Hemoragické horečky – příznaky, příčiny a léčba

Prvotní mírná porucha vědomí (zmatenost, somnolence) se může postupně zhoršovat a přejít až do komatu. Při prvním kontaktu s pacientem je důležité zjistit, zda dýchá, zajistit žílu, zkontrolovat přítomnost zranění, změřit saturaci kyslíku a glykémii a posoudit stav vědomí pomocí Glasgow coma scale.

Reakce na bolest

Verbální odpověď

Otevírání očí

Vyhoví výzvě M6
Lokalizuje podnět 5
Úniková reakce 4
Necílená flexe (dekortikační reakce) 3
Necílená extenze (decerebrační reakce) 2
Bez reakce 1
Orientovaná V5
Zmatená 4
Nekomunikuje 3
Nesrozumitelné zvuky 2
Žádná odpověď 1
Spontánní E4
Na oslovení 3
Na bolest 2
Bez reakce 1

Zdroj: PARRY E, GODFREY R, MABEY D, GILL G. (Eds). Principles of medicine in Africa. 3rd ed. Cambridge [u.a.]: Cambridge Univ. Press, 2004. ISBN 05-215-3438-0.

  • Náhle vzniklá a krátce trvající ztráta vědomí
  • Nejčastějším důvodem krátce trvající ztráty vědomí (synkopy) budou synkopy vazovagální, situační, Stokes-Adamsova, ale také hypoglykémie, ortostatická hypotenze nebo epileptický záchvat.
  • Postupně zhoršující se stav vědomí
  • Důvodem postupně zhoršujícího se stavu vědomí mohou být infekce CNS, systémové infekce, hypoxie, hypo- nebo hyperglykémie, alkohol, drogy, trauma, CMP, schizofrenie nebo zvýšený intrakraniální tlak.
Infekční Neinfekční
Menigitida Drogy, alkohol
Encefalitida Dehydratace
Cerebrální malárie Akutní selhání jater (fulminantní hepatitida)
AIDS (HIV encefalopatie) Hypoglykémie
Virové hemoragické horečky (Dengue) Hypertenzní CMP
Legionářská nemoc Trauma
Leptospiróza Selhání ledvin
Tyfus Psychiatrické onemocnění
Návratná horečka Hystérie
Sepse
Vzteklina
Neurocysticerkóza

Zdroj: COOK, G, A ZUMLA a P MANSON. Manson´s tropical diseases: guidelines for the management of common illness with limited resources. Edinburgh: SAUNDERS ELSEVIER, 2009. s. 1830. 22. vyd. ISBN 978-141-6044-710.

Příznaky Možná příčina
Horečka Infekce CNS Systémové infekceCerebrální malárie
Hypotermie Hypotyreóza Sepse
Hypertenze CMP
Cyanóza Hypoglykémie Hyperglykémie
Zranění Subarachnoideální krvácení

Zdroj: Archiv autorky – MUDr. Jarmila Klieščiková.

Anamnéza a fyzikální vyšetření včetně neurologického vyšetření nám mohou poskytnout vodítka k dalšímu postupu a stanovení správné diagnózy.

Hemoragické horečky – příznaky, příčiny a léčba

Zdroj: MUDr. H. Rozsypal, PhD, 1. LF UK.

Hemoragické horečky – příznaky, příčiny a léčba

Zdroj: Pocket book of hospital care for children: guidelines for the management of common illnesses with limited resources. Geneva: World Health Organization, 2005, 377 p. ISBN 92 4 154670 0.

U pacienta s poruchou vědomí a horečkou mohou být původcem onemocnění CNS infekce, ale také systémové infekce.

Hemoragické horečky – příznaky, příčiny a léčba

Zdroj: VACEK, Václav a kol. Infekční nemoci. 3rd ed. Praha: Psychiatrické centrum, 1995, 2 sv. ISBN 80-85121-75-12.

Nejčastější infekce CNS v oblastech tropů a subtropů

Pokračovat

Seznam infekčních onemocnění, při nichž se nařizuje izolace na lůžkových odděleních nemocnic nebo léčebných ústavů a nemocí, jejichž léčení je povinné

akutní virové záněty jater

Zánět jater (hovor. a nepřesně: „žloutenka“). Může být způsobena řadou mikroorganismů, někdy je součástí celkových onemocnění (sarkoidóza, některé krevní nemoci, jiné infekce aj.). Zánětem reagují játra i na toxické poškození (alkohol, některé léky). Nejč. se však h. myslí virová h. způsobená viry, které napadají převážně játra a vedou k jejich poškození.

antrax

Infekční bakteriální onemocnění (původce Bacillus anthracis), jehož zdrojem jsou zvířata. Čes. uhlák, slezinná sněť. Postihuje kůži (vředová forma), plíce nebo střeva. K nákaze lidí dochází obv. kůží, vzácněji inhalací či alimentárně. Nákaza je v současnosti vzácná, obv. profesionální. Inkubace je cca 1–3 dny (někdy až 5 dnů, někdy ovšem jen několik hodin).

dengue

Virové onemocnění vyskytující se v (sub)tropických oblastech a přenášené komáry . Projevuje se zejm. silnými bolestmi hlavy, svalů, kloubů, při pohybu očí, v hrdle.

hemoragické horečky

Závažné onemocnění vyvolané viry z rodu Hantavirus. Výskyt je popsán v oblasti Dálného východu (klasicky Korea; dř. název Korejská hemoragická horečka). Projevuje se vysokou horečkou, myalgiemi, bolestmi hlavy a akutním selháním ledvin.

cholera

Infekční onemocnění vyvolané Vibrio cholerae charakterizované bolestmi břicha, těžkými vodnatými průjmy, zvracením a rozsáhlou dehydratací vedoucí až k šoku. Inkubační doba je 1 až 3 dny.

