E250 – dusitan sodný. Éčko, kterému se chcete vyhnout

Víte co jíte? Seznam deseti nejškodlivějších éček

Warning: sprintf(): Too few arguments in /web/htdocs4/nazelenocz/home/www/wp-content/plugins/wp-user-avatar/includes/class-wp-user-avatar-functions.

php on line 478

Aditiva neboli éčka přijímáme ve většině potravin.

Proč jsou přídatné látky v dnešní době nutností? Která éčka jsou nejškodlivější a v jakých výrobcích je najdeme? Jak potraviny plné přídatných látek poznáme? + Seznam nejškodlivějších éček!

Barviva patří mezi častá potravinářská aditiva, jejichž vliv na lidské zdraví je přinejmenším problematický.

Do většiny potravin, které dnes konzumujeme, se při jejich výrobě přidávají aditiva. Tyto přídatné látky plní různé funkce: některé z nich upravují chuť a barvu potravin, jiné ovlivňují trvanlivost výrobku. Všechna aditiva musí být uvedena v seznamu použitých látek na obalu výrobku a to v sestupném pořadí podle množství, v jakém jsou v potravině obsaženy.

Na producentech pak je, zda aditiva do seznamu uvedou pod názvem nebo mezinárodním kódem, kterým je látka označována.

Ten má podobu E+číslo a ve stejné formě ho využívá Evropská unie i Codex Alimentarius (sbírka mezinárodně uznávaných standardů, praktických postupů, směrnic a dalších doporučení, vztahujících se k bezpečnosti potravin).

Od mezinárodních kódů byl odvozen dnes hojně využívaný název „éčka“. Kromě samotného označení přídatné látky musí být na obalu výrobku uvedeno i to, zda plní funkci antioxiandu, barviva, konzervantu, kyseliny apod.

Éčka známá i neznámá

Vyhláška č. 304/2004 Sb., kterou vydalo Ministerstvo zdravotnictví, upravuje používání přídatných látek v České republice. Výrobky dovážené ze zahraničí však mohou obsahovat některé látky, které jsou při výrobě v tuzemsku zakázány.

Barevné cukroviny patří k častým “nosičům” škodlivých barviv. Je lepší je dětem vůbec nedávat.

Pokud je aditivum označeno E kódem, znamená to, že je evidováno Evropskou komisí pro zdravé potraviny a zařazeno jako zdravotně nezávadná látka, povolená za přesně definovaných podmínek k používání při výrobě potravin.

Každá z těchto látek prošla sérií toxikologických testů, na jejichž základě bylo stanoveno, v jakém množství je pro lidský organismus zdravotně nezávadná.

Přesto mají některá aditiva prokazatelně škodlivý vliv na lidský organismus.

Seznam éček, kterým se raději vyhnout

E110 – Žluť SY (Cl potravinářská žluť 3)

Toto žluto-oranžové barvivo se řadí do skupiny škodlivých aditiv. Kromě toho, že je nevhodné pro děti, může být také příčinou alergií. Synteticky vyráběnou látku najdeme i pod anglickými názvy Sunset Yellow, FCF Orange Yellow S nebo FD&C Yellow 6.

V kombinaci s modročerveným barvivem E123 Amaranth (Cl potravinářská červeň 9) se používá pro vytvoření hnědé barvy. Také Amaranth patří mezi škodlivá, synteticky vyráběná aditiva. Najdeme ho hlavně v lihovinách.

V USA je jako přísada zakázán, neboť byly prokázány jeho karcinogenní účinky a projevuje se i jako alergen.

Vraťme se ale k žluti SY, k jejíž výrobě byl dříve užíván uhelný dehet, o současném výrobním procesu nenajdeme bohužel mnoho veřejně dostupných informací. Barvivo se používá k dobarvování sladkostí, nealkoholických nápojů, ale i do hořčic a instantních polévek. Své využití má i ve farmacii a kosmetice, používá se také k netrvalému barvení vlasů.

Nevhodná éčka najdeme v párcích, hořčici, trvanlivém pečivu i masové směsi – hot dog rozhodně nepatří mezi zdravé potraviny

Vzhledem k negativním vlivům, které může tato látka na člověka mít (může vyvolávat alergické a astmatické reakce, průjem, zvracení, u dětí negativně ovlivňuje hyperaktivitu), je v některých zemích zakázána, u nás je však její použití povoleno.

E132 – Indigotin (Cl potravinářská modř 1)

V pudincích, žvýkačkách, čokoládových tyčinkách a dalších sladkostech najdeme Indigotin – tmavě modré barvivo.

V současné době se vyrábí synteticky, ale svůj název má z přírody, neboť původně se k jeho výrobě využívala rostlina indigovník.

Nadměrná konzumace tohoto barviva může zapříčinit nevolnost, zvracení, vyšší krevní tlak, vyrážky a další alergické reakce.

E133 – Brilantní modř FCF (Cl potravinářská modř 2)

Ani druhá potravinářská modř nepatří mezi vhodná aditiva, neboť může způsobovat hyperaktivitu dětí a je podezření, že zvyšuje riziko vzniku rakoviny, což bylo potvrzeno na zvířatech. Obvykle se kombinuje s dalšími syntetickými barvivy a najdeme ji v sladkostech a džusech.

E210 – Kyselina benzoová

Kyselina benzoová patří mezi konzervanty a hojně ji nalezneme i v přírodě, např. ve švestkách nebo brusinkách. Působí proti bakteriím, kvasinkám a částečně i proti plísním, proto je hojně rozšířená nejen v potravinářství, ale i v kosmetice a farmaceutickém průmyslu.

U citlivějších jedinců může vyvolat kopřivku, výjimečně i anafylaktický šok. V České republice se může do potravin přidávat jen v omezeném množství. Najdeme ji např. v kečupech.

Kyselinu benzoovou najdeme i v přírodě, například v brusinkách

E250 – Dusitan sodný

Dusitan sodný plní v potravinách roli konzervantu a stabilizátoru, někdy bývá označován jako dusitanová solicí směs. Najdeme ho ve špekáčcích, párcích, šunce nebo masových konzervách. Je nevhodný pro děti a těhotné ženy, neboť může způsobovat kožní problémy a bolení hlavy, může mít i karcinogenní účinky

E320 – Butylhydroxyanisol (BHA) a E321 – Butylhydroxytoluen (BHT)

Tyto antioxidanty, které jsou v České republice povoleny jen v omezeném množství, zpomalují žluknutí tuků a mají aromatické účinky. Působí též proti některým bakteriím a plísním, takže se používají i jako konzervanty.

