Dovolená: Ať to voní, nebo smrdí

Chanel No.5 o sobě dal letos na Vánoce pořádně vědět: červený flakon zaujal pozornost mnoha fiflen a manželů hledajících ideální dárek. A tak se zase nastartovala diskuse na obvyklé téma: “Pětka je jediný Chanel, který smrdí!” nebo “Nechápu, jak to může být neprodávanější parfém světa!” a oponenti “Do Pětky se musíš pročichat!”

No a kde je pravda? Zkusím vám dát pár rad, jak se k Pětce “pročichat”. A taky prozradím, proč je flakon právě červený.

Tak za prvé: tato vůně se nejmenuje Chanel Pět, ale No.5. Prostě Pětka. Od Chanelu. Ne, že by na tom záleželo, ale pořádek dělá čistý vzduch.

ESTETIKA, krása, móda a pomíjivost

Čekat, že Pětka bude vonět jako ty nejkrásnější moderní parfémy je základní chyba. Pětka, i když v 90. letech zmodernizovaná, je nejstarší parfém, na který normálně můžete narazít. Myslím tím mentálně, nebo jak se říká u elektroniky “morálně”.

• Za dva roky jí bude 100. Prostě není módní.

Neobsahuje nic z těch módních složek, které jsou cítít všude okolo nás a na které jsme si díky tomu zvykli: karamel, syntetický vodnatý kosatec, svěží jablko, sladká hruška, vysoké dávky IsoEsuper, vodnatý melounový Calone, syntetický kardamom, oud… Všechny vyjmenové složky jsou syntetické a mohly vzniknou jen díky rozvoji chemického průmyslu. Jejich kouzlo se jmenuje: nízká cena a dostupnost. Proto je najdete nejen v parfémech, ale taky v jídle, kosmetice, pracích prostředcích, ambiente vůních… cítíme je všude okolo a nastavily nové mantinely pro naše nosy.

Současná parfumerie je úplně jinačí. Čich je smysl, jako každý jiný, a týká se ho móda stejně jako zraku, chuti nebo uší.

Zvykli jsme si na zcela současné vyznění vůní, stejně jako si vždycky zvykneme na novou grafiku: tvary nábytku jsou oblé nebo hranaté, jednou letí bílá auta, jindy černá, nosí se velké zadky a silikonové melouny nebo Twiggy, džíny nebo manžestr… Co všechny tyhle trendy spojuje, je ESTETIKA.

A Pětka si zatím pořád drží svoji klasickou formuli. Nestane se, že vám spolužačka zakvičí do ucha “Jé, ty máš tu novou La Vie!” a za rok vám řekne “Fuj, už jí mám plné zuby, má ji každý, kup si tady nové jabko od Niny.”

Auto nahoře vyrobili v roce 1960. Stylové a luxusní, nic hipsterského ani degradujícího, jízda v něm i dnes posadí sousedy na zadek.

Ale ani letos vyrobené auto na spodním obrázku není “módní”, jeho design nemá nic moc společného se současnými krasavci BMW X6 nebo Audi A8.

Aston Martin charakterizuje trvalá forma, noblesa, estetika, kultivovanost, nepomíjející hodnoty. Líbí se vám? Přistupujte k posuzování Pětky stejně.

Jakže? Chanel No. 5 je tedy přírodní vůně?

Tak to v žádném případě! Naopak. Pětka je přímo etalon toho, čemu se říká “syntetická vůně”.

Nebyla první, ale rozhodně je nejslavnější vůní, která je postavená na aldehydech, moderních molekulách, které vyznívájí jako mýdlová čistota (“mýdlo” je směs aldehydů C10+C11+C12) a perlivosti broskvového vína (aldehyd C14).

Aldehydy Pětce dominanují a díky nim zůstává taky v průběhu roků přes reformulace hodně stejná. Toto jsou složky běžně používané v pracích prášcích a avivážích, tohle se vašemu nosu určitě líbí.

ALE! Co tam tedy smrdí jak stará bába?

Dalšími důležitými složkami jsou klasické kytky: růže, jasmín z Grasse, ylang-ylang a kosatec. A tady se skrývá to ALE.

Kvůli zákazům a také špatné dostupnosti přírodních složek byly postupně v parfémech nahrazeny syntetikou. A chemie nabízí kouzla, např. jasmín bez tzv.

indolů, tedy pachu hniloby, plísně, potu, výkalů.

Indoly v přírodních květinových olejích přirozeně jsou, protože ne všechny kvítky jsou v perfektní kondici a jinak, než strašně složitým a drahým chemickým postupem (viz tady v článku o J-C Ellenovi a jeho postupech) je nelze odstranit. Vůně květu se skládá např.

Ať už jejich receptura pochází z roku 1930 nebo 2001.