Typický je vzhled obličeje nemocných označovaný jako Hippokratova tvář (facies Hippocratica), chladná pokožka pokrytá studeným potem (algidní forma). Při suché formě – tj.

bez průjmů – dochází k masivnímu hromadění tekutin ve střevě nebo dojde k úmrtí před rozvojem průjmů.

infekce CNS mezilidsky přenositelné

mor

Těžké onemocnění způsobené bakterií Yersinia pestis, které se na člověka přenáší z hlodavců (např. krys), a to prostřednictvím členovců (blech), ale je možný i přenos z nemocného člověka (interhumánní). Inkubace může být někdy krátká (i během 24 hodin), obv.

je kolem 3 až 5 dnů, ev. do 2 týdnů. Onemocnění se projevuje vysokými horečkami, zduřením a zhnisáním mízních uzlin – bubonický mor, možné je též postižení plic, mozkových plen či celková sepse. Uzliny bývají zduřeny nejč. v tříslech, popř. v axilách či na krku.

paratyfus

Onemocnění způsobené Salmonellou (Salmonella paratyphi A, B, C). U nás se vyskytuje nejčastěji p. typu B projevující se buď podobnými příznaky jako břišní tyfus, nebo příznaky střevními (průjmy, zvracení).

syfilis v I. a II. stadiu

příjice, lues, syphilis. Chronicky probíhající infekční onemocnění způsobené anaerobní spirochetou Treponema pallidum, která je velmi citlivá na vyschnutí a na kyslík. Přenáší se pohlavním stykem (i orálním či análním stykem), výjimečně je možný přenos např. do kožních nebo slizničních poranění. Závažný je přenos z matky na plod. S. (neléčená) probíhá klasicky ve třech stadiích.

  • přenosná dětská mozková obrna
  • ricketsiozy
  • SARS a febrilní stavy nezjištěné etiologie s pozitivní cestovní anamnézou

Těžký akutní respirační syndrom virové etiologie.Infekce začíná obvykle vysokou teplotou (nad 38 °C), bolestmi hlavy, celkovou únavou. Po 2–7 dnech se přidružuje suchýkašel a dýchací obtíže. U většiny postižených se vyvíjí zápal plic.

Původce nákazy (zvláštní druh coronaviru) se šíří zejména kapénkovou infekcí při úzkém kontaktu s nemocnou osobou, případně prostřednictvím různých předmětů potřísněných sekrety dýchacích cest, jinými tělesnými tekutinami nebo stolicí.

spalničky

Vysoce nakažlivé virové ( paramyxovirus – Morbillivirus) onemocnění. Inkubační doba je 1–3 týdny. Projevuje se zánětem horních cest dýchacích, horečkou, zánětem spojivek. Nápadný je výsev charakteristické vyrážky. Nemoc zanechává imunitu a očkuje se proti ní.

trachom

Těžká infekční forma zánětu spojivek (konjunktivitidy) způsobená chlamydiemi. Vyskytuje se zejm. v Asii a Jižní Americe. Probíhá řadu měsíců a není-li léčen, vede ke ztrátě zraku. V rozvojových zemích je závažným zdravotním problémem a významnou příčinou slepoty

tuberkulóza

Závažné infekční onemocnění, jehož vyvolavatelem je nejč. bakterie komplexu Mycobacterium tuberculosis .

Mykobakterie mají schopnost intracelulárního přežívání, což navozuje reakci buněčné imunity s tvorbou cytokinů, reakcí opožděné hypersenzitivity, aktivaci makrofágů a vznikem granulomatózního zánětu.

Histopatologicky jsou patrné tuberkulózní uzlíky, žlutavé útvary tvořené granulomatózní tkání s obrovskými epiteloidními a Langhansovými buňkami. Vývoj zánětu i nemoci jako takové přitom výrazně závisí na odolnosti organismu, genetických faktorech, typu imunitní odpovědi.

břišní tyfus

Závažné infekční bakteriální onemocnění vyvolané druhem salmonely (S. typhi), které postihuje jen člověka. K nákaze dochází obv. znečištěnou vodou či potravinami. Inkubace je obv. 1–2 týdny. Nemoc začíná postupným vzestupem horečky, která pak přetrvává řadu dnů a nemocného velmi vyčerpává.

Někdy se objeví na břiše červená vyrážka (roseola), bývají bolesti břicha (ne však průjmy), zvětšená játra a slezina. Bývá relativní bradykardie. Neléčená nemoc ustupuje po čtyřech týdnech, z komplikací hrozí proděravění střeva se vznikem zánětu pobřišnice, záněty žlučníku, srdečního svalu, plic, jater aj. Ke komplikacím dále patří postižení CNS s komatózními stavy.

Při bakteriemii mohou vznikat metastatické záněty v různých orgánech.

  1. úplavice amébová
  2. úplavice bacilární v akutním stadiu onemocnění
  3. záškrt

Záškrt vyvolává mikrob Corynebacterium diphteriae, zdrojem nákazy je nemocný člověk, rekonvalescent nebo bacilonosič toxického kmene. Nemoc se přenáší přímo vzdušnou cestou, méně nepřímo kontaminovanými předměty. Vstupní branou jsou nejčastěji mandle, dnes vzácně sliznice nosní, sliznice hrtanu, spojivky, kůže.

další infekce podléhající hlášení HWO

Marburgská horečka

Marburgská horečka (neboli africká horečka) je horečnaté onemocnění řadící se mezi hemoragické (tedy krvácivé) horečky. Ty se vyznačují horečnatým průběhem s krvácením do kůže, sliznic a tkání, poruchou jaterních funkcí a vysokým procentem úmrtnosti.

Marburgská horečka je často nazývaná jako nemoc zelených opic, protože byl v roce 1967 její výskyt poprvé objeven v Německu ve městě Marburg, kam byly z Ugandy v Africe k laboratornímu výzkumu dovezeny zelené opice (Cercopithecus aethiops), které s sebou přenesly virus vyvolávající toto onemocnění.

Jedná se o velmi závažnou chorobu, která může končit smrtí nakaženého jedince do osmi dní od nákazy.

  • Příčiny/rizikové faktory
  • Chorobopis
  • Rozpoznání/vyšetření
  • Léčba
  • Komentáře

Původcem Marburgská horečky je Marburský virus, který patří mezi tzv. RNA viry do skupiny filovirů, mezi které se řadí i virus vyvolávající onemocnění Ebolou.

