná se o kombinaci několika nízkomolekulárních anorganických látek, jež společně zablokují enzymy potřebné pro přežití viru v jaterní buňce, zablokují jeho schopnost se rozmnožovat a infekce postupně z jater a organismu vymizí.

Především je léčba téměř stoprocentně účinná, 97 procent pacientů se úplně vyléčí na rozdíl od přibližně šedesáti procent při použití dosavadních metod.

Navíc je léčba krátkodobá, z půl či jednoho roku se léčba zkrátila na osm až dvanáct týdnů a nemá žádné vedlejší účinky, je to téměř, jako by lidé brali placebo.

I dnes v populaci mohou být lidé, kteří mají hepatitidu C a nevědí a o tom?

Na Západě se odhaduje, že před objevem hepatitidy C tato nemoc byla až v desetině darované krve, protože narkomani si poskytováním krve přivydělávali. U nás je to díky komunistické izolaci a bezpříspěvkovému dárcovství naštěstí mnohem méně, ale i tak se jedná o přibližně padesát tisíc pacientů.

Nicméně i u nás se transfuze používaly poměrně hojně, v podstatě je v rizikové skupině každý, kdo byl v sedmdesátých či osmdesátých letech v nemocnici klidně na na první pohled banální operaci slepého střeva. Mohl dostat transfuzi a ani o tom neví, tenkrát se na informování pacientů moc nehrálo.

Teoreticky je ohrožený každý, kdo přišel do kontaktu se zdravotnictvím a brali mu třeba krev, měl jsem pacienty, kteří tvrdili, že kromě očkování doktora neviděli, a skončili tady s céčkem a cirhózou.

Takže kdo byl v osmdesátkách ve špitálu, měl by si udělat test na „céčko“?

Je to sice vzácná choroba, ale infekce je skrytá, proto by pacienti i lékaři měli na tuto nemoc myslet a vyžádat si testy na hepatitidu C. Jinak se totiž neodhalí, dlouho nemá žádné příznaky.

Jsme teď v období, kdy jsme vyléčili velkou skupinu těch nejtěžších případů, kteří jsou třeba po transplantaci či prodělali už tuto novou léčbu.

Ale v populaci infekce stále je a je třeba ji léčit v co nejranějších stadiích, čím méně bude rozšířena, tím bude menší epidemiologické riziko, že ji někdo chytne. Cílem je hepatitidu C úplně vyhubit, protože máme konečně účinnou léčbu, což u virů je spíš neobvyklé.

Čím menší počet nakažených v populaci, tím menší riziko i pro ostatní populaci. Pokud dnes nevyužijeme tuto jedinečnou šanci, za dvacet let budeme zase mít vlnu pacientů s těžkou cirhózou zralých na transplantaci.

Nechám udělat testy, zjistím, že mám hepatitidu, doktor mi napíše prášky, o kterých mluvíme?

Tak jednoduché to zase není. Je to drahá léčba a poskytuje se ve specializovaných centrech hepatologie nebo gastroenterologie jako například u nás či na dalších sedmnácti místech v republice. Lékař zhodnotí stav pacienta a rozhodne o léčbě a zařadí do léčby.

Pokud ji pacient prodělá, a díky nové metodě se vyléčí, může chytnout „céčko“ znovu? Když se feťák vrátí uzdravený a půjčí si jehlu, je už imunní?

Rozhodně imunní není, při pokračujícím rizikovém chování se nakazit může opakovaně. V případě této skupiny pacientů je nutná spolupráce s adiktologem, aby vytipoval pacienty, kteří jsou pro tuto léčbu vhodní.

Paradoxně se narkomané bojí jak čert kříže hepatitidy, ale vlastní závislost berou jako mnohem menší problém a je někdy dost obtížné jim vysvětlit, že nejprve musí vyřešit drogy a potom hepatitidu.