A teď to vysvětlení…aneb proč je Chanel Chanelem

Chanel pořád používá přírodní složky – ano, ty Grasská pole růží, levandulí a jasmínu nejsou jen propagace. Jenže samozřejmě s rostoucí spotřebou se nezvětšuje rozloha polí. Objem výroby ingrediencí je stejný a tak se dnes čistě přírodní složky používají do čistých parfémů (čistý parfém No.

5 najdete ve velkých parfumerkách, račte přivonět). A je nesmysl, aby od nich odvozené EdT a EdP voněly jinak. Takže syntetika v nich co nejvěrněji napodobuje přírodu, včetně shnilých lístků a vůně hlíny.

A to je to, na co my dnes nejsme zvyklí – a zároveň to, co si může dovolit jen gigant jako Chanel, protože žádné nové módní značce by to na trhu neprošlo.

A co já s tím? Jiná pyramida

Hodně dam si udělá úsudek tak, že si nastříkají v parfumerce na lístek tři, pět vůní, porovnají a zahodí. Klidně se do parfumerie několikrát vrátí, aby si oblibu ověřily, ale vždycky se znovu rozhodují podle prvních 2 minut (to si nevymýšlím, to vychází z průzkumů). No a tady, samozřejmě, Pětka nemůže uspět.

Zatímco módní vůně jsou postavené tak, aby vás zaujaly na první nádech, jinak papírek okamžitě odložíte, Pětka nabídne na začátku zmíněné indoly – a přitom my tam chceme mandarinkovou kůru a bergamot a frézie, jak jsme zvyklí! OK, dostanete je: jenom musíte chviličku počkat.

V Pětce najdete překrásný neroli, kapku bergamotu a konvalinky (mmch. další aldehyd – Lilial, přírodní vůně konvalinek nikdy neexistovala). Ale objeví se až ve chvíli, kdy báze parfému uvolní těkavé složky a vůně se “vyrovná” a (jak funguje báze parfému jsem psala tady) – na mé tělesné teplotě je to okolo půl hodiny.

Pak nastoupí krásně vyvážená, komplexní, hluboká čistá květinová mlha, která za vámi vytvoří charakteristický ocas elegance a noblesy.

A ponese se za vámi ještě dlouho po té, co vaše moderní vůně už degradují jen na jednoduchý spálený karamel nebo suché bezduché dřevo nebo (nejhorší varianta) vodu z desinfekce na ruce.

A druhý den vám na šatech zůstane lehounký vánek, jako u prádla vytaženého ze šuplíku.

Rada č. 2.: Zkoušejte od konce

Nastříkejte si Pětku na šálu a poprvé si čichněte až druhý den. Oslovila vás? Tak znovu a zkracujte intervaly. Pokud se vám bude pořád líbit, časem se proklestíte až ke zdroji…a bude vás mít ve spárech, takže jí ten zmatený babičkovský start odpustíte.

Potřebuje dress code

Další chybou je zkoušet Pětku spolu s denními parfémy typu Chanel Chance, Light Blue, Bright Crystal, Daisy, Miss Dior, La Vie, Aqua Allegoria či LPRN… To je prostě iná kategória.

Když mi holky řeknou “Pětka je hnusná, ta Chance je mnohem krásnější”, tak mi to zní jako “lanýže jsou bléé, ale hrozně mi chutná ta drahá proteinová tyčinka”. Pětku k džínám nosit můžete, ale musíte být ten typ, co nosí džíny na porady vedení korporace.

Na jeden papírek Hermés / 24 Faubourgh, na další Diorissimo, J´Adore, možná nějakého květinového Forda, Opium, Clinique / Aromatics Elixir nebo Wrappings… Srovnávejte ústřice s kaviárem a argentinským biftekem, ne s bagetou a salátem z Mekáče.

Pročichat se do Pětky

Jednoznačně: ANO. V době, kdy nebyla na trhu konkurence, nebylo tak těžké se prodrat k zákazníkovi.

Dnes, ve století reklamy a jednoduchých líbivých vůniček je nastavená bariéra pozlátka tak hustě, že pročichat se skrz k něčemu “opravdovějšímu”, ať už je to prémiová produkce Dioru, Chanelu, YSL, Estee Lauder… nebo niche segment, není lehké. Nos si zvykne na náhražky a už nechce jinak.

A to nemluvím o tom, že nás od narození provázejí synteticky navoněné plenky, jídlo, pití, hračky… Vaše první ústřice taky asi napoprvé nesklouzla do krku se slovy “Mňam!”, první panák whisky asi ani zmiňovat nemusím.

Chanel to ví, a tak ušlapává cestičku: jednak celá jeho produkce striktně vykazuje podobný charakter, takže když už nosíte třeba svěženky Chance, ať zkusíte cokoliv, vždycky se budete s vůní Chanel cítit “familiérně”. A pak taky nastavuje chapadla v podobě odvozenin od No.