Horečka Ebola a Marburgská nemoc jsou nejzávažnější ze všech hemoragických horeček a mají také nejhorší prognózu – z nemocných nakažených Ebolou umírá až 90 % a u Marburgské nemoci je to 80 %.

Marburgský virus napadá primáty (u nich se nemoc může i projevit, a na nákazu umírají, a to zejména šimpanzi) a člověka.

Dalším přenašečem Marburského viru jsou afričtí netopýři (Rousettus aegypti), kteří při nákaze nikdy neonemocní. Virus Marburské krvácivé horečky se sporadicky vyskytuje v Africe, nákaza propuká náhle, podobně jako u Eboly. Nejpostiženější bývají státy jako Uganda, Zimbabwe, Demokratická republika Kongo, Keňa aj.

Nákaza propuká často u pracovníků, kteří se dostávají do styku s netopýry. Virus se přenáší tělesnými tekutinami, tj. krví, potem, slinami, zvratky, stolicí, spermatem, a tím i nástroji, které jsou jim potřísněny. Virus se naštěstí nepřenáší vzduchem. Inkubační doba (tedy doba od nákazy do propuknutí onemocnění) je 2 až 21 dní.

Jedná se o velmi závažná onemocnění, která jsou vysoce nakažlivá a při nákaze je proto nutné dodržovat přísná bezpečnostní opatření. Virů, které způsobují hemoragické horečky, známe již velké množství a čas od času dojde k výskytu nového, do té doby neznámého viru, který většinou dostává jméno podle oblasti svého výskytu.

Budete mít zájem:  Blokáda žeber může bolet úplně jinde

Pro hemoragické horečky je totiž typické, že se vyskytnou jako sporadické onemocnění (tedy ojedinělý případ) či propukají v podobě malých lokálních epidemií postihující určitou oblast. Až na výjimky se oblasti výskytu nacházejí v tropických oblastech, a proto je velmi důležitá znalost této problematiky hlavně pro turisty směřující do rizikových oblastí.

Ale nejen pro ně. Se současným obrovským nárůstem migrace obyvatelstva, turistického ruchu a dovozu zvířat existuje reálné nebezpečí zavlečení těchto chorob i do Evropy.

Klinické příznaky u pacienta trpícího Marburgskou horečkou jsou velmi podobné projevům onemocnění Ebolou a objevují se asi okolo týdne po nákaze. Na začátku jsou příznaky onemocnění způsobeny výskytem virových částic v krvi (tzv. „virémie“) a jsou podobné jiným těžším virovým onemocněním. Toto počáteční (tzv.

„prodromální“) období je charakterizováno vysokou teplotou, která je často provázena bolestí hlavy, bolestmi ve svalech, nevolností, závratěmi, pocity vyčerpání, zvracením a zimnicí. Po tomto počátečním stadiu se klinický obraz dále zhoršuje.

Objevuje se kožní vyrážka, krvácení pod kůži, krvácení do trávicího traktu (to se projeví přítomností krve ve stolici) a případně krvácení z dalších tkání a tělesných dutin a sliznic. Po několika týdnech se část nemocných uzdraví, ale u velkého počtu nakažených dochází k dalšímu zhoršování stavu až k rozvratu vnitřního prostředí.

Krvácivé projevy mohou vyústit ve vážné poškození vnitřních orgánů, především jater a ledvin. Často virus napadá současně i výstelku cév (tzv. endotel), a tím přispívá k rozvoji poruchy srážení krve. Krev se začne v krevních cévách a kapilárách nekontrolovaně srážet a vzniklé sraženiny ucpávají cévy a zastavují oběh krve ve tkáních.

Současně dochází vyčerpáním srážecích krevních faktorů k jejich nedostatku a krev začne z cév naopak unikat (jedná se o stav tzv. diseminované intravaskulární koagulopatie). Rozvíjí se krvácení a šokový stav, které dále zhoršují stav nemocného.

Pokud onemocnění dospěje do tohoto stádia, je již jen malá pravděpodobnost, že se pacienta podaří zachránit, u pacienta se začne projevovat porucha vědomí, agresivita a až bezvědomí, poté dochází k selhávání důležitých orgánů a smrti.

Diagnostika se běžně neprovádí. Ke stanovení správné diagnózy postižení pacienta Marburgskou horečkou vedou manifestní charakteristické klinické příznaky krvácivé horečky, které zjistí lékař při vyšetření postiženého jedince.

Při příznacích hemoragické horečky je pacient vyšetřován ve specializovaných centrech, kde se eventuální přítomnost Marburského viru zjišťuje pomocí laboratorních vyšetření, jakými jsou imunologické testy v podobě ELISA, sérové neutralizace, PCR (PCR neboli polymerázová řetězová reakce, z anglického Polymerase Chain Reaction, je metoda rychlého zmnožení vybraného úseku DNA – tj. desoxyribonukleové kyseliny, kterou lze určit eventuální přítomnost například určitého viru). Dále je možné provést přímou izolaci a kultivaci Marburg viru z odebraných vzorků tělesných tekutin postiženého jedince.

Účinná léčba Marburgské horečky v podstatě není možná, proti Marburgskému viru nemáme účinná antivirotika (tedy léky zabíjející příslušný virus) ani očkování.

Základem léčby Marburgské horečky je tak podobně jako u všech krvácivých horeček pouze podpůrná terapie, která se snaží udržet a podpořit základní životní funkce organizmu nemocného. Spočívá v udržování parametrů vnitřního prostředí, dostatečné hydrataci (tj.

v zavodnění organizmu), udržování objemu krve a dodávání potřebných iontů s cílem zabránit rozvratu organizmu pacienta. S tím souvisí protišoková opatření a někdy je dokonce nutná i umělá ventilace (tj. dýchání za pacienta pomocí dýchacího přístroje).

Případné operační zákroky musí být používány velmi opatrně, protože je zde možnost zvýšeného krvácení. Nákaze Marburským virem je však možné se vyhnout dodržováním hygieny, vyhýbáním se možnostem nákazy (tj.

vyhýbat se například kontaktu s nakaženými netopýry, ale také kontaktu s nakaženými lidmi a jejich tělesnými tekutinami). Je tedy nutné v přítomnosti nakažených jedinců Marburgskou horečkou nosit ochranné pomůcky, rukavice, speciální obleky aj. Těla zemřelých na nákazu Marburg virem je nutné okamžitě pohřbít.