Najdeme je v margarínech, majonézách, tucích, olejích, pečivu, instatních výrobcích i žvýkačkách.

Mohou vyvolat kopřivku a podle některých studií mohou být i příčinou vzniku rakovinotvorného bujení trávicího traktu nebo zesilovat rakovinotvorné účinky jiných karcinogenů.

E621 – L-glutaman sodný

Tato sodná sůl kyseliny glutamové je jedním z nejpoužívanějších aditiv, neboť má  schopnost zvýrazňovat chuť.

Používá se k dochucování mražených výrobků, instantních polévek, směsí koření, sojových omáček i hotových jídel. Hojně se používá jako kořenící přísada, převážně v čínské kuchyni.

Nadměrná konzumace glutamanu sodného může způsobovat bolesti hlavy, kožní vyrážky, zvracení, nevolnost, astmatické potíže, ojediněle dokonce halucinace. U nás je jeho užívání povoleno jen v omezeném množství.

E952 – Cyklamáty

Cyklamáty patří k umělým sladidlům a ve volné přírodě se nevyskytují. Údajně jsou 50 x sladší než cukr a kromě výrobků pro diabetiky je najdeme i v multivitamínech.

Nejnovější výzkumy ukazují, že tyto látky mohou zvyšovat účinek karcinogenů a tím násobit šanci na onemocnění rakovinou močového měchýře.

Na rozdíl od USA, kde jsou cyklamáty zakázány, je jejich použití běžné nejen v ČR, ale i v celé Evropské unii.

K dobarvení „šmoulí“ zmrzliny se používají škodlivá modrá potravinářská barviva

E951 – Aspartam

Další ze skupiny syntetických sladidel, které patří mezi škodlivá aditiva, se jmenuje aspartam.

Používá se jako náhražka cukru k běžnému slazení, k výrobě sypkých nápojů, žvýkaček, jogurtů, dezertů, mražených krémů, majonézy, hořčice, nakládané zeleniny a ovoce, ale i vitamínových doplňků.

U citlivých osob může vyvolat závratě, bolení hlavy, vyrážky, u dětí dokonce poruchy chování. Aspartam není vhodný ani pro těhotné a kojící ženy. Používat se u nás může jen v omezeném množství.

Jak poznat potraviny plné éček?

Potravinu, při jejíž výrobě bylo použito nadměrné množství přídatných látek, poznáme podle toho, že je velmi levná, má podezřele dlouhou trvanlivost a často i nepřirozenou barvu (šmoulí modrou, zářivě červenou apod.).

Varováním by mohla být i nepřirozená chuť či umělý lesk výrobku. Bohužel se však na tyto ukazatele nemůžeme zcela spoléhat, neboť zářivých barev můžeme dosáhnout i s pomocí některých přírodních barviv.

Éčkám se v dnešní době nevyhneme, ale můžeme jejich konzumaci alespoň eliminovat, proto bychom vždy měli pečlivě zvážit, co chceme koupit, a zjistit si o výrobku co nejvíce informací.

Toxické látky a éčka v potravinách, které nejčastěji ohrožují naše zdraví. Konzumujete je denně?

Čím dál více lidí se zajímá o to, co jí. Po mnoha letech, kdy lidem stačilo, že jídlo, které si dali na talíř, bylo chutné a dobře vypadalo, se mezi námi objevují lidé, kteří upozorňují na fakt, že ne vše, co se dá v obchodě koupit, je pro naše tělo vhodné. Objevují se nové nemoci, jejichž příčinu si často ještě neumíme vysvětlit – jako například autoimunitní choroby typu Crohnova choroba. Přibývá alergií či intolerancí – na lepek (celiakie) či laktózu a další složky potravy, a tak často vyvstává otázka, jaký vliv na tuto skutečnost má to, co jíme. Jaký vliv na naše zdraví mají takzvaná „éčka“ a toxické látky v potravinách?

Nejsou éčka jako éčka

Název „éčka“ se vžil pro označení látek začínající písmenem E a pokračující třemi čísly, které se přidávají do potravin, aby vylepšily jejich vlastnosti.

Například trvanlivost, barvu, konzistenci atd. Některé z nich jsou přírodního původu a mnoho jich je uměle vyrobených. Některé jsou neškodné, jiné sporné a některé přímo škodlivé.

Kterých se tedy nemusíte bát a kterým je lepší se vyhnout?

Neškodné jsou přírodní látky jako třeba chlorofyl či dusík. Typickým příkladem neškodného éčka, i když získaného synteticky, je kyselina askorbová, což je vlastně vitamín C – bývá i součástí výživy pro nejmenší děti a není závadná. Dalším příkladem jsou pektiny získané z jablek či citrusů, které potraviny zahušťují.

Naopak zakázaná jsou éčka, u kterých se v minulosti prokázaly škodlivé účinky ať už v laboratořích nebo později a musela být stažena z prodeje. Tyto látky mohou být problematické například při dovozu potravin ze zemí mimo Evropskou unii, kde mohou platit jiná nařízení. Proto všechny potraviny musí projít kontrolou, aby se mohly v rámci EU prodávat.

Kyselina karmínová barví jogurty načerveno 

Poměrně velkou skupinu tvoří látky, které jsou sice schválené pro použití v potravinách (nebyly u nich například prokázány karcinogenní účinky a ani jinak většinové společnosti neškodí), ale mohou způsobovat potíže citlivým osobám. A to dětem, alergikům, astmatikům a dalším. Uvádějí se například jako jedna z možných příčin hyperaktivity u dětí.

Je dobré je znát a vysledovat jejich účinek, ať už na sobě či svých dětech, a v případě potíží se jim prostě vyhnout. Mezi takové látky patří například sladidla E951 aspartam a E950 acesulfam K, a dále některá barviva jako například E120 kyselina karmínová (přidává se do výrobků, které mají mít červenou barvu, například některé jahodové jogurty).

Nejspornější éčka

E250 – Dusitan sodný

E250 dusitan sodný patří mezi častá éčka.

Pomáhá uchovat masné výrobky dlouho čerstvé a dodává jim charakteristickou červenou barvu, zároveň má ale v kombinaci s jinými látkami rakovinotvorné účinky (tuto vlastnost částečně potlačuje větší množství vitamínu E a C, proto je výrobci do výrobků přidávají), a proto se doporučuje konzumaci masných výrobků velmi omezit. Naprosto nevhodné jsou tyto výrobky pro kojence a malé děti a více ohroženi jsou také kuřáci.

E621 – Glutaman sodný

Znáte E621 glutaman sodný? Je snad nejpoužívanější přidávanou látkou, protože dodávat jídlu chuť – a toi tam, kde jí z původních surovin moc nezbylo.

Různé studie potvrzují, že glutaman způsobuje bolesti hlavy nebo astma, a nyní se studuje možná souvislost s Alzheimerovou chorobou vzhledem k jeho negativnímu vlivu na vývoj mozku – nebezpečný je zvláště u dětí.

Co je však nesporné je jeho vliv na nárůst obezity a tím i dalších onemocnění jako je třeba cukrovka – prostě jídla, které nám chutná, sníme více, stejný účinek má i již výše zmíněné sladidlo aspartam.

E220 – Oxid siřičitý

Oxid siřičitý E220 patří mezi éčka, která se používají jako prostředek proti hnědnutí – třeba u sušeného ovoce, které se doporučuje před konzumací umýt, nebo také u vína – je však velmi nevhodný pro astmatiky, a i u běžné populace často způsobuje bolesti hlavy a žaludku. Prokazatelně také snižuje obsah vitamínu A a B1 v potravinách, i když naopak brání ničení vitamínu C v ovoci.

Naopak poměrně bezpečnou skupinou jsou zahušťovadla a želírující látky jako je například agar agar, arabská guma či želatina. Snad jen E422 glycerol způsobuje ve větším množství průjmy.

Jak odhalit toxické látky v potravinách a jak se jim vyhnout?

Dnes již existuje velká řada aplikací na éčka s vyčerpávajícím seznamem toxických látek v potravinách.

• Základem prevence je číst etikety výrobků, které v obchodech kupujeme. Jen tak zjistíme, zda obsahují nějaká éčka. 
• Ze začátku to může být únavné až frustrující, pokud se rozhodnete některým látkám vyhnout, možná zjistíte, že v obchodě přestanete zcela kupovat některé skupiny výrobků.
• Postupně si ale najdete výrobky, které budou odpovídat vašim preferencím. Možná také začnete více vyhledávat výrobky v bio kvalitě.
• Obecně platí, že nemá smysl se kontrolou potravin stresovat do té míry, kdy budete nešťastní z toho, že musíte jít nakupovat potraviny, protože stres stojí také za vznikem některých nemocí. Pomůže vám také najít si stejně smýšlející přátele.

A na závěr jen jedno upozornění – výrobci jsou si dobře vědomi pověsti éček mezi populací, a tak začali raději některé přidané látky vypisovat slovně místo použití „E“ označení. Tady často jako pomůcka platí – čemu ve složení výrobku nerozumím, tomu je lepší se vyhnout.

Éčka v potravinách. Opravdu se jim chcete vyhnout?

Éčka v potravinách. Opravdu se jim chcete vyhnout?

Éčka v potravinách jsou všudypřítomným tématem moderní společnosti. Na jedné straně je většinou zavrhujeme a slovy odmítáme, na druhé straně je ve velkém nakupujeme. Je velmi těžké se éčkům vyhýbat, jsou totiž součástí naprosté většiny běžně prodávaných potravin.

Kde éčka nenajdeme?

Éčka jsou přídatné látky – aditiva, to znamená, že se do potravin dodávají v průběhu průmyslové výroby, při zpracování primárních surovin.

Primární potraviny, tedy ty, které neprocházejí žádným zpracováním, éčka logicky neobsahují. Jakkoli jsou tyto potraviny vyzdvihovány v příručkách zdravé výživy a opěvovány výživovými odborníky, mají jednu potíž – omezenou trvanlivost. A moderní spotřebitel žádá trvanlivost.

Dlouhodobá trvanlivost zaručuje také snadnou prodejnost a logistiku dané potraviny, to se hodí i proto, že může snižovat cenu. Jednoduše dnes žádáme trvanlivé a levné potraviny, nesmíme se pak divit, že jsou plné éček.

Některé potraviny, zvláště ty čerstvé éčka pochopitelně neobsahují, ani obsahovat nesmí. Jde například o mléko, smetanu, chléb, mouku nebo neochucenou stolní vodu.

Konzervanty i ty další…

Konzervanty jsou velkou skupinou éček, před kterou mnozí také varují. Zdaleka však nejde o jedinou skupinu éček.

Éčka v potravinách nefungují pouze jako konzervanty, jsou to také zvýrazňovače chuti – například tolik zatracovaný a tolik nadužívaný glutaman, glutamát sodný.

Glutaman je synonymem pro instantní potraviny, ale najdeme ho v mnoha dalších průmyslově zpracovávaných potravinách. Přesto jde o látku, která má přírodní původ. Přirozeně se vyskytuje v tkáních živých organismů, dokonce i člověka.

Jak to s tím glutamanem je? To se dozvíte tady.

Přídatné látky představují také barviva, aromata nebo umělá sladidla.

Některé aditiva v potravinách slouží kvůli jednodušší výrobě a zpracování, ale velká část éček mají potravinu udělat atraktivnější pro smysly zákazníka.

Můžeme tedy na éčka nadávat, ale dokud budeme kupovat nepřirozeně barevné, voňavé nebo potraviny plné výrazné, ale umělé chuti, budeme s nimi kupovat i éčka.

A to nejsme ve výčtu přídatných látek, aditiv, oněch éček zdaleka u konce.

Éčka v potravinách

• E 100 – E 199: barviva
• E 200 – E 299: konzervanty
• E 300 – E 399: antioxidanty a regulátory kyselosti
• E 400 – E 499: emulgátory, stabilizátory, zahušťovadla
• E 500 – E 599: regulátory kyselosti, plnidla a protispékavé látky
• E 600 – E 699: zvýrazňovače chuti a aromata
• E 900 – E 999: náhradní sladidla, potravinářské plyny a leštící látky
• E 1000 – E 1999: ostatní aditiva

Která jsou ta nejškodlivější?

Jen pro ujasnění – značení E patří pouze k těm potravinovým aditivům, která prošla vědeckým testováním a byla schválena mezinárodní organizací European food Safety Authority (EFSA).

Éčko je tak především deklarací bezpečnosti daného aditiva.

Problém současné stravy je v tom, že éček je mnoho, jsou ve většině jídla, které jíme a denně jich sníme více, než umí představit i vědec s nejlepší představivostí.

Nezbývá nám než se snažit ta éčka ve stravě opravdu trochu omezovat. Začít byste měli u těch, u kterých se i přes vědecké ověření objevují jisté pochybnosti o bezpečnosti.

V první řadě jde o zmiňovaný glutaman, dále nebezpečné konzervanty jako:

• E210 Kyselina Benzoová
• E220 Oxid siřičitý
• E221 Siřičitan sodný
• E222 Hydrogensiřičitan sodný
• E223 Disiřičitan sodný
• E224 Disiřičitan draselný
• E225 Siřičitan draselný
• E226 Siřičitan vápenatý
• E227 Hydrogensiřičitan vápenatý
• E228 Hydrogensiřičitan draselný
• E230 Bifenyl
• E232 Orthofenylfenolát sodný
• E240 Formaldehyd
• E249 Dusitan draselný
• E250 Dusitan sodný
• E284 Kyselina boritá
• E285 Tetraboritan sodný (Borax)

/Zdroj: Férpotravina.cz/

Syntetická barviva

Jestli najdeme pochybnosti o bezpečnosti nějaké skupiny éček, kterými se vážně zabývají i vědecké kruhy, jsou to barviva. Ta představují riziko zvláště u dětí, ano, právě u těch, kterým se tak líbí barevné potraviny, sladkosti a cukrovinky.

Vážnost situace ilustruje i tvrzení, které musejí obsahovat potraviny s přídavkem některých umělých barviv: „mohou nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí“.

Jde o tato barviva (dle nařízení č. 1333/2008/ES):

• E 110 Žluť SY
• E 104 Chinolinová žluť SY
• E 122 Azorubin
• E 129 Červeň allura
• E 102 Tartrazin
• E 124 Ponceau 4R

/Zdroj a další informace/

Dobrá a špatná éčka v potravinách: Nenechte se strašit mýty – Pestrý Jídelníček

Éčka patří mezi strašáky. Spousta lidí v supermarketech pečlivě studuje etikety potravin, a jakmile se domnívá, že seznam éček je příliš dlouhý, raději zboží odkládá do regálu. Jenže i v případě éček je všechno potřeba hodnotit s rozumem. Existují totiž éčka neškodná a potom ta, na něž byste si měli dávat pozor a raději se jim vyhýbat. Je třeba ale obě skupiny odlišit a vědět, co je nebezpečné a co nikoli.

Pečlivě studujte etikety

Samozřejmě je velmi dobré, že se lidé v posledních letech pozorně dívají na etikety na potravinách a zajímají se o to, co vlastně dávají do nákupního košíku. Pokud i vy patříte mezi všetečky, kterým není lhostejné, čím se krmíte, je to jenom dobře.

Hlídat si složení své stravy a nezatěžovat organismus zbytečnou chemií je velice důležité. Přispíváte tak nemálo ke svému zdraví.

Ovšem ve vztahu k éčkám byste rozhodně neměli propadat panice a striktně odmítat všechno, u čeho se na obalu objeví poznámka začínající velkým E a nějakým číslem.

Každá průmyslová potravina obsahuje éčka

Co to vlastně éčka jsou? Jedná se o označení barviv, emulgátorů, konzervantů a dalších přídatných látek. Je třeba říci, že v podstatě každá průmyslově zpracovaná potravina nějaké éčko obsahuje. Nebezpečnost těchto éček se dá vyjádřit různě. Některá éčka jsou naprosto neškodná. Jiná nepřesahují normu.

Je ale i kategorie těch, kterým je lepší se úplně vyhnout. Měli byste se seznámit se všemi těmito kategoriemi, abyste měli trochu představu, o jaké látky jde, jak na váš organismus působí.

Samozřejmě po vás nikdo nechce, abyste se naučili jejich seznam nazpaměť, ale minimálně je dobré vědět, co éčka znamenají a před kterými je třeba být ve střehu.

Identifikační systém látek v Evropě

Písmeno E v tomto označení je kódem pro Evropu, číselný kód pak stanovuje evropská legislativa. Specifikuje, o jakou látku vlastně jde. Je to tedy seznam látek, který umožní jejich snadnou identifikaci. Kód je možné si snadno zapamatovat, udává se v průmyslové komunikaci.

Jakmile si ho výrobci přečtou, hned vědí, o jako látku jde. Seznam éček tedy není žádným strašidlem, jak se snaží někteří lidé snaží ostatním namluvit. Vytváří bubáky a mýty z neinformovanosti. Přitom jde o úplně obyčejnou identifikační tabulku.

Ta obsahuje jak látky neškodné, přírodní, tak i syntetické a třeba i velmi nebezpečné.

Která éčka v potravinách jsou ta nejnebezpečnější? Jedná se hlavně o barviva, dále konzervanty, dochucovadla, ale i sladidlo.

Především žluť 2G značená jako E107, E121 citronová červeň 2, E123 Amarant (Cl potravinářská červeň 9), E124 Ponceau 4R (Cl potravinářská červeň 7, Košenilová červeň A), E240 formaldehyd, E950 cyklamáty, E210 kyselina benzoová, E221-E228 siřičitany, disiřičitany, hydrogensiřičitany, E620-E625 kyselina l-glutamová a glutamany, E925 chlor, E951 aspartam, E230 bifenyl, E250 dusitan sodný a další. Těm je lépe se úplně vyhýbat. Jsou naprosto nevhodné pro děti, mohou způsobovat alergické reakce, dokonce bývají i rakovinotvorné, některé z nich jako třeba žluť 2G nebo citronová červeň 2 spadají také do kategorie nepovolených.

Ve hře je zlevnění výroby

Proč se ale tato éčka vlastně používají, když mají uvedené negativní vlastnosti? Do velké míry vylepšují vlastnosti potravin. Zlevňují a zjednodušují jejich výrobu, prodlužují jejich trvanlivost a vzhled.

Výsledná potravina je potom barevnější, lesklejší, déle vydrží, výrobci ušetří peníze. Ovšem taková potravina v žádném případě není chutnější. Poctivá přírodní chuť se zde totiž nahrazuje chutí umělou, syntetickou.

Celá řada éček je ale nejenom neškodných, ale i užitečných, ba dokonce velmi zdravých.

Například E100 kurkumin, E101 riboflavin (vitamín B2), E140 chlorofyly a chlorofyliny, E150 a E150a karamel, E160a karoteny, E160a(i) směs karotenů, E160a(ii) beta-karoten, E160c paprikový extrakt, kapsanthin, E160d lykopen, E161b lutein, E163 anthokyany, E170 uhličitany.

Ne každé barvivo také musí signalizovat nebezpečí, třeba E164 šafránová žluť je bezpečná. Bát se nemusíte ani E260 což je kyselina octová, E270 kyselina mléčná, E290 oxid uhličitý, E300 kyselina L-askorbová (vitamín C), E330 kyselina citronová, E440a pektin, E901 včelí vosk, E913 lanolin.

Látky vyjmenované v tomto seznamu jsou naprosto přírodní a při jejich konzumaci vám vůbec nic nehrozí. Skrývají se mezi nimi třeba i vitamíny a provitamíny, bez kterých by lidské tělo vůbec nemohlo správně fungovat.

Alergici by měli být opatrní

Další skupinou éček jsou takové, jejichž chemické složení je stejné jako těch přírodních, ale vyrábí se synteticky, průmyslově, protože taková výroba je levnější, než jejich čerpání z přírodních zdrojů. Ani taková éčka nejsou organismu nebezpečná.

Pak přichází na řadu éčka tolerovaná. Může jít o látky získávané třeba z dehtu, ropy. Nejsou přímo označována za nebezpečná, ale zejména alergici nebo citliví lidé by s nimi mohli mít problémy.

Pokud máte potíže s alergiemi, raději se nevystavujte riziku a buďte v zařazování potravin se spornými éčky velmi opatrní.

Pozor na dlouhou trvanlivost

Buďte velmi pozorní, pokud má potravina velmi dlouhou trvanlivost, což svědčí o více než štědré dávce éček –konzervantů, například E250 dusitan sodný, který se hojně užívá k prodloužení trvanlivosti uzenin a masových konzerv, jedná se o dusitanovou sůl nevhodnou pro děti, těhotné a kojící ženy, má i karcinogenní účinky. Kyselina benzoová je dalším konzervantem, který se třeba vyskytuje ve švestkách či brusinkách, díky ní se potraviny nekazí tak rychle – působí proti bakteriím, kvasinkám a plísním, ovšem do potravin se smí přidat jenom určité množství. Vyskytuje se třeba v kečupu.

Zapomeňte na barviva i umělá sladidla

Zářivé barvy může mít na svědomí E110 žluť SY (Cl potravinářská žluť 3), dále E123 amaranth, E132 indigotin (Cl potravinářská modř 1) nebo E133 brilantní modř FCF (Cl potravinářská modř 2), u dětí mohou tyto látky působit hyperaktivitu, jinak se vyskytují alergické, astmatické reakce. Často bývají rakovinotvorné.

Vyskytují se ve sladkostech, džusech a dalších nápojích. E320 butylhydroxyanisol (BHA) a E321 butylhydroxytoluen (BHT) mají za úkol zpomalovat žluknutí tuků, působí i proti plísním. Vyskytují se v margarínech, olejích, pečivu, majonézách. Mohou vyvolat alergie i podporovat rakovinu trávicího traktu.

Zvýrazňovač chuti E621 L-glutaman sodný je součástí instantních i hotových jídel, sójových omáček, směsí koření. Může být příčinou nevolnosti, astmatických problémů, vyrážek, bolestí hlavy.

E951 cyklamáty a E952 aspartam, umělá sladidla patří mezi náhražky cukru a mohou být ve sladkostech, zmrzlinách, majonézách, nakládané zelenině a ovoci. Stojí za závratěmi, bolestmi hlavy.

Zkrátka a jednoduše, nenechte se strašit éčky. Uvědomte si ale, která jsou špatná a která nikoli.

E250 – Dusitan sodný

Dusitan sodný je sodnou solí kyseliny dusité. Má formu světle nažloutlé krystalické látky. Je dobře rozpustný ve vodě.

Použití

Dusitany dodávají potravinám uzenou chuť, umožňují vzdorovat a působit vůči bakteriím Clostridium botulinum, slouží jako stabilizátory barvy – mají schopnost chemicky reagovat s molekulami myoglobinu a dodávat krvavě červenou barvu masným výrobkům, prodlužují životnost výrobků a zabraňují oxidaci tuků.

Výrobci uvádějí, že je velmi těžké dusitany nahradit, protože neexistuje látka, která by měla podobné vlastnosti a zároveň výrazně neovlivnila požadovanou chuť výrobku. Dusitany v kombinaci s přírodními sekundárními aminy (aminokyseliny, aromata, aj.) tvoří nitrosaminy, silné rakovinotvorné látky.

Vznikají při smažení slaniny za vysokých teplot, během výroby potravin, skladování a vytvářejí se i v lidském žaludku. Přidáváním vitaminů C a E do potravin se zabraňuje tvorbě těchto látek. Nitrosaminy jsou obsaženy v pečených, uzených a silně solených jídlech. Vyskytují se i v pivě – zvláště v pivě tmavém.

Vysoký obsah nitrosaminu má také dlouho skladované ovoce a zelenina. Jeho vysoká koncentrace byla zjištěna ve špenátu, ředkvičkách, okurkách a hlávkovém salátu.

) Je snaha obsah nitrosaminů v potravinách snižovat úpravou výrobních postupů, omezováním přídavku dusitanů nebo přidáváním vitaminů C a E, které jejich negativní účinky eliminují. Dusitany se dostávají do potravin i do zeleniny prostřednictvím použitých hnojiv.

Výroba

Dusitan sodný se vyrábí synteticky např. tepelným rozkladem dusičnanu sodného.

Nežádoucí účinky

Dusitany obsažené v masných výrobcích mohou vést ke vzniku malého množství silně karcinogenních nitrosloučenin. Tyto sloučeniny vznikají zejména za vysokých teplot, např. při smažení slaniny. K podobné chemické reakci může dojít i v žaludku. Tyto karcinogeny byly objeveny v uzených masných výrobcích již v 70. letech.

Jelikož se dusitany nejvíce přidávají do uzených masných výrobků, měla by být jejich konzumace omezena na mininum, a to nejen z hlediska možného vzniku rakovinotvorných látek. Některé studie hovoří o souvislosti konzumace těchto produktů se vznikem rakoviny žaludku. Další riziko dusitanu sodného spočívá v jeho dlouhodobém podávání, což může vést až k tzv. methemoglobinemii.

Dusitany reagují s hemoglobinem, který pomáhá roznášet kyslík po těle, a dochází ke zmodrání kůže a hnědnutí krve. Tento zdravotní problém byl pozorován zejména u nemluvňat a malých dětí a byl způsoben pitím vody nebo konzumací potravin s vysokým obsahem dusičnanů. Dusičnany se mohou následně přeměňovat na dusitany. Nicméně vyšší příjem vitamínu C zabraňuje příslušným reakcím.

Přeměna dusičnanů na dusitany také může ovlivnit to, zda je dotyčný kuřák či nikoli.

Doplňující informace

Dusitan sodný se vyskytuje v solících směsích (tzv. NPS). Slouží jako stabilizátor barvy v naloženém mase, slanině, párcích, šunkách, špekáčcích, konzervovaném mase, klobásách, uzeném tuňákovém mase, uzeném lososu a v dalších potravinách. Prodlužuje jejich životnost.

Éčka: Jak se vyznat v jejich škodlivosti?

Éčka jsou látky přidávané do potravin, aby vylepšily jejich vzhled, chuť a konzistenci. Přestože nemají dobrou pověst, ne všechna jsou škodlivá. Pokud chcete mít éčka pod kontrolou, sledujte složení potravin a naučte se orientovat v těchto látkách.

Jednoduše řečeno: jde o přídavné látky, které jsou na etiketách
potravin označené písmenem E s číslem.

Éčka se do potravin přidávají
proto, aby zajistila delší životnost, lepší chuť, barvu, vzhled a
konzistenci. Jejich cílem je udržet jídlo co nejdéle „čerstvé“ a
dobře vypadající.

To ovšem není jediný důvod, proč se tyto látky zcela
běžně do potravin přidávají. Zajišťují totiž levnější a snazší
výrobu pochutin.

Éčka bezpečná, tolerovaná a škodlivá

Bezpečná éčka jsou přírodní, to znamená, že jsou
přirozenou součástí potravin nebo jejich ingrediencí. Patří sem
například zelené barvivo chlorofyl získávané z rostlin, dusík, kyslík
nebo včelí vosk.

Z těchto éček není třeba mít obavy, protože jsou
naprosto bezpečná.

Do této skupiny patří také látky, které jsou svým
složením téměř identické s přírodními, ale získávají se synteticky,
například kyselina askorbová známá jako vitamín C nebo barvivo
riboflavin.

Další skupinou jsou látky tolerované. To znamená, že
nejsou zcela bezpečné, ale neměly by mít významný negativní dopad na
naše zdraví. Jedná se o chemicky připravované látky například z dehtu
a ropy. Na tato éčka mohou mít reakci zejména alergici, astmatici a
malé děti.

Třetí kategorii tvoří éčka, která nejsou vůbec
vhodná a mohou být dokonce zakázaná. Přestože by se
v potravinách objevit neměla, nelze se na to spolehnout.

Jedná se o látky,
které mohou mít dokonce karcinogenní účinky. Tato éčka byla dříve
povolená k použití v potravinách, ovšem později u nich byl prokázaný
negativní účinek na lidské zdraví.

Těmto éčkům je vhodné se
vyhnout.

Nejčastější éčka, se kterými se setkáváme v potravinách

• Antioxidanty chrání potravinu před zkažením. Nachází
  se v tucích a potravinách s vysokým obsahem tuku.
• Konzervanty prodlužují trvanlivost a zabraňují vzniku
  mikroorganismů. Obvykle se setkáváme s konzervanty v podobě sorbenů,
  parabenů, siřičitanů, benzoanů, dusitanů a dusičnanů.
• Barviva dodávají barvu. Dělíme je na přírodní a
  syntetická. Přírodní jsou získávána z rostlinných, živočišných nebo
  nerostných zdrojů. Umělá pocházejí z očištěných ropných
  produktů.
• Sladidla – náhradní sladidla jsou látky, které
  dodávají jídlu sladkou chuť a nahrazují cukr. Tato sladidla se objevují
  i v DIA potravinách.
• Kypřící látky zvyšují objem těsta. Mezi kypřící
  látky řadíme droždí, disforečnany, uhličitan sodný a další.
• Látky podporující chuť a vůni. Patří sem kyselina
  glutamová, guanylová, inosinová a jejich soli, dále některá sladidla.
  Nejznámější je glutaman sodný, který se objevuje například v sojových
  omáčkách.
• Zahušťovadla mají za úkol zahustit nápoje nebo tekutá
  jídla, jako například omáčky, polévky a jiné. Mezi zahušťovadla patří
  modifikované celulózy, modifikované škroby a rostlinné gumy
• Želírující látky vytváří gel a vznikají tím
  želé a rosoly. Nejznámější želírovací látkou je želatina.
  S želírujícími přísadami se setkáme v jogurtech, pudincích, dezertech,
  pekařských i masových výrobcích.

Tato Éčka škodí zdraví

• Žluť 2G E107
• Citronová červeň 2 E121
• Azorubin E122
• Hněď HT (CI potravinářská hněď 3) E155
• Kyselina Benzoová E210
• Formaldehyd E240
• Dusitan draselný E249
• Dusitan sodný E250
• Glutaman draselný E622
• Kyselina Boritá E284

Vybraná Éčka, která jsou bezpečná

• Kurkumin E100
• Riboflavin E101
• Chlorofyl E140
• Karamel E150
• Triethyl-citrát E1505
• Kaustický sulfitový karamel E150b
• Glyceryl-triacetát E1518
• Zlato E175
• Kyselina mléčná E270
• Lecitiny E322
• Směs karotenů E160a(i)
• Kyselina askorbová E300
• Kyselina citronová E330
• Uhličitany sodné E500
• Včelí vosk E901
• Lutein E161b

Skutečná strava je bez éček, říká odbornice

Lze se éčkům ve stravě zcela vyhnout? Na to jsme se zeptali Margit
Slimákové, specialistky na zdravotní prevenci a výživu. „Ano, ale je
potřeba, aby lidé kupovali skutečné neboli základní potraviny.

Sem
řadíme hlavně ovoce, zeleninu, ryby, maso, oříšky nebo potraviny
minimálně průmyslově upravené, jako je například bílý jogurt. Ten si
pak mohou sami dochutit oříšky nebo ovocem.

Tím se éčkům zcela vyhnete a
budete mít přehled o tom, co jíte,“ doporučuje.

O éčkách diskutujete také na eMiminu

Sledujete složení jednotlivých potravin a vyhýbáte
se „éčkům“?

chemie v potravinách – Zdravá strava jako životní styl

 Název je složený z řeckého slova anti – proti a latinského oxidátió – oxidace, okysličování, chemický pochod vyznačený přívodem kyslíku nebo odnětím vodíku.

Antioxidanty jako ochrana lidského těla  

Pojem antioxidanty většinou známe v souvislosti s ochranou lidského těla před oxidačními procesy, tj. ochrana buněk v těle před působením volných radikálů. Volné radikály vznikají z vdechovaného kyslíku a rovněž v procesu oxidace v těle.

Chovají se nadmíru agresivně a nezastaví se před ničím, narušují buněčnou stěnu, a pokud se jim to povede, narušují dál i samotnou strukturu buňky včetně DNA. Tím mohou způsobovat různá onemocnění, záněty, infekce a další. Je prokázáno, že volné radikály se významně podílí na rakovinovém bujení.

Každá buňka v těle je napadána volnými radikály přibližně 10 000krát za den.
   Určitě si vzpomenete na některou z reklam, která propaguje výrobky s důrazem na obsah antioxidantů, například ovocné džusy aj. Nyní už víte, proč jsou pro naše tělo důležité. 
 Nejvíce antioxidantů je obsaženo v ovoci a zelenině, ale skvělým antioxidantem je například i kakao, a proto se doporučuje hořká čokoláda, ve které je obsah kakaa vyšší než 70%.
   Né každý antioxidant si poradí s každým volným radikálem, proto platí, že různé antioxidanty nás chrání proti různým typům volných radikálů v různých částech buněk a v různých částech těla. Z toho vyplívá další důvod, proč je důležité jíst rozmanitou stravu.

Antioxidanty jako ochrana potravin

Oxidace je reakce potraviny se vzdušným kyslíkem. Vzdušný kyslík s potravinami vytváří řadu sloučenin. Projevem oxidace je např. žluknutí tuků (oxidativní rozklad, při kterém se uvolňují mastné kyseliny z glycerolu a rozkládají se dál na aldehydy, ketony a peroxidy, což doprovází nepříjemný zápach) či barevné změny.

      Antioxidanty jsou látky, které zabraňují oxidaci některých složek potravin, a tím prodlužují jejich trvanlivost.

Pro tento účel jsou vhodné látky, které se sami snadno oxidují, působí jako dárci vodíkových iontů, a látky, které znemožňují styk potraviny s oxidující látkou vytvořením ochranné atmosféry.

Jsou to široce používaná aditiva, a i když vlastně potravinu „konzervují“ neřadí se mezi konzervační látky.

Lze je rozdělit do dvou skupin:

• První skupinu tvoří látky (některé kyseliny a jejich sloučeniny), které působí proti změnám barvy, například v ovoci či masných výrobcích. Mezi tyto látky se řadí třeba kyselina askorbová (E 300) či citronová (E 330).
• Druhou skupinu antioxidantů tvoří látky, které zabraňují oxidaci v tucích a olejích. Tato oxidace vede ke žluknutí, potraviny se tak stávají nepřitažlivé a nepoživatelné. Do této skupiny patří například butylhydroxyanisol (BHA, E 320), butylhydroxytoluen (BHT, E 321) a galláty (E 310, E 311, E 312). Vyjmenované látky jsou synteticky vyráběné chemikálie.

Žluknutí tuků je však přírodní proces, a proto se příroda vyzbrojila látkami, které tomuto ději zabraňují:

• Mezi antioxidanty pocházející z přírodních zdrojů patří tokoferoly (E 306 – E 309),   lecitin (E 322), kyselina askorbová neboli vitamin C (E 300) či guaiac resin (E 314).
• Z přirozených antioxidantů jsou používány také extrakt z ovsa, ječmene a sóji, dále flavonová a antokyanová barviva, tanin, glutathion a některá koření jako anýz, kardamon, koriandr, fenykl, majoránka, hořčice, paprika, černý kořen aj.

      S antioxidanty se nejčastěji setkáme v tucích a v potravinách s vysokým obsahem tuků. Jsou to například brambůrky, oleje a tuky určené ke smažení, kukuřičné lupínky apod. Cereální výrobky se často ošetří přidáním BHA či BHT do obalů (papíru, lepenky či plastických hmot), odkud se dostávají (migrují) do potravin.

      Zákon definuje antioxidanty jako látky, které prodlužují údržnost potravin a chrání je proti zkáze způsobené oxidací, jejímiž projevy jsou např. žluknutí tuků a barevné změny potraviny.

Rozdělení antioxidantů podle vlivu na lidské zdraví

1. kategorie – aditiva, která nezpůsobují žádné zdravotní problémy

 Do první skupiny lze řadit látky, které nezpůsobují žádné zdravotní problémy a mohou někdy působit i příznivě. Patří sem látky, které jsou získávány z přírodních zdrojů, nebo jsou vyrobené tak, že jejich chemická struktura je stejná, jako u přírodní látky.

• E 300   Kyselina askorbová
  E 301   Askorbát sodný
  E 302   Askorbát vápenatý
  E 304   Estery mastných kyselin s kyselinou askorbovou
  E 306   Extrakt s obsahem tokoferolů
  E 307   Alfa-tokoferol
  E 308   Gama-tokoferol
  E 309   Delta-tokoferol
• E 322   Lecitiny 
• 2. kategorie – aditiva méně vhodná, jejichž užívání je sporné

Do druhé kategorie můžeme zařadit látky, které již nejsou vhodné či jsou podezřelé z negativního dopadu na zdraví, tj. látky, které již nejsou zdraví tolik prospěšné a jejich užívání je sporné zejména při častém a nadměrném použití.

E 315   Kyselina erythorbová (syn. kyselina isoaskorbová)
E 316   Erythorban sodný (syn. isoaskorbát sodný)
E 325   Mléčnan sodný
E 326   Mléčnan draselný

1. E 220   Oxid siřičitý
2. 3. kategorie – aditiva nevhodná

Do třetí kategorie jsou řazeny látky, jejichž konzumace je spojována s rizikem vzniku přecitlivělosti či intolerance. Patří sem zejména látky syntetické, tedy uměle vyrobené. Těmto látkám je dobré se vyhnout.

• E 310   Propylgallát
  E 311   Oktylgallát
  E 312   Dodecylgallát
  E 320   Butylhydroxyanisol (BHA)
  E 321   Butylhydroxytoluen (BHT)
  E 385   Dvojsodnovápenatá sůl kyseliny ethylendiamintetraoctové  (EDTA)
  E 221   Siřičitan sodný
  E 222   Hydrogensiřičitan sodný
  E 223   Disiřičitan sodný
  E 224   Disiřičitan draselný
  E 226   Siřičitan vápenatý (Látka není povolena v Austrálii ani v USA)
  E 227   Hydrogensiřičitan vápenatý (Látka není povolena v Austrálii ani v USA)
• E 228   Hydrogensiřičitan draselný

Pro zajímavost →

      E 300 Kyselina L-askorbová (Vitamin C)

      Kyselina askorbová se hojně vyskytuje v rostlinné i živočišné říši a výtečnými zdroji této látky jsou citrusové plody, šípky, černý rybíz a paprika. Používaná kyselina askorbová se však vyrábí syntetickou cestou z jednoduchých cukrů (D-glukózy). Používá se jako antioxidanty a nutriční doplněk do džusů a dalších nealkoholických nápojů.

Napomáhá zpracování chlebového těsta a zvyšuje objem pečiva. Má také široké využití v masném průmyslu. Pomáhá vytvářet a udržovat červenou barvu uzených masných výrobků, urychluje uzení, omezuje oxidaci přítomných tuků a zabraňuje vzniku rakovinotvorných nitrosaminů.

      Jako přídatná látka v potravinách se kyselina askorbová považuje za zcela bezpečnou látku.

      E 307 Alfa-tokoferol

      V přírodě se nachází několik forem tokoferolu, přičemž nejrozšířenější sou alfa, beta, gama a delta. Všechny tyto látky účinkují jako antioxidanty, které zabraňují žluknutí olejů a tuků. Alfa-tokoferol je méně účinný než ostatní formy (jako vitamin E je však nejúčinnější ze všech forem).

Přirozeně se vyskytují v rostlinných olejích, přičemž jejich hlavním přírodním zdrojem je sojový olej. Tokoferoly jsou přirozenou složkou lidské potravy a navíc vykazují řadu příznivých účinků na lidksé zdraví. Považují se za bezpečné přídatné látky.

      Tokoferoly (zejména alfa-tokoferol, který je biologicky nejúčinnější), jsou též známy jako vitamin E. Vitamin E v těle účinkuje jako antioxidant, který zneškodňuje volné radikály. Má pozitivní vliv na srdeční onemocnění, svalové potíže a ženské problémy.

Jeho přírodními zdroji jsou pšeničné klíčky, za studena lisované rostlinné oleje, ořechy, semena ale také vaječné žloutky, maso a mléko.

      E 320 Butylhydroxyanisol (BHA)

      Butylhydroxyanisol je jedním z nejčastěji používaných antioxidantů, který zpomaluje žluknutí tuků, olejů a aromat. Je funkční i po tepelném zpracování potraviny, čehož se využívá zejména v pekařských výrobcích obsahující živočišné tuky. Používá se dále v hamburgerech, klobásách, cereálních výrobcích, žvýkačkách (např.

Wrigley), sušeném droždí, margarínech, majonézách, instantních polévkách (např. Vitana) a v sypkých směsích pro výrobu nápojů.
      Většina studií naznačila, že tato látka je bezpečná pro lidské zdraví. Existuje však řada studií, které prokázaly, že látka může způsobovat rakovinu u zvířat.

Podle některých může BHA vyvolávat či zhoršovat kopřivku a způsobovat další nežádoucí reakce u citlivých jedinců. Zkažený tuk je karcinogenní podstatně více, než butylhydroxyanisol, ovšem ten se na rozdíl od žluklého tuku hromadí v játrech a působí jako časovaná biologická bomba.

Podle sdružení CSPI (Center for Science in the Public Interest – Centrum pro vědu sloužící zájmům veřejnosti sídlící ve Spojených státech) se BHA může často nahradit bezpečnějšími látkami (např. tokoferoly), výrobními postupy (balení v ochranné atmosféře dusíku místo vzduchu) nebo se může zcela vynechat.

Tato organizace zároveň doporučuje vyhýbat se této látce. V Kalifornii se látka nachází na seznamu karcinogenů.

      E 311 Oktylgallát

      Oktylgallát je antioxidant, který zpomaluje žluknutí tuků a olejů. Látka není vhodná pro nemluvňata a malé děti a může způsobovat podráždění žaludku a pokožky. Galláty mohou vyvolávat kontaktní dermatitidy, kterými občas trpí pekaři a další pracovníci přicházející  do styku s těmito látkami.

Byly také pozorovány reakce (otoky, rudnutí) na sliznici dutiny ústní při pití nápojů obsahujících oktylgallát.

      S oktylgallátem se můžeme setkat například v následujících potravinách: tuky a oleje pro hromadnou výrobu tepelně opracovaných potravin, oleje a tuky pro smažení, sádlo, lůj, rybí tuk, snacky na bázi obilovin, sušené mléko pro prodejní automaty, studené omáčky, majonézy, sušené brambory v prášku, žvýkačky, předvařené cereálie, výrobky z ořechových jader aj.