5: dříve Eau Premiére, nedávno l´Eau (která se mi jeví překrásná, ale pro mne už cesta zpět od Pětky neexistuje), ostatně i nová Gabrielle se na ni odkazuje, a to přímo na tu svěží složku, co máme tak rádi u mainstreamu.

Jestli opravdu chcete najít cestu k Pětce, můžete to dělat buď úmyslně, začít u Gabrielle, projít odvozeniny a za pár měsíců nošení uvidíte, přestanou vám stačit, budete chtít něco silnějšího…tak jsme došli!

Anebo prostě si pořiďte domů velký vzorek Pětky. Intenzívně zkoušejte, co vás napadne, a sem tam zkuste No.5 a …ahoj babi! To by v tom byl čert, aby jste v ní to kouzlo nenašli.

Ale jestli jste přesvědčení, že je prostě stará a hnusná a pro starý báby, tak se na to vykašlete, nesblížíte se. Ale to byste nedočetli článek až sem, že ne?

Niche nebo drahý mainstream nebo živoucí fosilie

Závěr? Chanel No. 5 je vysoká škola parfumerie. Daleko náročnější, než Chanel Les Exklusifs, které jsou krásné, drahé…a velmi snadno nositelné. V mainstreamu patří k něčemu výjimečnému, co se moc často neobjevuje a je zvláštní, jak se dokázala udržet při životě i se svou totálně zastarolou recepturou.

Jasně, že z velké části za to může extrémní marketingová investice a podpora. Ale i přesto… Pro mne je Pětka čistá niche: vyrobená z hlubokého zájmu o inovace madamme Chanelové a nevídaného talentu a volné ruky Ernesta Beauxe, za použití neobvyklých ingrediencí, se zcela inovátorskou formulí.

Bonus: jak přišel Chanel No.5 k červenému flakonu

Chanel si pro propagaci Pětky vždy vybíral ty nejskvělejší ženy světa. A jejich dokonalý vzhled vždy doladila červená: u Catherine Deneuve rudé rty a nehty, Carole Bouquet červený kostým a auto, Estelle Warren dokonce převlečená za Karkulku, Nicolle Kidman kráčí po rudém koberci… i Andy Warhol ji viděl rudě.

Všechny krásné ženy a jejich kariéru u Chanelu No. 5 jsem zmapovala v našem seriálu “Ženy pro Chanel“.

2000, foto: Jean Paul Goude 1999, foto: Jean Paul Goude Andy Warhol

Pokud vás článek zaujal, nezapomeňte se přihlásit, abyste dostávali čerstvé parfémové články mailem:

Takže: jak jste na tom vy? Propadli jste kouzlu Pětky, nebo jste její hejtr? Zkoušíte a nemůžete jí přijít na chuť, nebo se chystáte na její ochutnávku? A čím budete vonět večer na Silvestra?

• Použité zdroje obrázků:

https://www.classicdriver.com/

https://www.towbinmotorcars.com/

Dovolená: Ať to voní, nebo smrdí

Dá se vůbec ohledně dovolené něco obecně doporučit? V našem malém dovolenkovém seriálu Dovolená s psychologem – raději před, než po odpovídá zkušený poradenský psychlog Petr Hroch z Poradny pro rodinu v Olomouci.

Často uváděným rizikovým faktorem dovolených jsou rozdílné představy partnerů o jejím průběhu. Jak je možné, že páry, které spolu více méně spokojeně žijí řadu let a měly by tedy být „sladěné“ v řadě oblastí, mají někdy úplně odlišné představy o dovolené?

Muž chce lézt po skalách a spát ve stanu, žena si představuje pohodlný hotel a polehávání na pláži. Nebo naopak. Nemělo by i v případě dovolené jít o „souznění duší“? Neměly by dvojice už vědět, co od sebe očekávat?

Autor: Agentura SXC

Potíž je právě v tom, co zaznělo už v úvodu: Lidé spolu více či méně spokojeně žijí řadu let. Jenomže právě proto často očekávají, že na dovolené to bude jinak. Což by taky mělo, proč by za ni jinak platili, že?

Často zapomínáme, že v rámci tzv. selfmanagementu, tedy jakési péče o řízení sama sebe, máme myslet na tři úrovně. Na vztah k sobě, vztah k partnerovi a případně na vztah k dětem.

Každá tato úroveň je důležitá a je potřeba je vyvažovat.

Takže v rámci desetidenní dovolené by si lidé měli udělat takový plán, který by jim umožnil jak být spolu a přímo sdílet společné zážitky, tak mít i prostor pro individuální zážitky, o které se pak podělí s partnerem.

Manželka prostě nemusí zažívat rozkoš při balancování na řetězovém žebříku, ale může zažít satisfakci, když ji takto uspokojený manžel vrátí kus nabyté energie a sebedůvěry. A naopak – muži by měli pochopit, že klid ženy získaný grilováním se na slunci je základem míru, či alespoň příměří v jejich vztahu a že se jim vyplatí do opalující se ženy posměšně nerýpat!

…stav, kdy jsme již dopředu naprogramováni, že jakákoliv dovolená s touhle ženou, tímhle mužem, těmito dětmi či tchyní/babičkou, bude naprosto příšerná. V takovém případě pak podvědomě děláme všechno proto, aby se toto proroctví naplnilo.

Je možné se na dovolenou nějak psychicky připravit? Dá se mozek, psychika naprogramovat na dovolenou, případně na návrat do reality? Dokáže psycholog poradit s touto „prevencí“?

Já mám problém právě s tím programováním. Právě proto selháváme v relativně běžných situacích na dovolené, protože se naprogramujeme v zásadě na něco jiného, než co nás skutečně potká.

Autor: Isifa.cz

Nejsme písíčko s voknama, kde stačí občas ošetřit registry a zase to nějak jede, v horším případě uděláme trojhmat a resetujeme. Čím víc se člověk programuje, tím víc se vystavuje nebezpečí, že selže.

Programování bych nahradil pokorou. Tedy moc nešpekulovat s tím co bude, ale co nejvíce přijímat to, co je. Ať to voní, nebo smrdí.

Když jsem utahanej jak burlak, tak to mám respektovat, mám si té únavy vážit a všímat si jí i na dovolené. Člověk by se neměl programovat na to, aby celoroční stres za dva týdny „zmáknul“, ale všímat si, co se s ním děje, když při západu slunce řve do vln.

Neprogramovat se jak počítač, ale prostě a jednoduše se učit něco sám o sobě, stejně jako malé dítě.

To je ostatně mé preventivní doporučení pro dovolenou: Jeďte všude s duší malého dítěte. Ničemu nechtějte moc rozumět, ale všechno ochutnávejte, osahávejte a prožívejte. Ajťáci s tím budou mít problém…

petrhroch@petrhroch­.cz, www.petrhroch.cz

Vůně hraje v životě člověka zásadní roli. Ovlivňuje pocity, vzpomínky i vztahy

Když stočíme pozornost k našim pěti smyslům, vítěz je obvykle jasný. Oči berou vše. Jen menší část lidí upřednostňuje sluch a minimální procento zarytých labužníků považuje za krále smyslů chuť.

Kdo by si vzpomněl na čich, stojící obvykle na samém konci smyslových priorit? Přesto přibývá různých vědeckých poznání o tom, jak velký význam mají právě vůně v našich každodenních rozhodnutích, emocích, vzpomínkách…

Slova Davida Eddingse z úvodu článku nedávno potvrdila i věda. Několik studií ukázalo, že lidé si mohou po jednom roce pamatovat vůni s 65% přesností, zatímco vizuální paměť klesá již po několika měsících na polovinu. Vůně, které nás obklopují, totiž nenápadně, ale naprosto zásadně ovlivňují podobu našich vzpomínek na konkrétní místa a prožité situace.

Přečíst článek ›

Nebyl by to současný svět, kdyby této „slabosti“ nevyužil v rámci marketingového tažení. Své specifické vůně, které mají podpořit pohodu zákazníků, potažmo ochotu zdržet se déle a nakupovat více, využívají obchodní centra i kanceláře, v nichž se domlouvají důležité kontrakty. Zaměstnavatelé dokážou ovlivnit specifickými vůněmi produktivitu práce.

V Japonsku je populární rozptylovat v kancelářích citronový olej, protože se zjistilo, že například produktivita operátorů pracujících s daty vzroste jeho působením o 54 %.

Vůně levandule se zase velmi často využívá v domech s pečovatelskou službou k uklidnění jejich obyvatel či ve zdravotnických zařízeních s pohotovostním režimem, kde se nervozita nemocných a jejich doprovodu kumuluje obzvlášť.

Vůně je samozřejmě i velmi silným spojencem v úsilí o získání partnera či partnerky. I to se stalo nedávno předmětem vědeckého zkoumání. Matthias Laska, biolog na univerzitě ve švédském Linköpingu, už více než dvě desetiletí srovnává čich mezi jednotlivými živočišnými druhy včetně lidí.

Jeho výzkum zahrnuje mimo jiné i zázračnou vůni grapefruitu. Respondenti měli určovat věk a váhu neznámých žen. Pokud si během testu užívali vůně s nádechem tohoto tropického ovoce, hádali ženám v průměru o dvanáct let méně.

Pokud byli vystaveni pikantnějším a květinovým tónům, věk žen určili pravděpodobněji, ale pro změnu jim ve svých odhadech ubrali cca čtyři kilogramy.

Každá doba má svoji vůni

Jistě, kouzla vůně se využívalo odjakživa. Už středověk se hemžil odéry, jejichž používání mělo jasný cíl. „Štíhlá nebo dokonce velmi štíhlá žena vybírala si vůně silné a dráždivé jako jest pižmo či ambra, aby se zdála plnější, silnější a žádostivější.

Plná a bujná žena používala naopak vůni květin něžných, aby sama vypadala něžněji a vzdušněji.

Nejprve nosily voňavý sáček na krku mezi ňadry, pak používaly rukavic a punčoch silně navoněných, konečně parfumovaly všechny části obleku a zahalovaly se oblaky vonných výparů,“ píše v Dějinách ženy S. K. Neumann. Ve středověku však mělo používání vůní ještě další poslání.

Přečíst článek ›

Vlasy žen se zase hemžily hmyzem a páchly zatuchlou pomádou, protože i vznešené dámy se dávaly česat jednou za týden nebo čtrnáct dní. Hygiena úst a zubů byla neznámá, lidem z úst ošklivě páchlo. Historici bývají přesvědčení, že kdyby se současník přenesl do středověku, první, co by ho zcela šokovalo, by byl nesnesitelný zápach.

Před časem vyvinula firma Aroma Company sérii „vůní historie“, jež měla přiblížit zápach dřívějších společností. S jednou z nich šel reportér francouzské televize dělat anketu mezi Pařížany, jež vybízel, aby si čichli k lahvi, kterou nesl. Byl v ní odér, nazvaný „pong de Paris“, jenž měl evokovat pach Paříže v 18. století.

Pestrou směs historické kanalizace, produktů koželužských cechů, parfému Marie Antoinetty a bůhví čeho všeho ještě.

Žádná recese, skutečně sofistikovaně namíchaný parfém, přesně odpovídající konkrétnímu místu a konkrétní době. Oslovení Pařížané 21. století dávili, někteří se před kamerou pozvraceli… Někdejší obyvatelé města nad Seinou však neměli pocit, že žijí ve smradu.

Lidé se totiž pachům kolem sebe docela rychle přizpůsobí do té míry, že je nevnímají. Odborníci nevylučují, že kdyby se oni ocitli v dnešních vymydlených časech, zvraceli by možná ještě víc.

Že vůně může v člověku evokovat větší zážitek než vizuální vjem, si dnes uvědomují i některá muzea a návštěvníkům nabízejí nejen historické artefakty, ale i pachy. Britské yorské vikingské centrum JORVIK je jedním z nich.

Historičtí nadšenci tu mohou očichat díla známých vývojářů vůní, kteří se inspirovali vikingskou tematikou. Ať již jde o vikingský les, vůni pouličního obchodníka, všudypřítomný fekální zápach viktoriánské ulice či domácí toaletu…

Člověk je lepší čichač než pes

Vůním a jejich výzkumu se dnes mnozí věnují na vědecké úrovni. Poměrně často je v této souvislosti zmiňován fakt, že potenciálu čichového ústrojí dnes bohužel využíváme jen málo.

„Jsme odpojeni od svých nosů,“ tvrdí Jessica Freiherrová, neuroložka z německé RWTH Aachen University a autorka několika studií o lidském čichu. Dlouho vědci věřili, že lidé nejsou příliš stavěni na detekci a identifikaci pachů. Přitom naši předkové používali nos mnohem více než my v moderní společnosti.

Schopnosti lidského čichu prověřil i výše zmíněný Matthias Laska. V jeho výzkumu se lidé – alespoň na omezeném vzorku pachů – ukázali coby schopnější čichači než opice či krysy. A v některých případech dokázali rozeznat vůně v nižších koncentracích než špičkové nozdry myší nebo prasat.

Coby mistr se člověk ukázal zejména v rozeznávání rostlinných vůní, což odborníci přikládají evoluční výhodě, která měla našim předkům usnadnit hledání ovoce. Například psi nás zase překonali v detekci sloučenin mastných kyselin, což souvisí s jejich masnou kořistí.

„Pachy, které pro nás nejsou relevantní, obvykle příliš dobře nerozeznáváme,“ tvrdí Laska.

Potenciál našich nosů je však stále častěji předmětem různých vědeckých záměrů.

„Očichávání“ prý může také nabídnout informace o emočním stavu lidí – třeba o tom, zda jsou šťastní, smutní nebo se bojí. Vůně tyto emoce totiž podvědomě shromažďuje.

Přečíst článek ›

Tělesný pach a jeho identifikace proniká i na pole kriminalistiky, a to nejen coby úkol služebních psů. Vědci ze Švédska ve spolupráci s portugalskými kolegy provedli zajímavý pokus, při němž odebrali vzorky tělesného pachu od 20 univerzitních studentů.

Ostatní studenti poté sledovali video skutečného útoku muže na ženu, zatímco čichali vůni, o které jim bylo řečeno, že jde o pach podezřelého. Ve skutečnosti to byla vůně jednoho z 20 zkoumaných studentů mužského pohlaví.

Poté dostali čichači „sestavu“ pěti vzorků pachů a byli požádáni, aby identifikovali osobu, kterou cítili. Přesně určit podezřelého dokázali v 75 % případů.

Trénink českého nosu

I v Česku lze čich trénovat. S unikátním vzdělávacím konceptem přišla Škola Čichu Rafaella, která účastníky učí poznávat vliv různých vůní a provádí je i historií vonných látek.

„Učíme lidi lépe cítit, protože kdo svět lépe cítí, cítí se v něm i sám mnohem líp.

Vše podle naší vonné filozofie i motta starých parfémářů a mistrů alchymie – co mi voní, to mne léčí,“ vysvětluje Markéta Filipová, lektorka školy, která semináře vede.

Práce s vonnými látkami je podle ní velmi intenzivní a hluboká, protože pracuje s našimi city, vzpomínkami a zahrnuje tak mnohem širší dovednosti, než je jen schopnost vybrat si pro sebe vhodný parfém. „Když se lidé uvolní, zjistí o sobě přes vůně často překvapující věci,“ říká.

„Pokud najdete svou vůni, cosi se ve vás změní, otevře. Čich je velmi individuální a emocionální záležitost. Vůně odjakživa znamenaly mnohem víc než jen možnost nanést si na sebe příjemnou voňavku.

Očišťovaly prostor, povzbuzovaly i uklidňovaly mysl a měly i silný léčebný efekt,“ dodává Markéta Filipová.

„Přitahuje-li vás nějaká vůně skutečně silně, znamená to, že vaše tělo po ní volá, potřebuje ji ke svému vyladění. Nebo dokonce k uzdravení. Mohou za to jednotlivé bylinné a další esence obsažené v parfému. Takzvaná stará parfumerština v sobě nosí tajemství alchymie míchání, propojování a slaďování přírodních složek.

Tak, aby měly právě nejen ten úžasně vonící efekt, ale i hluboce zasahovaly do našeho organismu a harmonizovaly ho,“ říká zakladatelka Rafaelly Petra Hlavatá, vystudovaná farmaceutka, která se díky svému zájmu o vůně dostala až k umění starých alchymistů a lékárníků.

Dnes tak neustále hledá nové kombinace vonných látek, míchá je a testuje.

Přečíst článek ›

Do svých parfémů a vykuřovadel vetkla i atmosféru historických budov a jejich genia loci.

Speciální trojici historických vůní vytvořila třeba pro klášter v Kladrubech na Tachovsku, namíchala vůni pro barokní památku Kuks na východě Čech nebo pro kutnohorský chrám svaté Barbory.

Švédský biolog Matthias Laska ve svém výzkumu dokázal, že v některých případech jsou lidé schopnější čichači než opice či krysy. Vědci dlouho věřili, že lidé nejsou příliš stavění na detekci a identifikaci pachů. Přitom naši předkové používali nos mnohem víc než my.

To, co nám libě voní, přijímáme prý instinktivně mnohem lépe než to, co se nám líbí vizuálně – ať už jde o věci, nebo lidi. Přitahuje-li vás nějaká vůně skutečně silně, znamená to, že vaše tělo po ní volá, potřebuje ji ke svému vyladění. Nebo dokonce k uzdravení.

Vůně hraje zásadní roli i při výběru partnera Ačkoliv důkladná hygiena bývala v minulých dobách mnohdy zanedbávána, parfémy či natírání vonnými esencemi patřily k samozřejmostem.

Proč nám něco voní a něco jiného naopak ne? A můžeme se bránit před nepříjemným zápachem?

Čich byl dříve spojený s hledáním potravy a s jejím hodnocením. I dnes je důležitý třeba při hledání partnerů anebo nás varuje, pokud se ocitneme v závadném prostředí.

„Jakýkoli pachový vjem, ať už pozitivní, nebo negativní, je vždy tvořen směsí látek.

Uvádí se, že například červené víno může být spojeno s vjemem více než 30 různých chemických individualit, které ovšem vnímáme jako směs,“ přibližuje František Skácel z Vysoké školy chemicko-technologické.

Navíc každý máme určité individuální čichové vlohy, takže zatímco někomu víno zavoní, jiný se otřese a řekne, že tohle pít nebude.

„Pachové vnímání látek je tedy velmi subjektivní, proto na jeden a tentýž pach reagují různí lidé různým způsobem. Říká se tomu hédonický efekt nebo hédonický tonus a u většiny lidí zůstává po celou dobu života neměnný,“ dodává.

Čich je arganologická vlastnost, podobně jako chuť. Zprostředkovávají jej řasinky, které máme v nosní dutině a které předávají nervový signál do limbické části mozku.

Ta souvisí s paměťovým centrem, proto mají lidé často čichové vjemy spojené s nějakým zážitkem nebo vzpomínkou.

Proto i zápach může zafungovat někdy příjemně – jako vzpomínka na něco příjemného, co jsme zrovna prožívali, když jsme ho vnímali.

Pomůže jedině prevence

Ve vnitřním ovzduší často na člověka působí pachové látky, o kterých ani neví, protože už si na ně zvyknul. Proto máme problém se zápachem většinou při pobytu venku. Podle zákona o ovzduší z roku 2012 je zápach jedna z látek, které zlepšují nebo zhoršují kvalitu ovzduší. Prováděcí vyhláška pak vyjmenovává zdroje, u kterých je třeba provádět opatření ke snížení zápachu.

Ta lze ale většinou zajistit jen s předstihem. Ve chvíli, kdy už například nějaký výrobní provoz zapáchá, je boj s provozovatelem nebo snaha o snížení jeho intenzity velice těžká. „Občané mohou samozřejmě stížnost podat na orgánech obcí s rozšířenou působností nebo na krajských úřadech. Anebo se obrátit na Českou inspekci životního prostředí,“ radí odborník.

Zápach = nebezpečí?

„Nedá se jednoznačně říct, že pachové látky jsou nebezpečné lidskému zdraví, ale nelze to ani vyloučit,“ říká František Skácel. „Některé látky vnímáme jako zápach a přitom nemají žádný vliv na fyziologické procesy člověka. Jiné látky ovšem mohou způsobit dráždění sliznice a podobně, třeba glykoly.“

Každý člověk denně ventiluje asi 20 m3 vzduchu. Toto množství se může drobně lišit podle toho, jaké se věnuje aktivitě, jestli leží, spí, pohybuje se nebo jestli těžce pracuje, ale v zásadě projde tento objem vzduchu plícemi každého člověka, ať už chce, nebo nechce.

Zda jsou pachové látky pro člověka nebezpečné, proto nemůžeme poznat pouze z toho, jestli je vnímáme jako nepříjemný zápach. Vždy je nutné požádat o pomoc odborníky, kteří provedou chromatografickou analýzu vzorku a zjistí, jaké látky obsahuje.

Pokud jde o intenzitu zápachu, je už obrana před nepříjemnými vjemy složitější. Na vině je opět subjektivita čichového vnímání. „Co jeden člověk vnímá jako nepříjemný počitek, jiný nevnímá vůbec. Proto pro venkovní ovzduší v České republice žádné limity stanovené nejsou,“ uzavírá docent Skácel.

Pět tělesných pachů, které mohou upozorňovat na vážný problém

• Ačkoliv jsou pachy přirozené, snažíme se je často před světem skrývat a děláme, že s námi nemají nic společného. Ať už je to v důsledku hodiny strávené v tělocvičně nebo třeba konzumací cibulového burgeru, většinou pomůžou sprcha nebo žvýkačka či vyčištění zubů. Bohužel, někdy je dobré mít čichové buňky na pozoru – mohlo by to vypovídat něco o vašem zdraví. 
• Že vám dech voní po ovoci, to není dobrá zpráva, ale naopak by vás to mělo znepokojovat. Je to totiž jeden z přidružených příznaků cukrovky. Říká se tomu ketoacidóza, která nastává ve chvíli, kdy tělu klesne hladina inzulinu v krvi na minimum. Běžnější je to u pacientů s diabetem I. typu než II. typu. A právě tato komplikace bývá často prvním příznakem cukrovky, který člověk pozoruje.
  Nízkou hladinu inzulinu v krvi si totiž tělo, tedy hlavně játra, vysvětlí jako nedostatek cukru v těle, tedy nedostatek energie, a tu je pak potřeba vzít někde jinde. Organismus si začne tvořit látky zvané ketony, které se dostávají do krve a zásobují některé orgány. Při malém množství to tělu neškodí, ale v opačném případě, kdy je jich tvořeno moc, není organismus schopen všechny tyto látky zpracovat a ony pak snižují pH krve, což vede k acidoketóze.
  Další příznaky této nemoci mohou být také zvracení a časté močení, což může vést k dehydrataci. Pacienti se také potýkají s problémy s dýcháním, bolestí břicha a hlavy. V takovém případě neváhejte a navštivte rychle lékaře.
  Tajemství lidí, kteří jsou stále zdraví. Co dělají jinak?
• Pozor, nepleťte si zápach a zápach. Je jasné, že pokud strávíte celý den v uzavřené obuvi z umělých materiálů nebo v silonkách, nemůže to dopadnout jinak, než že si ihned po příchodu domů budete muset jít umýt nohy. Jestliže ale používáte přípravky proti zápachu a bavlněné ponožky, a přesto se z vašich nohou line nepříjemný odér, může jít o větší než jen kosmetický problém. Zápach je totiž často způsobován plísní nohou. Ta se nejčastěji objevuje mezi prsty, případně v jejich okolí malými šupinkami nebo třeba i tvrdými patami. Nohy také obvykle svědí.
  Jestliže nějaké příznaky pozorujete, zajděte si do lékárny pro přípravky, které vám od problémů pomůžou. Jestli ale nezaberou do čtrnácti dnů, nebudete pozorovat zlepšení, měli byste navštívit lékaře, buď kožního, nebo podologa, aby vám poradil a předepsal silnější léčbu. Pak se snažte samozřejmě plísním přecházet tím, že v posilovně, v bazénu a na dalších veřejných prostorech budete nosit obuv a nebudete chodit bosi.
  Tipy, jak pečovat o své nohy, zejména pro diabetiky, najdete zde.
  Nejčastěji ignorované příznaky rakoviny: Na tyhle si dávejte pozor!
• Jasně, nikdo z nás nevoní po fialkách, ale na druhou stranu: Co je moc, to je příliš. Pokud na záchodě ucítíte zápach, který vám není úplně blízký a není způsoben tím, že jste třeba snědli něco, na co není vaše tělo zvyklé, může to být známka, že něco s vaším zažíváním není úplně v pořádku. Pokud vaše tělo neprodukuje dostatek enzymu laktázy, není pak schopno štěpit a dále zpracovávat laktózu, tedy mléčný cukr. Stane se tedy to, že laktóza se nerozštěpí, ale dostane se dál do trávicího traktu, kde pak začnou bakterie kvasit. To způsobuje, že pak vaše stolice zapáchá více. Stejně jako plyny, které z vás vycházejí.
  To ale samozřejmě nejsou jediné příznaky. Intolerance laktózy se projevuje také bolestí břicha, křečemi, nevolností, průjmem nebo zvracením. Takže pokud jste si dali nějaké mléčné výrobky a jediné, co z toho máte, jsou nevonící problémy, navštivte lékaře, aby vám udělal na intoleranci mléka testy.
• Po sexu byste se měla jít vyčůrat, působí to preventivně proti zánětu močových cest • VIDEO: Adriana Krátká
  Jestli si i vy sami musíte při močení skoro až zacpávat nos, jak je vám zápach nepříjemný, mohlo by jít o zánět močových cest. Ten se totiž projevuje právě štiplavě, téměř až chemicky páchnoucí močí. To kvůli bakteriím, nejčastěji je to e.coli, která vstoupí do močových cest a trubice, kde se usadí. Když se pak začne množit v močovém měchýři, je na průšvih, tedy na infekci, zaděláno.
  Infekce močových cest bývají častější u žen než u mužů, protože jejich močová trubice je kratší, a tak se do ní bakterie dostávají mnohem jednodušeji.
  Test: Jak dlouho budete žít? Spočítejte si svůj pravděpodobný věk dožití!
• Jestliže je váš dech po ránu trvale nevonící, přestože si pravidelně čistíte zuby, může jít o spánkovou apnoi, kterou vám zatím nikdo nediagnostikoval. Jde o poruchu, při které se vám během spánku na chvíli může zastavit dýchání. To pak často vede k nadměrnému chrápání. Při něm má člověk otevřená ústa, ta se vysušují, což je častou příčinou špatného dechu.
  Bakterie se totiž mohou množit mnohem rychleji a produkují sirný plyn, který způsobuje, že váš dech je cítit tak trochu jako shnilé vejce. Pokud jste tedy vyloučili jiné příčiny zápachu z úst, chce se vám přes den spát, i když v posteli trávíte dost hodin, a vaši blízcí si stěžují, že chrápete, navštivte lékaře. Je dobré problémy vyřešit co nejdříve, protože nedostatek kvalitního spánku pak nahrává nemocem, jako jsou cukrovka, vysoký krevní tlak nebo srdeční choroby.
  Antidepresiva: Ano, či ne? Výhody a nevýhody, které byste měli znát

Klíčová slova: zdraví, domácí lékař, zápach z úst, ovocný dech, ketoacidóza, zápach nohou, plíseň nohou, zápach na toaletě, zapáchající stolice, močení, zapáchající moč, infekce močových cest, spánková apnoe