Hemoragické horečky: příznaky, léčba (Krvácivé horečky)

Hemoragické (krvácivé) horečky jsou skupina infekčních onemocněnízpůsobených viry. Jsou to onemocnění v našich zemích většinouexotická, veřejnosti až na výjimky nepříliš známá.

Vyznačují se obvykle horečnatým průběhem s krvácením avelkým procentem úmrtnosti.

Jedná se o velmi závažnáonemocnění, která jsou vysoce nakažlivá a při nákaze je protonutné dodržovat přísná bezpečnostní opatření.

Virů, které způsobují hemoragické horečky, známe již velkémnožství (řadí se do čtyř různých čeledí) a čas od času dojdek výskytu nového, do té doby neznámého viru, který většinou dostávájméno podle oblasti svého výskytu.

Pro hemoragické horečky je totižtypické, že se vyskytnou jako sporadické onemocnění(ojedinělé případy) či propukají v podobě malých lokálníchepidemií postihující určitou oblast.

Až na výjimky se oblastivýskytu nacházejí v tropických oblastech a proto je velmi důležitáznalost této problematiky hlavně pro turisty směřující dorizikových oblastí. Ale nejen pro ně.

Se současným obrovskýmnárůstem migrace obyvatelstva, turistického ruchu a dovozu zvířat existujereálné nebezpečí zavlečení těchto chorob i do naší oblasti.

Vzhledem k nebezpečnosti těchto nákaz a jejich vysoké nakažlivostiexistují opodstatněné obavy ze zneužití původců některých z nich,zvláště virů horeček Marburg či Ebola, jako bojovýchbiologických zbraní či prostředku k teroristickýmútokům.

Viry hemoragických horeček jsou přenosné na člověka většinourůznými vnějšími parazity, popřípadě kontaktem s nakaženým zvířetemnebo jeho exkrementy. Mluví se o takzvaných „přírodníchrezervoárech“, což jsou živočichové, kteří v sobě viryobsahují a tím udržují jejich existenci.

Z nich se mohou dále rozšiřovatdo okolí například prostřednictvím klíšťat či komárů, což jsou zasetzv. „vektory“, které chorobu přenášejí. Je alemožné se nakazit přímo od infikovaného zvířete, přímým kontaktems jeho exkrementy či vdechnutí kontaminovaného aerosolu. U některýchvšak může docházet k tzv.

interhumánnímu přenosu“(z člověka na člověka), nejčastěji kontaktem s tělesnými tekutinamiinfikovaných osob.

Ohroženi jsou pak především zdravotničtípracovníci při ošetřování pacientů a dále takérodinní příslušníci při rituálním omývánízemřelých, jež je tradičně prováděno africkými domorodci.

Původce onemocnění jsou tedy viry, které řadíme do čtyř čeledí:

Bunyaviridae

Do čeledi bunyaviridae patří původci způsobující tyto onemocnění:Krymsko-konžská hemoragická horečka a hemoragická horečka s renálnímsyndromem, které se mohou vyskytnout i v jihovýchodní Evropě. Rezervoáremmohou být různí savci a ptáci a vektorem (přenašečem) bývá klíštěnebo komár.

Flaviviridae

Viry čeledi Flaviviridae obsahuje několik typů hemoragických horeček,z nichž nejznámější je žlutá zimnice a horečka dengue. Dále sempatří Omská hemoragická horečka a horečka Kyasanurského lesa.Rezervoárem jsou hlodavci, netopýři, primáti, ale i člověk a nemoc jepřenášena komáry a klíšťaty.

Arenaviridae

Zástupci čeledi Arenaviridae jsou odpovědní za tyto nemoci: HorečkaLassa, Bolivijská hemoragická horečka (virus Machupo), Argentinskáhemoragická horečka (virus Junin), Venezuelská hemoragická horečka(Guanarito), Brazilská hemoragická horečka (virus Sabia). Rezervoárem všechtěchto virů jsou hlodavci a vektor je neznámý.

Filoviridae

Poslední je čeleď Filoviridae, do které náleží virus Eboly a virusMarburg.Horečka Ebola a Marburgská nemoc jsou nejzávažnější ze všechhemoragických horeček a mají také nejhorší prognózu – z nemocnýchnakažených Ebolou umírá až 90% a u Marburgské nemoci je to 80%.

U ostatních hemoragických horeček se smrtnost pohybuje kolem 10-40%, alesamozřejmě velmi záleží na kvalitě lékařské péče a možnostechlékařského pracoviště, kdy jen zajištění dostatečné hydratace,základní ošetření a případně včasná léčba může úmrtnostradikálně snížit.

Příznaky hemoragických horeček  

Průběh onemocnění začíná podobně jako u jiných akutních virovýchonemocnění. Jakmile se virus dostane do těla, začne se množit a krví jeroznesen po celém těle.

Doba od průniku viru do organismu se nazývá„inkubační doba“ a je různá podle konkrétníhoonemocnění (kolísá od několika dní až po tři týdny). Počátečnípříznaky jsou způsobeny právě výskytem virových částic v krvi (tzv.

virémie“) a jsou obdobné i jiným těžším virovýmonemocněním. Toto tzv. „prodromální období“ jecharakterizováno vysokou teplotou, která je často provázena bolestí hlavy,bolestmi ve svalech, nevolností, závratěmi, pocity vyčerpání.

Po tomtopočátečním stadiu se klinický obraz dále zhoršuje, další příznaky sevyvíjí již odlišně podle původce onemocnění, tedy podle toho jakéorgány či struktury virus preferenčně napadá a jak je devastující.

U některých horeček dochází k postižení centrálního nervovéhosystému, to se projevuje se jako zánět mozkových blan a mozku (tzv.„meningoencefalitida“). K postižení trávicího traktu způsobujegastrointestinální příznaky jako nevolnost, zvracení a průjem. Proněkteré nemoci je typické postižení jater, kdy vzniká žloutenka,postiženo může být v některých případech i srdce.

Závažnost jednotlivých nemocí se liší, nejzávažnější krvácivéprojevy jsou přítomny u horeček Ebola a Marburg.

Obecně dochází po prvotních příznacích k rozvoji více či ménězávažným krvácivým komplikacím, které mohou vyústit ve vážnépoškození vnitřních orgánů, především jater a ledvin.

Častovirus napadá současně i výstelku cév (endotel) a tím přispívák rozvoji poruchy srážení krve, kterou nazýváme „disseminovanáintravaskulární koagulopatie“.

Krev se začne v krevních cévácha kapilárách nekontrolovaně srážet (koagulovat) a vzniklé sraženiny(tromby) ucpávají a zastavují cirkulaci. Současně dochází vyčerpánímsrážecích krevních faktorů k jejich nedostatku a krev začne z cévnaopak unikat.

Rozvíjí se krvácení a šokový stav, které dále zhoršujístav nemocného. Pokud onemocnění dospěje do tohoto stádia, je již jenmalá pravděpodobnost, že se pacienta podaří zachránit, docházík selhávání důležitých orgánů a smrti.

Budete mít zájem:  Pečeme cukroví: Jak získat změklé máslo do deseti minut

Další projevy se pak u konkrétních typů liší od tohoto základníhoschématu onemocnění.

Rizikové faktory hemoragických horeček  

Rizikem je zejména pobyt v prostředí, kde se tyto nákazy vyskytují astyk s nakaženými zvířaty či lidmi.

Příčiny hemoragických horeček  

Příčinou je infekce zákeřnými viry hemoragických horeček, většinouse jedná o zvířecí nemoci, které jsou přenášeny na člověka, tzv.zoonózy.

Prevence hemoragických horeček  

Prevencí je důležitá hlavně v případě cestovatelů, kteří mířído tropických oblastí. Je potřeba vědět, kde jsou místa výskytutěchto nemocí a pokud možno se jim vyhýbat.

Je potřeba rovněžpoužívat ochranné pomůcky proti komárům,klíšťatům a jiným možným přenašečům.

Účinné aspolehlivé očkování je jen proti žluté zimnici, proti ostatním bohuželúčinnou profylaxi zatím nemáme.

V našich podmínkách zatím nepředstavují hemoragické horečkypříliš vysoké riziko, ale pravděpodobnost jejich zavlečení se neustálezvyšuje díky narůstajícímu cestovnímu ruchu a s jejich výskytem je tedypotřeba počítat. Proto by nemělo být podceňováno žádné horečnatéonemocnění, které vzniklo po návratu ze zahraničí, tím spíšez rizikových oblastí.

Léčba hemoragických horeček  

Možnosti účinné léčby jsou u hemoragických horeček velmi omezené.U některých nemocí je účinný antivirový lék ribavirin(u Arenavirových a Bunyavirových infekcí – viz výše). Na viry čelediFlaviviridae a Filoviridae však neúčinkuje.V některých případech byl zaznamenán pozitivní efekt podáváníimunoglobulinu (protilátek).

Základem léčby všech hemoragických horeček je ale jenpodpůrná terapie, která se snaží udržet a podpořitzákladní životní funkce.

Spočívá v udržování parametrů vnitřníhoprostředí, dostatečné hydrataci, udržování objemu krve a dodávánípotřebných iontů. S tím souvisí protišoková opatření a někdy jedokonce nutná i umělá ventilace (dýchací přístroj).

Invazivní zákrokymusí být používány velmi opatrně, protože je zde možnost krvácení.

Jak si pomoci sám  

Obecně je nutné dodržovat dostatečný příjem tekutin.Při vysokých horečkách je možné snížit teplotu přikládánímstudených obkladů do oblasti podpaží a třísel. Jakékoliv zhoršení stavuje nutné konzultovat se svým lékařem, protože hemoragické horečky mohoumít vážné následky.

Komplikace hemoragických horeček  

Nejčastější komplikací je krvácení a vznik disseminovanéintravaskulární koagulace (nekontrolované srážení krve uvnitř cév).Rozvíjí se šokový stav a selhávají životně důležitéorgány (tzv. multiorgánové selhání). Při vzniku těchto komplikací jižpacient velmi často nepřežívá.

Další názvy: Krvácivé horečky

Nachlazení, chřipka

Jsou to zánětlivá onemocnění horních cest dýchacích. Nejčastěji je způsobují viry kontaktem s nemocným člověkem (fyzický kontakt, kapénková nákaza, …).

Bývají provázena zvýšenou teplotou, bolestmi hlavy. Příznaky pozvolna zesilují, trvají obvykle 5-10 dní.

Výrazně častěji jsou nakaženi rizikoví jedinci (malé děti, starší lidé, jedinci se sníženou imunitou, dlouhodobě vyčerpaní, při chronickém stresu).

Příznaky nachlazení

Nachlazení se objevuje postupně 1-2 dny po kontaktu s infekcí. Většinou začíná škrábáním v krku, které postupně přechází v hustou rýmu. Dalším příznakem je poté kašel, horečka, bolesti hlavy, únava.

Příčiny nachlazení, chřipky

Chřipka má náhlý nástup. Začíná většinou z plného zdraví, kašlem, rýmou, bolestmi hlavy. Je provázena celkovou schváceností, vysokou teplotou, až zmateností. Nástup symptomů připomíná běžné nachlazení, ale rýma většinou nehoustne, horečka bývá vyšší. Častá je bolest svalů a kloubů. Epidemie bývají obvykle v zimě. Při chřipce je nutný klidový režim.

Návštěva lékaře při nachlazení, chřipce

Při delším trvání, častém opakování nebo bakteriální superinfekci je nutná návštěva lékaře.

Při komplikacích hemoragická bronchitída (vykašlávání krve), bakteriální infekce (žluté nebo zelené hleny), zápal plic (dušnost, schvácenost, chrůpky na plicích), při trvání déle než 2 dny nebo zhoršování celkového zdravotního stavu nutno vyhledat lékaře. Velmi důležitý je dostatečný pitný režim. Při horečce potřebujete denně 2 až 4 litry tekutin.

Léčba nachlazení, chřipky

Léky na předpis

Chřipka je virové onemocnění, na které neúčinkují antibiotika. Lze použít antivirotika, která účinkují pouze proti viru chřipky A. Důležitá je jejich včasnost podání (do 48 hodin po výskytu příznaků), neboť tyto látky nedokážou virus přímo ničit, zabraňují jeho množení. Účelem antivirotik je podpora organismu v boji proti viru.

Přírodní a doplňková léčba

Produkty na podporu imunity (vitamín C, echinacea aj.), bylinné čaje slazené medem, strava by měla být spíše kašovitá, nedráždivá, bohatá na vitaminy, zvláště vitamin C, který je možno užívat i jako prevenci.

Velmi vhodná je (pokud snášíte mléko) sklenice teplého mléka s medem. Existuje také celá řada homeopatických preparátů používaných při chřipkovém onemocnění.

Pocení je možno podpořit hodně teplou koupelí a pitím teplého čaje s citrónem a medem (horké koupele neprovádět při onemocnění srdce, cév, ledvin či při jiném závažném chronickém onemocnění).

Koupele mohou být s kapkami eukalyptového, levandulového, mátového či čajovníkového éterického oleje. Tyto oleje můžeme používat i do aromaterapeutických lamp, abychom bránili šíření infekce. Levandulový éterický olej vetřený do spánků zmírňuje bolest hlavy.

Základní léčba

Základem léčby je klid na lůžku a léčba příznaků. Používají se léky na snížení teploty a tlumení kašle často v různých kombinacích i s látkami na snížení otoku v nose a krku. (Více kapitoly Kašel, Rýma, Bolest v krku).

Na zmírnění zánětlivých příznaků se předepisují antihistaminika. Preventivně se provádí na podzim očkování chřipkovou vakcínou.

Také lze používat multivitaminové přípravky a produkty na podporu imunity (zejména vitamín C, echinacea).

Nemoci-příznaky, přenos, prevence, léčba – Krvácivé horečky (hemoragické horečky)

  • Jiné názvy: Hemoragické (hemorrrhagické) horečky, infekční krvácivé (hemoragické) horečky, virové hemoragické (krvácivé) horečky,
  • Anglicky: Hemorrhagic fevers
  • Arenavires: Argentinian (hemorrhagic) fever, Bolivian (hemorrhagic) fever, Brazilian (hemorrhagic) fever, Venezuelan (hemorrhagic) fever, Lassa (hemorrhagic) fever
  • Bunyavires: Krymg-Kongo (hemorrhagic) fever, (hemorrhagic) fever with renal syndrome
  • Flavivires: (Hemorrhagic) fever of the Kyassanur forest (Kyassanur fever), Omsk (hemorrhagic) fever, yellow (hemorrhagic) fever, Dengue fever
  • Filovires: (Hemorrhagic) fever Ebola (Ebola-Zaire, Ebola-Sudan, Ebola-Bundibugyo, Ebola-Reston, Ebola-Ivory Coast), Marburg (hemorrhagic) fever
  • Původce: Arenaviry, Bunyaviry, Flaviviry a Filoviry
  • Úmrtnost: obvykle 10-50%, u některých menší nebo naopak větší: Horečka Dengue-0,05%, Ebola-Zaire a Marburgská horečka 85-90%.
  • Obor: Infekční lékařství

Krvácivé horečky, nebo hemoragické horečky, jsou, až na horečku Dengue (čti denge) nebezpečná, vážná infekční virová onemocnění, projevující se obvykle, jak už název napovídá krvácením, průjmem, zvracení a vysokou horečkou. Jsou způsobeny čtyřmi čeleděmi virů, arenaviry a bunyaviry, které natolik vážná nejsou a většinou vedou k uzdravení. Dále jsou to flaviviry, které jsou kromě horečky Dengue závažná a mají vysoké úmrtnostní procento. Nejhorší čeleď, která způsobuje nejzávažnější hemoragické horečky, kde jeden zástupce (Ebola-Zaire) je považován za nejnebezpečnější známý virus na světě, až v 55-90 procentech podle kmenu viru vedou k úmrtí, a zástupci této čeledě se nazývají filoviry.

Arenaviry

Vyskytují se hlavně v Jižní Americe, a mají jméno podle toho, v jakém jihoamerickém státě byly objeveny.

Patří sem tedy Argentinská horečka, kterou způsobuje virus Junin (čti chunin), bolivijská horečka, způsobená virem machupo, brazilská horečka vyvolaná virem Sabia, horečka Lassa, jejíž původcem je virus Lassa a venezuelská horečka-virus Guanarito.

Úmrtnost se pohybuje okolo 20-30% při neléčené infekci, arenavirové infekce jsou však ve srovnání s ostatními krvácivými horečkami dobře léčitelné a s kvalitní lékařskou péčí tedy úmrtnost (mortalita) těchto arenavirových horeček klesá na 3-7%.

Příznaky způsobené těmito infekcemi arenaviry jsou prakticky stejné, nezáleží na typu viru. Inkubační doba trvá několik dnů, nanejvýš dva týdny, obvykle však 2-5 dní.

První nespecifické příznaky jsou bolesti hlavy, břicha, nevolnost (nausea), závratě a vzestup horečky na 37-38 °C. Za několik hodin se však přidá zvracení (vomit), silný průjem (diarea) a krvácení (hemoragie).

Nemoc se postupně asi 2-4 dny zhoršuje a poté se buď začíná stav lepšit, nebo horšit, a bez lékařské péče při zhoršeném stavu pacient většinou umírá.

Přenos arenavirů-k nakažení (infikaci) stačí se dotknout pacienta nebo věci, které se během posledních několika dnů dotkl. Také přímým kontaktem s pacientovou krví a ostatními tělními tekutinami nebo exkrementy. Žádnou hemoragickou horečku kromě Eboly-Reston nelze přenést vzduchem, tedy ani arenavirové hemoragické horečky ne.

Prevence arenavirových infekcí není v Evropě nutná, protože se v Evropě téměř nevyskytují.

Při cestování do endemických oblastí by měli být turisté poučeni o důsledné hygieně svými prostředky!, protože i jejich voda může být kontaminovaná.

Doporučováno je si před odjezdem koupit jeden či dva (podle délky pobytu) desinfekční gely, který si před každým jídlem aplikujte na ruce (stačí 1-2 kapky).

Léčba (terapie) hemoragických horeček je složitá, arenavirové krvácivé horečky jsou však ve srovnání s ostatními poměrně dobře léčitelné. Vyžaduje však hospitalizaci na infekčním oddělení.

Spočívá hlavně v podávání (většinou nitrožilně, intravenózně) antivirotik (virostatik, antivirových léků-antivirální terapie), hlavně ribavirinu (lék Rebetol)-chemický vzorec C8H12N4O5 , který proti arenavirům účinkuje nejlépe. Brání virům ve vztupu do buňky a když už, brání jim buňku opustit a postupně jsou zlikvidovány.

Také je důležité udržovat vodní rovnováhu (dostatek tekutin), dodávat potřebné ionty a při silném krvácení případně krevní transfuzi, při vysoké horečce se snižuje (pokud je vyšší než 39 °C).

Budete mít zájem:  Cvičení je účinnou prevencí osteoporózy

Bunyaviry

Bunyaviry jsou jediné z hemoragických horeček, které se mohou vykytovat i v jihovýchodní Evropě.

Jsou o něco málo závažnější než arenaviry, jejich úmrtnost se pohybuje kolem 20-40%, s lékařskou péčí klesá na 5-10%, protože proti nim ribavirin účinkuje stejně dobře jako proti arenavirům.

Zbůsobují krymskokonžskou horečku a hemoragickou (krvácivou) horečku s renálním (ledvinovým) syndromem.

  1. Příznaky a inkubační doba jsou stejné nebo podobné jako u arenavirových infekcích, pro horečku s renálním syndromem jsou typické problémy s ledvinami.
  2. Přenos je stejný jako u arenavirů a ostatních hemoragických horeček, ale bunyaviry mohou být navíc přeneseny hmyzem a klíšťaty.
  3. Prevence je také stejná jako u arenavirových a jiných hemoragických infekcích, navíc se však doporučuje používat insekticidy a moskitiéry v endemických oblastech, případně jíst 1-2 kostky droždí denně, aby se zabránilo hmyzu a klíšťatům, kteří mohou bunyavirové horečky přenášet.

Léčba (terapie) probíhá taktéž stejně jako u arenavirových infekcí. U horečky s renálním syndromem se provádí hemodialýza.

Flaviviry

Flaviviry, kromě horečky Dengue (čti denge), zbůsobují už závažnější infekce, které se nedají účinně léčit ribavirinem, avšak i ten se používá.

Flaviviry se vyskytují hlavně v Africe a v Asii, vyvolávají kyasanurskou horečku (horečka kyasanurského lesa, kyasanurská nemoc), omskou horečku, žlutou zimnici a málo závažnou horečku Dengue.

Kromě horečky Dengue, kde je úmrtnost 0,05%, tedy 1 z 2000, se však úmrtnost pohybuje kolem 50%, s lékařskou péčí klesá na 5-20%.

Příznaky jsou prakticky stejné: inkubační doba činí několik dnů až týdnů. Nástup krvácení (hemoragie), horečka 38-41 °C, nausea, zvracení (vomit), průjem (diarea). Po pěti dnech se pacient začíná uzdravovat, nebo umírat.

  • U horečky Dengue, známé též jako ‚lamač kostí‘, jsou však příznaky jiné: horečka 37,5-40 °C, bolesti kostí, svalů a kloubů (revmatismus), svědění kůže a ‚červená svědivá skvrna‘ (vyrážka, rash), případně nevolnost (nausea) nebo průjem (diarea), zvracení není obvyklé.
  • U žluté zimnice se taktéž objevují problémy s ledvinami (renální syndrom).
  • Přenos je stejný jako u Bunyavirů.
  • Prevence je taktéž stejná jako u Bunyavirů nebo Arenavirů, v Evropě není nutná, proti žluté zimnici jako jediné z hemoragických horeček dokonce existuje očkování (vakcína), které je mnohdy povinné při cestě do endemických oblastí.

Léčba (terapie) probíhá podobně, spočívá v podávání ribavirinu, který je však méně účinný než u Arenavirů a Bunyavirů. Podává se krevní transfuze.

Stejně tak se udržuje a kontroluje krevní tlak, elektrolytová a vodní rovnováha, případně se dodávají potřebné ionty, posiluje se imunitní systém pacienta, u žluté zimnice se podávají transfuze krevních destiček a vitamíny, hlavně K, který pomáhá udržet normální srážlivost krve.

Podávají se také glukózové kapačky na posílení imunitního systému a celkovou regeneraci organismu. V případě zhoršení renálních funkcí se provádí hemodialýza.

U horečky Dengue vzhledem k mírnosti a poměrně malé úmrtnosti většinou postačí jen symptomatická (příznaková) léčba, hlavně snižování horečky (pokud je vyšší než 38 °C)-antipyretika a zmírnění bolesti kloubů a kostí (analgetika), případně masti proti svědění kůže. Dobře poslouží například Paralen, Ibalgin nebo Aspirin, existují i přírodní rady na zmírnění horečky, například octový zábal.

Filoviry

Filoviry jsou ještě nebezpečnější, mají nejvyšší úmrtnost ze všech hemoragických horeček, většina nakažených umírá. Jejich nejnebezpečnější zástupce, Ebola-Zaire, je považován za nejnebezpečnější známý virus na světě.

Onemocnění, které tyto nebezpečné viry způsobují, Ebola (též krvácivá horečka Ebola, hemoragická horečka Ebola, horečka Ebola, EHF, z anglického Ebola haemorrhagic fever) a Marburgská nemoc (Marburgská horečka, Marburgská hemoragická (krvácivá) horečka, infekce marburgvirem), mají nejhorší prognózu ze všech hemoragických horeček a po vzteklině i nejhorší prognózu ze všech virových nemocí vůbec. Ebola byla pojmenována podle malé africké řeky Ebola, kde porpvé, v roce 1976 propukla první epidemie a od té doby si už Ebola vyžádala 1334 životů. Úmrtnost Eboly je průměrně 60-70%, záleží na kmenu viru: Ebola-Zaire má úmrtnost 80-90% (při kvalitní lékařské péči kolem 60%), Ebola-Sudan asi 50-60% (při kvalitní lékařské péči 25-40%), Ebola-Bundibugyo asi 30-40% (úmrtnost při kvalitní lékařské péči nebyla nikdy přesně změřena, objevil se jen jednou, úmrtnost by asi byla kolem 15%), Ebola-Reston a Ebola-Cote d'Ivoire (čti kót divuár) jsou pravděpodobně méně nebezpečné a pro člověka mají asi úmrtnost blížící se nule, není to však potvrzeno, protože jsou známy jen dva případy nakažení člověka Ebolou-Cote d'Ivoire. Neví se, jestli to, že se všichni uzdravili, je náhoda, nebo jestli jsou tento podtyp virů také nebezpečné. Je známo několik případů, kdy se lidé nakazili Ebolou-Reston, avšak nemoc u nich nepropukla. Proč lidé mají přirozenou imunitu proti Ebole-Reston, zatím nikdo neví. Marburgskou nemoc způsobuje virus Marburg, byl pojmenován podle německého města Marburg, kde se nakazili vědci zkoumající mrtvé opice dovezené z Afriky, od nich se nakazili. Marburgská nemoc má úmrtnost 70-80%, při kvalitní lékařské péči však klesá a pohybuje se kolem 50%. Z celkem 2360 lidí nemocných filoviry 1679 (asi 75%) nakažených zemřelo.

Příznaky jsou podobné jako u ostatních hemoragických horeček. Inkubační doba Eboly se pohybuje obvykle okolo 3-5 dnů, může být i 1-3 dny nebo naopak 5-30 dnů, ale jen vyjímečně. U Marburgské nemoci je inkubační doba obvykle dlouhá 5-7 dní.

U obou nemocí nastupuje migréna (bolest hlavy), nevolnost (nausea), zvracení (vomit), silný průjem (diarea), bolest svalů a kloubů, silné pocení a vysoká horečka (febrilie) 38-41,5 °C. Později se může objevit epilepsie, pacient trpí epileptickými záchvaty, objevuje se krvácení z očí, to však již v závěrečném stadiu nemoci.

Příčinou smrti bývá u Eboly, Marburgské nemoci i ostatních hemoragických horeček diseminovaná intravaskulární koagulopatie (nekontrolovatelné a špatně léčitelné srážení krve uvnitř žil a tepen, pokud k tomuto dojde, 95% pacientů nepřežívá) nebo dehydratace, smrt dehydratací však s lékařskou péčí už nenastává. Umírání nebo uzdravování nastává obvykle během 7-12 dnů.

Rekonvalescence je zdlouhavá, komplikovaná většinou celoživotními problémy v důsledku poškození jater. Jsou hlášeny případy problémy s játry, zánětů jater, žaludku, varlat, osrdečníku a dalších.

Přenos Eboly i Marburgské horečky je stejný jako u ostatních hemoragických horeček.

Prevence v Evropě není nutná, při cestování do endemických oblastí je však stejná jako u Bunyavirových, Arenavirových a Flavivirových infekcích.

Léčba (terapie) Eboly i Marburgské nemoci je nejsložitější a nejkomplikovanější ze všech krvácivých (hemoragických) horeček. Kromě horečky Dengue, tak jako všechny ostatní hemoragické horečky vyžadují hospizalizaci na infekčním oddělení. Součástí je jen podpůrná léčba.

Léčba interferony, což jsou látky produkované mj. imunitním systémem (ale vyráběné i syntheticky), které zabraňují množení většiny virů, na filoviry prakticky neúčinkují, a tak se k léčbě nepoužívají.

Antivirotika (virostatika)-ribavirin má na filoviry jen malý, slabý nebo mizivý, skoro až nulový účinek, přesto se k léčbě Eboly a Marburgské nemoci používá. Dále se používá výtažek, krevní sérum získané ze sražené krve pacientů, kteří Ebolu, případně Marburgskou nemoc přežili.

Musí však být použita krev pacienta, které měl stejný podtyp Eboly jako ten, kterou má pacient, jinak by to bylo neúčinné (pacient s Ebola-Zaire dostane krev od pacienta s prodělanou Ebolou-Zaire, pacient s Ebola-Sudan dostane krev od pacienta s prodělanou Ebolou-Sudan, a tak dále).

Sérum však má omezený a malý účinek, jde vlastně o přidání protilátek proti Ebole do organismu (čím je meší doba mezi proděláním Eboly a podání séra jinému pacientovi, tím je léčba účinnější). Jeho účinnost nebyla přesně změřena.

Dále se udržuje a kontroluje krevní tlak, doplňují se tekutiny intravenózně nebo perorálně (rehydratace), dodávají se potřebné ionty a elektrolyty (udržuje se hoemostáze), podávají se vitaminové injekce a v případě silného krvácení se podává krevní transfuze a v případě respiračních potíží se uměle vetilem nebo přístrojem zajišťuje řádné dýchání.

  1. Tabulka úmrtnosti všech hemoragických horeček s a bez kvalitní lékařské péče
  2.    Nemoc                 Bez kvalitní péče        S kvalitní péčí
  3.   Arenavirové infekce                20-30%                                                asi 5%
  4.   Bunyavirové infekce                20-40%                                                 5-10%
  5.   Flavivirové infekce   asi 50%, horečka Dengue 0,1%    10-25%, horečka Dengue 0,05%
  6.   Filovirové infekce:                    70-80%                                               asi 50%
  7.         Ebola-Zaire                           80-90%                                                 asi 60%
  8.    Marburgská nemoc                    70-80%                                                 asi 50%
  9.         Ebola-Sudan                         50-60%                                                 25-40%
  10.     Ebola-Bundibugyo                    30-40%                                  pravděpodobně kolem 15%
  11.     Ebola-Cote d'Ivoire           pravděpodobně malá                          pravděpodobně malá
  12.         Ebola-Reston           onemocnění lidí není možné                onemocnění lidí není možné

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *