Dysfagie (problémy při polykání) – příznaky, příčiny a léčba

12. 12. 2019

12. prosinec byl vyhlášen světovým Dnem polykání. Akce se letos koná již podeváté. Cílem je zvýšit povědomí a informovanost o procesu polykání i jeho poruchách a zejména upozornit na možnosti diagnostiky, terapie a rehabilitace u pacientů s významnými polykacími potížemi.

I když je většina poruch polykání při běžných onemocněních (angína, stomatologické potíže, stavy po drobných zákrocích v oblasti úst a hltanu) přechodných a rychle odeznívají při terapii, existuje skupina pacientů, u nichž závažné polykací potíže nejenom vedou k rozvoji podvýživy, ale také k riziku dalších komplikací (např.

zápal plic) „Dysfagie, což je zhoršené polykání, také vede ke snížení kvality života včetně ovlivnění běžných denních společenských aktivit jako je například společné stolování. Pacient se pak takovým situacím vyhýbá,“ uvedla Mgr.

Julie Čefelínová, vedoucí Oddělení klinické logopedie Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU.

Závažné chronické poruchy polykání se často objevují u nemocných s neurologickými obtížemi jako stavy po cévních mozkových příhodách, degenerativní onemocnění mozku a míchy, Parkinsonova a Alzheimerova nemoc, stavy po úrazech mozku a podobně. „Zhoršení polykání také často snižuje příjem potravy u seniorů, čemuž není mnohdy věnována náležitá pozornost.

Další skupinu představují onemocnění v oblasti ORL – dutina ústní, hltan, hrtan a horní část jícnu – které jsou příčinou tzv. strukturální poruchy polykání,“ řekla MUDr. Pavla Urbánková, Ph.D., vedoucí ambulance pro poruchy polykání Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku Fakultní nemocnice u sv.

Anny v Brně a LF MU a dodala, že dysfagie může u těchto pacientů znamenat i první příznak závažného nádorového onemocnění.

Ambulance pro poruchy polykání při Klinice ORL a chirurgie hlavy a krku existuje ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně již více než pět let.

Úzce spolupracuje s Oddělením klinické logopedie a aktivně se věnuje diagnostice a rehabilitaci nemocných s polykacími potížemi.

„Nabízíme možnost vyšetření a následné péče pro všechny klienty, kteří pozorují závažnou poruchu polykání a chtějí situaci aktivně řešit,“ upřesnila primářka Kliniky ORL a chirurgie hlavy a krku FNUSA a LF MU Pavla Urbánková.

K vyšetření je možno se objednat na mailu [email protected], případně telefonicky na čísle +420 543 182 921 (prim. MUDr. Pavla Urbánková) nebo +420 543 185 226 (Oddělení klinické logopedie). Při objednání odborníci rádi poskytnou odpovědi na případné dotazy a podají další informace.

Kontakt pro média: Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel. +420 543 182 006, [email protected]

Co pomáhá při poruchách polykání

Potíže s polykáním komplikují příjem potravy a tekutin. Tento problém se častěji vyskytuje ve starším věku. Většina lidí přitom polykání pokládá za něco zcela samozřejmého. Polykání patří mezi nejčastější akce našeho těla.

V bdělém stavu polkneme zhruba jedenkrát až dvakrát za minutu, ve tvrdém spánku téměř nepolykáme. Na polykání se podílí přibližně 50 párových svalů. Jde činnost všech těchto svalů, a proto může velmi snadno dojít k její poruše.

K správnému polykání také přispívá nenarušený tok slin.