Máme štěstí, že máme historicky vyspělé zdravotnictví, a díky tomu je výskyt hepatitidy zhruba půl procenta.

Jinde je to víc?

Na Západě i na Východě. Úroveň zdravotnictví v bývalých socialistických státech byla oproti nám nižší a Maďarsko i Polsko mají výskyt dvojnásobný, na druhou stranu v USA se rozšířila kvůli velkému rozvoji zdravotnictví a rozmachu chirurgických zásahů v 50. a 60. letech.

Tam se hepatitida šířila kvůli velkému množství pacientů na operačních sálech, u nás naopak v tomto bylo také zpoždění. Rekordmanem je Egypt s 18-20 procenty infikované populace a tam za tím stála například očkovací kampaň, kdy jednu vesnici naočkovali jednou jehlou.

Hepatitida typu C
Přenos:transfúzí krve, hemodialýzou (do roku 1992)infikovanou jehlou nebo lékařským nástrojempři tetování nebo piercinguz matky na plodpohlavním stykem
Výskyt: Česko: 40-50 tisíc nakažených (0,5 % obyvatel)            Svět: až 150 milionů nakažených (2 % světové populace)
Virus byl objeven v roce 1989

Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.

Pozor na žloutenky, číhají všude – VZP ČR

Zánět jater čili žloutenku vyvolávají hepatoviry A, B, C, D a E. Do člověka se většinou dostávají snadno, kdykoli a kdekoli, s čímž je radno počítat.

Odpovídá tomu počet nakažených, který jde v celosvětovém měřítku do stovek milionů a každý rok narůstá, což se odráží také ve skutečnosti, že žloutenky jsou sedmou nejčastější příčinou úmrtí. S jejich léčbou se pojí drastická dieta a další omezení, je tudíž nabíledni, že hepatitida není žádná legrace, a že prvořadá je především její účinná prevence.  

Prozkoumaných virů je pět

Jak se rizikům nákazy úspěšně vyhýbat, je zčásti patrné už ze specifičnosti jednotlivých typů žloutenky.

Typ A, známý též jako nemoc špinavých rukou, se přenáší stolicí, vodou a potravinami. Často napadá ty, kdo rádi cestují do zemí, kde se na hygienu až tak nehledí. Léčba plus rekonvalescence sice zaberou měsíce, ale áčková nákaza je dobře léčitelná, nepřechází do chronické formy, a co hlavně, lze proti ní očkovat.

Béčko je časté u uživatelů drog a promiskuitních jedinců, neboť se přenáší všemi tělními tekutinami, ale i zubními kartáčky, ručníky či holicími strojky. Je vysoce nakažlivé, ve srovnání s áčkem má těžší průběh a vyžaduje delší rekonvalescenci, na druhou stranu je jeho výskyt vzácnější už proto, že očkování proti němu je povinné.

Hepatitida typu C je ze všech žloutenkových typů nejzákeřnější. Přenáší se krví, průběh u ní bývá mírný, takže infikovaný jedinec příznakům, jako je únava či snížená chuť k jídlu, většinou nevěnuje pozornost a k lékaři nezajde. U 80 % nakažených se dokonce nemusí rozvinout vůbec žádné příznaky.

S tím pak souvisí zákeřnost hepatitidy C, neboť po letech bez příznaků stejně jako béčko „ráda“ přechází do chronického stadia (70–80 % případů), kdy svého hostitele ohrožuje cirhózou, jaterním selháním či rizikem zhoubného bujení. Navíc proti ní neexistuje vakcína, přesněji řečeno vyvinuta již byla, stále je však ve fázi testování.

Její absenci vyvažuje skutečnost, že pro céčko je k dispozici léčivo, přímo působící a velmi účinné virostatikum.

Specifikem déčka, přenášeného krví a velice agresivního, je skutečnost, že se přenáší pouze společně s virem typu B.

Typ E se přenáší potravinami či vodou a ohrožuje především těhotné ženy. V současnosti jsou známy také typy F a G, o jejich chování a vlivu na zdraví se však zatím mnoho neví, protože se teprve zkoumají.   

Prevenci není radno podceňovat

Pokud člověk důsledně dbá na osobní hygienu, nebere drogy, nechová se jako sexuální kaskadér a nechá se očkovat, je proti nákaze některým z hepatovirů poměrně slušně chráněn. Málokdy se však zdůrazňuje, že významnou součástí eliminace žloutenkových rizik jsou skutečnosti související s příznaky.

Jestliže platí, že se po nakažení vůbec žádné nemusí projevit, jako je tomu hlavně u céčka, je věcí rozumu nevynechávat pravidelné prohlídky u praktického lékaře, při nichž se odebírá krev.

Naopak čirý nerozum je nenavštívit lékaře jen proto, že se některé příznaky žloutenky podobají jiným virózám, jež lze čistě „vyležet“ – jde o únavu, teplotu, bolesti kloubů, průjem, bolest břicha, nechutenství, pocity na zvracení.

To proto, že zdaleka ne každá hepatitida se projevuje na ni ukazujícími symptomy, tedy zežloutnutím očního bělma a kůže, tmavou močí a bolestmi v podbřišku. 

Poslední aspekt prevence hepatitid souvisí s viry obecně. Většina lidí si představuje, že do organismu nesmí proniknout jediný, a pokud k tomu dojde, je zle.

Budete mít zájem:  Oteklá Nosní Sliznice Alergie?

Skutečnost je však jiná – viry pronikají v různých kvantech do našich těl neustále, kde se však na ně okamžitě vrhají nástroje nespecifické a posléze i specifické imunity.

Drží tak jejich množení, které teprve vyvolává chorobu, někdy více, jindy méně na uzdě.

Tím se vysvětluje, proč u někoho žloutenka se svými typickými příznaky propukne (virus se po vniknutí do organismu pomnožil), zatímco u jiného napadeného se nic zjevně chorobného neděje (virus sice v těle hlodá, ale obranyschopnost mu v množení brání). O tom, která z uvedených variant nastane, rozhoduje výkonnost imunity. Oslabuje ji hodně věcí a faktorů: například vleklý stres, jiné choroby, stárnutí organismu, hříchy v životosprávě…

A právě někdy celá léta probíhající přetlačovaná mezi virem a imunitou, kdy při jejích výkonnostních poklesech dochází k tzv. virové reaktivaci, je příčinou přechodu žloutenky do chronicity se všemi jejími výše zmíněnými riziky.

A právě odtud je také zjevné, že tou nejspolehlivější ochranou proti žloutence, stejně jako proti veškerým nemocem, je udržování obranyschopnosti na co nejvyšší úrovni.

Co to znamená, ví každý – zdravá životospráva se vším, co k ní patří, včetně aktivního budování vlastního mentálního komfortu, neboť vleklý stres tělo a s ním imunitu dokáže významně oslabit.

© Všeobecná zdravotní pojišťovna

Nový lék na zákeřnou žloutenku vyžene virus téměř najisto

Evropská léková agentura povolila nový typ léčby smrtelné hepatitidy C.

Praha – Pacienti s virovou hepatitidou C dostali šanci na úplné vyléčení. O novém léku informovala Jiřina Hobstová z centra pro léčbu virových hepatitid Fakultní nemocnice Motol.

Zatímco dosud se při léčbě někdo viru hepatitidy C zbavil napoprvé, jiný až při opakovaných pokusech a někdo vůbec. Počátkem roku povolila Evropská léková agentura léčbu založenou na kombinaci tří látek, která by měla virus vyhnat z těla téměř najisto, uvedla.

Klinického zkoušení se zúčastnilo přes 2300 pacientů ve 25 zemích, včetně Česka. Vyléčilo se 95 až 100 procent nemocných. Do šesti klíčových studií byli zařazeni lidé nakažení nejobtížněji léčitelným genotypem 1, který je v Evropě nejrozšířenější.

„Chronická hepatitida C je onemocnění komplexní, jsou různé genotypy, máme specifické skupiny pacientů. Potřebujeme vybrat pro rozdílné nemocné vždy tu správnou léčbu. Nyní dostaneme do rukou takovou, která u správně zvolených pacientů odvede tu nejlepší práci,“ ocenila Hobstová.

V jedné ze studií byla zařazena i její pacientka, zdravotní sestra Ivana Vanišová. Nakazila se před 30 lety, stačila neopatrnost při práci s jehlou. Prošla bez úspěchu dvěma dlouhodobými léčbami, zabrala až třetí, kdy dostala novou kombinaci léků. Virus z krve zcela zmizel.

Žloutenka není jen nemoc narkomanů

Chronická hepatitida C plíživě ničí játra a může přivodit i smrt. Virus se přenáší krví, nejde ale jen o nemoc narkomanů. Nakazit se může každý.

Virus se v těle rychle množí a mutuje. Nová léčba je založena na třech antiviroticích s odlišnými mechanismy účinku. Působí proti viru hepatitidy C v různých fázích jeho životního cyklu, vysvětlila lékařka.

Trojici léků je možno doplnit podle potřeb konkrétního pacienta o ribavirin, který se užívá již dlouho v kombinaci s interferonem. Právě interferon v nově schválené kombinaci chybí.

„To je bezpochyby přínosem pro lepší snášení léčby. Interferon totiž má nepříjemné vedlejší účinky. Díky bezinterferonovému režimu můžeme udržet v léčbě větší množství pacientů. Vedle toho má nová léčba i výrazně lepší účinnost a umožňuje zkrátit dobu léčby,“ shrnul Václav Hejda, který hepatitidu C léčí na první interní klinice Fakultní nemocnice Plzeň.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Léčba žloutenky typu C stojí miliony: Nejvíce nakažených je mezi narkomany

Náklady na léčbu virových hepatitid rostou rychleji, než počty nemocných, hlásí zdravotní pojišťovny. Nejvíce peněz se vynaloží na nemocné, kteří trpí žloutenkou typu C, zejména díky novým a nákladným lékům.

Částečně je to i proto, že tato léčba je účinnější a v podstatě nemá nežádoucí účinky, může jí tedy podstoupit více nemocných. Navíc počet nemocných tímto typem hepatitidy celosvětově stoupá. Největší podíl, zhruba 60 % nakažených, je mezi injekčními uživateli drog.

Až třetina odsouzených v českých věznicích má žloutenku typu C a může ji šířit dále, např. nelegálním tetováním.

Žloutenka typu C se v posledních letech stává velkým medicínským a ekonomickým problémem. Počet nemocných hepatitidou typu C celosvětově stoupá, Česko není výjimka. Nemoc se přenáší zpravidla krví a mnohdy je obtížné ji diagnostikovat. Nejrizikovějšími přenašeči jsou injekční uživatelé drog.

Ze studie provedené Národním monitorovacím střediskem pro drogy a závislosti, z níž vyplynulo, že zatímco v běžné populaci jsou infekcí hepatitidy typu C zasaženy tři desetiny procenta, mezi injekčními narkomany v průměru 35 procent, mezi dlouhodobými uživateli i více než 60 procent.

Účinnější léčba za miliony

 „Mezi našimi klienty jsme loni evidovali celkem 2 180 pacientů nemocných žloutenkou.

Nejčastěji se u nich vyskytovala žloutenka typu C, a to u 1 075 z nich,“ říká Hana Kadečková, tisková mluvčí ZP MV ČR, a dodává: „Celkově se roční náklady, které jsme loni vynaložili na léčbu všech typů žloutenky, vyšplhaly až na 109,4 milionů korun. Z toho padlo téměř 83 milionů právě na léčbu typu C.“

Významně stouply výdaje na léčbu žloutenky typu C, která si loni vyžádala téměř 114 milionů korun. Před pěti lety na léčbu pacientů s tímto typem žloutenky stačilo 25,3 milionu korun, předloni v roce 2017 to bylo 71,5 milionu korun,“ uvedla  tisková mluvčí Elenka Mazurová České průmyslové zdravotní pojišťovny.

 „Zatímco v roce 2013 se s virovou hepatitidou léčilo 1220 pojištěnců ČPZP, v uplynulém roce to bylo 1583 pojištěnců. Z toho jen hepatitidou typu C se loni léčilo 1039 pojištěnců proti 703 v roce 2013.

Velký nárůst léčených pojištěnců se žloutenkou typu C vyplývá hlavně z úhrady nových nákladných léků, které přinesly pacientům vhodnější možnost vyléčení tohoto chronického onemocnění,“ dodává mluvčí.

 „Vlivem zavedení nových léků mohou být třeba u typu C náklady na jednoho pacienta více než desetinásobné, okolo 100 tisíc ročně,“ vysvětluje Ladislav Friedrich, prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR.

 „Nová léčba je sice dražší, ale účinnější. Starší léčbou se vyléčilo pouze 60 % pacientů, nová vyléčí téměř 100 %. Do nákladů staré léčby se bohužel vůbec nezapočítávají náklady na léčbu komplikací, kterou jsou často celoživotní,“ vysvětluje vysokou cenu MUDr. Vratislav Řehák z Centra pro léčbu virových hepatitid nestátního zdravotnického zařízení Remedis.

Nejvíce nakažených je ve vězení

Přesnou představu, kolik lidí je nakaženo žloutenkou typu C, mají v českých věznicích, nastupující totiž bez výjimky procházejí testem. Infekcí je podle údajů Vězeňské služby ČR nakažena až třetina odsouzených. Z nich je většina drogově závislá.

 „Ve vězení se pak nákaza může dále šířit ilegálním užíváním drog, ale hlavním problémem je spíše tetování. To je také ve vězení zakázané, ale spousta vězňů si je nechává dělat tajně a to znamená použití jedné tetovací jehly na celé patro,“ řekl Blesk Zprávám Řehák.

Na druhou stranu je vězení ideálním místem pro zachycení nákazy, protože nemocní obvykle nemají žádné viditelné příznaky a neví o své nemoci desítky let.

 „Tím, že jsou na jednom místě a z léčby neodejdou, je umíme v podstatě všechny vyléčit. Většinou jde o mladé lidi ve věku od 20 do 40 let a léčbu téměř nikdo z nich neodmítá.

Někdy narážíme na finanční strop pojišťoven,“ dodává Řehák s tím, že např.

Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) již přislíbila navýšení finančních prostředků na léčbu infikovaných pacientů.

Hepatitida C může i zabíjet

Chronická hepatitida C (HCV) je infekční onemocnění jater, které způsobuje závažné komplikace, jako jsou fibróza, cirhóza či hepatocelulární karcinom. HCV je nejčastější příčinou vysokého počtu transplantací jater, komplikovaného zákroku vyžadujícího nákladnou následnou péči.

Důsledná léčba HCV by omezila finanční výdaje na tuto péči v budoucnu. Důsledkem hepatitidy C je také často předčasné úmrtí.

I proto vyhlásila Světová zdravotnická organizace plán eliminace hepatitidy C, kdy by se díky léčbě všech infikovaných měly počty nemocných během 10 let dramaticky snížit a omezit tak tyto závažné následky i chránit celou populaci.

Žloutenka typu C, D, E

Žloutenka typu C je virové infekční onemocnění jater. Původce nákazy byl objeven až v 80. letech 20. století, v roce 1992 bylo zahájeno plošné vyšetřování dárců krve.

Zdroj a přenos nákazy

Původcem nákazy je virus hepatitidy C (HCV). Onemocnění se přenáší krví od nakaženého člověka, pohlavním stykem (nízké riziko) a při porodu z nakažené matky na dítě.

Budete mít zájem:  Blokace Hrudní Páteře Příznaky?

V současné době je největší riziko nákazy při nitrožilní aplikaci drog, sdílení společných jehel.

V méně vyspělých zemích může dojít k přenosu ve zdravotnickém zařízení (transfuze, injekce, chirurgický zákrok), při piercingu či tetování nebo jiných invazivních výkonech.

Příznaky a inkubační doba

Nemoc může dlouhou dobu probíhat bezpříznakově, nemocný pacient může mít jen nespecifické příznaky jako jsou únava, přechodná ztráta chuti k jídlu, svědění kůže, pocit napětí v pravém podžebří a trávicí obtíže. Po letech může onemocnění přejít do chronického stadia a vést k jaterní cirhóze, rakovině jater a jaternímu selhání.

Inkubační doba je 15 až 150 dní.

Ochrana a prevence

Dosud neexistují vakcíny k prevenci žloutenky typu C. V rámci prevence se nedoporučuje sdílet hygienické pomůcky (holení, zubní kartáčky), na krvácející rány používat dezinfekci a krytí.

Důležitým preventivním opatřením je zavedení vyšetření dárců krve a používání jednorázových jehel. Z důvodu možného přenosu pohlavní cestou je významnou prevencí používání kondomu.

U intravenózních uživatelů drog je nutné využívat výměnný program jehel a dodržovat nesdílení injekčních jehel.

Žloutenka typu D

Popis

Žloutenka typu D je závažné virové infekční onemocnění jater vyskytující se celosvětově.

Zdroj a přenos nákazy

Původcem nákazy je virus hepatitidy D (HDV). Samostatná virová hepatitida D neexistuje, virus žloutenky typu D může člověka napadnout pouze v přítomnosti viru žloutenky typu B. Zdrojem infekce je člověk. Virus žloutenky typu D se přenáší nakaženou krví, pohlavním stykem. Rizikové je sdílení injekčních jehel u nitrožilních narkomanů. K přenosu též může dojít z nemocné matky na plod.

Příznaky a inkubační doba

Průběh onemocnění je obdobný jako u žloutenky typu B. Pacient buď onemocní žloutenkou typu B a D současně, nebo má nejprve žloutenku typu B a poté onemocní žloutenkou typu D. Při této následné infekci má onemocnění mnohem závažnější průběh a je mnohem vyšší riziko akutního jaterního selhání a přechodu do chronického stadia, jaterní cirhózy.

Inkubační doba je 3 až 120 dní.

Ochrana a prevence

Důležitým preventivním opatřením bylo zavedení vyšetření dárců krve, používání jednorázových jehel a zavedení pravidelného očkování proti žloutence typu B. Z důvodu možného přenosu pohlavní cestou je významnou prevencí používání kondomu. Preventivním očkováním proti žloutence typu B je zabráněno i následnému možnému onemocnění žloutenkou typu D.

Žloutenka typu E

Popis

Žloutenka typu E je virové infekční onemocnění jater vyskytující se celosvětově. Rozsáhlé epidemie byly zaznamenány ve střední, jižní a jihovýchodní Asii, severní a západní Africe, Střední Americe.

V ČR je v posledních letech ročně evidováno několik stovek případů onemocnění.

Velmi nebezpečné je toto onemocnění pro těhotné ženy zejména v posledním trimestru těhotenství (vysoká pravděpodobnost potratu, narození mrtvého plodu).

Zdroj a přenos nákazy

Původcem je virus hepatitidy E. Zdrojem infekce je nakažený člověk, ale i zvířata, nejčastěji prase. Infekce se šíří kontaminovanou vodou a nedokonale tepelně upravenými potravinami. Virus se může přenášet z těhotné matky na dítě.

Příznaky a inkubační doba

Klinický průběh nemoci je velmi podobný jako u žloutenky typu A, ale často má nemoc těžší průběh. Mezi typické symptomy patří žloutenka, tmavá moč, bledá stolice, únava, nechutenství, bolest břicha, nadýmání, tlak v pravém podžebří, chřipkovité příznaky. Příznaky většinou přetrvávají delší dobu, než je tomu u žloutenky typu A.

Inkubační doba je 15 až 65 dní.

Ochrana a prevence

Vakcinace možná není, je třeba dodržovat zásady osobní hygieny. V rizikových oblastech používat nezávadnou vodu a potraviny.

Mýty a fakta o očkování proti žloutence

Virus hepatitidy A přenášejí zežloutlí lidé, takovým se vyhnu Infikovaný člověk vylučuje virus již několik týdnů před nástupem prvních příznaků, kdy ještě o své nákaze neví. Může tak infikovat své nejbližší i úplně cizí osoby. U části nemocných nemoc probíhá bez typických příznaků, i tak však virus kolem sebe vylučují.

Když si budu pravidelně mýt ruce, neonemocním Mytí rukou po doteku s každým povrchem a předmětem není prakticky možné. Virus přežije při pokojové teplotě i několik týdnů, ve zmraženém stavu dokonce mnohem déle.

Jeho likvidace je možná až použitím chemické dezinfekce nebo 5minutovým varem. Kromě předmětů, kterých se běžně dotýkají ruce jako (peníze, madla nákupních vozíků, držadla v hromadné dopravě, zábradlí, pásy eskalátorů, kliky, bankomaty, zvonky, apod.

), může být virus v jídle, pití nebo v ledu do nápojů.

V ČR se nemoc vyskytuje jen občas ve formě epidemie u rizikových skupin Každým rokem jsou v ČR diagnostikovány stovky případů infekce i bez epidemického výskytu. U části dalších pacientů (především dětí) probíhá nemoc bezpříznakově, přesto virus vylučují.

Žloutenka je problémem chudých rozvojových zemí a tam já nejezdím V chudších oblastech světa je virová hepatitida A samozřejmě častější, vyskytuje se však běžně i u nás. Cizinci jezdící k nám a stejně tak neočkovaní čeští cestovatelé vyjíždějící bez očkování do zahraničí mohou virus šířit ve svém okolí i měsíce po návratu.

Nechám se očkovat, až pokud budu v kontaktu se žloutenkou Očkování po kontaktu s nemocí je sice možné, bez předchozí přítomnosti protilátek však musí riziková osoba absolvovat celou řadu povinných opatření, včetně opakovaných odběrů krve, stolice, podřídit se zvýšenému zdravotnímu dozoru resp. karanténě po dobu 50 dnů. To všem kontaktům značně komplikuje život. Pro očkovanou osobu je situace po kontaktu s nemocí mnohem jednodušší a karanténa není potřebná.

Vakcína je příliš drahá Dvě dávky vakcíny proti virové hepatitidě A poskytují dlouhodobou až doživotní imunitu, tím pádem je finanční efektivita vysoká.

Zákeřnou žloutenku C lze léčit. Chybí ale vůle a peníze

Hlavní obsahPouliční testování na žloutenku v Chebu (archivní foto).
Foto: Václav Šlauf/MAFRA, Profimedia.cz

Při příležitosti blížícího se Světového dne hepatitidy C to na tiskové konferenci uvedl vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislost Viktor Mravčík.

Hepatitida C je virové onemocnění, jehož největší zákeřnost spočívá v tom, že člověk vůbec nemusí vědět, že je nakažený, a nemoc může v těle bujet desítky let bez jakýchkoli příznaků.

Virus ale napadá játra a nakonec může způsobit jejich i smrtelné selhání. V ČR podle Mravčíka existuje asi 45 tisíc nakažených osob, z toho 11 tisíc má rozvinutou chronickou formu.

Ročně je v Česku hlášeno něco přes tisíc nových případů. Jde primárně o uživatele drog.

Třetina injekčních uživatelů drog je pozitivní na protilátky hepatitidy C.

„Třetina injekčních uživatelů drog je pozitivní na protilátky hepatitidy C,“ uvedl Mravčík. Někteří lidé se ale nakazili i skrz krevní transfuzi.

Dnes lze žloutenku C už léčit antivirotiky v tabletách. „Dřívější léčba interferony připomínala chemoterapii. Byla velmi dlouhá, náročná, s vedlejšími účinky a výrazně zhoršenou kvalitou života.

Nová léčiva se podávají pouze ústně a vyléčitelnost se v současné době blíží sto procentům,“ řekl specialista na hepatitidu C Vratislav Řehák.

Přesto se ale dnes vyléčí jen pětina chronicky nemocných pacientů.

Problém je nedostatečné rozšíření léčby, ČR také na rozdíl od jiných evropských zemí chybí národní plán, jak s nemocí bojovat. „Evropská unie chce do roku 2030 dosáhnout redukce úmrtnosti o 90 procent a snížit výskyt o 65 procent. Injekční uživatelé jsou zrovna skupinou, kde se těchto cílů nedaří dosahovat,“ řekl Mravčík s tím, že nemocní s hepatitidou C se většinou léčby bojí.

Středisko podle něj nyní jedná s ministerstvem zdravotnictví a zdravotními pojišťovnami o schválení akčního plánu eliminace žloutenky u uživatelů drog na období 2019 až 2021.

Ilustrační foto

Foto: Milan Malíček, Právo

Řehák doplnil, že v ČR narkomani z 90 procent užívají drogy ať už pervitin, či opiáty, injekčně, zatímco v jiných zemích je to zhruba čtyřicet až šedesát procent. „Pro přenos těchto infekčních nemocí je to zcela zásadní,“ řekl Řehák.

Pro úspěšnou léčbu nemoci a ochranu společnosti je podle lékařů důležité včasné odhalení virové hepatitidy. To je podle nich současně ale největší problém, protože zhruba 60 procent nakažených jsou injekční uživatelé drog.

Jednou z prevencí onemocnění mezi nimi je tak distribuce čistých jehel a stříkaček, kterou zajišťují mimo jiné nízkoprahová a kontaktní centra pracující s drogově závislými. Tyto organizace jsou ale obvykle neziskové a závislé na sponzorech a bez pravidelné finanční podpory. Pro letošní rok navíc stát snížil příspěvek těmto organizacím o asi 25 procent.

Neziskovkám, které závislým nabízejí pomoc, nyní chybějí v rozpočtu miliony. Jen ve Středočeském kraji se potýkají se zásadním nedostatkem financí všechny organizace, které zajišťují dostupnost adiktologických služeb.

V rozpočtech jim chybí téměř 7,5 milionu korun, z toho tři miliony korun chybí na zdravotnický materiál – například na výměnu a likvidaci injekčních stříkaček, jejichž prostřednictvím si závislí nakažlivé nemoci předávají.

„V předchozích letech přitom krajský úřad tyto služby spolufinancoval, letos však společnosti Magdaléna, o. p. s., Prostor plus a Adiktologické centrum významnou část financí neobdržely, stejně jako nedostaly ani žádný příslib dotace či vysvětlení.

Pokud kraj péči nedofinancuje, následky se mohou dotknout všech jeho obyvatel,“ uvedl Ondřej Sklenář, ředitel společnosti Magdaléna, o. p.

s, která se zabývá pomocí drogově závislým a která jen za loňský rok ve svých kontaktních centrech a veřejném prostoru vyměnila přes 77 tisíc injekčních stříkaček.

Hlavní zprávy

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector