Draslík (kalium) – alkalický prvek v těle – jaký má vliv na zdraví?

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Draslík patří mezi velmi důležité minerální látky v našem organismu. Jde o tzv. makroelement, jehož hlavním posláním v našem těle je udržovat vodní rovnováhu a osmotický tlak.

Víte, že podle kondičního orgánového skeneru až 20 % mých klientů trpí mírným i vyšším nedostatkem tohoto prvku? Jak v našem těle funguje? Kde ho můžeme získat? A jak se projevuje jeho nedostatek? To vše popíšu v následujícím článku.

Draslík (chemická značka K, latinsky Kalium) je důležitým prvkem z řady alkalických kovů. Nejvíce ho najdete v zemské kůře, ale je běžně zastoupen i v mořské vodě a i ve všech živých organismech. Nejvíce jej můžete znát jako přídavek do hnojiv. Společně se sodíkem je důležitým biogenním prvkem, co se podílí na správné funkci a vývoji organismů.

Jaký je účinek draslíku na náš organismus?

Ač se to nemůže na první pohled zdát, tak draslík nese odpovědnost za mnoho reakcí v našich organismech.

Řídí činnost kardiovaskulární a cerebrovaskulární soustavy, pomáhá snižovat krevní tlak, upravuje srdeční činnost, zajišťuje homeostázu prostředí uvnitř i vně buněk, a velmi výrazný je jeho vliv na nervovou soustavu. Spolu s ostatními elektrolyty vede draslík nervové vzruchy, umožňuje také svalový stah.

Krevní tlak upravuje tak, že reguluje množství tekutiny v buňkách. Naproti tomu sodík reguluje množství mimo-buněčné tekutiny, takže oba tyto minerály upravují rovnováhu tekutin v organismu a působí antagonisticky.

Draslík je v organismu tedy, lidově řečeno, protiváha sodíku a tvoří společně tzv. sodno-draselnou pumpu. Vyšší koncentrace draslíku je v lidském těle uvnitř buněk až z 86 %, celkem jej máme v těle zastoupen asi 5 g.  K uvolňování ven dochází pomocí draslíkových kanálů při přenosu vzruchu.

Draslík rovněž umožňuje přeměnu krevního cukru – primárního paliva organismu – na glykogen, jako skladovatelnou formu energie, který se ukládá primárně v játrech, a podle trénovanosti také více či méně ve svalové tkáni.

Ze zmíněných vlastností logicky vyplývá, že působí diureticky a tím napomáhá organismu zbavovat se odpadních látek z těla.  

Draslík má jednu větší nevýhodu, a to, že z těla efektivně vylučuje močí i potem. JV jídelníčku dneška, kdy převažují polotovary, fast foody, slané uzeniny i sýry, to vše v kombinaci s nasycenými a přepálenými tuky, zvyšuje zádrž sodíku v těle.

Nedostatek pohybu zhoršuji kvalitu krevního oběhu i lymfatického systému a sodík v těle nemá jak opouštět tělo.

V kombinaci právě s nedostatkem draslíku pak můžeme usuzovat, že dříve či později by se mohly vyskytnout obtíže s vysokým krevním tlakem a s dalšími onemocněními, komplexně nazývanými jako metabolický syndrom.

Proto je nutné draslík pravidelně dodávat společně se stravou. Platí to zejména při náročném sportovním vytížení, a také při náročném manuálním zaměstnání. Rovněž se jej více ztrácí z těla vlivem letních veder. Důležitá je také správná činnost ledvin, která reguluje množství vody v těle, a tím draslík také.

Jak můžete poznat, že Vám draslík v těle chybí?

Můžete to poznat podle více či méně specifických příznaků, jako jsou únava, nechutenství, nervozita problémy se spánkem, někdy i hypoglykémií. Také bolestivostí a únavou svalů, zhoršeným dýcháním i tepem. Pokud zároveň máte zvýšenou retenci sodíku vlivem nezdravé stravy, tak můžete mít tlak zvýšený, mohou se projevit problémy se srdcem.

Jaká je podle doporučení lékařů správná denní dávka draslíku?

Denně by se měla pohybovat od 2 do 3,5 g.  Draslík je nejvíce zastoupen v celozrnných obilovinách, neloupaném ovoci a zelenině. Nejvíce draslíku je pod slupkou, tudíž je vhodné zeleninu i ovoce neloupat, případně brambory vařit ve slupce v páře. Loupáním se ztratí až 60 % draslíku a varem a následnými slitím tekutiny dalších 20 %.

Toto doporučení vlastně zahrnuje zásady racionálního stravování. Jíst celozrnné pečivo, celozrnné těstoviny, ke každému jídlu čerstvou zeleninu či ovoce, pokud možno, vařit v páře a s minimálním množstvím soli. Důležité je sledovat množství soli na etiketách potravin a vyhnou se kořenícím směsem, co jsou jen předražená sůl. A jak se obecně říká, všeho s mírou.

I draslík může mít negativní dopady na náš organismus, pokud jej zkonzumujete před 20 g. K toxicitě může dojít u pacientů s ledvinovým onemocněním nebo u lidí, kteří užívají nadměrné množství potravinového doplňku s tímto minerálem. Mezi známky nadbytku draslíku patří svalová únava a nepravidelný tep srdce.

Potravinové doplňky s draslíkem mohou i v malém množství působit podráždění žaludku a nevolnost.

Proto je dobře jej doplňovat pravidelnou stravou a denně mít alespoň 500 g zeleniny, ve které potřebné množství draslíku získáte bez zbytečných chemických náhražek.

Ovšem existuje onemocnění, zvané syndrom dráždivého tračníku. Syndrom dráždivého tračníku může být příčinou dlouhodobých potíží, jako jsou bolesti břicha, zácpa, průjem či nadýmání. Lékaři udávají, že až patnáct procent lidí trápí bolesti břicha a střevní potíže dlouhodobě, a to i několikrát týdně.

V jídelníčku doporučuji omezit mléko, ale zařazujte zakysané mléčné výrobky. Pozor na perlivé nápoje, ovoce se slupkou a nadýmavou zeleninu. Naopak se nebojte mátového či moringového čaje, banánů, sušených borůvek či ovesných vloček. Ke zlepšení stavu střev mohou pomoci probiotické kvasinky.

Můžete vyzkoušet špenát, hlávkový salát, rozinky i probiotika s vlákninou, která podpoří fungování střev. Nezapomínejte v průběhu celého dne dostatečně pít. I syndrom dráždivého tračníku spojený s nadýmáním může velmi komplikovat život. Omezit v jídelníčku nadýmavou zeleninu přitom nestačí.

Důležitý je také příjem probiotik a trávicích enzymů snižujících jak nadýmání, tak křeče a bolesti.

Proto pro doplnění nejen hladiny draslíku, ale i dalších důležitých prvků, jako jsou vápník, zinek, železo, si můžete pořídit bylinné směsi s Morignou olejodárnou.

  Například čaj pro dobré trávení, který naleznete na Bylinná směs pro trávení A tato bylinná směs je vhodná i pro pacienty se syndromem dráždivého tračníku. Moringa olejodárná je známá pod termíny zázračný strom, nebo strom života.

Její složky a živiny jsou ve skvěle vyvážené harmonii a dobře pro organismus vstřebatelné.

Navíc nyní si moringu můžete dopřát i v každém jídle, jako součást skvělé a chuťově vyvážené bylinkové soli (Bylinková sůl s Moringou). Kvůli zvýšení účinnosti moringy doporučuji tuto sůl používat do studené kuchyně, jako do salátů, dressingů, nebo na konečné tepelně ošetřených jídel.

Skvěle se hodí do pomazánek s uzeným tofu, italských salátů s mozzarelou a olivami, a své místo může mít i v řecké a francouzké kuchyni. Pokud chcete touto bylinkovou solí ochutit i jídla dušená i vařená, doporučujeme ji použít až po odstavení z plotny.

Skvěle se tato bylinková sůl bude vyjímat v rajčatových omáčkách i dušeném hovězí po burgunsku. Vyzkoušejte ji k dochucení krémových mixovaných polévek.

Koření obsahuje jemnou mořskou sůl, list moringy olejodárné, nať tymiánu obecného, list rozmarýnu lékařského, nať majoránky lékařské, nať dobromysli lékařské, nať bazalky pravé.

Proč si nedopřát pořádnou porci živin v každém jídle, anebo proč si nedodat nejen draslík touto formou, pokud trpíte obtížemi s trávicím traktem, nebo z jakýchkoliv jiných zdravotních důvodů nemůžete do těla dostat doporučené množství zeleniny a ovoce?

2. Anorganické látky v buňkách • Funkce buněk a lidského těla

_

Složení živé hmoty

Na první pohled se zdá, že rozlišit živou a neživou hmotu je zcela jednoduché. Přesto intuitivně snadný pojem živé není formulačně vymezen a obdobně ani zařazení systémů a útvarů nemusí být zcela jednoznačné.

Živá hmota se vyznačuje vysokým stupněm vnitřní organizovanosti, která není samoúčelná, ale umožňuje živým systémům autonomní regulaci a adaptaci na změny ve vnějším prostředí. Proto je k udržení života zapotřebí kontinuální výměna informací, energie a hmoty s okolím a udržování stálosti vnitřního prostředí v relativně úzkých mezích, tzv.

homeostáza. Základní zákony termodynamiky jsou platné i pro živou hmotu. Z termodynamického hlediska se živý organismus řadí mezi otevřené systémy, tedy ty, jež pokrývají svoji potřebu hmoty a energie na úkor okolí, jímž je obklopen a ve kterém zvyšuje stupeň neuspořádanosti.

Rovnováha s okolním prostředím je pomíjivá, spíše dynamická, a vzdálená od statické rovnováhy v izolovaném systému. Živé organismy potřebují pro svoji existenci získávat, přeměňovat a využívat energii, a to zejména k:

• 1) Aktivnímu transportu molekul a iontů
• 2) Mechanické práci při svalové kontrakci a dalších pohybech buněk
• 3) Biosyntéze makromolekul a dalších látek z prekurzorů
• 4) Tvorbě tepla (termogenezi)

Při porovnání chemického složení lidského těla a zemské kůry je z kvalitativního hlediska nápadné, že živá hmota neobsahuje žádný prvek, který by se nevyskytoval také v neživé přírodě.

Pokud z kvantitativního hlediska přistoupíme k zastoupení jednotlivých elementů, živá hmota se vyznačuje vysokou koncentrací lehkých prvků. Výjimku představuje nízké zastoupení křemíku a hliníku v lidském tělem, jež se obecně řadí k nejrozšířenějším prvkům na Zemi.

Stalo se již tradicí dělit chemické prvky do skupin dle toho, v jakém množství jsou zastoupeny v živé hmotě. I my se tohoto pravidla budeme v následujícím textu držet.

Jako primární biogenní prvky, neboli makrobiogenní,se označují H, O, C, N a P, jež jsou zastoupeny ve všech organismech v množství převyšující 1 % jejich hmotnosti.

V menších množstvích se ve všech organismech vyskytují další prvky, tzv.

invariabilní, které se podle podílu hmotnosti dále dělí na oligobiogenní, v zastoupení 0,05-1 % hmotnosti (Ca, Mg, S, Na, K, Fe a Cl) a mikrobiogenní prvky (Cu, Zn, Co, Mn, I a Mo). Poslední skupinou jsou prvky jako např. B, Si, V, Br, Li, Se, Ti, As či Al, jež se nacházejí ve významnějších množstvích jen v určitých druzích organismů a pro něž se vžilo označení mikroelementy.

Nedílnou složku živých organismů představují ionty – z kationtů zejména Na+, K+, Ca2+ a Mg2+, z aniotů pak Cl– a kyslíkaté sloučeniny, především PO43- a CO32-.

Celkové množství iontů je v jednotlivých organismech rozdílné, avšak poměrné zastoupení hlavních kationtů je stálé a podobá se svými parametry složení mořské vody. Atomární poměr hlavních kationtů reprezentuje tabulka č. 1. s jejich koncentracemi v živých buňkách a v jejich prostředí.

Tabulka č. 1: Koncentrace hlavních kationtů v živých buňkách a jejich prostředí (mmol.l-1)

Kompartment	Na+	K+	Ca2+	Mg2+
Intracelulární tekutina	10	150	10-4	10
Krevní plazma	140	4,5	2,4	0,9
Mořská voda	460	10	10	52

1. Z evolučního hlediska je tak zřejmé, že prostředí moře hrálo nedílnou součást při vzniku života, zejména v jeho raných fázích rozvoje.
2. V následujících dvou tabulkách je uvedeno absolutní množství (v gramech) hlavních prvků obsažených v těle průměrného, zdravého muže o hmotnosti 70 kg.
3. 1) Obsah makrobiogenních prvků

Prvek	Kyslík	Uhlík	Vodík	Dusík	Vápník	Fosfor
Obsah v těle v gramech	45 000 g*	12 600 g	7 000 g	2 100 g	1 050 g	700 g

*více než polovina tělesné hmotnosti

2) Obsah „kovových“ prvků je o poznání menší

Prvek	Draslík	Sodík	Hořčík	Železo	Zinek	Měď	Mangan
Obsah v těle v gramech	140 g	105 g	25 g	4,2 g	2,3 g	0,11 g	0,02 g

Ačkoli je množství kovových prvků o poznání menší (představují přibližně pouhá 2 % tělesné hmotnosti), jsou na nich životní pochody závislé daleko více, než samotný údaj naznačuje. Celá řada anorganických prvků totiž hraje velmi důležitou roli v mnoha biochemických procesech, můžeme je nalézt např. v molekulách:

• 1) Metaloenzymů a enzymových kofaktorů (cca 40 % známých enzymů, zejm. je využívají oxidoreduktázy (Fe, Cu, Mn, Mo, Ni, V) a hydrolázy (peptidázy, fosfatázy: Zn, Mg, Ca, Fe))
• 2) Neenzymatických metaloproteinů (např. hemoglobinu: Fe)
• 3) Biominerálů (kosti, zuby: Ca, Si, …)
• 4) Vitaminů (např. vitamin B12)
• 5) Nukleových kyselin (např. DNA n-(M+)n12: Co);  M = Na, K)
• 6) Hormonů (např. hormony štítné žlázy – tyroxin, trijodthyronin: I)
• 7) Antibiotik (např. ionofory: valinomycin / K)
• 8) Chlorofylu (Mg)
• _

Anorganické ionty v buňkách

Chemické prvky v biologickém systému

Sodík, draslík, vápník a hořčík se řadí mezi významné složky živých systémů. Kationty jako takové se podílejí na stabilizaci buněčných membrán, enzymů a konformaci nukleových kyselin (DNA, RNA), zejména prostředníctvím elektrostatických interakcí a osmolaritou.

Nukleové kyseliny jsou poly-anionty a jako takové vyžadují proti-ionty k částečné nebo úplné neutralizaci negativně nabitých fosfátových skupin.

Elektrostatická repulse (elektrostatické odpuzování stejně nabitých iontů a přitahování opačně nabitých) nezastiňuje stabilizační účinky a tak je možné využít Na+, K+, Mg2+ kationt k jejich neutralizaci.

Vápník (Ca)

Vápník hraje jednak ústřední roli ve struktuře biomineralizovaných tkáních savců, jednak se Ca2+ ionty uplatňují jako klíčový, komplexní intracelulární posel, jenž zprostředkovává široký pool biologických procesů.

Jako příklady můžeme uvést tvorbu kostí, svalovou kontrakci, proces srážení krve, vylučování neurotransmiterů a hormonů či jeho roli kofaktoru stabilizujícího proteiny. Některé extracelulární enzymy váží jeden nebo více Ca2+ iontů a ty se tak stávají nedílnou součástí jejich struktury.

V několika málo z nich je Ca2+ iont vázán na nebo v blízkosti aktivního místa, což souvisí s udržením jeho katalytické aktivity (fosfolipáza A2, α-amyláza, nukleáza).

Hořčík (Mg)

Hořčík je základním prvkem lidského těla s průměrnou denní spotřebou 500 mg u zdravého dospělého člověka. Vzhledem k tomu, že se vyskytuje v molekule chlorofylu, poskytuje listová zelenina jeho dokonalý zdroj.

Jak již bylo uvedeno výše, lidský organismus obsahuje asi 25 g Mg2+ iontů, z toho je 65 % uloženo v kostech a zbylých 35 % je široce využito jako soudržný činitel konformace nukleových kyselin (RNA) či jako enzymový aktivátor. Horčík se též podílí na stabilizaci ribozomu. Prakticky všechny enzymy kooperující s fosfátovými kofaktory (např.

ATP) vyžadují přítomnost Mg2+ pro svou správnou funkci. Deficit Mg2+ iontů v organismu může být příčinou křečí.

Draslík a sodík (K a Na)

Sodík

Natrium (chemická značka Na) je latinský název pro sodík, jenž nalezneme v periodické tabulce prvků ve skupině alkalických kovů. V zemské kůře i hydrosféře nalezneme sodné ionty téměř všude.

Chlorid sodný (sůl kamenná – NaCl) i dusičnan sodný (chilský ledek – NaNO3) jsou součástí hornin a vod. Mořská voda obsahuje ~3 % NaCl.

Obsah sodíku se v organismu pohybuje mezi 70-100 g a vyskytuje se z ~50 % v extracelulárním prostoru, z ~40 % v kostní tkáni a z ~10 % je obsažen v intracelulární tekutině. Sodík je zde přítomen ve zcela disociované formě jako sodný kationt – Na+.

Koncentrace sodíku (natremie) se v extracelulární tekutině pohybuje kolem 140 mmol.l-1, v intracelulární tekutině 3-10 mmol.l-1a v erytrocytech ~15 mmol.l-1.

Regulace hladiny sodných kationtů je neodmyslitelně spojena s metabolismem vody. Na regulaci natremie, a potažmo i osmolální a objemové homeostáze se podílí systém renin-angiotenzin-aldosteron. Koncentrace sodných kationtů se v organismu striktně monitoruje a je spjata s osmotickým tlakem extracelulární tekutiny.

Pokud dojde k zvýšenému vstřebávání sodíku z potravy, zvýší se zpětná resorpce vody v ledvinách a zároveň dojde ke zvýšené exkreci sodíku. Toto platí i opačně – při příjmu většího množství hypoosmotické tekutiny se v ledvinách zvýší zpětná resorpce sodíku a omezí se vstřebávání vody.

Hospodaření s volnou vodou zajišťuje antidiuretický hormon (ADH, vasopresin), který uvolňují neurosekreční buňky hypothalamu. Natremie je udržována ve fyziologickém rozmezí hormonem aldosteronem syntetizovaným buňkami kůry nadledvin.

Zvýšená produkce aldosteronu je zprostředkována působením angiotenzinu, který sám vykazuje vazokonstrikční účinek.

Hlavní funkce sodíku (souhrnně s draslíkem a chloridy) je v organismu udržovat stálý osmotický tlak uvnitř/vně buněk a acidobazickou rovnováhu. Sodík s chloridovými a hydrogenuhličitanovými anionty tvoří jakýsi základní elektrolyt, ve kterém se uskutečňují všechny životní projevy buněk. Sodík např.

ovlivňuje množství tekutiny či udržuje hodnotu klidového membránového potenciálu. Sodný kationt je přečerpáván Na+/K+-ATPázou (tzv. sodno-draselná pumpa) – odčerpává sodík ven z buňky, do buňky je naopak vháněn draslík.

Neustálá výměna iontů proti svým koncentračním spádům je energeticky velmi náročná – potřebnou energii dodává ATP.

Draslík

Draslík, latinsky kalium s chemickou značkou K, patří v periodické tabulce prvků do stejné skupiny prvků jako sodík, tj. do skupiny alkalických kovů. Draslík lze stejně jako sodík nalézt v horninách, nerostech a v rozpuštěné formě ve vodách.

V organismu je draslík na rozdíl od svého předchůdce hlavním jednomocným intracelulárním kationtem. 98 % jeho celotělového obsahu je uloženo intracelulárně a pouhá 2 % se nacházejí extracelulárně. Z celkového obsahu intracelulární tekutiny je přibližně 86 % lokalizováno ve svalových buňkách, a po ~6 % v játrech a v červených krvinkách.

V intracelulární tekutině můžeme rozlišit volný a vázaný draslík. Vázaný draselný iont je součástí intracelulárních fosfátů a bílkovin. Poměr draslíku vázaného a volného závisí do značné míry na pH prostředí. Při katabolických pochodech dochází k uvolňování iontů draslíku a jejich množství se v plazmě zvyšuje.

Při procesech, jež vedou k anabolismu se naopak ionty draslíku váží a jejich obsah se v krevní plazmě snižuje.

Draslík slouží mimo jiné k aktivaci některých enzymů – např. enzymy glykolýzy či dýchacího řetězce. Draselné kationty ovlivňují činnost svalů (zejména srdečního), podílí se na využití sacharidů, na syntéze proteinů, při tvorbě glykogenu a udržují stálost intracelulární tekutiny.

Kobalt (Co)

Lidské tělo obsahuje jen o něco málo více než 1 mg kobaltu. Ten se v organismu vyskytuje zejména v játrech, kosterním svalstvu, kostech, vlasech, v tukové tkáni a krvi. Jako nepostradatelná součást vitaminu B12 se uplatňuje při tvorbě červených krvinek.

Zinek (Zn)

Lidské tělo obsahuje okolo 1,5-3 g zinku, který je hojně zastoupen zejména v játrech a kostech, méně již ve svalech. Existuje množství enzymů (okolo 300), které ke své aktivitě vyžadují přítomnost zinku (například alkoholdehydrogenáza, karboanhydráza nebo laktátdehydrogenáza).

Podílí se tedy na mnoha enzymatických funkcích – vykazuje antioxidační vlastnosti, jako součást transkripčních faktorů se účastní syntézy DNA (a proto má význam při buněčné proliferaci, regeneraci tkání a hojení ran) či se uplatňuje v metabolismu sacharidů.

Za zmínku stojí i skutečnost, že zinek tvoří komplexy s molekulou inzulinu.

Molybden (Mo)

Molybden tvoří nepostradatelnou součást několika metaloenzymů – např. xantinoxidázy (významný enzym metabolismu purinů), aldehydoxidázy či sulfitoxidázy.

Xantinoxidáza je enzym ze skupiny oxidoreduktáz, jež za pomoci kofaktoru FAD a komplexu železo-molybden, katalyzuje reakci:

Xantin + H2O + O2 → urát + H2O2

Molybden tedy hraje významnou úlohu v metabolismu purinů – v konečné fázi přeměny xantinu na kyselinu močovou. Dále se molybden uplatňuje v uvolňování železa z ferritinu ve střevní sliznici a při zprostředkování uvolnění železa z ferritinu z jater a v erythropoetické tkáni či placentě. Molybdoflavinové enzymy se účastní i dýchacího řetězce.

1. Aldehydoxidáza řadící se také mezi oxidoreduktázy, jež obsahují molybden (jejím kofaktorem je flavohemoprotein a molybden) katalyzuje reakci:
2. Aldehyd + H2O + O2 → karboxylová kyselina + H2O2
3. Sulfitoxidáza (molybdopterin) katalyzuje poslední krok v oxidaci atomu síry v molekule příslušné aminokyseliny (cystein) na anorganický sulfát, respektive katalyzuje oxidaci siřičitanu na síran.
4. Kromě role enzymového kofaktoru zvyšuje molybden společně s fluorem pevnost kostí a zubů, a tím přispívá k prevenci zubního kazu.

Mangan (Mn)

Celkový obsah manganu v dospělém lidském organismu činí 10-20 mg, přičemž je obsažen zejména v játrech, pankreatu a ledvinách. Hlavní funkcí manganu je usnadnění ukládání vápníku a fosforu do kostí, čímž má preventivně působit např. proti vzniku osteoporózy. Uplatňuje se i při syntéze hormonu štítné žlázy tyroxinu či pohlavních hormonů.

Chrom (Cr)

Dospělý člověk disponuje zásobou chromu okolo 6 mg. V těle se vyskytuje ve dvou základních formách – trojmocné a šestimocné. Trojmocný chrom vykazující pozitivní biologické účinky v organismu se absorbuje v horní části gastrointestinálního traktu.

Šestimocný chrom je naopak pro lidské tělo toxický a jeho expozice je viněna z role v patogenezi rozvoje nádorových a kožních onemocnění. Role trojmocného chromu se uplatňuje zejména v rámci metabolismu sacharidů, kdy některé studie naznačují jeho pozitivní vliv na působení inzulinu.

Jiné studie tento vliv naopak nepotvrdily, a proto se tohoto faktu v klinické praxi rutinně nevyužívá.

Měď (Cu)

Zásoba mědi u dospělého člověka činí 100-110 mg, přičemž její vyšší obsah je popisován v játrech, ledvinách, srdci a mozku. Játra se uplatňují jako hlavní orgán distribuce mědi do tkání a její exkrece z těla.

Měď napomáhá při vstřebávání železa a je nepřímo zodpovědná za tvorbu hemoglobinu. Dále se uplatňuje v procesu hojení ran, produkce energie, pigmentace či tvorby kostí. Podílí se na aktivitě řady enzymů – např. superoxiddismutázy, lysyloxidázy, monoaminoxidázy, dopamin β-hydroxylázy, aminoxidázy, tyrosinázy nebo ferroxidázy.

Železo (Fe)

Celkové množství železa v organismu se pohybuje okolo 4-5 g.

Z tohoto množství je 60-70 % součástí hemoglobinu, 15 % je vázáno na buněčný protein ferritin,  3-5 % je uloženo ve svalovém myoglobinu, přibližně 0,2 % se vyskytuje jako součást enzymů dýchacího řetězce a asi 0,0004 % železa je vázáno na transportní protein transferin.

Železo tak umožňuje přenos kyslíku v krvi, je potřebné pro mnoho enzymů a podílí se na tvorbě energie. Je důležité pro řadu vitálních funkcí, podporuje růst, reprodukci, hojení ran a imunitní systém. Ke kompletnímu vstřebávání železa je zapotřebí měď, mangan a vitamin C.

Autor podkapitoly: Václav Pavlíček

Proč je draslík důležitý?

Málokdo si uvědomuje, že draslík je jedním z nejdůležitějších minerálů, bez kterého nemůže lidské tělo správně fungovat. Draslík se podílí na elektrolytické rovnováze, jinými slovy udržuje optimální množství vody uvnitř buněk.

Dostatečná koncentrace draslíku a s tím související optimální množství vody v buňkách je nutné nejen kvůli celkovému zdraví buněk, ale i k udržení elektrického potenciálu buněčných membrán i svalových vláken a k zajištění optimálního přenosu nervových impulsů.

Draslík je v našem těle z 98% obsažen v buňkách a je pro jejich funkci nenahraditelný. Správná hladina draslíku je spojena s kardiovaskulárním zdravím, nižsším krevním tlakem, zdravím kostí, svalů, ledvin, inzulinovou senzitivitou.

V následujícím článku si proto rozebereme účinky draslíku a také problémy, které způsobuje jeho nedostatek. 

Co je to draslík?

Draslík, známý jako potassium, je třetím nejhojnějším minerálem v lidském těle. Zhruba 98% draslíku v našem těle se nachází v buňkách. Z toho 80% se nachází ve svalových buňkách, zatímco zbylých 20% v našich kostech, játrech a červených krvinkách.

Jeho hladina je kontrolována ledvinami. Jakmile se dostane do našeho těla, funguje jako elektrolyt. Ve vodě se elektrolyt rozpouští na kladné nebo záporné ionty, které mají schopnost vést elektřinu.

Malé ale i vysoké množství elektrolytů v našem těle může zásadně ovlivnit mnoho důležitých funkcí. Ionty draslíku nesou kladný náboj, které naše tělo používá k řízení důležitých procesů (přenos nervových vzruchů mezi buňkami).

Na řadě z nich se spolupodílí se sodíkem ale to si detailněji rozebereme níže.

I když se to nemusí zdát, jeho nedostatek může být velmi nebezpečný a může mít na svědomí řadu zdravotních problémů. 

Jaké jsou funkce draslíku?

Draslík je důležitý zejména pro správnou funkci všech buněk a tkání v lidském těle. Společně se sodíkem pomáhá regulovat tekutinu v našem těle. Tělo je tvořeno přibližně z 60% vody. Z toho 40% této vody se nachází uvnitř našich buněk, zatímco zbytek mimo naše buňky, například v krvi, míše či mezi buňkami.

 Právě množství vody uvnitř a vně buněk je ovlivňováno koncentrací elektrolytů, tedy zejména draslíku a sodíku. Pro lidské zdraví je důležitá rovnováha tekutin.

 

Draslík společně se sodíkem v těle napomáhá k vytvoření rovnováhy a udržení optimálního poměru vody v tkáních, čímž také významně přispívá ke zdraví ledvin.

Draslík

Draslík patří mezi nejrozšířenější prvky zemské kůry, je nezanedbatelnou složkou mořské vody. Podílí se na stabilitě vnitřního prostředí je nezbytný pro jakékoliv funkce probíhající v živém organismu.

V buňkách lidského těla tvoří draslík hlavní minerál, udržuje množství tekutiny v buňkách, je nezbytný pro přesnou funkci kardiovaskulárního systému, pro svalový tonus, činnost mnoha enzymů, přeměnu glukózy v energii, k udržování rovnováhy kyselin. Spolu s ostatními elektrolyty vede draslík nervové vzruchy.

Organismus je schopen udržet draslík jen za přítomnosti hořčíku.

Zásobárnami draslíku v těle jsou svaly, mozek, nervy, kostní morek, pokožka, žaludeční a střevní sliznice, ledviny, játra.

Hladina draslíku v krvi je přísně regulována pomocí ledvin. Správná hladina draslíku v krvi je velmi důležitá, větší odchylka koncentrace draslíku v krvi od optimálních hodnot může vážně ohrozit zdraví.

Draslík zajišťuje správnou funkci nervového a svalového systému, má zásadní vliv na správnou činnost srdce (tep i tlak).

Poruchy srdečního rytmu až zástava srdce v důsledku zvýšené nebo snížené hladiny draslíku nejsou bohužel nijak vzácné.

Draslík pomáhá snižovat krevní tlak, čímž přispívá k prevenci vysokého krevního tlaku a mozkových i srdečních příhod.

Draslík umožňuje přeměnu krevního cukru na glykogen, který je následně ukládán v játrech a ve svalech. Je přirozeným diuretikem, takže pomáhá odstraňovat z těla škodlivé látky a toxické zplodiny metabolismu.

Podává se také proti alergiím, pomáhá snášet vysoké klimatické teploty. Draslík podporuje dýchání, okysličování krve, vytváří pocity uvolnění a pohody.

Přírodní zdroje draslíku:

• ovoce (hlavně banány, sušené meruňky, pomeranče, hroznové víno, jablka, datle)
• zelenina (čerstvý hrášek, rajčata, květák, kapusta)
• brambory
• houby
• maso, drůbež
• vejce
• obilné klíčky

Nedostatek (hypokalémie) může nastat při nedostatečném příjmu tekutin, při průjmech nebo nadměrném pocení, nebo při dietě s příliš vysokým obsahem bílkovin.

 

Projevy nedostatku draslíku:

• bolesti hlavy
• závratě
• hučení v uších
• nadměrná únava, ospalost
• slabost nebo svalové křeče
• mravenčení v končetinách
• nevolnost až zvracení
• průjmy nebo naopak zácpa
• špatné trávení, plynatost, bolestivé větry
• nepravidelný srdeční rytmus, poškození srdce
• vysoký krevní tlak
• nespavost

Užívání projímadel a diuretik (léky snižující hladinu tekutin v těle) vede ke zvýšeným ztrátám draslíku z těla.

Projevy nadbytku draslíku:

• brnění v končetinách
• podráždění žaludku, nevolnost
• pocity slabosti
• nepravidelná akce srdeční

Toxické působení draslíku je málo pravděpodobné, ohroženi jsou však lidé, kteří trpí onemocněním ledvin nebo užívají nadměrné množství potravinových doplňků s obsahem draslíku.

Doporučené denní dávkování draslíku:

• dospělí muži i ženy 2 – 4 gramy
• děti 1 – 3 gramy

Příjem této doporučené denní dávky pokrývá každodenní konzumace běžných potravin. Snažte se upravovat zeleninu v páře nebo v mikrovlnné troubě, neboť vaření ve vodě snižuje obsah draslíku. Například brambory vařením ve vodě ztrácejí 50 procent draslíku, vařením v páře však jen necelých 6 procent.

V případě, že je draslík doplňován pomocí potravinových doplňků, je vhodné jej užívat při jídle, aby se snížilo dráždění žaludku.

Zvýšit příjem draslíku oproti doporučené denní dávce je vhodné v případech, kdy dochází ke zvýšeným ztrátám draslíku močí nebo potem:

• užívání diuretik
• užívání tablet na snížení váhy
• průjmovité onemocnění
• nadměrné pocení (sport, teplota, vysoké klimatické teploty)

Potřebu draslíku zvyšuje pití alkoholu a kávy.

Každé užívání draslíku v potravinových doplňcích vždy konzultujte předem s ošetřujícím lékařem, hlavně pak v případě onemocnění ledvin a při léčbě s vysokým tlakem!

Draslík a jeho využití v organismu

Draslík

Draslík je prvek z řady alkalický kovů a důležitý stopový prvek pro organismus. Draslík je nejdůležitější z alkalických prvků v těle.

V lidském organismu se draslík vyskytuje zejména jako součást nitrobuněčné tekutiny. Společně se sodíkem se účastní přenosu nervových vzruchů a podílí se na zadržování vody v buňkách, tím pomáhá regulovat osmotický tlak. Draslík významně ovlivňuje činnost svalů, zejména srdce a podílí se na využití sacharidů a na syntéze proteinů.

Účinky draslíku

• Snižuje vysoký krevní tlak
• Působí jako přírodní diuretikum
• Jeho dostatečné množství v organismu je klíčové pro správné fungování kardiovaskulární soustavy, fungování svalů a pro rovnováhu kyselin v těle
• Napomáhá také regeneraci tkání po poraněních
• Ulevuje od projevů alergií
• Podílí se také na rozkladu glukózy a je nezbytný pro přeměnu glukózy v energii

Draslík spolu se sodíkem zajišťuje v našem organismu správné hospodaření s vodou, vedení nervových vzruchů, kontrakci svalů a udržování správného srdečního rytmu. Je nezbytný pro vytváření zásob cukrů a jejich přeměnu na energii.

Draslík je vhodné dodávat tělu navíc … 

Nejvíce draslíku najdeme v těle ve svalech, mozku, nervech, ale i v pokožce a sliznicích žaludku a střev, a také v játrech a ledvinách. V běžných potravinách se draslík vyskytuje v dostatečném množství.

Potraviny s nejvyšším obsahem draslíku jsou hovězí játra, hovězí maso, fazole, banány, špenát, hrozny a ořechy. Mezi potraviny obsahující draslík ve velmi vysokém množství patří černý čaj a káva. K potravinám s nulovým obsahem draslíku patří lihoviny a rostlinné oleje.

Velmi nízký obsah draslíku je v cukru, živočišných tucích nebo v kukuřičné krupici.

Zdroj draslíku:

• banány, hroznové víno 
• tomatová šťáva a rajčata 
• obilné klíčky, pšenice 
• čaj černý
• hrách
• ryby
• vlašské ořechy

Draslík je vhodné tělu dodávat i skrze potravinové doplňky, protože dochází k jeho úbytku v přirozené výživě, a to zejména kvůli konzumaci rafinovaných cukrů a smažených jídel, dále po konzumaci diuretik, aspirinu, tablet na hubnutí či kortizonu (zdroj Medaprex.cz).

Mrtvice kvůli draslíku?

Je-li v organismu draslíku nedostatek, dochází ke zvýšení krevního tlaku a poškození srdce. Například mrtvice u mladých osob nebývá často zapříčiněna krevní sraženinou, ale právě deficitem draslíku. V organismu je ovšem draslík možné zachovat pouze, je-li přítomný i horčík.

Draslík se vylučuje i pocením, což má za následek často únavu. Proto je vhodné při velkém fyzickém výkonu posvačit banán či rozinky. Dále obsah draslíku v organismu snižuje také konzumace alkoholu a kávy.

Hlavní příznaky nedostatku draslíku:

• Svalové křeče
• Srdeční arytmie
• Pokles funkce ledvin
• Ztráta chuti k jídlu, zvracení a bolestivé nadýmání
• Nadměrná únava
• Nespavost
• Nízká hladina cukru v krvi
• Úbytek svalů

Doporučené dávkování :

Pro dospělého člověka se denní doporučená dávka (DDD) draslíku pohybuje mezi 1800 – 5000 mg. Pro děti do věku jednoho roku je denní doporučená dávka udávána v rozmezí 500 – 700 mg a pro děti od 1 do 9 let činí DDD 1000 – 1600 mg.

Zvýšený přísun draslíku se doporučuje u pacientů trpících hypertenzí, společně se sníženým přívodem sodíku přispívá ke snížení krevního tlaku. Pro hypertoniky je doporučována denní dávka draslíku zvýšená až na 7000 mg.