Poruchy polykání mohou mít mnoho příčin

Udává se, že až polovina obyvatel z domovů pro seniory může trpět poruchami polykání. Dysfagií rozumíme poruchu polykání pevné nebo tekuté potravy nastávající z různých příčin v průběhu přenosu pevné nebo tekuté stravy z úst do žaludku. Není v žádném případě neškodná, protože dochází při ní ke ztrátě chuti k jídlu a pití, postižení přijímají proto velmi málo živin a tekutin. To může vést ke ztrátě váhy, která přímo u starších lidí znamená větší náchylnost k nemocem. Potíže s polykáním mají i společenské konsekvence, jelikož ze studu odmítáme vědomi si našeho postižení pozvání na kávu nebo k večeři. V nejhorším případě může být porucha polykání život ohrožujícím stavem. Sousta jídla se mohou dostat do dýchacích cest, což může vést k rozvoji zánětu plic. V normálním případě dochází při polykání k zástavě duchu. Podráždění nervů v hltanu vyvolá polykací reflex. Uzavře se hrtanová příklopka, která zabrání průniku potravy do dýchacích cest.

Příčinu poruchy polykání je třeba objasnit

Často zaznamenají postižení potíže až pozdě. Problémy při polykání mohou být projevem nemoci, která vyžaduje léčbu. Kromě poranění a zánětu, způsobují v menším počtu případů poruchy polykání také nádory v ústech.

Často se připojuje i bolest, pak hovoříme o odynofagii. S věkem navíc klesá pocit žízně. Dochází k vysychání sliznic, což navíc polykání ještě zhoršuje.

Polykací reflex bývá narušen i neurologickými nemocemi, jako je Parkinsonova nemoc, demence nebo mozková mrtvice.

Globus hystericus

Další příčiny dysfagie zahrnují zvětšená štítnou žlázu (struma), výchlipky na jícnu, známé jako divertikly, které mohou vést až k pocitu cizího tělíska v krku. Polykací akt narušují i některé léky, například některá psychofarmaka. Odborníci také často hovoří o tzv.

globus hystericus, kdy je příčinou špatného polykání zvýšené psychické napětí. Někdy se ovšem vyskytuje i z důvodu zvýšeného napětí hlubokých šíjových svalů.

Na léčbě polykání se podílí konziliární tým lékařů zahrnující neurologa, chirurga, internistu, psychiatra, logopeda nebo výživového poradce.

ASTRA křeslo klozetové dřevěné

Rady a opatření při dysfagii

Součástí léčby dysfagie je i změna stravy. Doporučení je polykat takové druhy jídel a nápojů, které se snáze polykají. Například rozmixovaná nebo tekutá jídla lze spolknout snáze než jídla skládající se z větších kusů. Pro postižené jsou vhodné i tekuté přípravky obsahující extra živiny. Jedná se o tzv. sipping.

Při léčbě polykání se pacienti učí vzájemnou souhru jednotlivých svalů při procesu polykání znovu zlepšit. Terapeuti nacvičují určité pohyby hlavy a držení těla, které usnadňuje polykání, a cvičí cíleně určité svaly. To vše může přispět k tomu, že se stane polykání znovu samozřejmým aktem.

U těžkých případů volíme přívod živin pomocí nasogastrické nebo perkutánní sondy.

• Autor:
• -jpo- Zpracováno podle domácích a zahraničních zdrojů
• [email protected]

Tento web pro svůj provoz používá soubory cookies. Prohlížením webu souhlasíte s těmito soubory.PřijmoutVíce…

Soukromí a Cookies

Dysfagie – poruchy polykání

ÚVOD

Dysfagie u dospělých je získaná porucha, která se týká obtíží při polykání slin, tekutin, tuhé potravy různé konzistence či léků.

Během procesu polykání se jídlo a tekutiny v ústech rozmělňují a mísí se slinami, formuje se sousto, které je posunuto jazykem dozadu do oblasti kořene jazyka, kde se nastartuje polykací reflex, dočasně se uzavřou dýchací cesty, aby nedošlo ke vdechnutí potravy. Sousto se přes hltan a jícen dostává dále do žaludku. Tento proces je ovládán vůlí i reflexně.

Porucha polykání může nastat v kterékoliv části tohoto polykacího procesu – v části orální, faryngeální či ezofageální. Problémy se týkají dutiny ústní, hltanu, jícnu či gastroezofageálního spojení.

Porucha polykání bývá důsledkem či komplikací dalšího onemocnění či poškození nervové soustavy.

PŘÍČINY

Pokud jsou příčinou obtíže před nebo v průběhu polykání  – pak je to nejčastěji z důvodu:

• neuromuskulární dysfunkce (u Alzheimerovy choroby, Amyotrofické laterální sklerózy, cévní mozkové příhody, cerebrálních traumat, Roztroušené sklerózy mozkomíšní, Parkinsonovy nemoci aj.),
• strukturální léze (u nádorů hlavy a krku, pooperačních a postradiačních změn, Zenkerova divertiklu aj.).

Pokud jsou příčinou obtíže po polknutí – rozlišujeme:

• mechanické překážky (např. cizí tělesa v hltanu aj.),
• poruchy motility jícnu.

Dysfagie je způsobena abnormální kontrolou nervů nebo svalů. Mezi další příčiny patří také např.

• zkažené nebo chybějící zuby, orální intubace či tracheostomie, vliv některých léků, dekompenzovaný stav u starších pacientů aj.
• Příčiny mohou být také psychogenně podmíněné – psychózy, neurózy, fobie.
• Mezi příčinami převažují poruchy trávicí či nervové soustavy, protože právě ty zajišťují polykací proces.

PROJEVY

Nejčastějšími projevy poruch polykání je: neschopnost polknout, bolestivé polykání, ochablost retného uzávěru, potíže s umístěním a kontrolou jídla v ústech, neefektivní žvýkání, vypadávání jídla z úst či vytékání tekutin z úst, opožděný polykací reflex, zbytky potravy v ústech po polknutí, nutnost zapíjet tužší sousta,  prodloužená doba jídla, neschopnost přijímat všechny typy konzistence stravy, bolestivé polykání, pocit uvízlého sousta v krku, slinění, kašel až dávení před-během či po polknutí, polykání jednoho sousta na vícekrát,  pálení na hrudi během polykání, zvracení, návrat jídla zpět do hltanu, úst či nosu, změna kvality hlasu, obtíže s koordinací dýchání a polykání aj.

Dysfagie může být skrytá, přechodná nebo dlouhotrvající. Vzniká postupně či náhle.

DŮSLEDKY

Rizikem dysfagie mohou být tiché aspirace (vdechnutí sousta bez obranného kašle), které vedou k aspirační pneumonii, dále je ohrožena výživa – necílené hubnutí způsobí podvýživu a dehydrataci a tento hmotnostní úbytek vede k nižší fyzické výkonnosti. Časté jsou také záněty dutiny ústní způsobené kvasinkami a suchostí v ústech.

Dospělí mohou také pociťovat menší požitek z jídla nebo pití, vyhýbat se určitým jídlům či nápojům, pociťovat rozpaky či izolaci v sociálních situacích zahrnujících stravování s rodinou či přáteli. Jedinci trpí tím, že musí mít zvlášť připravovanou stravu, doba jídla je prodloužená, krmení je doprovázeno kašlem aj.

Dysfagie mimo jiné zvyšuje zátěž pečovatelů a vyžaduje významné změny životního stylu pacienta a jeho rodiny. Pacienti často z narušení obvyklého životního rytmu trpí depresemi.

LÉČBA A REHABILITACE

Screening poruch polykání se provádí v nemocnicích u hospitalizovaných pacientů. Výsledkem základního vyšetření by mělo být rozhodnutí, zda je potřeba provést specializované vyšetření polykání (flexibilní endoskopie, videofluoroskopie, videoendoskopie aj.).

Při výskytu výše zmíněných symptomů provádí základní vyšetření lékař – neurolog, ORL lékař, gastroenteorolog, radiolog, dietolog a další. Do dysfagiologického týmu dále patří klinický logoped, fyzioterapeut, ergoterapeut, nutriční specialista, zdravotní sestra, popř. další odborníci. Vyšetřují se polykací orgány a jejich funkce bez použití potravy i s použitím potravy.

Cílem léčby je dosáhnout plný perorální příjem potravy a tekutin bez aspirace. Terapie zahrnuje dietní opatření, změnu příjmu potravy, zajištění náhradního způsobu příjmu potravy a tekutin (nazogastrická sonda, PEG sonda aj.), rehabilitaci polykání.

Provádí se nepřímá terapie poruch polykání bez použití potravy, hlavně u pacientů s výraznou aspirací, kdy je cílem zlepšení síly a koordinace svalů používaných při polykacím aktu –  otvírání úst, cvičení rtů a tváří, zvýšení rozsahu pohybu jazyka,  kořene jazyka, hlasivkového uzávěru, elevace hrtanu aj.

Přímá terapie je zaměřena na změnu polohy hlavy a těla během polykání, zesílení senzorických podnětů, využití protetických pomůcek, využití polykacích manévrů s použitím potravy či tekutin, zlepšení koordinace struktur podílejících se na polykání při cílené ochraně dýchacích cest a průchodu sousta či bolusu tekutiny.

 

DYSFAGIE – PORUCHY POLYKÁNÍ U DĚTÍ

ÚVOD

Termínem dysfagie u dětí označujeme obtíže s polykáním v jakékoliv fázi polykacího aktu, tj. od obtíží se zpracováním a posunem sousta potravin/tekutin z úst až po vstup potravy do žaludku a střev.

Narušení bezpečnosti polykání u dětí v takto úzkém slova smyslu není příliš časté, mnohem častěji se setkáme s poruchami příjmu potravy zahrnujícími obtíže/odmítání vložení potravy do úst, obtíže/odmítání zpracovat stravu v ústech a odmítání potravu polknout.

Poruchy příjmu potravy v kojeneckém a dětském věku, která je dle mezinárodní klasifikace nemocí definována: Poruchy příjmu potravy mají různé projevy obvykle specifické pro kojenecký věk a časné dětství. Obyčejně se k nim počítá odmítání stravy nebo nadměrná vybíravost v jídle za předpokladu dostatečné dodávky potravy kompetentní osobou pečující o dítě a za nepřítomnosti organického onemocnění.

Nejčastěji tyto obtíže pozorujeme u dětí s dětskou mozkovou obrnou, mentálním postižením či  poruchou autistického spektra, u dětí narozených předčasně, dětí s vrozenými vývojovými vadami, anomáliemi  a  syndromy, závažným onemocněním srdce a plic.

PŘÍČINY

Mezi příčiny tohoto stavu lze řadit:

• orálně-motorické obtíže,
• obtíže na senzorickém podkladě,
• zdravotní obtíže,
• obtíže pramenící ze strukturálních deficitů.

PROJEVY

Obtíže při příjmu potravy se mohou objevit již v prvním půlroce života, kdy děti sají. Sání může být dysorganizované nebo dysfunkční. Dysorganizované sání pozorujeme často u dětí celkově dráždivějších, které později bývají nezřídka označovány jako hyperaktivní.

 Sání dysfunkční pozorujeme často u dětí s  centrální koordinační či tonusovou poruchou, strukturálními, syndromovými a metabolickými vadami.

V obou těchto případech mnohdy dochází k situaci, kdy dítě omezuje objem potravy, které je ochotno přijmout, odmítá přijímat potravu v bdělém stavu a začíná být krmeno pouze v polospánku či spánku.

Indikací k vyšetření u klinického logopeda v prvním půlroce života je:

• přítomnost syndromové vady (např. Downův syndrom),
• přítomnost strukturální vady (např. rozštěp patra),
• přítomnost centrální tonusové a koordinační poruchy s předpokladem, že dítě se bude nadále vyvíjet směrem k diagnóze dětské mozkové obrny,
• diagnóza cystické periventrikulární leukomalacie či intraventrikulární hemoragie, hypoxicko -ischemické encefalopatie,
• krmení ve spánku.

V druhém půlroce života děti již obvykle přijímají pevnou stravu. V šesti měsících věku obvykle přijímají hladkou kaši, v osmi měsících věku kaši s kousky a v roce věku jsou již schopné přijímat pevnou stravu pokrájenou na malé kousky.  V osmi měsících věku děti dokážou sát tekutiny kromě savičky a hrníčku s pítkem také ze slámky.

Děti, které jsou zvýšeně vnímavé k chutím mohou mít obtíže přijímat potravu konzistence hladké kaše, děti s přecitlivělostí na dotek v ústech odmítají konzistenci kaše s kousky a děti s motorickými obtížemi mívají obtíže zpracovat měkkou pevnou stravu pomocí žvýkání.

Ať již obtíže při příjmu pevné stravy vznikají na základě příčin motorických či senzorických, při jídle pozorujeme obvykle podobné spektrum averzivních reakcí – dítě pevně svírá rty, otáčí hlavu od pokrmu, nevěnuje příjmu potravy pozornost, nadavuje se či dáví, je možno ho krmit mnohdy jen tehdy, pokud sleduje tablet nebo reklamy v televizi a celkově se doba příjmu potravy neúměrně prodlužuje. Čím déle tento stav trvá, tím obtížněji lze rozpoznat původní příčinu obtíží.

Indikací k vyšetření u klinického logopeda po prvním půlroce života je:

• objem pevné stravy, které dítě přijímá se nezvyšuje a zůstává velmi malý, děti preferují především příjem mateřského mléka či mléčné formule,
• příjem potravy je velmi zdlouhavý a dítě vykazuje velmi často averzivní reakce,
• dítě i dva měsíce po zavedení kašovité stravy stále plazí jazyk až za úroveň rtů,
• dítě nedokáže/odmítá zpracovat pevnou stravu žvýkáním,
• dítě omezuje příjem tekutin.

DŮSLEDKY

Důsledky poruch polykání u dětí mohou být velmi vážné, může jít o nepřibývání nebo úbytek na váze, dehydrataci,  záněty průdušek a plic, sepsi a v závažných případech nutnost přijímat potravu neorální cestou.

Důsledkem dysfagie může být podvýživa a dehydratace, aspirační pneumonie, narušení celkového zdraví, chronické plicní onemocnění, dušení a dokonce smrt. Chorobnost související s dysfagií je velkým problémem. Dysfagie může zvýšit zátěž pečovatele a může vyžadovat významné změny životního stylu pro pacienta a jeho rodinu.

 

LÉČBA A REHABILITACE

Terapie u klinického logopeda, který se specializuje na terapeutické vedení příjmu potravy, by měla být zahájena kdykoliv v průběhu prvních tří let života, a to i pokud pozorujeme byť jen lehké náznaky obtíží, které referuje pečující osoba. Problémy při příjmu potravy bývají kumulativní. Čím déle tyto obtíže nejsou řešeny tím obtížněji je lze terapeuticky ovlivnit a šance na úspěch se přímosměrně snižuje.

Léčení a rehabilitace je vždy záležitostí týmové spolupráci více odborníků (pediatr, neurolog,  gastroenterolog, radiolog, nutriční specialista, fyzioterapeut a ergoterapeut, zubní lékař a ortodontista aj.). Koordinátorem tohoto týmu by měl být zkušený klinický logoped, který na základě všech získaných odborných vyšetření zahájí terapii a rehabilitaci poruchy polykání.

Osm tipů, co dělat, když se vám špatně polyká

• Aktivní život s RS
• Novinky
• Osm tipů, co dělat, když se vám špatně polyká

Roztroušená skleróza napadá nervový systém. A protože je v těle pomocí nervů řízeno všechno, včetně trávení, není divu, že jedinci s ereskou mívají i trávicí obtíže. V tomto článku se zaměříme na potíže s polykáním.

Trávení lidí s roztroušenou sklerózou připomíná auto, ve kterém někdo rozpojil část drátů. Trávicí systém sice funguje tak, aby to stačilo k životu, ale ne příliš dobře. Gastrointestinální příznaky roztroušené sklerózy bývají velmi pestré. Postižena může být kterákoli část trávicí trubice, doslova odshora až dolů.

Dysfagie? Nepolknu!

Poruchy polykání jsou při roztroušené skleróze běžné. Postižen je asi každý pátý člověk. Nejčastěji nastává problém hned v úvodní části polykacího aktu, který spočívá v posunu sousta z úst do hltanu.

„Porucha polykání“ zní možná banálně, ale jde o závažný zásah do života. Dotyčný je ve velkém stresu a právem se obává vdechnutí potravy, ke kterému skutečně nezřídka dochází. Někdy je tento problém tak vážný, že člověk hladoví, hubne a trpí nedostatkem nezbytných živin, což dramaticky zhoršuje jeho zdravotní stav.

Někdy je problematické i polykání tekutin, které při pití zatékají do dýchacích cest. Řešením může být pomalejší příjem hustších tekutin (zhruba o hustotě koktejlu). Také pití při jídle pomáhá.

Kdo pomůže? Překvapivě logoped

Namístě je vyhledat odbornou pomoc. Věděli jste, že úkolem logopeda není jen učit děti správně vyslovovat? Tento odborník pomáhá i těm, kdo mají problémy s polykáním. Návštěvě logopeda by však mělo předcházet vyšetření, které objektivně zhodnotí charakter a intenzitu poruchy polykání, aby bylo možné správně a účinně nastavit léčbu.

Rady zkušených

Jestli se bojíte, že kvůli špatnému polykání vdechnete jídlo nebo pití, zkuste polykat s předkloněnou hlavou („brada na prsa“). V této pozici je uzavřen vstup do dýchacích cest a polykání je bezpečnější. Rozhodně se vyhýbejte polykání v záklonu nebo vleže.

A co vám z vlastních zkušeností poradí kolegové s ereskou z komunity MS Unites?

1. Žvýkejte, žvýkejte, žvýkejte. Žádné velké kusy!
2. Upravujte jídlo tak, aby se vám dobře jedlo, nedělejte kompromisy. V restauraci nebo na návštěvě si směle řekněte, jaké jídlo potřebujete.
3. Nemluvte při jídle.
4. Nepospíchejte.
5. Připravte si vždy něco pevného a něco tekutého (hlavní jídlo + polévku nebo řídký salát apod.), abyste mohli podle potřeby ladit konzistenci.
6. Léky drťte, pokud je to možné.
7. Zkuste pít brčkem.
8. Jezte ve vzpřímené poloze.

(pez)

Zdroje:  www.ms.pitt.edu www.msunites.com

Hodnocení článku Líbí se vám článek?

Počet hodnocení: 8

Čtěte dále

Že je pohyb důležitý, to dnes už každý ví. Jak moc je ale zásadní pro lidi s roztroušenou sklerózou?…

číst více

Samota těší jen málokoho a pro chronicky nemocné je zvlášť obtížná. Řešení je možná snazší, než si myslíte.

číst více

Roztroušená skleróza se navenek projevuje různě. Mezi příznaky, které se mohou, ale nemusí objevit, patří ataxie. Co toto záhadné…

číst více

Vitamin D je hormon nutný pro správnou funkci lidského těla. Část se tvoří v kůži za pomoci slunečního záření,…

číst více

Omega-3 mastné kyseliny jsou nezbytnou součástí lidského organismu. Snižují riziko rozvoje kardiovaskulárních chorob a zlepšují funkce imunitního systému i…

číst více

Byla vám sdělena diagnóza klinicky izolovaného syndromu (CIS) a nevíte, co to znamená? Jak souvisí CIS s roztroušenou sklerózou…

číst více

Dysfage (poruchy polykání)

Poruchy polykání neboli dysfagie mohou vzniknout v každém věku. Nejvíce pacientů se vyskytuje ve věkové kategorii nad 60 let, na druhém místě jsou zastoupeny děti s vrozeným neurologickým postižením. Podle světových statistik WHO asi 5 procent populace trpí nějakou formou dysfagických obtíží.

Polykání patří k jednomu z nejkomplexnějších procesů v lidském těle. Je to složitý pohyb celé řady struktur probíhající ve velmi rychlém sledu. Musí při něm dojít ke koordinaci rtů, tváří, čelistí, jazyka, měkkého patra, hltanu, hrtanu a jícnu.

U kojenců je pohyb ještě náročnější. Je nutné, aby pracovaly správně nejen výše jmenované struktury, ale musí zde ještě dojít k dokonalé souhře mezi sáním, dýcháním a polykáním.

Jakákoli dysfunkce v jednom z těchto tří komponentů může ohrozit bezpečnost a efektivnost celého krmení.

Příčiny

• Nejčastější příčiny poruch polykání u dospělých osob jsou cévní příhody mozkové, nádory hlavy a krku, různá neurologická degenerativní onemocnění, dále pak úrazy, záněty, pooperační a postradiační změny, obstrukce polykacích cest a jiné.
• U dětí to bývá nejčastěji dětská mozková obrna, novorozenecká nedonošenost, vrozené syndromy a anomálie, plicní a srdeční onemocnění, nádory, záněty, mentální retardace, úrazy, poleptání a další.
• Jak u dětí, tak u dospělých se mohou objevit poruchy polykání také na základě různých negativních zkušeností a psychických poruch.

U kojenců někdy nemusí být prokázán jasný neurologický nebo jiný zdravotní nález, přesto tyto dětí mohou mít potíže s kojením.

Problém může způsobit jen lehká nevyzrálost orofaciální senzomotoriky. Tyto děti většinou zvládají lépe lehčí formu pití, a to je sání z lahve se savičkou s větším otvorem. Nepříjemnosti s příjmem potravy se ale mohou objevit znovu, a to tehdy, když má dítě přejít na tužší stravu.

Dětí neumějí žvýkat, větší kousky dáví, zvracejí, odmítají jídlo nebo se stereotypně dožadují jen jednoho typu jídla a dosti často zůstávají nepřiměřeně dlouho na mixované stravě. Vše výše vyjmenované se ale občas může objevit i u kojených dětí.

Částečně podobné problémy mívají i děti, které mají polykací funkce zcela neporušené, ale byly delší dobu živeny např. nasogastrickou sondou, nebo děti s větším gastroezofageálním refluxem.

Příznaky

Příznaky poruch polykání jsou neschopnost vůbec polknout, potíže s umístěním a kontrolou jídla v ústech, vypadávání jídla z úst, zbytky potravy v ústech po polknutí, nutnost zapíjet tužší sousta, prodloužená doba jídla, neschopnost přijímat všechny typy konzistence stravy, bolestivé polykání, pocit uvízlého sousta v krku, slinění, kašel až dávení před polknutím, během jídla nebo po jídle, zvracení, návrat jídla zpět do hltanu, úst nebo nosu, po jídle zvýšený tlak na hrudníku nebo chraptivý, „vlhký“ hlas,  případně zalití očí slzami, úbytek na váze, náhle vzniklá horečka, zápal plic.

U kojenců při poruše koordinace sacího vzorce se ještě přidávají apnoické pauzy, desaturace, promodrávání, zpomalená tepová frekvence, zrychlení dechu.

Důsledky

Důsledky poruch polykání mohou být velmi vážné, nepřibývání nebo úbytek na váze, dehydratace, časté záněty průdušek a plic, sepse.

Nejzávažnější komplikací je tzv. aspirace, kdy jídlo vstupuje do dýchacích cest. Tato porucha může velmi vážně ohrozit život pacienta. V tomto případě bývá dosti často nutné zajistit náhradní příjem potravy jinak než ústy.

Léčba a rehabilitace

Léčení a rehabilitace je vždy záležitostí týmové spolupráce více odborníků.

Týká se otolaryngologů a foniatrů, neurologů, pediatrů, internistů a gastroenterologů, radiologů, nutričních specialistů, laktačních poradců, rehabilitačních lékařů, fyzioterapeutů a ergoterpeutů, zubních specialistů a dalších.

Koordinátorem tohoto týmu by měl být zkušený klinický logoped, který na základě všech získaných odborných vyšetření zahájí terapii a rehabilitaci poruchy polykání.